Invalidům z okruhů osob uvedených v § 84 se vydává, je-li to odůvodněno jejich poškozením, průkazka, která je opravňuje k tomu, aby při vyřizování svých osobních věcí měli před úřady při osobním jednání přednost. Tato průkazka platí i před soudy, pokud to dovolí povaha úřední věci.

(¹) K dosažení výhod podle §§ 87 až 94 zavádí se jednotná úřední průkazka (průkazka na výhody pro invalidy).

(²) Ministr sociální péče se zmocňuje, aby určil vzor této průkazky. Průkazku vydává na žádost úřad poukazující zaopatřovací požitky.

(³) Průkazy o těžké invaliditě vydané podle dosavadních předpisů pozbývají platnosti koncem roku 1946.

(¹) Všichni zaměstnavatelé jsou povinni přijímati do zaměstnání na pracovních místech těžké invalidy (§ 87, odst. 3) z okruhů osob uvedených v § 84 za stejných podmínek platných pro ostatní zaměstnance téže kategorie a za podmínek stanovených v tomto zákonu, pokud tato místa nejsou obsazena vlastními invalidy dotyčných závodů. Těžcí invalidé z okruhů účastníků národního odboje mají přednost před ostatními těžkými invalidy.

(²) O výhody podle předcházejícího odstavce hlásí se uchazeči u okresního úřadu ochrany práce, příslušného podle jejich bydliště, pokud jde o zaměstnání v soukromých závodech a národních podnicích, jinak u příslušného ústředního úřadu.

Těžcí invalidé, u nichž snížení výdělečné schopnosti bude později stanoveno méně než 45%, nebo u nichž snížení výdělečné schopnosti již vůbec nebude uznáno, požívají ochrany podle části X tohoto zákona ještě po dobu jednoho roku od právní moci nového rozhodnutí, jímž bylo jejich snížení výdělečné schopnosti stanoveno nižším stupněm.

Osoby uvedené v § 96 se mohou domáhati výhod podle tohoto zákona jen, pokud jinak mají jak potřebnou, tak i předepsanou odbornou způsobilost k výkonu příslušného druhu práce.

(¹) Pracovní místa podle tohoto zákona jsou ta, na nichž jsou zaměstnávány osoby za mzdu nebo za plat. Za takové osoby se nepokládají mladiství až do 16 let věku, učňové, volontéři, praktikanti a zaměstnanci podobného druhu.

(²) Pracovní místa jsou také místa zaměstnanců ve veřejných službách. Zvláštní předpisy o obsazování těchto míst, zejména o předběžném vzdělání, pořadí a čekací době čekatelů a o povyšování, překládání a propouštění zůstávají tímto zákonem nedotčeny.

(³) Za pracovní místa se pokládají také místa domáckých dělníků, faktorů a domáckých živnostníků, kteří pracují převážně pro týž závod buď sami, nebo se svými rodinnými příslušníky nebo nejvýše s dvěma cizími pomocnými silami.

(⁴) Za pracovní místa se nepokládají místa, na nichž jsou zaměstnáváni

a) zákonní zástupci právnických osob nebo korporací veřejného a soukromého práva,

b) osoby, které nekonají práci ani pro výdělek, ani za účelem výcviku.

(⁵) Má-li jeden podnikatel více závodů, sčítají se pro výpočet podle § 100 pracovní místa v těchto závodech, jako by šlo o závod jeden, avšak jen tehdy, souvisí-li tyto závody místně a jsou-li téhož druhu, nebo doplňují-li se.

(⁶) Ustanovení, která se týkají soukromých závodů, platí i pro národní podniky.

(¹) Počet těžkých invalidů, kteří musí býti v závodu zaměstnáni, se řídí počtem započitatelných pracovních míst (§ 99) v závodu. Závod jest povinen zaměstnati na prvních 20 pracovních míst (§ 99) aspoň jednoho a na každých dalších třicet pracovních míst nejméně jednoho dalšího těžkého invalidu (§ 96).

(²) Invalida se snížením výdělečné schopnosti aspoň 70% započítává se závodu do počtu osob, které má podle odstavce 1 zaměstnati, za dva těžké invalidy.

