(¹) Ministerstvo sociální péče - na Slovensku povereníctvo sociálnej starostlivosti může v dohodě s ministerstvem financí - na Slovensku s povereníctvom financií - přiznati zaopatření a výhody podle tohoto zákona osobám,

a) které byly před 30. září 1938 československými státními občany a staly se po tomto dni válečnými nebo vojenskými poškozenci výkonem povinné vojenské služby v branné moci okupačního státu, poněvadž je tento stát pokládal za své státní občany, a pozůstalým po nich, jsou-li československými státními občany, nebo

b) které se staly válečnými nebo vojenskými poškozenci výkonem povinné vojenské služby v branné moci státu, jehož byly státními občany, a pozůstalým po nich, jestliže se staly v důsledku úpravy hranic Československé republiky nebo v důsledku reemigrace československými státními občany, nebo

c) které se jako českoslovenští státní občané staly válečnými poškozenci povinnou službou v bývalé německé branné moci po 14. březnu 1939, a pozůstalým po nich, nebo

d) které v době po 14. březnu 1939 výkonem služby v t. zv. vládním vojsku nebo t. zv. slovenské branné moci, při válečných úkonech nebo v zajetí se staly válečnými nebo vojenskými poškozenci, po př. jejich pozůstalým.

(²) Pro výměru zaopatřovacích požitků osobám uvedeným v odstavci 1, písm. a) až d) platí sazby zaopatřovacích požitků stanovené pro osoby poškozené (invalidy a pozůstalé) za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. a).

Ustanovení tohoto zákona se vztahuje též na osoby, jimž je stát povinen poskytovati podle zvláštních předpisů zaopatření obdobně jako válečným nebo vojenským poškozencům v případě jejich poškození, pokud jsou u nich splněny podmínky těchto zvláštních předpisů.

(¹) Ministerstvo sociální péče může v dohodě s ministerstvem financí poskytnouti zaopatření podle tohoto zákona v případech zvláště hodných ohledu

a) osobám, které byly přikázány do práce některým bývalým úřadem práce a při této práci utrpěly újmu na zdraví, která snižuje podstatně a trvale jejich výdělečnou schopnost,

b) pozůstalým po osobách, které byly přikázány do práce a při této práci přišly o život,

c) rodinným příslušníkům osob, které byly přikázány úřadem práce mimo obec svého bydliště a staly se nezvěstnými, nastaly-li poškození nebo smrt nebo nezvěstnost za jiných okolností, než je uvedeno v § 2, odst. 1, nebo v § 8.

(²) Obdobně platí ustanovení odstavce 1 pro osoby poškozené při dobrovolných rekonstrukčních pracích v době po osvobození území a pro pozůstalé po osobách, které v důsledku těchto prací zemřely, nemají-li poškozené osoby nebo pozůstalí nároků na zaopatření z veřejnoprávního důchodového nebo úrazového pojištění.

(³) Zaopatřovací požitky podle tohoto zákona mohou býti poskytnuty v případech uvedených v odstavci 1 jen v takové výši, aby součet těchto požitků a požitků plynoucích z veřejnoprávního důchodového nebo úrazového pojištění nepřesahoval výši zaopatřovacích požitků, které by byly jinak přiznány podle-ustanovení tohoto zákona. Pro výměru zaopatřovacích požitků platí sazby zaopatřovacích požitků stanovené pro osoby poškozené (invalidy a pozůstalé) za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. a).

(¹) Přihodily-li se poškození zdraví nebo smrt, které by byly pokládány jinak za úraz podnikový podle zákona o úrazovém pojištění, za okolností, uvedených v § 2, odst. 1, písm. i) až m), přísluší poškozené osobě nebo pozůstalým rodinným příslušníkům po usmrceném zaopatření a výhody jen podle ustanovení tohoto zákona, nikoliv odškodnění podle ustanovení zákona o úrazovém pojištění.

(²) Náhrada za škody na životě, těle nebo zdraví, uvedené v § 1 dekretu presidenta republiky ze dne 31. srpna 1945, č. 54 Sb., o přihlašování a zjišťování válečných škod a škod způsobených mimořádnými poměry, poskytnutá podle tohoto zákona, se považuje za odškodnění podle § 8, odst. 2 zmíněného dekretu.

