8. § 67 zní:
"K procesním úkonům vyžadujícím
spolupůsobení advokátova, které je
třeba za sporu vykonati mimo obvod okresního soudu,
v němž bydlí advokát jmenovaný
pro chudou stranu, jmenuje na jeho návrh nebo na žádost
chudé strany výbor advokátní komory
nebo za podmínek § 66, odst. 2, věty druhé
soud advokáta, který bydlí v obvodě
okresního soudu, v němž má býti
vykonán dotčený procesní úkon.
Ustanovení toto neplatí v poměru mezi několika
okresními soudy v jednom místě."
9. § 68 zní:
"Právo chudých zaniká smrtí strany,
jíž bylo povoleno, pokud nejde o úkony nutné
k tomu, aby strana byla uchráněna právní
újmy.
Soud, u kterého se věc právě projednává,
může právo chudých odejmouti, ukáže-li
se, že některá podmínka pro povolení
práva chudých nebyla nebo není již dána.
Ukáže-li se domáhání se nebo
bránění práva svévolným
nebo zřejmě marným, může i advokát
chudé strany u soudu vždy žádati, aby
právo chudých bylo odňato."
10. § 70 zní:
"Byl-li odpůrce chudé strany odsouzen k náhradě
nákladů sporu zcela nebo zčásti, vyberou
se přímo u něho v stejném poměru
náklady uvedené v § 64, odst. 1, č.
1 a 5, od nichž byla chudá strana prozatím
osvobozena. U odpůrce chudé strany se vyberou také
náklady, od nichž byl podle § 64, odst. 2 prozatím
osvobozen on sám, byl-li odsouzen zcela nebo zčásti
k náhradě nákladů sporu nebo byly-li
náklady sporu vzájemně zrušeny.
Byl-li spor ukončen smírem, vyberou se u odpůrce
chudé strany náklady uvedené v odstavci 1
v poměru určeném v smíru, nejméně
však v poměru, v kterém by odpůrce tyto
náklady hradil podle odstavce 1, když by jej soud
ve věci samé uznal za povinna plněním
stejného obsahu jako ve smíru.
Nelze-li částky, které se podle odstavce
1 nebo 2 vyberou přímo u odpůrce, určiti
hned v rozhodnutí, jímž se věc konečně
vyřizuje, stanoví je soud usnesením."
11. § 71 zní:
"Straně, které bylo propůjčeno
právo chudých, uloží se, aby doplatila
částky, jež zapraviti byla podle práva
chudých prozatím osvobozena, jakmile soud nabude
přesvědčení, že strana je s to,
aby tak učinila bez zkrácení nutné
výživy pro sebe a osoby, k jichž výživě
je podle zákona povinna; to platí přiměřeně,
bylo-li právo chudých povoleno podle § 63,
odst. 4. Není-li strana s to, aby doplatila v plném
rozsahu, může jí soud uložiti, aby doplatila
jen část. Po pravomocném ukončení
sporu vyslovuje tuto povinnost soud, který ve věci
rozhodoval v první stolici.
Uloží-li se podle odstavce 1 doplacení žalobci,
je žalovaný ve stejném rozsahu povinen doplatiti
částky, od nichž byl zatím osvobozen
podle § 64, odst. 2. Pokud však by měl nárok
na náhradu těchto částek proti žalobci,
uloží se doplacení přímo žalobci.
Je-li tu takový závazek doplatit, uloží
se straně především náhrada hotových
výdajů, které jdou k tíži státní
pokladny podle § 64, odst. 1, č. 5, pak zapravení
odměny a výdajů advokátových
a konečně zaplacení kolkových a jiných
poplatků."
12. § 71 a) se ruší.
13. § 72, odst. 1 zní:
"Ve věcech práva chudých rozhoduje soud
bez ústního jednání, může
však, než vydá usnesení, naříditi
všechna vyhledávání potřebná
k vysvětlení."
