(¹) Poškozenec jest povinen bez průtahu oznámiti státnímu úřadu pro válečné poškozence každou změnu v poměrech, jež byly rozhodující pro povolení zaopatření. Ručí za škodu způsobenou zanedbáním této povinnosti.

(²) Byly-li zaopatřovací požitky vypláceny neprávem, je příjemce povinen je vrátiti. Přijal-li však tyto požitky v dobré víře, je povinen vrátiti jen onu vyplacenou částku, kterou obdržel v posledních třech letech před vydáním výměru, jímž byly požitky předepsány k náhradě. Nabude-li výměr předepisující požitky k náhradě moci práva, zadrží státní úřad pro válečné poškozence neprávem vyplacené peníze z běžných zaopatřovacích požitků. Pravoplatný výměr, jímž byla náhrada předepsána, je exekučním titulem podle § 90 vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).

(¹) Státní úřad pro válečné poškozence může kdykoli přezkoumati podmínky nároku na zaopatřovací požitky a odejme je nebo nově určí, jestliže

a) podmínky, za nichž byly zaopatřovací požitky přiznány a vyměřeny, odpadly, nebo se změnily,

b) nastaly okolnosti, z nichž vychází najevo, že tyto podmínky nebyly splněny.

(²) Státní úřad pro válečné poškozence předepíše poškozenci k náhradě zaopatřovací požitky, které mu neprávem vyplatil. Přijal-li poškozenec takové požitky v dobré víře, platí pro povinnost náhradní ustanovení § 64, odst. 2, věta druhá.

(³) O odpisu nebo prominutí těchto náhrad platí všeobecné předpisy o odpisování a promíjení státních pohledávek.

(¹) Zaopatřovací požitky mohou býti zabaveny

a) v plné výši pro zálohu nebo zápůjčku poskytnutou důchodci státem nebo jinou veřejnou po př. veřejnoprávní korporací, jakož i na zaplacení přejímací ceny přiděleného konfiskovaného nepřátelského majetku a konfiskovaného zemědělského majetku,

b) v plné výši pro nároky státu podle § 64, odst. 2 a § 65, odst. 2 a

c) do poloviny pro nároky na zákonnou výživu; příplatky podle §§ 21 a 22 mohou býti zabaveny v plné výši.

(²) Postoupeny mohou býti zaopatřovací požitky se souhlasem státního úřadu pro válečné poškozence:

a) v případech uvedených v odstavci 1,

b) na splácení dlužných daní, dávek a poplatků,

c) na splácení dluhů a závazků vzniklých léčením nebo zabezpečováním existence (splácení ceny přidělené půdy, zařízení živností a pod.),

d) pro pojistné premie na životní pojištění,

e) pro náklady zaopatření ve veřejných a soukromých sociálních ústavech ve prospěch vydržovatele ústavu,

f) pro příspěvky Svazu osvobozených politických vězňů, Svazu národní revoluce a Družině čs. válečných poškozenců.

Vyplynou-li z ustanovení tohoto zákona zvláštní tvrdosti při rozhodování o nároku na zaopatření, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí učiniti v jednotlivých případech opatření, aby tvrdosti byly odstraněny.

Péči o válečné, vojenské a občanské poškozence podle tohoto zákona provádějí, o zaopatření rozhodují a je poskytují, pokud výslovně není stanoveno-jinak:

a) v prvé stolici státní úřady pro válečné poškozence v Praze (pro zemi Českou), v Brně (pro zemi Moravskoslezskou) a v Bratislavě (pro Slovensko),

b) v druhé stolici ministerstvo sociální péče jakožto instance dohlédací a odvolací, pokud výslovně není stanoveno jinak (§ 77). Kromě toho dozírá ministerstvo sociální péče na činnost vykonávanou jinými orgány a osobami ve prospěch válečných, vojenských a občanských poškozenců, s výjimkou orgánů vojenských.

