(¹) Ústavodárné Národní shromáždění zvolí podle zásady poměrného zastoupení 36 členný výbor pro kontrolu provádění dvouletého plánu.

(²) Vláda je povinna podávati ústavodárnému Národnímu shromáždění zprávy o provádění a plnění dvouletého plánu, a to pravidelně každého čtvrt roku, nebo kdykoliv o to požádá výbor zřízený podle odstavce 1.

(¹) Provedení dvouletého plánu vyžaduje soustředěného úsilí všeho občanstva a proto je každý, jemuž připadá jakýkoliv úkol k splnění tohoto plánu, povinen jej vykonati svědomitě a hospodárně podle svých osobních a sociálních poměrů a podle svých hospodářských možností. Odpovídá proto za hospodárné používání surovin, energie, výrobních prostředků a pracovních sil a za nutnost, účelnost a hospodárnost investicí, jakož i za dodržení obvyklé jakosti výrobků a za její postupné zlepšování.

(²) Všem druhům podnikání, ať státního či samosprávního či znárodněného nebo soukromého či družstevního se zaručuje plná rovnoprávnost při provádění dvouletého plánu, poskytováním stejných předpokladů a podmínek pro výkon jejich hospodářské činnosti.

(¹) Vláda může nařízeními činiti opatření nutná ke splnění úkolů dvouletého plánu, pokud k nim není třeba nového zákona.

(²) Opatření hospodářské povahy, pokud je jinak mohou činiti jednotliví ministři, vyžadují, týkají-li se provedení úkolů dvouletého plánu, schválení předsednictva vlády.

(³) Nastane-li podstatná změna v předpokladech, za nichž byl dvouletý plán sestaven, nebo budou-li toho vyžadovati jiné závažné důvody, může vláda dotčené úkoly a opatření k provedení dvouletého plánu (§§ 2 až 8) nově upraviti nařízením.

(⁴) Vláda stanoví, jak se použije věcných prostředků, přikázaných ke splnění úkolů dvouletého plánu, po případě dílčích úkolů a úkolů z dalšího rozvrhu dílčích úkolů podle § 12; pokud tyto prostředky nebudou vyčerpány v důsledku hospodárnějšího provedení úkolů nebo z jiného důvodu.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

Plníc slib, vyslovený ve svém programu z 8. července 1946, předkládá vláda ústavodárnému Národnímu shromáždění Československé republiky k projednání a schválení návrh zákona o dvouletém hospodářském plánu.

Pokračuje tím v uskutečňování zásad, na nichž se sjednotili představitelé národa už za války za hranicemi. Již tehdy bylo rozhodnuto, že v obnoveném státě budeme pořádat hospodářský život podle promyšleného plánu. President republiky dr. Edvard Beneš řekl ve svém čtvrtém poselství z Londýna dne 3. února 1944: "Náš stát také hospodářsky a sociálně provede řadu změn a přijme pro svou politiku a pro své hospodářství systém plánování." Košický program prohlásil v oddíle XII, že celý peněžní a úvěrový systém, klíčové podniky průmyslové, pojišťovnictví, přírodní a energetické zdroje musí být postaveny pod všeobecné státní vedení. Budovatelský program třetí vlády Národní fronty Čechů a Slováků přijal myšlenku dvouletého plánu obnovy a výstavby republiky pro léta 1947 a 1948.

Přecházíme tedy k soustavě hospodářství plánovaného záměrně. Hospodářství plánované umožní totiž dokonalejší a hospodárnější využití celého hospodářského ústrojí státu, pracovních sil, surovin a energie a zároveň pomůže zvládnout stále složitější a nepřehlednější dění hospodářské.

Zákon o dvouletém plánu je v československém právním řádě normou nového typu. Možnost plánování vznikla teprve jako důsledek národní a demokratické revoluce. Revolucí byl zaveden nový politický a sociální řád, založený na principech lidové demokracie. Tomuto novému řádu sociálnímu a politickému odpovídá v oblasti hospodářství soustava, založená na zásadách plánování. Lidová demokracie znamená, že svůj stát si řídí lid sám a že svůj osud přejímá do vlastních rukou. V hospodářství se projevují důsledky právě v tom, že lid přejímá do vlastních rukou vedení věcí hospodářských.

