Už před únorem bylo jasno, že naše hospodářství ve srovnání s hospodářstvím kapitalistických států rozvíjí se lépe, žije na vyšším stupni, spěje kupředu, osvědčuje se, předstihuje hospodářství kapitalistických států západních. Potvrzují to zprávy z Francie, z Holandska, z Italie a jiných zemí na západě, že jsou za námi, pokud jde o výši průmyslové výroby.

Znárodnění projevilo se blahodárně i v podstatně spravedlivějším rozdělení národního důchodu. Jestliže podíl mezd a platů v roce 1937 činil 58,6 % národního důchodu, stoupl v roce 1947 na 65 %. Podíl kapitalistických důchodů naproti tomu činil v roce 1937 15,5 % národního důchodu, v roce 1947 klesl na 5,8 % a nyní pouze na 1,2 % národního důchodu.

Pan předseda vlády Klement Gottwald v listopadu minulého roku, tedy dlouhou dobu před únorovými událostmi, dokázal, že bychom mohli být dále vpřed jak v plnění plánu, tak i v celkovém hospodářském vzestupu, kdyby nebylo reakčních brzdičů a kdyby nebylo spojitosti mezi domácí a zahraniční reakcí při poškozování našeho dvouletého plánu. A reakce se chtěla svým zahraničním spojencům zavděčit, a proto všude, kde mohla, poškozovala lidově demokratický režim. Činila tak předně všude ve všech provozovnách, kde kapitalisté byli pány, kde znárodnění provedeno nebylo. Plánované hospodářství zajistilo jim prosperitu veškerého podnikání a výroby, a proto soukromokapitalistická výroba měla velké zisky. Velká část národního důchodu unikala do kapes kapitalistů nebo dokonce do ciziny. Mimo to se kapitalisté s těmito zisky nespokojili, nýbrž aby dosáhli zvýšení zisků, nepracovali na úkolech plnění plánů, ale vyráběli to, na čem nejvíce vydělávali. Drahocenný materiál spotřebovávali na výrobu méně nutnou, ale zato výnosnou, a místo aby plnili plán, plnili své kapsy.

Nebylo náhodou, že ve stavebnictví, kde bylo v říjnu m. r. zaměstnáno 13.260 zaměstnanců v 3.987 podnicích, bylo pouze 10 podniků se 7.600 zaměstnanci v rukou národního průmyslu. A právě tam plnil se plán nejhůře, ačkoliv výroba stavebních hmot byla splněna na plných 100 % , ale plánované stavby byly splněny jen na 60 %. Veliká část stavebních hmot unikala na černé stavby a stavební podnikatelé si plnili kapsy.

Také v průmyslu, který byl v některých sektorech až na 40 % v rukou soukromých, se nevyráběly ty výrobky, které jsme potřebovali, ale ty, na kterých se nejvíce vydělávalo. Výrobky se nedodávaly tam, kam se měly dodat, ale na místa, kde je bylo lze prodat za černé ceny. A tak si soukromí podnikatelé-kapitalisté opatřovali na černo suroviny, materiál, platili černé mzdy a měli tak černé zisky.

Zvláště v zájmu svého obohacení poškozovali soukromí kapitalisté plán ve velkoobchodu. Přivlastňovali si hodnoty jinde vytvořené, vytvořené nejen malými výrobci, ale i ve znárodněném průmyslu. Měli ve svých rukou nejen domácí velkoobchod, ale i celý zahraniční obchod. To bylo velmi zlé. To byly kanály, kterými unikala velká část národního důchodu do rukou jednotlivců, doma nebo za hranicemi. Vypočítává se a odpovídá skutečnosti, že roční zisk našich kapitalistů činil 10 miliard. Mimo to Národní banka odhaduje únik devis do ciziny na 5 miliard. Únikem kapitálu do ciziny padlo v plen kapitalistům asi 15 miliard ročně. Počítáme-li, že loňská neúroda nás poškodila asi o 15 miliard, pak vězme, že soukromokapitalistický sektor byl pro nás každoročně nejméně takovou katastrofou jako loňská neúroda. Částka 15 miliard je jistě veliká. Je důkazem toho, jaké byly pohnutky, které vedly k útokům na znárodnění.

