Funkce revisní komise jest již svojí povahou omezena na přechodnou dobu provádění revise. Proto zákon nevymezuje funkční údobí revisní komise a ponechává vládě rozhodování o tom, kdy a z jakých důvodů mají býti členové komise odvoláni. Bližší ustanovení o ustavení, jednání a o usnášení se revisní komise budou obsažena v nařízení, které vydá vláda.

Podkladem revise musí býti soupis nemovitostí revisi podléhajících. Jsou jím povinni všichni vlastníci i spoluvlastníci, resp. jejich zákonní zástupci, včetně cizích státních příslušníků; u právnických osob i ony, které mají své sídlo v cizině zcela v duchu první pozemkové reformy, která, vycházejíc z principu teritoriálního, se vztahovala na veškerý velký majetek pozemkový, ležící na československém státním území. Soupisová povinnost se ukládá též národním správcům (dekret č. 5/1945 Sb.) a vůbec uživatelům, dlí-li vlastník v cizině, nebo je-li jeho majetek pod národní neb jinou správou.

Soupisu podléhá pouze zemědělský majetek uvedený v § 1, při čemž se zachycuje jeho stav ke dni vydání původního rozhodnutí pozemkového úřadu a ke dni soupisu, aby byl náležitě podchycen jeho pohyb. Soupisové řízení bude upraveno vládním nařízením způsobem co nejjednodušším. O tom, jsou-li splněny předpoklady revise, opatří si ministerstvo zemědělství potřebné údaje vlastním šetřením.

O předpokladech, které musely býti splněny při rozhodování pozemkového úřadu o vyloučení zabraného objektu ze záboru podle § 3, písm. a) záborového zákona, zmiňuje se důvodová zpráva u § 1, odst. 1, písm. a) osnovy. Bude-li revisí zjištěno, že zákonné předpoklady v den účinnosti záborového zákona dány nebyly, zruší ministerstvo zemědělství ve smyslu usnesení revisní komise, po případě vlády (§ 2, odst. 2) rozhodnutí o vyloučení s účinkem současným (ex nunc). V těch případech, kde zmíněné předpoklady splněny byly, potvrdí ministerstvo zemědělství ona rozhodnutí o vyloučení, čímž bude utvrzena právní jistota vlastníků objektů vyloučených ze záboru. Pokud o uplatněných stížnostech rozhodoval NSS, bude ministerstvo zemědělství vycházeti z právního názoru vysloveného v jeho nálezech.

Předpokladem rušení zde uvedených rozhodnutí jest zjištění, že v době jejich vydání nebyly splněny zákonné podmínky pro propuštění nebo ponechání půdy. Rovněž zde postupuje ministerstvo zemědělství ve smyslu usnesení revisní komise, po případě vlády. Nedotčeny zůstanou pouze nemovitosti, propuštěné podle § 11, věty první zákona záborového, pokud nebyl z nich vytvořen odprodejem zbytkový statek (§ 1, odst. 1, písm. d), nebo pokud nejsou dány předpoklady pro vyvlastnění podle § 1, odst. 3. V prvním případě není prakticky možno lišiti zbytkové statky vytvořené z nemovitostí propuštěných podle první nebo druhé věty § 11 záborového zákona, neboť tyto skutečnosti nejsou a nebyly v knihách patrny a kupujícím stranám nemohly býti ani známy, v případě druhém nejde ve skutečnosti než o pokračování první pozemkové reformy podle dosud platné normy. Provedení revise nemovitostí ze záboru vlastníků propuštěných (ponechaných) zrušením příslušných rozhodnutí jest odůvodněno všeobecným poznatkem, že jak v době vydání těchto rozhodnutí, tak i podle současného stavu nebyly a nejsou dosud vesměs dány předpoklady, aby zabraná půda byla propuštěna ve větším rozsahu nad minimální výměru. Velké množství nesoběstačných zemědělských usedlostí a potřeba půdy pro oprávněné osoby a vůbec pro účely pozemkové reformy jsou zjevným dokladem toho, že úmysl zákonodárce propustiti nad výměru 250 ha půdy jen nemovitosti pro vlastní účely pozemkové reformy zbytné nedošel v praxi pozemkového úřadu plného uplatnění. Jsou zde proto dány důvody k tomu, aby tento stav, nalézající se ve zjevném rozporu s původní vůlí zákonodárcovou, byl odstraněn a zjednána právní základna k dokončení první pozemkové reformy v duchu záborového a přídělového zákona.

