Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Úprava pozemkového vlastnictví, provedená podle zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového (v dalším "zákon záborový"), a podle předpisů jej provádějících (první pozemková reforma), se podrobuje revisi, pokud jde o

a) pozemkový majetek, který byl ze záboru vyloučen podle § 3, písm. a) nebo propuštěn podle § 11, věty druhé záborového zákona nebo ponechán vlastníku podle § 20 zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb., kterým se vydávají po rozumu § 10 záborového zákona ustanovení o přídělu zabrané půdy a upravuje se právní poměr k přidělené půdy (zákon přídělový), je-li dosud ve vlastnictví osob, u nichž byl ze záboru vyloučen nebo propuštěn (ponechán), nebo jejich dědiců,

b) zabraný pozemkový majetek, o němž dosud nebylo rozhodnuto ani propuštěním ze záboru, ani ponecháním podle § 20 přídělového zákona, a u něhož dosud nebylo provedeno přídělové řízení (revise dohod o převzetí zabrané půdy),

c) majetkové soubory, u nichž bylo rozhodnuto, že nebude použito ustanovení § 4 záborového zákona, nebo které byly ze záboru propuštěny,

d) zemědělské a lesní podniky nebo jiné samostatné hospodářské jednotky, vytvořené ze zabraného majetku pozemkového jednak přídělem nebo směnou podle přídělového zákona nebo koupí půdy zabrané podle § 7 záborového zákona, jednak koupí půdy ze záboru vyloučené podle § 3, písm. a) nebo propuštěné podle § 11 záborového zákona, po případě půdy ponechané podle § 20 přídělového zákona, přesahuje-li jejich výměra 50 ha (v dalším "zbytkové statky"). Do této výměry se nezapočítává pozemkový majetek, který nebyl získán z půdy původně zabrané nebo ze záboru propuštěné (ponechané).

(²) Směnil-li vlastník pozemkový majetek nezabraný (svobodný) za pozemkový majetek zabraný (§ 24 přídělového zákona), podléhá revisi zabraný pozemkový majetek, získaný směnou, jen u tohoto vlastníka, po případě jeho dědiců, a to jen pokud jde o výměru, která, přihlížejíc k jeho bonitě a technicko-výrobním potřebám podniku, přesahuje hodnotu majetku směnou za něj odevzdaného.

(³) Nemovitosti propuštěné ze záboru podle § 11, věty první záborového zákona mohou býti vyvlastněny i pod meze § 2 záborového zákona, je-li místní potřeba půdy naléhavá a nestačí-li pozemky zabrané, nebo žádá-li toho obecné blaho, při čemž se však vlastníku ponechá 50 ha pozemkového majetku. O tomto nároku vlastníkově platí přiměřeně ustanovení § 11, věty první záborového zákona.

(¹) Revisi podléhají rozhodnutí a opatření (včetně rozhodnutí o přídělu a po případě též přídělových listin), vydaná bývalým státním pozemkovým úřadem (zákon ze dne 11. června 1919, č. 330 Sb., o pozemkovém úřadě) nebo ministerstvem zemědělství [vládní nařízení ze dne 25. ledna 1935, č. 22 Sb., kterým se ruší Pozemkový úřad (Státní pozemkový úřad) a jeho působnost se přikazuje ministerstvu zemědělství], bývalým pozemkovým úřadem pro Čechy a Moravu (vládní nařízení ze dne 24. dubna 1942, č. 241 Sb., o pozemkovém úřadě pro Čechy a Moravu), na Slovensku též bývalým státním pozemkovým úřadem (zákon ze dne 22. února 1940, č. 45 Sl. z., o státním pozemkovém úřadě), pokud se vztahují na nemovitosti uvedené v § 1.

(²) Provésti revisi pozemkové reformy a vydati rozhodnutí o jejím výsledku přísluší ministerstvu zemědělství; ministerstvo zemědělství rozhoduje podle usnesení revisní komise (odstavec 3). Revisní komisi přísluší usnášeti se o návrzích ministerstva zemědělství na revisi podle ustanovení § 1, odst. 3 a §§ 4 až 6. Nesouhlasí-li ministr zemědělství s usnesením revisní komise, nebo nedošlo-li k usnesení revisní komise, předloží ministr zemědělství věc vládě a rozhodne pak podle jejího usnesení.