(³) Nárok na zaopatření podle tohoto zákona nemají poškozenci (§ 14), pokud byli jako takoví odškodněni za poškození (§ 1) podle jiných zvláštních právních předpisů československých nebo předpisů cizího státu. Je-li však odškodnění takto jim poskytnuté nižší než zaopatření podle tohoto zákona, může jim ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí povoliti částečné zaopatřovací požitky do výše rozdílu mezi odškodněním jim poskytnutým a zaopatřovacími požitky, jež by jim jinak náležely podle tohoto zákona.

Odškodněním nejsou výslužné, zaopatřovací nebo jiné platy toho druhu odvozené z poměru zaměstnaneckého, pokud zákon výslovně nestanoví jinak.

(⁴) Pozůstalým, kterým se dostalo z veřejných prostředků odškodnění za smrt manžela nebo otce nebo matky nebo dítěte podle předpisů o náhradě za válečné škody (osobní) nebo podle předpisů o odčinění křivd zaměstnanců, započítává se toto zvláštní odškodnění na zaopatřovací požitky, které by pozůstalým jinak příslušely podle §§ 42, 43, 48, 49, 54 a 55 tohoto zákona.

(¹) Nároku na zaopatření nemají osoby:

a) které byly pravoplatně odsouzeny podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., ve znění zákona ze dne 24. ledna 1946, č. 22 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, nebo podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. n. SNR, o potrestání fašistických zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a o zřízení lidového soudnictví - ode dne uvalení policejní nebo soudní vazby,

b) které se dobrovolně přihlásily k vojenské službě proti spojencům Československé republiky, nebo které, jako příslušníci tzv. vládního vojska nebo ve službách branné moci t. zv. slovenského státu projevili zvláštní horlivost, nebo jestliže byli vyznamenáni řádem t. zv. slovenského státu nebo řádem bývalé německé říše nebo jejích spojenců,

c) které byly pravoplatně odsouzeny pro činy trestné podle dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 138 Sb., o potrestání některých provinění proti národní cti nebo podle § 5 nařízení Slovenské národní rady č. 33/1945 Sb. n. SNR - po dobu ztráty volebního práva,

d) které si přivodily poškození zdraví s úmyslem vyhnouti se branné povinnosti v československé branné moci, nebo zběhly za týmž účelem z československé branné moci,

e) osoby, které na základě dobrovolné přihlášky nastoupily v době od 10. října 1938 do 5. května 1945 do zaměstnání ve státech nepřátelských Československé republice,

f) pozůstalí po osobách uvedených pod písm. a), b), d) a e), vyjímajíc nezaopatřené děti.

(²) Bylo-li upuštěno od potrestání podle § 16, odst. 2 dekretu č. 16/1945 Sb., může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí přiznati v ohleduhodných případech nárok na zaopatření.

Ustanovení tohoto zákona platí, pokud jde o osoby vojenské:

a) pro osoby z počtu mužstva a pozůstalé po nich,

b) pro délesloužící československé armády a pozůstalé po nich za podmínek § 12 zákona ze dne 31. května 1932, č. 83 Sb., o úpravě náležitostí vojenských osob z počtu mužstva v činné službě a některých jiných osob jim co do náležitostí na roveň postavených, jakož i zaopatření délesloužících,

c) pro příslušníky tak zv. vládního vojska nebo bývalé t. zv. slovenské branné moci, pro vojenské gážisty z povolání dané do výslužby přede dnem 29. září 1938, pro vojenské gážisty v záloze a pro pozůstalé po těchto osobách, jestliže nepodléhají nárokovému zaopatření vojenské správy podle zvláštních předpisů.

Pokud by zaopatřovací požitky (jiné platy toho druhu) osob, které jsou v zaopatření vojenské správy a které utrpěly poškození, nebo jejichž živitel zemřel za okolností nebo v důsledku okolností uvedených v § 2, odst 1, písm. d) až n), nedosahovaly výše zaopatřovacích požitků podle tohoto zákona [§ 15, odst. 1, písm. a) a odst. 2, písm. a)], obdrží tyto osoby od úřadů určených v tomto zákoně (§ 68) rozdíl mezi obojími zaopatřovacími požitky.

Osoby, které se staly invalidními za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. a), nebo v době po 20. květnu 1938 za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. d) až g), jsou invalidé váleční. Osoby, které se staly invalidními za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. b) a c) jsou vojenští invalidé, ostatní jsou invalidé občanští. Obdobné platí o pozůstalých. Váleční invalidé a pozůstalí jsou poškozenci váleční, vojenští invalidé a pozůstalí jsou poškozenci vojenští, občanští invalidé a pozůstalí jsou poškozenci občanští.

(¹) Zaopatření invalidů zahrnuje podle okolností případu v sobě:

a) zaopatřovací požitky, t. j. invalidní důchod, přídavek k důchodu, ošetřovací příplatek, slepecký příplatek, příplatek na manželku, příplatek na děti, zvyšovací příplatek, náhradu za poškození zdraví nebo těla a drahotní přídavek,

b) léčebnou a prothésovou péči,

c) zaopatření v domově invalidů,

d) školení.

(²) Zaopatření pozůstalých zahrnuje podle okolností případů v sobě:

a) zaopatřovací požitky, t. j. důchod vdovský, vdovecký, sirotčí, rodičů, sourozenců, vychovávací příspěvek, zvyšovací příplatek, zvláštní příplatek, přídavek k důchodu a drahotní přídavek,

b) pohřebné,

c) léčebnou a prothésovou péči.

(³) Vedle tohoto zaopatření poskytují se po případě válečným, vojenským a občanským poškozencům sociální péče a jiné výhody (§§ 81 až 108).

(¹) Zaopatřovací požitky se vyplácejí měsíčně napřed do vlastních rukou důchodce nebo jeho zákonného zástupce. Výplata zaopatřovacích požitků zmocněnci je vyloučena.

(²) Důchodce nemá nároku na úroky z prodlení.

(¹) Invalidní důchod činí u invalidů starších 18 let:

(²) Snížení výdělečné schopnosti nedosahující 25% nezakládá nároku na invalidní důchod. Pokud však byly na Slovensku přiznány v jednotlivých případech důchody při snížení výdělečné schopnosti o 20 až 24% podle ustanovení platných až do vydání tohoto zákona, budou vypláceny dále, a to částkou Kčs 120.- měsíčně,

(¹) Invalidům, jichž výdělečná schopnost se snížila o 45% až 100%, přísluší přídavek k důchodu, prokáží-li, že nemají jiného příjmu podléhajícího dani důchodové a že nemohou pro svůj zdravotní stav nebo jiný vážný důvod docíliti vyššího příjmu. Zaopatřovací požitky přiznané podle tohoto zákona se nezapočítávají do tohoto příjmu.

(²) Přídavek k důchodu činí u invalidy se snížením výdělečné schopnosti 45% až 84%, bydlícího v Praze, Brně, Bratislavě, Plzni a Moravské Ostravě, 200 Kčs měsíčně, v ostatních místech 150 Kčs měsíčně, u invalidy se snížením 85% až 100%, bydlícího ve jmenovaných městech, 300 Kčs měsíčně, v ostatních místech 250 Kčs měsíčně.

(³) Ministr sociální péče se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem financí snížil sazby tohoto přídavku, zlepší-li se podstatně hospodářské poměry.

(¹) Pokud je invalida následkem poškození (§ 1) tak bezmocný, že nemůže býti bez cizího ošetřování a péče, náleží mu ošetřovací příplatek 600 Kčs měsíčně.

(²) Osoby osleplé za okolností uvedených v § 2, odst. 1 dostanou místo ošetřovacího příplatku příplatek slepecký, a to slepec praktický 600 Kčs měsíčně, slepec úplný 1.200 Kčs měsíčně. V případech hodných ohledu může býti příplatek zvýšen u slepce praktického na 750 Kčs měsíčně, u slepce úplného na 1.500 Kčs měsíčně.