Hlavním předpokladem pro plánování bylo znárodnění a demokratisace velikých jednotek, ba celých složek našeho hospodářství. Zestátněním přešlo do rukou státu 60 až 70% československého průmyslu, veškeré akciové banky a veškeré pojišťovny. Tím se dostaly všechny klíčové výrobní prostředky, podstatná část peněžnictví a veškeré smluvní pojišťovnictví do rukou celého národa, takže mohou být tyto význačné složky našeho hospodářství přímo plánovány.

Nejen však znárodnění samo o sobě, nýbrž i nová organisace a vnitřní správa znárodněného sektoru hospodářství vytváří předpoklady plánování. Ústřední vedení znárodněného průmyslu prostřednictvím jednotlivých ředitelství, ústřední správa bank, pojišťovací rada, nová připravovaná organisace hospodářské samosprávy, na kterou bude přenesena určitá část působnosti veřejné správy atd., jsou nově vytvářenými nástroji politiky plánovaného hospodářství a zaručují, že znárodněný i soukromý sektor bude při provádění dvouletého plánu pracovati v souladu. Bez této organisace by plánované hospodářství bylo sotva myslitelné, neboť nejde jenom o sestavení a schválení plánu, nýbrž také o jeho provádění a kontrolu.

Ale hlavním předpokladem úspěchu plánovaného hospodářství je účast nejširších vrstev lidových. Lid pokládá nyní hospodářství za své a je ochoten přinášeti pro jeho rozvoj všechny oběti u vědomí, že ovoce veškeré práce a všeho úsilí patří lidu samému. Plánování nejsou opravdu pouhá čísla, ani nejde o výsledky práce jen úzkého kruhu odborníků. Plánování znamená především záměrnou činnost milionových mas a činorodou účast jejich při plnění úkolů, stanovených plánem. Nejdůležitější záruka úspěšného plánování v Československu tkví v tom, že v minulém období od slovenského povstání a od květnové revoluce byl zažehnut nový idealismus v našem lidu a podníceno veliké pracovní úsilí širokých vrstev lidu ve městech i na venkově.

Dvouletým plánem se naše republika řadí mezi státy, které řídí nebo hodlají říditi své hospodářství plánovitě. V období mezi oběma světovými válkami pouze Sovětský svaz zavedl hospodářství důsledně řízené plánem. Za poslední války použily mnohé státy různě sestavených systémů řízeného hospodářství, z nichž některé přešly po jistých úpravách i do mírového hospodářství. V některých zemích - a to i v zemích západních - byl systém řízeného hospodářství tak přetvořen a prohlouben, že někteří hospodáři mluví dokonce o plánovaném hospodářství, jakkoliv tento systém plánování je přizpůsobován zásadě soukromé iniciativy podnikatelské.

V jiné skupině zemí nastal zásadní odvrat od politiky pouhého řízení a tyto země přešly k soustavě hospodářství plánovaného. Tak je tomu na př. v Polsku a v Jugoslavii.

Československé plánování buduje sice na zkušenostech v jiných zemích a především ovšem na zkušenostech v Sovětském svazu, není však závislé na cizích vzorech. Nesnažíme se je napodobovat a tím méně je přenášet do svého hospodářství. Máme svou vlastní hospodářskou tradici, naše hospodářství se vyvíjelo odlišně a jeho celá struktura má své zvláštnosti. Jsme si vědomi těchto rozdílů a jako jdeme po své vlastní cestě v oblasti politiky obecné, tak i v politice hospodářské a tudíž i v plánování hledáme vlastní cesty a způsoby, které by odpovídaly naší národní povaze a skladbě našeho hospodářství.

Dvouletka je prvním plánem československým. Z toho důvodu naráží na veliké nedostatky plánovacích podkladů a zkušeností. Nemáme ani dobudován plánovací aparát. To všecko získáváme průběhem plánovacích prací.