Výmluvným dokladem toho byl na př. již v posledních dnech před únorem projednávaný zákon o financování národních podniků, na který se mnozí páni kolegové velmi dobře upamatují. Členové průmyslového a rozpočtového výboru za strany, které se v únoru tak vyznamenaly, snažili se projednávání tohoto zákona, na který národní podniky marně dlouho čekaly, ještě v poslední chvíli zmařit. Jen jednohlasným rozdílem podařilo se tehdy po mnoha hodinách úplně zbytečných rozprav zákon prosadit. A bylo to zásluhou, že tehdy komunisté a sociální demokraté společně věrně postupovali.

Jsou známy kapitalistické spekulace s loňskou neúrodou a pokusy o rozvrat v zásobování, jemuž zabránila pouze přísná opatření vlády proti šmelině a v neposlední řadě, vlastně na prvním místě, pomoc Svazu sovětských socialistických republik.

Kapitalistický sektor je rovněž znám jako středisko černého obchodu, černých cen, porušování obhospodařovacích předpisů, černých mezd atd. atd. Zdraví národa ohrožuje výroba likérů a jiných lihovin, při čemž kapitalisté porušovali kvalitu a stupňovitost, aby tak získali nekontrolovatelné zisky, aby unikli daním.

Podobně škodlivá byla i soukromá výroba chemicko-farmaceutická, kde pod zvučnými značkami léků se často vyráběl brak. Velká část léků se prodávala na černém trhu za černé ceny a vzácných surovin, jako kakaa a lihu, se používalo jinak než k výrobě léků.

Tyto velké, třeba draze placené zkušenosti však ukázaly všem v plné nahotě naši buržoasii, jak ona nedbá prohlášení vlády, v kterém se říkalo, že k překonání hospodářských škod, těžkostí a rozvratů, které nám zde zanechali okupanti, bude zapotřebí co největšího úsilí všech složek národa. Ukázalo se, že soukromokapitalistické hospodářství se stalo nejen brzdou našeho hospodářského rozvoje, ale stalo se též hospodářskou základnou a rejdištěm reakce, která drzou rukou sahala nakonec na samé kořeny lidově demokratického režimu.

Dostala v únoru odpověď, jakou si zasloužila. A nyní tuto odpověď přijetím šesti znárodňovacích zákonů stvrdíme. Ke všem velkým zákonům, které slavné Ústavodárné Národní shromáždění nyní po únoru schválilo, se řadí další, jedny z nejvýznamnějších, které předcházejí Gottwaldovu ústavu z 9. května. Tyto zákony jsou mílovým krokem vpřed, k našemu svatému cíli, socialismu. Jestliže před únorem bylo, jak jsem již uváděl, asi 61 % výroby znárodněno, nyní dosahuje znárodnění 91,5 % výroby. Jestliže před únorem zahraniční obchod a velkoobchod byly v rukou reakce, dostávají se, dík únorovému vítězství, výhradně do rukou lidu. Jestliže před únorem byl velký zemědělský majetek v rukou jednotlivců, po únoru velký zemědělský majetek přestal existovat a horní hranicí zemědělského vlastnictví se stala výměra 50 ha půdy. Jestliže před únorem jsme měli 3 velké sektory, kapitalistický, malých a středních podnikatelů a znárodněný, pak po únoru zde nastávají pronikavé změny. Sektor znárodněný a sektor malých a středních podnikatelů, oba tyto úseky našeho hospodářství odpovídají skladbě lidové demokracie. Nyní se naskýtá možnost mnohem užší spolupráce obou těchto sektorů, poněvadž podstatné oslabení kapitalistických zbytků k tomu přispěje. Malí a střední podnikatelé nebudou již natolik ovlivňováni soukromokapitalistickým sektorem a mají plnou možnost, aby se více přimkli a začlenili k znárodněnému sektoru a tím i kladně a plně k dobudování státu. Ukazuje se, že nové znárodnění přinese našemu hospodářství miliardové hodnoty a všemu lidu přinese více spokojenosti, štěstí a lepší budoucnosti.

