Byli bychom také rádi, kdyby slova ústavy o vzájemném poměru všech příslušníků našeho národa byla uvedena ve skutek, by slova slavného právníka Viktorina Kornela ze Všehrd ovlivňovala naše konání. Říká: "Země Česká převyšuje okolí mužností lidí z ní pošlých. A kdyby mužností té proti nepřátelům svým, ne sami proti sobě užívali, i spravedlností práv kdyby je v své pevnosti nepohnuté držeti chtěli."

Vážené dámy a pánové, hlásíme se k socialismu, poněvadž jsme přesvědčeni, že to odpovídá duchu dějin našeho národa. Již husitské hnutí bylo převážně hnutím sociálním a selské rebelie a sociální boje pracujícího lidu v posledních desítiletích ukazují na směr tužeb našeho národa. Veliké politické zápasy o volební právo na počátku tohoto století byly v jádře vedeny proto, aby pracující lid pomocí politické moci zlepšil také své postavení hospodářské.

My socialisté nijak nezapíráme, že bychom chtěli, aby ustanovení čtvrtého článku ústavy Svazu sovětských socialistických republik se naplnilo také u nás, aby socialistická hospodářská soustava a socialistické vlastnictví výrobních prostředků se staly skutkem a bylo odstraněno vykořisťování člověka člověkem.

Proto zaručujeme v ústavě znárodnění přírodního bohatství, průmyslu, velkoobchodu a peněžnictví a hospodářské podnikání svěřujeme státu, svazkům lidové správy a družstvům. Vlastnictví k půdě má býti řízeno zásadou, že půda patří tomu, kdo na ní pracuje. Přitom chráníme osobní majetek, drobné a střední podnikání a zavádíme jednotné hospodářské plánování, aby byla zajištěna míra národní spotřeby.

To je náplň naší socialistické demokracie, která spolu s demokracií politickou má tvořit ten nový pojem "lidové demokracie".

Není bez zajímavosti, že v době, kdy projednáváme ústavu, dochází k velmi zajímavému zjevu v dělnickém a socialistickém hnutí československého lidu. Dělnické hnutí v Československu již řadu let usilovalo o to, aby opět došlo ke sjednocení dělnického socialistického tábora. Političtí vězňové-socialisté se za války v žalářích domnívali, že po této válce bude samozřejmou věcí, že dojde k vytvoření jednotné socialistické strany. Avšak teprve nyní se dostáváme k tomu, že v nejbližších dnech bude provedeno spojení Komunistické strany Československa s československou sociální demokracií v jednotnou Komunistickou stranu Československa. (Potlesk.) Považuji to za veliký úspěch dělnického hnutí. Vytváříme tím jednotu, která bude podporou všech těch článků a požadavků, které jsou obsaženy v naší ústavě. Bude garancií, že ústava nezůstane pouhým slovem, nýbrž že bude naplněna skutkem. Jsem přesvědčen, že tím splníme odkaz všech socialistických bojovníků minulých desítiletí. Jsem také přesvědčen, že tento svazek bude pevný, a to proto, poněvadž jsou dnes odstraněny všechny rozdíly, které nás dělily. Politická demokracie a socialistická demokracie ve své náplni budou nejpevnějším poutem jednoty socialistického a dělnického hnutí v Československu. (Potlesk.)

Není bez zajímavosti, že přijímáme novou ústavu v r. 1948, kdy vzpomínáme význačných událostí celonárodních a také všeslovanského sjezdu v Praze v r. 1948. V roce 1938 jsme byli zrazení v Mnichově a v této těžké době miliony lidí, kteří stáli na náměstích měst, se ptaly, kdo nám zůstane věren a kdo nám pomůže. A byl to tehdy pouze Sovětský svaz, který nám potvrdil věrnost. Tuto skutečnost jsme si znovu ověřili, když jsme byli v Kyjevě na návštěvě, a kdy vysoký sovětský funkcionář nám prohlásil na náš dotaz, že tehdy na Ukrajině byla připravena veliká armáda, která vyčkávala pokynů, aby nastoupila nám ku pomoci. Proto chceme věrnost oplácet věrností.

Projednáváme naši ústavu několik dní po 5. květnu, po veliké události, kdy slavná sovětská armáda osvobodila naši Prahu a kdy jsme mohli za pomoci sovětské armády zase osvobodit celou Československou republiku. Nezapomeneme toho a znovu zdůrazňuji: věrnost budeme vždycky oplácet věrností. (Potlesk.) Jednotná socialistická strana bude zárukou, že ani tato slova nezůstanou pouhými slovy.