K výše uvedeným příčinám, proč je naše plánování odlišné od systémů zahraničních, přistupují ještě i důvody další. Jde nám především o obnovu předválečného stavu hospodářství a jenom částečně o další jeho výstavbu. Nejdříve je zapotřebí dostat válkou a okupací rozrušené hospodářství do plného chodu a tím zajistit slušnou životní úroveň obyvatelstva. Naše dvouletka není - jak tomu je u prvních pětiletek Sovětského svazu - plánem přestavby našeho hospodářství; setrváváme v podstatě na skladbě dosavadní.

Toto je také důvodem, proč se omezujeme jen na plán dvouletý. Předpokládáme, že tato doba nám stačí, abychom své hospodářství obnovili. Není proto zapotřebí, aby plán, jehož těžiskem je obnova hospodářství, zahrnoval období delší dvou let.

Jakkoliv jde tedy u nás o plán krátkodobý, přece se v něm objevují již určité prvky vývojového plánování dlouhodobého. V období plánu má nastat v určitých hospodářských oborech vzestup k vyššímu stupni technického vývoje těchto oborů. Tak tomu je na př. v oboru hutnickém, kde zahajujeme budování výroby širokopáskové oceli, jež bude jediná tohoto druhu ve střední Evropě.

Dalším znakem našeho dvouletého plánu je jeho dílčí povaha. Východiskem plánování je jen určitá část našeho hospodářství.

1. V průmyslu to jsou ta odvětví, která podle vládního programu mají rozhodující význam v tom smyslu, že jejich zpomalený vývoj by brzdil vývoj celkový, a na něž bude nutno proto soustřediti hlavní úsilí. To jsou t. zv. úzká místa. Základní úkoly v průmyslu, uvedené ve vládním programu, které musí být splněny, aby byly uvedeny do pořádku základy československého hospodářství, lze seskupit do čtyř hlavních skupin:

a) v první skupině jde o hospodářství energetické, t. j. o kamenné uhlí, hnědé uhlí, elektrický proud a paliva (umělé látky pohonné). Je jasné, že úkoly dvouletky mohou být splněny jen tehdy, budou-li rozvinuty všechny energetické zdroje našeho hospodářství. Proto stanoví vládní program úkoly především v tomto oboru;

b) do druhé skupiny patří některé další základní výrobky: železo, ocel a umělá hnojiva. Těchto statků musí být dostatek, má-li být budováno hospodářství v jiných odvětvích;

c) do třetí skupiny řadíme nejdůležitější výrobky investiční, jako železniční vozy, lokomotivy, traktory, nákladní auta, hospodářské stroje;

d) čtvrtou skupinu tvoří výroba hlavních spotřebních výrobků průmyslových, zejména obuvi a textilií.

2. V zemědělství se vládní program zmiňuje zejména o zvětšení výroby masa, tuků, mléka a vajec, které představují zatím nejcitlivější nedostatky v zásobování potravinami. Poněvadž problém zemědělské výroby souvisí úzce s problémem dostatku pracovních sil, klade vládní program zvláštní důraz na mechanisaci zemědělství.

3. Ve stavebnictví stanoví vládní program za úkol pořízení 125.000 bytů, které mají odpomoci aspoň největší bytové nouzi, a dále odstranění škod, vzniklých na veřejných budovách následkem války a okupace. Větší stavební investice mají být provedeny také v průmyslu, v zemědělství a v dopravě.

4. V dopravě vyžaduje vládní program takový rozmach, aby v celkovém výkonu bylo dosaženo úrovně z roku 1937.

Všechny tyto vytčené úkoly byly převzaty z vládního programu do zákona o dvouletce a jsou základem celého plánu, jakkoliv bylo třeba některé z těchto úkolů upraviti a přizpůsobiti jiným částem tohoto plánu.

