Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Dani ze mzdy podléhají fysické osoby veškerou
svou mzdou, plynoucí z tuzemska (nadále nazývané
"příjemci"), bez ohledu na to, mají-li
v tuzemsku bydliště.
(1) Předmětem daně jest mzda.
(2) Mzdou podle tohoto zákona jsou:
a) veškeré požitky (příjmy) plynoucí
příjemci z pracovního poměru nebo
v souvislosti s ním (odstavec 3);
b) všeliké odpočivné (zaopatřovací)
platy, plynoucí z veřejného pensijního
zaopatření, dávky z veřejnoprávního
sociálního pojištění a obdobná
plnění, poskytovaná vzhledem k dřívějšímu
pracovnímu poměru zaměstnancům a jejich
pozůstalým na podkladě smluv, stanov, služebních
řádů a pod.;
c) funkční požitky a podobné paušální
náhrady;
d) požitky plynoucí ze zaměstnání
vykonávaných v poměru podobném poměru
pracovnímu. Ministr financí stanoví vyhláškou
v Úředním listě, které druhy
zaměstnání sem patří;
e) odměny příslušníkům
domácnosti majitelů nebo spolumajitelů podniku,
zaměstnaným v tomto podniku, poskytované
podnikatelem ve výši odpovídající
podle platných mzdových (platových) vyhlášek
mzdě zaměstnance, který by vykonával
tutéž práci.
(3) Požitky (příjmy) plynoucími
příjemci z pracovního poměru jsou
zejména:
a) služební platy, jakékoliv přídavky
k nim, remunerace, mzdy úkolové a od kusu a všechny
jiné, jakkoli zvané platy všech veřejných
a soukromých zaměstnanců,
b) příspěvky, které dostávají
na výživu světští duchovní
a členové řeholních společenstev
ze státní pokladny, z veřejných fondů
nebo od obcí, zejména celá kongrua (podrobnosti
stanoví ministr financí),
c) veškeré jiné požitky, které
pobírají osoby jmenované pod písm.
a) a b) ze svého pracovního poměru nebo v
souvislosti s ním, bez ohledu na to, spočívají-li
na právním nároku nebo ne, jako tantiemy,
presenční známky, kolejné, zkušební
taxy, provise, odměny, dary a jiná bezplatná
věnování a pod., pokud nejsou osvobozena
podle § 3.
(4) Požitky uvedené v odstavcích
2 a 3 jsou mzdou bez rozdílu, zda jsou vypláceny
v penězích nebo v přírodninách.
Požitky v přírodninách ocení
plátce hodnotami, které jsou podkladem pro výpočet
pojistného v nemocenském pojištění.
Není-li tu takového podkladu pro ohodnocení,
započtou se podle běžných místních
cen.
(5) Mzdou podrobenou dani nejsou požitky, které
jsou náhradou skutečných služebních
výdajů. Je-li mzda určena též
z části na úhradu výdajů vyžadovaných
službou, odečte se od ní služební
náklad skutečně z ní zapravený.
Ministr financí stanoví, které požitky
jest pokládati za náhradu služebních
výdajů po případě je stanoví
paušálem.
