Vdovský důchod činí 600 Kčs měsíčně.

(¹) Nežila-li manželka s manželem v době jeho úmrtí nebo v době před tím, než nastaly okolnosti uvedené v § 2, odst. 1, které způsobily nezvěstnost, ve společné domácnosti, nesmí důchod vdovský převyšovati částku, kterou manžel byl nebo by byl povinen přispívati na její výživu.

(²) Byl-li sňatek uzavřen teprve po poškození, které nastalo za okolností uvedených v § 2, odst. 1, nepříslušejí vdově zaopatřovací požitky, netrvalo-li manželství alespoň 10 let. V případech ohleduhodných může ministerstvo sociální péče výjimečně přiznati zaopatřovací požitky. Ustanovení toto se nevztahuje na případy, v nichž podle předpisů dosud platných byly zaopatřovací požitky vdově již přiznány.

(¹) Zůstala-li vedle vdovy, mající nárok na důchod vdovský, i rozloučená manželka, rozdělí se požitky mezi vdovu a rozloučenou manželku, která měla nárok na výživné, v poměru počtu let jejich manželství se zemřelým. Každý započatý rok manželství se považuje za dokonaný. Poměrná část vdovských požitků nesmí býti v žádném případě nižší než jedna čtvrtina celých vdovských požitků, při čemž však část, připadající rozloučené manželce, nesmí býti větší než výživné, na které měla nárok.

(²) Předpisů uvedených v odstavci 1 jest užíti obdobně i v případech, kdyby zemřelý zůstavil po sobě více takto oprávněných osob, s omezením, že úhrn poměrných částí vdovských požitků nesmí v žádném případě přesahovati výši celých vdovských požitků.

(³) Předpisů uvedených v odstavcích 1 a 2 nelze použíti v případech, v nichž podle předpisů dosud platných o zaopatření válečných poškozenců nebyly zaopatřovací vdovské požitky děleny mezi vdovu a rozloučenou manželku.

(¹) Není-li vdovy, která má nárok na zaopatření a která s invalidou žila v době jeho smrti v manželském společenství, obdrží rozloučená manželka zaopatřovací požitky, měla-li v době smrti mužovy nárok na výživné.

(²) Roční zaopatřovací požitky nesmí převyšovati výživné, jež byl zemřelý povinen platiti manželce od něho rozloučené. Bylo-li však toto výživné stanoveno před 1. prosincem 1945, mohou zaopatřovací požitky převyšovati výživné nejvýše o 100%.

(¹) Nárok na důchod vdovský má i družka, není-li oprávněné vdovy. Podmínkou však je, že družka žila s mužem nepřetržitě aspoň po dobu jednoho roku bezprostředně před tím, než došlo u něho k okolnostem uvedeným v § 2, odst. 1.

(²) Ustanovení §§ 36, 42 a 43 platí obdobně.

(³) Požívá-li družka, která je vdovou, po svém manželu zaopatřovacích požitků z prostředků veřejných nebo z prostředků veřejnoprávního důchodového pojištění, nemá nároku na zaopatření podle tohoto zákona, může však v ohleduhodných případech obdržeti rozdíl mezi svými vdovskými zaopatřovacími požitky a zaopatřovacími požitky, které by jí příslušely jinak podle tohoto zákona.

Vdovci po ženě, která zemřela nebo se stala nezvěstnou v důsledku okolností uvedených v § 2, odst. 1, může ministerstvo sociální péče přiznati v dohodě s ministerstvem financí důchod vdovecký ve výši vdovského důchodu, jestliže žena svého manžela ze svých příjmů převážně vyživovala pro jeho podstatně sníženou výdělečnou schopnost a jestliže a pokud vdovec je nezpůsobilým k výdělečné činnosti a potřebuje pomoci.

(¹) Vdově (družce, po př. rozloučené manželce, vdovci) mohou býti po slyšení příslušné okresní péče o mládež a poručenského soudu zaopatřovací požitky přiznané podle tohoto zákona odňaty zcela nebo z části, zanedbává-li výchovu nebo výživu svých dětí, o něž je povinna (povinen) pečovati; zaopatřovacích požitků se v tomto případě použije po slyšení příslušné okresní péče o mládež k výživě a výchově těchto dětí.

