Daňová povinnost jest konstruována tak, že dani ze mzdy podléhají fysické osoby z mezd plynoucích z tuzemska. Nerozhoduje ani bydliště, ani státní příslušnost. Následkem toho odpadá zdaňování mezd plynoucích z ciziny osobám zde bydlícím.

Všechny příjmy, které podléhají dani ze mzdy, označují se jako mzda.

Patří sem především vlastní mzda (v širším slova smyslu), t. j. všechny aktivní i pensijní služební požitky i s příjmy, které nejsou přímo služebními požitky, ale jsou vypláceny v souvislosti s pracovním poměrem.

Další kategorií jsou funkční požitky, t. j. odměny osobám, jež jsou pověřeny funkcí, ale nevykonávají ji v pracovním poměru, na př. plat a činovní přídavky předsedy, náměstků a členů vlády, předsedy, místopředsedů a členů Národního shromáždění.

Konečně se dává ministru financí možnost prohlásiti za mzdu i požitky pobírané ze zaměstnání, která se vykonávají v poměru podobném poměru pracovnímu. Jest totiž celá řada povolání, o nichž nelze tvrditi, že jsou vykonávána v pracovním poměru, ale která vykazují některé znaky podobné pracovnímu poměru. Ježto jest jak v zájmu státní pokladny (snadné vybrání daně), tak i poplatníků (nižší sazby u daně ze mzdy než u ostatních daní), aby daň z jejich příjmů byla vybrána srážkou, jeví se vhodným dáti ministru financí uvedené zde zmocnění. Odpadnou též dosavadní časté spory o to, zda je tu pracovní poměr nebo ne.

Osvobození uvedená v odstavci 1, písm. a, b, c, f, a z části g byla převzata z dosavadního zákona o přímých daních.

Dary zaměstnavatele zaměstnanci (písm. d) byly až dosud osvobozeny až do částky 2.000 Kčs ročně. Tato částka se zvyšuje na 5.000 Kčs a u odměn za zlepšovací návrhy vzhledem k národohospodářskému významu těchto návrhů na 20.000 Kčs.

Osvobození příplatků uvedených pod písm. e) je odůvodněno povahou těchto příplatků a vyššími výdaji, které tato práce zpravidla vyžaduje.

Osvobození některých požitků z veřejnoprávního sociálního pojištění (písm. h a ch) se navrhuje ze sociálních důvodů.

Rodinné přídavky byly od daně osvobozeny již zákonem č. 154/45 Sb. o rodinných přídavcích některých osob pojištěných pro případ nemoci. Zde se toto ustanovení přejímá a rozšiřuje i na obdobné požitky jiných zaměstnanců.

Požitky uvedené pod písm. j) byly osvobozeny od daně již zákonem č. 164/1946 Sb.

Zmocnění dané vládě v odstavci 2 umožní osvoboditi některé požitky (na př. jednorázové výpomoci) od daně, bude-li toho ze sociálních, hospodářských nebo jiných závažných důvodů třeba.

Povinnost srážeti daň ze mzdy postihuje každého, kdo vyplácí mzdu uvedenou v § 2. Poněvadž mzdou nejsou (příp. nebudou) jen služební požitky, není podmínkou pro povinnost srážení daně ze mzdy existence pracovního poměru, jak tomu bylo dosud.

Plátce jest povinen vypočítati daň z hrubé mzdy, tedy nezmenšené o nějaké srážky. Jedině odčítá náhrady služebních výdajů v rozsahu, jak budou ministrem financí na základě § 2, odst. 5 stanoveny (na př. diety, nocležné a pod.), dále požitky podle § 3 od daně osvobozené, požitky za práci přes čas, které jsou podle § 29 od daně osvobozeny, a konečně částky, jež budou podle § 29 od daně ze mzdy osvobozeny jakožto požitky za vyšší výkony.

V odstavci 2 se stanoví zásada, že mzda bude zdaněna jako příjem toho roku, v němž bude vyplacena, i když se snad týká jiného roku.

Na rozdíl od dosavadního stavu má tabulka daně ze mzdy pouze jedinou sazbu, která platí pro všechny příjemce bez rozdílu, zda a kolik mají příslušníků rodiny. K této okolnosti se přihlíží tím způsobem, že se na každého příslušníka domácnosti snižuje daňový základ, z něhož se daňová srážka vypočte (viz k § 7).

