O poplatcích platí ustanovení §§ 56 až 59 přídělového zákona a §§ 82 a 83 náhradového zákona.

(¹) Každé zcizení mezi živými, propachtování a smluvní nebo exekuční zatížení pozemkového majetku uvedeného v § 1, odst. 1 jest bez souhlasu ministerstva zemědělství neplatné; na Slovensku udělí souhlas pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy podle směrnic ministerstva zemědělství. Zákaz zatížení se však nevztahuje na daně, poplatky a jiné veřejné dávky.

(²) Jde-li o případy, které vyžadují schválení podle odstavce 1, nepoužije se ustanovení vládního nařízení ze dne 9. října 1938, č. 218 Sb., o přechodném omezení zcizení a propachtování určitých druhů nemovitostí, ani ustanovení vládního nařízení ze dne 6. prosince 1938, č. 313 Sb., o přechodném omezení nabývání určitých druhů nemovitostí v exekuci, ve znění předpisů je měnících a doplňujících, ani ustanovení vládního nařízení ze dne 10. března 1939, č. 35 Sb. II, o úpravě některých poměrů při zemědělských pachtech, ani ustanovení §§ 2 a 3 nařízení ze dne 14. května 1946, č. 65 Sb. n. SNR, pokud jde o omezení zavazení nemovitostí.

(¹) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na

a) pozemkový majetek uvedený v § 1, odst. 1, pokud jest ve vlastnictví státu, svazků územní samosprávy nebo výdělkových a hospodářských společenstev (družstev), na Slovensku též pastvinářských společenstev,

b) půdu konfiskovanou podle dekretu č. 12/1945 Sb., dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, nebo podle nařízení č. 104/1945 Sb. n. SNR ve znění nařízení č. 64/1946 Sb. n. SNR,

c) majetek, který byl znárodněn podle dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, nebo podle dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, ani na majetek, který podle ustanovení § 1, odst. 3, písm. b) dekretu č. 101/1945 Sb. jako rolnický akciový cukrovar nebo rafinerie cukru má býti přeměněn na podnik družstevní,

d) šlechtitelské podniky, které do počátečního dne účinnosti tohoto zákona obdržely povolení ke šlechtění osiva a sadby podle příslušných předpisů.

(²) Ministr zemědělství vyloučí na návrh ministra průmyslu, a pokud jde o průmysl potravinářský, na návrh ministra výživy, z dosahu tohoto zákona i pozemky jiných průmyslových podniků, než které jsou uvedeny v odstavci 1, písm. c), pokud jsou nutné k řádnému provozu a rozvoji podniku.

Pro řízení podle tohoto zákona, včetně vyvlastnění půdy podle § 1, odst. 3, platí - s výhradou ustanovení § 8 - přiměřeně příslušné předpisy záborového zákona a zákonů jej doplňujících. Vláda může nařízením upraviti správní lhůty a podle potřeby i jiná ustanovení těchto zákonů o řízení.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Pozemková reforma podle zákona záborového č. 215/1919 Sb. znamenala první plánovitý zásah do úpravy pozemkové držby v ČSR s hlediska její demokratisace.

Účelem tohoto zákona bylo rozděliti velký majetek pozemkový ve prospěch bezzemků a drobných zemědělců a posíliti rolnickou držbu proti dosavadní mocenské převaze latifundií. Za tím účelem stanovil záborový zákon průměrnou mez pro velkou pozemkovou držbu, prohlásiv veškeré soubory zemědělského majetku nad výměru 150 ha půdy zemědělské, resp. 250 ha půdy vůbec za zabrané pro účely pozemkové reformy, a to jak podle stavu v počáteční době účinnosti zákona, tak i pro budoucnost (§§ 2 a 4 záborového zákona). Úmysl zákonodárcův usměrniti i do budoucna soustřeďování zemědělské držby v rukou jednotlivých osob fysických i právnických připouštěl zprvu jen dvě výjimky: jednak zvýšení maximální výměry velkostatku do celkové výše 500 ha půdy, jednak její snížení vyvlastněním i pod výměru 250 ha se zřením na místní potřebu půdy, účel hospodaření a důvody obecného blaha (§ 11, věta druhá a § 14 záborového zákona.

