"Ústava je silnou zbraňou v rukách ľudu na jeho ďalšej ceste k socializmu," vyhlásil o novej ústave podpredseda vlády Široký. A socializmus, v ktorom niet miesta pre vykorisťovanie človeka človekom, buduje na práci človeka. Čo na našej novej ústave je najkrajšie, je práve povýšenie poctivej ľudskej práce, tvoriacej hmotné a kultúrne bohatstvo národa, na najvyššiu hodnotu v našej spoločnosti.

Naši roľníci vítajú novú ústavu, upevňujúcu nové poriadky í v našom štáte, poriadky, ktoré znamenajú koniec kapitalistického panstva zlatého teľaťa a nahradzujú ho panstvom statočnej, tvorivej a budovateľskej práce.

Naši roľníci žijú z vlastnej statočnej práce, a preto s istotou hľadia do našej socialistickej budúcnosti a vítajú novú ústavu ako bránu do týchto krajov. (Potlesk.)

Místopředseda dr. John: Ke slovu je dále přihlášen p. posl. Jura. Dávám mu slovo.

Posl. Jura: Slavné Ústavodárné Národní shromáždění!

Letošní jubilejní rok vstoupí do československých dějin jako mezník nového politického a hospodářského vývoje. Únorové vítězství pracujícího bídu přineslo utužení národní jednoty a vytvořilo rozmach tvůrčí iniciativy. Nové tempo práce se rozvíjí ve vláda, v parlamentě, v městech a na vesnicích, v dílnách i v kancelářích. Bez únorového vítězství by se nebyla zrodila ústava s tak pokrokovou, demokratickou a lidovou náplní. Ne nadarmo nazval lid základní zákon ústavou Gottwaldovou chtěl tím vyjádřit své uspokojení, že slova předsedy vlády: "Chceme, aby vůle bídu stala se zákonem," široce naplnila obsah ústavního zákona. Pracující lid Československa už po prvé světové válce žádal pod vlivem vítězné říjnové revoluce socialisaci hlavních výrobních prostředků, ale česká buržoasie, která se zmocnila hospodářských a později také politických posic, se přičinila o to, ne aby se vůle lidu stala skutkem, nýbrž aby z pracujícího lidu učinila nástroj svých kořistnických cílů.

Reakce, která byla po květnovém vítězství zbavena hospodářské nadvlády, se ve spojení se zahraniční reakcí pokusila zmocnit svých bývalých posic, ale československý lid, poučení dlouhodobým boje, strádáním a obětmi, svých jednotným nástupem překazil její zločinné záměry a zajistil další mírový a bezpečný zdroj lidové demokracie. Vítězstvím lidu bylo umožněno ústavní zakotvení vymožeností národní revoluce a uvolněna cesta lidové demokracie k socialismu.

Ústava první republiky byla vybudována na hospodářských základech kapitalismu. Stěžejní zásadou byla ochrana soukromého vlastnictví. Čím větší byl majetek, tím větší úcty a ochrany požíval jeho vlastník. Kdo vlastnil výrobní prostředky a kapitál, měl právo využívat druhých k svému obohacení. Silní jedinci mohli kořistit z cizí práce a nemuseli se ohlížet na škodu. Takový byl kapitalistický řád, který tak těžce doléhal na pracující lid, jej vysával v době konjunktury a nechával hladovět v době krise a nezaměstnaností. A když se pracující lid bránil, když se stávkou domáhal spravedlivé odměny za svou prácí, nerozpakovala se vládnoucí kapitalistická menšina použít ozbrojených zákroků četnictva a vojska na ochranu soukromokapitalistického pořádku.

