S velkým ohlasem se přijímalo sjednocení tělovýchovy, mládeže a ostatních zájmových složek.

Udělali jsme také příslušné změny, které vyplývaly z těchto návrhů - na př. v našem základním článku IV, odst. 3, který jsme doplnili zmínkou o organisacích žen a mládeže.

Velmi byla vítána ve veřejné diskusi formulace rovnoprávnosti mužů a žen a skutečné provedení i ostatních zásad, které dříve platily jen na papíře. Velký zájem je o věci kulturní a školské - zejména je požadována bezplatnost veškerého vzdělání. To je ovšem věc, kterou za dnešní situace nemůžeme ještě stoprocentně provést, chceme-li zůstati při zásadě, že naše ústava má býti reálná, že má být založena na skutečnostech. (Předsednictví převzal místopředseda Polák.)

Největší zájem se ve veřejné diskusi tedy soustředil na kapitolu první, o právech občanů, a na kapitolu pátou - poměr Čechů a Slováků.

Značná část této veřejné diskuse vybočila poněkud z rámce ústavy. Naši občané nám navrhují mnoho zákonů, jimiž by byla ústava doplněna, takže jsou to vlastně připomínky k našemu příštímu zákonodárství. Z toho je vidět, jak dobře náš lid pochopil funkci naší nové ústavy, která má být jakýmsi ohniskem našeho budoucího právního řádu a podnětem k vydávání budoucích zákonů.

Myslím, že vcelku veřejná diskuse ukázala, že se návrh ústavy stal lidovou záležitostí a že ústava bude v plném slova smyslu lidovou.

Ke konci dovolte, abych se dotkl ještě jedné věci. Zmínil jsem se na počátku své řeči o tradici a zejména také v úvodním "Prohlášení" se odvoláváme na svou národní tradici. Byly již i ve veřejné diskusi uplatněny pochybnosti, zda je třeba, abychom se v úvodním "Prohlášení" odvolávali na naši historii. Myslím však, že je to třeba. V poslední době se u nás stalo tolik změn, jimiž se provedly takové převratné věci, že to znamená změnu opravdu historicky zakotvených skutečností. Uvažme jen: odsun Němců - to znamená změnu, která jde 600 až 700 let zpátky do minulosti. I k tomu je třeba zaujmout v ústavě stanovisko.

Dále je třeba zaujmout stanovisko k pomluvám, které se o nás rozšiřují v cizině. Úvodní "Prohlášení" mělo za účel vyjádřit tak stručnou formou, jak to jen lze, jak si náš lid sám uvědomuje dnešní etapu vývoje. Zde je nejdůležitější poslední část "Prohlášení", která mluví o tom, že lid je rozhodnut jít po této cestě k socialismu. Avšak úvodní "Prohlášení" má také celému světu říci, kde stojíme a co chceme. Říká-li se "tradice", míní se tím obyčejně něco konservativního. Zde je nutno konstatovat, že v našem případě znamená tradice něco velmi pokrokového, ba přímo revolučního.

Říkáme-li dnes celému světu, kde stojíme, činíme něco podobného, jako činili naši předkové v největší době našich dějin, v době husitské. Tehdy také byl národ obecně pomlouván po celém světě a tehdy také poslali naši předkové do světa čtyři artikule pražské, které podle slov Palackého byly "veřejným vyznáním národa a stanovily základ i povahu dějin českých věku tohoto". Tyto čtyři artikule byly výsledkem jednání, které se vedlo roku 1420 mezi tehdejšími směry v husitském hnutí. A k tomuto jednání přišla nejpokrokovější tehdy strana - Táborité - vyzbrojena dvanácti artikulemi, dvanácti základními články, z nichž mnohé jsou tak radikální, že jsme jich ještě ani nedorostli. Nebude na škodu uvést, co o tom píše Palacký: "Učeno zajisté roku 1420 mezi Tábory, že napotom již nemělo býti nižádného na zemi kralování neb panování ani poddání; že všichni lidé měli napotom býti rovní bratři a sestry; a jakož již tehdáž skutečně na Táboře nic nebylo mé a nic tvé, ale všichni měli všechno v obec, taktéž mělo všem a vždy všecko v obec býti... A dle zásad těchto hlásáno jest dále, že již neslušelo míti krále ani jeho sobě voliti, ale kralování mělo dáno býti lidu obecnému..." Ano - kralování mělo býti dáno lidu obecnému...