Zrušení příslušného rozhodnutí má za následek, že vyloučené, propuštěné nebo ponechané nemovitosti - v posledních dvou případech pouze pokud jde o plochy, které zůstaly v rukách původních vlastníků nebo jejich dědiců - se stávají opět zabranými a předmětem pozemkové reformy podle původních předpisů o první pozemkové reformě a podle tohoto zákona. Při tom obživuje původní stav (quo ante) i pro vlastníka, který může opět vznésti své požadavky (nikoliv nároky) na propuštění podle § 11, věty druhé záborového zákona nebo na ponechání podle § 20 přídělového zákona. Rozhodnutí o těchto žádostech jest ponecháno volné úvaze ministerstva zemědělství. U zabraného majetku, který vykazuje náležitosti uvedené v § 20 přídělového zákona (památky přírodní, historické a umělecké), se výslovně konstatuje, že vlastník zabraného pozemkového majetku nemá právní nárok na jeho ponechání. Tím se vyjasní kolísající výklad daný tomuto ustanovení vlivem judikatury nejvyššího správního soudu, která vykládala ustanovení věty první § 20 přídělového zákona jako subjektivní právní nárok vlastníka, jemuž musí osoby třetí ustoupiti, na ponechání přírodních krás a historických památek v tomto paragrafu zmíněných, jsou-li splněny oba předpoklady § 20 přídělového zákona, t. j., že jejich ponecháním vlastníku nebudou rušeny krásy a památky v § 20 cit. zákona jmenované a že se vlastník podrobí opatřením z důvodů jejich zabezpečení podle obsahu věty druhé § 20 přídělového zákona (nálezy NSS z 28. 2. 1923, č. j. 3470, Boh., č. 2025; z 21. 10. 1926, čj. 20.726, Boh. č. 5981; z 14. 1. 1928, č. j. 9603/27, Boh. č. 7029). Kromě zrušení rozhodnutí o vyloučení, propuštění nebo ponechání zabrané půdy bylo třeba umožniti zrušení závaznosti příslušných ustanovení dohod o provedení pozemkové reformy, které s vlastníky velkého majetku pozemkového uzavíral pozemkový úřad (t. zv. generální dohody), a v nichž se obvykle zavazoval též k vyloučení, propuštění, nebo ponechání určité výměry zabraných nemovitostí. Přitom třeba zrušení těchto, jakož i jiných ustanovení generálních dohod odpoutati od vydaných již rozhodnutí, pokud by dojednané podmínky bránily v provedení revise a přídělu podle této osnovy. Proto se také zrušují již ze zákona ustanovení generálních dohod, jimiž se odkládá provedení pozemkové reformy na budoucí čas a zabraná půda se ponechává dosavadnímu vlastníku v záboru. Tento odklad odporuje duchu pozemkové reformy a bezodkladné vyřešení těchto případů se proto kryje s účelem revise.

Podmínkou převzetí zbytkových statků jest zjištění určitých skutečností v ustanovení tohoto paragrafu výslovně uvedených.

O tom, jsou-li dány předpoklady pro převzetí, rozhoduje ministerstvo zemědělství ve smyslu usnesení revisní komise, po případě vlády (§ 2, odst. 2). Převzetím nabývá k tomuto majetku stát vlastnického práva způsobem původním (ze zákona), obdobně jako převzetím půdy zabrané (§ 26 náhradového zákona) a nakládá se s ním jako s majetkem zabraným.

