Naše revisní orgány neměly dosud zákonnou možnost zabrániti při výkonu dohledu případnému zašantročení usvědčujícího písemného materiálu v těch případech, kdy pro obsáhlost tohoto materiálu nebo z jiných technických důvodů nebylo možno poříditi okamžitě opisy, výpisy a pod. Tento citelný nedostatek našeho právního řádu bude rovněž odstraněn projednávaným zákonem.

Nově se stanoví povinnost úřadů a orgánů veřejné správy oznamovati ministerstvu financí přestupky devisového zákona. Podle navrhovaného doplňku zakládá skutkovou podstatu těžkého důchodkového přestupku také nesplnění ohlašovací povinnosti v předepsané lhůtě.

Při vývozu a dovozu zboží dochází ke zvláště závažnému úniku devis nesprávným fakturováním, t. j. podfakturováním a nadfakturováním. Takovéto zvláště záměrné a rafinované poškozování státu bude podle nového zákona přísně trestáno.

Podle dosavadního ustanovení úmyslný nebo vědomý vývoz darů, svršků a cenných předmětů zakládal skutkovou podstatu těžkého důchodkového přestupku jen tehdy, jestliže nedal k němu příslušný úřad povolení. Navrhovaným doplňkem mají býti zachyceny také jiné způsoby t. zv. bezúplatného - neobchodního - vývozu, resp. jinaká hrubá porušení § 14 devisového zákona anebo předpisů vydaných na jeho podkladě.

Novým ustanovením mají býti odstraněny obtíže trestního stíhání v případech, kdy k vlastnímu trestnímu jednání nedošlo a již ani z jakéhokoliv důvodu nedojde. Takové jednání bylo lze dosud jen v některých případech a s velikými obtížemi kvalifikovati jako pokus trestného činu. Nevystačilo se také s kvalifikací trestného činu jakožto návodu. Jde zvláště o stíhání různých nabídek devisových tuzemců devisovým cizozemcům, jimiž má býti nesprávným fakturováním proveden devisový únik. V zákoně bude výslovně ustanoveno, že potrestání podle devisového zákona nevylučuje stíhání a potrestání podle jiných právních předpisů.

Trestní sazby se podle nového zákona zpřísňují, rovněž horní hranice trestů se zvyšují, což obojí platí jak u trestů na svobodě, tak u pokut.

Zavádí se nové ustanovení, které dává úřadům možnost, aby odsouzený, který spáchal trestný čin ze zahálčivosti, byl po odpykání hlavního trestu dodán do donucovací pracovny.

Za účelem posílení devisové morálky může konečně úřad povolení k upuštění od trestního řízení podmíniti také uveřejněním vinníkova jména a výsledku.

Naše veřejnost jistě uvítá všechna tato doplňující a zostřující ustanovení nového devisového zákona, a také hospodářský výbor sněmovny projednával tento vládní návrh pod tímto zorným úhlem. Učinil v něm pouze nepatrnou změnu gramatickou, tedy nikoliv meritorní povahy, a jinak celý zákon beze změny jednomyslně přijal. Jako zpravodaj hospodářského výboru doporučuji i plenu sněmovny, aby jej v předloženém znění schválila. (Potlesk.)

Předseda: Zpravodajem za výbor rozpočtový je posl. Juha. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Juha: Pane předsedo, paní a pánové!

Po šesti dlouhých letech války a okupace, po letech plných odříkání a strádání, jakmile mír umožnil prvý styk se světem, zatoužili spotřebitelé po zboží, a to nejen po nezbytnostech, nýbrž i - což je pochopitelné - po různých příjemnostech, které může poskytnouti dovoz. Kupovalo se v cizině a nehledělo se, zda zbude dosti valut a devis, zda bude dost cizích platidel k nákupu potřebných surovin pro náš průmysl. S výjimkou kaolinu, dřeva a uhlí jsme nuceni dovézt všechny nejdůležitější suroviny a musíme je zaplatit pouze z výtěžku vývozu. Proto bylo nutno zvláště teď v době výstavby republiky, v době plánovaného hospodářství usměrnit a plánovat dovoz i vývoz, plánovat prostě obchod s cizími platidly.

