Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Dávám slovo zpravodaji k
odst. 1 za výbor rozpočtový, p. posl. Žiakovi.
Zpravodajca posl. Žiak: Slávne Ústavodarné
Národné shromaždenie!
Osnovu zákona o znárodnení polygrafického
priemyslu si vyžadujú kultúrne-politické
záujmy v našom štáte. Ako sme v hospodárskom
živote uplatnili zásady ľudovodemokratické
znárodnením priemyslu, tak je výsostným
záujmom ľudovej demokracie vytvoriť znárodnením
polygrafických podnikov podmienky, aby naša kultúra,
ktorá má najlepšie prostriedky pre zasiahnutie
najširších vrstiev národa v literatúre,
ktoréhokoľvek druhu, bola prístupná
našej československej pospolitosti. Je nám
známy obraz zo stredoveku, na ktorom je zobrazená
hrubá kniha viazaná v koži a okutá hrubými
kovovými sponami. Kniha je uviazaná na reťazi,
leží na stole v sieni, opatrenej mrežami. To
preto, aby sa knihy ako vzácnej veci nikto nemohol zmocniť.
Od čias, ktoré charakterizuje tento obraz, kedy
kultúra a vzdelanie bolo výsadným právom
bohatých a rodove vznešených ľudí,
kultúra nekonečne pokročila. A jednako aj
v storočí rotačných tlačiarenských
strojov je pre chudobnejšie pracujúce vrstvy dobrá
kniha neprístupná pre svoju vysokú cenu.
Ako kapitalisti, či už továrnici alebo obchodníci,
mali vysoké bezpracné zisky z výroby predmetov
dennej potreby, tak majitelia tlačiarní a veľkých
nakladateľstiev neúmerne zarábali na knihách.
Znárodnením polygrafických podnikov eliminujeme
súkromno-kapitalistické zisky a vytvoríme
podmienky, aby sa snížila cena knihy. Vysoká
cena kníh, ktorou ako reťazou sú knihy uviazané
a neprístupné občanom, čo túžia
po vzdelaní a šľachetnej zábave, sa sníži
a knihy sa stanú prístupné všetkým
občanom.
Významnou vecou je potreba plánovania aj v kultúrnom
sektore. Hospodárstvo podľa plánu potrebuje
vzdelaných osvietených občanov. Polygrafické
podniky majú tiež svoju hospodársku bázu,
ale s veľmi dôležitým činiteľom
práve v sektore kultúrneho plánovania pri
vydávaní kníh, pri tlačení
kníh, časopisov, publikácií a literatúry
akéhokoľvek druhu. Život si žiada i v tomto
sektore pokrok podľa cieľavedomého plánu.
Pri terajšej roztrieštenosti podnikov polygrafického
sektoru nie je možné ani plánovať a vo
väčšine prípadov nemožno robiť
nutné investície pre zdokonalenie polygrafického
priemyslu.
Napokon je tu moment kultúrne-politický, to je výchova
ľudu k dôkladnému pochopeniu ľudovej demokracie,
ktorý sa prihovára pre znárodnenie polygrafického
priemyslu.
V zásade teda nemožno pripustiť námietky
proti znárodneniu v tomto sektore.
Osnovu zákona dôkladne prerokoval rozpočtový
výbor, vydáva o svojom rokovaní spoločnú
zprávu s výborom kultúrne-informačným,
živn.-obchodným a právnym. Za rozpočtový
výbor sa prihováram, aby slávne Ústavodarné
Národné shromaždenie osnovu schválilo.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Dávám slovo zpravodaji k
odst. 2 za výbor průmyslový a živn.-obchodní,
posl. dr Steinerovi.
Zpravodaj posl. dr Steiner: Paní předsedkyně,
dámy a pánové!
Průmyslový a živn.-obchodní výbor
Ústavodárného Národního shromáždění
projednal ve své schůzi dne 29. dubna t. r. vládní
návrh zákona o znárodnění některých
hostinských a výčepnických podniků
a ubytovacích zařízení a předkládá
jej dnes Ústavodárnému Národnímu
shromáždění ke schválení.