(³) Invalidům, kteří mají nárok na příplatek podle odst. 2, přísluší další příplatek 300 Kčs měsíčně, jestliže utrpěli kromě ztráty zraku ještě další poškození (§ 1), které samo by zakládalo nárok na zaopatřovací požitky.

(⁴) Po dobu ústavního léčení na náklad státu, trvajícího déle než jeden měsíc, a po dobu pobytu v domově invalidů odpočívá výplata ošetřovacího příplatku (odstavec 1).

(¹) Invalidovi přísluší příplatek na manželku ve výši 10% invalidního důchodu (§ 17), žije-li s ní ve společné domácnosti, nebo je-li povinen přispívati na její výživu. Na družku přísluší invalidovi tento příplatek jen, žije-li s ní ve společné domácnosti a není-li příplatek vyplácen již na manželku, na jejíž výživu je invalida povinen přispívati.

(²) Dostává-li manželka (družka) sama zaopatřovací požitky podle tohoto zákona nebo jiné zaopatřovací požitky z prostředků veřejných nebo zaopatřovací požitky plynoucí z veřejnoprávního důchodového pojištění, přísluší příplatek podle odstavce 1, jen pokud je vyšší než zaopatřovací požitky manželky (družky).

(¹) Invalidovi přísluší příplatek na děti ve výši 10% invalidního důchodu (§ 17) na každé nezaopatřené vlastní a osvojené dítě, na dítě manželčino a na schovance, a to až do dovršení 18. roku věku, pokud pečuje o jeho výživu. Nemůže-li dítě pro duševní nebo tělesnou chorobu nebo proto, že je v učňovském poměru, nebo že navštěvuje školu za účelem přípravy k povolání, samo se živiti, přísluší příplatek až do dovršených 21 let věku; v případech hodných zvláštního zřetele může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí přiznati příplatek po dovršení 21. roku věku. Ustanovení § 20, odst. 2 platí obdobně.

(²) Provdání dcery se považuje vždy za její zaopatření.

Invalidovi může býti přiznán příplatek ve výši 10% invalidního důchodu (§ 17) na každého z rodičů, který s ním žije ve společné domácnosti, je výdělku neschopen a výživou odkázán výhradně nebo převážně na jeho podporu. Ustanovení § 20, odst. 2 platí obdobně.

(¹) Invalida starší 14 let, avšak mladší 16 let dostane polovinu, invalida starší 16 let, avšak mladší 18 let obdrží tři čtvrtiny požitků, které by mu jinak podle tohoto zákona patřily, nejméně však 120 Kčs měsíčně. Nárok na výplatu zaopatřovacích požitků přísluší jen, splní-li invalida podmínky, které mu na návrh okresní péče o mládež uloží státní úřad pro válečné poškozence s ohledem na školení a výchovu. Po dovršení 18 let věku obdrží invalida nezkrácené požitky.

(²) Živiteli dítěte mladšího 14 let, které utrpělo poškození (§ 1), může býti přiznán vychovávací příspěvek na výchovu dítěte až do 750 Kčs měsíčně podle výše zvláštních výdajů, které poškození dítěte živiteli způsobuje, a podle stupně poškození. Po dokončení 14 let věku náleží invalidní požitky dítěti podle odstavce 1 a zároveň zaniká nárok na vychovávací příspěvek.

(¹) Invalidům, jejichž poškození vzniklo za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. b) až ch) a n) a kteří mají nárok na invalidní důchod, přísluší zvyšovací příplatek 300 Kčs měsíčně.

(²) Nedosahuje-li hrubý příjem invalidy, jehož poškození vzniklo za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. d) až h) a n) a jehož snížení výdělečné schopnosti činí nejméně 95%, spolu se zaopatřovacími požitky podle tohoto zákona, aspoň tři čtvrtiny příjmu, kterého se dosahuje průměrně v témž povolání, jaké měl invalida před poškozením (§ 1), může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí zvýšiti k vyrovnání tohoto rozdílu zvyšovací příplatek, nejvýše však na 1.000 Kčs měsíčně.