(²) Státní úřad pro válečné poškozence může se souhlasem místního národního výboru (místní správní komise) odejmouti přiznaný důchod vdovský nebo nepřiznati vdovský důchod vdově, jestliže by přiznání nebo výplata důchodu vzbudily veřejné pohoršení, zejména, jestliže vdova spoléhajíc na důchod vyhýbá se práci, ač její pracovní činnosti nebrání ani její zdravotní stav, ani poměry rodinné, ani jiná důležitá příčina.

(¹) Provdá-li se žena, mající nárok na vdovský důchod, ztrácí zaopatřovací požitky, dostane však odbytné ve výši trojnásobku ročního vdovského důchodu, po případě zvyšovacího příplatku, pokud na něj měla nárok.

(²) Žena, která dostala odbytné v důsledku provdání (odstavec 1), nabývá opětně nároku na vdovské zaopatřovací požitky, zanikne-li toto manželství v době tří let od jeho uzavření buď smrtí manželovou, nebo rozlukou bez viny manželčiny. Nároku na zaopatřovací požitky nabývá od prvního dne měsíce následujícího zániku manželství. Podmínkou pro opětné nabytí nároku je, že nenabyla z tohoto manželství nároku na jiné zaopatření, nebo že nemá nároku na výživné od rozloučeného manžela. Z vyplaceného odbytného musí vrátiti příslušnou část připadající na období, jež chybí do 3 let počítajíc ode dne, kdy uzavřela druhý sňatek. Takto zjištěná částka sráží se v měsíčních lhůtách z nově přiznaných zaopatřovacích požitků.

Vdově po muži, který zemřel, nebo se stal nezvěstným za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, písm. b) až ch) a n), přísluší k vdovskému důchodu zvyšovací příplatek 400 Kčs měsíčně. Tento příplatek přísluší i vdově po invalidovi, který byl uznán praktickým nebo úplným slepcem pro poškození vzniklé za okolností uvedených v § 2, odst. 1.

(¹) Nedosahuje-li jiný zdanitelný příjem vdovy, jíž náleží zvyšovací příplatek, částku 3,500 Kčs měsíčně, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí přiznati vdově zvláštní příplatek, jsou-li pro to vážné důvody, zvláště jde-li o vdovu bydlící trvale v některé obci zařaděné do místní třídy A nebo B podle ustanovení § 12 zákona ze dne 24. července 1926, č. 103 Sb., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců. Příplatek se poskytuje ve výši částky nedostávající se do souhrnné částky příjmu 3.500 Kčs měsíčně, nejvýše však do výše 1.000 Kčs měsíčně, zemřel-li manžel, či stal-li se nezvěstným za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, písm. d) až h) a n), nebo do částky 500 Kčs, zemřel-li či stal-li se nezvěstným za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, písm. b), c) a ch). V jiných případech zvláštní příplatek nemůže být poskytnut.

(²) Vdova má na tento zvláštní příplatek nárok, je-li prokázáno, že došlo k okolnostem uvedeným v § 2, odst. 1, písm. d) až h) a n) pro činnou účast manželovu v odboji nebo pro jeho politickou činnost.

(³) Do příjmu vdovina podle odstavce 1 se nezapočítávají zaopatřovací požitky vyplácené na děti podle tohoto zákona nebo podle předpisů jiných, ani jiné příjmy dětí, ani zaopatřovací požitky vdovské vyplácené podle tohoto zákona.

(¹) Důchod sirotčí činí 270 Kčs měsíčně pro každé nezaopatřené dítě,

a) jehož otec zemřel, nebo se stal nezvěstným za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi, uvedenými v § 2, odst. 1, nebo

b) jehož matka zemřela, nebo se stala nezvěstnou za těchto okolností, nebo v souvislosti s nimi, jestliže vlastní otec dítěte má nárok na důchod vdovecký (§ 39).