Navržená jednotná sazba daně ze mzdy odpovídá dosavadní dani, kterou platil svobodný poplatník, ale jest oproti dnes platné sazbě daně důchodové, zavedené zákonem č. 161/1945 Sb., až do roční mzdy 150.000 Kčs nižší, zejména pro nižší mzdy, neboť dosavadní daňové zatížení bylo neúnosné. Navržené sazby odpovídají - jak jest zřejmo z přehledu daňového zatížení uvedeného na str. 19 a 20 důvodové zprávy až do roční mzdy 60.000 Kčs sazbám stanoveným zákonem o přímých daních č. 76/1927 Sb., zvýšeným o přechodnou přirážku podle zákona ze dne 15. července 1932, č. 120 Sb. (tedy takovému daňovému zatížení, které platilo v letech 1931 až 1937). Od roční mzdy 60.000 Kčs stoupá daňové zatížení rovnoměrně až do roční mzdy 150.000 Kčs, kde dosahuje výše daňového zatížení, stanoveného zákonem č. 161/1945 Sb., až do roční mzdy 600.000 Kčs odpovídá dnešnímu zatížení a nad tuto hranici je poněkud vyšší, než nyní.

K okolnosti, že má příjemce příslušníky domácnosti a že tedy jak s hlediska daňové únosnosti, tak i v zájmu podpory populace zasluhuje, aby platil nižší daň než příjemce, který nemá žádného příslušníka domácnosti a může tedy celou mzdu spotřebovati pro sebe, se přihlíží tím způsobem, že se od hrubé mzdy odčítají na každého příslušníka domácnosti pevné částky nezávislé na výši jeho mzdy. Uznává se tedy náklad na příslušníka domácnosti stejnou částkou pro příjemce s malou mzdou, jako pro příjemce s vysokou mzdou. Odčitatelná částka stanovená pro užší okruh příslušníků domácnosti (manželka a děti) stoupá počínajíc čtvrtým příslušníkem (třetí dítě) na dvojnásobek; odčitatelná částka pro ostatní příslušníky (rodiče, prarodiče atd.) zůstává pro všechny stejná i při větším počtu těchto osob.

Daňová výhoda stanovená v odstavci 4 se na rozdíl od dosavadního stavu vztahuje jen na osoby ovdovělé, které mají v zaopatření alespoň jedno dítě (dříve aspoň jednoho "příslušníka", na př. otce, matku), ježto v první řadě této úlevy potřebují osoby ovdovělé, které se musí starati o dítě. Výhoda se rozšiřuje i na příjemce rozvedené, nebo žijící bez rozluky a rozvodu trvale odděleně a na svobodné příjemce, kteří mají v zaopatření nemanželské dítě.

Vdané příjemkyni se slevy na příslušníky domácnosti neposkytují z toho důvodu, že odčitatelné částky na příslušníky domácnosti se odčítají u manžela. Nebylo by logické, aby na dítě, jehož matka není výdělečně činna, byla odčítána na př. částka 500 Kčs měsíčně, kdežto na dítě, jehož matka je zaměstnána, byla odčítána částka 1.000 Kčs, tedy dvojnásobná (500 Kčs u otce a 500 Kčs u matky). Ježto však nutno uznati, že v případech, kde vdaná žena je zaměstnána, vznikají z toho vyšší výdaje (placená cizí síla, stravování mimo domácnost a pod.), odčítá se u vdaných zaměstnankyň částka 500 Kčs měsíčně.

Ustanovení odstavce 6 má za účel zabránit tvrdostem v těch případech, kde má manželka vyšší příjmy než manžel, nebo kde dokonce manžel nemá vůbec zdanitelný příjem (nemocný, invalida a pod.). V těchto případech bude manželce přiznána sleva, kterou by měl manžel, a manželovi jen sleva podle odstavce 5. Příjemci uvedení v odstavci 7 požívali dosud výhody, že podléhali pouze základní sazbě nezvýšené o přirážku podle § 19 z. o př. d. Tato výhoda se jim zachovává aspoň z části ustanovením odstavce 7.

Aby nebylo třeba opravovati provedenou již daňovou srážku z důvodu, že u příjemce nastal důvod pro změnu slevy na příslušníky domácnosti, činí se v odstavci 9 opatření, aby takové změny, nastaly-li během období, platily až pro příští výplatní období. Výjimka se stanoví pouze pro narození dítka, neboť v tom případě se sleva poskytne již pro to výplatní období, v němž se dítě narodilo.

a) dnešní stav

b) podle osnovy.