(³) Revisní komise má 6 členů a 6 náhradníků, které jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra zemědělství. Jednací řád této komise vydá vláda nařízením na návrh ministra zemědělství.

(¹) Vlastníci nebo spoluvlastníci pozemkového majetku, uvedeného v § 1, jsou povinni sepsati a ohlásiti svůj majetek. Soupisové povinnosti podléhají osoby fysické bez rozdílu státního občanství a tuzemské i cizozemské osoby právnické. Jsou-li osoby soupisem povinné nezvěstné, zdržují-li se v cizině, nebo je-li jejich majetek pod národní nebo jinou úřední správou, je za ně soupisem povinen uživatel nebo národní (úřední) správce pozemkového majetku, na který se soupis vztahuje.

(²) Soupisem se zjistí jednak stav pozemkového majetku, který jest předmětem revise podle § 1 v den, kdy bylo rozhodnuto o jeho vyloučení, propuštění, ponechání, přídělu nebo odprodeji, jednak jeho stav ke dni soupisu. Bližší předpisy o soupisu vydá vláda nařízením.

(¹) Ministerstvo zemědělství zruší rozhodnutí podle ustanovení § 3, písm. a) záborového zákona, kterým byly vyloučeny zabrané objekty ze záboru, shledá-li při revisi, že u vyloučeného objektu nebyly v počáteční den účinnosti záborového zákona splněny předpoklady podle tohoto ustanovení. V opačném případě vyloučení potvrdí.

(²) Ministerstvo zemědělství zruší rozhodnutí o propuštění půdy ze záboru podle § 11, věty druhé záborového zákona a o ponechání zabrané půdy podle § 20 přídělového zákona, pokud na ně dopadá ustanovení § 1, odst. 1, písm. a), shledá-li při revisi, že nebyly splněny zákonné podmínky pro propuštění nebo ponechání půdy. Z těchže důvodů zruší rozhodnutí o majetkových souborech uvedených v § 1, odst. 1, písm. c), pokud jejich výměra přesahuje výměru podle § 2 záborového zákona. V opačném případě propuštění nebo ponechání potvrdí.

(³) Zrušením rozhodnutí uvedených v odstavcích 1 a 2 stávají se nemovitosti ze záboru vyloučené nebo propuštěné (ponechané) opět zabranými a předmětem rozhodování podle tohoto zákona, ač-li v případech uvedených v odstavci 2 nebude vydáno nové rozhodnutí o propuštění podle § 11, věty druhé záborového zákona nebo o ponechání podle § 20 přídělového zákona. Vlastník zabraného majetku nemá právní nárok, aby mu byl ponechán pozemkový majetek, chráněný podle § 20 přídělového zákona.

Zrušením nebo změnou rozhodnutí podle § 4, odst. 1 a 2 ruší nebo mění se zároveň příslušná ustanovení dohod, které sjednal pozemkový úřad s vlastníky zabraného majetku pozemkového o jeho převzetí [§ 26 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákon náhradový), ve znění zákona ze dne 13. července 1922, č. 220 Sb., t. zv. generální dohody o provedení pozemkové reformy]. Rovněž tak se ruší nebo mění ustanovení těchto dohod, podle kterých se odkládá u části zabraného majetku provedení pozemkové reformy na budoucí, v dohodách blíže určenou dobu; tento majetek se stává předmětem řízení podle záborového zákona. Ministerstvo zemědělství může i jiná ustanovení těchto dohod rušiti nebo měniti, jsou-li v rozporu s ustanovením tohoto zákona, bez ohledu na to, zda došlo ke zrušení nebo změně rozhodnutí podle § 4, odst. 1 a 2.

(¹) Ministerstvo zemědělství převezme zbytkové statky [§ 1, odst. 1, písm. d)], jsou-li dány předpoklady dále uvedené. Převzetím přecházejí tyto nemovitosti do vlastnictví státu. Pro převzetí platí přiměřeně ustanovení náhradového zákona.

