Příjemce jest povinen prokázati plátci počet příslušníků domácnosti i jejich příjmové poměry a všechny změny, které mají vliv na povolení slevy podle § 7, po případě odůvodňují upuštění od srážky daně podle § 11. Dokud příjemce tyto okolnosti neprokáže, nesmí mu plátce poskytnouti slevu podle § 7, po případě nesmí zvýšiti rozsah této slevy, kdyby šlo o změnu ve prospěch příjemce. K předloženému průkazu bude - s výhradou ustanovení § 7, odst. 9, věty druhé - přihlédnuto počínajíc mzdovým obdobím, následujícím po období, v němž bude průkaz plátci předložen. Ministr financí stanoví vyhláškou v Úředním listě způsob provedení průkazu.

(¹) Berní správa dozírá na řádnou srážku a odvod daně ze mzdy kontrolou plátců, kteří mají provozovnu v obvodu berní správy.

(²) Plátci jsou povinni:

a) osobám, zmocněným berní správou ke kontrole srážky daně, dovoliti vstup do provozních místností v obvyklých provozních hodinách a poskytnouti jim potřebné pomůcky (náčiní, osvětlení) a potřebnou místnost nebo pracovní místo k vyřízení jejich úkolů,

b) kontrolujícímu orgánu dáti vysvětlení, jichž je třeba k porozumění zápisům v knihách,

c) osobě zmocněné berní správou dáti na požádání také o jiných osobách činných pro podnik, u nichž jest sporné, v jakém poměru jsou k plátci, požadovanou informaci k zjištění jejich daňových poměrů,

d) předložiti berní správě požadované doklady.

(³) Příjemci jsou povinni dáti osobě zmocněné ke kontrole požadovanou informaci o druhu a výši své mzdy.

(⁴) Osoba zmocněná ke kontrole je oprávněna požadovati od osob, u nichž jest sporné, v jakém poměru jsou k plátci, jakoukoliv informaci k zjištění povahy tohoto poměru.

Nositelé sociálního pojištění jsou povinni poskytnouti finančním úřadům potřebnou pomoc při provádění tohoto zákona.

(¹) O stížnostech vyplývajících ze sporů, které vzniknou mezi plátci a příjemci o provádění srážky daně ze mzdy, rozhoduje berní správa, v jejímž obvodu je sídlo plátcovy pokladny.

(²) Berní správa jest povinna sděliti stranám všechna svá rozhodnutí písemně s poučením o opravných prostředcích.

(³) Z rozhodnutí berních správ uvedených v odstavcích 1 a 2 lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice (na Slovensku k pověřenectvu financí), který rozhodne s konečnou platností.

Podání, žádosti, odvolání a potvrzení ve věcech daně ze mzdy jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.

Plátce ručí státu rukou společnou a nerozdílnou s příjemcem za daň ze mzdy, kterou příjemci nesrazil.

(¹) Jednání a opomenutí příčící se ustanovením tohoto zákona se trestají, pokud nejsou trestná podle odstavce 2 nebo podle hlavy VIII. zákona o přímých daních, pořádkovou pokutou od 100 Kčs až do 50.000 Kčs. Pořádkovou pokutu ukládá berní správa a může ji opakovati.

(²) Neodvede-li plátce (jeho zákonný zástupce) sraženou daň ze mzdy ani na úřední výzvu, dopouští se trestného činu a potrestá se, nejde-li o čin přísněji trestný podle všeobecného trestního zákona, v daňovém trestním řízení peněžitou pokutou od 1.000 Kčs až do 100.000 Kčs. Pro případ nedobytnosti pokuty jest vyměřiti náhradní trest vězení a to nejméně za každých 500 Kčs jeden den vězení. Při opakování trestného činu jest vedle peněžité pokuty uložiti trest vězení až do jednoho roku. Při tom nesmí náhradní trest vězení spolu s uloženým trestem na svobodě přesahovati jeden rok.

Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí pro obor daně ze mzdy obdobně ustanovení zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb., o přímých daních, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.

(¹) Veškerá ustanovení hlavy I. zákona o přímých daních a vládního nařízení ze dne 4. února 1937, č. 15 Sb., kterým se provádí zákon o přímých daních, upravující zdaňování mzdy uvedené v § 2 tohoto zákona a čl. 2 a 3 zákona ze dne 23. října 1946, č. 202 Sb., jímž se mění některá ustanovení o dani důchodové, se zrušují posledním dnem měsíce, v němž tento zákon bude vyhlášen. Platí s výhradou § 30 naposled pro zdanění požitků vyplacených do tohoto dne.

(²) Ustanovení hlavy VII. zákona o přímých daních týkající se daně z vyššího služného se zrušují počínajíc berním rokem 1947.

(¹) Poplatek ze služebních smluv podle § 1 a § 6, odst. 3 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 295 Sb., o poplatku ze služebních smluv, a podle § 20 zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 54 Sb., kterým se mění některá ustanovení o poplatcích, taxách a kolcích (hrací karty), se nevybírá z požitků vyplacených po posledním dni měsíce, v němž bude tento zákon vyhlášen.

(²) Služební smlouvy o požitcích podrobených zásadně dani ze mzdy nebo osvobozených od ní podle tohoto zákona a listiny vyhotovené o takových smlouvách nepodléhají poplatku.

(³) Výplaty zaopatřovacích částek zaopatřovacími zařízeními (pensijními a provisními ústavy, pensijními fondy, pokladnami, spolky a pod.) jsou osvobozeny od poplatku podle § 4, odst. 1, č. 2 nařízení ze dne 15. září 1915, č. 280 ř. z., o poplatcích z pojistných, doživotních důchodových a zaopatřovacích smluv, a podle § 4 zák. čl. VIII/1883, o poplatcích ze smluv pojišťovacích, podléhají-li zásadně dani ze mzdy.

(¹) Mzdy vyplácené za práci přes čas a za vyšší výkony jsou osvobozeny od daně ze mzdy.

(²) O tom, co se pokládá za mzdu za práci přes čas a za mzdu za vyšší výkon, rozhodne na zaměstnavatelův návrh ministerstvo financí, po případě finanční úřad jím pověřený po slyšení ústředních hospodářských organisací a Ústřední rady odborů. Na Slovensku toto právo přísluší pověřenectvu financí podle směrnic ministerstva financí a po slyšení Slovenské odborové rady.

(³) Ministr financí stanoví vyhláškou v Úředním listě podrobnosti o řízení podle odstavce 2.

(¹) Řádně provedenou srážkou daně důchodové podle zákona č. 161/1945 Sb. z běžných mezd vyplacených v roce 1947 přede dnem, kdy se započne se srážkou daně podle tohoto zákona, jest učiněno zadost daňové povinnosti stran těchto mezd. Nebyla-li tato srážka řádně provedena, platí ustanovení poslední věty tohoto odstavce. Jednorázové mzdy (§ 12) vyplacené v uvedené době nutno však dodatečně zdaniti podle ustanovení § 12. Súčtování podle § 13 se provede v roce 1947 pouze za dobu, po kterou se sráží daň podle tohoto zákona. Předepisuje-li se daň podle § 14 z mezd vyplacených v roce 1947, vyměří se ve výši součtu tolika dvanáctin daně připadající na celoroční mzdu podle sazeb stanovených zákonem ze dne 20. prosince 1945, č. 161 Sb., jímž se mění některá ustanovení o dani důchodové, kolik celých měsíců uplynulo od 1. ledna 1947 do dne, kdy se započne se srážkou daně podle tohoto zákona, a tolika dvanáctin daně připadající na týž základ podle tohoto zákona, kolik celých měsíců uplyne od uvedeného dne do konce roku 1947.

(²) Pokud ministr financí byl zmocněn k provedení opatření podle tohoto zákona, vyhlásí je v Úředním listě.

(³) Pokud v dosavadních zákonech a nařízeních se mluví o dani důchodové, rozumí se tím u příjemců mezd též daň ze mzdy.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; bude ho použito pro zdanění mezd uvedených v § 2, které budou vyplaceny po konci kalendářního měsíce, v němž tento zákon bude vyhlášen; provede jej ministr financí.

(¹) Přesahuje-li mzda částku 15.000 Kčs měsíčně nebo 3.462 Kčs týdně, činí daň ze mzdy při výplatách:

a) měsíčních jednu dvanáctinu daně, která podle odstavce 2 připadá na dvanáctinásobek měsíční mzdy,

b) týdenních jednu dvaapadesátinu daně, která podle odstavce 2 připadá na dvaapadesátinásobek týdenní mzdy.

(²) Daň ze mzdy činí ročně

Daň však nesmí činiti více než 84.5% mzdy.

Ve svém budovatelském programu rozhodla se vláda, že zjednoduší a zreformuje naši soustavu přímých daní. Systém přímých daní bude se skládati z těchto tří druhů daní: daně z pracovního důchodu, daně podnikové a daně z bezpracných důchodů. Daň z pracovního důchodu bude míti čtyři druhy. Předně to bude daň ze mzdy pro všechny kategorie námezdně pracujících osob včetně poživatelů důchodů starobních a invalidních. Za druhé je to daň zemědělská, za třetí daň živnostenská a konečně daň ze svobodných povolání.

V rámci tohoto programu činí vláda první krok ku jeho splnění a předkládá Národnímu shromáždění jako první článek chystané reformy osnovu zákona o dani ze mzdy.