Z plánování výše vypočtených základních odvětví našeho hospodářství se rozšiřuje plánovací práce na obory další. Především to jsou t. zv. pomocné výrobky, kterých je zapotřebí ke splnění úkolů v základních plánovaných odvětvích (na př. pneumatiky). Dále jsou to výrobky, jichž je třeba pro provádění investicí (na př. tabulové sklo, obráběcí stroje atd.). Posléze byl uvnitř základních skupin rozšířen počet výrobků přímo plánovaných. Na příklad do skupiny energetické byl zařaděn koks a plyn, do skupiny spotřebních statků cukr, pivo atd. V zásadě jsou v zákoně jenom tyto obory, t. j. rozšířené výrobní úkoly vládního programu a jejich "pomocné výrobky", plánovány přímo, tedy číselně. Plánujeme však i ostatní část hospodářství.

Rozsah ostatní výroby je určen nepřímo tak, že se především zjistilo, kolik pracovních sil, surovin a investicí bude zapotřebí pro splnění úkolů stanovených již vládním programem; zbývající pracovní síly, suroviny a investiční prostředky se rozvrhly na jednotlivé ostatní výrobní obory. Teprve v konečné fázi plánovacích prací byly pak v tomto rámci stanoveny číselně výrobní úkoly i pro některé ostatní výrobky, dosud pouze rámcově plánované. Rozsah této výroby nebyl však vymezen v prvé řadě potřebou, nýbrž množstvím pracovních sil, surovin a investicí, jež zůstaly k disposici po uspokojení naléhavějších požadavků oborů základních.

Ačkoliv vypracování plánu jde do značných podrobností, je dvouletka přece ještě plánem dílčím. Některé obory hospodářství se plánují nepřímo tím, že jim budou podle přesných pořadí přidělovány pracovní síly, investice a suroviny. Ústřední plánovací orgány vycházely tedy při sestavování plánu z úzkých míst, která stojí v cestě využití daného výrobního zařízení, a zaměřily plán na postupné jejich rozšiřování. Tak má být dosaženo hlavního cíle obnovy hospodářství, zvýšení životní úrovně pracujících na úroveň předválečnou.

Plán předložený v osnově zákona je posléze v zásadě plánem odborovým. Vychází totiž z dílčích plánů jednotlivých průmyslových oborů, z dílčích plánů stavebního, zemědělského, dopravního atd., a vyvážil potom v dalším postupu tyto dílčí plány v ústřední hospodářský plán. Na druhé straně oblastní plánování by vycházelo z hospodářských potřeb a možností jednotlivých oblastí a skloubilo by dílčí oblastní plány v hospodářský plán celostátní. V plně vyvinutém plánování je zapotřebí obojího: plánování odborového i plánování oblastního; odborové plánování samo o sobě nestačí. Úkolem plánování je, aby bylo využito všech hospodářských možností a tedy i všech místních hospodářských zdrojů. Skloubení místních zdrojů a místních potřeb je nezbytné již proto, že značné části místních zdrojů lze využít jen v měřítku oblastním.

Dokonalé plánování spočívá na nejúčelnějším skloubení plánování odborového a oblastního. Dvouletka však znamená teprve začátek. Nutno soustředit hlavní úsilí na ony obory, které mají rozhodující význam a jejichž zpomalený vývoj by brzdil vývoj celkový. Proto plánování začalo v jednotlivých hospodářských oborech. Všechny základní plány jednotlivých oborů byly potom sladěny ústředními plánovacími orgány. Dvouletka je tedy v zásadě plánem odborovým a nikoli výsledkem jednotlivých plánů oblastních.

To však neznamená, že v dnešním plánování nejsou již určité prvky oblastní. Podle vládního programu patří rovněž položení základů industrialisace Slovenska k důležitým úkolům dvouletého plánu. Vládní program dále stanovil, že zvláštní péči nutno také věnovat hospodářsky zanedbaným krajům v českých zemích, zejména v jižních Čechách, ve středním Povltaví, v Podbrdsku, na Českomoravské vysočině, na Valašsku a Slovácku.