Dne 11. dubna 1946 byl vydán zákon č. 92 Sb. o vázaném devisovém hospodářství. Ale v té době zahraniční obchod byl v rukou soukromých podnikatelů stejně jako část průmyslu, a to v rukou lidí mravně neodpovědných, jimž chybí mravní cit pro stát a národ, jimž jsou kořistnické zájmy přednější a jediné. Začal tak zvaný devisový únik, začaly devisové podvody, jež podle odhadů Národní banky stály naše národní hospodářství celé miliardy.

Cesty devisového úniku jsou přímé - klikaté, jeho formy prosté -rafinované podle inteligence a vynalézavosti původců. Byl to obyčejný podloudný vývoz či dovoz. Účtovala se cena vyrobeného zboží příliš nízká, dokonce daleko pod skutečnou výrobní cenou, nebo obráceně. Inkaso již splatných účtů nebylo záměrně prováděno. Byly poskytovány různé rabaty, odpisy, dárkové zásilky a pod.

Finanční správa čelila a čelí této únikové epidemii v úzké součinnosti s Národní bankou různými opatřeními administrativními a normativními, revisní a pátrací službou. V posledním půl roce bylo provedeno 143 revisí zaměřených na odhalování devisového úniku a jenom v 33 případech byl výsledek negativní, v ostatních 110 případech byly zjištěny devisové podvody a přestupky. Z kompetentních míst byla vyslovena číslice 3 miliardy při odhadu, oč je stát ročně poškozován devisovým únikem. I když je obtížné posoudit správnost odhadu, je jisto, že jde o zjev hromadný, jemuž se musí účelně čelit, a proto se doplňuje zákon č. 92 Sb. z roku 1946.

Zákonem, který dnes má slavné Národní shromáždění schválit, nařizuje se vývozcům, že musí splatnost pohledávek, které vzniknou vývozem zboží do ciziny, sjednat tak, aby to odpovídalo podmínkám stanoveným ve vývozním povolení, vydaném ministerstvem zahraničního obchodu.

Novela zvětšuje práva kontrolních orgánů. Soustřeďuje všechny zprávy o cizích platidlech u ministerstva financí. Novela podstatně zvětšuje trestní sankce. Peněžité tresty se zvyšují a vedle peněžitého trestu, převyšuje-li hodnota trestného činu 1 milion Kčs, musí být vysloven trest vězení až do 5 let a je možno dát trestanou osobu do donucovací pracovny.

Provedení zákona si nevyžádá žádných finančních nákladů.

Rozpočtový výbor pojednal o tomto vládním návrhu na schůzi dne 8. července 1948 a doporučuje slavnému Národnímu shromáždění přijetí osnovy ve znění upraveném výborem hospodářským.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava se nekoná.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Hobza: Nikoliv.

Zpravodaj posl. Juha: Nejsou.

Předseda: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 4 články, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 4 články, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 4. odstavec pořadu.

Budeme projednávati pátý odstavec pořadu, jímž je

5. Společná zpráva výborů soc.-politického a zdravotnického, ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 14) o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisací státní ústavní léčebné péče (tisk 38).

Zpravodajem za výbor soc.-politický a zdravotnický je posl. dr Bureš. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Bureš: Pane předsedo, paní a pánové!

Vládní návrh zákona o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisací státní ústavní léčebné péče, který soc.-politický a zdravotnický výbor projednal a v některých podrobnostech upravil, představuje významný krok na cestě k pořádku, systému, k plánu v našem zdravotnictví. Kolikrát jsme s tohoto místa volali po tom, aby se konečně něco podniklo se zmatkem a chaosem, jaký představovalo naše zdravotnictví až do doby zcela nedávné, a když naše volání bylo marné, přicházeli jsme sami s návrhy iniciativními. Vždyť přece každý průtah v těchto věcech zdravotnických znamená nesmírné škody národohospodářské a znamená tragedii, protože se neplatí ničím menším než lidskými životy.

Člověk, péče a úsilí o jeho blaho, o rozvinutí všech jeho schopností je prvním a posledním smyslem našeho nového řádu, a zdraví člověka je nejzákladnějším biologickým předpokladem, aby se mohl tento smysl vůbec naplnit. Jen tenkrát, bude-li člověk, občan tohoto státu zdravý a vůbec živý, bude moci pracovat a šťastně užívat plodů své práce.