14. § 72, odst. 3 zní:
"Rozhodnutí, jímž bylo straně propůjčeno
právo chudých, nemůže odpůrce
napadati rekursem. Rozhodnutí, že pro chudou stranu
má být jmenován advokát, může
býti napadeno rekursem jen proto, že není důvodu,
aby advokát byl straně ustanoven; tento rekurs může
podati odpůrce chudé strany, advokát chudé
straně jmenovaný a výbor té advokátní
komory, která má advokáta jmenovati. Rekursy
proti rozhodnutím podle tohoto titulu může
chudá strana i u krajského soudu podati do protokolu;
stejně platí o rekursu odpůrce proti rozhodnutí,
jímž mu bylo uloženo doplatiti náklady.
Chudá strana může rekurs podati i u okresního
soudu svého bydliště nebo stálého
pobytu.
15. § 73, odst. 2 zní:
"Podá-li strana v případech, kdy jí
má býti jmenován advokát, do tří
dnů po doručení žaloby, rozsudku nebo
odvolacího (dovolacího) spisu žádost
za propůjčení práva chudých
nebo za jmenování advokáta jako zástupce
chudých, počítají se zákonné
i soudcovské lhůty, třebas již započaté,
ale v době podání žádosti dosud
neuplynulé, teprve ode dne, kdy advokátu bylo doručeno
rozhodnutí, že byl jmenován zástupcem
chudých, nebo kdy bylo straně doručeno pravomocné
rozhodnutí, že žádosti nebylo vyhověno."
16. V § 117, odst. 3 se nahrazuje částka "dvěstě
Kčs" částkou "1.000 Kčs".
17. § 149, odst. 2 zní:
"O návrhu, aby bylo povoleno navrácení
k předešlému stavu, rozhoduje soud usnesením,
a to po ústním jednání, pokládá-li
je za potřebné."
18. Jako § 445 se zařaďuje toto ustanovení:
"Ve sporech o majetková práva, v nichž
nejde výhradně o zaplacení peněžité
sumy, uvede soud ve vyhotovení rozsudku hodnotu předmětu
sporu. Při ocenění hodnoty předmětu
sporu užije se obdobně §§ 54 až 59
j. n.; soud není však vázán na peněžitou
sumu, kterou se žalobce nabídl přijmout místo
požadované věci nebo kterou jako hodnotu předmětu
sporu uvedl. Je-li toho třeba, vyslechne soud o hodnotě
předmětu sporu strany. Ocenění předmětu
sporu nemůže býti bráno v odpor samostatným
opravným prostředkem, ledaže na něm
závisí přípustnost odvolání."
19. § 448 a §§ 450 až 453 se zrušují.
20. K § 461 se připojuje druhý odstavec:
"Odvolání z rozsudků okresních
soudů ve sporech o majetková práva není
však přípustné, nepřevyšuje-li
celková hodnota předmětu sporu, o němž
soud rozhodl, na penězích nebo na peněžité
hodnotě 300 Kčs."
21. V § 464 se vypouštějí slova "ve
věcech nepatrných však prohlášením
rozsudku, když obě strany byly přítomny".
22. § 496 zní:
"Mimo případy uvedené v předchozích
ustanoveních rozhodne odvolací soud, pokud není
v § 497 ustanoveno jinak, rozsudkem ve věci samé.
Rozsudek se vysloví o sporných bodech, týkajících
se přiřčeného nebo odepřeného
nároku, které podle odvolacích návrhů
vyžadují rozboru a posouzení v druhé
stolici.
Rozsudek první stolice smí býti změněn
toliko potud, pokud to bylo navrženo."
23. § 497 zní:
"Odvolací soud zruší, dříve
než rozhodne ve věci samé, pokud je toho třeba
pro jeho rozhodnutí, napadený rozsudek, po případě
nařídí doplnit jednání konané
v první stolici, není-li tu sice zmatečnost,
ale
1. návrhy ve věci samé nebyly úplně
vyřízeny napadeným konečným
rozsudkem;
2. řízení první stolice trpí
podstatnými vadami, které jsou s to, aby zabránily
zevrubnému vysvětlení a důkladnému
posouzení věci;
3. skutečnosti, které se podle obsahu procesních
spisů zdají odvolacímu soudu rozhodné,
nebyly v první stolici ani vzaty na přetřes.