Návrh zákona obsahuje proto zvláštní oddíl o industrialisaci Slovenska v údobí dvouletého plánu a stejně dále stanoví, jak má být pomoženo hospodářsky slabým krajům v českých zemích. Přesto celkem platí zásada, že náš plán je odborový, i když jsou v něm obsaženy oblastní prvky. Splnění oblastních požadavků nebude možné, nebudou-li především splněny úkoly číselně uložené celostátním dvouletým plánem. Na příklad stavba elektráren na Slovensku nebo rozšíření průmyslu výživy v některých hospodářsky slabých krajích v českých zemích budou možné jen tenkrát, bude-li splněn celostátní plán tohoto průmyslu, který dodá nutné stroje, nebo celostátní plán báňského a energetického průmyslu, který dodá nutnou energii. Ani první, ani druhý oblastní projekt nebude splněn, nebude-li proveden celostátní plán národní mobilisace pracovních sil.

Z tohoto vymezení mezi odborovým a oblastním plánováním za dnešního stavu vyplývá správný rámec, ve kterém se má vyvinout místní iniciativa. Hlavní zájem místních plánovatelů se má soustředit na to, jak mohou ve svém působišti zajistit splnění úkolů celostátních. Zdůrazňovati místní zájmy bez ohledu na celkový plán a trvati na jejich přednostním plnění by mohlo ohrozit základní celostátní úkoly dvouletého plánu. Co nejlepší využití místních zdrojů však umožní včasné splnění jak celostátních úkolů, tak i místních požadavků splnitelných v rámci dnešního plánu.

Nejde však pouze o to, že určité oblastní prvky mají být včleněny do soudobého odborového plánování. Dnešní činnost místních a oblastních plánovatelů má i ten význam, že při ní jde o nezbytnou přípravu dalšího plánování, kdy plán již bude dokonalou výslednicí odborových a oblastních hledisek.

Dvouletý plán je konečně plánem v podstatě ústředním, to znamená, že byl vypracován vrcholnými plánovacími orgány, zatím co plánování zdola bylo zatím v pozadí. Plánování, které by vycházelo ze závodů a podniků, nemohlo být ještě uskutečněno, poněvadž nemáme zatím dosti času ani zkušeností, abychom mohli hned v začátku plánovat v celé šíři i hloubce. Nebylo možné, abychom se dotázali všech podniků v republice, jaký mají plán a co by chtěly dělat, a potom skloubili tyto plány v plán ústřední. Muselo se postupovat opačně; musely být ústředně stanoveny určité úkoly a ty pak rozvrženy na podniky a závody, při čemž se ovšem přihlíželo k jejich osobitým výrobním podmínkám.

Plánování dole bylo nutno do určité míry omezit, takže se usměrňuje iniciativa k tomu, aby jednotlivé podniky vyráběly co nejvíce a co nejhospodárněji s těmi surovinami, palivy, stroji a pracovními silami, které mají přiděleny.

Celková průmyslová výroba má podle návrhu zákona ke konci roku 1948 překročit předválečnou úroveň o 10%, ačkoliv odsunem Němců a Maďarů ubude československému průmyslu značný počet pracovních sil. Předpokladem splnění tohoto úkolu je, že dělnická zaměstnanost v průmyslu ke konci roku 1948 dosáhne úrovně roku 1937, zatím co produktivita práce, to jest průměrný roční výkon na hlavu, bude o 10% vyšší než v roce 1937.

Průmyslová výroba nebude ve všech oborech stupňována rovnoměrně. Skoro ve všech klíčových průmyslových oborech, které byly uvedeny ve vládním programu, je plánovaný vzestup výroby v porovnání s předválečným stavem vyšší než plánovaný vzestup celkový. Ve váženém průměru stoupne výroba v těchto oborech téměř na 150% úrovně z roku 1937, zatím co celková průmyslová výroba stoupne na 110% vůči roku 1937. Z toho vyplývá, že ostatní průmyslová odvětví nedosáhnou předválečné úrovně. Zůstanou asi 10% pod předválečným stavem, má-li celková výroba v průmyslu dosáhnouti 110% předválečného stavu a výroba ve zmíněných klíčových oborech 150% (statistická váha klíčových oborů v celkové průmyslové výrobě činí podle čisté hodnoty výroby v roce 1935 asi ¹/₃; rovnice pro celkový vzestup průmyslové výroby je proto 150 X 0,33 + 90 X 0,67 = 110). To ovšem neznamená, že ostatní výroba bude snížena proti dnešnímu stavu. I tam bude třeba dalšího úsilí a zvyšování výroby, neboť dosud nikde nedosáhla 90% předválečného stavu.