(²) Zbytkové statky budou převzaty, zjistí-li ministerstvo zemědělství, že

a) 1. původní nabyvatel směnil nezabrané nemovitosti za nemovitosti nepřiměřeně hodnotnější, aniž byl oprávněným uchazečem podle § 1 přídělového zákona, po případě podle § 50 a, odst. 2 náhradového zákona (§ 1, odst. 2), nebo že

2. původní nabyvatel nabyl nemovitostí jakýmkoliv jednáním svým nebo svého zástupce nebo osob třetích, zakládajícím skutkovou podstatu trestného činu nebo porušení úřední povinnosti, bez zřetele k tomu, možno-li ještě pachatele stíhati, nebo že

3. přídělová cena neodpovídala ustanovení § 77 náhradového zákona, po případě nabývací cena, za kterou byl získán zbytkový statek ze zabraného nebo propuštěného (ponechaného) pozemkového majetku, byla nižší, než by byla bývala přídělová cena podle § 77 náhradového zákona, a že zbytkový statek je dosud ve vlastnictví původního nabyvatele nebo jeho dědiců, nebo že

4. půda lesní nesloužila k účelům uvedeným v § 10, odst. 3 přídělového zákona a nevykazovala náležitosti tam uvedené, nebo

b) ke dni 8. července 1946 vlastník (nabyvatel)

1. na zbytkovém statku trvale osobně nehospodařil nebo neměl v sídle podniku své stálé bydliště nebo nebyl zemědělec (hospodaření nebylo jediným zdrojem jeho obživy), pokud nejde o případy, kdy vlastníku okolnostmi na jeho vůli nezávislými (stáří, nemoc nebo nezletilost a pod.) nebo z důvodu výkonu veřejné funkce bylo zabráněno na zbytkovém statku trvale osobně hospodařiti, nebo že

2. neměl osobní náležitosti, které se vyžadují podle § 1 přídělového zákona nebo § 50 a, odst. 2 náhradového zákona od uchazečů o příděl zabrané půdy, nebo že

3. nesplnil řádně podmínky, na které jest vázán příděl půdy podle přídělového zákona, po případě podle zákona ze dne 27. května 1931, č. 93 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o právním poměru k přidělené půdě (malý přídělový zákon), ve znění vládních nařízení ze dne 8. června 1935, č. 125 Sb., a ze dne 4. června 1941, č. 205 Sb., nebo jiné podmínky uložené mu původními rozhodnutími o přídělu (přídělovými listinami) nebo rozhodnutími o schválení trhových smluv podle § 7 záborového zákona, po případě rozhodnutími o schválení převodu pozemkového majetku na nynější vlastníky (nabyvatele).

(³) Je-li místní potřeba půdy naléhavá k uspokojení uchazečů oprávněných podle § 8, odst. 1, nebo žádá-li to veřejný zájem, lze převzíti část zbytkového statku přesahující výměru 50 ha. O nároku vlastníkově o ponechání této výměry platí přiměřeně ustanovení § 11, věty první záborového zákona.

(⁴) Ze zbytkových statků, které nejsou již ve vlastnictví původního nabyvatele nebo jeho dědiců, se ponechá vlastníku na jeho žádost půda ve výměře 50 ha, nejde-li o případy uvedené v odstavci 2, písm. a), č. 2 a nebyl-li nynější vlastník spoluvinen nebo účasten na některém z jednání uvedených v tomto ustanovení, nebo nejde-li o případy uvedené v odstavci 2, písm. b). O tomto vlastníkově nároku platí rovněž přiměřeně ustanovení § 11, věty první záborového zákona.

(⁵) Při převzetí zbytkových statků do vlastnictví státu jsou vlastníci živého a mrtvého zařízení, jež až dosud sloužilo hospodaření na nich, povinni prodati státu za úřední cenu poměrnou část tohoto zařízení; není-li stanovena úřední cena, platí cena obecná.

(¹) Za pozemkový majetek, který se stane zrušením rozhodnutí podle § 3, písm. a) nebo § 11, věty druhé záborového zákona nebo podle § 20 přídělového zákona, po případě zrušením příslušných ustanovení dohody o převzetí zabrané půdy, opět zabraným, přísluší, pokud bude převzat na podkladě rozhodnutí o revisi (§ 2, odst. 2) náhrada (přejímací cena), která se stanoví podle ustanovení §§ 41 a následujících náhradového zákona.