(¹) Na místo dosavadních úřadů zřízených zákonem ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb., o organisaci péče o válečné poškozence nastupují státní úřady pro válečné poškozence, a to státní úřad pro válečné poškozence v Praze na místo zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze (zaopatřovacího úřadu II Praha), státní úřad pro válečné poškozence v Brně na místo zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Brně (zaopatřovacího úřadu I Brno) a státní úřad pro válečné poškozence v Bratislavě na místo státního úřadu pro vojenské poškozence v Bratislavě.

(²) Pro přechodnou dobu může ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí podle potřeby zříditi úřadovny státních úřadů pro válečné poškozence jakožto úřady pomocné.

(³) Místní příslušnost státního úřadu pro válečné poškozence se určuje trvalým bydlištěm osoby, která se dožaduje péče podle tohoto zákona. Pro osoby bydlící mimo hranice Československé republiky je příslušný státní úřad pro válečné poškozence v Praze.

Pro řízení před státními úřady pro válečné poškozence platí, pokud v tomto zákonu není jinak stanoveno, předpisy vládního nařízení č. 8/1928 Sb.

(¹) Nároky na zaopatřovací požitky jest uplatniti ve stanovené lhůtě přihláškou podanou písemně nebo ústně do protokolu u příslušného státního úřadu pro válečné poškozence nebo jeho úřadovny.

(²) Nebydlí-li poškozenec na území Československé republiky, může podati přihlášku též u československého zastupitelského úřadu, v jehož obvodě bydlí.

(³) Za den podání přihlášky považuje se den, kdy přihláška došla státnímu úřadu pro válečné poškozence nebo jeho úřadovně (zastupitelskému úřadu). Byla-li přihláška zaslána doporučeně poštou, platí za den podání den, kdy byla přihláška prokazatelně odevzdána poštovnímu úřadu k dopravě.

(⁴) Byla-li přihláška podána u nepříslušného úřadu, je tento povinen ji zaslati ihned úřadu uvedenému v odstavci 1, avšak poškozenec nemá nároku na náhradu škody, kterou utrpěl tím, že zmeškal přihlašovací lhůtu nesprávným podáním přihlášky.

(⁵) Poškozenec je povinen ve lhůtě stanovené státním úřadem pro válečné poškozence předložiti doklady potřebné k odůvodnění své přihlášky nebo osvědčiti, že beze své viny tak učiniti nemůže. Lhůta nesmí býti kratší třiceti dnů. Nesplní-li poškozenec povinnost podle první věty ani po druhé výzvě, jíž mu byla stanovena lhůta alespoň 14 dnů, stihnou ho následky podle § 63, odst. 1, písm. e).

(¹) Přihlášku nemusí podávati poškozenci (§ 1), kterým podle dosavadních ustanovení byly již přiznány zaopatřovací požitky, nebo kteří již přihlášku podle dosavadních předpisů podali.

(²) Nároky vzniklé podle předpisů dosud platných do dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, které nebyly dosud přihlášeny, se posuzují, pokud jde o lhůtu k podání přihlášky, podle těchto předpisů.

(³) Osoby, kterým vzniká podle tohoto zákona nově nárok na zaopatření, musí podati přihlášku do dvou let ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti, došlo-li k poškození (§ 1) nebo k propuštění z vojenské činné služby, nastala-li smrt nebo nezvěstnost osoby, od níž se nárok odvozuje, před dnem, kdy zákon nabyl účinnosti.

(⁴) Došlo-li za účinnosti tohoto zákona k poškození (§ 1) nebo k propuštění z činné vojenské služby, nastala-li smrt nebo nezvěstnost osoby, od níž nárok na zaopatření je odvozován, musí býti nárok přihlášen do dvou let od této události.

(⁵) Poškozenci, kteří se stanou československými státními občany po dni, kdy tento zákon nabude účinnosti, musí podati přihlášku do dvou let ode dne, kdy jim bylo doručeno rozhodnutí o udělení státního občanství.