(³) Osobám, které utrpěly za okolností vedených v § 2, odst. 1, písm. d) až h) a n) poškození zdraví nebo těla a jichž výdělečná schopnost se snížila o 20% a 24%, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí poskytnouti náhradu za poškození 300 Kčs měsíčně, pokud tyto následky poškození trvají.

(¹) Utrpěla-li některá osoba dvě nebo více poškození za různých okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. a) až n) a v § 8, pokládají se tato poškození pro stanovení snížení výdělečné schopnosti za poškození jediné. Toto celkové snížení výdělečné schopnosti je směrodatné pro přiznání jediného invalidního důchodu a příplatků s ním souvisících.

(²) Zvyšovací příplatek podle § 24 přísluší jen, jestliže následky poškození způsobeného za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. d) až ch) zvyšují ztrátu výdělečné schopnosti způsobenou poškozením vzniklým za ostatních okolností uvedených v § 2, odst. 1, tak podstatně, že toto zvýšení ztráty výdělečné schopnosti má vliv na výši invalidního důchodu.

(³) Není dovoleno bráti více než jeden důchod podle tohoto zákona; při souběhu dvou i více nároků přísluší poškozenci nárok na důchod, který si zvolí. Nárok na důchod druhý odpočívá po dobu požitku zvoleného důchodu.

Byla-li podle předpisů platných do vydání tohoto zákona provedena kapitalisace invalidního důchodu, oživne po uplynutí deseti let počítaných ode dne, k němuž byla kapitalisace provedena, nárok na plné zaopatřovací požitky, které invalidovi příslušejí podle uznaného snížení výdělečné schopnosti. Uplynula-li lhůta 10 let před počátkem účinnosti tohoto zákona, oživne nárok nejdříve dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti.

(¹) Onemocní-li invalida, dostane se mu, pokud nemá nároku na léčebnou péči od nositele veřejnoprávního pojištění pro případ nemoci, na náklad státu lékařské pomoci lékařem praktickým, podle potřeby lékařem odborným, nebo ve veřejném ambulatoriu, a léků. Místo toho může mu býti poskytnuto léčení v nemocnici, sanatoriu nebo v jiném léčebném ústavu na nejnižší ošetřovací třídě, jestliže toho povaha onemocnění a způsob léčení vyžaduje.

(²) Invalida má svobodnou volbu lékaře mezi lékaři, kteří převzali léčení invalidů podle smlouvy ujednané ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem financí na straně jedné a příslušnou lékařskou organisací na straně druhé. Je však povinen voliti lékaře v místě svého bydliště (pobytu); není-li v místě bydliště (pobytu) lékaře, je invalida povinen voliti lékaře nejbližšího jeho bydlišti (pobytu). Volil-li lékaře vzdálenějšího, hradí sám ze svého vyšší náklady tím vzniklé.

(³) Zanikne-li pobytem v léčebném ústavu invalidův příjem, plynoucí z jeho výdělečné činnosti, a nedosahují-li jeho zaopatřovací požitky přiznané podle tohoto zákona částky, které by se rodinným příslušníkům invalidovým dostávalo na státních vyživovacích příspěvcích, kdyby invalida konal činnou vojenskou službu, náleží jeho rodinným příslušníkům po dobu jeho pobytu v léčebném ústavu příspěvek ve výši rozdílu mezi uvedenými zaopatřovacími požitky a vyživovacími příspěvky.

(⁴) Invalidé, umístění na náklad státu v ústavech pro choromyslné, nedostávají po dobu pobytu v ústavě, je-li tento pobyt delší jednoho měsíce, zaopatřovacích požitků. Manželce nebo družce (§ 20, odst. 1) a dětem (§ 21, odst. 1) náleží po dobu pobytu invalidova v ústavu podpora ve výši sazeb vyživovacího příspěvku, stanoveného pro rodinné příslušníky osob konajících vojenskou službu.

Manželka (družka) a děti invalidovy, na něž je vyplácen příplatek podle § 21, mají nárok na léčebnou péči v rozsahu a za podmínek uvedených v § 27, odst. 1 a 2, nemají-li nároku na léčebnou péči proti nositeli veřejnoprávního pojištění pro případ nemoci.

