V súlade s touto skutočnosťou, ale aj s praxou, aká sa celkom prirodzene vyvinula v pomere k našim doterajším spojencom, rozšírili sme text československo-bulharskej spojeneckej smluvy o článok piaty, ktorý hovorí o tom, že sa medzí sebou budeme radiť o všetkých vážnych medzinárodných otázkach, ktoré sa týkajú záujmov nás oboch.

Práca, ktorá bola vykonaná za pobytu bulharskej vládnej delegácie u nás, a jej pozitívne výsledky, nech už na poli našej politickej či hospodárskej spolupráce, svedčia o tom, že nová smluva je smluvou ozaj živou a významným nástrojom v prehlbovaní stykov československo-bulharských.

A nakoniec nie je možno v tejto súvislosti nezdôrazniť tú skutočnosť, že k podpisu spojeneckej smluvy, ktorá je namierená proti možnosti obnovenia agresívnych síl Nemecka či akéhokoľvek z jeho možných spojencov, dochádza práve v dobe, kedy problémy Nemecka a okolo Nemecka nabývajú charakter, ktorým sa musia so všetkou vážnosťou zaoberať predovšetkým národy, ktoré boly vždycky obeťami jeho útokov a násilia. Už aj preto význam tejto smluvy presahuje rámec československo-bulharských vzťahov. V dobe, keď na Západe je verejná mienka udržiavaná v hystérii umele živenou vojnovou propagandou, slovanské národy, ale aj iné národy, ktoré nastúpily cestu k socializmu, mobilizujú na čele so Sovietskym sväzom všetky svoje tvorčie sily pre vec mieru, pokoj nej výstavby, zlepšenia životnej úrovne, k vzrastu a tvoreniu kultúrnych hodnôt.

Neprestávame byť ostražitými proti nebezpečenstvu, ako o tom svedčí aj text tejto smluvy. Avšak na druhej strane nepodľahneme panike, nedáme sa odviesť od nášho budovateľského diela ani odradiť od nášho presvedčenia o prevahe mierumilovných síl na svete. Vieme, že čas pracuje pre mier, že preň pracujú všetky naše spojenecké národy a mierumilovní ľudia na celom svete.

Aj táto smluva je dokladom tejto našej viery a tohto nášho úsilia. Viem, že vyslovujem presvedčenie nášho ľudu, keď pri tejto slávnostnej príležitosti želám bulharskému národu mnoho úspechov v jeho budovateľskom diele a zdar a rozkvet bratskej a spojeneckej spolupráci československo-bulharskej. (Hlučný, dlhotrvajúci potlesk.)

Předseda (zvoní): Přihlášeni jsou tito řečníci: posl. Štěpán, Šmidke, Vlado, dr Bělehrádek, Kobylka, Švermová.

Uděluji slovo p. posl. Štěpánovi.

Posl. Štěpán: Slavná sněmovno!

Dnešní plenum má schváliti smlouvu mezi Československem a Bulharskem, slavnostně v Praze podepsanou. Jak praví důvodová zpráva vládního návrhu, je tato smlouva dalším pilířem bezpečnosti Československé republiky. Chceme v míru a bratrství budovat a tvořit, abychom nejen odstranili škody, napáchané německými zvěrstvy, ale abychom vytvořili blahobyt a šťastný život pro všechny pracující spoluobčany. Výrazem této touhy a důkazem našeho úsilí je právě uzavřená smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci s bratrským národem bulharským.

Smlouva nám k souhlasu předložená vychází ze stejných principů bratrství a přátelství, na jakých jsme uzavřeli naše spojenectví se Sovětským svazem, Jugoslavií a Polskem. Slavnostní úmluva s Bulharskem uzavírá jednotu slovanských národů před celým světem v mohutnou rodinu, prodchnutou srdečným odhodláním vzájemně si pomáhat a vzájemně spolupracovat na mírovém budování slovanského společenství. Je pro nás zárukou bezpečnosti proti jakékoli hrozbě útoku se strany Německa nebo kohokoliv, kdo by se k takovému útoku s Německem spojil.

Praví-li se v nadpisu dnešního návrhu "Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci", symbolisuje se tím opravdové přátelství, které si lid československý a bulharský budovali v bohatých stycích obou národů v minulosti. Přátelství neznamená jen radu nebo úsměvné podání rukou. Přátelství znamená spoluprácí na poli kulturním, hospodářském a politickém a znamená také odhodlání složiti největší daň, je-li toho třeba, daň krve. Češi a Bulhaři už prokázali, že takové přátelství je víže, a národy obou států, Československa a Bulharska, jsou si vědomy, co toto přátelství pro ně znamená. Jestliže obě republiky slavnostně potvrdily přátelství krve a ducha úmluvou podepsanou minulého týdne, splnila se tak dávná touha našich velikých buditelů, myšlenka slovanské vzájemnosti a jednoty.