Za účelem vypracování výrobních úkolů průmyslových, jež jsou uvedeny v osnově zákona, bylo předloženo ústředním plánovacím orgánům celkem 17 podrobných návrhů průmyslových plánů. V těchto plánech byly vytčeny výrobní možnosti průmyslových odvětví. Při tom se vycházelo z předválečné výroby a přihlíželo se jednak k válečným škodám, zmenšivším výrobní kapacitu, jednak k přírůstku kapacity, který nastal proti době předválečné. Při stanovení výrobních úkolů se však nepřihlíželo pouze k výrobním možnostem, nýbrž též k přísunu surovin, s nímž lze počítat, dále k počtu pracovních sil, jež budou k disposici, dále k investičním pracím, které bude možno zařaditi do rámce dvouletky, a k odbytovým možnostem. Každý jednotlivý průmyslový plán se proto skládá z plánu výroby, z plánu surovin, z plánu pracovních sil a z plánu investičního. Výrobní úkoly, uvedené v návrhu zákona, jsou tedy výsledkem pečlivého skloubení a vyvážení plánů jednotlivých odvětví. Práce s tímto postupem spojené jsou velmi obtížné a složité, poněvadž skoro každá změna jedné veličiny vyžaduje změny veličin jiných, na nichž je závislá.

Lze konstatovat, že hlavní úkol vládního programu, t. j. zvýšení celkového objemu průmyslové výroby ke konci roku 1948 o 10% nad předválečnou výši, průmysl splní. Jednotlivých výrobních úkolů, uvedených ve vládním programu, bude dosaženo, a to v celkové roční výrobě roku 1948, až na některé případy, kde došlo při sestavování plánu ke korekturám směrem nahoru nebo dolů.

K jednotlivým průmyslovým oborům, uvedeným v návrhu zákona, lze poznamenat toto:

1. Průmysl báňský.

Vládní program stanovil pro rok 1948 těžbu kamenného uhlí na 16,7 milionu tun. Propracováním bilance uhlí se však ukázalo, že toto množství nemůže uspokojit v dostatečné míře potřeby hospodářství, vyplývající ze všech úkolů dvouletého plánu. Proto se v návrhu zákona původní výrobní úkol 16,7 milionu tun kamenného uhlí zvyšuje o 1 milion tun na 17,75 milionu tun. Tohoto zvýšení se má docíliti takto:

a) Ostravští horníci podle svého příslibu přejdou od 1. ledna 1947 k novému uspořádání pracovní doby o sobotách tak, že místo čtyř sobot po šesti pracovních hodinách budou v jednom měsíci tři soboty o osmi pracovních hodinách, při čemž čtvrtá sobota bude volná. Takto se lépe využije pracovní doby a zvýší se roční těžba v ostravsko-karvinském revíru asi o 120.000 tun.

b) Počet svátků nemá napříště - aspoň po dobu dvouletky - převyšovat 12 ročně. Tím stoupne roční těžba ostravsko-karvinského revíru o 360.000 tun.

c) Budou-li horníci pracovati tři národní směny ročně - což se dá předpokládat - může být těžba zvýšena o dalších 135.000 tun ročně jen v ostravsko-karvinském revíru.

Také ovšem v ostatních uhelných revírech se projeví příznivé důsledky úprav, uvedených v odstavci b) a c).