(⁶) Nebyla-li podána přihláška stran nároků podle ustanovení předcházejících odstavců, zanikne příslušný nárok. V případech hodných zřetele může státní úřad pro válečné poškozence prominouti zmeškání lhůty k podání přihlášky, v takových případech lze však přiznati zaopatřovací požitky jen s účinností ode dne příslušného rozhodnutí.

(¹) Osoba, jejíž nárok na zaopatření podle tohoto zákona závisí na tom, zda nastalo snížení výdělečné schopnosti, je povinna podrobiti se kdykoli lékařským prohlídkám.

(²) Nemůže-li se osoba předvolaná k lékařské prohlídce dostaviti pro nemoc nebo z jiného závažného důvodu, je povinna oznámiti to bez průtahu státnímu úřadu pro válečné poškozence nebo jeho úřadovně (v cizině zastupitelskému úřadu) a na vyzvání překážku hodnověrným způsobem prokázati.

(³) Nedostaví-li se osoba předvolaná k prohlídce bez závažného důvodu, ač byla k ní dvakráte předvolána, po druhé doporučeným dopisem do vlastních rukou, a ačkoli v tomto předvolání byla upozorněna na následky neuposlechnuti, stihnou ji následky uvedené v § 63, odst. 1, písm. e). Prohlídka se provede pak jen na písemnou přihlášku zaslanou příslušnému státnímu úřadu pro válečné poškozence nebo jeho úřadovně (v cizině zastupitelskému úřadu). Zaopatřovací požitky, na které má předvolaná osoba podle této prohlídky nárok, povolí se od prvního měsíce následujícího podání opětné přihlášky.

(¹) Lékařské prohlídky provádějí lékaři - důvěrníci, ustanovení k tomu účelu ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem zdravotnictví. Při výběru lékařů - důvěrníků jest dáti přednost lékařům z kruhu osob, na něž se vztahuje tento zákon. Lékaři nemohou přijetí funkce důvěrnické odmítnouti bez závažného důvodu uznaného příslušnou lékařskou organisací. Odměny za lékařské prohlídky stanoví nejvyšší úřad cenový v dohodě s ministerstvy sociální péče, financí a zdravotnictví. Lékařské prohlídky v cizině provádějí lékaři určení zastupitelskými úřady.

(²) U osob umístěných v léčebných ústavech provádějí prohlídky lékaři těchto ústavů.

(³) Lékař - důvěrník sepíše o prohlídce nález a posudek a navrhne podle směrnic vydaných ministerstvem sociální péče stupeň snížení výdělečné schopnosti v důsledku poškození (§ 1).

(⁴) Státní úřad pro válečné poškozence může podle potřeby doplnit prohlídku lékaře - důvěrníka prohlídkou lékařem odborným nebo prohlídkou v léčebném ústavu.

(⁵) Na podkladě provedené prohlídky a po vyjádření svého úředního lékaře, po př. po nové lékařské prohlídce, stanoví státní úřad pro válečné poškozence rozsah poškození a stupeň snížení výdělečné schopnosti prohlédnuté osoby v procentech. Takto zjištěné snížení výdělečné schopnosti je podkladem pro vyměření invalidního důchodu (§ 17).

(⁶) Výdaje s lékařskou prohlídkou spojené hradí stát.

(¹) O nárocích na zaopatření podle tohoto zákona rozhodují státní úřady pro válečné poškozence. Tyto úřady přiznávají, vyměřují a poukazují zaopatřovací požitky, též poukazují výdaje spojené s ostatní péčí, vyjímajíc výdaje spojené s péčí ústavní (§ 32).

(²) Rozhodnutí státních úřadů pro válečné poškozence se vydávají jako výměry.

