Středa 28. dubna 1948

Od r. 1945, teda od oslobodenia, je v Čechách vzrast poslucháčov proti stavu za Protektorátu o 52 %? Teda kým je na Slovensku v omnoho menšom počte badateľný pokles 69 %, tu je zatiaľ nebývalý rozbeh.

Ako sa to mohlo stať, azda najlepšie ilustruje predseda Fondu národnej obnovy vo svojej zpráve z 28. X. 1946, keď, priznáva, že uvoľňuje na voľný predaj 300.000 prijímačov, ktoré dostáva české obyvateľstvo priemerne po 400 Kčs. Je dosť možné, že prevažná väčšina sú aparáty skonfiškované. Slovensko o tieto prijímače, sem zavlečené aj zo Slovenska, veľmi nestojí. No upozorňujem len na to, aby štátna správa, ktorá dnes preberá absolútny dozor nielen nad programom, ale aj nad distribúciou prijímačov, bola k Slovensku štedrejšia, keď nie z iných, aspoň z týchto príčin. (Predsedníctvo prevzal podpredseda dr. Chytil.)

Viem, že sú dva momenty, ktoré hamujú rozkvet slovenskej rozhlasovej kultúry. Jeden je nedostatočná elektrifikácia Slovenska, druhý nedostatok prijímačov. Že druhá príčina je oveľa vážnejšia, než sa zdá na prvý pohľad, vidieť z toho, že na vianočnom trhu minulého roku boly predané všetky lacnejšie prijímače, ako boly pridelené výrobou prijímačov, ba bez nad sádky, ako tvrdia obchodníci, týchto prijímačov by sa bolo predalo aspoň 5 až 6krát viacej.

Preto upozorňujem, aby štátna správa tomuto venovala väčšiu pozornosť. I keď je dnes v oblasti Bratislavy, teda k 1. aprílu t. r. už 148.504 poslucháčov, teda približne toľko, ako bolo na prahu slovenského národného povstania, a v Košiciach 45.870, je to stále a stále málo, ak uvážime, že bezmála celá tretina obyvateľstva sa nám vrátila na Slovensku južnom a dostali sme domov hodne reslovakizantov a máme fakt, že na 200.000 Slovákov odišlo do oblasti pohraničia Čiech a Moravy.

Potrebné bude - a to so zreteľom na dobrý pomer politický a upevnenie štátnej jednoty, ktorej je rozhlas článkom nenahraditeľným a nezaplatiteľným - aby Ministerstvo informácii spolu s predsedníctvom Sboru povereníkov urobilo také opatrenia, že by sa k jesennej a zimnej sezóne dal na Slovensko taký počet ľudových, lacných a kvalitných prijímačov, aby sa počet koncesionárov mohol zvýšiť aspoň o kvótu zameškania, ergo o 50 %, čo by reprezentovalo prídel najmenej 100.000 kusov aparátov.

Takáto saturácia Slovenska prijímačmi by značne prospela i štátno-politicky, najmä v krajoch, kde je české a slovenské slovo vytláčané slovom cudzím. Mienim slovenský juh, Oravu, Košice a Spiš. Teda kraje najzaostalejšie, v ktorých poplašenosť zpráv môže mať najlepšie pole pôsobnosti.

A rovnako tieto kraje sú aj najpopulačnejšie, aj najchudobnejšie. Teda tu by sa urobila dobrá služba slovenskému poslucháčovi i tým, že by sa do početných rodín prijímač daroval. Ako by takáto akcia paralyzovala šíriaci sa mor alkoholizmu, rozširovať sa nebudem.

Ako veľmi rád konštatujem, že sa na Slovensku veľmi pekne pracuje na zvýšení a skvalitnení kapacity vysielacej, najmä po roku 1945, kedy boly všetky stanice rozborené a zničené - a dnes ich už stojí opäť päť" a keď musím poďakovať štátnej poštovej správe a najmä technickým zamestnancom Slovenského rozhlasu za ich pričinenie sa o znova vybudovane štúdii, rovnako s ľútosťou konštatujem, že sektor výroby prijímačov nerobí a neplní svoje úlohy podľa potrieb a dopytu.