(1) Od daně ze mzdy jsou osvobozeny:
a) plat presidenta republiky Československé,
b) tři pětiny funkčních požitků
(platů a činovních - funkčních
- přídavků) vyplácených ze
státní nebo jiné veřejné pokladny
s výjimkou funkčních požitků
státních a jiných veřejných
zaměstnanců,
c) representační přídavky předsedy
Národního shromáždění,
členů vlády, předsedy a místopředsedů
Slovenské národní rady a členů
sboru pověřenců, jakož i přídavky
místopředsedů Národního shromáždění,
d) odměny poskytované v rámci platných
mzdových předpisů zaměstnancům
za zlepšovací návrhy (na úplaty za patenty,
licence a pod. se nevztahují ustanovení tohoto zákona)
až do úhrnné výše 20.000 Kčs
ročně a jiné dary a bezplatná věnování
pobírané od zaměstnavatele v souvislosti
s pracovním poměrem až do úhrnné
výše 5.000 Kčs ročně; jde-li
však o dary poskytnuté příjemci z důvodu
jubilea jeho práce v témže závodě,
zvyšuje se částka 5.000 Kčs na 10.000
Kčs při 20tiletém jubileu, a o dalších
5.000 Kčs za každých dalších 5
let; dani podléhá jen část, o kterou
zmíněné odměny, dary a věnování
tyto částky přesahují,
e) příplatky ke mzdě za práci zdraví
zvláště škodlivou, poskytované
až do výše sazeb stanovených platnými
mzdovými (platovými) vyhláškami,
f) přídavky za zranění nebo za újmu
utrpěnou na zdraví nebo za neschopnost k vojenské
službě následkem služby válečné,
vyplácené osobám vojenským v činné
službě nebo z ní již propuštěným
a příslušníkům ozbrojených
strážních sborů v činné
službě nebo z ní propuštěným,
g) úmrtné po veřejných a soukromých
zaměstnancích v částce stanovené
platnými předpisy,
h) veškerá plnění (peněžité
a naturální požitky) z veřejnoprávního
nemocenského pojištění a veřejnoprávního
úrazového pojištění (zaopatření,
které je nahrazuje), jakož i naturální
plnění, a jednorázová plnění
(odbytné, výbavné, pohřebné
a pod.) ostatních odvětví veřejnoprávního
sociálního pojištění (zaopatření,
které je nahrazuje) nebo veřejného pensijního
zaopatření,
ch) zvýšení důchodů (zaopatřovacích
platů) pro bezmocnost,
i) výchovné, jakož i zvláštní
přídavek k němu, rodinný přídavek
a obdobná plnění, poskytovaná na nezaopatřené
děti veřejným i soukromým zaměstnancům,
jakož i poživatelům veřejných odpočivných
(zaopatřovacích) platů, nebo příjemcům
důchodů veřejnoprávního důchodového
pojištění až do výše stanovené
platnými předpisy,
j) zaopatřovací požitky vyplácené
podle zákona ze dne 18. července 1946, č.
164 Sb., o péči o vojenské a válečné
poškozence a oběti války a fašistické
persekuce.
(2) Vláda může z důvodů
zvláštního zřetele hodných všeobecně
osvoboditi některé druhy nebo části
mezd od daně ze mzdy.
Každý, kdo vyplácí dani podrobenou mzdu
(nadále nazýván "plátce"),
jest povinen při její výplatě srážeti
daň ze mzdy a odváděti ji státní
pokladně.
(1) Mzdou srážce podléhající
se rozumí dani podrobená hrubá mzda, počítajíc
v to požitky v přírodninách, bez jakýchkoliv
srážek.
(2) Daň ze mzdy se sráží
v době, kdy se vyplácí nebo připisuje
k dobru mzda, bez ohledu na to, za kterou dobu se vyplácí.
(1) Daň ze mzdy se vybírá při
výplatách v týdenních a měsíčních
mzdových obdobích částkami stanovenými
v tabulce daně ze mzdy připojené k tomuto
zákonu.
(2) Ministerstvo financí může vydati
tabulky daně ze mzdy i pro jiná než týdenní
a měsíční mzdová období,
přepočtené z tabulky připojené
k tomuto zákonu.
(3) Je-li mzda vyplácena za dobu kratší
než pravidelné mzdové období (na př.
při nastoupení nebo skončení pracovního
poměru), nutno daň vypočítati tak,
že srážka za každý pracovní
den bude činiti jednu šestinu daňových
částek, uvedených v tabulce pro týdenní
mzdové období.
(1) Příjemcům aspoň s jedním
příslušníkem domácnosti (§
8, odst. 1) se poskytne při srážce daně
ze mzdy sleva ve výši stanovené v odstavcích
2 a 3.
(2) Sleva na příslušníky
domácnosti uvedené v § 8, odst. 1, písm.
a) a b) se poskytne tím způsobem, že se od
dani podrobené mzdy odečte:
a) na manželku (družku), po případě
manžela (druha) při týdenním mzdovém
období 116 Kčs a při měsíčním
mzdovém období 500 Kčs,
b) na první a druhé dítě při
týdenním mzdovém období po 116 Kčs
a při měsíčním mzdovém
období po 500 Kčs a
c) na třetí a každé další
dítě při týdenním mzdovém
období po 231 Kčs a při měsíčním
mzdovém období po 1000 Kčs.
