Dnes jsme již ve fázi druhé. K dosavadním úkolům přistupují úkoly další a svým rozsahem větší. Znovu se hledají a musejí se hledati optimální formy, reorganisuje se v míře nepoměrně větší a znovu proběhne od začátku boj o vyšší produktivitu práce. Máme nyní tu velkou výhodu, že navazujeme na značné zkušenosti.

Dnes jde o průmysl jako o celek, jde o nejchoulostivější, protože nejdůležitější část naší hospodářské skladby. Znárodnění není jen aktem politickým. Důsledky jiného rázu, důsledky strukturální, organisační, pracovně-technické a jiné jsou stejně důležité.

Po schválení tohoto zákona bude u nás znárodněno asi 93 % průmyslové výroby. Při zkoumání přírůstku, který může očekávat průmysl nyní znárodněný, nelze zanedbávat konfiskáty. Soukromokapitalistické retardační síly se projevovaly už delší dobu při řešení této otázky, snažíce se zabránit tomu, aby konfiskované podniky byly přiřčeny národním podnikům, a usilujíce o to, aby konfiskáty byly v míře tu menší, tu větší, ale v podstatě co největší postupovány soukromým podnikatelům. Nyní - po schválení druhé vlny znárodnění - lze s určitostí očekávat, že konfiskáty budou až na nepatrné výjimky včleněny do znárodněného průmyslu. I tam, kde dojde ke zrušení závodů, bude zrušení konfiskátů znamenat přírůstek kapacity národního důchodu, přírůstek pracovních příležitostí a vzrůst odbytu.

Jaký počet konfiskátů přichází dnes v úvahu, vysvětluje nám průmyslová statistika Státního úřadu statistického, která zachycuje jednotlivé skupiny průmyslových závodů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku podle právní formy ke dni 1. prosince 1947. Celkem přicházelo zde v úvahu 4.197 technických jednotek s 176.711 zaměstnanců a s odbytem ve výši 2.310 mil. korun.

Z této statistiky můžeme posoudit též rozsah nynější druhé vlny znárodnění. Tento rozsah je samozřejmě v jednotlivých oborech různý. V báňském průmyslu, který jest již dnes naprosto znárodněn, nemůže ovšem druhá etapa znárodnění přinésti další přírůstek. Také v oborech s vysokou koncentrací výroby, jako je tomu u průmyslu sklářského, chemického a kožedělného, je nový přírůstek skromnější než u průmyslu se značným počtem středního podnikání, jako je průmysl železa a kovů, textilní průmysl a jiné. Největší přírůstek znárodněnému sektoru přináší co do počtu pracovních sil a technických jednotek průmysl stavební.

O zvětšení rozsahu znárodnění v průmyslu včetně stavebnictví nám podávají přehled následující data, která si dovolím zde uvésti: Národní podniky ke dni 1. prosince 1947 měly 2.867 technických jednotek se 762.228 činnými osobami, s odbytem ve výši 13.002 mil. korun. Konfiskáty ke dni 1. prosince 1947 se skládaly z 4.197 technických jednotek se 176.711 činnými osobami a s odbytem ve výši 2.310 mil. korun. Soukromé podniky s počtem činných osob nad 50 vykazovaly 1.215 technických jednotek se 131.495 činnými osobami a s odbytem 2.055 mil. korun. Vykazuje tedy národní podnikání po druhé vlně znárodnění celkem 8.279 technických jednotek s 1,070.434 činnými osobami a s odbytem ve výši 17.368 mil. korun.

Rozsah znárodněného průmyslu včetně stavebnictví vzroste tudíž podle těchto údajů co do počtu osazenstva o 40 % a co do odbytu o 33 %.

Neznárodněna zůstane výroba živnostenská. Drobné a střední podnikání, jak zde již bylo řečeno, bude zaručeno ústavou a nemusí míti obav o svou budoucnost. Právě budoucí ústava znamená vyvrcholení vývoje, neboť vytyčuje se v ní pojem národního majetku a vymezují obory, které smějí býti příště jenom v rukou státu. Tím se současně zajišťují předpoklady hospodářského plánování v základních výrobních odvětvích a zabezpečují vymoženosti naší národní revoluce.

