§ 17, odst. 2 umožňuje pohnout nadměrnými byty v přelidněných místech a vzdálit z nich ty, kteří na ně nejsou nezbytně vázáni svým zaměstnáním nebo rodinnými a zdravotními poměry. Naskýtá se zde možnost umístit pensisty ve zkonfiskovaných domech v pohraničí, čímž se má odpomoci bytové tísni a podpořit osídlení pohraničí. Zajisté má být přitom respektována možnost školení dětí, poměry zdravotní, nutnost určitého léčení a pod.

K § 21: Revise dosud byla možná jen u bytů získaných po 20. květnu 1938. Nyní musí být revidovány všechny byty, a to vzhledem k tomu, kdo jich používá, nejsou-li užívány způsobem odporujícím zájmům státním, vzhledem k nadměrnosti atd.

K § 27, odst. 1: Dosud nebylo zákonné možností dělit velké byty, o které hlavně v menších místech nebylo pro vysoké nájemné zájemců, zatím co méně majetní čekatelé marně čekali na byt pro sebe vhodný. Obec zde přejímá podle návrhu roli stavebníka, aby prováděla nutné technické změny v rozdělení bytů.

§ 33, odst. 1 (nyní č. 5) bere zřetel na majitele rodinných domků postavených většinou z celoživotních úspor. Jejich majitelé nebudou muset odcházet z obce, i když v ní nemají zaměstnání. Pokud v rodinných domcích budou byty nadměrné, jsou jejích majitelé povinni dát je do nájmu, resp. podnájmu. Tato výjimka se samozřejmě nevztahuje na vlastníky, kteří v rodinných domcích nebydlí, nebo na druhý a třetí byt v domě.

Sociálně-zdravotnický výbor projednal vládní návrh o hospodaření s byty, schválil jej s připomínkami výboru právního, a navrhuji proto přijetí návrhu ve znění společné zprávy výboru právního, soc.-zdravotnického a rozpočtového. (Potlesk.)

Místopředseda dr.John: Zpravodajem za výbor rozpočtový je p. posl. Stopka. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Stopka: Pane předsedo, paní a pánové!

Za rozpočtový výbor, který projednal navrhovanou osnovu zákona o hospodaření s byty, tisk 1164, ve své schůzi dne 22. dubna 1948, mohu prohlásit, že se výbor usnesl po změnách a doplňcích, které byly v osnově provedeny ve shodě s výbory právním a sociálně-zdravotnickým, přijetí tohoto vládního návrhu Ústavodárnému Národnímu shromáždění doporučit. (Potlesk.)

Místopředseda dr. John: K této věci jsou přihlášení řečníci, zahájím proto rozpravu.

Ke slovu je přihlášen posl. dr. Bláha. Dávám mu slovo.

Posl. dr. Bláha: Pane místopředsedo, paní a pánové, slavná sněmovno!

Nechci vás zdržovat nějakým zdůrazňováním důležitosti tohoto zákona. Je mně velmi jasné, ze tento zákon je v dnešním kritickém okamžiku nutný. Víme, co od něho očekáváme a co chceme: aby odstranil řadu tvrdostí a nespravedlností. Chtěl bych však upozornit na jednu kardinální věc. V socialistickém plánování chceme vždycky, abychom každým zákonem zvětšovali blahobyt lidí. A musíme si uvědomit, že tímto zákonem regulujeme a do značně míry zmenšujeme dosavadní životní míru lidí na konto těch, kteří této míry zatím nedosáhli - tedy z nutnosti. Chtěl bych proto zdůrazniti, abychom si všichni připomínali, že tento zákon o hospodaření s byty je zákonem prozatímním, který nás nesmí uspat k domněnce, že tím už jsme něco positivního v našem socialistickém plánování udělali. Musíme se dvojnásob snažit povzbudit stavební ruch, abychom mohli stále zvyšovat lidem životní úroveň i pokud se týče bytové kultury a zejména hygieny.

Já jako lékař, který se stavební hygienou měl velmi často co dělat, mám obavu, aby právě při těchto otázkách nutnosti se nesnižovala hygiena a bytová úroveň naších lidi, zejména v této nebezpečné době poválečné. Víte, že jsme se usnášeli na veliké řadě zákonů - zákon o tuberkulose a epidemických nemocích a pod. -, kdy jsme v prvé řadě chtěli, aby každý člověk měl pro sebe dostatečné prostory, jaké jeho životní a zdravotní stav vyžaduje. Byl bych velmi rád, kdyby toto provisorium, které dnes z nutnosti usnášíme, bylo jenom provisoriem co možná nejkratším, abychom je mohli co nejdříve zrušit a abychom mohli i na tomto úseku zvyšovat blahobyt a životní úroveň všeho našeho obyvatelstva. (Potlesk.)

Místopředseda dr. John: Ke slovu je dále přihlášen posl. dr. Němec. Uděluji mu slovo.