Osnova navrhovaného zákona jest jednou ze série
ostatních znárodňovacích zákonů,
které byly slavnostním způsobem přijaty
plenem Ústavodárného Národního
shromáždění a které mají
svůj základ v historickém únorovém
vítězství pracujících vrstev
našeho národa nad reakcí. Znárodnění
velkých hotelových a restauračních
podniků je dalším pevným článkem
v budování našeho lidově demokratického
hospodářského řádu. Nebylo
jíž déle možno přihlížeti
k chaotickým poměrům v našem hotelnictví,
jak s hlediska zásad hospodářsko-politických,
tak i se stanoviska regulace a zlepšení cizineckého
a cestovního ruchu.
Soukromí podnikatelé, majitelé velkých
hotelových podniků, hlavně pak v městech
lázeňských, hromadili nadměrné
zisky, aniž věnovali patřičnou pozornost
modernisaci podniků a potřebným investicím.
Klasickým příkladem tohoto kapitalistického
barbarství jsou naše západočeské
lázně Karlovy vary, Mariánské lázně
a Františkovy lázně. V těchto světových
lázeňských střediscích bývalí
němečtí majitelé odčerpávali
zisky pouze na svá osobní konta a o potřebných
investicích nechtěli ani slyšet. Zůstaly
nám v těchto perlách hotely skutečně
zastaralé, nemoderní, a daleko o několik
desetiletí pokulhávající za hotelovými
podniky, jakých by vyžadovala dnešní doba
technického pokroku. Stejně tomu tak je i u většiny
ubytovacích podniků v ostatních městech.
V době konjunktury, která s malými přestávkami
trvá už po desítky let, jsou velké hostinské
podniky beze sporu jedním z nejvýnosnějších
oborů podnikání vůbec. V minulém
roce činila úhrnná tržba ve všech
hostinských živnostech jenom v Čechách
a na Moravě přibližně 10 miliard korun
s poměrně malým počtem zaměstnanců,
pohybujícím se kolem 50.000 lidí. Zatím
co malé hostinské živnosti, zejména
venkovské, stěží vydělaly na
nejdůležitější živobytí
svých provozovatelů, převážně
nájemců, několik desítek velkohoteliérů
si žilo lépe než pansky bez velké námahy.
Jak se v těchto podnicích hospodařilo a jakým
způsobem byl okrádán stát, nám
mohou nejlépe dokázati revisní zprávy
ministerstva vnitřního obchodu. To platí
o velkých hotelových podnicích, které
jsou ve vlastnictví soukromém, stejně jako
o podnicích hotelových pod národní
správou. Nesvědomité byly totiž již
v roce 1945 a začátkem roku 1946 obsazovány
ministerstvem vnitřního obchodu za éry bývalého
ministra dr Pietora národní správy
v největších našich hotelových
podnicích, konfiskátech a v lázeňských
místech. Řada lidí pochybné existence
dostala do správy milionové národní
majetky, aniž měla alespoň částečnou
kvalifikaci k tomuto odpovědnému úkolu. Bohužel,
šlo v mnohých případech o temná
individua, která nejenom že neměla kladný
postoj k naší lidově demokratické republice,
nýbrž právě naopak. Někteří
z těchto výtečníků ukazovali
svoji odbornost v hotelnictví pouze v protistátních
provokacích a urážkách představitelů
našich slovanských spojenců. O tom, jakým
lidem ministerstvo vnitřního obchodu za vedení
dr Pietora svěřovalo naše národní
majetky-hotely, svědčí nejlépe ta
okolnost, že většina těchto zplnomocněnců
v západočeských lázních po
únorových dnech prchla za hranice a to do Německa,
a dokonce jeden z nich, jistý pan Kudibal, jest v této
době v Německu velitelem koncentračního
tábora. Za takovýchto podmínek nemohly ovšem
naše největší podniky skutečně
prosperovat a ještě dnes mají některé
peněžní ústavy těžké
starosti, jak a od koho inkasovati milionové částky,
které byly zapůjčeny na doporučení
tehdejšího ministerstva vnitřního obchodu,
zůstaly však vězet v kapsách podvodníků,
ač byly určeny k investicím.
Předložený návrh zákona, proti
kterému se reakce 2 roky bránila, učiní
konečně přítrž této hospodářské
anarchii a okrádání státu. Ale nejenom
s hlediska hospodářsko-politické účelnosti,
nýbrž i s hlediska zlepšení organisace
a koordinace cestovního ruchu přináší
zákon taková zlepšení, že je možno
jej nazvati skutečným dobrodiním pro republiku.
Hotelnictví totiž vedle lázeňství
a cestovních kanceláří tvoří
hlavní předpoklad úspěšného
cestovního ruchu. Víme všichni dobře,
že tam, kde se o návštěvníky nepečuje
nebo pečuje špatně, nikdo rád necestuje.
A čistý, dobře vedený hotel jest pro
cizince i návštěvníka nejlepší
visitkou každého města, každého
kraje, každého státu. S cestovním ruchem
je třeba počítati, obzvláště
dnes, i z důvodů ryze hospodářských.
V mnohých státech stojí dnes otázky
cestovního a cizineckého ruchu v popředí
zájmů veřejných činitelů,
ať již jde o Švýcarsko nebo i o země
slovanské, nám tak blízké, jakými
jsou Bulharsko, Jugoslavie nebo Polsko. Za celou dobu trvání
první republiky bylo zatím v tomto odvětví
vykonáno velice málo, přesto, že předpoklady
pro úspěšný vývoj politiky cestovního
ruchu jsou u nás dány více než kdekoliv
jinde. Věřím, že tento zákon
dá pevný základ k velkému jeho rozmachu.
Cestovní ruch znamená především
jednu z nejběžnějších záležitostí
našeho denního života. Každý u nás
v republice má nárok na dovolenou a každý
z nás chce po celoroční práci užíti
této dovolené co nejlépe. I na tuto okolnost
osnova zákona pamatuje a dává netušené
možnosti Revolučnímu odborovému hnutí
k organisaci rekreačních akcí. Cestovní
ruch jest ovšem také význačným
činitelem pro hospodářské oživení
krajů jinak chudých. Všichni dobře víme,
co znamená letní a zimní příliv
hostí pro kraje jako Šumava, Krkonoše, Krušnohoří,
nebo Českomoravskou vysočinu. Stejně tak
cestovní ruch znamená cenný přínos
cizích devis pro naši státní pokladnu
téměř zdarma, jenom za poskytnuté
služby a statky cestovního ruchu, kterými jsou
převážně naše přírodní
krásy a bohaté léčivé zdroje.
I po stránce sbližování a poznávání
národů cestovní ruch má svou zlepšenou
organisací nevyčerpatelné možnosti.
A právě v tom tkví ohromná důležitost
tohoto navrhovaného znárodňovacího
zákona, že tam, kde své volné chvíle
trávila hrstka kapitalistických vykořisťovatelů,
mohou dnes - a v budoucnosti ještě více - za
přístupných podmínek užívati
své dovolené a rekreace naši dělníci
ze závodů, úředníci a všichni
ostatní, kterým minulé režimy tyto možnosti
vždycky odpíraly. Dnes, kdy naše nová
ústava dává nárok každému
pracovníku na zákonitou dovolenou, pečuje
a v budoucnosti ještě více bude pečovati
stát o to, aby dovolená byla co nejúčelněji
strávena a aby oddechu se dostalo především
těm, kteří si jej skutečně
za svou práci zaslouží.
Znárodnění velkých hotelů se
dotkne převážně našich lázní,
takže bude možno uskutečniti zásadu: lázně
pracujícím. I na to návrh zákona plně
pamatuje a zabezpečuje pro stát všechny hotelové
podniky typu A a B v lázeňských místech.
Zůstanou ovšem nedotčeny tímto zákonem
podniky, které již jsou nebo v budoucnosti budou ve
vlastnictví nositelů sociálního pojištění.
Předložená osnova se převážně
dotýká hotelů a ubytovacích podniků
konfiskovaných podle dekretu č. 108/1945 Sb. t.
j. našeho pohraničí, zatím co ve vnitrozemí,
kde jsou hotelové podniky v soukromém vlastnictví,
bude tímto zákonem znárodněno podniků
velice málo. Obdobně jako u ostatních znárodňovacích
zákonů i tento zákon stanoví hranici
50 zaměstnanců. Je velmi důležité,
obzvláště pro drobné a střední
živnostenské přídělce v pohraničí,
že příděl konfiskovaných hostinců,
restaurací a ubytovacích zařízení
do vlastnictví ve smyslu zákona č. 31/1947
Sb. zůstává tímto zákonem,
jak vyplývá ze znění § 12 odst.
5 a 6, naprosto nedotčen. Ba naopak tento zákon
plně respektuje všechna přídělová
nařízení, všechny rámcové
plány a všechny vyhlášky, které
byly dány Osidlovacím úřadem a Fondem
národní obnovy v Praze, ať již jde o velmi
důležitou vyhlášku č. 1587 nebo
i o ostatní vyhlášky, jakými jsou vyhlášky
družstevní, uveřejněné pod č.
1870.
Stejně tak hotelové podniky komunálních
svazků zůstanou i nadále v jejich vlastnictví.
Jak z uvedeného patrno, přináší
navrhovaný zákon pevnou základnu pro úspěšný
rozvoj našeho hotelnictví a tím i cestovního
ruchu. Záleží nyní na kompetentních
činitelích, aby správným výběrem
vedoucích odborníků, dokonalou organisací,
jakož i využitím všech možností
zákonem daných, tento rozvoj zajistili.
Bude především nutné, věnovat
zvýšenou péči našemu dorostu, aby
řádným školením doma i za hranicemi
mohl se ctí v nastoupené cestě pokračovat.
Návrh zákona, který jako zpravodaj výboru
průmyslového a živn.-obchodního plenu
Ústavodárného Národního shromáždění
předkládám ke schválení, zavádí
v sektoru hospodářsky i sociálně pro
naši lidově demokratickou republiku důležitém
podstatný prvek socialistického hospodářství
o odstraňuje dosavadní anarchii, chaos a vykořisťování.
Doporučuji proto slavné sněmovně,
aby tento návrh přijala. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Zpravodajem k odst. 1 za výbor první
je pan posl. dr Jelínek. Dávám mu
slovo.
Zpravodaj posl. dr Jelínek: Paní místopředsedkyně,
slavná sněmovno!
Pány zpravodaji výborů kulturního
a informačního, průmyslového a živn.-obchodního
i rozpočtového bylo již řečeno
vše, co odůvodňuje význam i dosah vládní
osnovy zákona o znárodnění polygrafických
podniků tisk č. 1198, zejména po stránce
hospodářské a kulturně politické.
Jako všechny právní předpisy o znárodnění
průmyslových podniků a jiných hospodářsky
důležitých zařízení, i
jiné právní normy, jako zákon o jednotné
škole, o národním pojištění
a pod., tak také navrhovaná osnova je výsledkem
bojů pracující třídy za nový,
lepší a spravedlivější řád,
bojů za takové uspořádání
lidských věcí ve světě, aby
všem byl zaručen stejný start do života
a plné uplatnění v něm, vyloučeny
krise a obavy o existenci. Na okraji této osnovy zvláště
nelze nevzpomenout těchto bojů socialistického
hnutí a ovšem všeho, co přispívalo
k jeho rozvinutí, zesílení a vítězství.