Usnesení, kterým se zrušuje napadený
rozsudek nebo nařizuje doplnit jednání konané
v první stolici, není třeba zvláště
vyhotovovat.
Jednání se má omezit v případě
odstavce 1, č. 1 na nároky a návrhy, jež
zůstaly nevyřízeny, v případě
odstavce 1, č. 2 na ty části řízení
prvého soudu a jeho rozsudku, které jsou vadou stiženy.
Po prohlášení usnesení, kterým
se zrušuje rozsudek první stolice nebo nařizuje
doplnit jednání konané před první
stolicí, mohou býti předneseny nové
skutečnosti, i když vznikly teprve po prvém
rozsudku, a nabídnuty nové důkazy.
Místo, aby rozhodl ve věci samé, může
odvolací soud vrátit věc procesnímu
soudu první stolice k projednání a vynesení
rozsudku, je-li to vhodné, aby tím bylo stranám
ulehčeno vedení sporu, urychleno jeho vyřízení
nebo zmenšeny náklady, ačli strany ihned po
prohlášení usnesení, kterým se
zrušuje rozsudek první stolice nebo nařizuje
doplnit jednání, shodně nenavrhnou, aby věc
projednal a rozhodl odvolací soud sám. Pro jednání
před procesním soudem první stolice platí
pak přiměřeně ustanovení předchozího
odstavce."
24. V § 499, odst. 1 se nahrazuje číslo "496"
číslem "497".
25. § 500, odst. 3 zní:
"Ve sporech o majetková práva, v nichž
nejde výhradně o zaplacení peněžité
sumy, uvede odvolací soud ve vyhotovení rozsudku
hodnotu předmětu sporu, o kterém rozhodoval.
Ustanovení § 445 platí obdobně."
26. § 501 se zrušuje.
27. § 502 zní:
"Proti rozsudku odvolacích soudů se připouští
dovolání.
Dovolání není přípustné
ve sporech o majetková práva, jestliže celková
hodnota předmětu sporu, o němž rozhodl
odvolací soud, nepřevyšuje na penězích
nebo na peněžité hodnotě 2.000 Kčs,
a jde-li o potvrzující rozsudek, nepřevyšuje-li
10.000 Kčs. Dovolání je však v obou
těchto případech přípustné,
když odvolací soud v rozsudkovém výroku
prohlásí dovolání za přípustné,
protože jde o rozhodnutí zásadního významu.
Převyšuje-li celková hodnota předmětu
sporu, o němž rozhodoval odvolací soud, na
penězích nebo peněžité hodnotě
2.000 Kčs, připouští se dovolání,
když rozsudek první stolice, odvolacím soudem
potvrzený, byl vynesen na základě usnesení
soudu odvolacího, které rekursem nemůže
býti bráno v odpor (§ 519, č. 3) a jímž
byla podle § 497, odst. 1, č. 2 a 3 a § 499 věc
vrácena soudu první stolice, jestliže potvrzeným
rozsudkem bylo rozhodnuto jinak než v rozsudku dřívějším."
28. § 510, odst. 1, první a druhá věta
zní:
"Dovolací soud rozhodne zpravidla ve věci samé.
Jestliže však nalezne, že rozsudek odvolacího
soudu má býti podle § 477, odst. 1. č.
4 a 5 prohlášen za zmatečný nebo z důvodu
uvedeného v § 503, č. 2 zrušen, a má-li
proto za to, že je pro vyřízení věci
třeba nového jednání, vrátí
k tomu účelu věc odvolacímu soudu,
pokud nepokládá za účelné pro
věc, aby se zřetelem k zvláštní
povaze jednotlivého případu sám jednal
a rozhodl."
29. § 517 se zrušuje.
30. § 520, odst. 1, věta první zní:
"Rekurs je podán tak, že se odevzdá podání
(rekursní spis) u soudu první stolice."
31. V § 521, odst. 2 vypouštějí se slova
"ve věcech nepatrných, když obě
strany byly přítomny při prohlášení
usnesení, dnem po prohlášení".