(³) Výměry o zaopatřovacích požitcích obsahují mimo všeobecné náležitosti tyto údaje:

a) zda se strana uznává válečným, vojenským nebo občanským poškozencem,

b) jaké následky poškození (§ 1) byly zjištěny a stupeň snížení výdělečné schopnosti, závisí-li na tom rozhodnutí o zaopatřovacích požitcích,

c) výši povolených zaopatřovacích požitků a důvody, na nichž vyměření spočívá, a

d) den, jímž se zaopatřovací požitky přiznávají.

(⁴) Výměry o náhradě zaopatřovacích požitků vyplacených neprávem (§ 64, odst. 2 a § 65, odst. 2) musí obsahovati vedle všeobecných náležitostí rozhodnutí o povinnosti k náhradě a stanovení doby, za kterou se předpisují k náhradě, a výši náhrady.

Proti výměrům státního úřadu pro válečné poškozence je možno podati odvolání ve lhůtě 60 dnů u úřadu, jenž výměr vydal. Odvolání nemá odkladného účinku.

O odvoláních proti výměrům státního úřadu pro válečné poškozence rozhoduje ministerstvo sociální péče, na Slovensku povereníctvo sociálnej starostlivosti. Směřuje-li odvolání proti posouzení rozsahu a stupně poškození, rozhoduje ministerstvo (povereníctvo) na podkladě posudku odvolací komise (§ 78), jímž je po stránce věcné vázáno. Ministerstvo (povereníctvo) je oprávněno přezkoumati posudek odvolací komise pouze po stránce formální, zejména zjistí, zda vyčerpává námitky odvolání a neodporuje obsahu spisů.

(¹) Odvolací komise jsou tříčlenné a jsou zřízeny při státních úřadech pro válečné poškozence. Jejími členy jsou: zástupce ministerstva sociální péče, zástupce ministerstva financí a zástupce poškozenců, na Slovensku zástupce povereníctva sociálnej starostlivosti, zástupce povereníctva financií a zástupce poškozenců. Předsedou je zástupce ministerstva sociální péče (povereníctva sociálnej starostlivosti). Komise podávají posudky podle § 77; rozhodují většinou hlasů s konečnou platností.

(²) Zástupce ministerstev (povereníctev) a jejich náhradníky jmenují příslušná ministerstva (povereníctva), zástupce a náhradníky poškozenců ministerstvo sociální péče (povereníctvo sociálnej starostlivosti) na návrh Družiny československých válečných poškozenců, Svazu osvobozených politických vězňů a Svazu národní revoluce, na Slovensku obdobné odbojové organisace.

(³) Jako referent bez práva hlasovacího působí při odvolací komisi úředník státního úřadu pro válečné poškozence a jako znalec lékař jmenovaný ministerstvem sociální péče (povereníctvem) v dohodě s ministerstvem zdravotnictví (povereníctvem).

(⁴) Jednání před odvolací komisí je neveřejné. Komise předvolá odvolatele k prohlídce nebo k účasti na jednání, je-li to podle jejího názoru nutné. V tom případě má odvolatel nárok na náhradu cestovních výloh.

(⁵) Nedostaví-li se odvolatel ani na druhou výzvu k prohlídce nařízené odvolací komisí nebo před odvolací komisi bez dostatečného ospravedlnění, má se za to, že odvolatel vzal odvolání zpět.

(⁶) Jednací řád pro odvolací komisi a náhrady členů, lékaře - znalce, referenta a zapisovatele stanoví ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.

Poškozenec má nárok na náhradu nutných cestovních výloh, je-li obeslán státním úřadem pro válečné poškozence k úřednímu jednání ve věcech zaopatření, nebo byl-li poukázán k léčení, k lékařské prohlídce, na školení, do domova invalidů nebo do prothesových dílen. Podrobnosti určí ministerstvo sociální péče.

(¹) Případy, o nichž rozhoduje ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí, se projednávají v meziministerské komisi, do které vysílá ministerstvo sociální péče dva zástupce, z nichž jeden je lékař, a ministerstvo financí jednoho zástupce.