Ihned po vydání záborového zákona poukazovala nesprávně určitá část veřejnosti na nepříznivé důsledky tak hlubokého zásahu do dosavadní struktury zemědělské držby, zejména pokud jde o zajištění dostatečného a plynulého zásobování měst, o nebezpečí omezení vývozu a zvýšení dovozu, zásobování obyvatelstva a armády v době války a pod. Tyto námitky se ukázaly zcela neopodstatněné, jak prokázal skutečný vývoj na poli zemědělské výroby. Dále bylo namítáno, že pozemková reforma zasahuje rušivě do krás přírodních a rázu krajiny a že udržování památek přírodních, historických a uměleckých není dostatečně zákonem zajištěno. Tyto námitky došly uplatnění nejprve v § 20 přídělového zákona, který umožnil ponechání půdy s přírodními a uměleckými památkami vlastníku. Toto ustanovení vedlo však pod vlivem vývoje politických a hospodářských poměrů k propuštění rozsáhlých ploch vlastníkům zabraného majetku, a to nejen ploch kvalifikovaných přímo jako přírodní a umělecké památky, nýbrž i ploch dalších, propuštěných za tím účelem, aby z jejich výnosů tyto památky byly udržovány. Judikatura nejvyššího správního soudu vykládala pak ustanovení první věty § 20 přídělového zákona jako právní nárok vlastníků na ponechání těchto kvalifikovaných ploch. Tím se stalo, že k 1. lednu 1938 bylo ponecháno podle § 20 přídělového zákona na celém tehdejším státním území původním vlastníkům celkem 1,178.758 ha veškeré půdy (v tom 67.989 ha zemědělské půdy).

Současně docházelo nejen k liberálnějšímu výkladu § 20 přídělového zákona a § 11 věty druhé záborového zákona, nýbrž i k blahovolnějšímu postupu při tvoření a přídělu větších zemědělských závodů (t. zv. zbytkových statků) a při zkoumání kvalifikace jejich nabyvatelů. Podle § 7 záborového zákona bylo prováděno jednak t. zv. zkrácené přídělové řízení, podle kterého určil úřad vlastníku zabraného majetku osoby, kterým má zabranou půdu prodati, výměru a cenu této půdy, jednak byly povolovány t. zv. volné odprodeje (za současného propuštění této půdy ze záboru) nejen pro účely zemědělské výroby, nýbrž i osobám podle přídělového zákona nekvalifikovaným pro jejich soukromé zájmy (revíry s letohrádky a pod.). V těchto případech neuplatňoval úřad svůj vliv, ani pokud jde o kvalifikaci osob, ani pokud jde o výši ceny trhové.

Při první pozemkové reformě nedošel vůbec uplatnění § 14 záborového zákona, podle něhož lze vyvlastniti zabranou půdu i pod výměru 250 ha, je-li místní potřeba půdy naléhavá a vyžaduje-li toho obecné blaho. Rovněž tak nebylo soustavně sledováno podle § 4 záborového zákona nové soustřeďování zemědělské půdy ve vlastnictví jednotlivců, takže mohlo dojíti k dalšímu tvoření velkých majetkových souborů.

Současné nazírání na soustřeďování velkých majetků v rukou jedinců jest příčinou, že se přísněji posuzují výsledky první pozemkové reformy, jejímž provedením nebyla v jednotlivých oblastech uspokojena potřeba drobných zemědělců, aby byly doplněny jejich nesoběstačné usedlosti. Proto vláda, zváživši tyto kritické hlasy volající po přezkoušení první pozemkové reformy s hlediska dnešního nazírání na strukturu pozemkové držby, pojala do svého dvouletého pracovního programu úkol provésti revisi první pozemkové reformy podle předkládané osnovy.

