(1) Pro pojištění
a) domáckých dělníků (§
3, odst. 2),
b) osob zaměstnaných střídavě
u různých zaměstnavatelů,
c) osob zaměstnaných sezonními pracemi v
zemědělství nebo lesnictví je možno
směrnicemi stanoviti výjimky z ustanovení
tohoto zákona, usnadňující provádění
pojištění těchto osob, zejména
pokud jde o vznik a zánik pojištění,
o jejich přihlašování a odhlašování,
o určení výše dávek, jakož
i o vedení záznamu o příjmech; směrnicemi
může býti též stanovena zvláštní
čekací doba pro získání nároků
na peněžité dávky nemocenského
pojištění. Tyto směrnice vydá
Ústřední národní pojišťovna
po slyšení jednotné odborové organisace
a vrcholných zájmových organisací
a po schválení ministerstvem sociální
péče, uděleném, pokud jde o případy
uvedené v písm. c) v dohodě s ministerstvem
zemědělství.
(2) Vládním nařízením
může býti upraveno pojištění
cizinců jinak, a to zejména tehdy, jestliže
jejich domácí státy nenakládají
při provádění sociálního
pojištění s československými
státní občany stejně jako s občany
vlastními.
Podle tohoto zákona se poskytují:
1. dávky nemocenského pojištění
(§§ 26 až 59),
2. dávky důchodového pojištění
(§§ 60 až 93),
3. všeobecná péče o pojištěnce
a rodinné příslušníky (§§
94 - 101).
1. V nemocenském pojištění se poskytují
dávky věcné (§§ 27 - 35) a dávky
peněžité (§§ 36 - 49).
(2) Dávky věcné jsou:
1. ošetřování v nemoci a zvláštní
léčebná péče:
a) mimoústavní ošetřování;
b) ústavní ošetřování;
c) zvláštní léčebná péče;
d) výpomoc v rodině;
2. pomoc v mateřství:
a) mimoústavní ošetřování;
b) ústavní ošetřování;
c) dětská výbava;
3. péče o chrup;
4. pomoc při zmrzačení, zohyždění
a tělesných vadách;
5. pomoc proti neplodnosti.
(3) Dávky peněžitě jsou:
1. nemocenské;
2. peněžité dávky v mateřství;
3. podpory při ústavním ošetřování;
4. výpomoc při tuberkulose;
5. náhrada za výpomoc v rodině;
6. pohřebné.
(1) Pojištěnci a jeho rodinným příslušníkům
(§ 54) náleží v případě
nemoci bezplatně lékařské ošetřování,
léky, potřebné léčení
a therapeutické a orthopedické pomůcky. Ošetřování
musí odpovídati současnému stavu a
úrovni lékařské vědy a lékařských
zařízení a musí býti hodnotné
a účelné.
(2) Ošetřování se poskytuje,
dokud nemoc trvá, až do jednoho roku po skončení
pojištění. Trvá-li nemoc déle,
poskytuje se další ošetřování
jen, pokud je nemocný pojištěnec práce
neschopný nebo pokud se mu poskytuje péče
o povolání podle §§ 100 a 101.
(3) Nárok na ošetřování
počíná dnem, kdy nemoc byla hlášena
pojišťovně nebo jejímu příslušnému
lékaři.
(1) Pojištěnci a rodinní příslušníci
mají, je-li toho třeba, na místo a v rozsahu
ošetřování podle § 27 nárok
na bezplatné léčení a ošetřování
ve veřejné nemocnici, veřejné porodnici
nebo jiném veřejném ústavu léčebném
a ošetřovacím.
(2) Pojišťovna může poskytnouti
pojištěncům a rodinným příslušníkům
ústavní ošetřování podle
odstavce 1 také v neveřejných léčebných
a ošetřovacích ústavech a na universitních
klinikách.
(3) Podmínky a bližší podrobnosti
poskytování ústavního ošetřování
určí léčebný řád
(§ 59).
(1) Místo ošetřování
podle §§ 27 a 28 se poskytuje, je-li toho potřeba,
ošetřování v sanatoriích, lázních,
ozdravovnách a jiných léčebných
ústavech, jejichž druhy určí léčebný
řád.
(2) Pojišťovna může poskytnouti
ošetřování v zařízeních
uvedených v odstavci 1 také, aby odvrátila
nebo oddálila hrozící neschopnost k výkonu
práce nebo trvale chorobný stav snižující
pracovní schopnost. Tutéž péči
může poskytnouti také proto, aby odloučila
nemocného od osob, které svou chorobou ohrožuje.