(²) Sirotčí důchod činí 400 Kčs měsíčně pro každé nezaopatřené dítě,

a) jehož otec zemřel, nebo se stal nezvěstným za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, nežije-li matka dítěte, nebo nemá-li nároku na zaopatřovací požitky podle tohoto zákona, nebo

b) jehož matka zemřela, nebo se stala nezvěstnou za těchto okolností, jestliže otec dítěte nežije, nebo

c) jehož nemanželská matka zemřela, nebo se stala nezvěstnou za těchto okolností, jestliže otec dítěte nežije, nebo se nestará o jeho výživu.

(³) Důchod sirotčí přísluší dítěti manželskému, dále dítěti nemanželskému, je-li nemanželské otcovství prokázáno veřejnou listinou, a dítěti osvojenému.

(¹) Důchod sirotčí přísluší do dokončeného 18. roku věku dítěte, není-li dítě zaopatřeno a nemůže se živiti.

(²) Nemůže-li se sirotek sám živiti pro duševní nebo tělesnou vadu nebo proto, že je ještě v poměru učňovském nebo že navštěvuje školu za účelem přípravy k povolání, může ministerstvo sociální péče povoliti výplatu důchodu sirotčího po tuto dobu, nejdéle do dokončeného 21. roku věku.

(³) Ministerstvo sociální péče může v dohodě s ministerstvem financí přiznati důchod sirotčí v případech zvláštního zřetele hodných i přes 21. rok věku.

(¹) Důchod sirotčí může býti přiznán vnukovi nebo vnučce osoby, která zemřela, nebo se stala nezvěstnou za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, jestliže dítě bylo odkázáno svou výživou převážně na zemřelou osobu, poněvadž jeho rodiče již nežili, nebo nebyli a nejsou pro svůj nepříznivý zdravotní stav výdělečné práce natolik schopni, aby se mohli starati o výživu dítěte.

(²) Důchod sirotčí činí v případech uvedených v odstavci 1 měsíčně 270 Kčs.

(¹) Vznikají-li otci tím, že dítě ztratilo matku za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, a nebyl-li otci přiznán důchod vdovecký (§ 39), může býti přiznán na dítě vychovávací příspěvek do částky 400 Kčs měsíčně, jestliže otci ztrátou matky dítěte vznikají zvláštní výdaje spojené s výchovou dítěte.

(²) Je-li na základě úmrtí nebo nezvěstnosti matky vyplácen vychovávací příspěvek nebo sirotčí důchod z prostředků veřejnoprávních, může býti přiznán vychovávací příspěvek podle odstavce 1, jestliže a pokud souhrn všech těchto požitků nepřesahuje částku 600 Kčs měsíčně.

K sirotčímu důchodu přiznanému podle § 44, odst. 1 a § 46, odst. 2, přísluší zvyšovací příplatek 130 Kčs měsíčně, k sirotčímu důchodu přiznanému podle § 44, odst. 2 přísluší zvyšovací příplatek 200 Kčs měsíčně, jestliže k úmrtí nebo nezvěstnosti živitele došlo za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, písm. b) až ch) a n).

(¹) Sirotku, jemuž náleží zvyšovací příplatek, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí přiznati zvláštní příplatek, jsou-li pro to vážné důvody, zvláště jde-li o sirotka trvale bydlícího v některé obci zařaděné do místní třídy A nebo B podle ustanovení § 12 zákona č. 103/1926 Sb.

(²) Příplatek činí 150 Kčs měsíčně u důchodu 270 Kčs měsíčně, 300 Kčs měsíčně u důchodu 400 Kčs měsíčně, jestliže živitel dítěte zemřel, nebo se stal nezvěstným za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, písm. d) až h) a n). Zemřel-li živitel dítěte či stal-li se nezvěstným za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, písm. b), c) a ch), činí příplatek polovinu uvedených částek. V jiných případech zvláštní příplatek nemůže býti poskytnut.

(³) Sirotek má na tento zvláštní příplatek nárok, je-li prokázáno, že došlo k okolnostem uvedeným v § 2, odst. 1, písm. d) až h) a n) pro činnou účast živitele dítěte v odboji nebo pro jeho politickou činnost.

(⁴) Je-li prokázáno, že zaopatřovací požitky nestačí na výživu a výchovu sirotka, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí v těch případech, v nichž je to nezbytně nutné, příplatek podle odstavce 2 zvýšiti do dvojnásobné výše zejména, jde-li o sirotka, který je v učňovském poměru, nebo navštěvuje školu za účelem přípravy k povolání.