č. 1: Ustanovením o přiměřené směně mají býti podchyceny případy, kdy osoba pro nabytí půdy přídělem nekvalifikovaná, nabyla ji cestou zdánlivé (nepřiměřené) směny a tak ve skutečnosti obešla zákonnou překážku nedostatku osobní oprávněnosti. Za kvalifikované považují se podle § 50 a, odst. 2 náhradového zákona i pachtýři na státem převzaté půdě zabrané.

č. 2: Aby bylo očištěno, byť i zpětně, historické dílo pozemkové reformy ode všech nepříznivých momentů, na než poukazuje usnesení vlády ze dne 16. července 1946, je třeba ustanovení, podle něhož bude umožněno zjistiti, zda-li původní nabyvatel zbytkových statků [§ 1, odst. 1, písm. d)] nenabyl je jednáním, naplňujícím skutkovou podstatu trestného činu (na př. podvodu, úplatkářství podle zák. č. 178/1924 Sb.), anebo porušujícím úřední povinnost veřejných orgánů, uloženou jim služební pragmatikou, služební instrukcí a pod. Ježto promlčení trestného činu by mohlo znemožniti postižení takových případů, nebude úřad, provádějící šetření a zhodnocení všech rozhodných skutkových okolností, vázán promlčením jednotlivých trestných činů, pokud snad již nastalo.

č. 3: Revisí mají býti postiženy u původních nabyvatelů nebo jejich dědiců ty případy, kdy následkem politických a jiných vlivů byly přiděleny - nebo kdy byl sjednán odprodej zbytkových statků ze zabraného majetku - za ceny nepřiměřeně nízké. Měřítkem přiměřenosti jsou přídělové ceny stanovené podle § 77 náhradového zákona.

č. 4: Již první pozemková reforma omezovala příděl lesních nemovitostí jednotlivcům pouze na případy výjimečné: na pozemky nepatrné rozlohy k zaokrouhlení nebo k doplnění jejich svobodného lesního majetku a pod. Jest proto v duchu přídělového zákona, bude-li s hlediska cit. ustanovení provedena revise u všech nabyvatelů větších objektů též pokud jde o lesní pozemky. Ustanovení o ponechání základní výměry 50 ha (odstavce 3 a 4) se nevztahují na lesní majetek získaný přídělem nebo koupí jednotlivci, neboť § 10, odst. 3 přídělového zákona vylučuje zásadně nabytí větších lesních ploch jednotlivci ze zabrané půdy.

Jsou-li náležitosti uvedené pod písm. a) spojeny svojí povahou s objektem, resp. s původním způsobem jeho nabytí, vztahují se důvody revise uvedené pod písm. b) výhradně k osobě dnešního vlastníka zbytkového statku. Vlastníkem míní se i nabyvatel zbytkového statku, jemuž nebylo dosud právo vlastnické v knihách vloženo (knihovní pořádek nebyl proveden). Přitom se zachycuje stav k 8. červenci 1946, t. j. ke dni vyhlášení budovatelského programu třetí vlády Národní fronty Čechů a Slováků, který obsahuje též ustanovení o provedení revise pozemkové reformy, aby se tím zamezilo maření účelu revise.

Podmínky uvedené pod č. 1 až 3, na které se váže ponechání zbytkového statku, odpovídají všeobecným podmínkám, které byly podle přídělového a malého přídělového zákona zásadním předpokladem přídělu půdy, nebo které byly v rozhodnutích o přídělu nebo o schválení převodu (nabytí) zbytkového statku nabyvatelům uloženy. Vyžaduje se, aby každá z nich byla splněna, jinak jest dán důvod k převzetí zbytkového statku. Jest opět jen důsledkem zásady již uvedené - veškerá půda nad výměru § 2 záborového zákona byla původně určena pro účely pozemkové reformy a neměla se proto dostati do rukou osob podle přídělového zákona nekvalifikovaných -, že se vyžaduje i od osob, které nabyly zbytkového statku z půdy propuštěné (ponechané), podmínka trvalého osobního hospodaření, stalého bydliště v sídle podniku, charakter zemědělce, t. j. osoby, které hospodaření na zbytkovém statku jest výhradným zdrojem výživy. Z těchto důvodů nebude převzat zbytkový statek výjimečně pouze vlastníkům, kteří nesplňují tyto podmínky z důvodů na jejich vůli nezávislých, jak v osnově příkladmo uvedeno. Dále se vyžaduje osobní kvalifikace, kterou předpisuje pro nabytí půdy z pozemkové reformy § 1 přídělového zákona, resp. § 50 a, odst. 2 náhradového zákona.