Osnova zákona o revisi první pozemkové reformy jest vybudována na těchto zásadách:

1. Předmětem revise jest v prvé řadě pozemkový majetek, který byl původním vlastníkům ze záboru vyloučen nebo propuštěn ve výměře větší než 150 ha půdy zemědělské a 250 ha půdy vůbec [§ 3, písm. a) a § 11, věta druhá záborového zákona a § 20 přídělového zákona], pokud jest dosud ve vlastnictví těchto osob nebo jejich dědiců [§ 1, odst. 1, písm. a)]. V zemích českých bude z této půdy po provedené konfiskaci zemědělského majetku podrobeno revisi 450.479 ha půdy veškeré (v tom 62.300 ha půdy zemědělské). Současně bude z dosud zabraného a nepřiděleného majetku (87.527 ha, z toho 6.056 ha půdy zemědělské) uvolněno pro příděl zatím dlouhodobě vázaných 18.726 ha půdy veškeré, takže bude lze provésti ihned pozemkovou reformu na celé výměře 87.527 ha. Na Slovensku byla většina této půdy z konfiskována jako majetek osob národnosti maďarské.

2. Dále se podrobují revisi všechny z původně zabraného pozemkového majetku vytvořené samostatné zemědělské a lesní podniky nebo jiné hospodářské jednotky, nazývané souhrnně zbytkové statky [§ 1, odst. 1 písm. d)]. Jsou-li splněny některé předpoklady (§ 6, odst. 3 a 4), má vlastník tohoto majetku nárok na ponechání 50 ha.

3. Pod pojem zbytkových statků se zahrnují nejen podniky (jednotky) přidělené v řádném přídělovém řízení nebo v t. zv. zkráceném přídělovém řízení podle § 7 záborového zákona, nýbrž i takové, které byly získány volným odprodejem nemovitostí zabraných (schváleným podle § 7 záborového zákona), nebo nemovitostí ze záboru propuštěných podle § 11 záborového zákona či ponechaných podle § 20 přídělového zákona.

Toto pojetí zbytkového statku se opírá o základní myšlenku vyjádřenou v záborovém a přídělovém zákoně, aby zásadně veškerá zemědělská a lesní půda, přesahující 250 ha, byla rozdělena mezi oprávněné uchazeče. Smyslem revise první pozemkové reformy pak je, aby tuto původní myšlenku zákonodárcovu uskutečnila dodatečně všude tam, kde by nesprávným pochopením smyslu zákonů o první pozemkové reformě nebo jiným způsobem (na př. porušením úřední povinnosti) byla zabraná půda odňata svému původnímu účelu.

4. Revisi pozemkové reformy provádí ministerstvo zemědělství. Má-li dojíti v důsledku revise ke zrušení původních rozhodnutí pozemkového úřadu (ministerstva zemědělství) o vyloučení anebo propuštění pozemkového majetku ze záboru, nebo k převzetí zbytkového statku, rozhoduje ministerstvo zemědělství buď podle souhlasného usnesení revisní komise nebo podle usnesení vlády (§ 2).

5. Bude-li při revisi zjištěno, že za daných poměrů není odůvodněno, aby vlastníku velkostatku zůstala zabraná půda propuštěná podle § 11, věty druhé záborového zákona nebo § 20 přídělového zákona v původním rozsahu, nebo že u vlastníků zbytkových statků nejsou splněny náležitosti osobní a věcné, nebo že jsou zde důvody pro vyvlastnění půdy podle § 14 záborového zákona, převezme ministerstvo zemědělství nemovitosti propuštěné nebo ponechané za přejímací cenu podle zákona náhradového, nemovitosti přidělené nebo odprodané za nabývací cenu s přihlédnutím k trvalým investicím, a nemovitosti vyvlastněné podle § 14 záborového zákona za cenu obecnou.

U souborů po vyhlášení záborového zákona nově vytvořených se provede normální řízení podle zákona záborového a náhradového (§ 4 záborového zákona).

6. Na provádění revise včetně přejímání zbytkových statků nebo vyvlastnění půdy zabrané podle § 14 záborového zákona se aplikují přiměřeně ustanovení o řízení podle zákona záborového náhradového a přídělového.