Odvoláváme-li se tedy v úvodním prohlášení na své tradice, myslím, že se na ně odvoláváme plným právem, neboť co to znamená, žádali-li Táborité, aby kralování bylo dáno lidu obecnému? Slavné Ústavodárné Národní shromáždění! Paní a pánové! Jsem přesvědčen, že bude-li uzákoněna tato ústava, kterou vám dnes předkládá ústavní výbor - tato ústava lidové demokracie, ústava cesty k socialismu, ústava, kterou náš lid spojuje se jménem soudr. Gottwalda - uzákoníme-li tuto ústavu, jednáme v duchu svých nejlepších tradic, jednáme v duchu nejlepších tradic obou našich národů. (Dlouho trvající bouřlivý potlesk.)

Podpredseda Polák: Pristúpime k rozprave všeobecnej.

Prihlásení sú títo rečníci: posl. Slánský, Bašťovanský, dr Neuman, dr Ševčík, Hladký, dr Bátěk, dr Brúha.

Dávam slovo posl. Slánskému.

Posl. Slánský (uvítán potleskem): Slavná sněmovno, paní a pánové!

Naše Ústavodárné Národní shromáždění, které bylo před dvěma lety 26. května 1946 zvoleno, aby především dalo zemi novou ústavu, splňuje dnes tento svůj hlavní úkol. Nebýt únorového vítězství lidu, nebyli bychom mohli splnit tento úkol včas, nebyli bychom mohli novou ústavu vůbec uskutečnit. Zrádní reakcionáři, kteří sabotovali všechny vládní a parlamentní práce, se snažili, aby oddalovali a zmařili také vypracování a uzákonění nové ústavy.

Porážkou reakce jsme skoncovali i s jejich sabotérskou prací a mohli jsme uzákonit nejen velké historické zákony, jako znárodnění podniků nad 50 zaměstnanců, znárodnění velkoobchodu, zahraničního obchodu, novou pozemkovou reformu, národní pojištění, jednotnou školu, ale můžeme završit práci Ústavodárného Národního shromáždění i přijetím nové ústavy.

Naše nová ústava vtesává v desky základního zákona velké vymoženosti, dosažené národní a demokratickou revolucí v květnu 1945 a vítězstvím lidu v únoru letošního roku. Naše nová ústava je vyjádřením a zakotvením všech těch velikých změn, které byly u nás uskutečněny od května roku 1945. V ruchu denních událostí jsme si ne vždy plně uvědomovali, jak hluboké a převratné změny se u nás za ta poslední tři revoluční léta uskutečnily, že ve svém souhrnu znamenají velikou společenskou přeměnu, znamenají konec staré a počátek nové dějinné epochy naší země. Končí staleté období, kdy mluvčím, vůdcem a representantem našich obou národů byla buržoasie. Tato třída, která na počátku své éry hrála pokrokovou úlohu v boji proti feudalismu a rakousko-uherskému útlaku, se na konci svého panství stala brzdou vývoje. Její představitelé, kteří kdysi sloužili potřebám národa, nakonec zastupují jen úzké třídní zájmy hrstky finančních, průmyslových a agrárních velkokapitalistů. Tyto jejich třídní zájmy se dostávají do rozporu nejen se zájmy dělnické třídy a pracujícího lidu, ale se zájmy celého národa a státu.