Dnešní mladé generaci, která nebyla svědkem kapitalistického násilí, se zdá neuvěřitelnou skutečnost, že desítky bezbranných dělníků padly na ulicích Prahy, Kladna, Mostu, Frývaldova, že v době krise milionová armáda nezaměstnaných dělníků strádala a hladověla, zatím co skladiště byla přeplněna zbožím a zásobami. Proto s takovou radostí zúčtoval československý lid nejen s německými zrádci a kolaboranty, ale i s nenasytnými českými a slovenskými kapitalistickými kořistníky; proto také slavnostně uvítal znárodnění dolů, bank a klíčového průmyslu, proto se nadšeně zapojil do výstavby nového lidově demokratického zřízení proto se v únoru tak jednotně a rozhodně postavil na jeho obranu, proto také s radostí přivítal ústavu, která zaručuje definitivní rozlom se starým kapitalistickým světem tím, že zajišťuje skutečnou lidovou demokracii v hospodářství.

Zásadou, že všechno hospodářství má sloužit lidu, je jasně řečeno, že v lidové demokracii se nestrpí obohacování jedinců, nýbrž jedině prospěch a blaho všeho lidu. Kapitalistickým kořistníkům byly znárodněním odňaty jejích hospodářské posice. Lid sám se ujal politické a hospodářské moci a dokázal, že dovede vládnout bez kapitalistů, ano lépe než oni. A toto nastolení lidové demokracie v hospodářství se vtěluje do nové ústavy, aby bylo závazkem pro čs. lid a příkladem pro pracující jiných zemí, kteří jsou ještě pod nadvládou kapitalistické menšiny.

Nová hospodářská soustava lidové demokracie je založena na znárodnění. přírodního bohatství, průmyslu, velkoobchodu a peněžnictví, na vlastnictví k půdě, na ochraně drobného a středního podnikání a na nedotknutelnosti osobního majetku. Prospěšnost znárodnění pro celostátní zájmy byla už prokázána. Soukromokapitalističtí podnikatelé, jímž byl po prvním znárodnění ponechán značný hospodářský sektor, se vrhli na spekulací, šmelinaření a černý obchod, zpronevěřovali materiál a rozvraceli výrobní plán; naproti tomu znárodnění mělo blahodárný vliv na vzrůst výroby a zvyšování pracovní morálky. Znárodněním se změnil vztah pracovníků k výrobním prostředkům. Zaměstnanci se už nemusejí obávat, že vyšším výkonem ohrozí sebe nebo své spolupracovníky, poněvadž vidí, že zvýšením produktivity přispívají k prospěchu celku a tím i ke zvýšení své vlastní životní úrovně. Z nového vztahu pracujících k výrobním prostředkům vyrůstá veliká iniciativa a nová ohromná síla a nadto se z osvobozené práce rodí nový typ člověka. Jsme na prahu ohromného budovatelského období, jež se bude rozvíjet k prospěchu národa. Brzo se přesvědčí všechen náš lid, že znárodnění bylo velkým požehnáním pro další rozvoj našeho národního života.

Ustanovení ústavy, že půda patří těm, kdo na ní pracují, je ústavním sankcionováním dávné tužby zemědělského lidu. Stejně velkou vymožeností je ústavní ochrana drobného a středního podnikání. Reakce usilovala získat střední vrstvy zemědělců, obchodníků a živnostníků šířením pomluv a lží proti lidově demokratickému zřízení a proti socialismu. Ústavní ochrana středního a drobného podnikání spolu se zásadou, že půda patří těm, kdo na ní pracují, je nejlepší odpovědí a opravdu přesvědčujícím důkazem pro střední vrstvy zemědělců a živnostníků. Za kapitalistického zřízení byli zemědělci a živnostníci vystaveni dravostí a nenasytnosti kapitalistických požíračů. Drobné a střední podniky byly ničeny. Lidově demokratická republika má veliký a přirozený zájem na tom, aby znárodněná výroba byla doplňována rozvíjejícími se řemesly a živnostmi. Toho, co lidově demokratická republika dala drobnému a střednímu podnikání, toho by se zemědělci a živnostníci nikdy nebyli dočkali za starého kapitalistického zřízení.

