Předseda Jos. David.
Místopředsedové Hodinová - Spurná,
Komzala, dr John, dr Chytil, Polák.
Zapisovatelé Sova, Štětka.
Členové vlády: předseda vlády
Gottwald; náměstkové předsedy
vlády Široký, Laušman; ministři
dr Clementis, dr Dolanský, E. Erban,
dr Gregor, inž. Jankovcová, Krajčír,
V. Kopecký, dr Nejedlý, dr Neuman,
arm. gen. Svoboda, dr inž. Šlechta, dr
Šrobár; státní tajemník
dr Ševčík.
Předseda nejvyššího účetního
kontrolního úřadu dr Friedmann.
188 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr Madar;
jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.
Zpráva výboru zahraničního k vládnímu
návrhu (tisk 1197), kterým se předkládá
Ústavodárnému Národnímu shromáždění
republiky Československé k projevu souhlasu Smlouva
o přátelství, spolupráci a vzájemné
pomoci mezi republikou Československou a Lidovou republikou
Bulharskou, podepsaná dne 23. dubna 1948 v Praze (tisk
1202).
Předseda (zvoní): Zahajuji 109. schůzi
Ústavodárného Národního shromáždění.
Sděluji, že dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn.
řádu dal jsem na dnešní schůzi
posl. Hatinovi, Pažoutové, Smejkalovi,
Rožnayovi, Sovovi, na včerejší
a dnešní schůzi posl. dr Vl. Procházkovi.
Posl. inž. Filo žádá o zdravotní
dovolenou na 4 týdny. Lékařské vysvědčení
předložil.
Navrhuji udělení této dovolené.
Kdo s mým návrhem souhlasí, nechť zvedne
ruku! (Děje se.)
To je většina. Navržená dovolená
se uděluje.
Přistoupíme k projednávání
pořadu schůze, na němž je
Zpráva výboru zahraničního k vládnímu
návrhu (tisk 1197), kterým se předkládá
Ústavodárnému Národnímu shromáždění
republiky Československé k projevu souhlasu Smlouva
o přátelství, spolupráci a vzájemné
pomoci mezi republikou Československou a Lidovou republikou
Bulharskou, podepsaná dne 23. dubna 1948 v Praze (tisk
1202).
Zpravodajem je posl. Vodička. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Vodička: Slavné Ústavodárné
Národní shromáždění, paní
a pánové!
Dnešní zasedání Ústavodárného
Národního shromáždění
je velmi významné. Je to proto, že máme
odhlasovat souhlas se smlouvou o přátelství,
spolupráci a vzájemné pomoci mezi republikou
Československou a Lidovou republikou Bulharskou, podepsanou
dne 23. dubna t. r. v Praze. Jsme přesvědčeni,
že tento úkol splní poslanci tohoto slavného
sboru velmi rádi a s nadšením a tak potvrdí
před celým světem skutečnost, že
uzavření spojenectví a přátelství
mezi Československem a Bulharskem v těchto dnech
je v souhlase s vůlí a přáním
všeho čs. lidu, jak to potvrzuje slavnostní,
srdečné a bratrské přijetí
bulharské delegace, vedené předsedou bulharské
vlády Jiřím Dimitrovem, na půdě
Československé republiky.
Bratrské Bulharsko je posledním slovanským
státem, se kterým uzavíráme spojeneckou
smlouvu. Tak přibyl nový článek do
řetězu smluv, jež spojují slovanské
a lidově demokratické státy na ochranu vlastní
bezpečnosti a na záštitu světového
míru. Od skončení poslední světové
války stalo se Bulharsko předmětem zvláštní
pozornosti mezinárodní reakce, zejména americké.
Byly činěny překážky a průtahy
při jednání o mír a tak Bulharsku
znemožňován návrat do rodiny svobodných
národů. Proti spojenectví s ním pracovala
také i československá reakce. V souhlase
s americkou politikou snažila se podrýt důvěru
čs. lidu k Bulharsku. Obviňovala je z útočných
plánů proti monarcho-fašistickému Řecku;
obviňovala je, že chce náš stát
zatáhnout do akce proti němu. Při procesu
proti zrádci Petkovu označovala tohoto člověka
za poctivého protifašistu a demokrata, který
jen nesouhlasí s vládou a za to má být
trestán. Projevovala starost o jeho osud a o osud ostatních
zrádců bulharského lidu. Podceňovala
bulharský lid a jeho lidový stát. Snažila
se vyvolat pochybnosti o trvalosti dnešního lidově
demokratického zřízení bulharského
státu. Brzdila hospodářské styky s
odůvodňováním, že Bulharsko je
chudý stát, od něhož nemůžeme
nic získat. - To byla řada překážek,
které oddalovaly uzavření spojenecké
smlouvy.