Uzavírám svoji zprávu slovy, že předložené zákony o dalším znárodnění jsou dílem užitečným, které nám umožňuje, abychom účelnější organisaci práce, zvýšením výkonnosti a dalším zjemněním a zdokonalením našeho hospodářského plánu ukázali celému světu, co dovede náš čs. pracující lid. (Potlesk.)

Místopředseda dr John (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan posl. dr Bartuška. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Bartuška: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Dnešní den řadí se k slavnému zasedání Ústavodárného Národního shromáždění dne 10. března letošního roku, kdy manifestační většinou byl přijat akční program Gottwaldovy vlády. Vláda i Ústavodárné Národní shromáždění splňuje tu úkol památného sjezdu závodních rad a odborových organisací. Je to především velký čin národohospodářský, neboť zachraňuje pro národ desetimiliardové hodnoty, které byly z národního důchodu odčerpávány a zneužívány často proti národním a proti lidovým cílům. Je to velký čin státně-politický, neboť těmito zákony o znárodnění, případně zestátnění, jsou vytrhány kořeny překonané únorové krise, kořeny protistátního a protilidového spiklenectví. Důvěra lidu ve vládu obrozené Národní fronty byla prokázána již v pohnutých únorových dnech. Důvěra lidu v parlament obrozené Národní fronty je rozvíjena právě v tuto chvíli, kdy zástupcové lidu prohlašují jednou provždy, že vůle lidu se stává a stane zákonem.

Nebudu zabíhat do podrobností vládních návrhů. Naznačuji jen hospodářskou strukturu, se kterou se tyto návrhy vyrovnávají, abych na této základně rozvinul několik právních úvah. Průmyslové podniky se znárodňují zestátněním, a proto osnovy jasně uvádějí, která klíčová odvětví se znárodňují v celém rozsahu a která se znárodňují podle druhu výroby nebo jejich technického zařízení. Vcelku se tu politicky i národohospodářsky zhodnocuje zkušenost, že žádoucí stav našeho národního hospodářství byl brzděn spekulativními vlivy jednotlivců, že nebyla uskutečněna zásada odstranění bezpracných důchodů a že ještě stále bylo ponecháno soukromokapitalistické sféře příliš klíčových posic, než aby to nenarušovalo plynulý chod našeho plánovitého hospodářství. To platí zejména o velkoobchodech, o velkých obchodech a jednotkových domech a obchodních podnicích s četnými filiálkami, které se opíraly o svou kapitálovou sílu, soustřeďovaly moc v rukou několika málo osob a představovaly trvalé nebezpečí pro zdravý rozvoj solidního soukromého a družstevního maloobchodu.

Podobné politické a hospodářské úvahy vedly k požadavku státní organisace zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství. Polovičaté řešení ve znárodňovacích dekretech z r. 1945 jevilo se nejškodlivěji právě na tomto poli, neboť struktura našeho průmyslu je vázána na zahraniční obchod. To platí o důležitých surovinách ke splnění operativních plánů, stejně jako o devisách, které potřebujeme a musíme získat vývozem. Soukromý sektor v zahraničním sektoru soustavně obcházel a nedodržoval plán, uchyloval se k machinacím a tím zaviňoval trvalý únik devis. Lidové demokratické zřízení našeho státu a plánovité hospodářství, které zajišťuje hospodářskou a sociální bezpečnost všech pracujících a zvýšení jejich životní úrovně, si žádá, aby tato složka přešla ze sektoru soukromokapitalistického do sektoru znárodněného. Podobně včasné splnění dvouletého plánu a příštích hospodářských plánů ve stavebnictví vyžadovalo si znárodnění stavebních podniků. Zřizuje se jediný národní podnik stavební pro celé území. Osnova však pamatuje, aby postupně mohly být zřizovány další národní podniky dělením jediného národního podniku, bude-li toho ovšem vyžadovat praktická potřeba. A nakonec všechny osnovy vyvozují praktické závěry ze zkušenosti politické i národohospodářské výstavby našeho národního hospodářství a proto novelisují nebo doplňují celou řadu ustanovení znárodňovacích dekretů z r. 1945.