7. Knihovním věřitelům a jiným věcně oprávněným osobám přísluší úhrada až do výše obecné ceny převzatého majetku.

8. Zaměstnanci na pozemkovém majetku se zabezpečují obdobně podle zákona č. 16/1947 Sb., o umístění a jiném zaopatření zaměstnanců na zkonfiskovaném zemědělském majetku a jejich rodinných příslušníků, při čemž odchylky, které nutně vyplývají z povahy celé věci, se v osnově přesně vymezují (§ 9).

9. Pro příděl zemědělské a lesní půdy, získané revisí, stanoví se zásady, které došly uplatnění při přídělu zkonfiskovaného zemědělského majetku. Jde zejména o určení okruhu oprávněných uchazečů a o zapojení rolnických komisí do přídělového řízení. Tato půda má býti v prvé řadě použita k doplnění nesoběstačných usedlostí. Bližší ustanovení o způsobu provádění tohoto přídělu budou stanovena vládním nařízením (§ 8).

10. Pokud jde o finanční důsledky revise, zachovává se zásada finanční soběstačnosti pozemkové reformy, která byla vyjádřena v § 77 náhradového zákona tím, že všechny výdaje spojené s prováděním této reformy jsou kryty příjmy náhradového fondu (§ 8, odst. 6). Proto byla i pro revisi převzata zásada přejímacích cen u pozemkového majetku, pokud zůstal ve vlastnictví původních vlastníků nebo jejich dědiců, dále zařízení náhradové banky a způsob stanovení přídělových cen.

11. Organisačně soustřeďuje se revise pozemkové reformy u ministerstva zemědělství, jemuž zůstávají podřízeny též fondy pozemkové reformy (§ 12). Pokud jde o provedení knihovního pořádku, jakož i o dozor a péči o přídělce, dává se ministerstvu zemědělství možnost, aby přeneslo svoji působnost na orgány, které provádějí tuto činnost u půdy získané konfiskací zemědělského majetku (Národní pozemkový fond při ministerstvu zemědělství v Praze, na Slovensku pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy).

12. Revisí pozemkové reformy se provádí úprava držebnostních poměrů na zemědělském majetku; jde tedy o věc povahy celostátní, vyžadující jednotného řízení. Pokud jde o zemědělský majetek ležící na Slovensku, přihlíží osnova k účelné decentralisaci tím, že umožňuje, aby pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy provádělo určité úkony podle směrnic ministra zemědělství.

Vymezuje se vyčerpávajícím způsobem pozemkový majetek, který jest předmětem revise. Základním předpokladem jest skutečnost, že majetek, revisi podrobený, byl dotčen záborovým zákonem č. 215/1919 Sb., t. j. první pozemkovou reformou. Pod pojmem pozemkový majetek jest rozuměti půdu zemědělskou (role, louky, zahrady, vinice, chmelnice), lesní a jinou, která byla předmětem záboru podle § 2 záborového zákona.

1. Vlastník velkého majetku pozemkového, zabraného podle § 2 zákona záborového, měl podle § 3, písm. a) téhož zákona právní nárok na vyloučení určitých nemovitostí ze záboru. Byly to objekty právně i hospodářsky samostatné, které nesloužily hospodaření na zabraných nemovitostech. Právní předpoklad byl splněn, když objekt tvořil sám o sobě samostatně knihovní těleso; za hospodářsky samostatný měl pak býti objekt považován tehdy, když tvořil předmět odděleného hospodaření, jsa vyňat z celkového rámce hospodaření na zabraném majetku pozemkovém (na př. podnik samostatně účtoval, platil daně, nakupoval, prodával a pod.). Při tom jeho hospodářské určení se muselo nésti k jinému účelu než je výroba zemědělská nebo lesní (na př. účel průmyslový: textilní továrna, charitativní: sirotčinec a pod.). Všechny tyto výše uvedené předpoklady musely býti dány u každého objektu společně, a to v den, kdy nabyl účinnosti zákon záborový (24. 4. 1919). Nedostatek byť jen jediného z uvedených předpokladů měl za následek, že nebylo možno použíti předpisu § 3, písm. a) zákona záborového. Toto ustanovení však neznamená, že by objekty tam dotčené vůbec záboru nepodléhaly. Pozemkový úřad mohl na takový objekt poznamenati zábor (§ 16 záborového zákona) a podrobiti jej všem úkonům ze záboru plynoucím, pokud vlastník včas neuplatnil svůj nárok. Učinil-li tak, musel úřad rozhodnouti o vyloučení objektu ze záboru a na vyloučené nemovitosti se hledělo tak, jakoby nikdy v záboru nebyly. Poněvadž se pozemkovému úřadu vytýká, že vylučoval ze záboru i objekty, u nichž nebyly splněny všechny zákonné předpoklady, podrobují se revisi všechna rozhodnutí podle § 3, písm. a) záborového zákona.