(⁵) Přesahuje-li součet sirotčích zaopatřovacích požitků (§§ 44, 46 až 49) podle tohoto zákona a sirotčích důchodů, vychovávacích příspěvků, výchovného, vyplácených podle jiných zákonných ustanovení, částku 1.000 Kčs měsíčně u sirotků uvedených v § 44, odst. 1 a u vnuků uvedených v § 46, odst. 1, po př. částku 1.500 Kčs měsíčně u sirotků uvedených v § 44, odst. 2, krátí se zaopatřovací požitky podle tohoto zákona o částku, o kterou převyšují hranici 1,000 Kčs, po př. 1.500 Kčs měsíčně.

(¹) Důchod rodičů činí 300 Kčs měsíčně pro každou osobu.

(²) Ztratili-li rodiče více než jedno dítě za okolností uvedených v § 2, odst. 1, zvyšuje se důchod o jednu třetinu za každé další dítě.

Matce, která v době úmrtí nebo počátku nezvěstnosti dítěte, jehož smrt nebo nezvěstnost zakládá nárok na důchod rodičů, byla vdovou a odkázána svou výživou výhradně nebo převážně na toto dítě, přísluší důchod 600 Kčs měsíčně, poskytovalo-li zemřelé dítě skutečně matce výživu a není-li jí vyplácen po zemřelém manželi důchod vdovský. K tomuto zvýšenému důchodu se neposkytuje přídavek k důchodu (§ 57).

(¹) Rodičům přísluší důchod, jestliže zemřelé nebo nezvěstné dítě bylo aspoň 18 let staré, dále není-li jejich výživa zabezpečena příjmem z vlastního majetku nebo z jiného pramene nebo přispíváním ostatních dětí a nemohou-li pro stáří nebo nemoc získati výdělek, který zabezpečuje jejich výživu, takže by svou výživou byli odkázáni na zemřelé nebo nezvěstné dítě, kdyby nárok na ni mohli proti němu uplatňovati.

(²) Ministerstvo sociální péče může v dohodě s ministerstvem financí přiznati zaopatření rodičů též nevlastním rodičům, osvojitelům nebo pěstounům za podmínek uvedených v odstavci 1, není-li rodičů nebo prarodičů.

Bylo-li dítě v době, kdy došlo k jeho smrti nebo nezvěstnosti, mladší 18 let, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí přiznati důchod rodičů za podmínek uvedených v § 52, avšak teprve ode dne, kdy by zemřelé nebo nezvěstné dítě dovršilo 18. rok věku.

K důchodu rodičů přísluší zvyšovací příplatek 300 Kčs měsíčně pro každou osobu, nastaly-li smrt nebo nezvěstnost dítěte za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, písm. b) až ch) a n). Byli-li rodiče odkázáni převážně svou výživou na zemřelé dítě, může státní úřad pro válečné poškozence zvýšiti zvyšovací příplatek na 450 Kčs měsíčně.

(¹) Rodičům, jimž náleží zvyšovací příplatek, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí přiznati zvláštní příplatek pro každou osobu, jsou-li pro to vážné důvody, zvláště jde-li o rodiče bydlící trvale v některé obci zařaděné do místní třídy A nebo B podle ustanovení § 12 zákona č. 103/1926 Sb.

(²) Příplatek činí 150 Kčs měsíčně pro každou osobu, zemřelo-li, nebo stalo-li se dítě nezvěstným za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, písm. d) až h) a n). Zemřelo-li či stalo-li se dítě nezvěstným za okolností nebo v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1, písm. b), c) a ch), činí příplatek polovinu uvedené částky.

(³) Rodiče mají na tento zvláštní příplatek nárok, je-li prokázáno, že došlo k okolnostem uvedeným v § 2, odst. 1, písm. d) až h) a n) pro činnou účast dítěte v odboji nebo pro jeho politickou činnost.

(¹) Sourozenci může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí přiznati důchod 300 Kčs měsíčně, je-li výdělku neschopen a prokáže-li, že mu zemřelá nebo nezvěstná osoba poskytovala výživu z důvodu jeho neschopnosti k výdělku.