Po únorových událostech v naší
republice se situace od základu změnila. Rozdrcením
zrádné čs. reakce padly všechny překážky,
které znemožňovaly uzavření této
smlouvy. A tak bulharský i československý
lid se mohl přesvědčiti, že jen ty státy,
kde lid je u moci, kde je skutečná lidovláda,
mohou uzavříti takové smlouvy, jaká
byla v tyto dny uskutečněna mezi Bulharskem a Československem;
mohl se přesvědčiti, že jen tam, kde
nevládne nebo nespolurozhoduje reakce, je možná
spolupráce mezi národy a státy.
České a slovenské přátelství
k bulharskému národu je velmi starého data.
Jsou zde historické skutečnosti, že již
před tisíci lety navazovaly tyto slovanské
národy mezi sebou styky a že křesťanství
jako projev tehdejší kultury bylo do našich zemí
šířeno právě z těchto
míst. Také v novověku byli to příslušníci
našeho národa a národa slovenského,
kteří navazovali styky s Bulharskem anebo odcházeli
do této země, aby pomáhali napraviti vše,
co tam zavinila krutovláda tureckého panství.
Byl to slovanský učenec, Slovák Šafařík,
který do Bulharska zasahoval, byl to Čech Jireček,
jenž napsal dějiny Bulharska, byli to výtvarníci
Mrkvička a Věšín, kteří
obohatili bulharské umění. Byli to vědci
bratři Škorpilové, kteří pomáhali
Bulharsku na vědeckém poli. Byli to čeští
inženýři, chemici, sládci a zemědělci,
kteří podávali pomocnou ruku při budování
cukrovarů a pivovarů a dávali rady pro zlepšení
zemědělské produkce. Tím naši
lidé opláceli našim slovanským bratřím
na Balkáně tu pomoc, již nám v raném
středověku oni poskytovali.
Uzavření smlouvy předcházela smlouva
o hospodářských stycích, podle které
bude náš stát dodávat do Bulharska stroje
a přístroje a odtud dostane olejnatá semena,
kůže, tabák, rudy, rýži a pšenici
v hodnotě 3,5 miliardy. Kromě toho uskutečněna
kulturní dohoda, podle které si budeme s Bulharskem
pomáhat na kulturním poli nejen vyměňováním
zkušeností a dobrých návrhů,
nýbrž i výměnou učitelů,
profesorů, novinářů a sportovců
a zřizováním prázdninových
kolonií.
Při projednávání bulharsko-československé
spojenecké smlouvy je třeba si uvědomit,
že podmínky pro svobodný život slovanských
národů vytvořil Sovětský svaz,
jehož hrdinský lid rozdrtil v Evropě nacistickou
vojenskou moc a který po slavném vítězství
nad Německem je mocným ochráncem světového
míru a záštitou bezpečnosti slovanských
národů v Evropě. Pod vedením Sovětského
svazu buduje se ve střední a východní
Evropě veliký konsolidovaný tábor
míru ze slovanských a lidově demokratických
států, který především
usiluje o zachování světového míru,
o bezpečnost mírumilovných států
a jejich hospodářského a kulturního
rozkvětu, a každé rozšíření
tohoto tábora míru o nového účastníka
znamená nový úspěch na poli světového
míru.
Proto uzavřením spojenecké smlouvy s Bulharskem
získal světový mír. Tábor míru
vedený Sovětským svazem se stal silnějším
a zajištění míru pro slovanské
státy a ostatní národy Evropy bezpečnějším.
Smlouva prospěla světovému míru a
jsme přesvědčení, že prospěje
i dalšímu sjednocování všech pokrokových,
demokratických a mírových sil ve světě.