Posl. dr. Němec: Pane předsedo, paní a pánové!

Bytová otázka, která se stala kritickou nedostatkem péče, kterou kapitalistický režim věnoval výstavbě bytů zejména pro pracující vrstvy a která byla zhoršena také v době okupace tím, že od r. 1940 veškerá stavební činnost byla zastavena a že veškerá činnost byla zaměřena na průmysl válečný, potřebovala po okupaci řešení určitým zákonným opatřením. V době, kdy v jiných slovanských státech, kudy přešla válka daleko tvrději, ve Varšavě a ve Stalingradě, v jedné místnosti žilo několik rodin, u nás v Československu upravil zákon možnost likvidovat nadměrné byty, které neodpovídají počtu příslušníků jednotlivých rodin.

Ale přesto, že ustanovení zákona bylo jasné, národní výbory měly jenom možnost rozhodovat o likvidaci velikých bytů, a nepodařilo se jim - zejména vzhledem k byrokratickému postupu odděleni zemského národního výboru, které bylo vedeno člověkem nesnažícím se vyhovět potřebám lidově demokratického ducha těchto zákonů - zlikvidovat bytový problém tak, jak bylo zapotřebí.

Pan poslanec Kolář, který mluvil jako zpravodaj, vyzýval národní výbory k tomu, aby postupovaly v duchu lidově demokratických zásad tohoto zákona. Jako funkcionář lidové správy a předseda místního národního výboru chci konstatovat, že hlubokým průlomem do dosavadní praxe byly již zásady akčních výborů obrozené Národní fronty, které - jak přinesly zprávy poslední tiskové orgány - zvýšily přidělování bytů v jednotlivých městech o 100 až 200 %. Jménem funkcionářů národních výborů vítám zejména dvě ustanovení v tomto zákoně:

1. Je to skutečnost, že národním výborům není dána možnost v případě dvou nebo nadměrných bytů pouze likvidovat je, ale že jim byla uložena povinnost v každém takovém případě rozhodovat okamžitě a ve prospěch dosud nebydlících.

2. Národní výbory - a to je po prvé v našem novém právním řádu - stávají se konečnou instanci na základě znalosti místních poměrů, definitivně mohou rozhodovat, zda ten který byt je nadměrný, definitivně mohou také zabránit, aby protahováním stížností, které chodily až k nejvyššímu správnímu soudu, nebyly bytové poměry ztěžovány.

Vítám tento zákon, který nám umožňuje nyní zcela vyřešit bytovou krisi a alespoň částečně přinést několika tisícům naších nebydlících ubytování, který nám umožňuje slučovat byty obývané dosud jednou až dvěma osobami a ubírat nadměrné, a který zejména umožňuje přepychové byty rozdělovat a na náklad národního výboru stavebně upravit tak, aby bylo možno zřídit dva nebo více bytů.

Jsem přesvědčen, že se lidová správa v tomto případě plně osvědčí v duchu nového bytového zákona a že spolu se stavebním ruchem, spolu s dvouletkou a s pětiletým plánem se nám podaří dojít k cíli, to jest ke zdravému a slušnému bydlení pro každou československou rodinu. (Potlesk.)

Místopředseda dr. John: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor právní posl. Kolářovi.

Zpravodaj posl. Kolář: Za výbor právní doporučuji pozměňovací návrhy poslanců Koláře, Jungwirthové, Stopky a druhů k společné zprávě výborů právního, soc.-zdravotnického a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona tisk 1174 o hospodaření s byty tisk 1191.

Podepsaní navrhují, aby §§ 28 a 29 projednávaného návrhu zákona o hospodaření s byty zněly takto:

"§ 28. v řízení ve věcech upravených tímto zákonem nepostupuji místní (ústřední) národní výbory (správní bytové komise) podle ustanovení vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správní řízení)

§ 29. 1. Z rozhodnutí místního (ústředního) národního výboru (správní bytové komise) lze se odvolati do 15 dnů k nadřízenému národnímu výboru (pověřenectvu sociální péče). Odvolání nemá odkladného účinku; místní (ústřední) národní výbor (správní bytová komise) může povoliti odkladný účinek, nevyžaduje-li okamžitého výkonu nebezpečí z prodlení nebo veřejný zájem. Proti výroku, jimž nebyl odkladný účinek odvolání povolen, není odvolání přípustné.

2. Místní (ústřední) národní výbory (správní bytové komise) jsou povinny předložiti odvolání do 3 dnů nadřízenému národnímu výboru (pověřenectvu sociální péče), který musí o odvolání rozhodnouti do 3 týdnů ode dne, kdy mu spisy došly. Nebude-li do této lhůty o odvolání rozhodnuto, má se za to, že bylo zamítnuto.