32. § 522, odst. 1 zní:
"Čelí-li rekurs proti odepření
nebo odnětí práva chudých, proti odepření
jmenovati chudé straně advokáta, proti nařízení,
aby byly doplaceny částky, od jichž zapravení
byli chudá strana nebo její odpůrce prozatím
osvobozeni, proti trestnímu opatření, proti
usnesení, které se vztahuje na řízení
sporu, proti odmítnutí opravného prostředku
pro opožděnost nebo pro nepřípustnost
anebo proti usnesení, kterým byl zamítnut
návrh bez slyšení odpůrce, může
soud, jehož rozhodnutí nebo opatření
se odporuje, sám rekursní žádosti vyhověti."
Zák. čl. I/1911 (občiansky sporový
poriadok), v znení noviel, sa mení a doplňuje
takto:
1. V § 1 č. 1 suma "20.000 Kčs" sa
nahradzuje sumou "15.000 Kčs".
2. § 5 ods. 3 znie:
"V sporoch o majetkové práva, v ktorých
nejde výhradne o zaplatenie peňažnej sumy,
okresný súd i z úradnej povinnosti vyšetrí
a uvedie vo svojom rozsudku hodnotu predmetu sporu. Ocenenie predmetu
sporu nemožno napadnúť opravným prostriedkom,
leda ak na tom je závislá prípustnosť
odvolania."
3. V § 5 ods. 4 suma "5.000 Kčs" sa nahradzuje
sumou "15.000 Kčs".
4. V § 94 ods. 2 suma "10.000 Kčs" sa nahradzuje
sumou "5.000 Kčs".
5. § 112 znie:
"Právo chudoby možno priznať zpravidla strane,
ktorá nemá väčší dôchodok,
než ako je obyčajná nádennícka
mzda, obvyklá v jej bydlisku. Súd však pri
uvážení všetkých okolností
môže priznať právo chudoby aj strane, ktorá
nemôže uhradiť trovy sporu bez skrátenia
vlastnej potrebnej výživy a tých jej príslušníkov,
o vydržovanie ktorých je povinná sa postarať
podľa zákona alebo zákonnej praxe.
Nemožno priznať právo chudoby tomu, o kom už
vopred možno predpokladať, že sa bude súdiť
celkom bezúspešne.
Právo chudoby nemožno priznať, ak ide o nárok,
ktorý strana nadobudla postúpením, a je dôvodné
podozrenie, že k postúpeniu došlo preto, aby
sa dosiahlo pre spor právo chudoby.
Ak niet osobitných medzinárodných smlúv,
súd priznáva cudzincom právo chudoby pri
rovnakých podmienkach a v rovnakom rozsahu ako československým
štátnym občanom, ak cudzincov domovský
štát priznáva právo chudoby československým
štátnym občanom rovnako ako svojim. Ak je pochybné,
či sa zachováva vzájomnosť, súd
si o tom vyžiada vyhlásenie Ministerstva spravodlivosti;
toto vyhlásenie je pre súd záväzné.
Osobám bez štátnej príslušnosti,
ktoré majú trvalý pobyt na tunajšom
štátnom území, právo chudoby
sa priznáva pri rovnakých podmienkach ako československým
štátnym občanom.
Ak je stranou v spore úradný orgán, súd
mu prizná na žiadosť právo chudoby, ak
prostriedky potrebné na vedenie sporu nemožno zadovážiť
ani zo spravovanej majetkovej podstaty, ani od osôb zúčastnených
hospodársky na vedení sporu a neprekážajú
tomu ani ustanovenia odsekov 3 a 4. To isté platí
primerane, ak je stranou v spore tunajšia právnická
osoba a ak by sa priečilo verejnému záujmu,
keby sa upustilo od uplatnenia alebo bránenia práva."
6. § 113 ods. 1 č. 4 znie:
"4. je predbežne oslobodená zaplatiť odmenu
a trovy vyslaných sudcov a iných zamestnancov súdu,
náhradu poštovného za doručenie súdnych
vybavení, patričnosti svedkov a znalcov, ako aj
trovy potrebných vyhlášok a opatrovníka
a na to poskytne erár preddavok."
