(1) Veřejná divadelní představení mohou se konati jen v budovách zvláště k tomu určených nebo v místech zvláště povolených.

(2) Má-li se veřejné divadelní představení konati v budově, která nebyla k účelům divadelním zřízena, nebo v přírodě, je k tomu třeba povolení okresního národního výboru (správního úřadu národní bezpečnosti).

(3) Vláda vydá nařízením předpisy o stavbě a zařízení nových divadelních budov, jakož i o tom, jaká opatření jest učiniti v divadelních budovách, místnostech a prostorách, v nichž se konají veřejná divadelní představení, s hlediska veřejné bezpečnosti, zejména stavební, požární a zdravotní.

(1) Dozor nad konáním veřejných divadelních představení vykonávají okresní národní výbory (správní úřady národní bezpečnosti).

(2) Vykonávaje dozor, má dozorčí orgán (úřad) přihlížeti k tomu, aby veřejná divadelní představení byla konána jen podle úředního povolení, bdíti, aby se způsob provozování nepříčil veřejnému pořádku, klidu, bezpečnosti nebo mravnosti, a brániti všelikému rušení představení.

(3) Představení, jež bylo povoleno, může býti zakázáno nebo přerušeno jen tehdy, je-li konáním jeho bezprostředně ohrožen veřejný pořádek, klid, bezpečnost nebo mravnost.

(1) K jednotlivým veřejným představením divadel mimo pevné stanoviště neb oblast, pro kterou bylo uděleno provozovací povolení nebo pro kterou byla státní a zemská divadla zřízena, je třeba povolení místně příslušného okresního národního výboru (správního úřadu národní bezpečnosti), uděleného po slyšení příslušného oblastního divadla.

(2) Koná-li oblastní divadlo veřejné divadelní představení mimo své stálé sídlo, musí o tom učiniti oznámení místně příslušnému okresnímu národnímu výboru (správnímu úřadu národní bezpečnosti).

Veřejná divadelní představení nesmějí se konati ve dnech: Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota a Štědrý den.

Kdo přestoupí ustanovení §§ 18-25, bude potrestán, nejde-li o čin soudně trestný, okresním národním výborem (správním úřadem národní bezpečnosti) za správní přestupek trestem na penězích (pokutou) do 50.000 Kčs nebo trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do 6 měsíců; pro případ nedobytnosti trestu na penězích uloží se náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do 6 měsíců. Tresty na penězích připadají státu.

(1) Ustanovení §§ 9-26 je přiměřeně použíti i na divadla loutková.

(2) Vláda upraví podrobně nařízením zřizování loutkových divadel a divadelní činnost loutkářskou a může při tom stanoviti i úchylky od ustanovení tohoto zákona, pokud toho vyžaduje odlišná povaha loutkových divadel, jejich provoz, druh návštěvníků a kulturní a výchovné poslání jejich.

(1) Divadelní koncese, které byly v platnosti dne 8. června 1945, se k uvedenému dni zrušují.

(2) Osobám, které podle pověření ministra školství a osvěty vedou divadlo, pro jehož provoz byla koncese podle odstavce 1 zrušena, nebo kterým bude pro takové divadlo uděleno provozovací povolení, přísluší právo užívati divadelních budov a sálů, jakož i tak řečené instructio fundi a všech zařízení sloužících k provozu divadla, které byly vlastnictvím někdejšího podnikatele anebo kterých někdejší podnikatel z jiného právního důvodu užíval.

(3) Někdejšímu podnikateli přísluší za toto omezení jeho práv náhrada, kterou stanoví, nedojde-li k dohodě, na návrh okresní soud, v jehož obvodě věci jsou, v nesporném řízení. Pokud právo někdejšího podnikatele užívati věci zaniklo, přísluší náhrada vlastníku věci, a jde-li o majetek konfiskovaný podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, přísluší náhrada Fondu národní obnovy.

(4) Nynější provozovatel se může užívacího práva podle odstavce 2 kdykoliv vzdáti. Někdejší podnikatel nebo za podmínek odstavce 3, věty druhé vlastník věci (Fond národní obnovy) může se domáhat u okresního národního výboru, v jehož obvodě věci jsou, aby užívací právo podle odstavce 2 bylo zrušeno, vyžaduje-li toho naléhavější zájem veřejný nebo není-li věci pro provozování divadla nadále nezbytně zapotřebí nebo neplní-li nynější provozovatel náležitě závazky, které mu z užívacího práva vzcházejí.