Naše republika se osvobodila krví a utrpením milionů, a proto nová ústava pečuje také o vojenskou výchovu, aby si náš lid uvědomil, že svobodu třeba hájit, a je-li třeba, za ní i umírat. Při sdělávání první ústavy byla velká debata o jazykovém zákonu. Toho jsme nyní ušetřeni. Utrpení válečných let, hlavně zrada, kterou na demokracii a republice provedli bývalí naši spoluobčané, nám tento problém vyřešily. Jsme přesvědčení, že ho vyřešily jednou provždy a že je skončen věčný boj, který náš národ vedl na území naší vlasti s bývalými našimi spoluobčany. Jsme státem Čechů a Slováků.

Dámy a pánové, dáváme našemu lidu tuto ústavu v přesvědčení, že to bude - abych užil slov velkého amerického presidenta Abrahama Lincolna - vláda lidu, z lidu a pro lid, že to bude ústava, kterou potvrdí v příštích volbách lid, neboť tím potvrdí jen skončení tisíciletého boje Čechů a Němců, potvrdí skutečnou vládu lidu, potvrdí, že chceme pokračovat na cestě k hospodářskému socialismu, který odstraní vykořisťování člověka člověkem. (Potlesk.)

Místopředseda dr John: Ke slovu je dále přihlášen p. posl. dr Bátěk. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Bátěk: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Přijetím ústavy bude slavnostně proklamována před očima národa i světa nová cesta, na kterou se dal český národ. Revoluce v únoru zkrátila podstatně cestu k dosažení konečných cílů a k tomu chceme zásadně říci toto:

Dnešní světová situace je výsledkem duchovního a politického vývoje, jehož počátky lze sledovat už z renesance, avšak obráží se teprve v posledních dvou stoletích a vede do naší přítomnosti. Nesmírná náplň vnitřního a vnějšího dění v této osudové době vrcholí ve dvou událostech: v revoluci politické a revoluci hospodářské. K ní vedou všechny duchovní proudy nové doby a tam jsou kořeny všech problémů přítomnosti. Obě znamenají převrat tak obrovitého rozsahu, který se v dějinách, jež můžeme přehlédnouti, nikdy neudál. Vytvořily svět, který stojí před námi a jehož základ a obrysy jsou obsaženy v ústavě, o které jednáme.

Obě revoluce, politická i hospodářská, souvisí pochopitelně spolu co nejúže a vznikají ze společného sociologického podnebí, jež se utvářelo ze středověku, až do dnů jejich vzniku. Revoluce politická obsahuje v sobě demokratismus a liberalismus a ve stručnosti můžeme říci, že to ve své době byl nejrozsáhlejší, nejmocnější, nejpromyšlenější a nejvytrvalejší pokus, který lidstvo do té doby podniklo, aby vyhladilo dědičný hřích násilí a útlaku ve všech jejich politických, duchovních a hospodářských formách, dědičný hřích, který, jak dnes víme, vnikl před tisíci lety s prvními vysokými kulturami a organisovanými státy do světa mírumilovných primitivních kultur a vytvořil svět, který nazýváme feudálním, absolutistickým a imperialistickým a jehož znakem bylo vykořisťování se všemi průvodními zjevy.

Během této nesmírné doby podnikal člověk stále nové útoky na vrchnostenský stát a snažil se osvobodit z politických a duchovních pout, jež mu byla vnucena. Byli to již Řekové, kteří za obdivuhodných okolností a se strhující obětavostí položili základy k tomu, co znamená evropskou civilisaci.

Výsledky politické revoluce přinesly trpké zklamání těm, kteří nedovedli dost dobře odhadnout rozdíl mezi předrevolučním zneužíváním moci, libovůlí, potlačováním, vykořisťováním a ponižováním lidí, utiskovaných státem, šlechtou a patricii, zotročením selského stavu v širokých oblastech Evropy, krutým potlačením každé myšlenky, porobením měšťanstva, třídní justicí a třídním zdaněním, nejnestoudnějším obohacováním a obchodem s vojáky, černošským otroctvím, nejkrutější zámořskou kolonisační, a dobou porevoluční.

Celý svět 18. století vyústil nakonec ve francouzské revoluci, jejíž účinky se dodnes projevují a na níž je založeno všechno to, co dýcháme a v čem žijeme. Veliký experiment francouzské revoluce musel ve skutečnosti dopadnout špatně. Ideje onoho roku rozšířily se však po celé zeměkouli a všechny země mají podíl na tomto rozšíření. U nás tyto myšlenky rozlomily starou barokní formu našeho života a byly prvými myšlenkami, které zahájily boj za politické uplatnění našeho národa.

Vítězně vedly k r. 1848 a letům dalším až k vybojování politické samostatnosti v r. 1918.

Politickou revolucí západu, o které jsem mluvil, můžeme nazývat lidovou a občanskou potud, že sice děkuje za rozhodující podněty osvobozujícímu úsilí selského stavu, utlačovaného feudalismem, avšak nebyla by se nikdy rozrostla do té šířky a průbojnosti, kdyby se nemohla opřít o měšťanské a průmyslově-obchodní vrstvy. Protože pak tato vrstva je výtvorem hospodářského vývoje, který nakonec vyvrcholil v hospodářské revoluci, je samozřejmě pravdou, že hospodářská revoluce byla mocně podporována revolucí politickou. Teprve tato však vytvořila podmínky, jež umožnily rozvoj techniky, dělbu práce a výměnu.

Počátek strojního věku dal na sebe ještě dlouho čekat po tom, co novověký duch prokazoval smysl a svoje nadání pro řešení technických problémů. Z toho, že v několika stoletích se nahromadily nevyužité technické ideje, vysvětlujeme převratnou a někdy i ničivou náhlost, se kterou se v 19. století uskutečnila hospodářská revoluce, charakterisovaná zejména používáním strojů.

Od této chvíle, kdy došlo k této revoluci, kdy používání strojů vedlo k racionalisaci, začíná nový veliký boj těch, kteří byli ještě bezbrannější než to bylo v případě svrchu uvedeném, o jejich práva. Bylo již mnohokrát drasticky prokázáno, že nepřítel hospodářský byl v podstatě nelítostnější než nepřítel jenom politický.

Život se zásadně změnil, změnily se formy života a vzrůstaly třídní rozdíly. Ve vývoji se změnila pak úloha státu a žádným způsobem nebylo možno zabránit vzrůstajícímu sebevědomí pracujících, zvláště když myšlenky socialismu byly formovány tak důrazně, jak to učinil Marx a staly se novou základnou všem, kteří chtěli změnit kapitalistický hospodářský systém. Svobody vydobyté na všemocném státu francouzskou revolucí bylo třeba doplnit zárukou, že odpadne vykořisťování a že v další fázi stát převezme i určité povinnosti v tomto směru.

V nové ústavě pak za zcela změněných hospodářských předpokladů a při změněném názoru na funkci státu, jsou zásadně vyjádřena základní práva každého pracujícího a stát převzal záruku, že tato práva budou v obou směrech, t. j. ve směru politickém i hospodářském, splněna, ale nakonec převzal i vůči svému bývalému objektu povinností. Tím byl dokončen vývoj, který jsem načrtl a jeho vyjádřením jsou zejména ta ustanovení ústavy, která pojednávají o sociálních právech občanů. Jsme přesvědčeni, že to není konec vývoje, že to je začátek nové cesty, která bude pokračovat přebíráním nových povinností se strany státu, aby byla zajištěna nová společnost, ve které nebude vykořisťovaných a nebude vykořisťovatelů a každý bude za svou práci nejen odměněn, ale bude mít právo, aby jeho život byl zajištěn pro případ nemoci, stáří a pod.

Stáváme se tedy znovu předvojem sociálního pokroku, jak tomu bylo již tolikrát v minulosti. Na svých bedrech jsme v minulosti nesli tíži nacionálního boje a boj skončil osvobozením našeho lidu v r. 1918. Otázka sociální nebyla dořešena a naše stará ústava ponechala si liberálně-kapitalistickou náplň. vývoj pak - a zejména události únorové - naplnily obsah občanských svobod, převzatých jako výsledek politické revoluce, výsledky revoluce hospodářské a předložená ústava zásadně mění starou hospodářskou strukturu a přejímá tyto zásady. Hospodářský život bude založen na hospodářství, jehož základem budou znárodněné podniky a znárodněné zdroje národního hospodářství. Hospodářská činnost bude důsledně plánovaná. v tomto plánu bude ponecháno místo pro řemeslo, živnosti a maloobchod.

Politickým doplňkem takovéhoto hospodářství bude zlidověná správa, národní výbory a zlidověné soudnictví. Práva jednotlivce, jak byla vybojována, budou tedy nejen zachována, ale budou doplněna podstatnou náležitostí, t. j. hospodářským naplněním vybojovaných svobod. Společnost nabude tím samozřejmě určitá práva vůči jednotlivcům. Jsme přesvědčení, že to, co je v ústavě vyjádřeno, a duch, kterým má býti neseno důsledné provádění přijatých zásad, jsou ve shodě s politickými postuláty křesťanskými a že můžeme prohlásit, že výsledky dlouhé cesty vývoje za lidskou svobodu a za hospodářskou svobodu v konečné náplni, jak je vyjádřena v ústavě, jsou ve svých důsledcích křesťanské a prospěšné celému národu. Zvláště zdůrazňujeme na tomto místě, že křesťanský názor na poslání jednotlivce na tomto světě postuluje nutně i hmotné předpoklady štěstí jen jednotlivce. Ty budou splněny ve společnosti sociálně spravedlivé, ve které budou odstraněny i všechny možnosti vykořisťování.

Československá strana lidová přijala tyto zásady již jako přímý důvod svého založení a své existence. V celém svém vývoji stála na straně sociálního pokroku a kritiky liberalismu a kapitalismu, jako strana výhradně protiliberální a protikapitalistická. Program formovaný už v r. 1894 byl měněn pouze v jednotlivostech a v konkretních cílech a celková linie strany se nesla zásadně za změnou lidské společnosti změněním hmotných předpokladů lidské existence. Ke všemu, co bylo řečeno, je třeba zásadně dodati, že podle křesťanského světového názoru třeba naplniti reformy, jichž předmětem je člověk, náplní mravní a vývoj této mravní náplně musí býti souběžný s vývojem techniky.

Zdůrazňujeme v této chvíli zvláště, že nepostradatelnou částí přeměny lidské společnosti, má-li dojíti ke společnosti vyššího typu, je i přeměna mravní. Výsledky reforem, které jsou obsaženy v ústavě, směřují k cílům, které jsou přímými politickými cíli československé strany lidové a proto se staví československá strana lidová nejen kladně k nové cestě českého národa, která byla takto proklamována, ale je upřímně přesvědčena, že je to správná cesta k spravedlivějšímu a šťastnějšímu životu všech Čechů a Slováků ve společném státě.

Jsme dále přesvědčeni, že československý lid bude úzkostlivě střežit svobody, které jsou výsledkem tolika bojů a prolité krve, a které jsou v ústavě vyjádřeny a že bude stejně tak střežiti svá sociální práva a nedovolí, aby byla jakkoliv zkracována. Každý pokus o jejich zkrácení znamenal by zásah do nejslavnějších výsledků všech našich revolucí, přerušení tradice od husitských dob, které svým sociálním charakterem byly tak obdobné dnům našim - až po vítězné revoluce sociální na západě a pak konečně a definitivně v Sovětském svazu.

Přejeme si, aby přibývalo osobního štěstí a mravnosti každého občana a šťastný lid aby je rozšířil ke štěstí svému a celé příští generace. (Potlesk.)

Místopředseda dr John: Ke slovu je dále přihlášen pan posl. dr Brúha. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Brúha: Slávne Ústavodarné Národné shromaždenie, panie a páni!

Dovoľte, aby som pri dnešnej rozprave o našom najdôležitejšom zákone, o zákone, ktorý bude tvoriť základ nášho celého budúceho života a vývoja a ktorého vypracovanie bolo cieľom tohto slávneho sboru, predniesol aj ja niekoľko skromných slov.

Máme za sebou dva roky intenzívnej práce, ktorá priniesla nášmu ľudu veľké množstvo doteraz nevídaných hodnôt, najmä po februárových udalostiach. Po tejto stránke možno so zadosťučinením pozrieť nazpäť na vykonané dielo. Boly však chvíle v uplynulých dvoch rokoch, kedy sme prestávali veriť, že dôjde k tomuto slávnostnému aktu, k uzákoneniu našej ústavy. Všetci tí, ktorí milovali svoj národ a štát, si úprimne želali, aby Ústavodarné Národné shromaždenie splnilo svoju hlavnú úlohu, dať nášmu ľudu novú ústavu, ústavu najlepšiu, ústavu, ktorá by bola základom rozmachu a blahobytu nášho ľudu a štátu po každej stránke. Nezostalo len pri sľuboch, došlo aj na skutky. Naše veľké úsilie rekonštrukčné po hroznej vojne a naše veľké úsilie budovateľské je dnes korunované ďalším veľkým úspechom - základným zákonom štátu - ktorý bude slúžiť len záujmom nášho ľudu, ktorý podľa základného článku tohto zákona je jediným zdrojom všetkej moci v našom štáte a bude len na nás, na každom jednotlivcovi, aby bol tým najúčinnejším prostriedkom a zbraňou v našom spoločnom úsilí dosiahnuť pre všetok náš ľud všetky podmienky pre slobodný, spokojný a šťastlivý život v jednotnej a nedeliteľnej Československej republike, vlasti to dvoch rovnoprávnych bratských slovanských národov Čechov a Slovákov.