7. § 113 sa doplňuje týmto ďalším
odsekom:
"Ak má právo chudoby žalobník,
požíva žalovaný v rovnakom rozsahu predbežné
oslobodenia uvedené v ods. 1 č. 1 a 4, pokiaľ
ide o procesné úkony potrebné na obranu proti
žalobe."
8. V § 115 pred posledný odsek sa zaraďuje tento
odsek:
"Ustanovenia predchádzajúcich odsekov sa nedotýkajú
osobitných predpisov medzinárodných smlúv
o zadovážení práva chudoby. Ak niet
takých smlúv, u cudzincov postačí
vysvedčenie o majetkových pomeroch vydané
príslušnými úradmi štátu,
kde má cudzinec bydlisko alebo pobyt; ak tam niet úradu
oprávneného vydať také vysvedčenie
alebo tento úrad odopiera vydať cudzincom také
vysvedčenie, postačí vysvedčenie vydané
úradmi cudzincovho domovského štátu.
Vysvedčenie vydané v cudzine musí byť
overené zastupiteľským úradom Československej
republiky v štáte, kde vysvedčenie bolo vydané."
9. § 119 sa doplňuje týmito ďalšími
odsekmi:
"Ak strana nie je schopná zaplatiť celé
sumy, súd ju môže zaviazať, aby zaplatila
iba časť. Po právoplatnom skončení
sporu vyriekne tento záväzok súd, ktorý
rozhodol vo veci v prvej stolici.
Ak sa žalobník zaviaže platiť podľa
odsekov 1 a 2, je žalovaný povinný v rovnakom
rozsahu zaplatiť sumy, od ktorých bol predbežne
oslobodený podľa § 113 ods. 3. Pokiaľ by
však mal nárok na náhradu týchto súm
od žalobníka, treba ich vymôcť priamo od
žalobníka.
Ak je tu taký záväzok zaplatiť, zaviaže
sa strana predovšetkým nahradiť hotové
výdavky, ktoré idú na vrub štátnej
pokladnice podľa § 113 ods. 1 č. 4, potom zaplatiť
odmenu a výdavky advokáta a konečne zaplatiť
kolkové a iné poplatky."
10. § 119 a) sa zrušuje.
11. § 120 znie:
"Ak bol odporca chudobnej strany odsúdený nahradiť
trovy sporu alebo ich časť, treba priamo od neho v
rovnakom pomere vymôcť aj trovy uvedené v §
113 ods. 1 č. 1 a 4, od ktorých bola chudobná
strana predbežne oslobodená. Od odporcu chudobnej
strany treba vymôcť aj trovy, od ktorých bol
podľa § 113 ods. 3 predbežne oslobodený
on sám, ak bol odsúdený nahradiť trovy
sporu alebo ich časť, alebo ak trovy sporu boly vzájomne
zrušené.
Ak spor bol ukončený pokonávkou, treba od
odporcu chudobnej strany vymôcť trovy uvedené
v ods. 1 v pomere určenom v pokonávke, najmenej
však v pomere, v ktorom by odporca tieto trovy hradil podľa
ods. 1, ak by ho súd vo veci samej odsúdil na plnenie
rovnakého obsahu ako v pokonávke.
Ak sumy, ktoré podľa ods. 1 alebo 2 treba vymôcť
od odporcu, nie je možné určiť hneď
v rozhodnutí, ktorým vec bola konečne vybavená,
stanoví tieto sumy súd usnesením. Ináč
vymáhanie je upravené nariadením."
12. § 122 sa doplňuje týmto ďalším
odsekom:
"Ak strana v prípadoch, v ktorých sa má
pre ňu ustanoviť advokát, podá do troch
dní od doručenia žaloby, rozsudku alebo odvolania
(dovolania) žiadosť o ustanovenie advokáta ako
záštitníka, zákonné a súdcovské
lehoty, hoci sa už začaly, ale v čase podania
žiadosti ešte neuplynuly, počítajú
sa až odo dňa, keď advokátovi bolo doručené
rozhodnutie, že bol ustanovený záštitníkom,
alebo odo dňa, keď strane bolo doručené
pravoplatné rozhodnutie, že žiadosti nebolo vyhovené."