(3) Za účely uvedenými v odstavci
2 může pojišťovna poskytnouti též
mimoústavní ošetřování
v rozsahu § 27, odst. 1.
(4) Podmínky a způsob zvláštní
léčebné péče určí
léčebný řád.
(1) K odevzdání do ústavu podle
§§ 28 a 29 jest zpravidla zapotřebí svolení
nemocného. Za osoby mladší 18 let dává
svolení zákonný zástupce nebo v naléhavých
případech přednosta domácnosti.
(2) Svolení není třeba,
a) nežije-li nemocný ve společné domácnosti
se členy rodiny,
b) vyžaduje-li nemoc ošetřování
a péče, které nemocnému nemohou býti
poskytnuty v jeho bytě,
c) vyžaduje-li toho druh nemoci, zejména jde-li o
nemoc nakažlivou,
d) jednal-li nemocný proti předpisům, vydaným
o chování nemocných a dozoru nad nimi, nebo
proti příkazům ošetřujícího
lékaře,
e) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného
jeho stálého pozorování,
f) vyžaduje-li rozpoznání choroby pozorování
nebo vyšetření, jež může býti
provedeno pouze v ústavě, zejména je-li nutné,
aby byla posouzena pracovní neschopnost.
(3) Neuposlechne-li nemocný příkazu
pojišťovny, odůvodněného ustanovením
tohoto zákona, aby se podrobil ústavnímu
ošetřování, nebo přeruší-li
bez svolení pojišťovny předčasně
léčení, může mu býti nadále
odepřeno nemocenské, nebo může mu býti
sníženo na polovici, má-li rodinné příslušníky.
Na tyto následky je třeba nemocného předem
upozorniti. Podrobnosti určí léčebný
řád.
Pojištěnce nebo rodinné příslušníci,
která obstarává sama domácnost svou
nebo pojištěncovu a pečuje alespoň o
jedno dítě [§ 54, odst. 1, písm. c)
až e)], může pojišťovna poskytnouti
nebo vhodným způsobem zaříditi výpomoc
v rodině, je-li pro nemoc nebo mateřství
v ústavním ošetřování
nebo je-li z těchto důvodů upoutána
z příkazu lékaře pojišťovny
na lůžko. Výpomoc se neposkytuje, lze-li spravedlivě
požadovati, aby si pojištěnka nebo pojištěnec
opatřil náhradu, nebo byla-li před onemocněním
nebo obvykle v domácnosti činna trvalá výpomocná
síla. Výpomoc se poskytuje nejdříve
od patnáctého dne po tom, kdy nastaly skutečnosti
odůvodňující nárok, a to nejvýše
po dobu 365 dnů. Bližší podmínky
a podrobnosti určí léčebný
řád.
(1) Pojištěnce nebo rodinné příslušnici
náleží v mateřství bezplatně
pomoc lékařská a pomoc porodní asistentky
(mimoústavní ošetřování).
(2) Pojišťovna poskytuje rovněž
ošetřování v porodnici nebo v podobném
ústavu (ústavní ošetřování).
Pro ústavní ošetřování
při porodu platí obdobně ustanovení
§§ 28 a 30.
(3) Pojišťovna poskytuje dětské
výbavy; místo dětské výbavy
může býti poskytnuta peněžitá
náhrada, jejíž výši určí
léčebný řád.
(1) Mimo léčení nemocí
zubů (§§ 27 a 28) poskytuje pojišťovna
pojištěnci a jeho rodinným příslušníkům
bezplatně ošetření zubů a jejich
umělou náhradu v jednoduchém, vyhovujícím
provedení.
(2) Léčebný řád
vymezí pojem jednoduchého provedení umělé
náhrady chrupu a stanoví bližší
podmínky a způsob, jakým se poskytuje umělá
náhrada chrupu v jiném než jednoduchém
provedení.
Při zmrzačení, zohyždění
a tělesných vadách, které mají
nepříznivý vliv na výkon povolání,
poskytuje pojišťovna pojištěnci a jeho rodinným
příslušníkům potřebné
pomocné prostředky, a je-li toho třeba, hradí
též náklady potřebných a účelných
výkonů a ošetření ve stejném
rozsahu jako při ošetřování v
nemoci. Podmínky a podrobnosti určí léčebný
řád.