(²) Ministerstvo sociální péče určí v dohodě s ministerstvem financí podrobnosti o jednání komise, jmenování členů a o jejich právech a povinnostech.

(³) Případy uvedené v odstavci 1, v nichž je příslušný státní úřad pro válečné poškozence v Bratislavě (§ 69), projednávají se v komisi složené obdobně podle odstavce 1 a její členy jmenují příslušná ministerstva v dohodě s příslušnými pověřenectvy.

Státní úřad pro válečné poškozence může poskytovati poškozencům v případech nouze nebo naléhavé potřeby mimořádné podpory, zápůjčky nebo zálohy na zaopatřovací požitky. Směrnice k provedení tohoto ustanovení vydá ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.

Fond, zřízený nařízením vlády republiky Československé ze dne 23. července 1919, č. 424 Sb., o zřízení a správě "Státního podpůrného fondu československých invalidů", je určen k podpoře osob, majících domovské právo v některé obci v zemích České nebo Moravskoslezské, a spravuje jej a zastupuje ministr sociální péče.

(¹) Při povereníctvu sociálnej starostlivosti se zřizuje "Státní podpůrný fond slovenských válečných a vojenských poškozenců" (dále jen fond).

(²) Fond je právnickou osobou a spravuje jej povereník sociálnej starostlivosti.

(³) Jmění fondu tvoří majetek "Státního podpůrného fondu vojenských poškozenců" zřízeného § 164 zákona ze dne 10. června 1943, č. 80 Sl. z., o úpravě některých právních poměrů souvisících s výkonem vojenské a jiné obdobné služby.

(⁴) Fond slouží k podpoře válečných a vojenských poškozenců, majících domovské právo v některé obci na Slovensku.

(⁵) Příjem fondu tvoří likvidační výtěžky pohledávek bývalé uherské krajinské komise pro podporování válkou poškozených, dary, odkazy, věnování, výnosy sbírek a loterií ve prospěch válečných poškozenců a dotace z veřejných prostředků.

(⁶) Podrobné předpisy o správě fondu a použití jeho prostředků určují stanovy, které vydá sbor pověřenců Slovenské národní rady.

(¹) Osoby, jimž se dostává zaopatřovacích požitků podle

1) tohoto zákona s výjimkou osob uvedených v § 7, odst. 1, písm. b), c) a d) a v § 9,

2) zákona č. 76/1922 Sb., ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, jestliže porucha zdraví nebo smrt živitele nastala za okolností uvedených v § 3, a

3) zákona č. 83/1922 Sb., ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, mají za podmínek, jinak stejných a předepsaných pro všechny uchazeče, bez újmy přednostních práv účastníků národního odboje, přednost zejména:

a) při propůjčování velkoprodeje i maloprodeje tabáku a tabákových výrobků,

b) při udělování oprávnění k živnostem,

c) při přidělování nebo rozdělování zemědělského majetku, přidělování živnostenských podniků a jiného než zemědělského nemovitého majetku,

d) při propůjčování míst ve veřejných službách, při zaměstnávání v podnicích národních, pod národní správou, v podnicích právnických osob veřejného práva a v podnicích soukromých, zejména jde-li o místa, na kterých se mohou invalidé stejně dobře uplatniti jako osoby zdravé,

e) při přijímání poškozenců a jejich dětí do škol.

(²) Pokud jsou zvláštními předpisy upravena přednostní práva, lze uplatňovati přednostní práva podle odstavce 1 jen v rámci těchto zvláštních předpisů.

(¹) Invalidé z okruhů osob uvedených v § 84, odst. 1, kteří nemohou vykonávati své zaměstnání v důsledku svého poškození, nebo váleční a vojenští invalidé, kteří nemohli se svému zaměstnání v důsledku nastoupení vojenské služby doučiti, po př. nabýti prakse, mohou býti, pokud toho jejich schopnosti dovolují, přeškoleni nebo doučeni v kursech. Vládním nařízením budou upraveny podrobnosti přeškolení nebo doučení v kursech a bude stanoveno, zda vůbec a za jakých podmínek úspěšné absolvování kursu nahradí výcvik a praktické zaměstnání, předepsané jako podmínka pro samostatný výkon živnosti živnostenským řádem a zákony a předpisy jej doplňujícími.