Proto je právo na ochranu zdraví výslovně vyjádřeno v ústavní listině, která se právem honosí tím, že nedává občanům jenom nějaká formální, zdánlivá práva, nýbrž skutečná, materiálně podložená, řekl bych, přímo hmatatelná práva. Je tedy tento zákon jedním z těch, které mají legislativně zajistit uskutečnění tohoto práva na ochranu zdraví, zajistit dostupnost ochrany zdraví pro všechny občany státu stejně.

V oboru péče preventivní byl zaveden pořádek do zdravotnictví zákonem č. 49/47 Sb. o poradenské a zdravotní péči. V oboru péče represivní, léčebné, byl vyřešen problém plánovité a organisované péče ambulantní zákonem o národním pojištění, kterým se organisuje tato léčebná péče takřka monopolně a prakticky pro všechno obyvatelstvo státu v rámci národního pojištění. V oboru léčebné péče lázeňské byly vytvořeny předpoklady plánovitého budování a provozu lázeňských ústavů zákonem ze dne 6. května 1948, č. 125 Sb., o znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázní. Tímto návrhem zákona zavádí se konečně pořádek, systém a plán i do léčebné péče ústavní.

Řekl jsem již, že s dílčím návrhem na zestátnění, a to zestátnění soukromých výdělečných ústavů léčebných, přišli jsme v Ústavodárném Národním shromáždění jako s návrhem iniciativním. K jeho projednání nedošlo, když se ukázala možnost uskutečnit širší a skutečně velkorysý návrh na zestátnění všech, tedy nejenom soukromých léčebných ústavů. A tento návrh máme dnes, paní a pánové, před sebou.

Ústavní léčebná péče, která je tak důležitou složkou zdravotnictví, měla dosud řadu vážných nedostatků, a účelem a smyslem tohoto zákona je tyto nedostatky odstranit. Které to byly nedostatky, paní a pánové? Především: za dosavadního stavu nebylo možno splnit hlavní, principiální požadavek, který klademe na léčebnou péči v lidovědemokratickém státě, totiž její dostupnost pro každého. I u nás máme totiž nejenom nedostatek lůžek vůbec, ale ta, která máme, máme rozdělena po území státu nerovnoměrně. Máme kraje s poměrně hustou sítí nemocnic, ale máme i jiné, které jsou po této stránce opatřeny naprosto nedostatečně. Nerovnoměrná je netoliko síť léčebných ústavů, nýbrž i úroveň jejich vybavení věcného i personálního, i úroveň poskytovaného ošetření, které se liší v jednotlivých ústavech přímo křiklavě. Od malých ústavů, které jsou provozovány v objektech a za podmínek přímo neuvěřitelných, které mnohde připomínají improvisace v poli a někdy i něco horšího - mám tu na mysli na př. nemocnici ve Vimperku - přes smutně proslulou Všeobecnou nemocnici pražskou či porodnici pražskou, které jsou spíše historickými památkami a studentům ukazují, jak léčebný ústav vypadati nemá, až k přiměřeně umístěným a moderně vybaveným nemocnicím, jako na př. v Hradci Králové nebo v Českých Budějovicích, jsou tu všechny přechody.

Na tuto nerovnoměrnost charakteristicky ukazuje i výše nákladů na pacienta a den, která je v některých ústavech až o 100% vyšší než v jiných. Tak si představte, že na př. v nemocnici v Městci Králové stál pacient v roce 1947 74,58 Kčs na den, zatím co v Ostravě 187,05 Kčs. A přece mají všichni občané republiky stejné právo na léčebnou péči stejné úrovně!

Všecky tyto rozdíly jsou ovšem výsledkem historického vývoje našeho ústavnictví, na jehož budování se podíleli různí činitelé, kteří měli přitom před očima nejen různé představy a cíle, nýbrž také různé možnosti finanční. Byl to stát, země, okresy, obce, ale i nemocenské pojišťovny, řády, spolky, závody i jednotlivci, když až do poslední doby byli nositeli, budovateli a provozovateli ústavní léčebné péče.

