21. V § 525 ods. 2 suma "5.000 Kčs" sa nahradzuje sumou "15.000 Kčs".

22. § 545 znie:

"Ak sa napadá rozsudok sborového súdu prvej stolice ako súdu odvolacieho a celková hodnota predmetu sporu, o ktorom rozhodoval odvolací súd, nepresahuje sumu 5.000 Kčs, ďalej vo všetkých prípadoch, kde odvolací súd rozhodnutie prvej stolice vo veci samej potvrdil, rozhodne dovolací súd o dovolacom návrhu, respektíve o pripojovacom návrhu, v neverejnom zasadnutí. O osvedčení a určení hodnoty sporového predmetu platí tu obdobne § 509 ods. 3.

V prípadoch uvedených v ods. 1 predseda dovolacieho senátu dodá dovolací návrh odporcovi s tým, že môže do 8 dní od jeho doručenia podať na dovolacom súde odpoveď podpísanú advokátom. Ak celková hodnota predmetu sporu, o ktorom rozhodoval odvolací súd, prevyšuje sumu 5.000 Kčs, odporca sa môže v odpovedi pripojiť k dovolaciemu návrhu.

Ak sa pripojí v prípadoch uvedených v prvom odseku odporca dovolateľa k dovolaciemu návrhu, môže dovolateľ na pripojovací návrh podať na dovolacom súde odpoveď podpísanú advokátom do ôsmich dní od doručenia pripojovacieho návrhu.

Dovolací súd sa môže pred skončením porady usniesť na tom, aby vec, v ktorej celková hodnota predmetu sporu, o ktorom rozhodoval odvolací súd, sumu 5.000 Kčs presahuje, bola pojednávana na ústnom pojednávaní; v takomto prípade strany sa upovedomia o termíne podľa § 530."

23. V § 603 ods. 4 suma "50 Kčs" sa nahradzuje sumou "150 Kčs".

24. § 639 znie:

"Ak sú strany alebo jedna z nich československými štátnymi občanmi, zakladá príslušnosť súdu pre spory o vyhlásenie manželstva za neplatné, o napadnutie manželstva a o jeho rozluku ako i o rozvod od stola a loža posledné spoločné bydlisko manželov.

Ak posledné spoločné bydlisko manželov nebolo v tuzemsku, je príslušný všeobecný súd žalovaného, a ak niet takého súdu, všeobecný súd žalobníka. Ak niet ani takého súdu, je príslušný súd v Bratislave.

Príslušnosť súdu v tomto paragrafe ustanovená je výlučná."

25. § 640 znie:

"Ak žiadna zo strán nie je československým štátnym občanom, je pre spory uvedené v predošlom paragrafe príslušný súd, v obvode ktorého bolo posledné spoločné bydlisko manželov, a ak niet tu takého súdu, všeobecný súd žalovaného. Okrem prípadu, že o neplatnosť alebo o napadnutie manželstva žaluje štátny zástupca z dôvodu, pre ktorý takú žalobu pripúšťa československé právo, môže však súd vo veci konať len vtedy, ak rozhodnutie možno uznať v domovskom štáte manželov, a ak sú štátnymi občanmi rôznych štátov, v oboch dotyčných štátoch.

Ak žena bola v čase uzavretia manželstva československou štátnou občiankou, môže žalovať o neplatnosť manželstva uzavretého s mužom, ktorý nie je štátnym občanom tohto štátu, alebo také manželstvo napadnúť, ak niet súdu príslušného podľa odseku 1, na tunajšom súde, v obvode ktorého bývala naposledy pred uzavretím manželstva, a ak niet tu takého súdu, na súde v Bratislave. Príslušnosť súdu v tomto paragrafe ustanovená je výlučná."

26. § 641 znie:

"Ak medzinárodná smlúva vyhlásená v Sbierke zákonov a nariadení ustanovuje niečo iného, platia jej predpisy miesto predpisov § 640."

27. § 691 znie:

"Osobitným odvolaním možno napadnúť výrokovú časť rozsudku o majetkoprávnej žalobe, alebo vzájomnej žalobe, a ak súd o majetkoprávnej otázke rozhodol osobitne, v tejto veci vynesený rozsudok možno napadnúť odvolaním len vtedy, ak celková hodnota majetkoprávneho sporu prevyšuje 2.000 Kčs.

Toto pravidlo treba použiť na rozsudok odvolacieho súdu tak, že proti tomuto osobitné dovolanie, respektíve dovolanie je prípustné len vtedy, ak celková hodnota predmetu sporu, o ktorom rozhodoval odvolací súd, prevyšuje 10.000 Kčs."