Ak uvážite, slávna snemovňa, že po fronte nám po sľubne sa rozvíjajúcich začiatkoch rozhlasovej kultúry z prvej a druhej republiky nezostalo vlastne nič, Slovensko ostalo bez vysielacích staníc, bez stožiarov, bez štúdii, bez technických pomôcok vysielacieho zariadenia, ba i bez budov, takže dnes sa z hlavného mesta Slovenska vysiela iba z nedostatočne adaptovanej budovy školskej, práca posledných troch rokov si zasluhuje naozaj vďaku a uznania všetkým, ktorí sa snažia dobudovať všetko, čo vojnové udalosti zničili. A tu musím konštatovať ďalšiu nemilú skutočnosť. Je to nevyplatenie, a to ani len zlomkovité, vojnových škôd Slovenského rozhlasu. Vydávanie zákonov by ostalo iba platonickou láskou, ak by za nim nenasledovali činy. Preto sa najdôležitejšie považujem prikročenie k stavbe budov pre štúdia v Bratislave, Košiciach, Banskej Bystrici a Turč. Sv. Martine. Okrem toho znova upozorňujem na riešenie otázky výroby lacných a kvalitných prijímačov, ako aj na dobrú a schodnú spoluprácu rozhlasu českého so slovenským. Na nedostatky programové poukázal už náš kolega dr. Špánik v niekoľkých parlamentných rozpravách rozpočtových a vo výbore informačnom. Prosím len, aby ctená štátna správa pri tejto príležitosti prizrela i k týmto nedostatkom.

Čosi týka samotnej vládnej osnovy o poštátnení Československého rozhlasu, poukazujem aspoň na § 3, odsek štvrtý. Tu by som si želal v záujme dobrého pomeru oboch národov ako aj s ohľadom na samotný česko-slovenský pomer, aby sa prvá veta doplnila takto: "Vrchní vedení podniku přísluší ministru informací, na Slovensku po dohodě se Sborem pověřenců."

Doložka táto má svoje opodstatnenie politické i kultúrne. Politické so vzťahom na našu Magnu chartu, dohodu košickú, kultúrne faktom, že Slovensko je predsa len kultúrne odlišné od Čiech, má svoje osobitné zdroje kultúrne, svoju vlastnú národnú a ľudovú tradíciu, preto ju bude treba veľadiť spôsobom svojským, opravdu slovenským. Nechcem však v tomto riešení vidieť nijaký separatizmus. Nie. Malý národ môže a musí prevýšiť národy väčšie len kultúrnym úsilím, hodnotami umeleckými a mravnými. A tých je na Slovensku dosť a dosť. Bude ich len treba podchytiť, aby Slovensko v rodine slovanských národov nezaostalo, ale spelo k svojmu prekrásnemu cieľu: Brať a veľadiť všetko, čo je v slovanských národoch krásne a dobré, a dať ostatným Slovanom všetko, čo je v samotnom národe veľké a mocné. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Chytil: Ke slovu neni již nikdo přihlášen, rozprava je skončena,

Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor kulturní a informační posl. Homolovi.

Zpravodaj posl. Homola: Vzdávám se slova.

Místopředseda dr. Chytil: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor právní posl. dr. Štefánikovi.

Zpravodajca posl. dr. Štefánik: Vzdávám sa slova.

Místopředseda dr. Chytil: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor rozpočtový posl. Součkovi.

Zpravodaj posl. Souček: Vzdávám se slova.

Místopředseda dr. Chytil: Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Homola: Nejsou.

Zpravodajca posl. dr. Štefánik: Nie sú.

Zpravodaj posl. Souček: Nemám změn.

Místopředseda dr. Chytil: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 4 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to je s jejími 4 paragrafy, nadpisem a úvodní formuli, podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Ústavodárné Národní i shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 9. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání desátého odstavce pořadu, jimž je

10. Zpráva výbor branného a bezpečnostního a výboru právního o vládním návrhu zákona (tisk 1 146). jimž se prodlužuje platnost předpisů o úpravě některých právních poměrů důstojníků a rotmistrů z povolání a o převzetí některých osob do československé branné moci (tisk 1177).