2. Podle ustanovení § 11, věty druhé záborového zákona mohl pozemkový úřad v případech zvláštního zřetele hodných propustiti vlastníkům zabraných velkostatků určitou výměru nad 250 ha půdy vůbec (první věta § 11 záborového zákona) až do výměry 500 ha. Šlo o volnou úvahu určovanou objektivně skutečnostmi daného případu a daných poměrů: potřeba půdy, účelné hospodaření, zřetel na zemědělský průmysl, zásobování měst a jinaké zřetele všeobecného blaha. Pozemkovému úřadu se vytýká, že ustanovení druhé věty § 11 záborového zákona používal šmahem ve prospěch velkostatkářů, aniž objektivně zkoumal skutečnosti, na něž zákon vázal použití těchto ustanovení. Zůstává v duchu záborového zákona, aby bylo odstraněno, třeba dodatečně, soustředění pozemkového majetku nad výměru 250 ha, pokud nebyly dány předpoklady, na podkladě nichž došlo k propuštění zabrané půdy podle § 11, věty druhé záborového zákona.

3. Ustanovením § 20 přídělového zákona bylo přikázáno pozemkovému úřadu přihlížeti k tomu, "aby přídělem nebyly rušeny krásy přírodní a ráz krajinný a aby nevzaly újmy památky přírodní, historické a umělecké". Na podkladě tohoto ustanovení ponechával pozemkový úřad vlastníkům rozsáhlé plochy, a to nejen ty, které tvořily zákonem chráněné přírodní krásy a historické a umělecké památky, nýbrž podle své volné úvahy ještě další plochy z toho důvodu, aby z jejich výnosu mohl vlastník zajistiti chráněné plochy. Protože se proti této praxi pozemkového úřadu namítá, že ponechával vlastníkům velkostatků daleko větší plochy, zvláště celé lesní komplexy, které nevykazovaly zvláštních charakteristických znaků vyžadovaných ustanovením § 20 přídělového zákona a daleko přesahovaly důvod finančního zajištění chráněných objektů, podrobuje osnova revisi rozhodnutí pozemkového úřadu, vydaná podle § 20 přídělového zákona. S hlediska revise pozemkové reformy skýtá § 20 přídělového zákona větší možnost získati půdu vlastníkům ponechanou za předpokladu, že bude jinak postaráno o udržování zejména historických památek a krás (na př. převzetím státem podle zák. č. 137/1946 Sb. o národních kulturních komisích).

4. Jak v případech § 3, písm. a) a § 11, věta druhá zákona záborového, tak i v případech § 20 zákona přídělového podrobuje se revisi pouze ten pozemkový majetek, který je dosud ve vlastnictví osob, kterým byl ze záboru vyloučen nebo propuštěn (ponechán), po případě jejich dědiců. Pod výrazem vlastnictví jest rozuměti na Slovensku i případy t. zv. naturálního vlastnictví.

U některých vlastnických souborů dohodl se pozemkový úřad při sjednávání t. zv. generálních dohod o provedení pozemkové reformy s vlastníkem, že u části zabraného majetku, převážně lesního, odloží provedení pozemkové reformy na budoucí dobu a ponechá ji zatím dosavadním vlastníkům v užívání (do r. 1955 a pod.). V těchto případech bude možno zrušiti ujednané generální dohody a přikročiti již nyní za podmínek záborového a náhradového zákona k převzetí této půdy.