Tvoření větších objektů z půdy zabrané omezoval přídělový zákon na případy výjimečné, nebude-li tím zkrácena půda, které je potřebí pro účely obecně prospěšné a pro drobné uchazeče (§ 24, odst. 1, i. f. přídělového zákona). Poněvadž tyto důvody mají ještě dnes plnou platnost, posuzují se nejen zpětně k době vytvoření zbytkového statku, ale i s hlediska přítomných potřeb. Důvodem k revisi bude proto i současná potřeba doplnění nesoběstačných usedlostí nebo místního přídělu půdy bezzemkům a jiným oprávněným uchazečům (§ 8), právě tak jako potřeba veřejného zájmu (zemědělské výroby, vyžadující získání objektu pro účely zemědělského výzkumnictví a pod.). Jde o důvody povahy veřejné, k nimž příslušelo pozemkovému úřadu přihlížeti z moci úřední, a jichž posouzení spadá proto i nyní výlučně do pravomoci úřadu provádějícího revisi. Právo úřadu převzíti v těchto případech zbytkový statek jest omezeno nárokem vlastníků (nabyvatelů) na ponechání 50 ha podle jejich volby, za podmínky, že vlastník splňuje ostatní předpoklady, na něž váže jinak § 8 ponechání zbytkového statku.

Mají-li býti převzaty zbytkové statky z důvodu nepřiměřené směny nebo proto, že přídělová cena neodpovídala ustanovení § 77 náhradového zákona, musí právním nástupcům původního vlastníka, pokud to nejsou jeho dědici, zůstati výměra 50 ha. Totéž platí, má-li býti převzat zbytkový statek z důvodů trestného činu nebo porušení úřední povinnosti, není-li nynější vlastník spoluvinen nebo účasten na trestném jednání. Vlastníku přísluší volba pozemkového majetku, který mu má býti ponechán ve výměře 50 ha, obdobně jako vlastníku velkostatku, který uplatňuje nárok na propuštění půdy ze záboru podle § 11, věty prvé záborového zákona.

Podniky se přejímají pro účely pozemkové reformy; proto jest třeba, aby přidělující orgán měl k disposici též příslušný živý a mrtvý inventář (přejímá se za ceny obecné - úřední), obdobně jako tomu bylo u první pozemkové reformy (§ 12 záborového zákona). Pokud se přejímá pouze část podniku, má vlastník nárok, aby mu byla ponechána část zařízení, přiměřená výměře a povaze nemovitostí, které mu zůstávají.

Náhrada za pozemky, které mají býti získány zrušením rozhodnutí o vyloučení, propuštění nebo ponechání, bude se říditi ustanoveními §§ 41 a násl. náhradového zákona. Náhrada podle § 41 náhradového zákona za převzaté nemovitosti má se rovnati ceně tohoto majetku, vyplývající z průměru cen docilovaných v letech 1913 až 1915 za nemovitosti toho druhu při prodejích hospodářských celků v rozloze přes 100 ha z volné ruky. Prováděcí předpisy pro určování a vypočítávání přejímací ceny za zabraný majetek státem převzatý byly vydány vládním nařízením č. 53/1921 Sb. ve znění nařízení č. 222/1922 Sb. a č. 296/1922 Sb. Základní cena přejímací podle těchto ustanovení se zjišťuje podle tabulek, tvořících přílohy cit. nařízení. Hrubá cena přejímací (§ 41 náhradového zákona) se podle § 42 tohoto zákona snižuje při zabraných souborech o výměře přes 1.000 ha, a to z výměry přesahující 1.000 ha srážkou ¹/₁₀% za každých 100 ha celkové výměry souboru, nejvýše však 30%. Výnos srážek byl určen pro státní kolonisační fond. Při ocenění převzatých nemovitostí přihlíží se k osobitým vlastnostem převzatých nemovitostí a ke stavu, v jakém byly převzaty. Zejména se má bráti zřetel při oceňování na investice a meliorace, o něž se zvyšuje hrubá přejímací cena.

Skutečnost, že se vychází při přejímání propuštěného nebo ponechaného majetku i nyní z původních přejímacích cen, jest zcela opodstatněna důvody, pro něž dojde při revisi k převzetí této půdy. Přitom zůstávají vlastníku užitky, které mu plynuly po dobu 2 až 3 desítiletí z této půdy, na jejíž propuštění neměl nárok. I když se nyní liší všeobecně cenové poměry od poměrů v r. 1920, kdy zásady náhradového zákona byly určovány, jest třeba vzíti v úvahu, že cena pozemkového majetku podstatně poklesla následkem zvýšené nabídky zemědělské půdy, získané z majetku konfiskovaného a z provádění dalších úprav pozemkové držby. Tato okolnost spolu s trvající všeobecnou reglementací obchodu s půdou snižují poptávku po půdě svobodné, což nezůstává pochopitelně bez vlivu na hladinu obecné ceny půdy, která projevuje trvale tendenci sestupnou. To vše má za následek, že se relativně snižuje zdánlivě značné rozpětí mezi přejímacími cenami podle náhradového zákona a dnešními úředně stanovenými cenami nemovitostí.

Nemovitosti, které byly původně propuštěny ze záboru podle § 11, věty první záborového zákona, mohou býti vyvlastněny obdobně podle § 14 cit. zákona pro účely pozemkové reformy. Zákon, užívaje výrazu "vyvlastnění" na rozdíl od "převzetí", má na mysli zřejmě plnou náhradu obdobně podle § 365 obč. zák. Nutno proto pro použití ustanovení § 14 záborového zákona stanoviti jako náhradu cenu obecnou (§ 305 obč. zák.).

Pro stanovení náhrad za převzaté zbytkové statky má býti použito přiměřeně ustanovení § 52 přídělového zákona, který jedná o výkupu rolnických nedílů. Náhrada za zbytkový statek má tedy býti stanovena částkou odpovídající ceně, za niž byl objekt získán (ceně přídělové, trhové a pod.), s přihlédnutím k nutným a užitečným nákladům (investice), po případě ke zhoršení. Náhrada však nesmí v žádném případě převyšovati cenu obecnou. Kdyby nebylo možno dosáhnouti dohody o výši náhrady, rozhoduje podle ustanovení § 52, odst. 2 cit. zákona okresní soud v řízení nesporném.

Náhrada za převzatý zabraný majetek (přejímací cena) tvoří podle § 59 náhradového zákona, pokud není vyčerpána při soudním rozvrhu, pohledávku bývalého vlastníka proti státu. Tato hyperocha může býti buď vyplacena hotově, nebo zapsána jako pohledávka do náhradové knihy (srv. důvodovou zprávu k § 10, pod bodem D). Zapsaná pohledávka jest vůči státu nevypověditelná, se strany státu však může býti vypovězena čtvrtletně a uhrazena buď hotově nebo dílčími dluhopisy. Ustanovení o náhradové knize a náhradové bance vztahuje se přiměřeně i na vyplacení náhrad za půdu vyvlastněnou podle § 14 záborového zákona (§ 1, odst. 3 osnovy) a za převzaté zbytkové statky. Účel tím sledovaný jest týž, jako měl na mysli náhradový zákon u vlastníka zabraného majetku. V případech ze sociálních důvodů zvláštního zřetele hodných má býti na žádost oprávněného poskytnuta náhrada v přiměřené výši v hotovosti.