Tito velkokapitalističtí magnáti ztratili právo říditi hospodářství, neboť prokázali, že je vedou do periodických krisí, provázených trvalou nezaměstnaností a zbídačením širokých lidových vrstev. Tito velkokapitalističtí magnáti ztratili právo mluvit jménem národa a zastupovat jeho národní záležitosti, neboť prokázali, že jejich úzké třídní zájmy byly jim bližší než zájmy národa a státu. Pro tyto své sobecké, kapitalistické zájmy zradili republiku v roce 1938 a vydali ji úhlavnímu nepříteli, barbarskému hitlerovskému fašismu. Náš lid poznal tuto zhoubnou, rozvratnou a zrádnou roli kapitalistických kořistníků v době pro národ nejtěžší, v strašných dnech Mnichova a za šest let kruté nacistické okupace. Zaplativ za toto poznání velikým utrpením, krví mnoha nejlepších svých synů a dcer, vyvodil náš lid z toho důsledky, dává se na nové cesty, začíná nové dějiny.

Po svém osvobození v květnu roku 1945, za které vděčíme především bratrskému Sovětskému svazu a jeho hrdinné a slavné armádě, náš lid vyhnal od kormidla státu ty, kteří tak hanebně selhali a zradili. Do čela národa a státu se dostali noví představitelé, představitelé pracujícího lidu a v prvé řadě představitelé dělnické třídy. Hlavními mluvčími národa se stali představitelé té třídy, která v boji proti velkokapitalistickým magnátům i proti cizáckým hitlerovským utlačovatelům byla nejdůslednější a nejstatečnější, představitelé dělnické třídy, jejíž zájmy nejsou v rozporu, nýbrž v naprostém souladu se zájmy celého národa.

Provedli jsme veliké přeměny v našem národním, politickém i hospodářském životě, přeměny, které zakotvíme nyní v nové ústavě a které znamenají, že naše republika je jinou republikou, než byla předmnichovská, že jsme vytvořili nový, vyšší typ státu - stát lidové demokracie. (Potlesk.)

Odsunuli jsme z naší republiky Němce a učinili z naší země národní stát. Znovu a znovu si musíme připomínat, že za tento veliký historický čin, který po staletí zbavuje naši zemi německých kolonistů, děkujeme Sovětskému svazu (Potlesk.) a generalissimu Stalinovi (Potlesk.), který se v Postupimi osobně zasadil o prosazení odsunu Němců. Dnes Angloameričané již doznávají, že dali souhlas k odsunu Němců jen pod velkým nátlakem Sovětského svazu a omlouvají se sudetským Němcům, že k tomu svolili jen proto, aby prý alespoň zajistili humanitní ráz odsunu. Jako po první světové válce, tak i dnes západní imperialisté nemají zájmu na tom, aby Československo bylo slovanským, národně pevným a jednotným státem, tak jako tehdy i dnes západní imperialisté podporují obnovu německého militarismu a imperialismu. Ale právě díky odsunu Němců z naší země jsme dnes národním státem, zbaveným nepřátelských živlů, vnitřně mnohem jednotnější a tím silnější a odolnější. Konfiskovali jsme majetek Němců a osídlili jsme naše pohraničí českým a slovenským pracujícím lidem. Na konfiskaci německého majetku se tentokrát nepřiživili bankéři, fabrikanti a zbytkaři, nýbrž dali jsme jej do rukou českých a slovenských dělníků, rolníků a živnostníků. Odstranili jsme starou policejně byrokratickou veřejnou správu, kterou jsme převzali od starého Rakouska i do předmnichovské republiky. Zavedli jsme národní výbory, které jsou nositelem a vykonavatelem státní moci ve svých oblastech. Je to veliká demokratická a pokroková přeměna naší veřejné správy, která charakterisuje naši novou lidovou demokracii. Umožňuje přímou účast lidu na státní správě, umožňuje, aby se lid svými zástupci na zákonech nejen usnášel, ale také je prováděl a zároveň mohl státní správu přímo kontrolovat. Nad lidem už nevládnou reakční, lidu cizí a nepřátelští byrokraté, okresní hejtmani a zemští presidenti, ale lid si prostřednictvím jím volených a jemu odpovědných zástupců vládne sám. To už není režim pouhé formální parlamentní demokracie, jak tomu bylo v předmnichovské republice, ale nový, vyšší typ demokracie - lidové demokracie.

Současně s demokratisací státní správy provedli jsme hlubokou demokratisaci našeho hospodářství. Abychom dříve vládnoucí velkoburžoasní a velkostatkářskou kliku plně zbavili její politické moci, podťali jsme pramen její moci u kořene, podlomili jsme její hospodářskou moc, znárodnili jsme banky, pojišťovny, závody nad 50 zaměstnanců, velkoobchod a zahraniční obchod a provedli jsme definitivní úpravu vlastnictví k půdě rozparcelováním půdy nad 50 ha.

V předmnichovské republice určovala politiku ve státě nikoli vláda, ale magnáti ze Živnobanky, uhlobaroni, cukrobaroni a velkostatkáři. Na nich byla vláda závislá a pan Preiss mohl kterékoliv usnesení vlády zhatit hrozbou, že neposkytne vládě úvěr. Ministři socialistických stran mohli jen přisluhovat těmto magnátům. Teprve dnes, když jsme vzali velkokapitalistům jejich hospodářskou moc, když jsme jejich majetek, nahromaděný dlouholetým vykořisťováním našeho lidu, vrátili do rukou národa, může pracující lid v čele s dělnickou třídou uplatňovat svou vůli a svou moc ve státě, v parlamentě, v celé zemi. (Potlesk.)

Změnili jsme staré vlastnické vztahy v hospodářství a vytvořili nový typ vlastnictví, všenárodního státního vlastnictví našeho nerostného bohatství, průmyslu, peněžnictví a velkoobchodu. Likvidovali jsme třídu velkostatkářů a velkokapitalistickou část buržoasie. Osvobodili jsme tím náš pracující lid z poroby velkokapitalistického vykořisťování. Pracující lid se teprve dnes stává hospodářem země a strůjcem svého osudu. Nemusí se dnes obávat krisí a nezaměstnanosti, neboť hospodářství je řízeno jednotným plánem s cílem, aby bylo dále rozvíjeno k blahu všeho pracujícího lidu. Naši rolníci a živnostníci nejsou již vydáni na pospas dříve neomezeně vládnoucích velkokapitalistů, bankéřů, kartelářů, velkospekulantů a statkářů, kteří hromadně ničili jejich existence. Podlomení politické a hospodářské moci buržoasie vytvořilo předpoklady k tomu, abychom mohli semknout všechen pracující lid v Národní frontu, v jednotný svazek dělníků, rolníků, živnostníků a inteligence.

Klika velkokapitalistických příživníků stavěla tyto vrstvy proti sobě. Vytvářela umělé přehrady, aby mohla vládnout bez lidu a proti lidu. Dnes tyto pracující vrstvy poznaly, že jejich stěžejní zájmy nejsou protichůdné, ale totožné. Reakční živly po květnu všechnu svou naději na zvrat našeho lidově demokratického režimu zakládaly právě na snaze opět rozdvojit a rozdělit náš pracující lid. Nepodařilo se jim to. Únorové vítězství semklo ještě pevněji tuto jednotu a očistilo Národní frontu od rozkladných živlů. Tuto jednotu budeme střežit, upevňovat a dále prohlubovat. Únorové vítězství lidu umožnilo také vytvoření politické jednoty dělnické třídy sjednocením komunistické a sociálně-demokratické strany. Dokud bankéři a fabrikanti měli politickou a hospodářskou moc, dotud mohli posílat své agenty do řad dělnického hnutí a znemožňovat jeho jednotu. Teprve když jsme znárodnili průmysl a peněžnictví, vyhnali velkokapitalisty od politické moci, když jsme porazili reakci a spolu s ní i její pomocníky v podobě pravicových sociálních demokratů, můžeme dnes splniti dávnou tužbu našeho dělného lidu a vytvořit jednotnou dělnickou stranu v rámci komunistické strany. (Potlesk.) Jednota dělnické třídy je nejdůležitější zárukou jednoty všeho pracujícího lidu a je také hlavním předpokladem úspěšného vývoje naší země ke krásné socialistické budoucnosti. (Potlesk.)