Pojištěnec nebo rodinný příslušník
má při neplodnosti nárok na lékařské
zjištění její příčiny
a na potřebné léčení v rozsahu
ustanovení §§ 27 až 29. Podmínky
a podrobnosti určí léčebný
řád.
(1) Zaměstnanci pojištěnému
podle § 2, odst. 1, písm. a), který je pro
nemoc neschopen práce, náleží nemocenské
ode dne, kdy již nemá nárok na mzdu (služné,
plat, služební požitky), nejpozději od
čtyřicátéhotřetího dne
pracovní neschopnosti. Nemocenské se poskytuje po
dobu pracovní neschopnosti, nejdéle však po
dobu 365 dnů (podpůrčí doba).
(2) Nemocenské činí:
1 | - | 20 | - | 120 | - | 500 | - | 6.000 | 15 |
2 | 20 | 30 | 120 | 180 | 500 | 750 | 6.000 | 9.000 | 20 |
3 | 30 | 40 | 180 | 240 | 750 | 1.000 | 9.000 | 12.000 | 25 |
4 | 40 | 50 | 240 | 300 | 1.000 | 1.250 | 12.000 | 15.000 | 30 |
5 | 50 | 60 | 300 | 360 | 1.250 | 1.500 | 15.000 | 18.000 | 35 |
6 | 60 | 70 | 360 | 420 | 1.500 | 1.750 | 18.000 | 21.000 | 40 |
7 | 70 | 80 | 420 | 480 | 1.750 | 2.000 | 21.000 | 24.000 | 45 |
8 | 80 | 90 | 480 | 540 | 2.000 | 2.250 | 24.000 | 27.000 | 50 |
9 | 90 | 100 | 540 | 600 | 2.250 | 2.500 | 27.000 | 30.000 | 55 |
10 | 100 | 120 | 600 | 720 | 2.500 | 3.000 | 30.000 | 36.000 | 61 |
11 | 120 | 140 | 720 | 840 | 3.000 | 3.500 | 36.000 | 42.000 | 68 |
12 | 140 | 160 | 840 | 960 | 3.500 | 4.000 | 42.000 | 48.000 | 75 |
13 | 160 | 180 | 960 | 1.080 | 4.000 | 4.500 | 48.000 | 54.000 | 82 |
14 | 180 | 200 | 1.080 | 1.200 | 4.500 | 5.000 | 54.000 | 60.000 | 89 |
15 | 200 | 220 | 1.200 | 1.320 | 5.000 | 5.500 | 60.000 | 66.000 | 96 |
16 | 220 | 240 | 1.320 | 1.440 | 5.500 | 6.000 | 66.000 | 72.000 | 103 |
17 | 240 | 260 | 1.440 | 1.560 | 6.000 | 6.500 | 72.000 | 78.000 | 110 |
18 | 260 | 280 | 1.560 | 1.680 | 6.500 | 7.000 | 78.000 | 84.000 | 117 |
19 | 280 | 300 | 1.680 | 1.800 | 7.000 | 7.500 | 84.000 | 90.000 | 124 |
20 | 300 | 320 | 1.800 | 1.920 | 7.500 | 8.000 | 90.000 | 96.000 | 131 |
21 | 320 | 340 | 1.920 | 2.040 | 8.000 | 8.500 | 96.000 | 102.000 | 138 |
22 | 340 | 360 | 2.040 | 2.160 | 8.500 | 9.000 | 102.000 | 108.000 | 145 |
23 | 360 | 380 | 2.160 | 2.280 | 9.000 | 9.500 | 108.000 | 114.000 | 152 |
24 | 380 | 400 | 2.280 | 2.400 | 9.500 | 10.000 | 114.000 | 120.000 | 159 |
(3) U zaměstnanců je pro stanovení
výše nemocenského rozhodující
vyměřovací základ odpovídající
průměru příjmů (§ 20,
odst. 1), jichž dosáhli při výplatách
týdenních, čtrnáctidenních
nebo dvacetiosmidenních v posledních dvanácti
týdnech nebo při výplatách měsíčních
v posledních třech měsících,
počítáno zpět ode dne onemocnění.