(²) Ministerstvo průmyslu nebo ministerstvo vnitřního obchodu může prominouti invalidům z okruhů osob, uvedených v § 84, odst. 1, podmínky předepsané pro nástup živností, nejde-li o živnosti uvedené v § 9, odst. 4 zákona ze dne 15. května 1946, č. 136 Sb., o umísťování a jiném zaopatření účastníků národního boje za osvobození.

Ustanoveními §§ 84 a 85 nejsou dotčeny zvláštní předpisy, jimiž se poskytují výhody, úlevy a přednostní práva účastníkům národního odboje.

(¹) Podnikatelé nebo pořadatelé divadel, filmových představení, koncertů, přednášek, sportovních a artistických podniků (varieté, kabaretů, cirkusových představení atd.), tanečních představení a výstav kulturního rázu jsou povinni poskytnouti těžkým invalidům z okruhů osob uvedených v § 84, kteří mají úřední průkazku, slevu vstupného ve výši 50% normálního vstupného. Omezovati snížení vstupného na určité dny nebo určitá představení není přípustno. Sleva neplatí pro první provedení, ani pro zvláštní slavnostní představení.

(²) Sleva platí jen pro cenu jednotlivých vstupenek u pokladny podniku.

(³) Těžkými invalidy (odstavec 1) jsou invalidé, jejichž snížení výdělečné schopnosti, způsobené vadou, pro kterou byli uznáni invalidy, činí nejméně 45%.

(¹) Sleva vstupného (§ 87) se poskytuje jen na předložení úřední průkazky (§ 95, odst. 1).

(²) Potřebuje-li oprávněný podle úředního lékařského zjištění stálého doprovodu, obdrží i průvodce slevu vstupného. Nutnost stálého doprovodu musí býti v tomto případě zvláště v průkazce osvědčena.

Zneužití výhod podle §§ 87 a 88 má za následek odnětí nebo omezení průkazky (§ 95) bez újmy trestního stihání.

(¹) Podniky pro veřejnou dopravu jsou povinny dopravovati invalidy z okruhů osob uvedených v § 84, jejichž výdělečná schopnost jest snížena nejméně o 65% a kteří požívají pro tuto invaliditu zaopatření, na úřední průkazku zdarma:

a) při dopravě na drobných drahách a

b) při místní autobusové dopravě v obci.

(²) Ministr dopravy může jednotlivé trati z této povinnosti vyjmouti.

Bezplatná doprava podle § 90 platí u invalidů, jimž je třeba stálého doprovodu, také pro průvodce nebo psa - vůdce.

Podniky (§ 90), které nemají průměrně více než deset zaměstnanců, jsou osvobozeny od povinnosti bezplatné dopravy. V pochybnostech rozhoduje o tom ministr dopravy.

(¹) Invalidé z okruhů osob uvedených v § 84, kteří pro poškození zdraví, pro něž požívají zaopatření, nutně potřebují při dopravě na železnicích místa k sedění, a všichni invalidé uvedení v § 90 mohou na státních i soukromých železnicích Československé republiky použíti druhé třídy vozové s jízdenkou třetí třídy.

(²) Těmto invalidům jest ve všech dopravních prostředcích přiděliti místo k sedění.

(³) Slepcům z okruhů osob uvedených v § 84 poskytují železnice v Československé republice 50% slevu jízdného ve 3. třídě osobního vlaku a volnou jízdu pro průvodce, je-li prokázáno, že slepec potřebuje stálého doprovodu. Sleva se neposkytuje slepcům, kteří provozují obchod nebo živnost.