(1) Dnem, kdy zákon nabude účinnosti, pozbývají platnosti dřívější právní předpisy, pokud odporují tomuto zákonu, zejména

nařízení ze dne 25. listopadu 1850, č. 454 ř. z., jímž se vydává řád divadelní,

nařízení ze dne 26. prosince 1850, č. 200 čes. z. z. z roku 1851, o příslušnosti státních úřadů bezpečnostních ve věcech řádu divadelního,

nařízení ze dne 21. prosince 1851, č. 260 ř. z., jímž se ustanovuje, kterému úřadu přísluší vynášeti nálezy trestní podle § 8 řádu divadelního,

nařízení ze dne 25. července 1867, č. 49 čes. z. z., o rozhodování, může-li dílo divadelní býti provozováno,

nařízení ze dne 1. července 1868, č. 81 ř. z., jímž se mění zápověď provozovati v jisté dny hry divadelní,

zák. čl. XXXI/1848, jímž se zatímně nařizuje o divadlech, a pokud se týká ochotnických přestavení,

oběžník býv. uh. ministerstva vnitra ze dne 4. srpna 1901, č. 64.573/1901, o povolování koncertů, produkcí atd.

(2) Týmž dnem se zrušuje ustanovení § 77 zákona. čl. XL/1879 (přestupkového zákona).

(3) Dnem, kdy nabude účinnosti vládní nařízení, kterým provedeno bude ustanovení § 22, odst. 3, pozbudou platnosti, pokud se týkají divadel,

zákon ze dne 27. března 1877, č. 27 čes. z. z., jak se mají stavěti nová divadla, jak se mají zařizovati a provozovati divadla vůbec, jak se v příčině jich koná úřední služba inspekční, a jak se v nich dohlíží k opatřením bezpečnostním, ve znění vládního nařízení ze dne 18. prosince 1929, č. 186 Sb., o některých přesunech působnosti zemských úřadů na úřady okresní,

vyhláška ze dne 30. března 1903, č. 51 čes. z. z., o osvětlení pro případ nouze v divadelních budovách a

nařízení zemského úřadu v Bratislavě ze dne 31. ledna 1938, č. 63 z. v. slovenského, o odborných revisích a úřední kontrole elektrických instalací v kinematografech, divadelních, zábavních a jiných podobných veřejných místnostech.

(4) Dnem, kdy nabude účinnosti vládní nařízení, kterým provedeno bude ustanovení § 27, odst. 2, pozbudou platnosti, pokud se týkají loutkových divadel,

dekret dvorské kanceláře ze dne 6. ledna 1836, č. 5 sb. zák. pol., o veřejných produkcích, podívaných a zábavách a

oběžník býv. uh. ministerstva vnitra ze dne 4. srpna 1901, č. 64.573/1901, o povolování koncertů, produkcí atd.

(5) Ustanovení nařízení Slovenské národní rady ze dne 3. července 1945, č. 63 Sb. n. SNR, o postátnění některých divadel, nejsou dotčena.

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího měsíce, který následuje po jeho vyhlášení, provedou jej ministři školství a osvěty, národní obrany, vnitra, financí, spravedlnosti, informací, techniky a zdravotnictví.

Pojmově jest úkolem divadelního zákona kodifikace divadelního práva, t. j. sjednocení právních předpisů upravujících zvláštní poměry divadel, a to nejen v oboru práva veřejného, na který se dosavadní zákonodárství vůbec omezovalo, nýbrž (nově) i v oboru práva soukromého. Arci se tedy v obojím oboru předem vylučují obecné právní předpisy, byť se i v provozu divadelním uplatňovaly měrou třeba sebe větší, neboť nelze ovšem zmíněný úkol pojímati tak široce, aby divadelní zákon obsahoval všechny právní předpisy, které pro divadla vůbec platí.