Únor, to je velký mezník v našem životě Čechů a Slováků; znárodňovacími zákony prohlubujeme jednotu národa, otvíráme cestu všem k velkému budování a výstavbě, upevňujeme jednotu Národní fronty, která svobodně schválí tyto velké zákony. Svobodně rozhodla o jednotném, prvním máji, svobodně rozhodla o jednotné kandidátce pro volby do Národního shromáždění. Rozhodli jsme se kráčet společně, jednotně cestou k budování své vlasti, k socialismu. Výrazem toho je dnes velké hnutí protiplánování, které se šíří po celé zemi, v závodech, úřadech, vesnicích, na všech pracovištích. Veliká iniciativa tvůrčích sil pracujícího lidu se probudila. Závody, kanceláře, pracoviště kypí novým životem, protiplány se zrodily a učí, jak zvýšiti výrobu, jak snížiti spotřebu materiálu, jak snížiti výrobní náklady, vyrábět více, lépe a laciněji. Mnohé závody nejen vyhlásily protiplány, ale projednaly je se všemi zárukami, že dvouletku splní do 28. října. Některé naše závody, zejména naše hutní závody, zvýšily své úkoly, uložené jim dvouletým plánem, o tisíce tun materiálu a zaručují jejich splnění.

Na frontě práce jdeme kupředu. Zápas je úpornější, ale o to zasloužilejší. Čím vyšší a lepší jsou výsledky, tím těžší rány postihnou reakci. Ani na okamžik nezapomeneme, že nám všichni nepřejí. Mohou se sice pokoušet nám škodit, ale nikdo nemůže nic změnit na skutečnosti, že jsme v únoru rozhodli a zvítězil lid a republika. Máme jednotu národa, jaká zde ještě nebyla. Jejím základem je veliká a ideově stmelená komunistická strana Československa. Jejím základem jsou veliké všenárodní organisace v čele s mocným Revolučním odborovým hnutím. Upevňuje ji dále i provádění vládního programu, jehož obsah se nyní rychle uskutečňuje. A nyní schválené zákony spolu se zákony již schválenými zaručují, že když nenastanou nějaké mimořádné události, máme vše dáno k tomu, abychom došli do období klidného, šťastného, radostného života Čechů a Slováků. (Potlesk.)

Je k tomu potřebí naší společné dobré vůle, opravdu poctivě se vší rozhodností vykročit odhodlaně na novou cestu, kterou nám ukazuje předseda vlády Klement Gottwald. Jednotou národa za šťastný život nás všech, k zajištění věčné nezávislosti naší země v rodině slovanských národů a zemí nové lidové demokracie v čele se Svazem sovětských socialistických republik, za nový společenský řád, cestou lidové demokracie k socialismu. (Potlesk.)

Plníme tak čestně odkaz našich dějin, v nichž jsme stáli vždy v předních řadách národů usilujících o pokrok, sociální spravedlnost a svobodu. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalším prihláseným rečníkom je p. posl. dr Berák. Dávam mu slovo.

Posl. dr Berák: Pane předsedo, slavné Ústavodárné Národní shromáždění, paní a pánové!

Po osvobození zlikvidovali jsme velkokapitalistický systém finanční a průmyslový znárodňovacími zákony, které byly přijaty s naprostým souhlasem celého našeho národa. Jenom asi 39 % průmyslových podniků zůstalo soukromokapitalistickým úsekem, který stejně jako neznárodněný velkoobchod a zahraniční obchod často těžil z mezer naší hospodářské soustavy. Hospodářské i politické důvody pro další znárodnění došly svého výrazu v resoluci celostátního sjezdu závodních rad a odborových funkcionářů, konaného dne 22. února letošního roku v Praze, jehož požadavky byly přijaty do vládního programu nové Gottwaldovy vlády, schváleného Ústavodárným Národním shromážděním.

Z iniciativy Ústřední rady odborů přijala vláda 6 osnov znárodňovacích zákonů, které máme před sebou. Předlohy dalších osnov o znárodnění v oboru polygrafického průmyslu, cestovních kanceláří, hostinských a výčepních podniků budou projednány v době nejbližší.

Vážené shromáždění, máme za sebou necelé dva měsíce od únorových událostí a předpoklady, dané vládou obrozené Národní fronty, se mění v řadu konkretních hospodářských i politických opatření. Tato opatření vytvářejí nové a nebývale příznivé podmínky pro celé naše československé národní hospodářství. V hospodářské oblasti je dnes po uzákonění národního pojištění nejdůležitější událostí další, druhá etapa znárodnění v průmyslu, stavebnictví i v distribuci. Prakticky zaniká u nás soustava smíšeného hospodářství, ve které vedle sektoru znárodněného působil i sektor soukromý, a vytváří se stav, který nejlépe odpovídá požadavkům plánovaného hospodářství. Je to tím významnější, že v nejbližší době bude plánované hospodářství zakotveno ve vrcholném díle tohoto Národního shromáždění, v nové československé ústavě.