Podle § 4 záborového zákona stávají se zabranými ony soubory nemovitostí, které se soustředily ze svobodného majetku pozemkového, jenž je podle §§ 2 a 3 záborového zákona předmětem záboru a přesahuje výměru uvedenou v § 2 cit. zák. Soupisem podle této osnovy mají býti zachyceny i tyto nové vlastnické soubory. Přitom budou přezkoumána ona rozhodnutí pozemkového úřadu, kterými byla prohlášena za propuštěnou, resp. nepodléhající záboru, půda takto dodatečně nad výměru § 2 záborového zákona soustředěná.

Ustanovením zde uvedeným mají býti podrobeny přezkoumání t. zv. zbytkové statky. Osnova vymezuje pojem zbytkového statku zvláště pro účely revise. Definice liší se od dosud vžitého pojmu zbytkového statku v tom směru, že prohlašuje za zbytkové statky všechny samostatné hospodářské jednotky, které byly vytvořeny z původně zabraného velkého majetku pozemkového

a) cestou řádného (přímo) přídělu nebo směny,

b) zkráceným přídělovým řízením podle § 7 záborového zákona, které záleželo v tom, že pozemkový úřad uzavřel s vlastníkem velkostatku dohodu, v níž se tento zavázal prodati určité nemovitosti osobám pozemkovým úřadem označeným za ceny určené,

c) jiným odprodejem zabrané půdy se schválením pozemkového úřadu podle § 7 záborového zákona (t. zv. volné odprodeje podle § 7 záborového zákona),

d) koupí z půdy ze záboru vyloučené (§ 3, písm. a) záborového zákona), propuštěné (§ 11 záborového zákona) nebo z půdy vlastníku ponechané (§ 20 přídělového zákona) bez součinnosti pozemkového úřadu (ministerstva zemědělství).

Definice zbytkového statku, podléhajícího revisi, jest jednoznačně vymezena výměrou nad 50 ha. Veškeré ostatní nemovitosti, které byly získány z půdy původně zabrané, ať přídělem (drobný příděl, rolnické nedíly a j.) nebo odprodejem z půdy propuštěné (ponechané), a práva, která k nim kdokoliv nabyl, nejsou tímto zákonem dotčena.

Toto širší vymezení obvykle užívaného pojmu zbytkového statku pohybuje se zcela v duchu zamýšlené revise, jak bylo dovozeno již ve všeobecné části této důvodové zprávy pod č. 3. Jde o to, aby byly do síta revise zachyceny nejen větší hospodářské podniky vytvořené přídělem (zbytkové statky), nýbrž i ty, které se vytvořily z půdy původně zabrané, ale nad zákonnou minimální výměru propuštěné, neboť ve skutečnosti mohlo se takové vytvoření větších podniků státi právě na úkor účelů sledovaných pozemkovou reformou (doplnění nesoběstačných zemědělských podniků, příděl družstvům, bezzemkům a jiným kvalifikovaným osobám).

Nebylo by spravedlivé, aby případnému následku revise (t. j. převzetí) podléhala i ona výměra pozemkového majetku původně zabraného, která byla získána směnou za pozemkový majetek svobodný. Tato výjimka se omezuje pouze na původního vlastníka tohoto svobodného majetku a jeho dědice, neboť u ostatních právních nástupců není důvodu, aby celý podnik nebyl považován za hospodářský celek, podrobený revisi. Z revise vyloučená výměra musí odpovídati svou výnosovou hodnotou původní výměře, dané do směny.

Nejde o ustanovení nové, nýbrž pouze o možnost vztáhnouti dosud platný předpis § 14 záborového zákona i na nemovitosti, u nichž byla pozemková reforma provedena a zabraný majetek do výměry 250 ha podle § 11, věty první ze záboru propuštěn, aniž se použilo ustanovení o vyvlastnění zabrané půdy i pod tuto výměru. Předpokladem použití tohoto předpisu jest, že ještě dnes jest místní potřeba půdy naléhavá, nebo že z jiných důvodů toho vyžaduje obecné blaho (veřejný zájem). Tento mimořádný zásah do vlastnické držby pod minimální výměru, záborovým zákonem propuštěnou, jest vyvážen výkupní náhradou, kterou má býti cena obecná (§ 7, odst. 2). Ve skutečnosti jde o praktické provedení zásady, vyjádřené v § 365 obč. zák. Při tomto vyvlastnění musí však býti ponechán vlastníku podle jeho volby pozemkový majetek do výměry 50 na.