(²) O důchodu sourozenců platí obdobně ustanovení §§ 54 a 55.

(¹) Vdově, vdovci, úplným sirotkům, rodičům a sourozencům, kterým je přiznán důchod (§§ 34, 39 § 44 odst. 2 a §§ 50 a 56), jimž však nepřísluší zvyšovací příplatek (§§ 42, 48 a 54), náleží přídavek k důchodu, prokáží-li, že nemají jiného příjmu podléhajícího dani důchodové.

(²) Přídavek k důchodu činí u bezdětné vdovy (vdovce) 200 Kčs měsíčně, u vdovy (vdovce) s dětmi, majícími nárok na důchod sirotčí, na každé dítě dalších 100 Kčs měsíčně. Pro každého z rodičů, pro úplného sirotka a pro sourozence činí přídavek k důchodu 150 Kčs měsíčně.

(³) Ministr sociální péče se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem financí snížil sazby tohoto přídavku, zlepší-li se podstatně hospodářské poměry.

(¹) Pozůstalým po osobě, která v době úmrtí měla nárok na důchod podle tohoto zákona, přísluší pohřebné v částce 1.500 Kčs, jestliže vypravili zemřelé osobě pohřeb na svůj náklad.

(²) Vypravila-li pohřeb jiná fysická osoba, přísluší jí pohřebné ve výši prokázaných výloh, nejvýše však 1.500 Kčs.

(³) Pozůstalým po osobách, které zemřely bezprostředně následkem poškození (§ 1), aniž nabyly nároku na důchod invalidní (§ 17), přísluší pohřebné podle odstavce 1 jen, vypravili-li pohřeb na svůj náklad a nedostalo-li se jim pohřebného z prostředků veřejných.

Pozůstalým, kterým se dostává zaopatřovacích požitků podle tohoto zákona, poskytuje se na účet státu léčebná péče, t. j. lékařská pomoc, léky nebo příspěvky na ústavní léčení a prothesová péče, pokud žadatel nemá nároku na tuto péči vůči nositeli veřejnoprávního pojištění pro případ nemoci a je-li to odůvodněno jeho nepříznivými sociálními poměry. Ustanovení §§ 29 a 30 platí obdobně.

K důchodům vypláceným podle §§ 17, 34, 38, 39, 44, 46, 50, 51 a 56 může býti vyplácen drahotní přídavek, jestliže se hospodářské poměry podstatně změní. Vláda stanoví nařízením výši tohoto drahotního přídavku a dobu, po kterou se má vypláceti.

(¹) Zaopatření podle tohoto zákona přísluší ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti. Nastane-li poškození nebo smrt (§ 1) za účinnosti tohoto zákona, přísluší zaopatření od prvního dne měsíce následujícího po této události - u vojínů po propuštění z činné vojenské služby, - jestliže jsou veškery podmínky splněny. Splní-li se podmínky později, přísluší zaopatření od prvního dne měsíce následujícího po splnění všech podmínek.

(²) Nároky vzniklé před účinností tohoto zákona posuzují se pro dobu až do počátku účinnosti tohoto zákona podle předpisů v té době platných, při čemž i v těchto případech platí ustanovení § 11. V případech, kdy došlo k poškození za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. d) až n) před 1. květnem 1945, přísluší zaopatření od 1. května 1945; došlo-li k uvedenému poškození po 1. květnu 1945, přísluší zaopatření od prvního dne měsíce následujícího po vzniku poškození, u vojínů však nejdříve po propuštění z činné vojenské služby. Úprava odškodnění za dobu před 1. květnem 1945 v případech, v nichž došlo k poškození před tímto dnem za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. d) až n), vyhrazuje se zvláštnímu zákonu, pokud není pro tuto dobu platných předpisů upravujících již takové odškodnění.

(³) Rozhodnutí, jež byla vydána před účinností tohoto zákona podle předpisů do té doby platných, zůstanou tak dlouho v platnosti, pokud nebudou změněna rozhodnutími vydanými podle tohoto zákona.