Okruh osob, jimž přísluší úkojové právo podle tohoto ustanovení, řídí se analogicky podle § 47, odst. 3 náhradového zákona, jejich pořadí určuje se podle § 216 ex. ř. a §§ 49 až 51 náhradového zákona. Při úhradě pohledávek těchto osob se vychází z obecné ceny přejímané nemovitosti. Rozvrh úhrady příslušející oprávněným osobám provádí soud, v jehož knihách jest nemovitost nebo podstatná část nemovitosti zapsána, na návrh ministerstva zemědělství v nesporném řízení podle zásad o rozvrhu nejvyššího podání za nemovitosti v dražbě prodané. Soud určí pořadí pohledávek a stanoví, kterým oprávněncům budou jejich nároky a v jaké výši uhrazeny a jak velká bude hyperocha býv. vlastníka (§§ 47 a násl. náhradového zákona). Pokud jde o postavení věřitelů, odkázaných na uspokojení pouze do výše náhrady, odkazuje se na obdobné postavení věřitelů na zabrané půdě podle náhradového zákona a na důvody uvedené shora u odstavce 1. Podle 20 náhradového zákona mohou býti pohledávky bývalých knihovních věřitelů a oprávněnců zapsány do náhradové knihy.

Zásadně jest veškerý majetek, který bude získán revisí první pozemkové reformy, určen pro účely přídělu, pokud z důvodů veřejných nebo jiných nebude ponechán Československému státu, do jehož vlastnictví převzetím přechází. Okruh osob přicházejících v úvahu pro přidělení převzatého majetku (půdy zemědělské i lesní) pohybuje se v rámci ustanovení konfiskačních dekretů českých i slovenských a jest v celku obdobný skupinám uchazečů uvedených v § 1 přídělového zákona. Ježto vedoucí myšlenkou revise pozemkové reformy jest skutečnost, že propuštěním nadměrné výměry zabrané půdy zemědělské i lesní byly zkráceny kategorie uchazečů, pro něž první pozemková reforma byla v prvé řadě určena, jest jen důsledkem této zásady, když i příděl půdy získané revisí bude určen v prvé řadě k doplnění nesoběstačných (trpasličích) závodů zemědělských. Tím způsobem bude zejména ve vnitrozemí vyvážen strukturálně stav vytvořený v osidlovacích oblastech usazováním bezzemků a malozemědělců na usedlostech o soběstačných výměrách. Pamatuje se rovněž na uspokojení všech potřeb povahy veřejné (příděl veřejnoprávním korporacím a pod.), jako i na dosažení cílů sledovaných racionelně plánovanou zemědělskou výrobou.

Lesní hospodářství vyžaduje dlouhodobého plánování a je spojeno při racionálním obhospodařování lesů se značnými investicemi, jichž výnos se projevuje teprve průběhem generací. Touto svojí povahou se nehodí lesy pro příděl do vlastnictví jednotlivců, kterážto zásada došla svého vyjádření již v zákonech o první pozemkové reformě, jež rovněž omezovaly příděl lesů jednotlivcům na případy výjimečné a na lesní plochy o menší rozloze (§ 10, odst. 3 přídělového zákona).

Tato ustanovení obsahují všeobecné a základní předpoklady, které musí splniti každý uchazeč o příděl. Vychází se při tom z obdobných ustanovení § 5, odst. 1, č. 1 a 2 zákona č. 31/1947 Sb., jednajících o přídělu drobných živnostenských podniků a rodinných domků v pohraničním území.

Okruh přednostních uchazečů odpovídá příslušným ustanovením dekretů č. 12/1945 Sb. a 28/1945 Sb. Na české a slovenské krajany vracející se do vlasti (reemigranty) jest pamatováno výslovným ustanovením v odstavci 1, písm. b) tohoto paragrafu.

Aby bylo lze při přídělu převzaté půdy přihlížeti též k úpravě a ke scelení pozemkové držby, bylo nutno umožniti - obdobně jak činí všechny zákony provádějící úpravu pozemkové držby - směny převzaté půdy za půdu revisi nepodrobenou (svobodnou nebo konfiskovanou).