A tu prosím, aby bylo správně chápáno, že zestátnění samo o sobě by nemuselo znamenat žádný pokrok, že při tomto opatření neběží o reorganisaci pro reorganisaci, nýbrž o to, aby se novým uspořádáním zlepšila činnost, aby se zvýšila úroveň poskytované léčebné péče, která nesmí po zestátnění nikde poklesnouti. Zestátnění by nesplnilo svůj úkol, kdyby nemocní nepocítili přímo na své kůži, že to jde lépe než před zestátněním; neboť to je rozhodující, a je tu mnoho co zlepšovat!

Bude toho dosaženo především plánovitou, soustavnou výstavbou ústavů, plánovitým rozvržením úkolů jednotlivým ústavům, plánovitým rozvržením personálu a konečně i zajištěním účinné a racionální správy a kontroly jejich činnosti. Právě plánovitost výstavby i provozu našeho ústavnictví zajistí v neposlední řadě i jeho hospodárnost, jeho racionalisaci. Zestátněním skončí také ostuda s věčným zadlužením našich nemocnic, které byly nejhoršími a přímo obávanými zákazníky, protože platily teprve po nekonečných tahanicích. Sám jsem intervenoval v případech, kdy hrozily nemocnice okamžitým zastavením provozu, protože už jim nikdo nechtěl dodat potraviny na dluh. Řemeslníci odmítali provádět opravy, protože jim nikdo nemohl říci, kdy jim budou proplaceny jejich účty.

Není ovšem pochyby o tom, že to všecko byly zjevy, na kterých měla svůj podíl především neschopnost a netečnost byrokratického aparátu, který selhával ve zmatku kompetencí. Zestátněné ústavy ovšem již v žádném případě tyto starosti a trapné obtíže míti nesmějí a nebudou.

Majitelům zestátněných ústavů bude poskytnuta náhrada ve výši obecné ceny majetku po odečtení všech subvencí poskytnutých z veřejných prostředků. Náhrada nebude poskytnuta za majetek svazků lidové správy, protože jejich ústavy byly stejně financovány státem. Po stránce majetko-právní upravuje osnova všecky příslušné otázky obdobně jako ostatní znárodňovací zákony.

Pokud se týká organisace ústavnictví, vytyčuje osnova zásady úplně nové, moderní organisace nemocnic jako léčebných center v podstatě dvojího typu: okresních nemocnic, vybavených čtyřmi odděleními, a oblastních, vybavených kromě toho ještě dalšími odbornými odděleními. Doplňkem této sítě budou odborné ošetřovací ústavy, určené pro specialisované ošetřování některých chorob.

Pokládám za nutné zvláště zdůrazniti význam faktu, že osnova předpisuje pro každou okresní nemocnici oddělení kojenecké a dětské, jakož i gynekologické a porodnické. Zřízení a vybudování těchto oddělení se určitě ihned projeví podstatným snížením nemocnosti žen a kojenecké úmrtnosti.

Zákon zajišťuje, a to velmi důrazně, žádoucí pracovní a provozní souvislost všech zdravotnických institucí, ústavů národního zdraví (poraden) a ambulatorií nemocenského pojištění s nemocnicemi.

Máme tak v zákoně možnost potírat všecky ty škodlivé odstředivé snahy různých činitelů, které měly tendenci budovat své zvláštní ústavy samostatně bez zřetele na ostatní zdravotnické složky. Viděli jsme, jak v místě s velkou a dobře vybavenou nemocnicí si stavěly nemocenské pojišťovny svá ambulatoria na docela jiných místech a národní výbory, ústav národního zdraví, respektive poradny také na jiném místě. Toto počínání, které je proti zdravému rozumu, které znamená nevyužitá nákladná zařízení, stavby, přístroje, laboratoře, ztrátu drahocenného času lékařů i zdravotnického personálu, nutnost několikeré a proto vždycky neúplné a nedostatečné evidence, stává se nyní konečně protizákonným.

Nemocnice okresní i oblastní se stanou středisky veškerého zdravotnictví na okrese a ve svých oblastech. Stanou se ohniskem velké kolektivní práce lékařů i ostatních zdravotnických pracovníků, v nich a kolem nich dojde k té žádoucí synthesi obou složek našeho zdravotnictví: státního i národního pojištění.