První republika dala lidu v ústavě různá práva, ale všechna zůstala jen právy papírovými. Je to přirozené. Jedině ve společnosti, kde je společenská rovnost. kde se jednotlivci nemohou přiživovat na práci národa, je zaručena opravdová svoboda. Co jsou americkému dělnictvu platná všechna práva, na př. svoboda tisku, rozhlasu a filmu, když veřejné mínění šířené tiskem, rozhlasem nebo předváděné filmem je určováno několika silnými jedinci, kteří jako majitelé tiskových koncernů, rozhlasových společností anebo jako výrobci filmů rozhodují o tom, co může americký dělník číst, poslouchat nebo vidět. Stejně pozbývají významu práva shromažďovací. Když propůjčení místností je závislé na vůlí vládnoucí menšiny.

Teprve při zajištění hospodářské rovnosti stávají se osobní a sociální práva skutečnou hodnotou. Proto politická a sociální práva zajištěná v naší ústavě jsou velikými vymoženostmi lidově demokratické republiky. Zásada, že stát má řídit veškeré hospodářství na podkladě jednotného plánu, je logickým důsledkem zvolené cesty socialisující demokracie. Hospodářským plánem se umožňuje vzrůst výroby a zvyšování životní úrovně. Plánovité hospodářství zabraňuje krisím a nezaměstnanosti. Na úspěšné konsolidaci našeho hospodářství jsme se přesvědčili, co znamenalo plánovité hospodářství pro rychlou rekonstrukci hospodářství. Bez plánovitého hospodaření nebyli bychom tak rychle překonali poválečné obtíže a nezvládli veliké budovatelské úkoly. Jenom plánovitým hospodářstvím můžeme zvyšovat životní úroveň lidu. K tomu, aby se jednotlivci obohacovali na účet pracujících, nebylo třeba plánu, ale k tomu, aby se obohatil národ, je třeba dobře sestaveného a včas uskutečňovaného plánu. Hospodářské zajištění politických práv v lidově demokratickém řádu, směřujícím k socialismu, skýtá všechny předpoklady, aby na podkladě plánu spolu s rozvíjením široké tvůrčí iniciativy lidu byla zlepšována životní úroveň a vybudována šťastná a radostná budoucnost národa.

Naše lidová demokracie se někdy nevědomky, ale častěji úmyslně zaměňovala za socialistické zřízení. My ještě nemáme socialistické republiky, ale chceme k ní dospět vývojem lidové demokracie. Zakotvením revolučních vymožeností v ústavě, vzrůstem výroby, zvyšováním produktivity práce a spravedlivým rozdělováním národního důchodu se dostaneme na bezpečnou mírovou cestu k socialismu.

Socialismus byl pomlouván, socialismu bylo používáno k zastrašování širokých vrstev, že je poškodí, že je připraví o jejich majetek. Československá cesta k socialismu prokázala, že socialismus více než kterékoli jiné společenské zřízení ctí práci, píli a výkonnost, že práci odměňuje podle zásluhy, že chrání poctivým způsobem získaný majetek, že neochuzuje, nýbrž obohacuje lid, že přináší radost do měst i vesnic, že usiluje o blahobyt a štěstí lidu, že zajišťuje a přenáší celému národu lepší zítřek.

Naše dosavadní československá cesta k socialismu se plně osvědčila. Konsolidovalo se hospodářství, udržela se měna, zvyšovala se životní úroveň. Prokázalo se, že lidová demokracie směřující k socialismu je vyšší a pokrokovější typ společenského zřízení. Často se předhazovalo, že zespolečenštěná výroba není s to se rozvinout, neboť bude postrádat podnikatelskou iniciativu. Iniciativa kapitalistů to byl pláštík pro dosažení soukromých zisků.

Pracující lid ve znárodněné výrobě si dovedl najít daleko vyšší typ iniciativy, t. j. tvůrčí iniciativu, která zlepšuje a rozvíjí výrobu proto, aby přinesla nikoli zisk několika jedincům, nýbrž blahobyt všemu lidu. Za rychlou konsolidaci hospodářství, za dosažení předválečné výroby, za to všechno, že jsme to dokázali klidnou cestou a bez bojů, zasluhuje vděčného uznání jednotné Revoluční odborové hnutí, které se stejně úspěšně podílelo na zabezpečení lidové demokracie, které věrně a obětavě střežilo cestu k socialismu.

Naše nová ústava je vpravdě lidová, neboť zajišťuje lidu vše, co si vybojoval. Vyšší typ společenského zřízení, který je ústavou zaručen, je posvěcen dlouholetým strádáním, utrpením, bojem, ano i obětováním životů nejlepších synů a dcer našeho národa. Nový právní řád, který vzejde z ústavy, bude lidem ctěn a milován, ale také ochraňován, a to jako pořádek, který si dal sám lid, který vyšel z jeho práce a boje za lepší život.

Sebelepší zákon sám o sobě nestačí k tomu, aby nás dovedl do zaslíbené země. My však máme všechny předpoklady k tomu, abychom se do této země zítřka skutečně dostali. Hospodářství vedené lidově demokratickým zřízením, opírající se o znárodněné podniky a řízené podle jednotného plánu, skýtá všechny možností soustavného zvyšování životní úrovně. V československém lidu se rozvíjí široká iniciativa pracovní, organisační a tvůrčí. Nic nestojí v cestě, abychom svůj hospodářský a politický vývoj zorganisovali k prospěchu a rozkvětu národa. Stará společnost se snažila zajistit prospěch pro privilegované jednotlivce; lidová demokracie zajistí štěstí a blahobyt pro celý národ. S lidově demokratickou ústavou, s tvůrčí iniciativou našeho lidu, ve věrném přátelství s bratrskými národy, mířícími k týmž metám, jednotně a vytrvale dospějeme k dosažení společenského řádu, v němž nebude vykořisťování člověka člověkem a v němž národy Čechů a Slováků se budou rozvíjet v družnosti, spokojenosti a blahobytu. (Potlesk.)

Místopředseda dr. John: Ke slovu je dále přihlášena pí posl. Škrlantová. Uděluji jí slovo.

Posl. Škrlantová: Pane předsedo, pánové a paní.

V desátém základním článku ústavy se praví: "Nositelem a vykonavatelem státní moci v obcích, okresích a krajích a strážcem práv a svobod lidu jsou národní výbory." Jsou jednou z největších našich revolučních vymožeností. I za prvé republiky tvořili zákony zástupci lidu, ale vykládala je a prováděla byrokracie, t. j. vysoký státní aparát, který se úporně bránil kontrole lidu. Po převratu 28. října 1918 zůstal všude ještě starý rakouský policejní, byrokratický režim. Lid neměl rád byrokracii. Pod hlubokým dojmem vítězné ruské revoluce začal si tehdy nás lid uvědomovat, že tento systém vlastně odporuje demokratickému řádu, a proto už r. 1918 vznikaly spontánně revoluční národní výbory, sbory volené lidem, které se začaly ujímat provádění zákonů. Avšak tyto zárodky projevené vůle lidu byly státní mocí brzy potlačený. Lid poznával čím dále tím jasněji, že statní moc slouží zájmům kapitalistů. I řada správních pracovníků dokazovala tehdy, že v neblahém rakouském dědictví se musí něco stát. Zemské úřady pracovaly zdlouhavě. Než se vyřídil jeden spis, prošel řadou kanceláří a jeho vyřízení bylo často dražší než byla hodnota, o kterou šlo. Pověstný úřední šiml způsoboval často mnoho zlostí a zármutku.

Roku 1920 bylo zákonem č. 126 přijato zřízení župních úřadů, jejichž historie spadá u nás již do 13. století, ale provedení zákona v historických zemích zůstalo ležet a spalo hlubokým spánkem až do r. 1927, kdy byl přijat zákon č. 125, který znamenal návrat k zemskému zřízení, jež trvá dodnes. V době naší nejtěžší národní poroby se ukázala nutnost, aby si lid vytvořil své orgány k povalení okupantské tyranie. I v této době, kdy se rozhodovalo o osudu našeho národa, páni - jako vždycky - zklamali. Přešli otevřeně do tábora nejúhlavnějších nepřátel. Vytvořil se ilegální ústřední revoluční národní výbor, jehož provolání, výzvy a zprávy byly uveřejňovány zejména r. 1942 v ilegálním Rudém právu. Tyto zprávy byly celým národem dychtivě očekávány. ve chvílích největšího řádění fašistických barbarů poznal náš lid, že není opuštěn. V lidu a s lidem byla stále komunistická strana, jejíž členové byli iniciátory a prvními funkcionáři prvních revolučních národních výborů. Všechny naděje našeho lidu se upíraly k velkému slovanskému bratru Sovětskému svazu, slavné VKPB, ke generalissimu Stalinovi a jeho nepřemožitelné Rudé armádě.