(²) Za půdu, která bude vyvlastněna podle § 1, odst. 3, přísluší náhrada ve výši ceny obecné.

(³) O náhradě za převzaté zbytkové statky platí přiměřeně ustanovení § 52 přídělového zákona, při čemž náhrada nesmí převyšovati obecnou cenu.

(⁴) Pro způsob placení náhrad podle odstavců 2 a 3 platí přiměřeně ustanovení o náhradových knihách a náhradových bankách podle zákona náhradového a předpisů jej doplňujících. Na žádost vlastníka se vyplatí v případech hodných zvláštního zřetele, zejména je-li toho třeba k uhájení existence, náhrada zcela nebo zčásti v hotovosti.

(⁵) Knihovním věřitelům a oprávněncům, jejichž práva budou provedením revise pozemkové reformy podle tohoto zákona dotčena, přísluší úhrada do výše obecné ceny převzatého majetku. Jinak platí pro vyrovnání těchto závazků přiměřeně příslušná ustanovení náhradového zákona.

(¹) Pozemkový majetek získaný pro účely přídělu podle tohoto zákona jest určen pro příděl

a) malozemědělcům k doplnění jejich zemědělského závodu,

b) zemědělským zaměstnancům a malozemědělcům, zejména pokud jsou krajany vracejícími se do vlasti (ústavní zákon ze dne 12. dubna 1946, č. 74 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti), k vytvoření zemědělských závodů,

c) veřejnoprávním korporacím pro účely veřejné,

d) zemědělským výrobním družstvům k účelům společného hospodaření a jiným zemědělským družstvům pro potřeby jejich provozu,

e) dělníkům, veřejným a soukromým zaměstnancům a maloživnostníkům do výměry nejvýše 0,5 ha pro stavbu vlastního domu nebo na zřízení zahrádky nebo na rozšíření provozních zařízení.

(²) Lesní půda se přidělí zásadně státu, svazkům územní samosprávy nebo lesním družstvům, a jenom ve výjimečných případech jednotlivcům.

(³) Uchazeči o příděl uvedení v odstavci 1 musí mimo to prokázati,

a) že jsou československými státními občany nebo že jsou za ně považováni podle § 1 nebo § 2 ústavního zák. č. 74/1946 Sb.,

b) že jsou české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, soudně bezúhonní, národně i státně spolehliví a že i jejich rodinní příslušníci, žijící s nimi ve společné domácnosti, jsou soudně bezúhonní a státně spolehliví a nejsou národnosti německé nebo maďarské. Ustanovení o národnosti neplatí u osob, jmenovaných §§ 1 a 6 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního odboje za osvobození. Pokud jde o osoby uvedené v § 84, odst. 1 zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, neplatí ustanovení o národnosti, ač-li nejde o příslušníky národnosti německé nebo maďarské.

(⁴) Přednostní právo na příděl půdy mají oprávnění uchazeči (odstavec 1), kteří se vyznamenali a zasloužili v národně-osvobozovacím boji, zejména vojáci a partyzáni, bývalí političtí vězňové a deportovaní a jejich rodinní příslušníci i zákonní dědicové, jakož i pachtýři a rolníci poškození válkou.

(⁵) Vyžaduje-li toho potřeba přídělu, může býti pozemkový majetek, získaný podle tohoto zákona, směněn za půdu jinou.

(⁶) Přídělové řízení provede ministerstvo zemědělství svými orgány (na Slovensku pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy podle směrnic ministerstva zemědělství) v součinnosti se zástupci uchazečů (rolnickými komisemi).

(⁷) Pro stanovení přídělových cen platí ustanovení § 77 náhradového zákona, při čemž se srážek a přirážek uvedených v tomto ustanovení použije místo k účelům v něm zmíněným ke zlevnění přídělové ceny.

(⁸) Bližší předpisy k provedení ustanovení odstavců 1 až 7, zejména o nejvyšší přípustné výměře přídělu, jakož i o složení a působnosti rolnických komisí, vydá vláda nařízením.