Ve stejné výši jako na děti se poskytne
sleva na vnuky, pastorky a schovance zmíněné
v § 8, odst. 1, písm. a) a na ostatní příslušníky
domácnosti uvedené v § 8, odst. 1, písm.
b).
(3) Sleva na příslušníky
domácnosti uvedené v § 8, odst. 1, písm.
c) se poskytne tím způsobem, že se od dani
podrobené mzdy odečte za každého z těchto
příslušníků domácnosti
při týdenním mzdovém období
po 116 Kčs a při měsíčním
mzdovém období po 500 Kčs.
(4) U příjemců, kteří
jsou vdovci (vdovy) nebo osoby rozloučené, rozvedené
nebo trvale nežijící s manželem (manželkou)
ve společné domácnosti a mají alespoň
jedno dítě (vnuka, pastorka, schovance) jako příslušníka
domácnosti, zvýší se sleva příslušející
podle odstavce 2 při týdenním mzdovém
období o částku 116 Kčs a při
měsíčním mzdovém období
o částku 500 Kčs. Totéž platí
pro svobodné příjemce, kteří
mají jako příslušníka domácnosti
alespoň jedno nemanželské dítě.
(5) Vdané příjemkyni (družce),
která žije s manželem (druhem) ve společné
domácnosti, nepříslušejí slevy
uvedené v odstavcích 2 a 3; od její dani
podrobené mzdy bude odečtena při týdenním
mzdovém období částka 116 Kčs
a při měsíčním mzdovém
období částka 500 Kčs.
(6) Na žádost obou manželů
(druha a družky) povolí berní správa,
příslušná podle příjemcova
bydliště, aby příjemkyni, která
žije s manželem (druhem) ve společné domácnosti,
byla místo slevy stanovené v odstavci 5 poskytnuta
sleva podle ustanovení odstavců 2 a 3; v tomto případě
bude jejímu manželovi (druhu) poskytnuta pouze sleva
stanovená v odstavci 5.
(7) Příjemcům, kteří
vychovali alespoň dvě děti, t. j. měli
je v zaopatření (§ 8, odst. 3) alespoň
do jejich čtrnáctého roku, bude úhrnem
odečtena při týdenním mzdovém
období částka 116 Kčs a při
měsíčním mzdovém období
částka 500 Kčs, nemají-li nárok
na odečtení téže nebo vyšší
částky podle předchozích odstavců.
Omezení do čtrnáctého roku neplatí,
jestliže se děti staly přímými
obětmi národní, politické nebo rasové
persekuce.
(8) Při jiných než týdenních
nebo měsíčních mzdových obdobích
činí odčitatelná částka
příslušný násobek nebo díl
částek shora uvedených.
(9) Pro povolení shora uvedených slev
jest rozhodný stav na počátku mzdového
období. Narodí-li se však příjemci
během mzdového období dítě,
poskytne se příjemci na ně sleva již
pro mzdové období, v němž se dítě
narodilo.
(1) Příslušníky domácnosti
jsou:
a) manželka (družka), po případě
manžel (druh), a nezletilé děti (vnuci, pastorci,
schovanci), žijí-li s příjemcem ve spotřebním
společenství,
b) zletilé děti, nezletilí sourozenci, nezletilí
synovci a neteře příjemce (příjemkyně)
nebo jeho manželky (jejího manžela), jsou-li
v příjemcově zaopatření,
c) rodiče, prarodiče, nevlastní rodiče,
pěstouni, zeťové, snachy, tchán a tchyně
příjemce (příjemkyně) nebo
jeho manželky (jejího manžela), jsou-li v příjemcově
zaopatření.
U duchovních církví a náboženských
společností státem uznaných, kteří
podle církevních předpisů nesmějí
vstoupiti v manželství, považuje se za příslušníka
domácnosti také osoba vedoucí jim domácnost,
pokud je v jejich zaopatření.
(2) Osoby uvedené v odstavci 1, písm.
a) žijí s příjemcem ve spotřebním
společenství, hradí-li se jejich životní
potřeby v rámci domácnosti a převážně
z prostředků domácnosti. Spotřební
společenství není vyloučeno přechodným
pobytem příslušníka domácnosti
mimo domácnost.