13. § 123 ods. 1 znie:
"Rozhodnutie, ktorým bolo strane priznané právo
chudoby, nemôže odporca napádať rekurzom.
Rozhodnutie, že sa chudobnej strane ustanovuje advokát,
môže byť napadnuté rekurzom len preto,
že niet dôvodu, aby bol strane ustanovený advokát.
Tento rekurz môže podať odporca chudobnej strany,
advokát ustanovený chudobnej strane a výbor
tej advokátskej komory, ktorá má advokáta
chudobnej strane menovať. Chudobná strana môže
podať rekurz proti usneseniu, ktorým bola jej žiadosť
o právo chudoby zamietnutá, alebo právo chudoby
jej bolo priznané len čiastočne, alebo ktorým
jej bolo právo chudoby odňaté; chudobná
strana i jej odporca môže podať rekurz proti usneseniu,
ktorým bolo im uložené dodatočné
platenie trov (§§ 119, 120); tieto rekurzy možno
podať i u krajského súdu do protokolu a chudobná
strana môže rekurz podať i u okresného
súdu svojho bydliska alebo pobytu."
14. V § 176 ods. 5 suma "200 Kčs" sa nahradzuje
sumou "1.000 Kčs".
15. V § 415 ods. 1 č. 4 suma "400 Kčs"
sa nahradzuje sumou "500 Kčs".
16. § 476 znie:
"Proti rozsudkom súdov prvej stolice možno sa
odvolať.
Odvolanie proti rozsudkom okresných súdov v sporoch
o majetkové práva nie je však prípustné,
ak celková hodnota predmetu sporu, o ktorom súd
rozhodoval, neprevyšuje na peniazoch alebo na peňažnej
hodnote 300 Kčs."
17. V § 509 ods. 1 suma "2.000 Kčs" sa nahradzuje
sumou "3.000 Kčs".
18. § 509 ods. 3 znie:
"V sporoch o majetkové práva, v ktorých
nejde výhradne o zaplatenie peňažnej sumy,
odvolací súd uvedie v rozsudku hodnotu predmetu
sporu, o ktorom rozhodoval. Pritom použije obdobne §§
5 až 8 a ak treba, vypočuje o tom v odvolacom konaní
strany. Ocenenie predmetu sporu nemožno napadnúť
opravným prostriedkom, leda ak na tom je závislá
prípustnosť dovolania."
19. V § 513 ods. 2 suma "200 Kčs" sa nahradzuje
sumou "1.000 Kčs" a vynecháva sa druhá
veta.
20. § 521 znie:
"Dovolanie v sporoch o majetkové práva nie
je prípustné, ak celková hodnota predmetu
sporu, o ktorom rozhodoval odvolací súd, neprevyšuje
na peniazoch alebo na peňažnej hodnote 2.000 Kčs,
a ak ide o potvrdzujúci rozsudok odvolacieho súdu,
10.000 Kčs. Dovolanie je však v oboch týchto
prípadoch prípustné, ak odvolací súd
v rozsudkovom výroku vyhlásil dovolanie za prípustné,
pretože ide o rozhodnutie zásadného významu.
Ak celková hodnota predmetu sporu, o ktorom rozhodoval
odvolací súd, prevyšuje na peniazoch alebo
na peňažnej hodnote 2.000 Kčs, pripúšťa
sa dovolanie, keď rozsudok súdu prvej stolice, potvrdený
odvolacím súdom, bol vydaný po usnesení
odvolacieho súdu, ktoré nemohlo byť rekurzom
napadnuté a ktorým bol predchádzajúci
rozsudok zrušený a vec vrátená súdu
prvej stolice so záväzným právnym posudkom
(§ 506) a ak v potvrdenom rozsudku bolo rozhodnuté
inak, ako v rozsudku predošlom."