Komunistická strana v čele s Klementem Gottwaldem dala signál. Dne 1. září 1944 vyzýval z Moskvy hlas poslance kladenského kraje a národního hrdiny Švermy, k vytvoření široké sítě národních výborů. Prvním úkolem národních výborů bylo soustředit odboj a vytvářet předpoklady k převzetí státní moci. Je historickou skutečností, že už tehdy dal lid bezvýhradnou důvěru komunistům, kteří tvořili hlavní jádro revolučních národních výborů. Každý z funkcionářů věděl, že je to boj na život a na smrt.

Po slavném povstání našeho lidu, po vyhnání barbarů nezapomenutelnou Rudou armádou vyrostly všude národní výbory a ujaly se odpovědné práce. v propadlišti dějin zmizeli okresní hejtmani. Košický vládní program obsahuje první ustanovení o národních výborech. Jejich činnost se denně rozvíjí. Provádějí národní očistu, zachraňují majetek republiky, tvoří sbory národní bezpečnosti, upevňují pracovní kázeň, vykonávají první opatření v sociální péči, starají se o výživu, osidlují pohraničí, provádějí odsun Němců. Lid musel hned v revolučních dnech hmatatelně cítit, že je tu někdo, kdo se o něj stará, kdo dovede pochopit každou bolest a snaží se jí odstranit. Rodí se první pracovní plán v rámci působností národních výborů. Po všech zkušenostech můžeme klidně prohlásit, že politická a hospodářská výstavba republiky byla by nemyslitelná bez národních výborů.

Plny bohatých zkušeností přistupují národní výbory a ÚRO k provádění prvního celostátního plánu, dvouletky. Reakce poznala, jak nesmírný význam mají národní výbory pro zahojení těžkých ran války, pro podnícení nadšení a lásky lidu k lidově demokratické republice. Reakcí tentokrát nestačily síly, aby národní výbory likvidovala jako r. 1918. Lid měl již těžce zaplacené zkušeností a pak tu byla silná, stále rostoucí komunistická strana v čele s Klementem Gottwaldem. Reakce začala brzdit, sabotovat a odvracet národní výbory od jejich úkolů. Předseda vlády Klement Gottwald několikrát upozorňoval, že národní výbory nevyužívají dostatečně své pravomoci, a zatím reakce rozpoutala kampaň proti národním výborům pro t. zv. porušování právního řádu a překročování úřední pravomoci, a proti národní bezpečnosti. Úředníci národních výborů byli vyzýváni k neplnění příkazů volených zástupců lidu. Předsedové národních výborů byli vystavováni nejpustším pomluvám. Předsedkyni národního výboru v Týřovicích na Rakovnicku byla poštvanými rozvratníky vytlučena všechna okna. Bylo to v lednu, kdy byl mráz a předsedkyně měla malé dítě. Tam, kde se prostí funkcionáři reakčních stran v národních výborech svou prací postavili proti záškodnictví pravicových skupin. byli odvoláni ze svých funkcí v národních výborech, jako tomu bylo u okresního národního výboru v Kladně. Ke ctí velké části členů národních výborů, příslušníků těchto stran, budiž konstatováno, že nepodlehli nátlaku a pracovali s komunisty ke zdolání překážek.

Při jednání o ústavě byl nejprudší útok reakce proti národním výborům. Předseda ústavního výboru ÚNS dr. John ve schůzi dne 15.prosince 1947 konstatoval: "Nepřekonatelné obtíže se ukázaly při kapitole o národních výborech."