Mírová politika slovanských států
má staré, historické tradice. Slované
nikdy nepotlačovali jiné národy, nikdy neusilovali
o jejich svobodu a o jejich země; naopak, slovanské
národy vybojovaly svoji svobodu a samostatnost a v poslední
světové válce se všechny, kromě
velikého národa ruského, dostaly do otrockých
spárů imperialistického Německa. Úsilím
slovanské politiky míru je rozšířit
systém spojeneckých svazků i na státy
neslovanské, zejména na státy lidově
demokratické. Spojenecké smlouvy se slovanskými
a lidově demokratickými státy vyvěrají
ze zkušeností, potřeb, zájmů
a úsilí o mír. Proto smlouvy zavazují
všechny smluvní strany učinit dopředu
všechna preventivní politická i hospodářská
opatření proti imperialistické agresi a k
rozšíření a zpevnění mírových
sil ve světě.
Z čeho vychází politika slovanských
států v Evropě? Z historické skutečnosti,
že slovanské národy od nepaměti vedly
neustálý boj a zápas za svou svobodu a samostatnost,
že nejednotnost mezi slovanskými národy byla
vždy jednou z příčin, že se ta
neb ona slovanská země dostala do otroctví
nebo do závislosti jiného státu; že
slovanské národy jako národy pracovité
a mírumilovné si nepřejí nic jiného
než pokoj a mír a možnost v klidu a pokoji budovat
svoje samostatné republiky; že slovanské národy
si přejí spolupráci a mír s ostatními
národy světa. Spojenectví mezi slovanskými
národy nemůže být omezeno jen na spolupráci
vojenskou při napadení. Musí to být
spolupráce a vzájemná pomoc i na poli hospodářském.
Jen hospodářsky silné a co nejvíce
soběstačné slovanské státy
mohou býti nejlepší zárukou míru.
A tak smlouva s Bulharskem musí vésti ke skutečné,
poctivé hospodářské spolupráci
mezi státem naším a Bulharskem. Musíme
si vzájemně vyměňovat zboží
i suroviny, kvalifikované pracovní síly,
výrobní i hospodářské zkušenosti
tak, aby se naše státy hospodářsky rozvíjely,
sílily a tím rostl i blahobyt našich národů.
Naše spojenecká smlouva s Bulharskem - jako spojenecká
smlouva se Sovětským svazem, Jugoslavií,
Polskem - bude trvalá a věčná, tak
jako dávná a trvalá byla láska českého
i slovenského národa k národu bulharskému.
Měli jsme vždy obdiv pro hrdinský zápas
Bulharů za jejich svobodu a navazovali jsme i v minulosti
kulturní a hospodářské styky s Bulharskem.
Proto spojenecká smlouva československo-bulharská
je s nadšením přijímána čs.
lidem, který v ní vidí nejen upevnění
bratrského svazku mezí dvěma slovanskými
státy, ale i posílení posic světového
míru.
Dnes, po únorových událostech, můžeme
směle říci, že spojenecké smlouvy
se slovanskými státy, zejména se Sovětským
svazem, jsou upevněny a že tak jako tyto smlouvy,
tak i smlouva s nejmladším naším smluvním
spojencem, bratrským a slovanským Bulharskem, bude
smlouvou trvalou a věčnou, smlouvou, která
bude zabezpečovat svobodu, pořádek a klid
nejen ve vlastních zemích, ale i v Evropě.
Navrhuji proto, aby slavné Ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
tuto smlouvu manifestačně. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni
řečníci. Zahajuji proto rozpravu.
K úvodnímu projevu se přihlásil pan
min. zahraničních věcí dr Clementis.
Prosím, aby se ujal slova.
Minister zahraničných vecí dr Clementis
(uvítaný potleskom): Vážené
Ústavodarné Národné shromaždenie!
Panie a páni!
Bola vám predložená smluva o priateľstve,
spolupráci a vzájomnej pomoci medzi republikou Československou
a Ľudovou republikou Bulharskou k vysloveniu vášho
súhlasu s ňou. Táto smluva, ako viete, bola
podpísaná dňa 23. apríla t. r. za
pobytu vládnej delegácie Ľudovej republiky
Bulharskej na čele s jej ministerským predsedom,
hrdinom nielen bulharského národa, ale pracujúceho
ľudu celého sveta - Jurajom Dimitrovom. (Potlesk.)