Tabulka I porovnává zatížení daní ze mzdy pouze s dosavadní daní důchodovou. Navrhované zatížení daní ze mzdy nutno však srovnávati s celkovým zatížením, které dosud mzdy postihovalo, t. j. se součtem daně důchodové, z vyššího služného a u soukromých zaměstnanců též ¹/₂%ního poplatku ze služebních smluv, kteréžto dvě poslední daně se zrušují. Toto srovnání jest provedeno v tabulce II, týkající se soukromých zaměstnanců. U státních a jiných veřejných zaměstnanců nutno vzíti v úvahu i okolnost, že se výchovné s přídavkem, které dosud dani důchodové podléhalo, od daně ze mzdy osvobozuje. Tabulka III provádí u státních a jiných veřejných zaměstnanců srovnání zatížení daní důchodovou a daní z vyššího služného s navrhovanou daní ze mzdy s přihlédnutím k osvobození výchovného s přídavkem.

U poplatníků s dětmi nutno dále vzíti v úvahu i zvýšení rodinných přídavků u soukromých zaměstnanců podle zákona ze dne 2. dubna 1947, č. 58 Sb. (tabulka IV) a zvýšení přídavku k výchovnému u státních a jiných veřejných zaměstnanců provedené zákonem ze dne 2. dubna 1947, č. 69 Sb. (tabulka V).

a) dosavadní daň důchodová, daň z vyššího služného (k odčitatelnosti daně z vyššího služného se nepřihlíží) a polovice ¹/₂%ního poplatku ze služebních smluv.

b) podle osnovy.

Tato tabulka se týká neveřejných zaměstnanců ve vyšších službách, kteří vedle daně důchodové a z vyššího služného platili polovinu ¹/₂%ního poplatku ze služebních smluv (druhou polovinu platil zaměstnavatel).

a) dosavadní daň důchodová a daň z vyššího služného (k odčitatelnosti daně z vyššího služného se nepřihlíží).

b) podle osnovy. Při tom se z daňového základu vylučuje výchovné s přídavkem (úhrn 300 Kčs za každé dítě), které dosud dani důchodové podléhalo, ale od daně ze mzdy je osvobozeno.

a) rozdíl mezi dosavadním zatížením (daní důchodovou, z vyššího služného - u příjmu přes 9.000 Kčs měs. - a ¹/₂%ním poplatkem ze služebních smluv) a navrhovanou daní ze mzdy (číslo označené "-" znamená zvýšení daňového zatížení).

b) zvýšení rodinných přídavků podle zák. č. 58/1947 Sb.

c) součet obou výhod.

a) rozdíl mezi dosavadním zatížením (daní důchodovou a z vyššího služného) a navrhovanou daní ze mzdy. Pří výpočtu navrhované daně ze mzdy vylučuje se z daňového základu výchovné s přídavkem (úhrnem 300 Kčs za každé dítě), které dosud dani důchodové podléhalo, ale od daně ze mzdy bude osvobozeno.

b) zvýšení přídavků k výchovnému podle zák. č. 69/1947 Sb.

c) součet obou výhod.

Okruh osob, ke kterým se přihlíží při poskytování slevy na příslušníky domácnosti, se rozšiřuje o nezletilé sourozence, synovce a neteře, ježto jsou tak blízkými příbuznými, že jest spravedlivé, aby byla příjemci poskytnuta úleva, má-li je v zaopatření.

Manželka a nezletilé děti budou vždy uznány za příslušníky domácnosti, i když budou míti vlastní příjmy nebo vlastní majetek. Naproti tomu není důvodu pro to, aby na ostatní zde uvedené osoby byla poskytována sleva, mají-li dostatečný svůj příjem nebo majetek.

Toto ustanovení nahrazuje dosavadní § 21 zák. o př. d., podle něhož se poskytovaly daňové úlevy pro okolnosti, které podstatně omezovaly poplatníkovu platební schopnost. Daňové úlevy se poskytují v zájmu zjednodušení tím způsobem, že se příjemci, u něhož jsou dány předpoklady, odečte od dani podrobené mzdy - podobně jako při slevě na příslušníky domácnosti - pevná částka, čímž se dostane do nižší daňové sazby, než do které patří.

Pro jiné okolnosti podstatně zatěžující příjemce (taxativně vyjmenované v odstavci 3), než které jsou uvedeny v § 9, povoluje se sleva v § 10.