Ministerstvo sociální péče může v dohodě s ministerstvem průmyslu, pokud jde o průmysl potravinářský v dohodě s ministerstvem výživy, po slyšení ústředí odborových organisací snížiti rozsah povinnosti podle §§ 96 a násl. buď všeobecně, nebo pro určité skupiny povolání nebo závodů, zejména u sezonních závodů nebo takových, v nichž počet zaměstnanců je značně proměnlivý, - u úřadů, jakož i u závodů, patřících právnickým osobám veřejného práva v dohodě s ministerstvy financí, vnitra a dalšími zúčastněnými ministerstvy zejména může ze zvláštních důvodů ustanoviti buď všeobecně, nebo v jednotlivých případech, že nemají býti započítávána nebo že mají býti jen částečně započítávána pracovní místa obsazená přechodně, jakož i jednotlivé druhy míst domáckých dělníků, faktorů i domáckých živnostníků.

Zemské úřady ochrany práce mohou zprostiti jednotlivé soukromé závody buď úplně, nebo z části povinnosti podle §§ 96 a násl., je-li to žádoucí podle zvláštní povahy případu. Zproštění může býti vázáno na podmínky sloužící ochraně osob, na něž se vztahuje tento zákon.

Ministerstvo sociální péče stanoví po slyšení Ústřední rady odborů pracovní místa určitého druhu, na kterých musejí býti v prvé řadě zaměstnáváni těžcí invalidé, a to i pro závody, úřady a ústavy, na které se nevztahuje povinnost zaměstnávati invalidy podle § 100. Ministerstvo sociální péče zároveň stanoví postup, který jest při obsazování pracovních míst vyhrazených těžkým invalidům zachovati.

(¹) Soukromému zaměstnavateli, který nesplnil svou povinnost podle § 96 do 3 měsíců od vyhlášení tohoto zákona, po př. do jednoho měsíce ode dne, kdy počet těžkých invalidů v závodu zaměstnaných klesl pod výměru uvedenou v § 100 tohoto zákona, může býti stanovena příslušným okresním úřadem ochrany práce přiměřená lhůta - nejméně 14 denní - k dodatečnému splnění s upozorněním, že po bezvýsledném uplynutí lhůty bude mu do závodu nuceně přidělen těžký invalida k zaměstnání.

(²) Nesplní-li soukromý zaměstnavatel ve lhůtě stanovené podle odstavce 1 svou povinnost podle § 96, bude mu přidělen do závodu těžký invalida s určením doby, od kdy ho musí zaměstnati. Pravoplatné opatření úřadu má účinnost pracovní smlouvy ujednané v dohodě s příslušnými orgány závodních zastupitelstev zaměstnanců mezi zaměstnavatelem a těžkým invalidou. Pokud obsah smlouvy není určen zavodním, služebním či tarifním řádem nebo vyhláškou ministra sociální péče, stanoví jej úřad, který vydal výměr o přidělení podle platných předpisů o pracovním právu.

(¹) Uvolní-li se v soukromém závodu pracovní místo, které je obsazeno těžkým invalidou nebo které má podle § 103 zůstati vyhrazeno pro těžkého invalidu, má to závod bez průtahu oznámiti příslušnému okresnímu úřadu ochrany práce.

(²) Uvolněná pracovní místa smějí býti teprve tehdy obsazena, jestliže příslušný okresní úřad ochrany práce nejmenoval soukromému zaměstnavateli do sedmi dnů po tom, co došlo oznámení závodu, vhodného invalidu, ledaže obsazení místa nemůže býti odloženo beze škody pro podnik. V takovém případě může zaměstnavatel místo obsaditi jen prozatímně do rozhodnutí příslušného úřadu, po př. do uplynutí sedmidenní lhůty.

(¹) Soukromý zaměstnavatel je povinen úřadům ochrany práce oznámiti údaje, jichž je třeba k provádění tohoto zákona, a dáti možnost je přezkoumati.

(²) Při zaměstnávání těžkých invalidů má zaměstnavatel přihlédnouti k jejich zdravotnímu stavu a usnadniti podle možnosti vhodnými provozními zařízeními jejich trvalé zaměstnání.

(¹) Úřad, který je příslušný rozhodovati o zaopatřovacích požitcích těžkého invalidy z okruhů osob uvedených v § 84, může na návrh okresního úřadu ochrany práce odejmouti tomuto těžkému invalidovi na čas výhody poskytnuté ustanoveními o povinném přijímání do zaměstnání, jestliže těžký invalida odmítne nebo opustí bez závažného důvodu pracovní místo nebo vlastní vinou ztíží své umístění. Dobu odnětí jest v rozhodnutí stanoviti. Invalida má býti dříve slyšen.