Naše nová ústava řeší také novým způsobem jednotu obou bratrských národů, Čechů a Slováků. Vtělujeme do ústavy to, co jsme již formulovali a slíbili v košickém vládním programu: uznání, že Slováci jsou svébytným, osobitým národem, že naše lidově demokratická republika jim zaručuje naprostou rovnoprávnost a dává jim speciální slovenské národní orgány zákonodárné, vládní a výkonné moci - Slovenskou národní radu a Sbor pověřenců.

Těchto práv se může Slovákům dostat teprve dnes, kdy v Praze již nemají hlavní slovo Preissové a Beranové, ale představitelé české dělnické třídy a českého pracujícího lidu. (Potlesk.) Ti vědí, že takováto spravedlivá úprava jen posílí bratrskou soudržnost obou národů, jednotnost a celistvost naší republiky. Těchto práv by se Slovákům nebylo dostalo v ústavě a nebylo by vůbec také možno se dohodnouti o ústavě, dokud ve vládě seděli Zenklové a Procházkové a dokud za mluvčí většiny slovenského lidu se vydávali Lettrich a Ursíny. Zenkl a Procházka chtěli poštvat český lid proti Slovákům, zatím co za zády českého lidu strojili s Lettrichem a Ursínym úklady proti republice. Český lid se nedal a nedá již nikdy znepřátelit se slovenským lidem. (Potlesk.) Český lid ví, že jeho nepřítelem není slovenský lid, ale čeští i slovenští reakční zrádcové doma i za hranicemi. (Potlesk.)

Víme také, že plná rovnoprávnost Slováků bude zajištěna, až bude dosaženo zprůmyslovění Slovenska, a proto osmý základní článek ústavy praví, že všechny orgány republiky musí usilovat o to, aby se vytvářely stejně příznivé podmínky pro hospodářský, kulturní a sociální život obou národů.

Jako my Češi nedovolíme nikomu, aby jakkoli rozséval zášť proti slovenskému lidu mezi českým lidem, tak Slováci si musí být vědomi, že dnes jim nehrozí nebezpečí z Prahy, ale z řad separatistických, protičeskou zášť podporujících reakčních živlů na Slovensku.

Dáváme si dnes novou ústavu, ústavu pokrokovou a demokratickou. Nová ústava zajišťuje velká vítězství našeho lidu, národa a republiky. Neponechává žádná dvířka otevřená pro zvrat našeho lidově demokratického pořádku. Naopak utvrdí a upevní lidově demokratický režim a současně umožní jeho další rozvíjení vpřed, umožní naši pokojnou cestu k socialismu. Naše nová ústava a celý náš nový lidově demokratický řád se nelíbí zahraničním i domácím nepřátelům republiky. Co se těmto kritikům nelíbí na našich nových pořádcích? Po únoru spustili veliký pokřik a mluvili o tragedii československého lidu, o tom, že prý u nás přestala existovat demokracie a svoboda. My víme, že únorové vítězství není tragedií pro československý lid, ale pro anglo-americké imperialisty. Je pro ně tragedií proto, že definitivně ztratili možnost vměšovat se do našich vnitřních záležitostí a ohrožovat naši nezávislost a svrchovanost. (Potlesk.) V očích západních imperialistů bylo Československo zemí svobody a demokracie potud, pokud k nám mohli posílat své vojenské misse, které komandovaly naši armádu, pokud se u nás mohli zmocňovat Škodových závodů, rafinerií petroleje, chemických závodů, bank a dostávat z práce našeho lidu bezpracně zisku, pokud mohli k nám posílat lordy Runcimany a nutit nás, abychom sudetským Němcům dali svobodu rozvracet naši republiku a abychom nakonec vydali našemu úhlavnímu nepříteli část svého území.