Ministerstvo zemědělství, jemuž přísluší říditi a prováděti jednotným způsobem příděl na celém státním území, provádí toto řízení na Slovensku prostřednictvím pověřenectva zemědělství, které postupuje podle směrnic ministerstva. Součinnost oprávněných uchazečů zajišťuje se shodně se zásadami vyjádřenými v dekretech a nařízeních konfiskačních ustanovením, že se příděl provádí v součinnosti s rolnickými komisemi.

Poněvadž revise pozemkové reformy jest postavena právě tak jako první pozemková reforma a příděl půdy konfiskovaného zemědělského majetku na zásadě soběstačnosti, přejímá se i pro stanovení přídělových cen ustanovení části VII, §§ 77 a 78 náhradového zákona. Přídělové ceny mají býti stanoveny tak, aby jimi byla uhrazena cena přejímací, výlohy spojené s vyvlastněním a přídělem vůbec, při čemž se vychází z bilance, která se podává z úhrnu nemovitostí, získaných revisí pozemkové reformy. Tím se dociluje rovnoměrného rozvržení nákladů na veškerý příděl.

Skutečnost, že zbytkové statky [§ 1, odst. 1, písm. d)] budou přejímány za ceny nabývací a nemovitosti uvedené v § 1, odst. 3 budou vyvlastňovány za ceny obecné (§ 7), má za následek poměrné zvýšení přídělových cen, pro jejichž výpočet platí výše zmíněné zásady, stanovené v § 77 náhradového zákona. Další poměrné zvýšení přídělových cen nastane vlivem ustanovení § 7, odst. 5, podle něhož přísluší knihovním věřitelům a oprávněncům úhrada do výše obecné ceny převzatého majetku.

Aby se toto zvýšení přídělových cen pokud možno zmírnilo, mění se ustanovení § 77 náhradového zákona potud, že srážky a přirážky tam uvedené nebudou převáděny do státního kolonisačního fondu, nýbrž zůstanou v náhradovém fondu a přijdou tak k dobru přídělcům. Rovněž tak nebude odváděno finanční správě 15% z ceny přejímací, určené podle § 5 zák. č. 323/1921 Sb. k částečné úhradě ztrát, které vznikly finanční správě odpisem dávky z majetku a z přírůstku na majetku (zákon č. 309/1920 Sb.), kteréžto ustanovení se přiměřeně používá i pro majetkové dávky podle zákona č. 134/1946 Sb. (§ 11 osnovy).

Pro zabezpečení zaměstnanců na zabraném, po případě revisí nově získaném pozemkovém majetku se vytvořily v rámci současných úprav pozemkové držby zcela jiné předpoklady, než byly při provádění první pozemkové reformy. Byla proto na ně vztažena a přiměřeně upravena ustanovení zákona č. 16/1947 Sb., který vyřešil otázku umístění a jiného zaopatření zaměstnanců na zkonfiskovaném zemědělském majetku a jejich rodinných příslušníků. Současně byl tento zákon rozšířen na celé státní území. Vztahuje se nejen na zaměstnance, kteří ztrácí zaměstnání nebo existenční zabezpečení na majetku získaném revisí pozemkové reformy, nýbrž i na ty, kteří pracují na ostatním dosud zabraném majetku.

V první pozemkové reformě pracoval pozemkový úřad s kapitálem povahy: provozní, úvěrové a sociální.

Při provádění revise přichází v úvahu v první řadě kapitál provozní. Těžiště provozní působnosti bude i zde v opatřování půdy potřebné pro příděl za náhradu a v uhrazování všech výloh, pokud by pro ně nebylo úhrady z jiných pramenů. Finančním centrem první pozemkové reformy byl náhradový fond. V něm byla pozemková reforma po finanční stránce číselně vyjádřena. Proto se budou v tomto fondu jeviti i důsledky revise.

A. Náhradový fond byl vytvořen podle VIII. části náhradového zákona. Účel jeho jest stanoven v §§ 79 až 81 cit. zákona a záleží v podstatě v placení a zúročení náhrad za přejímanou půdu na jedné straně a v přijímání přídělových cen a úroků za přidělovanou půdu na straně druhé.