Už v takto vymezeném rozsahu přicházela by tedy v úvahu jen úprava těch právních poměrů, které se po výtce vztahují na divadla, a to:

A) v oboru práva veřejného:

především těch otázek práva správního, které jsou vlastním jádrem veřejného práva divadelního, t. j. podle dosavadního právního stavu otázka divadelních koncesí, t. zv. reálných koncesí a censury divadelních děl, dále pak ještě zvláštních předpisů o stavbě a vnitřním zařízení divadel, zejména o tom, jak se mají stavěti nová divadla, jak se mají zařizovati a provozovati divadla vůbec, jak se v nich koná služba inspekční a dohlíží k opatřením bezpečnostním.

Druhdy počítají se sem také veřejnoprávní předpisy o zprostředkování míst. O povolování jednatelství v oboru divadelních (a hudebních) podniků ustanovoval dekret dvorské kanceláře ze dne 5. února 1847 sb. zák. pol. sv. 75 č. 14. Ale vyhláška býv. ministra hospodářství a práce ze dne 5. července 1942, č. 618 Úř. l., obsahující mimo podrobná společná ustanovení o živnostenském a neživnostenském zprostředkování práce také zvláštní předpisy o živnostenském zprostředkování koncertů, divadel a artistů, zrušila nejen tento dekret, nýbrž zároveň také dosavadní ustanovení § 15, č. 22, § 21, písm. a) až f), § 54, odst. 1 slova "pak živnosti zprostředkování služeb a míst" živnostenského řádu včetně nařízení býv. min. obchodu ze dne 6. srpna 1907, č. 197 ř. z. a § 8 vl. nař. ze dne 9. července 1936, č. 217 Sb., o zprostředkování práce.

Odobně patří sem pak také veřejnoprávní předpisy týkající se t. zv. divadelních agentur, t. j. komisionářů, kteří vlastním jménem, ale na účet původcův opatřují odbyt divadelních děl.

Není bez zajímavosti, že na Slovensku byla obojí tato otázka po stránce veřejnoprávní upravena. oběžníkem ministra obchodu v dohodě s ministrem vnitra ze dne 17. XI. 1890, č. 67.973 a výnosem ministra vnitra z. 2. VIII. 1892, č. 47.029/1892 téměř v témže duchu, jaký se nyní uplatňuje také v zemích českých, že totiž zprostředkováním byla pověřena "taková společnost, která proniknuta jsouc vědomím důležitosti této věci, bude na dosažení cíle vědomě pracovati", konkrétně Zemský herecký svaz, arci se zachováním nabytých práv a s výjimkou domácích divadel, jež nehrají ve státní řeči, i divadel cizích. Platnost těchto ustanovení stala se vydáním nového živnostenského zákona č. 259/1924 Sb. pochybnou, nicméně v literatuře se zastává názor, že t. zv. herecká agentúra v celém obsahu své činnosti odpovídá ustanovení odst. 2, lit. c) a f) § 251 živnost. zák. poslední věty, a že nespadá pod živnostenský řád, a v důsledku toho že tento předpis má ještě i nyní platnost. (Pavlásek Sbierka predpisov správných a policajných platných na Slovensku, částka II str. 323).

V širším smyslu spadala by sem ještě zákonná úprava těchto souvislých otázek:

noremní dny: o nich ustanovilo min. nař. z 1. VI. 1868, č. 81 ř. z. (a výnos min. vnitra. z 22. III. 1912, č. 2924). Platnost těchto ustanovení je sporná: Příručka školské a osvětové správy (str. 1584) má za to, že byla zrušena zákonem č. 65/1925 Sb., Laštovka (Čsl. správní právo I. 120) uznává je za platné. Praxe je zachovává; divadelní školy: na ně se vztahuje výnos býv. ministra kultu a vyučování z 28. IX. 1872, č. 11.980. Zákonnost jeho je pochybná vzhledem k nálezu býv. vídeňského správního soudního dvora Budw. A 12.136 v obdobné věci povolení školy taneční (Příručka str. 1585); používání dětí k divadelním představením:

a) s obecných hledisek ochrany ve směru mravním a fysickém platí dekret dvorské kanceláře ze dne 12. ledna 1824, vydaný podle nejv. rozh. ze dne 8. ledna 1824 (nařízení dolnorakouské vlády ze dne 15. ledna 1824, č. 2183),