(3) Osoby uvedené v odstavci 1, písm.
b) a c) jsou v příjemcově zaopatření,
poskytuje-li nebo hradí-li jim příjemce převážně
byt, stravu a ošacení. O zaopatření
nejde, mají-li tyto osoby vlastní příjmy,
postačující k jejich výživě.
Táž osoba může býti uznána
za příslušníka domácnosti pouze
jednoho příjemce, a to toho, který hradí
větší část výloh zaopatření.
(1) Při srážce daně ze mzdy
bude na žádost poskytnuta úleva na dani ze
mzdy ve výši stanovené v odstavci 2 těmto
příjemcům, pokud jejich hrubá roční
mzda nepřesahuje 150.000 Kčs, a to:
a) válečným invalidům z prvé
nebo druhé světové války, kteří
mají nárok na zaopatřovací požitky
ze státní pokladny pro poškození zdraví
nebo těla;
b) vojenským (neválečným) invalidům
a všem občanským invalidům, jimž
pro poškození zdraví nebo těla patří
zaopatřovací požitky ze státní
pokladny nebo podle předpisů o veřejnoprávním
sociálním pojištění;
c) jiným osobám tělesně nebo duševně
vadným (na př. nevidomým, zmrzačeným
a pod.), po případě příjemcům,
na jejichž mzdu jsou odkázáni příslušníci
domácnosti, kteří jsou tělesně
nebo duševně vadní;
d) vdovám (po dobu vdovství) a nezletilým
sirotkům po padlých legionářích
(zákon ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb.)
a příslušnících národního
boje za osvobození (zákon ze dne 19. prosince 1946,
č. 255 Sb.), po obětech bojových událostí
nebo národní, rasové nebo politické
persekuce.
(2) Úleva se poskytne tím způsobem,
že se u příjemců uvedených v
odstavci 1, písm. a) až c) odečte od dani podrobené
mzdy při stupni invalidity od 20% až do 44% včetně
při týdenním mzdovém období
částka 116 Kčs a při měsíčním
mzdovém období částka 500 Kčs
a při stupni invalidity přes 44% při týdenním
mzdovém období částka 231 Kčs
a při měsíčním mzdovém
období částka 1.000 Kčs. U příjemců
uvedených v odstavci 1, písm. d) se odečte
od dani podrobené mzdy při týdenním
mzdovém období částka 116 Kčs
a při měsíčním mzdovém
období částka 500 Kčs. Při
jiných než týdenních a měsíčních
mzdových obdobích činí úleva
příslušný násobek nebo díl
uvedených částek.
(3) O žádosti za přiznání
této úlevy rozhoduje berní správa
příslušná podle příjemcova
bydliště. Uplatňuje-li příjemce
proti plátci poskytnutí úlevy, jest povinen
předložiti mu potvrzení zmíněné
berní správy o rozsahu povolené úlevy.
(4) Úleva se poskytne nejdříve
ve mzdovém období následujícím
po předložení potvrzení berní
správy.
(1) Pro zvláštní poměry,
které jsou uvedeny v odstavci 3 a které nebyly při
srážce daně důvodem pro poskytnutí
slevy na příslušníky domácnosti
podle § 7 nebo na povolení daňové úlevy
podle § 9, povolí berní správa příslušná
podle příjemcova bydliště, příjemci
přiměřenou slevu z daně sražené
v roce, v němž se tyto poměry vyskytly. Slevenou
daň vrátí berní správa jako
přeplatek.
(2) Sleva bude poskytnuta na žádost, kterou
nutno podati do konce února roku, následujícího
po roce, v němž zvláštní poměry
vznikly nebo trvaly.
(3) Za zvláštní poměry zmíněné
v odstavci 1 dlužno pokládati alimentační
plnění, k němuž je příjemce
právně zavázán, podporování
nemajetných příbuzných v linii vzestupné
nebo sestupné, nebo v linii pobočné do třetího
stupně a nemajetných osob sešvakřených
až do druhého stupně, nákladné
léčení příjemce a příslušníků
jeho domácnosti a živelní pohromy.
(4) Ministr financí vydá směrnice
pro stanovení přiměřené slevy.