Srdečné a bratské prijatie bulharskej delegácie
naším ľudom hovorilo jasnou rečou o tom,
že smluva, ktorú sme uzavreli, je výrazom vôle
našich národov a že sa stane význačným
nástrojom v ďalšom budovaní trvalého
priateľstva medzi nami, ktoré mienime a budeme utužovať
- ako o tom hovorí článok prvý smluvy
- "úzkou, všestrannou spoluprácou medzi
oboma zemami".
Pri tejto príležitosti bola najmä so strany bulharskej
viac razy s vďačnosťou spomínaná
a pripomínaná účasť Čechov
a Slovákov v obrodení bulharského národa
v minulom storočí, účasť, ktorá
zasiahla takmer do všetkých oblastí spoločenského
diania, nech už na poli kultúrnom a duchovnom či
hospodárskom. A nemusím ani pripomínať,
že aj so strany našich národov boly oddávna
prechovávané voči národu bulharskému
len pocity bratstva a družby.
Avšak napriek týmto - povedal by som - citovým
skutočnostiam a danostiam až do skončenia poslednej
vojny neboly dané objektívne predpoklady k tomu,
aby tieto vzájomné city nášho ľudu
našly výraz aj v konkrétnych formách
spolupráce našich národov a štátov,
nech už na poli kultúrnom a hospodárskom, najmä
však na poli politickom.
No, už v Košickom vládnom programe vytkli sme
si za cieľ vybudovať, rozšíriť a prehĺbiť
naše styky s novým Bulharskom. A tak po uzavretí
ďalekosiahlej hospodárskej dohody najmä o našej
účasti pri vybudovaní elektrických
energetických báz v Bulharsku a po smluve o kultúrnej
spolupráci ešte z minulého roku mohli sme konečne
v nedávnych dňoch pristúpiť k dovŕšeniu
tohto diela podpísaním spojeneckej smluvy politickej.
Bulharský národ, ktorý, vďaka obetiam
a víťazstvám Červenej armády,
stal sa národom skutočne slobodným, prešiel
od svojho oslobodenia za vedenia takých svojich vynikajúcich
synov, akým je Juraj Dimitrov, cez veľký ozdravovací
proces a pristúpil k budovaniu nového Bulharska
s neobyčajným nadšením, sebaobetavosťou
a za podmienok často veľmi tvrdých. Mal som
príležitosť za svojej vlaňajšej návštevy
v Bulharsku, keď sme v Sofii podpisovali dohodu o kultúrnej
spolupráci, osobne sa presvedčiť o veľkom
budovateľskom diele nového Bulharska a železnej
vôli jeho ľudu prekonať všetky ťažkostí
a o jeho dôslednosti, ale aj o rozumnej rozšafnosti
nedať sa z tejto mierumilovnej práce vyrušiť
nikým a ničím, nech už by také
pokusy prichádzaly znútra alebo zvonka. A pri tej
príležitosti mohol som sa taktiež presvedčiť
o širokých a hlbokých sympatiách, ktoré
prechováva bulharský ľud voči nám.
Sme iste všetci radi, že k podpisu tejto smluvy došlo
nedlho po tom, čo sa aj u nás definitívne
vyjasnila vnútropolitická situácia, ktorá
ešte v nedávnej minulosti vrhala nedobré tiene
na vzťahy k našim spojencom.
V minulosti, ba v niektorých prípadoch a v niektorých
zemepisných oblastiach ešte aj v prítomnosti,
uzavierly a uzavierajú sa spojenecké smluvy pre
prípad vojny. My ich však uzavierame, aby boly prínosom
v úsilí mierumilovného ľudstva - a teda
nielen smluvných strán - zamedziť vojne, znemožniť
ju preventívnymi opatreniami, ako aj najširšou
a najužšou spoluprácou na diele vnútornej
výstavby, ktorá zvyšuje blahobyt, prináša
konsolidáciu a znamená vzrast síl, ktoré
zaisťujú mier.
To teda znamená, že naše spojenecké smluvy
ako čo do textu a ducha, ale najmä čo do aplikácie
sú smluvami nového a vyššieho typu, ako
ich umožnila a ako si ich priamo vyžaduje tá
skutočnosť, že ich uzavierame s národmi
a štátmi socializmu a ľudovej demokracie, s národmi
a štátmi, ktoré, aj keď každý
podľa svojich tradícií, svojich možností
a svojich želaní, ale všetky spoločne
usilujú o vybudovanie lepšej a dokonalejšej spoločnosti.