Znárodnění asi 93 % průmyslové výroby a ²/₃ stavebního podnikání s 85 % strojního parku zabezpečuje nejpříznivější podmínky pro dokončení dvouletky a pro start pětiletky, která bude plánem o mnoho úplnějším, plánem, který obsáhne podstatně větší část naší průmyslové výroby. Přičleněním malých průmyslových závodů k velkým národním podnikům a vytvořením takových velikých a jednotně řízených technických jednotek splní se předpoklady pro technologický pokrok ve výrobě, umožní se náležitá péče technického výzkumu, zavádění nových pracovních metod a vzrůst produktivity v celé výrobě. Úkolem našeho hospodářství bude, aby obtíže organisační a akomodační, způsobené tím, že na příslušné národní podniky bude zapojen značný počet menších podniků nyní znárodněných, nezpomalily výrobní tempo a tím aby se nedotkly našich hospodářských zdrojů. Také tento úkol naše hospodářství úspěšně zdolá a to tím spíše, že půjde o úkol přechodného rázu - čím více se podaří urychlit onen organisační a akomodační proces. To se nepochybně podaří. Při organisačním začleňování těchto závodů a při jejich zapojování do plánu je nutno si uvědomit, že jenom dokonalý, promyšlený a cílevědomý postup nám zajistí kladné výsledky.

Otázka budoucího vývoje nově znárodněných podniků je velmi živá, což je pochopitelně, jestliže si uvědomíme, že se dotýká existenční jistoty asi 1,400.000 lidí. Proto bude nutno vytyčiti asi tyto zásady: 1. Bezpodmínečně udržet výrobní programy v plném rozsahu až do přesného zjištění možnosti přeřadění, případně vypuštění některého druhu výroby. 2. Zachovat nejen výrobní programy, ale též funkce, které až dosud tyto závody plnily. 3. Zajistit pracujícím v těchto závodech rovnocenné existenční uplatnění ve stejné oblasti. 4. V krajích hospodářsky slabých uvažovat o doplnění a rozšíření těchto závodů na hospodářské celky.

Národní podniky, do nichž nově znárodněné jednotky vplynou, zajistí nejen plnění dosavadního výrobního programu, ale také převezmou všechny funkce těchto závodů, na př. zajištění drobných kusových a speciálních zakázek v krátkých dodacích lhůtách, zajištění služeb pro jiné pracovní úseky a pod.

Podniky se znárodňují zestátněním, tedy v téže konstrukci, jakou řešily tyto otázky původní dekrety o znárodnění. Znárodnění je pojem hospodářské reformy, výraz zestátnění pak určuje, jakým způsobem se reforma uvádí ve skutek a jaká je její základní myšlenka.

Již ve své zprávě k osnově zákona, kterým se znárodňují další průmyslové a jiné podniky, jsem se zmínil, že novým zněním se přizpůsobují dřívější dekrety o znárodnění později schválenému zákonu o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských. Řekl jsem tam, že dosavadní předpis, že národní podniky budou odváděti přebytky svých výtěžků státu, se mění tak, že v budoucnosti na místo státu nastoupí Fond znárodněného hospodářství. Nebude snad od místa, jestliže připomenu již nyní v této souvislosti, že součástí pětiletého plánu bude také plán finanční. V rámci předběžných prací na orientačním finančním rozpočtu pro pětiletý hospodářský plán počítáme také s odvodem ziskové kvoty národních podniků. Právě v ziscích národních podniků bude hlavní pramen příští kapitálové tvorby. Zisky národních podniků projeví se ovšem ve státním rozpočtu vždy o rok později, nežli vznikly v hospodářství. V roce 1949 přijdou tedy v úvahu zisky z r. 1948 atd. Poněvadž však závazky Fondu znárodněného podnikání budou z počátku tak veliké, že patrně stráví veškeré zisky národních podniků, nebude lze r. 1949 pravděpodobně počítati se žádným příjmem státní pokladny na ziskových kvotách. Očekáváme však, že v ostatních letech pětiletky budou tyto odvody mírně stoupati od půl miliardy Kčs r. 1950 jako v druhém roce pětiletky do 3 miliard Kčs v posledním roce pětiletky. Počítáme jen s mírným vzrůstem, poněvadž předpokládáme účelné a hospodářské dobudování organisace národních podniků. Předpokladem této budoucí bilanční aktivity národních podniků ovšem je plánovaná tvorba cen, dokončení organisační výstavby, zejména podnikové organisace a finančního plánování podnikového.