(1) Daň ze mzdy se nesráží,
nedosahuje-li dani podrobená mzda, po případě
po odečtení částek stanovených
v §§ 7 a 9, při týdenních mzdových
obdobích 369 Kčs nebo při měsíčních
mzdových obdobích 1.600 Kčs.
(2) Při jiných než týdenních
a měsíčních mzdových obdobích
činí hranice mzdy, do které se daň
nesráží, příslušný
díl nebo násobek částek uvedených
v odstavci 1.
(1) Jednorázovou mzdou se rozumí část
mzdy, která je vyplácena nepravidelně vedle
běžné mzdy (na př. dani podrobená
část darů, jednorázové přídavky
a pod.).
(2) Z jednorázové mzdy vypočte
plátce daňovou srážku tím způsobem,
že zjistí, jaká mzda bude pravděpodobně
vyplacena příjemci za celý rok, a to včetně
vyplácené mzdy po případě již
vyplacených jednorázových mezd. Z tohoto
základu vypočte plátce celoroční
daň a odečte od ní celoroční
daň, která by připadala na tento základ,
ale zmenšený o právě vyplácenou
jednorázovou mzdu. Zbytek srazí plátce při
výplatě jednorázové mzdy.
(3) Ze záloh a jiných zatímních
plateb na mzdu za delší dobu než za obvyklé
mzdové období se vypočte daňová
srážka, která by vyplývala, kdyby záloha
nebo platba byla vyplacena v příslušných
pravidelných mzdových obdobích. Zálohy
a jiné zatímní platby vyplacené na
mzdu téhož mzdového období se připočtou
k částce, jež bude vyplacena za toto období.
Ze záloh, jež mají povahu zápůjčky,
se daň nesráží.
(4) Doplatky k výplatám za uplynulá
mzdová období téhož roku se připočtou
k výplatám za ta mzdová období, za
něž se vyplácejí, daň se vypočte
z tohoto součtu a z doplatku za každé mzdové
období srazí se rozdíl mezi takto vypočtenou
daní a daní, jež byla v dotyčném
mzdovém období sražena. Z doplatků za
dřívější kalendářní
léta se vypočte daňová srážka
způsobem uvedeným v odstavci 2.
(1) Plátce jest povinen u příjemců,
kterým vyplácel mzdu po celý rok, vypočítati
při poslední výplatě v kalendářním
roce, jaká celoroční daň připadá
na mzdu v témž roce vyplacenou; při tom odečte
od celoroční mzdy podrobené dani součet
částek, jež měly býti v jednotlivých
mzdových obdobích odečteny podle §§
7 a 9. S takto vypočtenou celoroční daní
porovná daň, kterou v témže roce příjemci
skutečně srazil. O částku, o kterou
srazil více než kolik činí vypočtená
celoroční daň, srazí příjemci
při výplatě mzdy méně, po případě
ji příjemci vrátí, činí-li
alespoň 20 Kčs, a odvede o ni při příštích
odvodech daně méně.
(2) Byl-li příjemce zaměstnán
u více plátců, provede plátce výše
uvedený výpočet pouze, předloží-li
mu příjemce potvrzení předchozích
plátců o výši vyplacených mezd
a provedených srážek daně, avšak
pouze za dobu, po kterou příjemce pobíral
mzdu.
(3) Ministerstvo financí vydá tabulku
daně ze mzdy přepočtené na rok.
(1) Srážkou vykonanou řádně
podle ustanovení §§ 6, 7, 9, 12 a 13 jest daňové
povinnosti, pokud jde o mzdu podrobenou dani ze mzdy, učiněno
zadost, vyjímajíc případy, uvedené
v odstavci 3.
(2) Nebyla-li srážka daně ze mzdy
provedena buď vůbec nebo nebyla-li provedena řádně,
předpíše vyměřovací úřad
příslušný podle příjemcova
bydliště dodatečně příjemci
příslušnou částku k přímému
placení.
(3) Byla-li témuž příjemci
v kalendářním roce vyplácena mzda
zároveň různými plátci, předepíše
se daň ze mzdy příjemci částkou,
rovnající se úhrnu srážek podle
ustanovení §§ 6 až 9, které by se
byly vykonaly, kdyby tu byl jediný plátce. Daňové
částky, které plátci srazili, se od
ní odečtou.