Vybírání daně důchodové ze služebních požitků bylo v našem systému přímých daní dosti dlouho problémem. Již původní zákon z r. 1896 obsahoval sice ustanovení (§ 234), že daň důchodová má se vybírati srážkou ze všech služebních požitků, avšak toto ustanovení muselo býti velmi záhy pro odpor jak zaměstnanců tak zaměstnavatelů zrušeno a zůstala v platnosti pouze srážka z pevných měsíčních příjmů. Podobný osud stihl zákon č. 668/1919 téhož obsahu, který byl rovněž po necelých čtyřech měsících svého trvání zrušen.

Teprve berní reformě z r. 1927 podařilo se uvésti v život vybrání daně důchodové srážkou z mezd a platů. V druhé části I. hlavy zákona o přímých daních (§§ 28 až 45) je odchylně od ustanovení obecně platných pro daň důchodovou upraven způsob vybrání daně a zvláštní sazba, platící pro tento způsob. Hlavní zásady, podle nichž se postupuje, jsou tyto:

1. Daň důchodová se sráží z každého pracovního důchodu, který pramení ze služebního poměru. Jen existence služebního poměru dává právo a povinnost sraziti daň.

2. Způsob srážky je různý podle velikosti důchodů:

a) nepřevyšuje-li pracovní důchod 23.556 K, je řádně vykonanou srážkou obvykle a zásadně uhrazena daňová povinnost. Zaměstnanec nemusí podati přiznání k dani, má však vždycky právo na řádné vyměření daně,

b) je-li důchod vyšší než 23.556 K, daň vybraná srážkou neuhrazuje zásadně daňovou povinnost, nýbrž tvoří jen zálohu na daňový dluh, jehož výše bude stanovena platebním rozkazem v řádném vyměřovacím řízení. Zaměstnanec musí vždy podati přiznání.

3. Daň důchodová z důchodů do 23.556 K vybírá se z hrubých požitků, je proto sazba této daně nižší a existenční minimum vyšší než u normální daně.

4. Předmětem pravidelné daně důchodové je důchod celoroční, kdežto předmětem srážky jen ona část pracovního důchodu, která je ve výplatním období právě realisována.

5. Ačkoliv u daně srážkové jsou značné odchylky od daně pravidelné, přece důvodová zpráva vládního návrhu k zákonu o přímých daních tisk č. 706/1926, str. 233 vyslovuje přesvědčení, že vydáním zvláštních ustanovení o služebních požitcích nezavádí se nějaká zvláštní daň ze mzdy, t. j. daň čistě výnosová. Charakter daně důchodové, t. j. daně čistě subjektivní není nijak dotčen zvláštním způsobem jejího vybrání, což jest zřejmo nejlépe z toho, že má každý zaměstnanec právo žádati za řádné ukládání daně podle všeobecných zásad.

Vybrání daně z pracovního důchodu srážkou u pramene poskytuje tolik výhod jak fisku tak poplatníkovi a osvědčilo se natolik, že od této formy nejen že nelze upustiti, nýbrž je nezbytně třeba ještě ji rozšířiti a zdokonaliti.

V dosavadním systému přímých daní bylo v theorii zaručeno pracovním důchodům nižším, poněkud výhodnější, důchodům vyšším pak stejné zatížení jako všem důchodům z jiných pramenů. V praxi však skutečnost byla jiná. Vinou nedostatečné vyměřovací techniky byl to právě pracovní důchod, který byl zatížen nejvíce, neboť u něj byl daňový únik skoro nemožný, zatím co u důchodů z jiných pramenů byl tento únik téměř pravidlem. Dále s naším novým sociálním řádem se nesrovnává, aby důchod pracovní byl posuzován daňově stejně, jako na př. důchod bezpracný. Pracovní důchod musí býti v novém systému přímých daní posuzován takovým způsobem, jaký odpovídá jeho postavení v nové struktuře naší společnosti.

Proto navrhuje osnova, aby daň ze mzdy byla zcela samostatnou daní výnosovou, na jiné dani nezávislou, vybíranou srážkou u pramene a týkající se každé mzdy bez ohledu na její výši a její původ. Této dani podléhají všechny důchody ryze pracovní, i když jsou založeny na poměru jiném než pracovním. Tím, že tato daň z pracovního důchodu bude daní samostatnou, je možno její hlavní zásady, zejména její výši upraviti odchylně od zásad platných pro důchody z jiných pramenů. Daňové sazby zejména pro důchody nižší jsou v navrhované osnově proti sazbám dnes platným podstatně sníženy. Přehled daňového zatížení od berní reformy z r. 1927 až do navrhované osnovy je patrný z připojené tabulky.

Metoda vybrání daně u pramene a zamýšlené zjednodušení nese sebou, že se daň sráží z hrubých požitků. K individuálním poměrům, které zmenšuje osobní únosnost daňového subjektu na př. invalidita, nemoc, alimenty a pod. bere se zřetel povolováním daňových slev.

Vykonanou srážkou je zásadně učiněno zadost daňové povinnosti. Vyměřování daně je zcela mimořádné a použije se ho jen k zamezení daňového úniku nebo k odstranění chyb.