(¹) O zabezpečení zaměstnanců na pozemkovém majetku, který byl zabrán nebo se stane zabraným podle tohoto zákona, bude převzat podle § 6 nebo bude vyvlastněn podle § 1, odst. 3, platí, a to i na Slovensku, místo ustanovení části V. náhradového zákona a předpisů ji doplňujících, zákon ze dne 30. ledna 1947, č. 16 Sb., o umístění a jiném zaopatření zaměstnanců na zkonfiskovaném zemědělském majetku a jejich rodinných příslušníků, s těmito odchylkami:

1. Kde se v zákonu č. 16/1947 Sb. mluví o zkonfiskovaném zemědělském majetku, po případě o jeho konfiskaci podle dekretu presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, rozumí se tím v tomto zákonu majetek převzatý nebo vyvlastněný, po případě převzetí nebo vyvlastnění podle tohoto zákona;

2. kde se v zákonu č. 16/1947 Sb. mluví o Národním pozemkovém fondu při ministerstvu zemědělství, rozumí se tím ministerstvo zemědělství;

3. ustanovení § 5, odst. 3, jakož i § 8, odst. 2 zák. č. 16/1947 Sb., pokud se vztahují na nároky z dřívějšího pracovního (služebního) poměru, tu neplatí;

4. v §§ 1 a 2 zák. č. 16/1947 Sb. uvedený den 23. června 1945 se nahrazuje dnem, kterým bude majetek podle tohoto zákona převzat nebo vyvlastněn;

5. zaměstnanci uvedení v § 4 zák. č. 16/1947 Sb. mohou žádati o příděl, při čemž mají přednostní právo jako skupiny osob uvedené v § 8, odst. 3;

6. podle § 5 zák. č. 16/1947 Sb. přiznají nositelé veřejnoprávního pojištění starobní nebo invalidní důchod počínajíc dnem, kterým se v důsledku provádění revise skončil pracovní poměr zaměstnance na majetku převzatém nebo vyvlastněném;

7. místo dne 23. června 1945 a počátečního dne účinnosti zákona č. 16/1947 Sb., o nichž se mluví v § 6 zák. č. 16/1947 Sb., nastupuje počáteční den účinnosti tohoto zákona;

8. žádosti podle § 8 zák. č. 16/1947 Sb. jest podati do 60 dnů ode dne, kterým bude majetek převzat nebo vyvlastněn;

9. pro Slovensko platí, pokud jde o §§ 9 a 11 zák. č. 16/1947 Sb., místo ustanovení dekretu č. 12/1945 Sb. a dekretu presidenta republiky ze dne 20. července 1945, č. 28 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, obdobná ustanovení nařízení Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 104 Sb. n. SNR, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel slovenského národa, ve znění nařízení Slovenské národní rady ze dne 14. května 1946, č. 64 Sb. n. SNR.

(²) Ministr zemědělství se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásil v nepřetržitém sledu paragrafů znění zákona č. 16/1947 Sb. pro účely tohoto zákona, jak vyplývá z úpravy provedené v odstavci 1.

(¹) Finanční náklady spojené s prováděním tohoto zákona se uhradí z náhradového fondu, po případě ze státního kolonisačního fondu, podle ustanovení náhradového zákona.

(²) Zálohu 150 milionů Kčs podle § 79 náhradového zákona vrátí ministerstvo zemědělství z přebytků fondu pozemkové reformy (§ 13) po provedení úkolů stanovených tímto zákonem. Zároveň budou splatné i ostatní povinnosti vzešlé vůči finanční státní správě z provádění pozemkové reformy podle záborového zákona a pohledávky fondu za finanční správou a státními podniky, pokud nebudou již dříve započteny na povinnosti státu vůči fondu pro pozemkovou reformu z důvodů § 40 náhradového zákona.

(³) Finanční správa uvolní postupně podle potřeby pro náhradový fond zálohu 150 milionů Kčs, při čemž 100 milionů Kčs jest určeno pro země Českou a Moravskoslezskou, 50 milionů Kčs pro Slovensko na přebytek, který vyplyne tomuto fondu z vyúčtování podle odstavce 2.