§ 10 zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb., o osmihodinové práci a §§ 5 a 8 zákona ze dne 17. července 1919, č. 420 Sb., o práci dětí;

b) se zvláštního hlediska ve směru výchovy školní platí

výnos ministerstva vyučování ze dne 26. září 1856, č. 14.051-1118, pokud se týče nařízení nejvyššího úřadu policejního ze dne 15. října 1856, č. 12.114-1218-IV,

výnos ministerstva vnitra v dohodě s ministerstvem kultu a vyučování ze dne 18. srpna 1871 č. 3056 (pres. výnos místodržitelství v král. Českém ze dne 11. září 1871 č. 2717, sbírka normalií 1871-1875, č. 105), výnos ministerstva kultu a vyučování ze dne 27. dubna 1880 č. 5698, § 103 školního a vyučovacího řádu pro školy obecné a měšťanské a pro školy (třídy) pomocné, vydaného výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 30. července 1937, č. 105.513-I (věstník XIX-1937, str. 286) a § 6 č. 12 školského řádu pro střední školy v republice Československé, vydaného výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 12. srpna 1936, č. 32.024-II (věstník XVIII-1936, str. 297).

O účinkování školních dítek při divadelních představeních byly vydány tři stejné výnosy, a to

výnos ministerstva školství a národní osvěty pro školy menšinové ze dne 21. září 1925, č. 112.066/25,

výnos moravské zemské školní rady ze dne 1. října 1925, č. 55.552 (věstník 1925, str. 335) a

výnos zemské školní rady ze dne 23. října 1925, č. I-2144 ai 1925, č. z. š. r. 110.460 (věstník 1925, str. 364).

O žákovských produkcích vydala česká zemská školní rada dorozumivši se se zemskou správou politickou a zemským finančním ředitelstvím výnos ze dne 21. května 1926 č. I-804, č. z. š. r. 48.989 ai 1926 (věstník 1926, str. 112).

S tím souvisí otázka návštěvy divadelních představení mládeží, zejména školou povinnou.

O ní ustanovují jednak

výnos ministerstva vnitra ze dne 23. dubna 1923 č. 10.752 a oběžník téhož ministerstva ze dne 28. prosince 1927, č. 49.387-6 (věstník X-1928, str. 25), jednak

§ 100, odst. 3 zmíněného už školního a vyučovacího řádu pro školy obecné a měšťanské i pro školy (třídy) pomocné a

§ 6 č. 13 rovněž už citovaného školského řádu pro střední školy v republice Československé.

Konečně přicházely by ještě v úvahu živnostenské prodejny divadelních vstupenek, kterých se týká vyhláška Zemského úřadu č. 70/1935 z. v. českého o úpravě nedělního prodeje divadelních, koncertních a jiných vstupenek v předprodeji ve Velké Praze po živnostensku provozovaném, jakož i půjčovny dekorací a kostýmů, pokud by se ovšem zvláštní zákonná úprava i těchto poměrů jevila nutnou neb účelnou.

B. v oboru práva soukromého:

1. Provozovací smlouva, jež došla již systematické úpravy v zákoně o právu autorském č. 218/1926 Sb. ve znění zákona č. 120/ 1936 Sb.

2. T. zv. agenturní, t. j. komisionářská smlouva provozovací.

V té příčině konaly se z podnětu Syndikátu českých spisovatelů meziministerské porady za účasti odborných organisací o zřízení jednotné divadelní agentury, která by byla samostatnou právnickou osobou, a v níž by byli zastoupeni spisovatelé, skladatelé, dramaturgové, nakladatelé a stát zúčastněnými resorty.

Ačkoli osnova příslušného zákona, kterým se zřizuje divadelní a literární ústředna v Praze, byla zatím odvolána, dlužno přece z toho dovozovati, že buď bude tato osnova přepracována nebo bude od ní vůbec upuštěno.

Tím by se tedy ovšem zákonná úprava také této otázky v rámci divadelního zákona stala bezpředmětnou.