Se všemi těmito reservami původně stanovený výrobní plán báňského průmyslu nepočítal a je proto na základě těchto tří činitelů možno zvýšit výrobní úkol těžby kamenného uhlí pro rok 1947 asi o 600,000 tun, což podle plánu stačí pro rok 1947. Pro rok 1948 se počítá s tím, že během roku 1947 už bude možno připraviti další pracoviště a také využít prvních výsledků mechanisace dolů, čímž budou vytvořeny předpoklady pro těžbu v roce 1948 zvýšenou o 1 milion tun nad předpoklad, stanovený vládním programem.

Veškerá těžba uhlí kamenného připadá na české země.

V těžbě hnědého uhlí přejímá návrh zákona úkol stanovený vládním programem ve výši 23,9 mil. tun. Z tohoto množství připadá 924,000 tun na Slovensko. Tak vysoké těžby hnědého uhlí je zapotřebí, poněvadž plán počítá s větším přesunem od spotřeby uhlí kamenného ke spotřebě uhlí hnědého.

Splnění těchto výrobních úkolů nepředpokládá v kamenném uhlí dosažení předválečného výkonu na hlavu a směnu. V ostravském revíru se předpokládá pro rok 1948 dosažení 91% předválečného výkonu. Na Kladně se má výkon přiblížit předválečné úrovni a dosáhnout 98% stavu z roku 1937. V ostatních revírech se pohybuje plánovaný výkon mezi 86 a 90%.

V hnědém uhlí má být na Mostecku dosaženo předválečného výkonu. V ostatních revírech v českých zemích má zůstat výkon jen o několik procent pod předválečnou úrovní. Na Slovensku činí plánovaný výkon 89% stavu z roku 1937.

Návrh zákona stanoví v oboru hornictví další výrobní úkoly dodatkem k úkolům již obsaženým ve vládním programu. Jde o těžbu železné rudy, jež má v roce 1948 dosáhnout 94% výroby z roku 1937, a o těžbu nafty, jejíž výroba má být 4¹/₂ krát větší, než byla roku 1937. Z těžby železné rudy připadají více než ²/₃ na Slovensko, t. j. větší podíl než před válkou, což je odůvodněno tím, že jakost rudy dobývané v českých zemích se v posledních letech stále zhoršuje. Na dalším výrobním úkolu, t. j. na výrobě koksu, se zúčastní báňský průmysl podílem 2,170.000 tun za rok 1948.

Podle výkonů shora uvedených činí potřeba dalších pracovních sil pro báňský průmysl 20.700 dělníků. Tímto číslem jsou již kryty úbytky, způsobené odsunem většiny německých horníků, a ztrátou, způsobenou odchodem přestárlých českých sil. Nástup těchto nových sil je nutný ještě v tomto roce a nejpozději začátkem roku 1947.

Ve dvouletce věnuje báňský průmysl hlavní úsilí tomu, aby své závody přivedl aspoň do takového stavu, v jakém byly před válkou. Mají být odstraněny škody, které vznikly za války a hlavně na konci války bezohledným rabováním nerostného bohatství a nedostatečným udržováním provozního zařízení. S plánovanými investicemi bude možno splnit výrobní úkoly, určené dvouletkou; bude toho však dosaženo poměrně vyšším počtem pracovních sil než před válkou. Báňský průmysl pracuje na podrobném plánu mechanisace a racionalisace veškerého báňského provozu, aby se výrobní náklady snížily na nejmenší míru.

2. Průmysl energetický.

Výrobní úkol podle návrhu zákona souhlasí s ustanovením vládního programu. Zvýšení výroby se má dosáhnout tak, že všeužitečné elektrárny, sdružené v Československých energetických závodech, zvýší proti dnešnímu stavu svou výrobu asi o polovinu, zatím co závodní elektrárny zvýší výrobu o čtvrtinu. V závodních elektrárnách se počítá s takovou výrobou, která není podmíněna novými investicemi. Děje se tak proto, aby v budoucnu byly vlastními nositeli soustavné elektrisace ve státě národní podniky energetické, které jedině mohou zaručit nejúčelnější krytí požadované energie.