Málokteré národy se mohou jako národy československý a bulharský pochlubiti tolika důkazy vzájemné lásky, úcty a spolupráce. Je důležité připomenouti si v této tak významné chvíli aspoň v letmých rysech všechno, co nás v tisíciletých našich dějinách spojovalo s bratrskými Bulhary.

Již v 9. století po Kr. podaly si oba národy přes východní polovinu Evropy ruce. Stalo se tak příchodem slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, kteří k nám přišli na Moravu, aby jazykem soluňských Bulharů hlásali u nás Kristovo učení. A když po smrti arcibiskupa moravského Metoděje byli jeho učeníci z Velehradu vypuzeni, přijal je přátelsky kníže Boris a usídlil je u jezera Ochridského. A mezi těmito věrozvěsty byli Čechové, kteří takto splatili Bulharům svůj duchovní dluh, první průkopníci veliké myšlenky slovanského bratrství a slovanské vzájemnosti. V X. století putovali moravští obchodníci do bulharské Prěslavi, aby tam vyměňovali zboží. Jestliže pak neklidné doby dalších staletí přetrhaly na čas osobní a přímé styky mezi oběma národy, vědomí duchovní jednoty u nás žilo v duších velikých Čechů. Přední čeští myslitelé, spisovatelé a učenci od Husa, Jana z Holešova, Hrubého z Jelení, Veleslavín, Balbín, Pešina z Čechorodu, naší buditelé národní a političtí v dobách probuzeneckých nepřestávali poučovat náš národ o příbuzenství ducha a jazyka. Nápis na mohyle polského krále Vladislava III. u Varny hlásá světu, že již před 600 lety, v r. 1444 v boji s Turky za svobodu Bulharů do jednoho padli čeští bojovníci, vedení hejtmanem Čejkou. Jak nádherný důkaz slovanského bratrství - česká a polská krev prolita za svobodu bulharskou!

Pavel Josef Šafařík, jeden z největších bojovníků za myšlenku slovanského bratrství, prokázal samostatnost bulharského jazyka jazykozpytnou studií a vyvrátil do oné doby šířený omyl, že bulharština je dialektem srbským; dokázal slovanský původ bratrského národa a šířil tak vědomí ideálu slovanské soudržnosti a spolupráce. Hanka jako jeden z prvních si opatřuje bulharské lidové písně. Erben a Čelakovský, velcí pěvci slovanské vzájemnosti a umělci, tvoří opravdu pro lid sílu slovanského vědomí a bratrství a inspirují se slovanskou bulharskou lidovou tvorbou.

To si uvědomil i bulharský národ. Už v polovině minulého století přicházeli do Čech rok od roku ve větším počtu Bulhaři na studie, a to nejen do Prahy na nejstarší vysoké učení slovanské, ale také na střední a odborné školy do Hradce, Písku, Tábora a jiných měst. Bulhar Stojanov nadšeně pracuje v Praze ve slovanských spolcích a dává pevnou formu česko-bulharské vzájemností; historik Drinov dva roky vědecky pracuje v Praze a pak se Stojanovem na radu Palackého zakládá v rumunské Braile, když Bulharsko je ještě v područí tureckém, "Bulharsko knižovno družestvo" podle vzoru České královské společnosti nauk. Později pak tato instituce je přenesena Čechem dr Jirečkem do osvobozené Sofie, aby se stala základem bulharské akademie věd. Tento veliký Čech vybudoval také bulharské školství a stal se bulharským ministrem osvěty. Co bulharských knih se vytisklo v Praze, aby putovaly do ujařmeného Bulharska, co vynikajících probuzeneckých listů a novinářů horovalo a vybízelo k osvobození Bulharů; Havlíček na př. v Národních Nowinách. Jeho ideami prodchnut odchází z Tábora Angel Kančev, aby po boku revolucionáře V. Levského vyvolal revoluci v porobené vlasti. V porobeném Bulharsku se šíří české písně, Kde domov můj tam zdomácněla; čeští básníci překládají písně bulharské. Zájem o Bulharsko pak vrcholí, když se Rusové v r. 1877 krví zapsali do dějin zápasů o svobodu Bulharska a o svobodu slovanských národů vůbec.

