Nejprve o osnově zákona v úpravě tohoto návrhu, nebude-li přijata, o osnově zákona podle zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Námitky nebyly.)

Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedla.

Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 3 částmi, nadpisy částí, 20 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí v úpravě návrhu poslanců Hodinové-Spurné, dr Bartušky, dr Beráka, V. Davida, dr Jelínka, Koktána, Valo a Poláka, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona v úpravě návrhu poslanců Hodinové-Spurné, dr Bartušky, dr Beráka, V. Davida, dr Jelínka, Koktána, Valo a Poláka.

Tím je vyřízen 5. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání šestého odstavce pořadu, jímž je

6. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 15), kterým se mění zákon o volbách do Národního shromáždění (tisk 52).

Zpravodajem je posl. dr Vácha; dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Vácha: Paní místopředsedkyně, paní a pánové!

Ústavně-právní výbor projednal ve schůzi dne 14. července t. r. vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o volbách do Národního shromáždění. Jde v podstatě o tuto věc:

Nastupování náhradníků na uprázdněný poslanecký mandát upravoval § 44 zákona čís. 75/1948. Tato úprava nepočítala ještě s jednotnou kandidátní listinou a se všemi změnami, které jednotná kandidátní listina do obsazování uprázdněných mandátů musela přinést zvláště s hlediska politického, a byla v celku převzata ze staré úpravy. To znamenalo, že kandidátní listina musela mít zvláště pro delší funkční období Národního shromáždění veliký počet náhradníků, aby nezůstal mandát podle odst. 2 citovaného § 44 neobsazen a aby tím počet členů Národního shromáždění neklesal hluboko pod předepsaný počet. K této nesnázi přispívalo ještě to, že náhradník na kandidátní listině v případě uprázdnění mandátu mohl se sice vzdáti svého pořadí, aby umožnil nastoupení mandátu zadnějšího kandidáta, avšak svým vzdáním vzdával se náhradnictví jednou pro vždy, takže kandidátní listina volební skupiny byla od okamžiku vzdání se až do konce volebního období o tohoto náhradníka slabší.

Zavedení jednotné kandidátní listiny do systému našich voleb přineslo ovšem ještě novou problematiku. Volební skupina Národní fronty, kandidující na jednotné kandidátní listině, není ovšem tak úplně jednolitou politickou složkou, jako byla politická strana, která samostatně kandidovala. Také počet mandátů, které byly obsazeny volební skupinou jednotné kandidátní listiny, jest jednak v poměru zvolitelných míst a náhradníků posunut v neprospěch počtu náhradníků a jednak každá složka této volební skupiny si činí nárok na obsazení uprázdněných mandátů členem téže složky volební skupiny, kterým byl odpadnuvší mandát obsazen. Za platností dosavadních zákonných ustanovení by proto mohlo v případě uprázdnění mandátu jen zcela výjimečně dojíti k jeho novému obsazení ihned prvním dalším náhradníkem a vzhledem k poměrně malému počtu náhradníků na kandidátní listině této volební skupiny v prvém i v druhém skrutiniu a vzhledem k dlouhému volebnímu období tohoto Národního shromáždění by zcela určitě zůstala ke konci funkčního období sněmovny celá řada mandátů neobsazených a také politické složení sněmovny by se mohlo změnit.

Je proto žádoucí, aby při povolávání náhradníků za odpadnuvší poslance bylo možno plynule uprázdněný mandát obsazovati náhradníkem téže složky volební skupiny Národní fronty a vyloučiti pokud možno případy, ve kterých by mandát zůstal uprázdněn do konce volebního období. Celou problematiku je nutno řešiti tím spíše, že volební skupina Národní fronty nekandidovala zhusta v mnohých volebních krajích ani nejvýše přípustný počet náhradníků podle volebního řádu a na kandidátní listině pro druhé skrutinium ve volební oblasti v českých zemích jsou jenom tři náhradníci, ve volební oblasti slovenské dokonce žádní náhradníci.