Na rozdíl od daňové úlevy podle § 9, která se poskytuje již při srážce daně, bude sleva podle § 10 poskytnuta až po uplynutí roku, ve kterém byla daň srážena. Poskytování této slevy již při srážce daně by znamenalo značné zatížení plátců i berních správ.

Hranice daněprosté mzdy, t. j. hranice hrubé mzdy, až do kterých se srážka daně ze mzdy neprovádí, se poněkud zvyšují a to u příjemce

Za každého dalšího příslušníka domácnosti se zvyšuje hranice daněprosté mzdy o 1.000 Kčs měsíčně. Nově se zavádějí zvýšená daněprostá minima pro příjemce s více než 7 příslušníky domácnosti, pro něž dosud platilo totéž minimum, jako pro příjemce se 7 příslušníky.

Otázka, jak zdaňovati jednorázové příjmy, na př. neopakující se odměny, přídavky a pod., jest velmi obtížná. Dosud byly tyto neopakující se požitky prostě přičítány ke mzdě vyplacené v témž období a daň důchodová byla vypočtena z úhrnu. Tím se dostaly tyto požitky do takové daňové sazby, jako by byly vypláceny v každém období. Této tvrdosti se odpomáhá tím, že se jednorázové požitky pokládají za roční příjem a že se daň vypočte rozdílem mezi daní připadající na celoroční požitky zvětšené o jednorázovou mzdu a daní připadající na celoroční požitky nezvětšené o jednorázovou mzdu. Tento způsob zdanění jest sice pracnější, ale nejspravedlivější, ježto vychází z příjmů, které skutečně příjemce během roku dosáhne. Pro usnadnění výpočtu bude vydána celoroční tabulka.

Také při úpravě zdanění záloh na více období a doplatků mzdy za uplynulá období téhož roku (odstavce 3 a 4) se sleduje cíl, aby byl příjemce tak zdaněn, jako by dotyčné požitky byl obdržel v jednotlivých obdobích, a nebyl tedy poškozen tím, že požitky byly vyplaceny za několik období najednou.

Účelem tohoto ustanovení jest odstraniti tvrdosti, které mohou nastati, když běžná mzda kolísá, takže některé vyšší výplaty budou postiženy vyšším daňovým procentem, než které odpovídá průměrné mzdě. Súčtováním se dosáhne toho, že daň bude stanovena tak, jako by mzda byla ve všech výplatních obdobích roku vyplácena stejnoměrnými částkami. Toto ustanovení platí jen ve prospěch poplatníka, takže nelze mu předepisovati z tohoto důvodu doplatky.

V otázce, kdy dojde k předpisu daně ze mzdy, nastává tímto ustanovením podstatná změna. Dosud došlo k vyměření daně ze služebních požitků vždy, když služební požitky přesahovaly 100.000 Kčs, nebo když sice tuto hranici nepřesáhly, když však neslužební příjmy přesahovaly 3000 Kčs ročně a součet jich a služebních příjmů přesahoval 50.000 Kčs.

Ježto daň ze mzdy jest zcela samostatná daň, nemůže na její výši působiti okolnost, zda má příjemce vedle mzdy ještě jiné příjmy, po př. v jaké výši. Proto jest okolnost, jak vysoká jest mzda a zda má příjemce vedle mzdy ještě jiné příjmy, zcela nerozhodná pro otázku, zda dojde k vyměření daně.

Byla-li daň ze mzdy řádně srážena, jest zásadně daňové povinnosti učiněno zadost a k předpisu již nedojde. Výjimka platí v případech, kdy příjemce pobírá mzdu od více plátců. V tom případě nutno daň předepsati z úhrnu jednotlivých mezd, aby příjemce neunikl daňové progresi a nebyl tedy ve výhodě oproti příjemci, který stejně vysokou mzdu pobírá od jediného plátce.

Mimo tento případ dojde k předpisu daně ze mzdy jen, když tato daň nebyla sražena buď vůbec anebo nebyla sražena řádně, t. j. v předepsané výši a ze všech dani podrobených částí mzdy.

Ustanovením odstavce 5 se dosáhne toho, že příjemci při celoročním vyměření daně bude odečtena úhrnem táž částka jako sleva na příslušníky domácnosti, jaká mu podle počtu členů domácnosti v jednotlivých výplatních obdobích přísluší.