Zpravodajem je za výbor branný a bezpečnostní posl. Hložek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Hložek: Branný a bezpečnostní výbor projednal na schůzi dne 20. dubna t. r. návrh zákona, jimž se prodlužuje platnost předpisů o úpravě některých právních poměrů důstojníků a rotmistrů z povolaná a o převzetí některých osob do československé branné moci, tisk 1146.

Návrh jedná o dalším prodlouženi účinnosti zákona ze dne 6. března 1946, č. 72 Sb., a to pokud jde o rozhodnutí o povolání do činné služby nejpozději do 31. prosince 1948, kdežto pokud jde o rozhodnutí o případech obnovy řízení, jakož i tam, kde nejvyšší správní soud rozhodnutí ministra národní obrany ruší, navrhuje se časové omezení, stanovené v § 25 citovaného zákona, vůbec zrušit.

Sněmovna jednala naposled 2. dubna minulého roku o prvním prodlouženi účinnosti zákona č. 72, který jedná o úkolu tak významném, jakým je očista armády. Tehdy bylo u odvolací komise ministerstva národní obrany přes 4000 nevyřízených odvolání, a proto schválila sněmovna prodlouženi účinnosti zákona do 13. dubna letošního roku. Dnes zbývá u odvolací komise k vyřízení ještě asi 150 neskončených případů a k vyřízení jich žádá vládní návrh o prodlouženi účinnosti zákona do konce tohoto roku. Jsou však také případy, ve kterých bude třeba obnoviti řízení, jakož i případy, kdy nejvyšší správní soud zruší rozhodnutí ministra nár. obrany a bude proto nutno rozhodovat znovu. V obou případech nelze předem stanovit, kdy se vyskytnou, a proto se navrhuje jakékoli časové omezeni účinnosti zákona v takových případech zrušit.

Měl jsem opětovně příležitost zdůraznit s tohoto místa význam důsledné očisty armády v zájmu bezpečnosti státu. Působila-li nedostatečně provedená očista národa jako chorobná a zhoubná plíseň ve všech sektorech národního života, ohrozila v armádě přímo základy bezpečnosti republiky. Komunisté volali stále po dokončeni důsledné očisty národa, poukazovali při tom na konkretní případy, jako tomu bylo na př. v souvislosti s vyšetřováním slovenského spiknuti nebo v případech. které se objevily v akcích proti banderovským bandám. Bývali poslanci Krajina, Hora, Čížek, Bartoš a ostatní nepřátelé republiky, kteří stoji dnes otevřeně ve službách naších nepřátel, prohlašovali a tvrdili, že očista armády už byla skončena, a v souvislosti s tímto záludným manévrem šířili a opakovali stále chválu předmnichovské armády, mluvili o nadstranickosti armády, o nadstranickosti, která jim sloužila jako maska k zakryti připrav zrady, potírali osvětovou a mravně-politickou výchovu v armádě, působili ideologický zmatek a zaváděli do armády ideologii cizí, ideologii zrádnou.

Jestliže se komunistická strana Československa dožadovala dokončeni očisty v armádě, nemyslela při tom ovšem jen na očistu podle zákona č. 72, která se řídi především chováním příslušníků armády v době okupace. Tvrdili jsme, že ten, kdo v armádě neplní košický vládní program, kdo není oddán republice lidově demokratického řádu, kdo nesouhlasí se spojenectvím se Sovětským svazem, prostě do armády nepatři, i když byl podle zákona č. 72 do armády přijat. (Potlesk.) Únorové události prokázaly znovu správnost tohoto tvrzeni. Někteří funkcionáři strany nár. socialistické, mnozí funkcionáři ústřední i krajské branné komise této strany, ti, kdož po celou dobu mařili očistu armády, patřili většinou také mezi ty, kteří připravovali protistátní ozbrojený puč, mimo jiné také za pomoci aktivních příslušníků čs. armády a SNB, kteří už byli zajištěni. Další jejích spoluviníci utekli z republiky, zběhli a dopustili se tak nejtěžšího zločinu, vlastizrady. vítězství lidově demokratického řádu 25. února 1948, únorová lidová očistná bouře zbavila a ještě zbaví armádu nespolehlivých živlů a spolehlivost armády bude touto očistou zmnohonásobena.