Kdo přehlédne vývoj tohoto hnutí jen
u nás, v našem národě, od kolébky,
která stála uprostřed moře nepřátel
našeho národního uvědomění
a osvobození za monarchie a feudalismu a uprostřed
velikého sociálního i politického
útlaku dělnických vrstev, až k dnešní
odborové jednotě, k dnešní úrovni
družstevnictví a politickému semknutí
socialistických sil, nemůže bez pohnutí
přejíti práci tisíců neznámých,
nadšených a obětavých pracovníků,
nemůže bez pohnutí přejíti zejména
jejích činnost uvědomovací a výchovnou.
Tato uvědomovací a výchovná práce
se neobešla bez tisku, bez novin, letáků, ať
legálních či illegálních, bez
knih a brožurek. A tak tisku patří v socialistickém
revolučním hnutí v každé době
místo nejpřednější, stejné,
jaké mu patří i v našem národním
obrození. Jak by bylo možno zapomenouti, že tisk
jsou vedle autorů a žurnalistů také
zaměstnanci tiskáren všech kategorií.
A jak by bylo možno nevzpomenout, že plnili vždy
na všech frontách dělnického i národního
úsilí své povinnosti vzorně.
Jestliže předmětná osnova znárodňuje
podniky asi o třech čtvrtinách všech
tiskárenských zaměstnanců, pak jejím
schválením vedle plnění hospodářského
a kulturně politického úkolu lidové
demokracie plníme dluh, který má dělnické
hnutí vůči zaměstnancům tiskařských
principálů.
Jménem právního výboru, který
projednal osnovu ve své schůzi 29. dubna 1948, doporučuji,
aby plenum Ústavodárného Národního
shromáždění schválilo vládní
návrh zákona o znárodnění polygrafických
podniků ve znění, jež je připojeno
ke zprávě výborové. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Dávám slovo zpravodaji k
odst. 2 za výbor právní, panu posl. dr Hobzovi.
Zpravodaj posl. dr Hobza: Paní a pánové!
Právní výbor ve své schůzi
dne 29. dubna t. r. projednal rovněž vládní
návrh zákona o znárodnění některých
hostinských a výčepnických podniků
a ubytovacích zařízení, provedl v
něm několik menších změn, ohledně
nichž se ztotožnil s ostatními dvěma výbory,
totiž s výborem průmyslovým a živnostensko-obchodním
a výborem rozpočtovým, a já jakožto
zpravodaj výboru právního doporučuji
plenu sněmovny, aby tento projednávaný vládní
návrh zákona schválilo v předloženém
znění. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Slovo má dále zpravodaj za výbor rozpočtový
k odst. 2, pan posl. Verosta.
Zpravodaj posl. Verosta: Paní místopředsedkyně,
paní a pánové!
Rozpočtový výbor pojednal ve své schůzi
3. května 1948 o vládním návrhu zákona
o znárodnění některých hostinských
a výčepnických podniků a ubytovacích
zařízení. Podle tohoto vládního
návrhu hodláme znárodnit některé
hostinské a výčepnické podniky a ubytovací
zařízení, pokud počet osob zaměstnaných
v dotyčném podniku dosáhl kdykoliv od 1.
ledna 1946 číslice 50 zaměstnanců.
Dále mají být znárodněny veškeré
hostinské, výčepnické a hotelové
podniky v místech lázeňských bez ohledu
na počet zaměstnanců a jiné podniky,
jak je uvedeno v oddílu I, § 1, odst. 2 tisku č.
1194.
Ze znárodnění jsou vyňaty podniky,
jež jsou vlastnictvím společenstev výdělkových
a hospodář. svazků lidové samosprávy,
jednotné odborové organisace, nositelů sociálního
pojištění, tedy vlastnictvím korporací
a ústavů, u kterých nepřichází
v úvahu moment výdělečný, ba
naopak moment sociální, neboť si vytkly za
úkol vybudovat tato střediska pro léčbu,
rekreaci a odpočinek svých členů.