Paní a pánové, předeslal jsem záměrně tento stručný přehled o hospodářské struktuře, se kterou se vyrovnávají nové právní normy, aby bylo zřejmo, jakou širokou oblast hospodářskou zasahují. Podtrhuji, že jde o nové právní normy. Nadešla tedy konečně doba, kdy se věci práva chápe lid, dělnická třída, nové progresivní síly národa, které vyšly vítězně z květnové revoluce, z budovatelského nadšení a únorového vítězství nad reakcí, z ducha sjednoceného lidu měst a venkova, nové, obrozené Národní fronty. A tím se také dokumentuje, že dohrávají úlohu ti právníci, kteří práva jen zneužívali, kteří je falešně vykládali, kteří se pokoušeli dělat z práva nástroj proti pokroku, nástroj nepřátel lidu a nové lidové demokracie, nepřátel znárodněného hospodářství a tím materiálního i kulturního vzestupu pracujícího lidu. Schválené zákony, ať již jsou to zákony zemědělské, nebo o národním pojištění, stejně jako školský zákon i právě projednávané znárodňovací osnovy a hlavně pak připravovaná nová ústava Československé republiky dokazují, že nadešla doba, kdy právníci již slouží výstavbě naší nové republiky ve jménu práva, tvorbou nového práva, kladením pevných základů nového právního řádu, který kodifikuje revoluční změny v hospodářských poměrech naší společnosti a státu a který hlavně vyjadřuje tužby a požadavky dělnické třídy a pracujícího lidu. A tak ve výroční dny slavného Karlova učení oživuje české právnictvo slavnou tradici Kornela ze Všehrd, kdy české právnictví nehájilo staré pořádky, ale bilo se za pořádky nové, kdy nehájilo majetkové výsady, ale bojovalo za sociální spravedlnost, kdy bylo vždy blízko našemu lidu, kdy šlo s pokrokem a za pravdou, kdy bojovalo proti reakci. Teprve únorové vítězství pracujícího lidu rozbilo pokusy reakce, zašancovat se za staré paragrafy a rozvracet lidově demokratický pořádek v oblasti práva. Je to vítězství pracujícího lidu měst a venkova, který v únorových dnech ztekl Drtinovu pevnost, kde se reakce zašancovala za staré paragrafy, za přežité pojmy a staré pořádky. A tímto vítězstvím dal také lid nové a lidové právo, položil základy k novému právnímu řádu a toto nové právo, tento nový právní řád, který tvoří dělnická třída a pracující lid, již lid hájí, miluje, za ním stojí, v jeho duchu také jedná a pomáhá jej uskutečňovat.

A právě dnes při hlasování o znárodňovacích dekretech dokumentuje pracující lid před celým světem, že dbá o právní jistotu, že dbá o právní řád, že jedná ústavně, parlamentárně a demokraticky, neboť cestou práva a cestou zákona uskutečňuje a potvrzuje velké hospodářské změny. Na straně lidu je právo, zákon a státnost. Protiprávnost, protizákonnost a protistátnost je na straně reakčních nepřátel republiky, nepřátel lidové demokracie, nepřátel znárodněného hospodářství, spojenců mezinárodní reakce, velezrádců a šiřitelů neklidu a podporovatelů rozvratu z ciziny, všech těch, jimž zbyl jediný osud, jít společnou cestou se sudetskými Němci, Jakschem, Prchalou a Ďurčanským. A proto dnes je jasné právě v tomto okamžiku schvalování znárodňovacích dekretů, že nositelem právního pořádku v našem státě je dělnická třída a pracující lid, kdežto třída dříve vládnoucí je jeho rušitelem a spojencem našich úhlavních nepřátel. A zůstane úkolem pokrokových a socialistických právníků, aby ukázali lidu tuto pravdu. Neboť nebylo náhodou, že naše reakce právě ve sféře práva vytvářela si nástroj, jímž chtěla mařit naši výstavbu na cestě k socialismu a jím mařila pak i naši bezpečnost a lidovou správu. Jsme si tu vědomi toho, že převrat se vždy děje nejdříve ve sféře hospodářské a že teprve s postupem hospodářských změn a jejich upevněním uskutečňuje se zvrat v ideologické nadstavbě, tedy i v právním cítění. Tím větší je význam právě schvalovaných znárodňovacích dekretů, neboť rozšiřují a také rozvíjejí změny v ekonomické základně a tak zbavují českou a slovenskou reakci další její hospodářské opory. Tím, že se dostává do rukou lidu ještě větší část výrobního a přírodního bohatství, vytvářejí se ještě lepší podmínky pro budování nového hospodářského a sociálního řádu. Tím se vytvářejí také předpoklady pro změny, pro přebudování a výstavbu nového lidového práva, nového lidového právního pořádku. Nebyli jsme a nejsme pro živelný vývoj věcí. Naopak, uvádíme nové poměry co nejdříve na půdu práva a na půdu zákona, ovšem na půdu nového zákona a nového práva, zákona a práva lidového. Všichni právníci, právníci ve znárodněném průmyslu, v hospodářské samosprávě, v lidové správě, u nejvyššího soudu a u soudů vůbec, si musejí uvědomit, že mají vykládat právo tak, jak to cítí a žádá lid a národ, jehož jménem právo vykonávají. To platí i pro naše legislativce, aby vydávali dobré a zdařilé zákony, které by vyjadřovaly úmysly, zájmy a potřeby dělnické třídy a pracujícího lidu.