3. Služební (pracovní) smlouva herců, pokud se týče divadelních umělců vůbec.

Dnešní právní stav je velmi složitý:

Vzhledem k ustanovení § 153 třetí dílčí novely k obecnému zákonu občanskému, že ustanovení § 150 neplatí pro služební poměr osob ustanovených za úředníky nebo zřízence státu, státního ústavu, země, okresu, obce nebo veřejného fondu, nespočívá-li služební poměr na soukromoprávní smlouvě, máme zde co činiti na jedné straně se zaměstnanci ve služebním poměru veřejnoprávním, jakými jsou někteří, zejména administrativní, zaměstnanci Národního divadla v Praze (zák. č. 83/1929 Sb.), jací se však mohou a zvlášť na příště patrně také budou ještě hojněji vyskytovati i v jiných divadlech, jichž subjektem jsou nebo budou svazky územní samosprávy (země, okresy, obce), na druhé straně pak se zaměstnanci ve služebním poměru soukromoprávním, ať subjektem divadla jsou korporace nebo fondy veřejného práva či právnické a fysické osoby, případně sdružení osob práva soukromého, zvláště také družstva.

Ani v příčině těchto zaměstnanců ve služebním poměru soukromoprávním není však dosavadní zákonná úprava jednotná. Padá zde na váhu především ustanovení § 2, odst. 1 zákona o soukromých zaměstnancích č. 154/1934 Sb., že zaměstnanci státu nebo jiných veřejnoprávních korporací, veřejných ústavů, veřejných fondů, jakož i ústavů a fondů jim náležejících nebo jimi spravovaných jsou podrobeni tomuto zákonu, jen pokud tak určí vláda nařízením. Na takové nařízení nedošlo, a platí tedy o služební smlouvě těchto zaměstnanců výlučně ustanovení 26. hlavy obecného zákoníku občanského ve znění §§ 150-153 třetí dílčí novely č. 69/1916 ř. z. a zákonů č. 155/ 1921 a č. 497/1921 Sb., na Slovensku zákona č. 244/1922 Sb. ve znění zákona č. 217/1924 Sb. Pokud jde o ostatní zaměstnance smluvní, třeba zase rozlišovati [vzhledem k ustanovení § 1, odst. 1, písm. d) zákona o soukromých zaměstnancích] mezi osobami konajícími vyšší služby v divadlech jakéhokoli druhu, pro něž platí tento zákon, ale podpůrně ovšem také zmíněná již ustanovení obecného zákoníku občanského, a mezi nižším personálem divadelním (jako jsou šatnářky, uváděči, mechanikové, posunovači kulis atp.), který z dosahu řečeného zákona je vyloučen, a pro nějž tedy rovněž platí jen shora citovaná ustanovení obecného zákoníku občanského.

Nad to nelze ani zákon o soukromých zaměstnancích považovat za výstižnou úpravu služebního poměru divadelních zaměstnanců, který v různých směrech vykazuje tak značné zvláštnosti, že se v literatuře na služební smlouvu divadelních umělců namnoze pohlíží jako na smlouvu svého druhu. Protože však při úpravě těchto právních poměrů jde o poměrně četné a druhdy i svízelné otázky, kdežto osnova nového divadelního zákona jest označována za úkol velmi naléhavý, není jiného východiska, než aby řešení zákonné úpravy této služební smlouvy vyhrazeno bylo zvláštnímu zákonu, jak se konečně stalo také v republice Rakouské, jejíž t. zv. herecký zákon (z 13. VII. 1922) je prvým zákonem toho druhu v Evropě.

4. Smlouva o zprostředkování míst.

U nás dosud zprostředkování vůbec po stránce soukromoprávní není upraveno zákonem, třebaže superrevisní návrh československého občanského zákoníku, který se v té příčině těsně přimyká k právu německému (§§ 652-656 něm. obč. zákona), pamatoval na smlouvu zprostředkovatelskou v hlavě 35 (§§ 1055-1060). Ježto tedy obecně chybí přímá úprava této smlouvy positivní právní normou, je zprostředkování dosud smlouva nepojmenovaná (contractus innominatus), kterou třeba posuzovati podle různých právních předpisů, jak se právě nabízejí k aplikaci. Arci judikatura v celku již sama dospěla k týmž výsledkům, které osnova nového československého občanského zákoníku chtěla stanoviti positivní normou. Přes to bylo by za uvedených okolností zajisté předčasné, když by už dnes přikročováno bylo k zvláštní úpravě této smlouvy jen pro poměry divadelní.

5. Smlouva s návštěvníky divadla je nepochybně smlouvou o dílo, a příslušné právní předpisy o ní sluší tedy hledati v obecném zákoníku občanském, a to v hlavě 26 (§§ 1151 a sl.) ve znění §§ 150 až 153 třetí dílčí novely č. 69/1916 ř. z., na Slovensku v zákoně č. 244/ 1922 ve znění zákona č. 217/1924 Sb.