(⁴) Snížení nebo odnětí zaopatřovacích požitků nastane 1. dnem měsíce následujícího po doručení výměru, jímž byla tato změna vyslovena, v případech §§ 64 a 65 však uplynutím měsíce, v němž se podmínky změnily nebo odpadly.

(⁵) Byla-li výplata přiznaných zaopatřovacích požitků zcela nebo z části zastavena po dobu delší tří let, nebo nebyly-li přiznané zaopatřovací požitky vypláceny z jiného důvodu po dobu delší tří let, nebo nebyly-li zaopatřovací požitky vůbec přiznány po dobu delší tří let, náleží zaopatřovací požitky, jež byly oprávněné osobě přiznány na novou přihlášku, nejvýše za dobu tří let nazpět od podání přihlášky o opětné povolení zaopatřovacích požitků.

(⁶) Ustanovení odstavce 5 neplatí, byla-li lhůta tří let dokončena v době nesvobody Československé republiky a bylo-li podání přihlášky před dokončením lhůty zabráněno mimořádnými poměry způsobenými okupací.

(⁷) Nároky, které poškozenec před svou smrtí nepřihlásil ve stanovené lhůtě, nepřecházejí na pozůstalé a nemohou býti jimi uplatňovány.

(¹) Zvýší-li se ztráta výdělečné schopnosti invalidovy následkem zhoršení jeho uznaného poškození (§ 1), má invalida nárok na přiznání nebo zvýšení přiznaných zaopatřovacích požitků podle stupně ztráty výdělečné schopnosti stanoveného státním úřadem pro válečné poškozence.

(²) Zaopatřovací požitky lze zvýšiti pouze tehdy, nejde-li o zhoršení následků uznaného poškození chorobou, jež se pravidelně dostavuje při dosažení vyššího věku. Přitom jest však přihlížeti k tomu, zda a pokud následky uznaného poškození zdraví měly vliv na předčasné projevení takové choroby nebo na její průběh.

(³) Přihlášku o zvýšení zaopatřovacích požitků lze podati teprve po uplynutí jednoho roku od poslední lékařské prohlídky, ledaže invalida osvědčí, že skutečně došlo ke zhoršení následků poškození zdraví, uvedenému v odstavci 1.

(⁴) Nové požitky přiznané podle ustanovení předcházejících odstavců příslušejí od prvního dne měsíce následujícího po podání žádosti příslušnému státnímu úřadu pro válečné poškozence.

(¹) Z nároku na zaopatření je dočasně vyloučen poškozenec, který

a) se zaopatření zřekne, po dobu na kterou tak učinil,

b) vykonává činnou vojenskou službu déle jednoho měsíce, po dobu výkonu služby,

c) bez povolení vstoupí do cizí armády, dokud se nevrátí trvale do vlasti (nejde-li o případ spadající pod ustanovení § 11, odst. 1, písm. b),

d) bez souhlasu státního úřadu pro válečné poškozence se zdržuje v cizině déle jednoho roku, dokud se trvale nevrátí do vlasti,

e) bez dostatečného ospravedlnění nevyhověl v dané lhůtě ani druhé výzvě státního úřadu pro válečné poškozence ve věcech zaopatření, po dobu, pokud výzvě dodatečně nevyhoví,

f) byl odsouzen k trestu na svobodě, po dobu výkonu trestu, je-li delší jednoho měsíce,

g) byl dodán do donucovací pracovny nebo jiného ústavu podobného rázu, po dobu tohoto opatření,

h) byl vzat do zajišťovací (vyšetřovací) vazby, po dobu vazby.

(²) V případech uvedených v odstavci 1, písm. f), g) a h) může státní úřad pro válečné poškozence poskytnouti nevinné rodině, potřebuje-li pomoci, polovinu a v případech hodných zvláštního zřetele až tři čtvrtiny zaopatřovacích požitků, které invalidovi před vyloučením z nároku příslušely.

(³) Nárok invalidův na péči prothesovou nezaniká v případech uvedených v odstavci 1, písm. f), g) a h).

(⁴) V případě uvedeném v odstavci 1, písm. h) doplatí se poškozenci zadržené zaopatřovací požitky, skončí-li trestní řízení pro čin, pro který vazba byla uvalena, zastavením nebo osvobozujícím rozsudkem.