Projednávané osnovy zákonů kodifikují požadavky lidu. Proto také znamenají značný krok vpřed, neboť jsou to zákony opravdu lidové a upravují to, co lid v podvědomí dávno cítil, po čem toužil, za co bojoval a čemu dělnická třída přinesla mnoho obětí. Proto také dnešní den je i nejkrásnější vzpomínkou a oslavou 70letých bojů dělnické třídy. Pracující lid považuje tyto zákony za své, za přátelské, a proto se i od nich rozvíjí nový poměr lidu k tvorbě práva a tím také postupně k služebníkům práva, českým a slovenským právníkům.

Lidový zákon je vždy dílem vzešlým z tvůrčí síly lidu, vyjadřuje skutečný stav a je přijatelný širokým vrstvám pracujícího lidu. Proto se také snadno vžívá, je lidu srozumitelný a lid sám spolu s pokrokovými právníky v jedné řadě bojuje za jeho provedení. Jen tvorbou takových zákonů, jen takovým uskutečňováním lidových zákonů půjdeme společnou cestou s pracujícím lidem k šťastnější a bezpečnější budoucnosti, jen tak napíše české právnictvo slavnou stránku historie na cestě k socialismu. Stav výrobních poměrů, který se tu kodifikuje, nám ukazuje, komu patří výrobní prostředky a kdo má právo s nimi nakládat. Právní vztahy tkví pevně svými kořeny v materiálních i životních poměrech našeho státu. Změny v materiálních poměrech změní i vědomí širokých vrstev našeho lidu a tím i jejich právní přesvědčení. A sem náleží, a to podtrhuji, ochrana národního majetku jako svatá povinnost každého občana státu. Za tím vším stojí suverenní lid jako nejpovolanější zákonodárce. Zákony, které odhlasujeme, řadí se proto nepochybně k našim zákonům revolučním, neboť vznikly z odporu, z jasného a živelného odporu, aby se dále nemohlo uplatňovat kapitalistické vykořisťování a nezdravé ničení hospodářských hodnot. Proto také každý občan musí si být vědom a cítit to jako závazek, že úspěch znárodněného podnikání je jeho úspěchem, že úspěch přinese zvýšení životní úrovně všeho obyvatelstva a tím i jeho životní úrovně, že tedy každý musí přiložit ruku k dílu, neboť každý občan je tu zákonodárcem, budovatelem i hospodářem.

Paní a pánové! Shrnuji svůj projev v těchto několik zásadních požadavků: Právo i zákon mají v lidově demokratické republice jiný smysl než dříve, kdy byly prostředkem velkého kapitálu k prosazování třídních zájmů. Dnes je právo i zákon pomocníkem při budování nového společenského řádu, který zajistí lidu štěstí, klid, sílu a blahobyt. Pracující lid měst i venkova musí proto vidět v novém právu, v lidovém právním řádu strážce národního majetku, ochránce lidově demokratické cesty k socialismu, strážce bezpečnosti a svrchovanosti lidového státu. Z toho vyplývá závazek všeho lidu hledat nový poměr k právu, poměr přátelský k rozvíjení a k upevnění lidově demokratického pořádku.