Příjmy:

a) Základním kapitálem jest záloha 150 mil. Kčs, poskytnutá podle § 79 náhradového zákona ze státního rozpočtu, která má býti z přebytků fondu vrácena,

b) hotově zaplacená přídělová cena za půdu,

c) pachtovné placené přídělci, kterým byla půda přidělena do pachtu,

d) výnos převzaté a pozemkovým úřadem spravované půdy (§ 4 zákona č. 330/1919 Sb.),

e) poplatky podle § 14 zákona č. 77/1922 Sb., t. j. ⁵/₇ z přirážky 35% k náhradě za převzaté a přidělené jednotlivé parcely a jejich části,

f) přeplatky podle § 37 přídělového zákona při dalším zcizení přidělené půdy,

g) náhrada režijních výloh při odprodejích sjednávaných na podkladě generálních dohod,

h) výnos úroků z přebytků a interkalární úrok,

ch) úrok z přídělových cen při poshovění přídělcům se zaplacením přídělové ceny,

i) náhrada nákladů ze sepsání přídělových listin a za knihovní vklad vlastnického práva, předpisované přídělcům, jakož i měrné a náklad na opatření hranečníků.

Vydání:

a) Náhrady za zabranou a převzatou půdu (přejímací ceny),

b) platy příslušející státnímu kolonisačnímu fondu [latifundijní srážky podle §§ 42 a 42 a) náhradového zákona a přirážky k přejímacím cenám za účelem zajištění býv. zaměstnanců velkostatků],

c) ekvivalent na dávku z majetku a z přírůstku na majetku,

d) výlohy, spojené s převzetím půdy a jejím přídělem (ocenění, měření, nákup hranečníků, soudní řízení, vyhotovení přídělových listin, zaknihován a investice, jichž jest třeba k úpravě převzatých nemovitostí k účelům přídělovým - § 80 náhradového zákona -, správa nemovitostí přechodně spravovaných),

e) náklad režie (osobní a věcné výdaje ministerstva zemědělství a státních obvodových úřadoven pro pozemkovou reformu, pokud jejich činnost se týká provádění první pozemkové reformy a její revise),

f) reservy, vytvořené ke krytí event. ztrát a schodků, vzniklých případným poklesem kursu cenných papírů, do nichž bylo jmění fondu uloženo, poklesem hodnoty půdy nebo budov, ztrát ze sporů, jež vedl pozemkový úřad (nyní ministerstvo zemědělství),

g) záloha 150 mil. Kčs, která má býti vrácena státní pokladně.

Náhradový fond jest spravován nyní ministerstvem zemědělství. Práce s tím spojené vykonává zvláštní fondovní účtárna. Hospodaření fondu jest kontrolováno nejvyšším účetním kontrolním úřadem. Hotovosti fondu, pokud to nutnost mobility připouští, se ukládají do cenných papírů, požívajících pupilární jistoty. Jinak se ukládají na vázané volné účty u ústavů, požívajících sirotčí jistoty.

B. Kapitál úvěrový shromážděn byl při provádění první pozemkové reformy ve státním kolonisačním fondě, zřízeném podle § 18 zákona úvěrového (č. 166/1920 Sb.) pod názvem "Všeobecný fond pro podporu vnitřní kolonisace". Nynějšího názvu dostalo se mu vyhláškou ministerstva zemědělství č. 145/1945 Sb.

Fond jest povahy smíšené:

1. úvěrovým úkolem jeho jest podporovati vnitřní kolonisaci poskytováním levného úvěru k zaplacení přídělové ceny půdy a budov a jiného zařízení na přidělené půdě, a provozovacího úvěru podle úvěrového zákona,

2. sociálním úkolem jest uspokojování nároků, které zákon náhradový přiznal býv. zaměstnancům na zabraném pozemkovém majetku.

Základním jměním fondu jest dotace 20 mil. Kčs; není to záloha, jako u fondu náhradového, nýbrž spotřebitelná dotace.