Nepřihlíží se však k výplatním
obdobím, v nichž zaměstnanec neměl vůbec
příjem nebo měl zmenšený příjem
proto, že nedosáhl takového počtu pracovních
dnů jako ostatní zaměstnanci téhož
závodu. U zaměstnanců, kteří
v rozhodném období ukončili učňovský
(volontérský) poměr, zjistí se rozhodný
příjem pouze z těch výplatních
období, v nichž po celou dobu pracovali již jako
plně placení zaměstnanci. Nelze-li průměr
příjmů zaměstnance v rozhodném
období zjistiti, stanoví se vyměřovací
základ zaměstnance podle příjmu stejně
starého zaměstnance přibližně
stejného druhu zaměstnání a se stejnou
základní mzdou. Jednorázové odměny,
které se považují za příjem (§
20), se započítávají poměrnou
částkou připadající na týden
(měsíc). Ke změnám výdělku
nastalým po vzniku pracovní neschopnosti, se přihlíží
vždy, jde-li o zvýšení služebních
požitků, předem právně zaručené,
nebo dosáhne-li zaměstnanec po přestupu k
jinému zaměstnavateli vyššího výdělku.
(4) Má-li zaměstnanec v době nemoci
nárok na mzdu (plat), která mu však není
vyplácena, poskytne mu pojišťovna nemocenské
již ode dne, kdy mzda (plat) mu není placena. Pojišťovna
je povinna zaměstnavatele o tom předem vyrozuměti.
Podpůrčí doba 365 dnů však tím
nesmí být překročena. Zaměstnavatel
je povinen nahraditi pojišťovně, co v takovém
případě zaměstnanci vyplatila. O této
náhradě rozhoduje pojišťovna výměrem.
Náhrada se vymáhá stejně jako pojistné.
Až do její výše zaniká nárok
zaměstnancův na mzdu (plat) vůči zaměstnavatelovi.
(5) Nárok na nemocenské nemají
veřejní zaměstnanci (§ 7), kteří
mají v případě nemoci nárok
na služební plat (příjem) aspoň
po dobu jednoho roku.
(6) Pojištěnci uvedení v §
2, odst. 2, písm. b) a c) nemají nárok na
nemocenské.
(1) Osobě samostatně výdělečně
činné (§ 4), která je pro nemoc neschopna
práce, náleží nemocenské od čtyřicátéhotřetího
dne neschopnosti po dobu jejího trvání. V
prvních 42 dnech pracovní neschopnosti náleží
nemocenské jen, pokud je provoz podniku zastaven. Podpůrčí
doba trvá nejdéle 365 dnů.
(2) Spolupracujícímu členu rodiny
(§ 5), který je pro nemoc neschopen práce,
náleží nemocenské od čtyřicátéhotřetího
dne neschopnosti po dobu jejího trvání, nejdéle
po dobu 365 dnů.
(3) Nemocenské osob samostatně výdělečně
činných a spolupracujících členů
rodiny se vyměří ve výši určené
v § 36, odst. 2 podle vyměřovacího základu
stanoveného v § 20.
Doba, po kterou pojištěnci uvedení v §
2, odst. 1 nevykonávají činnost, zakládající
povinné pojištění, pro isolaci nařízenou
podle zákonných předpisů o potírání
nakažlivých chorob, klade se pro nárok na nemocenské
na roveň době neschopnosti k práci pro nemoc
podle § 36, odst. 1 a § 37, odst. 1 a 2.
(1) Po dobu ústavního ošetřování
není nároku na nemocenské.
(2) Doba nemoci, po kterou se poskytuje pouze mimoústavní
ošetřování v nemoci, se nezapočítává
do podpůrčí doby.
(3) Doba ústavního ošetřování
se započítává do podpůrčí
doby.
Pojištěnci, který se stane pro nemoc znovu
práce neschopným, započítávají
se do podpůrčí doby 365 dnů předcházející
období, v nichž mu bylo poskytováno nemocenské
(ústavní ošetřování) pouze,
pokud spadají do doby jednoho roku před vznikem
nové neschopnosti k práci. Toto započtení
je však vyloučeno, vykonával-li pojištěnec
po dni, za který mu naposledy náleželo nemocenské,
činnost zakládající povinné
pojištění aspoň po dobu, rovnající
se součtu všech dnů, za které mu bylo
v době jednoho roku před touto novou neschopností
k práci poskytováno nemocenské (ústavní
ošetřování). Rovněž se nezapočítává
doba, za kterou bylo pojištěnci poskytováno
nemocenské (ústavní ošetřování)
pro nemoc způsobenou pracovním úrazem.