3. Rozhodnutí národních výborů jako odvolacích orgánů je konečné."

Odůvodnění k § 28: V zájmu jednotnosti provádění zákona je nutné, aby ustanovení § 28 se vztahovalo též na správní bytové komise, o nichž jedná § 25, odst. 2.

Odůvodnění k § 29: Navržené nové ustanovení § 29, odst. 1 je nezbytným důsledkem ustanovení § 28 a je vyvoláno snahou po jednotnosti předpisů o odvolacích lhůtách a o odkladném účinku při odvolání.

A nyní ještě jednu připomínku, nikoli k zákonu samému, nýbrž k směrnicím, které budou k tomuto zákonu vydány.

Navrhuji, aby ve směrnicích k § 4, odst. 1, č. 1 byl vložen odstavec: "Národní výbory musí však při rozhodování podle tohoto paragrafu přihlédnout v průmyslových krajích k průmyslovým zaměstnancům, kteří nemohou v žádném případě bydleti v obci, na jejímž katastru se průmyslový podnik nalézá (doly, Stalinovy závody, Baťa a pod.)."

Místopředseda dr. John: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor soc.-zdravotnický posl. Jungwirthové

Zpravodajka posl. Jungwirthová: Vzdávám se slova.

Místopředseda dr. John: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor rozpočtový posl. Stopkovi.

Zpravodaj posl. Stopka: Vzdávám se slova.

Místopředseda dr. John: Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodajka posl. Jungwirthová: Nejsou.

Zpravodaj posl. Stopka: Ne.

Zpravodaj posl. Kolář: Nemám oprav.

Místopředseda dr. John (zvoní): Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 42 paragrafy, nadpisy dílů a paragrafů, nadpis zákona a úvodní formuli.

Poněvadž byl podán pozměňovací návrh poslanců Koláře, Jungwirthové, Stopky a druhů, míním dáti hlasovati o osnově zákona v úpravě tohoto návrhu; nebyla-li by přijata, podle zprávy výborové.

Jsou námitky proti přednesenému způsobu hlasování? (Nebyly.)

Není jich. Budeme hlasovati, jak jsem uvedl.

Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 42 paragrafy, nadpisy dílů a paragrafů, nadpisem zákona a úvodní formulí podle návrhu posl. Koláře, Jungwirthové, Stopky a druhů, který doporučil pan zpravodaj, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona v úpravě výše zmíněného návrhu.

Tím je vyřízen 8. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání devátého odstavce pořadu, jímž je

9. Zpráva výboru kulturního a informačního, výboru právního a výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 1153) o postátnění Československého rozhlasu (tisk 1185).

Zpravodajem za výbor kulturní a informační je posl. Homola. Dávám mu slovo.

Zpradovaj posl. Homola: Vážené dámy, vážení pánové!

Přistupujeme k projednávání zákona o zestátnění čs. rozhlasu. Osnova zákona řeší právní postavení a organisační strukturu čs. rozhlasu tak, aby odpovídala novým úkolům, před kterými rozhlas stojí, a tak, aby řešení odpovídalo státním zájmům Československé republiky.

Čs. rozhlas byl původně založen jako společnost s ručením obmezeným s milionovým kmenovým jměním, při čemž se 51 % podílel československý stát, poštovní správa, a na 49 % kmenového jmění se podílely různé osoby. Za okupace přešel rozhlas majetkově celý na německou rozhlasovou společnost v Berlině. V dnešní době byl majetníkem z 51 % československý stát, ministerstvo informací, a zbývajících 49 % spravoval Fond národní obnovy. Státní zájem a jednotnost správy a provozu a jednotnost programové linie vyžaduje soustředění veškeré rozhlasové agendy do jedněch rukou, to znamená do kompetence ministerstva informaci. Český rozhlas, společnost s ručením obmezeným v Praze, a Slovenský rozhlas, společnost s ručením obmezeným v Bratislavě, se tímto zákonem ruší a vzniká nový státní podnik - Československý rozhlas - který se stává nástupcem těchto společnosti a na nějž přecházejí veškerá práva a závazky jakékoli povahy, tedy nejen smluv trhových, nájemních a jim podobných, ale zejména také práva a závazky z pracovního poměru.

K přechodu práv na stát dochází zásadně bez náhrady dosavadním společníkům, jelikož všeužitečnost a státní důležitost rozhlasu je a byla vždy všeobecně uznávána. Aby se zabránilo určitým tvrdostem, které by mohly vzniknout při lineárném uplatňování této zásady, umožňuje zákon v případech hodných zvláštního zřetele bývalým majitelům poskytnouti náhradu.

Největší význam tohoto zákona spočívá ve sloučení českého a slovenského rozhlasu a ve vytvoření jednotného státního podniku, jednotně vedeného tak, jak to určuji zájmy národa a státu. Tím se sjednocuje veškerá rozhlasová činnost na celém státním území a z rozhlasu se stává pevná opora budovatelského úsilí a budovatelského programu vlády Národní fronty.