Kdybych zde měl uvést jména všech Čechů, kteří se proudem stěhovali z porobené vlasti do svobodného Bulharska a tam svým dílem nesmazatelně se zapsali do srdce bulharského lidu, nestačil by na to čas, určený k tomu, abych doprovodil dnešní významné hlasování. Byly jich celé legie. Hospodářští průkopnící, kulturní pracovníci, učenci budují školy, šíří osvětu, kladou základy hospodářskému rozvoji Bulharska vůbec. Připomeňme aspoň vedle jmenovaného již dr Jirečka Dobruského, budovatele archeologického musea v Sofii, bratr Škorpily, zakladatele archeologického bulharského bádání a musea ve Varně, chemika ing. Lukáše, který má zásluhu o vybudování bulharského cukrovarnictví atd. Čeští inženýři Vosyka, Wittich, Trnka budovali s bulharskými inženýry a dělníky bulharské přístavy, kladli železnice, stavěli silnice. Právníci Mráček, Chytil, Svoboda organisovali a budovali soudnictví v jižním Bulharsku. Češi Kadela, Pospíšil, bratří Proškové, Čenský a Milde zakládají výrobny a průmyslové podnikání, český malíř Mrkvička zakládá Bulharskou akademii umění a dostává čestný název "Otec bulharského moderního umění." Botanici, matematikové, novináři, hudební skladatelé - z nich Čech Kautský byl skladatelem první bulharské opery "Kamen i cena" - budovatelé hospodářských škol, učitelé a profesoři stěhují se do bratrského Bulharska, aby svůj život zasvětili budování osvobozeného národa.

Ale i naši vědci, jazykozpytci, přírodovědci, badatelé národopisní putují do bratrské země, aby studovali bulharskou přírodu, jazyk, literaturu, Rozměrné dílo profesora Velenovského Flora Bulgarica, výsledek celoživotního díla tohoto českého přírodovědce, je dodnes stěžejním dílem a pramenem poučení pro studenty bulharské a naše. A což na poli literárním: Bulhaři si přeložili díla Svatopluka Čecha, Nerudy, Vrchlického a jiných českých spisovatelů do bulharštiny; díla bulharských spisovatelů byla překládána do češtiny a vydávána v Praze.

Nebylo proto divu, že četné bulharské rodiny se naučily česky a že zejména po první světové válce vznikly v Sofii a jiných dalších městech české školy, na které chodily i děti bulharské.

Za balkánské války čeští dobrovolníci bojovali po boku Bulharů a čeští lékaři a ošetřovatelky konali samaritánské dílo. Toho nám Bulhaři nezapomněli. V ponurých dnech předmnichovských jsme byli svědky bratrské lásky Bulharů, kdy se jich stovky hlásily dobrovolně do naší armády a kdy Bulhaři byli ochotni bojovat za naši svobodu proti odvěkému nepříteli.

Bylo by možno novými a novými důkazy dosvědčit, že oba bratrské národy, náš i bulharský, jsou prodchnuty hlubokou vzájemnou láskou a úctou, vřelým přátelstvím a vzájemným obdivem a že vlastně tato smlouva, která se nám předkládá k manifestačnímu schválení, je jen formálním zpečetěním toho, co nás odedávna neochvějně a pevně s Bulharskem spojuje.

Bylo tedy samozřejmostí, že když zástupci Bulharské lidové republiky s ministerským předsedou Jiřím Dimitrovem v čele přijeli začátkem minulého týdne do Prahy, přijeli mezi své, přijeli jako domů. Praha je přijala nikoli jen vlajkami a svou obvyklou pohostinností, ale celým srdcem a nadšeným jásotem.

V osobě Jiřího Dimitrova, prvního ministerského předsedy vpravdě lidové republiky Bulharské přijel k nám velký bojovník proti fašismu, veliký bojovník za práva pracujícího lidu, veliký hrdina lipského procesu. Je to muž, který se první postavil Hitlerovi, a ač v jeho moci, nezlomen bojoval za pravdu. A protože s ním i celý jeho národ, národ bulharský, dobře ví, kdo byli nacisté, došlo k slavnostnímu podepsání smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi republikou Československou a Lidovou republikou Bulharskou.

Československo a Bulharsko si podaly touto smlouvou ruce před celým světem na důkaz, že oba bratrské národy chtějí žít v míru a v míru budovat své státy ve prospěch míru a bezpečnosti celého světa.

Pokládáme si za čest, my všichni zde shromáždění, slavnostně jednomyslným hlasováním schválit to, co nás od věků s Bulharskem poutalo a spojovalo. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Šmidkemu.

Posl. Šmidke: Slávna snemovňa!

Hádam ani jedna politická udalosť nezapadla svojím významom do behu a následnosti politických dejov u nás tak, ako uzavretie československo-bulharskej smluvy. Po uzavretí smlúv so Sovietskym sväzom, Juhosláviou a Poľskom vyjadrili sme po tieto dni nerozbitné priateľstvo slovanských národov tým, že sme uzavreli aj smluvu s Bulharskom. Stalo sa to niekoľko týždňov po významných februárových udalostiach, v ktorých pracujúci ľud Československa, vedený svojimi pokrokovými silami, zmaril rozvratné pokusy nepriateľov nášho ľudovo demokratického zriadenia.