Ustanovení §§ 1 až 4 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb., kterým se blíže upravuje dávka z majetku a z přírůstku na majetku u majetku zabraného, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, platí obdobně též pro majetkové dávky podle zákona ze dne 15. května 1946, č. 134 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, s těmito odchylkami:

1. Bude-li zabraný majetek úplně nebo částečně převzat do 10 let od počátečního dne účinnosti tohoto zákona, odepíše se poměrná část dávky z majetku a dávky z majetkového přírůstku, kterými jest dosavadní vlastník povinen, za těchto předpokladů:

a) dávka z majetku tehdy, je-li hodnota zabraného majetku, zjištěná pro účely této dávky, vyšší než náhrada podle ustanovení tohoto zákona;

b) dávka z majetkového přírůstku tehdy, je-li částka, kterou byly oceněny jednotlivé majetkové předměty a práva, patřící k zabranému majetku, jako majetkové přírůstky, snížená o hodnotu majetkových úbytků, k nimž došlo u týchž předmětů a práv, vyšší než náhrada připadající na ně podle ustanovení tohoto zákona. Nelze-li takto zjistiti nárok na odpis dávky, sníží se částka, uvedená v předchozí větě, v témž poměru, v jakém jest hodnota zabraného majetku, vypočtená pro dávku z majetku, k náhradě, po případě v jakém poměru by tato hodnota - bez jakýchkoliv přirážek nebo srážek - byla k náhradě, kdyby dosavadní vlastník byl dávkou z majetku povinen.

2. Zhoršil-li se stav převzatého majetku ode dne 15. listopadu 1945 do dne převzetí tak, že zhoršení mělo vliv na stanovení náhrady, připočte se tento úbytek, má-li se zjistiti nárok na odpis dávky, podle č. 1 k náhradě. Naproti tomu se od náhrady odečte hodnota, jakou byly při stanovení náhrady oceněny investice, k nimž došlo po 15. listopadu 1945.

(¹) Správa fondů pozemkové reformy, a to i pokud jde o fondy zřízené na Slovensku, přísluší ministerstvu zemědělství. Pro Slovensko se zřídí zvláštní účty. Podle účetní uzávěrky ke dni 31. prosince 1938 se zjistí všechny výsledkové účty týkající se nesporně území Slovenska. Podle poměru těchto nesporných položek území Slovenska k celku stejných nesporných položek se přenesou na slovenské účty účiny, které nelze podle předcházející věty místně určiti.

(²) Fond pro zaopatření zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém utvoří pro Slovensko účet, na který převede běžně uhrazovací kapitál podle poměru nároků důchodců ze Slovenska k nárokům důchodců z ostatního státního území proti fondu.

(³) Působnost kuratoria Fondu pro zaopatření zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, jakož i právo státního dozoru podle § 22 odst. 1 vládního nařízení ze dne 8. února 1923, č. 29 Sb., o zřízení fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků, přecházejí na ministerstvo zemědělství.

(⁴) Úprava poměrů poštovní spořitelny jako náhradové banky pro pozemkovou reformu (§ 39 zákona ze dne 23. září 1930, č. 143 Sb., o poštovní spořitelně) a fondu československých legionářů pro pozemkovou reformu se provede vládním nařízením.

Ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem financí a nejvyšším účetním kontrolním úřadem, na Slovensku též po vyjádření pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy a pověřenectva financí, provede likvidaci náhradového fondu, státního fondu kolonisačního, po případě i náhradové banky pro pozemkovou reformu, kompensací vzájemných pohledávek těchto fondů se státní správou a státními podniky, a převede jejich práva a závazky na fond pozemkové reformy, který zřídí. Den, kterým se sloučení provede, vyhlásí ministr zemědělství v Úředním listě a v Úředním věstníku.

(¹) V zemích České a Moravskoslezské může ministerstvo zemědělství přenésti vyhláškou uveřejněnou ve Sbírce zákonů a nařízení na Národní pozemkový fond při ministerstvu zemědělství, na Slovensku na pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy:

a) obstarání knihovního pořádku na veškeré půdě zabrané a přidělené,

b) péči o hospodaření na půdě přidělené podle přídělového zákona,

c) provádění předpisů o právním poměru k přidělené půdě podle přídělového a malého přídělového zákona.

(²) Při obstarávání knihovního pořádku na veškeré půdě zabrané a přidělené se postupuje přiměřeně podle ustanovení zákona ze dne 8. května 1947, č. 90 Sb., o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek.