Tehdy chválili naši demokracii a naši svobodu. Přestali je chválit, když jsme znárodnili náš průmysl a peněžnictví, když jsme odstranili od moci kliku zrádných velkokapitalistů, když jsme opřeli svoji bezpečnost o bratrský Sovětský svaz a ostatní slovanské národy, když jsme po únoru očistili vládu a Národní frontu od protistátních a špionážních živlů; když zahraniční imperialisté ztratili tuto svoji agenturu u nás a tím i naději, že nás odtrhnou z tábora míru a pokroku, tu začali naši zemi zběsile pomlouvat. Ale žádná lavina pomluv proti naší republice nemůže zakrýt skutečnost, že naše lidová demokracie dává více svobod a více práv našemu lidu, je pokrokovější a demokratičtější než kapitalistické demokracie amerických a anglických miliardářů. (Potlesk.) O demokracii nemají práva mluvit ti, kteří provádějí rasovou diskriminaci černochů, zbavují je volebního práva, kteří honí před vyšetřující výbory pro neamerickou činnost desetitisíce pokrokových lidí, kteří podporují krvavý režim fašistické menšiny v Řecku, kteří zvou k t. zv. obnově Evropy Franka, agenta Hitlera a Mussoliniho, kteří dnes po tragických zkušenostech s německým fašismem znovu pomáhají na nohy německému militarismu. Nemají práva dávat nám lekce o demokracii a svobodě ti, pro které naše svoboda a svrchovanost byla právě před deseti lety předmětem handlů a čachrů a kteří nás pro své imperialistické zájmy vydali Hitlerovi, za což zaplatil náš lid krvavými daněmi. Po těchto zkušenostech žádné pomluvy ani hrozby nepřimějí náš lid, aby ohrozil svoji svrchovanost, aby přijal jejich pomoc na základě Marshallova plánu a vydal se jim opět na milost a nemilost. (Potlesk.)

Poučeni předmnichovskými i mnichovskými zkušenostmi, zajistili jsme v naší ústavě, aby již nikdy nikdo nemohl rozhodovat o našem osudu bez vůle a proti vůli lidu. K mnichovské kapitulaci přes všechny snahy zahraničních imperialistů by nebylo došlo, kdyby byla bývala uplatněna vůle lidu. R. 1938 stál náš lid sjednocen a připraven vlastními těly hájit republiku, demokracii a svobodu. Prokázal tuto svoji pohotovost v obrovských vlasteneckých manifestacích 22. září, v generální stávce, která svrhla kapitulantskou Hodžovu vládu, ve skvělém nástupu ve chvíli všeobecné mobilisace. Lid žádal tehdy vytvoření vlády Národní fronty, vlády obrany republiky. Avšak tato vůle lidu nebyla splněna. O osudu republiky v kritických chvílích nerozhodoval lid, nerozhodovalo ani Národní shromáždění, ale úzký konventikl lidí. Přes to, že v ústavě předmnichovské republiky stálo, že lid je jediným zdrojem moci ve státě, zůstávala tato demokratická zásada na papíře, protože faktickou moc hospodářskou i politickou měla v rukou úzká vrstva bankéřů, fabrikantů a velkostatkářů. Teprve po květnu r. 1945 přestala být zásada, že lid je jediným zdrojem veškeré moci ve státě, jen na papíře a stala se skutečností. Mohla se stát skutečností proto, že pro to byly vytvořeny reálné předpoklady tím, že byla podlomena moc velkokapitalistů. Proto v únoru letošního roku, kdy došlo k pokusu reakce o protistátní puč, o svržení vlády lidu, byla vláda lidu respektována, uplatněna a prosazena.

A stejně tak je to i s ostatními právy a svobodami lidu. v první naší ústavě se zaručovala svoboda osobní, svoboda tisku, shromažďovací, projevu mínění. Mluvilo se o rovnosti občanů, o zrušení všech výsad. Ale tyto svobody a práva zůstávaly na papíře, protože nebylo faktické rovnosti občanů, ani faktické svobody slova, tisku, shromažďování. Skutečnou svobodu měla hrstka velkokapitalistických příživníků, ale neměli ji ani dělníci, ani rolníci. V nové ústavě nebudou tato práva jen na papíře, protože výsady kapitalistů byly likvidovány velikými lidově demokratickými přeměnami hospodářskými a politickými. Kromě toho naše ústava zaručuje nová práva, kterých neznala stará ústava, právo na vzdělání, na práci, na spravedlivou odměnu za vykonanou práci, na odpočinek po práci, na zaopatření při nezpůsobilosti k práci. Tato práva jsou reálně podložena, neboť jsou zajištěna novou lidově demokratickou hospodářskou soustavou, znárodněním rozhodujících odvětví našeho hospodářství. Tato nová lidově demokratická hospodářská soustava již prokázala svoji blahodárnost a svoji převahu nad soustavou předmnichovskou, kapitalistickou. Umožnila nám, že jsme mohli rychleji překonat těžké důsledky války a okupace, že za necelá tři léta po skončení války jsme dosáhli předválečné úrovně výroby. Vedla k tomu, že nastaly velké změny v rozdělování národního důchodu. Zvýšil se podíl, připadající na jednotlivé vrstvy pracujícího lidu, zvýšil se podíl mezd a platů, stejně jako podíl příjmů rolníků na účet zisků kapitalistických příživníků. Zlepšila se životní úroveň pracujících, při čemž nejvíce bylo pomoženo těm, kteří dříve žili nejbídněji. Teprve znárodnění hospodářství umožnilo, že můžeme řídit své hospodářství podle jednotného plánu a zbavit tak náš lid obav, že krise je připraví o zaměstnání, že poklesnou mzdy, že poletí dolů ceny zemědělských výrobků, že se budou opakovat exekuční prodeje rolnických usedlostí a živností.

Pracující lid jsa si vědom toho, že nyní nepracuje pro kapitalistické zisky, ale pro sebe, změnil svůj poměr k práci, která přestala být otročinou a stala se vlasteneckou povinností svobodného budovatele. Vzniká nová pracovní morálka, nový poměr k národnímu majetku, nový vztah k výrobě a k výsledkům hospodaření. Pracující lidé cítí novou, kolektivní odpovědnost a starost o výsledky hospodaření, zvyšují budovatelské úsilí, iniciativně zlepšují a zhospodárňují výrobu, soutěží o nejlepší výsledky práce, organisují vzájemnou pomoc, zvyšují dodávky zemědělských výrobků do měst.

Rodí se nový pracující člověk, který se zbavuje pocitu nejistoty a strachu z toho, jaké pohromy mu přinese zítřek. Zbavuje se pocitu méněcennosti, neboť již dokázal, že dovede spravovat hospodářství i veřejné záležitosti bez kapitalistů a lépe než kapitalisté. (Potlesk.) Rodí se nový český člověk. Rodí se hrdý budovatel republiky. Rodí se v prvé řadě sebevědomá a uvědomělá dělnická třída, věřící ve vlastní sílu. Mění se charakter celého národa. Český člověk se zbavuje pocitu malosti. Nemusí se už krčit ani před pány z Vídně, ani pokorně přešlapovat před českým fabrikantem či okresním hejtmanem, ani hrbit hřbet před miliardáři z Londýna a New Yorku. To není už malý český člověk, ale příslušník hrdého národa, který vykročil odvážně na nové cesty, přesvědčil se, že umí překonávat překážky, je si vědom, že je dnes už dál a výš než je kapitalistický západ, kde ještě existuje výrobní anarchie, kde policie a četnictvo potlačuje lid, kde hrstka boháčů vykořisťuje a utlačuje miliony pracujících lidí.

Naše nová ústava, vyjadřující všechny tyto veliké společenské přeměny, je svědectvím politické vyspělostí našeho lidu, je dokladem vyšší, lepší, dokonalejší naší demokracie.

Výrazem této dokonalejší demokracie budou i svobodné a demokratické volby 30. května, jimiž náš lid stvrdí svůj lidově demokratický režim, své vymoženosti i svou novou ústavu. Náš lid stvrdí, že si přeje, aby na věky bylo zajištěno znárodnění hospodářství a vláda lidu bez kapitalistů, stvrdí, že chce, abychom dále šli vpřed cestou k socialismu. Stvrdí také naší slovanskou zahraniční politiku, naše neochvějné spojenectví se Sovětským svazem, naši pevnou vůli bránit svrchovanost a nezávislost země, udržet mír a pokoj naší země odporem proti všem imperialistickým podněcovatelům války.

Kolem tohoto programu sjednocuje se již všechen náš pracující lid. A proto jdeme dnes do voleb s jednotnou kandidátkou, aby volební zápas nerozděloval, ale ještě více stmelil naši národní jednotu. (Potlesk.)

Naše volby budou volby československé a nikoliv americké, jako byly v Italii. Bude rozhodovat svrchovaný československý lid a nebudou jej ovlivňovat ani sliby dolarové pomoci, ani hrozby zahraničních imperialistů. (Potlesk.)

Náš lid bude rozhodovat, zda je pro lidově demokratickou republiku či proti ní, zda je pro svrchovanost naší země, či pro zaprodání její nezávislosti zahraničním imperialistům.

Pro lidově demokratickou republiku, její svrchovanost a rozkvět budou hlasovat všichni dobří Češi a Slováci, proti ní mizivá, pranepatrná hrstka reakční oposice.

Reakční oposice proto se nezmohla na vlastní kandidátku, protože její cíle, její program je dnes protistátní, protinárodní a protičeskoslovenský. Neodvážila se veřejně vystoupit, protože je si vědoma toho, že lid poznal pravé cíle těch, kdož utíkají na západ, do neodnacisovaného Německa, do Mnichova a Frankfurtu, do jednoho tábora se sudetskými Němci, s Ďurčanským, Sidorem, Prchalou, kde se dávají do služeb zjevných nepřátel republiky. Jedinou nadějí těchto zbankrotovaných politikářů je naděje na válku proti vlastnímu národu, na válku po boku Němců, na válku po boku západních imperialistů, kteří již jednou nás připravili o naši svobodu a nezávislost a kteří dnes znovu mají plán podřídit Československo západoněmeckému hospodářství, navrátit k nám sudetské Němce, připravit nám nový Mnichov.

Hlasování pro jednotnou kandidátku bude hlasováním pro samostatnost republiky, bílý lístek bude hlasováním pro nový Mnichov.

Naši novou ústavu projednáváme v slavných květnových dnech, kdy vzpomínáme třetího výročí svého osvobození. Naši novou ústavu uzákoníme 9. května, v den, kdy Praha byla osvobozena slavnou Rudou armádou. (Potlesk.)

To nám znovu připomíná historickou a rozhodující roli veliké slovanské velmoci, prvního socialistického státu světa, Sovětského svazu, při našem osvobození. Schvalujíce naši novou ústavu, ústavu svobodné a nezávislé republiky Československé, připomínáme si, že bez 7. listopadu 1917, bez velké říjnové revoluce, nebylo by ani 28. října 1918 ani 9. května 1945. (Potlesk.) Připomínáme si, že první socialistický stát světa, tento maják pokroku a demokracie, byl nám po celou dobu své třicetileté existence oporou v boji proti fašismu, zpátečnictví a reakci, zůstal nám věren ve dnech Mnichova, kdy ostatní nás opustili, osvobodil nás od odvěkého nepřítele. Svou existencí, svou velkou silou a mocí, svým spojenectvím zajišťuje nám naši svrchovanost, znemožňuje zahraničním imperialistům bránit našemu lidu vytvářet si nový život, svobodný život po svém. Zajišťuje nám naši bezpečnost a mír. Zůstaneme na věčné časy vděčni Sovětskému svazu a jeho velikému vůdci, generalissimu Stalinovi. (Potlesk.)

Uzákoňujeme naší novou ústavu v památném roce 1948, kdy vzpomínáme stoletého výročí zrušení roboty a pražských revolučních bojů, kdy budeme slavit třicáté výročí nezávislosti naší republiky. Přijetí ústavy bude stvrzením vítězství našeho lidu nad silami tmářství a zpátečnictví, nad silami nepřátelskými naší svobodě a nezávislosti.

Toto vítězství vybojoval náš pracující lid v čele s dělnickou třídou. Hybnou, revoluční silou, kolem níž se semkly všechny vrstvy pracujícího lidu, iniciátorem a strůjcem vítězství lidu nad reakcí byla komunistická strana, vedená prozíravým státníkem Klementem Gottwaldem. (Hlučný potlesk.) Nebýt zkušené a mocné komunistické strany, nebýt jejího nekompromisního a nekolísavého boje proti reakci, nebylo by lidové demokracie a vymožeností lidu, nebylo by této ústavy, nebylo by naší úspěšné cesty k socialismu.

Již jednou ztratil náš lid vymoženosti své revoluce, výsledky revoluce 28. října 1918. Tehdy nezvítězil náš lid proto, poněvadž ještě neměl komunistické strany, která by jej vedla a ukazovala mu cestu. Tehdy byla dělnická třída rozpolcena a značná její část podlehla ilusím o tom, že je možno dojít k socialismu, aniž se sáhlo na kořen moci velkokapitalistů a velkostatkářů. Právě proto, že tehdy nebyly velkokapitalisté zbaveni své hospodářské moci, stala se republika republikou buržoasní a dospěla až k Mnichovu. Podobný vývoj byl i v Anglii, kde se k vládě dvakráte dostala dělnická strana, ve Francii, kde byla několikráte Blumova vláda, a v Německu, kde se u vlády vystřídali Ebert, Scheidemann, Severing. Cesta spolupráce s buržoasií nevedla k socialismu, nýbrž k posílení a záchraně rozvratného kapitalismu, nevedla k demokracii, nýbrž k její porážce a k nastolení fašistické hrůzovlády.

Naproti tomu cesta ruských dělníků v r. 1917, cesta zlomení hospodářské a politické moci kapitalistů, cesta Leninova a Stalinova vedla k socialismu, k vytvoření prvního socialistického státu na jedné šestině zeměkoule. (Potlesk.) Tato socialistická velmoc prokázala svoji sílu a převahu nad kapitalistickým světem, tato socialistická velmoc se stala zachráncem světové civilisace a evropských národů před fašistickou houbou a porobou.

Existence a síla této socialistické velmoci umožnila, že můžeme dnes lehčeji, bez občanské války, bez obětí kráčet svou vlastní, československou cestou k socialismu. (Potlesk.)

Naše nová ústava je dalším vítězstvím této naší zvláštní a specificky československé cesty k socialismu. Naše nová ústava je vítězstvím politiky Klementa Gottwalda. (Potlesk.) Klement Gottwald má hlavní zásluhu o to, že náš pospolitý český a slovenský pracující lid ve městech i na venkově se stal pánem a hospodářem ve vlastní zemi, jak to stvrzuje naše nová ústava. Proto bude lid vždy spojovat s touto ústavou jméno svého sjednotitele Klementa Gottwalda. (Dlouhotrvající potlesk.)

Podpredseda Polák: Ďalším rečníkom je p. posl. Bašťovanský. Udeľujem mu slovo.

Posl. Bašťovanský (uvítaný potleskom): Panie a páni, slávne Ústavodarné Národné shromaždenie!

Novú ústavu ako základný zákon štátu dávajú si národy vždy vtedy, keď v ich lone, v ich ustrojení hospodárskeho, sociálneho i politického života nastaly také hlboké zmeny, ktoré si vyžadujú základnú revíziu doterajších právnych predstáv a foriem spoločnosti. Prijatie a uzákonenie novej ústavy znamená teda obyčajne významný medzník v živote národov a býva vyjadrením skutočností, že vo vývoji spoločnosti bol dosiahnutý nový, vyšší stupeň.

Ako sa majú v tomto ohľade veci u nás v Československu? My komunisti ako vyznavači marx-leninského svetonáhľadu a učenia o vývoji ľudskej spoločnosti sme sa nikdy netajili tým, že starú predmníchovskú Československú republiku nepokladáme za vrcholný typ demokracie, že ju považujeme za demokraciu meštiacku, kapitalistickú, t. j. formálnu, i keď sme pripúšťali a v porovnaní s niektorými inými kapitalistickými štátmi uznávali jej mnohé nesporné prednosti.

No, každá meštiacka, kapitalistická demokracia má svoje medze, má svoje krajné hranice, ktoré nemôže prekročiť, a mala ich teda prirodzene aj demokracia starej, predmníchovskej Československej republiky. Stará Československá republika dala nám to, čo meštiacka demokracia mohla národu dať. Demokracia nového typu, ľudová demokracia a socializmus, môžu dať ľudu viacej práv a viacej možností. Je nesporné, že i ústava predmníchovskej republiky bola ústava štátu kapitalistického, ústava demokracie meštiackej.

Čím sa vyznačovaly, čo bolo a čo je charakteristické pre ústavy meštiackych demokracií a štátov? Od samého svojho vzniku ako triedy vyznačovala sa buržoázia vonkajšou okázalosťou a honosnou deklaratívnosťou svojich ústavných a vôbec politických dokumentov. Spomeňme si len na slávne proklamácie, konštitúcie a zákony od čias veľkej francúzskej revolúcie, aby sme si náležite uvedomili obojakosť a prehnane formalistický charakter meštiackeho ústavného zákonodárstva. Čo rečí, fráz a deklarácií, čo chválospevov o ľudských právach a slobodách! A zatiaľ skutočnosť bola plná hospodárskeho vykorisťovania, triednej nadvlády a politického útlaku. Áno, nepreklenuteľný rozpor medzi slávnostnými deklaráciami a formálnymi ústavnými právami na jednej strane a medzi drsnými skutočnosťami ozajstného života na strane druhej to je charakteristické pre zriadenie všetkých kapitalistických, meštiackych demokracií, koľko ich je len na svete.