28. V § 758 ods. 1 suma "100 Kčs" sa nahradzuje sumou "300 Kčs".

Zákon ze dne 4. července 1931, č. 131 Sb., o soudnictví ve sporech z poměru pracovního, služebního a učebního (o pracovních soudech), ve znění novel, se mění takto:

1. Do § 4 se zařaďuje nový třetí odstavec:

"(³) Zanikly-li později podmínky, které byly podle odstavce 1 nebo 2 rozhodné pro zřízení samostatného pracovního soudu nebo zvláštního oddělení pro spory pracovní u okresního soudu, může vláda nařízením pracovní soud nebo zvláštní oddělení pro spory pracovní zrušit."

2. Dosavadní třetí odstavec § 4 se stává odstavcem čtvrtým.

3. § 16, odst. 2 zní:

"(²) Předseda pracovního soudu povolá k zasedání přísedící tak, aby náleželi k témuž, a není-li to možno, alespoň k podobnému povolání, jako jsou strany; nebylo-li by takových přísedících, povolá předseda k zasedání přísedící, kteří náležejí k témuž nebo alespoň k podobnému oboru, jako jsou strany. Přitom zachovává pokud možno pořadí přísedících, stanovené předem pro jednotlivé odbory, a odchýlí se od něho zpravidla, jen je-li přísedící z rozhodování vyloučen (§ 15, odst. 1), byl-li platně odmítnut, nedostavil-li se k přelíčení, anebo nemohlo-li by jinak přelíčení být v ustanovenou dobu provedeno."

4. § 20, odst. 1 se zrušuje.

5. § 25, odst. 2 zní:

"(²) O těchto námitkách rozhodne soud usnesením. Byla-li námitka zamítnuta, jedná se ve věci hlavní (odstavec 3, § 26, odst. 1) a usnesení se pojme do rozsudku; neodporuje-li strana zároveň rozsudku ve věci hlavní, může takovému rozhodnutí odporovat jen rekursem, ve sporech však, jejichž předmět nemá hodnotu vyšší než 300 Kčs, jen z důvodu § 28, odst. 1, č. 3. O všech jiných námitkách se jedná a rozhodne zároveň s jednáním a rozhodnutím ve věci hlavní."

6. § 28, odst. 2 zní:

"(²) Ve sporech, jejichž předmět má hodnotu vyšší než 300 Kčs, lze rozsudku pracovního soudu odporovati odvoláním nejenom z důvodů zmatečnosti, uvedených v odstavci 1, ale i z jiných důvodů. Důvody není třeba v odvolání uváděti."

7. K § 29 se připojuje tento další odstavec:

"(²) Odvolací lhůta je na Slovensku lhůtou propadnou."

8. § 31 zní:

"(¹) O odvoláních podle § 28, odst. 1 rozhoduje odvolací soud v zasedání neveřejném v tříčlenném senátu, složeném ze soudců z povolání, na podkladě spisů.

(²) Jestliže má odvolací soud za to, že pro zjištění důvodů zmatečnosti je třeba, aby byly stranami nebo soudem prvé stolice vysvětleny jisté okolnosti nebo aby byla konána jiná šetření, učiní potřebná opatření a vykoná je buď sám nebo je dá vykonati soudcem z příkazu nebo procesním soudem; proti těmto opatřením není opravného prostředku.

(³) Vyhoví-li odvolací soud odvolání, podanému podle § 28, odst. 1 z důvodu zmatečnosti, zruší usnesením rozsudek pracovního soudu; podle okolností zruší i řízení jej předcházející, které bylo zasaženo zmatečností. Je-li tu důvod zmatečnosti uvedený v § 28, odst. 1, č. 3, odmítne odvolací soud usnesením žalobu, jinak vrátí věc pracovnímu soudu, aby znovu rozhodl, podle potřeby řízení doplně anebo proveda je znovu. Odporuje-li se však rozhodnutí pracovního soudu z jiných důvodů než z důvodů zmatečnosti, může odvolací soud rozhodnouti rozsudkem ve věci samé, shledá-li odvolání důvodným proto, že věc byla nesprávně posouzena po stránce právní, a není-li třeba doplniti řízení."