Také technická inteligence znárodněného průmyslu, naši inženýři a technici, mají-li splnit své velké úkoly, musejí pochopit politiku dělnické třídy a pracujícího lidu, musejí tuto politiku přijmout a ochotně a oddaně ji provádět. To platí nejen o výrobní činnosti, nýbrž i o úkolech, které na sebe vzalo znárodněné podnikání při výstavbě hospodářsky slabých krajů a při industrialisaci Slovenska. Naše vysoké školy nám záhy dají tisíce nových techniků, vyšlých z dělnické a rolnické mládeže, aby rozšířili řady techniků, inženýrů a vůdčích sil v průmyslu. K nim patří i iniciátoři soutěžení, vedoucí brigád, všichni ti, kdo vnášejí nové methody a nové nadšení do práce, kdo lépe organisují práci. Úkolem znárodněného průmyslu je také, aby všichni tito lidé byli směleji stavěni na vůdčí místa, aby tak mohli rozvinout své organisační schopnosti a tvůrčí síly pracujícího lidu. Všechny tyto úkoly lze splnit jen tehdy, projeví-li se plné pochopení pro nové poměry, přezkoumají-li se konkretně nové podmínky rozvoje průmyslu a organisuje-li se práce tak, jak toho vyžaduje naše cesta k socialismu. A že tyto velké úkoly může už v této chvíli inteligence plnit, ať jde o oblast práva či techniky, to zajišťuje sám fakt, že inteligence v lidové demokracii není již v ponižujícím postavení služebníka kapitalismu, nýbrž že je součástí vládnoucího lidu, že spolu s dělníky, rolníky a živnostníky je pánem země, jak to řekl předseda vlády soudruh Gottwald.

Paní poslankyně a páni poslanci! Dnešní den je svědectvím, že věc pracujícího lidu, pokroku a lidové demokracie ušla opět velký kus cesty a že lid i nadále bude kráčet směle a přímo vpřed. Kdyby nebylo velkého vítězství pracujícího lidu v únoru nad reakcí, nebylo by ani dnešního slavnostního dne. Tato skutečnost buď nám posilou a povzbuzením pro budovatelskou práci. Tato skutečnost buď nám však také závazkem, že půjdeme svorně a pevně cestou, kterou jsme si vystavěli, cestou věrnosti lidově demokratickému řádu, cestou věrnosti dělnické třídě a pracujícímu lidu, cestou věrnosti spojeneckým smlouvám a smlouvám o hospodářské spolupráci se Sovětským svazem a slovanskými státy za lepší a šťastnější budoucnost naši a našich dětí. (Potlesk.)

Místopředseda dr John: Ke slovu je dále přihlášen p. posl. Děd.

Posl. Děd: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Znárodňovacími zákony dokončujeme strukturální změny našeho hospodářství a tím také strukturální změny naší národní společnosti. V tomto novém společenském řádu lidové demokracie zůstává v rukou soukromých podnikatelů jen drobné živnostenské podnikání. Laicky by to mohlo svádět k domněnce, že toto drobné podnikání, ponechané jedincům, konkretně drobným obchodníkům a živnostníkům, je celkem mizivého významu. Tato domněnka je ovšem mylná a my jí jistě nepropadneme. Rozhodně jistě jí nepropadnou příslušná resortní ministerstva a jejich odpovědní orgánové, jimž připadá úkol uspořádati organisaci a plánování úkolů tohoto podnikání.

Naše znárodněné podnikání, i když obsáhne 90 % naší výroby, nestačí na všechny úkoly našeho hospodářství. Je mnoho statků, je mnoho zboží, jehož výroba byla a bude úspěšně obstarávána řemeslem. Je mnoho poslužných a distribučních služeb, které jsou a budou svěřeny neznárodněným složkám živnostenským. V celkovém rámci našeho podnikání jsou to úkoly důležité. Proto velmi záleží na tom, aby živnostnictvo chápalo svoje podnikání jako důležitý článek v plánovaném hospodářství, aby je chápalo jako poslání, ve kterém nesmí zklamati. Naopak, musí dokázat vedle své individuální dovednosti a pohotovosti také velké pochopení pro potřeby národního celku, musí dokázat velké pochopení pro společné vypjetí sil na zajištění prosperity našeho celého hospodářství a jeho dalšího vývoje.