(¹) Příslušnými úřady, pokud není výslovně jinak stanoveno, jsou ve věcech upravených v §§ 96 až 107 okresní úřady ochrany práce.

(²) Místně příslušný je okresní úřad ochrany práce, v jehož obvodu má invalida své trvalé bydliště. Je-li závod, v němž je invalida zaměstnán nebo má býti zaměstnán, v obvodu jiného okresního úřadu ochrany práce, rozhodne ve věci tento úřad, vyžádaje si posudek úřadu, který je příslušný podle invalidova bydliště.

(³) Ministerstvo sociální péče dozírá na to, aby povinnosti podle §§ 96 a násl. byly plněny. U úřadů, jakož i u závodů patřících právnickým osobám veřejného práva dohlíží na plnění těchto povinností příslušný úřad v dohodě s ministerstvem sociální péče.

(⁴) Ustanovení §§ 96 a 106 jest prováděti tak, aby těžcí invalidé byli co největší měrou zachováni svému vyučenému nebo dřívějšímu povolání a aby se zabránilo nepoměrně silnému zatížení jednotlivých skupin povolání nebo jednotlivých podnikatelů.

Na Slovensku vykonávají ministři působnost danou jim tímto zákonem v dohodě s příslušnými pověřenci.

(¹) Veškeré úřady a obce jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.

(²) Každý je povinen úřadům, pověřeným prováděti tento zákon, podávati potřebné zprávy.

(³) Výsledků šetření o hospodářských a osobních poměrech poškozenců smí býti použito jen k účelům provádění tohoto zákona.

(¹) Kdo poruší povinnosti uložené v § 110, odst. 1 a 2 bude bez újmy soudního stihání potrestán okresním národním výborem pokutou do výše 3000 Kčs, v případě nedobytnosti náhradním trestem vězení až do 8 dnů.

(²) Soukromé zaměstnavatele nebo jejich zástupce, kteří jednají proti předpisům §§ 96 až 106 tohoto zákona nebo proti předpisům tento zákon provádějícím, trestají okresní národní výbory pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením do šesti měsíců. Byla-li uložena pokuta, jest pro případ její nedobytnosti zároveň stanoviti náhradní trest vězení podle míry zavinění až do šesti měsíců. Tyto tresty mohou býti uloženy také zároveň, při čemž trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytnou pokutu nesmí přesahovati šest měsíců.

Požívání zaopatření podle tohoto zákona nemá následků spojených s chudinským zaopatřením.

Právní listiny a jiné písemnosti, jichž je třeba k uplatňování nároků podle tohoto zákona nebo k jeho provádění, jsou osvobozeny od kolků a poplatků, pokud slouží výhradně tomuto účelu.

Zaopatřovací požitky, vyplácené podle tohoto zákona, jsou osvobozeny od daně důchodové a daně ze mzdy.

Úprava požitků přiznaných podle předpisů dosud platných bude provedena z moci úřední.

(¹) Ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, nemá poškozenec nároku ani na vyživovací příspěvky, ani na jiné platy, které byly poskytovány z důvodu skutečností, tvořících podklad pro přiznání zaopatřovacích požitků podle tohoto zákona.

(²) Přiznané vyživovací příspěvky, jakož i platy uvedené v odstavci 1 se vyplácejí však jako záloha na zaopatřovací požitky podle tohoto zákona až do rozhodnutí o zaopatřovacích požitcích, nejdéle však jeden rok po propuštění invalidy z činné vojenské služby a u pozůstalých jeden rok od smrti nebo nezvěstnosti osoby, od níž je odvozován nárok na zaopatření; v obou případech však počíná tato lhůta nejdříve dnem, kdy tento zákon nabývá účinnosti. Takto vyplacené částky se zúčtují za stejnou dobu na přiznané zaopatřovací požitky. Přeplatky se nevymáhají.

(³) Zvýšení důchodu invalidů, kteří utrpěli poškození za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. a) až c), jakož i pozůstalých po osobách, které zemřely za týchž okolností, bude provedeno s účinností od 1. ledna 1946.