(4) V případech uvedených v odstavci
3 jest příjemce povinen oznámiti do konce
února následujícího roku vyměřovacímu
úřadu, v jehož obvodu měl 31. prosince
uplynulého roku bydliště, jména a sídla
všech plátců, výši vyplacených
mezd a sražené daně na tiskopise, jehož
vzor vydá ministerstvo financí.
(5) Předepisuje-li se daň podle odstavců
2 nebo 3, odečte se od příjemcovy celoroční
mzdy, podrobené dani, součet částek,
jež měly býti odečteny v jednotlivých
mzdových obdobích podle §§ 7 a 9, a to
v případech odstavce 3 tak, jako by celá
mzda byla vyplácena jedním plátcem.
(6) Daň ze mzdy se nesráží
z požitků docílených činností
ve vlastní ordinaci, které pobírají
lékaři (zubní technici, dentisté a
zkoušení zubní technici) od nositelů
veřejnoprávního sociálního
pojištění na podkladě rámcových
nebo obdobných smluv. Tito nositelé jsou však
povinni vždy do konce února po uplynutí kalendářního
roku oznámiti vyměřovacímu úřadu,
v jehož obvodu příjemce bydlí, výši
hrubých požitků, vyplacených příjemci
v uplynulém roce. Příjemce má právo
v téže lhůtě uplatniti zvláštním
podáním u vyměřovacího úřadu,
příslušného podle jeho bydliště,
výši služebních výdajů spojených
s tímto příjmem (§ 2, odst. 5). Vyměřovací
úřad přezkouší výši
uplatněných služebních výdajů
a odečte je od vykázaných požitků.
Zbývající částka se zdaní
podle odstavce 2 nebo, pobírá-li příjemce
požitky od několika plátců, spolu s
případnou ostatní mzdou podle odstavce 3.
(1) Částky, které byli plátci
povinni v měsíci srážeti, odvedou do
konce příštího měsíce
bernímu úřadu v sídle berní
správy, v jejímž obvodu je sídlo plátcovy
pokladny.
(2) Nepřesahuje-li úhrn daně všem
příjemcům sražené měsíčně
částku 100 Kčs, odvede plátce daň
sraženou v každém kalendářním
pololetí do konce měsíce následujícího
po uplynutí pololetí.
(3) Neodvedl-li plátce sraženou daň
ze mzdy, bude na něm vymáhána berní
(soudní) exekucí podle zákona o přímých
daních jako jeho dluh.
(4) Ministerstvo financí může povoliti
odchylky ve věci způsobu a doby odvodu sražené
daně. Na Slovensku toto právo přísluší
pověřenectvu financí podle směrnic
ministerstva financí.
Plátce jest povinen po uplynutí každého
kalendářního roku nebo při skončení
pracovního poměru nebo při zániku
povinnosti vypláceti mzdu, dáti každému
příjemci na žádost písemné
potvrzení o tom, kolik činila v uplynulém
roce, po případě do dne skončení
pracovního poměru jeho hrubá mzda a jaká
daň mu z ní byla sražena.
Pro účely daně ze mzdy jsou plátci
povinni vésti záznamy. Náležitosti těchto
záznamů vyhlásí ministr financí
v Úředním listě.
(1) Plátce jest povinen předkládati
za každý měsíc, v němž byla
srážka vykonána, do konce příštího
měsíce bernímu úřadu v sídle
berní správy, v jejímž obvodu jest sídlo
plátcovy pokladny, hlášení o sražené
dani ze mzdy na tiskopisech, jejichž vzor vydá ministerstvo
financí.
(2) Plátce jest povinen do konce února
po uplynutí každého kalendářního
roku předložiti berní správě,
v jejímž obvodu jest sídlo jeho pokladny, roční
výkaz všech příjemců; roční
výkaz nutno vyhotoviti na tiskopisech, jejichž vzor
stanoví ministerstvo financí a které plátcům
bezplatně vydá berní správa.
(3) Ministr financí může povoliti
úlevy v povinnostech stanovených v §§
17 a 18. Na Slovensku toto právo přísluší
pověřenectvu financí podle směrnic
ministerstva financí.