Vznikne-li pojištěnci nárok na invalidní
důchod (§ 63) v době, kdy byl pro nemoc neschopen
práce, trvá nárok na nemocenské až
do uplynutí celkové podpůrčí
doby, stanovené podle předchozích ustanovení.
Nemocenské se vyplácí nejdříve
ode dne, kdy bylo pojišťovně předloženo
potvrzení o pracovní neschopnosti způsobem,
předepsaným v léčebném řádu.
Počala-li pracovní neschopnost podle tohoto průkazu
dříve, než byla nemoc hlášena pojišťovně
nebo příslušnému lékaři,
a prokáže-li se, že včasné hlášení
nebo předložení průkazu bylo znemožněno,
vyplatí se nemocenské nejdéle za dobu čtrnácti
dnů před předložením průkazu.
Trvá-li neschopnost k práci déle než
91 dnů, zvyšuje se nemocenské vyměřené
podle § 36, odst. 2 po dobu další neschopnosti
k práci o 10%. Trvá-li neschopnost k práci
déle než 182 dny, zvyšuje se nemocenské
po dobu další neschopnosti k práci o 15% původního
nemocenského.
(1) Porodí-li pojištěnka nebo rodinná
příslušnice, náleží jí
na každé dítě porodné ve výši
2.500 Kčs.
(2) Pojištěnka patřící
k některé ze skupin, uvedených v § 2,
odst. 1, písm. a) až c) a § 2, odst. 2, písm.
a), která byla v posledních dvou letech před
porodem pojištěna alespoň 270 dní, obdrží
peněžitou pomoc v mateřství ve výši
nemocenského za 18 týdnů, v nichž došlo
k porodu, pokud v nich nevykonávala práce zakládající
povinné pojištění a neměla nárok
na nemocenské. Tato pomoc se neposkytuje za dny, za něž
má pojištěnka nárok na mzdu (služné,
plat, služební požitky). Ustanovení §
36, odst. 4 platí obdobně.
(3) Dávka podle odstavce 1 se poskytuje manželce
nebo družce pojištěncově i tenkráte,
když pojištěnec zemřel v době 300
dnů, počítáno zpět od porodu.
(1) V době, ve které je zaměstnanec
ošetřován ve veřejné nemocnici,
veřejné porodnici, nebo v jiném ústavu,
o němž tak stanoví léčebný
řád, náleží rodinným příslušníkům
podpora ve výši jeho nároku na nemocenské
(§ 36, odst. 1 až 4 a § 43).
(2) Nemá-li ošetřovaný zaměstnanec
rodinných příslušníků,
náleží mu podpora ve výši poloviny
nemocenského, nejvýše však 20 Kčs
denně. Tato horní mez může býti
léčebným řádem zvýšena
až na 30 Kčs denně.
(3) Podpora podle odstavců 1 a 2 se poskytuje
ode dne a po dobu, po kterou by ošetřovanému
náleželo nemocenské. Podpora se nevyplácí
za dobu, za kterou je ošetřované poskytována
peněžitá pomoc v mateřství.
(1) V době, po kterou je zaměstnanec
ošetřován v lázních nebo jiném
léčebném ústavu, než který
je uveden v § 45, může pojišťovna,
je-li toho třeba se zřetelem k sociálním
a hospodářským poměrům rodiny,
poskytnouti rodinným příslušníkům
podporu až do výše jeho nároku na nemocenské.
(2) Je-li pojištěnec uvedený v §
2, odst. 1, písm. b) a c) ošetřován
v léčebném ústavu nebo v lázních,
může pojišťovna poskytnouti jeho rodinným
příslušníkům peněžitý
příspěvek v případech hodných
zvláštního zřetele a s ohledem na sociální
a hospodářské poměry rodiny.
(3) Bližší podmínky a výši
podpory a příspěvku stanoví léčebný
řád.
Léčebným řádem může
býti stanoveno, že se osobám nemocným
tuberkulosou poskytuje zvláštní peněžitá
výpomoc ve výši a za podmínek v něm
stanovených.
(1) Místo výpomoci v rodině podle
§ 31 může pojišťovna poskytnouti peněžitou
náhradu v částce 30 Kčs denně.
(2) Peněžitá náhrada se zvyšuje
za třetí a každé další dítě
(§ 54) do dokonaného 14. roku věku o částku
10 Kčs denně. Peněžitá náhrada
se zvýšením nesmí však býti
vyšší, než by bylo nemocenské (§§
36 a 43) pojištěné osoby.