9. § 32 zní:

"(¹) O odvolání ve sporech, jejichž předmět má hodnotu vyšší než 300 Kčs, rozhoduje odvolací soud v senátě složeném ze tří soudců z povolání, z nichž jeden předsedá, a ze dvou přísedících. O jmenování a povolávání přísedících odvolacího soudu platí obdobně ustanovení o přísedících pracovního soudu. Strany se mohou do počátku ústního jednání odvolacího vzdáti toho, aby se ústní jednání o odvolání konalo za účasti přísedících. Odvolatel může tak učiniti již v odvolacím spise. Zřekne-li se odvolatel ve svém odvolání účasti přísedících, oznámí to soud spolu s vyrozuměním podle § 29, odst. 1 odpůrci a poučí ho, že se bude míti za to, že se vzdáním přísedících souhlasí, neprojeví-li odvolacímu soudu nesouhlas v osmidenní lhůtě. Prohlášení o vzdání se účasti přísedících může býti učiněno do protokolu.

(²) Je-li ve sporu, jehož předmět má hodnotu vyšší než 300 Kčs, uplatněn důvod zmatečnosti nebo vyjde-li tato vada najevo jinak, může odvolací soud rozhodnouti o důvodu zmatečnosti před ústním odvolacím jednáním v zasedání neveřejném v tříčlenném senátu, složeném ze soudců z povolání, avšak jen potud, pokud lze tak učiniti na skutkovém základě, jenž dalším řízením odvolacím, prováděným s přísedícími, nemá býti dotčen."

10. § 33, odst. 1 zní:

"(¹) V případech § 32, odst. 1 projednává se věc před odvolacím soudem znovu v mezích určených návrhy stran v odvolání. O řízení před odvolacím soudem platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení před sborovými soudy první stolice jako soudy procesními s tou změnou, že:

1. není třeba přípravných podání;

2. strany se mohou dáti zastupovati osobami jmenovanými v § 23; přitom však neplatí § 23, odst. 1, věta druhá;

3. skutkové okolnosti a důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před prvou stolicí, mohou býti předneseny, aby se dokazovaly nebo vyvracely důvody odvolací. Jiná skutková tvrzení a důkazy, vztahující se na předmět sporu, které mohly býti předneseny již v prvé stolici a jichž připuštěním by se protáhlo vyřízení sporu, mohou býti připuštěny, jen nabude-li odvolací soud podle volného uvážení přesvědčení, že strana je opomněla v první stolici přednésti nikoliv z hrubé nedbalosti nebo proto, aby se spor protahoval;

4. o tom, má-li býti důkaz již provedený opakován, či má-li býti použito výsledků dříve již provedeného důkazu, rozhodne odvolací soud, zhodnotě pečlivě všechny okolnosti případu."

11. Do § 33 se zařaďuje nový čtvrtý odstavec:

"(⁴) Ustanovení odstavce 1, č. 3 a 4 neplatí na Slovensku."

12. § 34 zní:

"(¹) Rozsudku odvolacího soudu lze odporovati dovoláním z důvodů, z kterých se připouští dovolání v řízení před soudy řádnými. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se dovolání nepřipouští, nepřesahuje-li celková hodnota předmětu sporu, o kterém rozhodl odvolací soud, částku 10.000 Kčs, ledaže odvolací soud v rozsudku prohlásí dovolání za přípustné, protože jde o rozhodnutí zásadního významu. Nepřesahuje-li však celková hodnota předmětu sporu, o kterém rozhodl odvolací soud, částku 2.000 Kčs, není dovolání přípustné, ani když byl rozsudek první stolice změněn, ledaže odvolací soud prohlásí dovolání za přípustné, protože jde o rozhodnutí zásadního významu.

(²) Dovolání buď podáno u pracovního soudu přípravným podáním podepsaným advokátem do patnácti dnů od doručení rozsudku odvolacího soudu.

(³) Bylo-li dovolání podáno včas, doručí pracovní soud jeden jeho stejnopis odpůrci, který může podati do patnácti dnů u téhož soudu odpověď, rovněž podepsanou advokátem.

(⁴) Uváděti v řízení dovolacím nová tvrzení o skutcích nebo nabídnouti nové důkazy není dovoleno.

(⁵) Na Slovensku platí o lhůtě pro dovolání, o způsobu, jak se dovolání podává, o jeho doručení odpůrci a o dovolacím sdělení ustanovení tam platného civilního řádu soudního."

13. K § 36 se připojuje tento další odstavec:

"(³) Na Slovensku platí o rekursní lhůtě a způsobu podání rekursu, jakož i o přípustnosti rekursu (odstavec 1 a 2) ustanovení tam platného civilního řádu soudního."

14. § 42 zní:

"(¹) Spory uvedené v §§ 1 a 2 náležejí, pokud není pro soudní okres zřízen pracovní soud nebo oddělení okresního soudu pro spory pracovní, k věcné příslušnosti okresních soudů, ať byla žaloba podána za trvání pracovního, služebního nebo učebního poměru, či po jeho skončení a ať je hodnota předmětu sporu jakákoliv. O místní příslušnosti okresního soudu platí v těchto případech ustanovení § 3.