Celková výroba elektřiny stoupne proti roku 1946 asi o 40%. Vzestup výroby je mnohem větší, než býval před válkou. Zatím co podle plánu se dosáhne zvýšení výroby o 40% během dvou let, vyžádalo si podobné poměrné zvýšení v předválečné době údobí osmi let, t. j. od roku 1929 do roku 1937.

Československé energetické závody mohou krýt zvýšenou výrobu jednak z nových výroben, a to hodnotou 783 mil. kWh, z toho 688 mil. kWh z parních a 95 mil. kWh z vodních elektráren, jednak zvýšeným využitím a rekonstrukcí existujících zařízení a dovozem.

Návrh zákona obsahuje další, ve vládním programu ještě nestanovený výrobní úkol výrobu svítiplynu. Na výrobě koksu se zúčastní plynárny 310.000 tunami.

Ke splnění uložených úkolů dostane energetický průmysl 5.000 dalších pracovních sil, z nichž připadne 4.000 na elektrárny a 1.000 na plynárny.

Investiční program předvídá dokončení, případně urychlené pokračování ve stavbě několika hydrocentrál na Slovensku, jak je stanoveno již vládním programem. V důsledku poměrně větších investicí na Slovensku stoupne slovenská výroba o více než polovinu, tedy značně rychleji než v českých zemích, kde vzestup činí přibližně 40%.

Budou budovány čtyři velké tepelné elektrárny.

Plán předvídá dále elektrisaci 1.350 obcí, a to v českých zemích 1.050, na Slovensku 300, nákladem 961 milionů Kčs. V roce 1937 bylo elektrisováno v celé republice 110 osad. Počet elektrisovaných obcí byl ještě menší.

3. Průmysl hutní.

Vládní program stanoví na rok 1948 výrobu surového železa ve výši 1,4 mil. tun a výrobu oceli ve výši 2,2 mil. tun. Návrh zákona tyto úkoly zvyšuje: u surového železa na 1,46 mil. tun a u oceli na 2,40 mil. tun. Zatím co nadále ještě nedosáhneme nejvyšší předválečné výroby u surového železa, překročíme nejvyšší předválečnou výrobu oceli o 3,5%. Zvýšení výrobních úkolů se navrhuje proto, že při bilancování těchto tovarů se projevil jejich nedostatek. Zjistilo se, že zvýšení výrobního úkolu lze technicky provést.

Návrh zákona obsahuje další výrobní úkol, který ještě nebyl číselně pojat do vládního programu, a to výrobu válcovaného materiálu ve váze 1,65 mil. tun a odlitků ve váze 330.000 tun. Z tohoto materiálu má připadnouti přibližně 34% na tyčové železo, 22% na plechy, 11% na kolejnice a drobné kolejivo a 11% na trubky. Tato relativní čísla budou ovšem podléhat určitým menším změnám podle potřeb odběratelů.

Na dalším výrobním úkolu - výrobě koksu - se zúčastní hutnický průmysl 980.000 tunami za rok 1948. Dále pak dodá hutní průmysl roku 1948 pro úhradu potřeby umělých hnojiv 110,000 tun Thomasovy moučky.

Splnění těchto úkolů vyžaduje nové pracovní síly v počtu 8.800 dělníků, částečně náhradou za odsunuté Němce. V tomto oboru se zatím počítá jen s dosažením předválečného výkonu.

Splnění výrobních úkolů vyžaduje investicí, jimiž bude nejen udržováno dosavadní zařízení, nýbrž dojde i k určitému rozšíření výrobní kapacity a provedou se další investice vývojové, zejména pokud jde o vybudování širokopáskové válcovny jemných plechů, která bude, jak vpředu uvedeno, jedinou výrobou toho druhu ve střední Evropě.

K zajištění výroby je dále třeba zužitkovati co nejlépe staré železo a podporovati jeho sběr, postarat se o dovoz starého materiálu z ciziny a učinit nezbytná opatření, která by umožnila, aby v budoucnu se používalo ve větší míře domácích rud bez zhoršení jakosti výroby a bez zvýšení výrobních nákladů.