Vláda předložila proto Národnímu shromáždění osnovu zákona, která novelisuje ustanovení § 44 zákona č. 75/1948 Sb. a doplňuje ustanovení o nastupování náhradníků na uprázdněné poslanecké mandáty ve dvojím směru:

Především umožňuje každému náhradníku, aby se vzdal svého pořadí jen pro určitý případ, zůstávaje jinak nadále ve své funkci v původním pořadí. Toto ustanovení umožňuje potom daleko lepší využití náhradníků pro jejich výběr na uprázdněné mandáty v celém funkčním období Národního shromáždění.

Zároveň umožňuje, aby v případě, kdy počet náhradníků volební skupiny v prvním i druhém skrutiniu nebude dostačující, byl k výkonu mandátu povolán náhradník téže volební skupiny a případně téže volební složky této volební skupiny podle pořadí, v jakém byl uveden na kandidátní listině jiného volebního kraje, než v kterém byl kandidován odpadnuvší poslanec. V tomto případě musí býti náhradník povolán postupně s ostatních kandidátních listin téže volební skupiny v téže volební oblasti, počínajíc prvním volebním krajem volební oblasti.

K takovémuto povolání může ovšem dojíti pouze po bezvýsledném použití dosavadních zásad o nastupování náhradníků, totiž není-li již žádného v úvahu přicházejícího náhradníka ani na kandidátní listině toho volebního kraje, v němž byl odpadnuvší poslanec kandidován, ani na příslušné kandidátní listině ve druhém skrutiniu. (Předsednictví převzal místopředseda dr Polanský.)

Navržená osnova zákona, kterým se mění zákon o volbách do Národního shromáždění, je tedy nejvýše nutná, aby mohl býti zachován úplný počet členů Národního shromáždění po celé jeho funkční období a také, aby politické složení Národního shromáždění zůstalo nezměněno. Je tedy politicky zdůvodněna a žádoucí a po jejím projednání ústavně-právním výborem Národního shromáždění mohu jménem ústavněprávního výboru sněmovně doporučit, aby navržený zákon, kterým se mění zákon o volbách do Národního shromáždění, byl přijat v navrhovaném znění.

Místopředseda dr Polanský: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Vácha: Nejsou.

Místopředseda dr Polanský: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 6. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednání sedmého odstavce pořadu, jímž je

7. Zpráva výboru ústavně právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 20) o občanských průkazech (tisk 57).

Zpravodajkou je posl. dr Pátková, dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. dr Pátková: Paní a pánové!

Ústavně-právní výbor ve schůzi dne 13. července projednal vládní návrh zákona o občanských průkazech a přijal jej po debatě a změnách, které vidíte ve zprávě výboru ústavněprávního, tisk 57.

Zákon o jednotném občanském průkazu bude jistě sympaticky přijat celou naší veřejností. Troufám si dokonce říci, že na tento zákon všichni naši občané již netrpělivě čekají a že jejich hlasy, volající po úpravě této skutečnosti, byly vlastně i spoluautory tohoto vládního návrhu.

Zjednodušení a zlepšení styků občanů s úřady to je kapitola, kterou nikdy nesmíme spouštěti se zřetele, a jsem přesvědčena, že tento zákon o jednotných průkazech bude v tomto směru nesmírně cenným přínosem.

Nový občanský průkaz bude mít dva oddíly. První bude obsahovati všechny podstatné skutečnosti, kterých je zapotřebí ke zjištění totožnosti osoby. Bude tedy postačující legitimací pro všechny případy osvědčení totožnosti, kterou dříve než se za okupace občanská legitimace stala téměř samozřejmostí lidé často a s námahou osvědčovali nejrůznějšími papíry, které však nestačily ani úřadům, ale ani peněžnímu listonošovi, měl-li vyplatiti peněžní zásilky. I proto bývalo mnoho hořkostí, poněvadž každý neměl hned cestovní pas, a legitimace různých spolků nebo politických stran, které byly po ruce, nemohly nahradit požadované osvědčení totožnosti.