(²) O řízení v těchto sporech platí ustanovení části II kromě ustanovení o přísedících.

(³) Ve sporech projednávaných u okresních soudů jsou však strany povinny před tím, nežli se pustí do jednání o věci hlavní, prohlásiti se o tom, zda mají za to, že jde o spor pracovní, který třeba projednávati podle odstavce 2.

(⁴) Neučiní-li strany takové prohlášení, ačkoliv byly v tom směru soudem dotázány, projednává se spor podle ustanovení civilního řádu soudního, platných pro řádné soudy.

(⁵) Učiní-li strany prohlášení, že jde o spor pracovní, a nemá-li soud důvod pochybovati o jeho správnosti, prohlásí, že spor projedná podle ustanovení odstavce 2. Toto usnesení se stranám nedoručuje a nelze mu odporovati.

(⁶) Má-li však soud pochybnosti, zdali jde o spor pracovní, nebo odporují-li si prohlášení stran, rozhodne soud především odděleně o otázce, zda jde o spor pracovní. Jednání o této otázce provede se podle ustanovení civilního řádu soudního.

(⁷) Vzdají-li se strany opravného prostředku proti usnesení, buď ihned pokračováno v jednání o věci hlavní podle předpisů o řízení, ve kterém se spor má podle usnesení projednati. Nevzdají-li se však strany opravného prostředku, vyhotoví a doručí se usnesení a vyčká se, až usnesení o tom, zda jde o spor pracovní, nabude právní moci.

(⁸) Krajský soud jako soud rekursní rozhoduje s konečnou platností o opravném prostředku do rozhodnutí o tom, zda jde o spor pracovní, v tříčlenném senátu, složeném ze soudců z povolání.

(⁹) Pravomocné rozřešení otázky ve smyslu předcházejících ustanovení o tom, v jakém řízení bude spor projednáván, je závazné i pro soudy vyšší stolice, jednající ve sporu.

(¹⁰) Rozsudek se označí jako vydaný v řízení podle zákona o pracovních soudech. O odvolání proti rozsudkům okresních soudů v pracovních sporech, jejichž předmět má hodnotu vyšší než 300 Kčs, rozhoduje odvolací soud podle ustanovení § 33 v senátě, složeném podle § 32.

(¹¹) Ustanovení § 41, odst. 2 platí obdobně pro spory projednávané před okresními soudy od doby, kdy byla pravomocně rozřešena otázka, že jde o spor pracovní."

Zákon ze dne 27. dubna 1873, č. 67 ř. z., o upomínacím řízení, ve znění novel, se mění takto:

V § 1, odst. 1 a v § 4, odst. 4 se nahrazuje částka "5.000 Kčs" částkou "15.000 Kčs".

Zákon ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí, se mění takto:

1. V § 54, č. 2 konk. ř. se nahrazuje částka "24.000 Kčs" částkou "36.000 Kčs".

2. V § 118 konk. ř. se nahrazuje částka "20.000 Kčs" částkou "36.000 Kčs".

3. V § 169, odst. 1 konk. ř. se nahrazuje částka "50.000 Kčs" částkou "200.000 Kčs".

4. V § 26, č. 5 vyr. ř. se nahrazuje částka "24.000 Kčs" částkou "36.000 Kčs" a v témž paragrafu č. 8 částka "200 Kčs" částkou "500 Kčs".

(¹) Strana, které byla uložena náhrada nákladů sporu nebo jiného řízení, je povinna zaplatit je, zastupoval-li odpůrce advokát, do rukou tohoto advokáta. Na pohledávce přisouzených nákladů má advokát přednostní právo zástavní a může ji sám na dlužníku vymáhat. Dlužník si může započísti pouze ty náklady, které mu byly v témž řízení přisouzeny proti straně (účastníku), kterou advokát zastupoval. Jakékoliv jiné námitky z právních poměrů mezi dlužníkem a stranou (účastníkem), kterou advokát zastupoval, jsou vyloučeny.

(²) Ustanovení předchozího odstavce platí jen v zemích České a Moravskoslezské.

Peněžité pokuty a tresty všeho druhu, uložené soudy v občanských věcech právních, připadají státní pokladně i tehdy, ustanovují-li dosavadní předpisy jinak.

(¹) Ve věcech, v kterých bylo řízení zavedeno přede dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, postupuje se podle dosavadních platných nebo přechodně použivatelných předpisů.