(¹) Všechny právní předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona, nebo se jím nahrazují, se zrušují, zejména: zákon z 8. dubna 1919, č. 199 Sb., o organisaci péče o válečné poškozence, vládní nařízení ze dne 17. října 1919, č. 561 Sb., o organisaci péče o válečné poškozence, vládní nařízení ze dne 15. července 1920, č. 436 Sb., o kapitalisaci důchodu invalidního na základě zákona o požitcích válečných poškozenců, vládní nařízení z 8. června 1922, č. 181 Sb., o lékařských prohlídkách válečných poškozenců, vládní nařízení ze dne 7. prosince 1922, č. 363 Sb., jímž se provádí zákon ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb., vládní nařízení ze dne 3. června 1932, č. 87 Sb., o požitcích válečných poškozenců, vládní nařízení ze dne 3. června 1936, č. 192 Sb., jímž se mění a doplňují vládní nařízení č. 181/1922 Sb. a vládní nařízení č. 363/1922 Sb.

(²) Zrušuje se použivatelnost vládního nařízení ze dne 8. září 1943, č. 247 Sb., o zaopatření válečných poškozenců, vládního nařízení ze dne 23. října 1941, č. 432 Sb., o vstupném pro těžké válečné poškozence do kulturních podniků, ve znění vládního nařízení ze dne 1. února 1943, č. 49 Sb., použivatelnost vládního nařízení ze dne 18. května 1944, č. 121 Sb., o výhodách pro válečné invalidy ve veřejné osobní dopravě, o přednostním odbavování vojenských invalidů před úřady, jakož i o zavedení průkazu pro těžké válečné poškozence, a použivatelnost čl. I nařízení ministra hospodářství a práce ze dne 26. září 1944, č. 222 Sb., o zjednodušení vojenského zaopatření.

(³) Zrušuje se použivatelnost právních předpisů německého státu o zaopatření a péči o oběti války, jejichž platnost byla v době nesvobody rozšířena na zemi Českou a zemi Moravskoslezskou nebo některou část těchto zemí.

(⁴) Dále se zrušují ustanovení §§ 127 až 181, § 182, odst. 1, § 183, § 184, odst. 1 až 3, § 187 a § 188, odst. 3 zákona č. 80/1943 Sl. z. a ustanovení §§ 28 až 40 zákona ze dne 25. listopadu 1943, č. 160 Sl. z., o opatřeních po nepřátelských bojových činech a náhradě škod těmito činy způsobených a o doplnění právních předpisů o civilní protiletecké ochraně.

Vláda se zmocňuje, aby úhradu vyšších výdajů spojených s prováděním tohoto zákona v roce 1946, pokud nebudou uhrazeny v rozpočtu ministerstva sociální péče, zajistila v rámci celkového státního rozpočtu na rok 1946.

Tento zákon nabývá účinnosti 1. ledna 1946. Provede jej ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

V odstavci 2, § 61 citovaného vládního návrhu zákona je otázka zaopatření poškozenců řešena tak, že došlo-li k poškození za okolností uvedených v § 2 před 1. květnem 1945 přísluší zaopatření od 1. května 1945, došlo-li k tomuto poškození po 1. květnu 1945, přísluší zaopatření od prvního dne měsíce, následujícího po vzniku poškození.

Ustanovení toto, které je vynuceno finanční situací státu, svádí k tomu, že ti poškozenci, kteří utrpěli újmu před 1. květnem 1945, zejména účastníci slovenského národního povstání a oběti fašistické persekuce i oběti boje za osvobození v zemích českých, by měli býti zkráceni oproti těm, kteří tuto újmu utrpěli až po 1. květnu 1945. Vdovy a ostatní pozůstalí po padlých ve slovenském národním povstání, i po padlých v partyzánských bojích v zemích českých a pozůstalí po popravených vlastencích od počátku okupace mohli by právem namítati nedostatek a nespravedlnost vyvěrající z navrhovaného zákona.

Sociálně-politický výbor je si vědom těžkosti finančního řešení této otázky, přesto však žádá vládu republiky Československé, aby urychlila vydání zvláštního zákona, o kterém je zmínka v poslední větě § 61, odst. 2 výše citovaného vládního návrhu zákona, a tím přispěla k zmírnění pocitu křivdy, který by mohl u postižených vzniknouti. Bude to i v zájmu našeho dobrého poměru mezi Čechy a Slováky.

Branný výbor se jednomyslně usnesl vyzvati ministerstvo sociální péče (na Slovensku povereníka sociálnej pečlivosti), aby dle ustanovení § 7 tohoto zákona dostalo se zaopatření a výhod tohoto zákona jen ve zvlášť ohleduplných případech a v každém případě jen žadatelům, u nichž se bezpečně zjistí, že se v době nesvobody žádným způsobem a formou neprovinili proti zájmům Československé republiky.