Tenkráte ovšem nebyla občanská legitimace tak všeobecná jako je tomu dnes, právě v důsledku oněch přísných okupačních nařízení, protože podle vládního nařízení čís. 481/1919, které dnešním zákonem vlastně rušíme, všeobecná občanská legitimace byla pouze fakultativním, všeobecným legitimačním papírem. To znamená, že kdo chtěl, mohl ji míti, ale nikdo nebyl nucen, aby o její vydání požádal.

Nový občanský průkaz bude do jisté míry a může se stát vůbec průkazem obligatorním, t. j. povinným. Podle § 10 navrhovaného zákona musí míti občanský průkaz každá osoba v celním pohraničním pásmu, i když se v tomto pásmu zdržuje jen přechodně, a musí se jím prokázati kdykoliv na úřední vyzvání.

Ministerstvo vnitra může pak určiti vyhláškou v Úředním listě, v kterých jiných částech státního území a po případě za jakých zvláštních předpokladů musí míti občanský průkaz osoby, které mají nárok na jeho vydání, a prokazovati se jím kdykoliv na úřední vyzvání.

Týmž způsobem může konečně ministerstvo vnitra stanovit, že všechny uvedené osoby nebo určité jejich skupiny jsou povinny ve stanovené lhůtě si opatřiti občanský průkaz a prokazovati se jím kdykoliv na úřední vyzvání.

Zatím tedy všichni českoslovenští občané starší patnácti let a přechodně i osoby, které se trvale zdržují v Československé republice a o nichž nebylo zjištěno, že jsou cizími státními příslušníky nebo bez státní příslušnosti, mohou sami o své vůli žádati o vydání tohoto občanského průkazu. Jsem přesvědčena, že těchto žádostí bude v brzku velmi značný počet, a prosím proto zástupce ministerstva vnitra, aby s touto skutečností počítali.

Občanské legitimace, které mají naši občané, jsou totiž nemilou a dvojjazyčnou připomínkou trudných okupačních dob, jsou kromě toho valně omšelé a každý z nás bude mít skutečně upřímnou radost, bude-li moci tento starý legitimační papír vyměniti za nový, československý. Kdo požádá o vydání občanského průkazu, musí pochopitelně vrátiti příslušnému úřadu svou starou občanskou legitimaci. Tyto staré všeobecné občanské legitimace pozbudou pak všeobecné platnosti teprve dnem, který stanoví ministerstvo vnitra vyhláškou v Úředním listě. Zejména z důvodů státní bezpečnosti je jistě naléhavé, aby platnost občanského průkazu byla v brzku povinně zavedena především v našem pohraničí.

Druhý oddíl občanského průkazu bude pro naše občany nesmírnou úlevou při nejrůznějších jejich úředních a právních jednáních. Bude totiž obsahovati osvědčení o československém státním občanství, dále osvědčení podstatných skutečností osobního stavu, jakož i osvědčení dalších významných právních skutečností osoby, které průkaz svědčí, případně jejich dětí mladších 15 let a manželky neb manžela.

To znamená, že zbavíme našeho občana všech těch nepříjemností, se kterými je spojeno předkládání různých, často prastarých, potrhaných, podlepovaných jeho osobních papírů, které pracně shání ve své domácnosti a které jenom ostýchavě předkládá na úřadech a často i se strachem, jestli se mu tentokráte už doopravdy nerozsype jeho křestní list a jestli se mu také nešťastnou náhodou mezi těmi haldami všech ostatních spisů neztratí nějaký cenný originál jeho osobního dokladu.

Občanské průkazy bude vydávati okresní národní výbor, který může k této činnosti zmocniti i místní národní výbory svého obvodu. Místně příslušný je výbor podle žadatelova bydliště nebo místa pobytu.