S hlediska právního znamená revise přezkoušení správních aktů úřadů, které prováděly první pozemkovou reformu, tedy nejen původního státního pozemkového úřadu, ale od r. 1935 též ministerstva zemědělství a v době nesvobody býv. pozemkového úřadu pro Čechy a Moravu, na Slovensku pak býv. státního pozemkového úřadu (zák. č. 45/1940 Sl. z.) t. zv. Slovenského státu. Budou to všechna rozhodnutí dotýkající se pozemkového majetku, uvedeného v § 1, tedy zejména rozhodnutí o vyloučení, propuštění nebo ponechání zabrané půdy (§ 3, písm. a) a § 11, věta druhá záborového zákona a § 20 přídělového zákona), o schválení odprodejů zabrané půdy podle § 7 záborového zákona, dále rozhodnutí o přídělu zabrané a převzaté půdy (přídělové listiny), o dalších právních disposicích s touto půdou a pod., jakož i všechna ostatní rozhodnutí a opatření, jimiž byly uskutečněny resp. které provázely akty, podléhající revisi. Přídělové listiny se uvádějí v zákoně výslovně, aby se vyloučila pochybnost, že se revise dotýká i těchto aktů, se zřetelem na rozhodnutí kompetenčního senátu obou nejvyšších soudů ze dne 5. června 1931, č. 714/31, podle něhož poměr mezi státem, jehož jménem vystupoval pozemkový úřad, a mezi uchazečem o příděl půdy je poměrem soukromoprávním.

Revise první pozemkové reformy jest záležitostí významu celostátního (srov. vyhlášku ministra vnitra ze dne 18. dubna 1946, č. 66 Sb.); musí býti proto prováděna s jednotného hlediska na celém státním uzemí. Jejím provedením se pověřuje ministerstvo zemědělství, které vystupuje jako rozhodující orgán. V případech uvedených v odstavci 2 jest však ministerstvo zemědělství vázáno souhlasem revisní komise, která se u něho zřizuje, a kterou tvoří šest členů, jmenovaných vládou. Revisní komise nemá povahu veřejného správního orgánu. Proto také akt, který vydá ministerstvo zemědělství v souhlase s usnesením revisní komise, není správním aktem úhrnným, vyšlým z kooperace dvou správních orgánů, nýbrž samostatným aktem správním (rozhodnutím nebo opatřením) ministerstva zemědělství. Projev vůle revisní komise (usnesení) váže jen interně ministra zemědělství, a to omezeně potud, že nemůže rozhodnouti proti usnesení komise, nýbrž, nesouhlasí-li, musí si vyžádati ke svému rozhodnutí souhlas vlády.

Příslušnost revisní komise se přesně vymezuje citací § 1, odst. 3 a §§ 4 až 6 tohoto zákona. Vztahuje se pouze na návrhy ministerstva zemědělství o tom, zda-li a která rozhodnutí, vydaná podle ustanovení § 3, písm. a) a § 11, věty druhé záborového zákona nebo § 20 přídělového zákona mají býti zrušena, resp. která ustanovení dohod o převzetí zabrané půdy mají býti zrušena nebo změněna a konečně o tom, zda-li jsou dány důvody k převzetí zbytkových statků podle § 6 osnovy resp. k vyvlastnění podle § 1, odst. 3 osnovy. Podkladem jednání revisní komise jsou konkretní návrhy ministerstva zemědělství na opatření výše uvedená. Příslušnost revisní komise netýká se však vydání nových rozhodnutí o propuštění podle § 11, věty druhé téhož zákona nebo o ponechání podle § 20 přídělového zákona.