(¹) Nositel veřejnoprávního pojištění nemá nároku na náhradu nákladů vzniklých poskytnutím léčebné péče osobám majícím nárok na zaopatření podle tohoto zákona.

(²) Léky předepsané na účet státních úřadů pro válečné poškozence jsou lékárny povinny vydávati na úvěr za sazby pro strany úlev požívající.

Ministerstvo sociální péče může v dohodě s ministerstvem financí a ministerstvem zdravotnictví učiniti mimořádná pomocná opatření pro léčení nebo zotavení poškozenců nebo poskytnouti zvláštní peněžité příspěvky při léčení domácím, ambulatorním nebo ústavním.

(¹) Invalida, který potřebuje prothesy nebo jiné orthopedické pomůcky k zmírnění nebo odstranění následků poškození, pro něž se mu dostává invalidního důchodu podle tohoto zákona, má nárok, aby mu prothesa nebo orthopedická pomůcka nebo jejich opravy byly opatřeny na náklad státu. O nároku rozhodují státní úřady pro válečné poškozence. Podrobnosti stanoví ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.

(²) Invalidovi může býti podle potřeby poskytnut příspěvek na úhradu výdajů vzniklých zvýšenou spotřebou šatů a prádla následkem nošení prothes a orthopedických pomůcek.

(³) Invalida je povinen uhraditi sám výdaje vzniklé opravou nebo přidělením nové prothesy či orthopedické pomůcky, kterou zcizil nebo poškodil úmyslně nebo hrubou nedbalostí. Zaplatil-li tyto výdaje státní úřad pro válečné poškozence, nahradí si je srážkou ze zaopatřovacích požitků invalidových. Při opětovném provinění může býti invalida vyloučen na čas z přídělu nebo oprav prothesy.

(¹) Ministerstvo sociální péče může učiniti vhodná opatření k umístění invalidů neschopných výdělku, kteří nemají osob povinných (podle občanského práva) a způsobilých poskytovati jim výživu, v ústavech (domovech) zvláště k tomu určených. Ministerstvo sociální péče může, je-li toho potřebí, nebo v případech hodných zřetele povoliti výjimky z podmínek stanovených pro umístění v domově.

(²) Invalidovi v domově náleží ubytování, strava, lékařská pomoc a léky, a je-li toho potřebí, ošacení. Invalidovi možno povoliti denní příspěvek na drobné potřeby, jakož i pracovní odměnu podle směrnic vydaných ministerstvem sociální péče.

(³) Invalida je povinen podrobiti se ustanovením domácího řádu vydaného ministerstvem sociální péče.

(⁴) Trvá-li pobyt v domově déle než měsíc, odpočívá nárok na důchod invalidní. V tom případě mohou manželka nebo družka (§ 20, odst. 1) a děti (§ 21, odst. 1) dostati, je-li to nutné k jejich obživě, polovinu invalidního důchodu a drahotního příplatku, který byl invalidovi v době nastoupení do domova vyplácen. Příplatek na manželku a na děti může býti vyplácen v plné výši.

(¹) Státní úřad pro válečné poškozence může poskytnouti invalidovi na žádost školení nebo přeškolení, pokud je toho třeba, aby invalida mohl pracovati ve svém povolání nebo v jiném zaměstnání. Výlohy se školením spojené nese stát.

(²) Je-li nutno, aby invalida po dobu školení byl vzdálen své rodiny, hradí stát náklady spojené s ubytováním a stravováním invalidy. Důchod invalidní po tu dobu odpočívá. Manželce nebo družce (§ 20, odst. 1) a dětem (§ 21, odst. 1) náleží po tutéž dobu podpora ve výši sazeb vyživovacího příspěvku stanoveného pro příslušníky osob konajících vojenskou službu. O přiznání rozhodují státní úřady pro válečné poškozence.

(³) Nedostává-li se invalidovi po dobu školení ubytování a stravování na náklad státu, přísluší invalidovi po tu dobu zaopatřovací požitky invalidy se ztrátou výdělečné schopnosti 100%.