Zvláštním poměrům divadel by sice i v té příčině hověla zvláštní úprava některých otázek, tak zejména vyjasnění právní povahy vstupenky, právo majitele vstupenky na plnění smlouvy, povinnost podnikatele uzavříti smlouvu s kýmkoliv, účinky případné změny představení, pokud se týče obsazení, vyřešení právní povahy lístku ze šatny, ručení podnikatele za svršky uložené v šatně (smlouva o úschově § § 957 a sl.), zvláště také je-li šatna propachtována (§ 1313a), účinky vyloučení ručení vývěskou atd., staví-li se však nepřekonatelné překážky v cestu tomu, aby současně upraveny byly také ostatní shora uvedené otázky, nemělo by pravého smyslu, aby upravována byla jen tato jediná část soukromého práva divadelního, jejíž ostatně zvláštní úprava není ani naléhavá ani nezbytná, přihlížejíc k tomu, že vyhovující řešení se podává i z obecných právních předpisů tou dobou již platných, zejména z citovaných ustanovení obecného občanského zákoníku.

Z těchto důvodů a protože i budovatelský program třetí vlády v odd. IV., pokud se týká opatření v oblasti školské a kulturní politiky, určuje potřebu všeobecného divadelního zákona v ten způsob, aby se divadelnictví dostalo veřejnoprávní úpravy, omezuje se tedy osnova na veřejnoprávní část práva divadelního, a po té stránce, t. j. co do rozsahu upravované látky, neodchyluje se tedy od dosavadního uspořádání, ale jest ovšem vybudována na zcela jiných zásadách:

I. Podle dosavadního právního stavu, jehož základem je dosud v zemích českých Divadelní řád, vydaný podle nejvyššího rozhodnutí z 14. XI. 1850 nařízením ministra vnitra z 25. XI. 1850 č. 454 ř. z., a na Slovensku zák. čl. XXXI/1848, upraveny jsou divadelní poměry po výtce s hlediska policie mravnostní, jak toho dokladem je výnos min. vnitra z. 10. XII. 1850, vyhlášený v zemských zákonících k provedení § 43 cís. nař. z 10. VII. 1850 o základech organisace úřadů policejních, který jedná o mravnostní policii v kapitole o provádění veřejného pořádku a. zařazuje sem (§ § 17 až 24) dozor nad divadly.

Je tedy jen důsledné a také v souladu s platným zákonem o organisaci politické správy č. 126/1920 ve znění zákonů č. 125/1927 a č. 92/1928 a vyhlášky min. vnitra č. 225/1928 Sb., že ústředním úřadem příslušným ve věcech divadelních je v zemích českých ministerstvo vnitra, neboť podle zásadního ustanovení čl. 2 cit. org. zákona jsou ministerstvo vnitra a jemu podřízené úřady politické (a podle čl. 13 též policejní) povinny bdíti nad veřejným po řádkem, klidem, bezpečností a veřejnou mravností a odvraceti v tomto směru všeliká nebezpečenství i odstraňovati nastalé poruchy.

Kdežto tedy ministerstvo vnitra a národní výbory, pokud se týče úřady národní bezpečnosti jemu podřízené jsou nesporně příslušné, aby ve věcech divadelních rozhodovaly a opatřovaly nejen věci ryze policejní, nýbrž stejně i souvislé otázky umělecké, nemá ministerstvo školství a osvěty, třebaže jest ústředním úřadem, jemuž přísluší správa i dozor nad věcmi týkajícími se umění a osvěty, v positivním právu výslovné a bezprostřední opory pro svou příslušnost ve věcech divadelních, a to v nápadném rozporu i s vlastním pojmenováním - ani po stránce osvětové.

Naproti tomu na Slovensku, ač po stránce materiálního práva i tam dosud platí zmíněný zák. čl. XXXI/1848, přece už oběžníkem bývalého (uherského) ministra vnitra z 6. VII. 1907 č. 81.809 (následkem usnesení poslanecké sněmovny z 26. XI. 1906) přeneseno bylo vedení věcí dramatického umění, jakož i vedení věcí povolování představení a podpor z oboru působnosti ministerstva vnitra do oboru působnosti ministerstva osvěty.