A nyní důležitý pasus zákona, jehož dobré provádění přispěje mnoho k vytvoření skutečné harmonie mezi správním úřadem a naším občanem. Zápisy v druhém oddílu občanského průkazu provádí národní výbor, a to buď na podkladě veřejných listin, jichž je třeba k osvědčení příslušné právní skutečnosti, nebo nemá-li uchazeč takové listiny po ruce, tedy na podkladě šetření, provedeného z moci úřední. Právě toto šetření z moci úřední, není-li potřebných dokladů po ruce, je nesmírně důležitým momentem, který může tento dobrý zákon ještě zvlášť výrazně podepříti a tím velmi pozvednouti v oblibě u celé naší veřejnosti. Bude tu pochopitelně záležet i na taktu a formě jednání se stranami, a prosím s tohoto místa všechny členy i úředníky naší lidové správy, kteří přijdou s tímto zákonem do styku, aby pochopili stěžejní jeho zásadu: služba našim občanům, ulehčení a zlepšení jejich vztahů k našim úřadům a ne jen strohé úřadování, někdy ještě podle zastaralé zásady "komu Bůh dal úřad, ten smí dělat nohy těm, kteří ho potřebují". Toto nazírání jistě již jen malého okruhu lidí budeme my zde všichni pranýřovati na každém kroku a při každé příležitosti.

"Opatřte si příslušné doklady!" Tohle je věta, kterou slyšíme bezpočtukrát a snad i denně bezpočtukrát, máme-li co dělat s úřady. Někdy je to snadné, máme-li vše v pořádku a jsme-li šťastnými držiteli svých osobních papírů. Ale na př. v rodině bývá vše společné, a je-li tu dobrá vůle, není sporu o to, komu patří oddací list či jiné papíry. Hůře je, když se lidé pohádají a když si začnou působit nepříjemnosti na každém kroku. Je nesčíslně mnoho případů, kdy žena potřebuje oddací či křestní list nebo jiné důležité doklady a manžel prohlásí, že je nevydá. Role může býti ovšem také obrácená a často není možno obstarati si včas duplikát pro řízení ve věcech úředních anebo se obrátiti na soud se žalobou o vydání těchto legitimačních a jiných papírů. V tomto směru bych proto prosila zástupce ministerstva vnitra, aby v pokynech pro národní výbory zdůraznili i to, že právě v cestě tohoto úředního šetření mohou ony přiměti stranu zadržující papíry, aby je na výzvu úřadu předložila, tak aby na jejich podkladě mohl být učiněn nutný zápis do tohoto druhého i prvního oddílu občanského průkazu.

Občanský průkaz bude tedy jednotným legitimačním papírem. Budeme jej tedy často a na mnohých místech předkládati a budeme jím osvědčovati nejrůznější faktické i právní skutečnosti, týkající se našich osob. Zákon o občanském průkazu říká v § 9, že občanské průkazy se vydávají za náhradu pořizovacích výloh a že podání podle tohoto zákona i jejich přílohy jsou osvobozeny ode všech poplatků. Prosím tedy i všechny zúčastněné ústřední úřady, aby svou součinností také podepřely tento dobrý a vítaný zákon. Půjde totiž hlavně o to, aby jednotlivé úřady, kterým občanský průkaz bude předkládán, se spokojily pouhým nahlédnutím a sepsaly případně o tom potřebný protokol. Pokud možno ať toto opatření nahradí všechny ověřené opisy jednotlivých součástí průkazů, poněvadž takovéto požadavky sahají občanům často dosti citelně do kapsy.

Prosím také p. ministra spravedlnosti, aby v rámci svého resortu dal pokyny soudům, aby i ony při projednávání statusových sporů, zejména pak sporů manželských, se spokojily pouhým nahlédnutím a záznamem dat občanského průkazu sporných stran. Je jistě zbytečné, aby po mnoho měsíců a někdy i po několik let ležely ve spisech jako přílohy originál oddacího listu a důležité přílohy osvědčující československé státní občanství.