(²) Odchylkou od ustanovení odstavce 1 se užije v zavedených věcech z ustanovení tohoto zákona:

1. čl. I, odst. 2, co se týká rozhodování senátu ve věcech konkursních a vyrovnacích;

2. čl. IV, č. 2 až 15 s tím, že se na právo chudých už povolené hledí, jako by bylo povoleno podle tohoto zákona;

3. čl. IV, č. 16;

4. čl. V, č. 5 až 13.

(¹) Zrušují se:

1. dvorské dekrety ze dne 23. ledna 1794 a ze dne 15. července 1796, republikované jako přílohy I a II dvorského dekretu ze dne 23. října 1801, č. 542 sb. zák. soud.;

2. §§ 116 a 117 zák. čl. XXXI/1894 o manželském právu;

3. v čl. XIV zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 110 ř. z., jímž se uvádí zákon o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma), ustanovení odkazující na řízení ve věcech bagatelních;

4. čl. XXXIII zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 112 ř. z., jímž se uvádí zákon o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilní řád soudní);

5. § 90 zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z., jímž se vydávají předpisy o obsazování, vnitřním zařízení a jednacím řádu soudů (zákon o soudní organisaci);

6. § 30 zák. čl. LIV/1912, kterým se uvádí civilní řád soudní, pokud odporuje ustanovením tohoto zákona;

7. § 10, odst. 1, věta 3 a odst. 2 zákona ze dne 28. března 1928, č. 56 Sb., o osvojení;

8. čl. IV, odst. 1 zákona ze dne 11. prosince 1934, č. 251 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném;

9. čl. IX zákona ze dne 16. června 1936, č. 161 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti a o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o soudní organisaci;

10. nařízení Slovenské národní rady ze dne 25. července 1945, č. 81 Sb. n. SNR, kterým se mění některá ustanovení civilního soudního řádu a nařízení o řízení před obchodními soudy, pokud odporují ustanovením tohoto zákona;

11. nařízení Slovenské národní rady ze dne 7. února 1946, č. 12 Sb. n. SNR, kterým se mění ustanovené civilního soudního řádu o působnosti soudů a o povinném zastoupení advokátem v řízení před okresním soudem.

(²) S výhradou toho, co je ustanoveno v čl. XI, odst. 1, zrušuje se použivatelnost:

1. vládního nařízení ze dne 11. listopadu 1938, č. 280 Sb., kterým se mění § 16, odst. 2 zákona ze dne 4. července 1931, č. 131 Sb., o soudnictví ve sporech z poměru pracovního, služebního a učebního (o pracovních soudech);

2. vládního nařízení ze dne 26. října 1939, č. 308 Sb., kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 4. července 1931, č. 131 Sb., o soudnictví ve sporech z poměru pracovního, služebního a učebního (o pracovních soudech);

3. vládního nařízení ze dne 2. června 1942, č. 211 Sb., o zrušení soudních prázdnin;

4. § 1, odst. 1 vládního nařízení ze dne 12. července 1943, č. 222 Sb., jímž se doplňují a mění předpisy o soudních peněžitých trestech a o nákladech trestního soudního řízení, pokud jde o jeho užití v občanských věcech právních;

5. vládního nařízení ze dne 25. ledna 1944, č. 39 Sb., o změně některých ustanovení civilního práva procesního;

6. nařízení ministra spravedlnosti ze dne 26. srpna 1944, č. 183 Sb., o zjednodušení v občanském soudnictví;

7. § 2, odst. 2 a § 4 nařízení ministra spravedlnosti ze dne 2. září 1944, č. 194 Sb., o zjednodušení justiční organisace;

8. vládního nařízení ze dne 13. září 1944, č. 206 Sb., kterým se vydávají některá další zvláštní ustanovení o řízení před soudy Protektorátu Čechy a Morava.

Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení uveřejnil úplné znění zákonných ustanovení o právu chudých.

(¹) Tento zákon nabývá, pokud není v odstavci 2 ustanoveno jinak, účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce po vyhlášení.

(²) Odchylkou od ustanovení odstavce 1 nabudou účinnosti:

1. ustanovení čl. XII, odst. 2, č. 3 dnem vyhlášení tohoto zákona;

2. ustanovení čl. XII, odst. 2, č. 7, pokud se týká zrušení použivatelnosti § 4 nař. č. 194/1944 Sb., dnem, který určí vláda nařízením.

(³) Zákon provede ministr spravedlnosti.

Právní výbor vyzývá vládu, aby uvážila podnět nejvyššího soudu v Brně, že by měly být výjimečně připuštěny opravné prostředky k třetí stolici proti rozhodnutím, která se dotýkají některých norem z doby po 5. květnu 1945.