Vážené shromáždění, prožíváme znovu i v hospodářském úseku velkou dobu. Staré organisační formy se ruší a nahrazují formami novými. Starý duch, zakořeněný vývojem desetiletí velmi hluboko v naších myslích a v naší praxi, ustupuje novému pojetí. Nalézáme zcela nová měřítka pro posuzování hodnot a vyvozujeme z toho důsledky. To všechno jsou zcela přirozené důsledky definitivní změny politické tváře našeho státu po únorovém vítězství demokratických a pokrokových sil.

Znárodňovací osnovy, které jsou nyní projednávány, nám naznačují velikost úkolů, před nimiž v praxi stojíme. Další znárodnění, to není jen změna vlastnické formy. Pokud by tomu tak mělo být, pak jsme zklamali sami sebe a těžce se prohřešili na duchu únorových událostí a naší národní revoluce. Znárodnění nesmí znamenat jen mechanické převádění podniků a zařízení do zestátněných forem. Nesmí se zvrhnout jen v moře nového administrování a v klížení dosavadních znárodněných podstat s podstatami novými. Dalším znárodněním dostáváme se před zcela nový komplex otázek, které je nutno posuzovat jako celek a které je stejně nutno řešit jako celek. To neplatí jen pro průmysl, nýbrž pro všechny obory, ve kterých nyní znárodnění probíhá.

Pronikavé změny hospodářského rázu jsou tehdy na místě, jsou-li v souladu s politickou strukturou veřejného života a vykazují-li vyšší produktivitu než dříve užívané formy. Tak tomu bude i v našem případě. Není pochyby, že v socialisujícím a socialistickém státě musí býti zespolečenstevněná forma podnikání formou dominující. U nás tomu tak bude ihned po uzákonění velkých znárodňovacích osnov, kdy znárodněný sektor hospodářský svým asi 90 % podílem na všem hospodářském podnikání stane se rozhodujícím faktorem. Zbývá proto splnit podmínku druhou - vykázat vyšší produktivitu znárodněného podnikání a vůbec celé nové hospodářské struktury proti dřívějšku. To není úkol malý. Vzpomínám na první měsíce r. 1946, kdy jsme se znárodňovacími dekrety v ruce hledali nejlepší formy pro naše znárodněné průmyslové podnikání. Pamatujeme se, jak různí odpůrci znárodnění po velmi dlouhou dobu na základě statistických dat dokazovali, že produktivita znárodněného podnikání je nízká, a jak se snažili tímto způsobem argumentovat, že jsme se dopustili velkého omylu. (Předsednictví převzal místopředseda dr John.) Ale potom jsme byli svědky toho, jak nové formy se postupně vžily, jak jejich hospodářské výsledky i po stránce kvalitativní se lepšily až do dnešního dne, kdy lze soudit, že definitivně a skutečně dosáhly vyšší produktivity práce. Právě v těchto měsících bude se ve formě protiplánů probojovávat poslední fáze velkého snažení o lepší produktivitu práce v první fázi znárodnění. Nerad používám slova protiplán a používám raději výrazu vstřícných plánů, který považuji za výstižnější i češtější; ostatně také v ruštině se používá výrazu "vstrěčnyj plan". Úspěch akce vstřícných plánů ukázal, kolik tvůrčí schopnosti je skryto v lidu a jaké obrovské výsledky dokáže iniciativa pracujících. Jestliže na př. ostravší horníci překročili v minulém týdnu poprvé denní těžbu 50.000 tun, pak není pochyby o tom, je to výsledek skvělý. S nimi pak soutěží horníci mostečtí, kterým děkujeme za to, že vysoká těžba nám přináší lepší zásobování uhlím a zajišťuje nám zdroje energie. Ale vstřícné plány znamenají nejen otevření nových zdrojů základních materiálů, nýbrž také velké úspěchy, pokud jde o zvýšení výkonu, lepší využití pracovní doby a nad to též podněty ke zlepšené výrobě. Všechny tyto úspěchy dokazují, jaké plody může pracujícím přinésti práce, pakliže byla osvobozena z pout kapitalistického podnikání.