Pri hodnotení našej smluvy s Bulharskom treba uviesť aj tú okolnosť, že to boly práve zpiatočnícke sily, ktoré sa pokúšaly vytrhnúť nás zo sväzku slovanských národov a nastoliť tu protislovanský čiže protipokrokový kurz.

Smluvu s Bulharskom sme uzavreli tesne pred manifestačnými oslavami víťazného 1. mája, sviatku pracujúcich, keď naše národy spontánne oslávia víťazstvo pokroku, budovateľskej práce a budú manifestovať za krajší a šťastnejší život, ktorý im môže priniesť len pevná jednota slovanských národov, oslobodených od rozvratníkov.

Za všetko toto, za doterajšie úspechy pracujúceho ľudu, za významné opatrenia a podujatia našej vlády, vedenej Klementom Gottwaldom, možno ďakovať jednote ľudu, ktorá sa zakalila do ocele nielen neohrozeným bojom proti fašizmu v minulosti, ale aj nesmiernym pracovným úsilím likvidovať všetky zvyšky protiľudového a zpiatočníckeho kapitalizmu.

Do týchto významných udalostí spadá uzavretie československo-bulharskej smluvy o priateľstve, spolupráci a vzájomnej pomoci ako dôležitý konsolidačný faktor, ktorý potvrdzuje správnosť našej zahranično-politickej koncepcie. Už to, že delegáciu bratského ľudovo demokratického Bulharska viedol neohrozený bojovník za ľudské práva a potreby pracujúcich, nebojácny obhajca pravdy v lipskom procese Juraj Dimitrov, dáva záruku, že tu ide o úprimné priateľstvo, o úprimnú spoluprácu a úprimnú vzájomnú pomoc, ak by jej bolo treba. Možno konštatovať, že túto smluvu uzavrely medzi sebou dva bratské národy, statočný pracujúci ľud Bulharska s pracujúcim ľudom českým a slovenským. A túto okolnosť podopiera fakt, že sa uzavrela smluva nového typu, ktorá nechráni naše národy len pred útokom samotného Nemecka, ale je záväzkom pre vzájomnú pomoc aj proti jeho spoločníkom, ktorí by ho podporovali v jeho útočnosti proti ktorejkoľvek zo smluvných strán. (Predsedníctvo prevzal podpredseda Polák.)

Po oslobodení núkaly sa Československu možností pre uzavretie smluvy aj s inými štátmi. No tieto smluvy by neboly mohly spočívať na základoch ľudovej demokracie a ani by neboly vyjadrily spontánnu jednotu. Spoločný osud nášho ľudu s ľudom bulharským, rovnaký prístup k riešeniu povojnových problémov, daných smutnými skúsenosťami so zradcami národa a cudzími dobyvateľmi - to sú základy našej smluvy s Bulharskom a aj základy, z ktorých vyrastá úprimná a bratská jednota našich národov. Táto jednota je zárukou, že naša smluva je len vyjadrením živého, konštruktívneho spojenectva, ktoré poslúži ďalšiemu rozvoju našich národov. Túto myšlienku vyjadril Juraj Dimitrov už pred 13 rokmi, keď 2. augusta 1935 povedal, že k sbrataniu medzi pracujúcimi jednotlivých národov a národmi samými môže dôjsť vtedy, keď ich jednota bude namierená proti fašizmu, proti nástupu kapitálu, proti nebezpečenstvu vojny a proti vnútorným nepriateľom pracujúceho ľudu.

Tieto slová vyznačujú aj medzinárodný dosah uzavretej smluvy. Smluva predovšetkým znamená posilnenie mierového frontu slobodymilovných národov. Táto smluva vyjadruje ďalej aj jedinú správnu cestu k dorozumeniu medzi národmi. Je príkladom aj pre tie národy, ktorých ľud musí ešte bojovať za svoje práva. Je poučením pre pracujúcich v kapitalistických štátoch a dôkazom, aké plody vie priniesť od kapitalizmu oslobodené národné spoločenstvo. Slovanská politika neznamená orientáciu, ktorá vychádza zo záujmových alebo mocenských zámerov; politika slovanských štátov vychádza z hlbokých morálnych zásad, ktoré si v prvom rade ctia pracujúceho človeka, oslobodeného zpod národnostného a triedneho útlaku. A tieto zásady určujú aj smer politiky slovanských ľudovo demokratických národov v pomere k ostatnému svetu. V tom je veľký mierový význam československo-bulharskej smluvy.