Zvláštní rozkaz vydaný v březnu ministrem nár. obrany arm. gen. Svobodou spolu se státním tajemníkem v ministerstvu nár. obrany dr. Ševčíkem a náčelníkem gen. štábu arm. generálem Bočkem zaujímá rozhodné a jasné stanovisko k otázce spolehlivosti velitelského sboru armády, když mimo jiné praví: "Po zkušenostech z Mnichova a okupace a zejména po dnešní nové situaci vnitřní i mezinárodně-politické musí být každému jasné, že na velitelských místech v armádě nelze trpět jednotlivce, kteří nemají důvěru k lidově demokratickému řádu, kteří vyčkávají a chytračí nebo dokonce kalkuluji na obrat v naší vnitřní a zahraniční politice." A dále praví tento zvláštní rozkaz: "Socialismus u nás už není pouhou teoretickou otázkou nebo programem určité strany, nýbrž skutečným a naléhavým programem celé Národní fronty a všeho pracujícího lidu. To je nová, to je historická skutečnost, s niž nutno počítat a na ni účelně stavět. Také v tomto směru v poměru k novému socialistickému řádu, který začínáme uskutečňovat, musí každý důstojník, rotmistr i poddůstojník zaujmout kladný a tvůrčí postoj."

Ne třeba se obávat, že odchodem určitého počtu nespolehlivých elementů z armády bude hodnota armády oslabena. Jako odchod kolaborantů, starých byrokratů a osob se záporným postojem k lidově demokratickému řádu neohrozil chod služby v úřadech a ústavech, tak ani odchod nepřátel nového řádu, kteří byli nebo budou ještě vyloučeni z vedoucích a velitelských míst, z vojenských škol a kursů, neoslabí, ale naopak posili naší obranu, neboť posílí důvěru českého a slovenského pracujícího lidu v naší novou armádu. (Potlesk.)

Často se mluví v armádě o tzv. nepostradatelných odbornících. Nepostradatelným odborníkem může být jen takový odborník, jehož odbornost je spojena s nepostradatelnou spolehlivosti, t. j. skutečným vlastenectvím, láskou k pracujícímu lidu a oddanosti lidově demokratickému řádu. (Potlesk.) Takové odborníky armáda potřebuje a takové odborníky musíme armádě vychovat.

Na adresu těch, kteří už zapomněli, kdo rozhodl o porážce Německa a kdo nás osvobodil, na adresu obdivovatelů Západu, kteří souhlasí s teorií o nadřazenosti anglosaské rasy a šíří takto v armádě ideologický zmatek, je třeba připomenout akční program obrozené Gottwaldovy vlády z 10. března, který mimo jiné říká: "Je konec štvaní proti naším spojencům, konec podkopáváni našeho zahraničněpolitického postaveni a ohrožování bezpečnosti, ba samotných základů existence republiky. Je konec zdáni, jakoby republika seděla zahraničně- politicky na dvou židlích, a prohlašujeme na všechny strany, že Československo je a zůstává věrným a spolehlivým členem slovanské rodiny a že se také cítí spojencem jiných zemi lidové demokracie." (Potlesk.)

Proto paní a pánové, zůstane naše spojenectví se Sovětským svazem a ostatními slovanskými národy jedním ze základních pilířů naší doktríny obrany státu, jejíž neméně důležitou složkou je lidovost, skutečná lidovost československé armády. A proto musí byt lidu nepřátelské elementy z armády jednou provždy odstraněny a důstojnický sbor musí býti doplňován především z řad těch reserv národa, které takovou lidovost armády zaručí. (Potlesk.)

Velká většina armády postavila se, tak jako i Sbor národní bezpečnosti, v únorových dnech na správnou cestu, postavila se za věc pracujícího lidu. Budiž jim za to vzdán dik v tom přesvědčeni, že i v budoucnu zajisti dokonalou obranu postupu národa na cestě k lepšímu zítřku, na cestě k socialismu.

Navrhovaná změna zákona č. 72/Sb. umožní vyřešení všech sporných případů očisty armády, neboť bude tak učiněno i tam, kde k tomu vlivem a zásahy reakčních stran před 25. únorem nedošlo.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP