Doporučuji proto jménem výboru průmyslového a živn.-obchodního tuto osnovu zákona slavnému Ústavodárnému Národnímu shromáždění ke schválení.

Podpredseda Komzala: Dávam slovo zpravodajcovi k odst. 6 za výbor rozpočtový, posl. Hornovi.

Zpravodaj posl. Horn: Slavné Ústavodárné Národní shromáždění, pane předsedo, paní a pánové!

Zákon o znárodnění obchodních podniků s 50 nebo více činnými osobami postihne zejména velké obchodní a jednotkové domy a obchodní podniky s četnými filiálkami, tedy podniky, založené na velké síle kapitálu, soustřeďující velikou hospodářskou moc v rukou několika málo osob a představující trvalé nebezpečí pro rozvoj solidního soukromého i družstevního maloobchodu.

Velká kapitálová koncentrace poskytuje velkým obchodním podnikům rozhodující klíčový vliv v distribuci všeho zboží, takže jejich mocenský tlak přímo zasahuje i do oboru výroby a veřejné správy. Tímto svým mocenským postavením malý počet vlastníků nebo akcionářů takových podniků prosazuje své kořistnické zájmy na úkor širokých vrstev spotřebitelských a na úkor solidního maloobchodu, řemeslných výrobků a také na úkor - a to zejména - zaměstnanců těchto podniků.

Živě si vzpomínáme na ostudné aféry z předmnichovských kapitalistických poměrů, kdy majitelé těchto podniků obcházeli zákony, nedodržovali kolektivní smlouvy vůči zaměstnancům, diktovali ceny svým řemeslnickým dodavatelům, nekale konkurovali solidním malým obchodníkům a brakovým zbožím za přemrštěné ceny poškozovali široké vrstvy spotřebitelské, neváhajíce tak svým kořistnictvím přímo ohrožovat zájmy národa a státu.

Tyto zjevy vedly k tomu, že pod tlakem veřejného mínění i kapitalistický stát se snažil tuto dravou formu obchodních velkopodniků ve všech evropských zemích alespoň podvazovat, pokud toho byla anarchie kapitalistického hospodářství vůbec schopna. Důsledek této snahy byl však opačný. Zamezilo se sice to, aby se takové obchodní domy šířily jako houby po dešti, ale na druhé straně to vedlo k tomu, že dosavadním obchodním domům se dostalo monopolu v tomto druhu obchodního podnikání. Obchodní domy využily tohoto monopolního postavení v rukou několika málo jednotlivců k upevnění svých hospodářských posic, k zesílení své kapitálové struktury a k prohloubení svého vlivu do všech oborů hospodářského života.

Ukázalo se, že kapitalistický řád není prostě s to chránit zájmy národa, životní zájmy solidního podnikání a zájmy zaměstnanců proti této jedné z nejmodernějších forem kapitalistického podnikání a že každá snaha tomu čelit se zvrací v pravý opak a má ještě horší následky, než byly zjevy, jimž se mělo zákonnými opatřeními čeliti. Hospodářská moc, soustředěná v rukou těchto několika málo kapitalistických pirátů, tak přímo ohrožovala životní a existenční zájmy všech složek národa. Proto jednou provždy znemožňuje, aby hospodářského monopolu a mocenského postavení velkých obchodních podniků v distribuci spotřebního zboží bylo zneužíváno na úkor celku, a naopak další vedení a vývoj těchto podniků, nyní podniků národních, bude ve prospěch širokých vrstev národa.

Revoluční odborové hnutí, které se na svém památném sjezdu závodních rad rozhodlo svým požadavkem dalšího znárodnění kapitalistických hospodářských posic znárodnit také tyto velké obchodní domy, se tak i zde stalo velkým mluvčím, zastáncem a bojovníkem zájmů všenárodních, a celý národ, spotřebitelé, maloobchodníci, malovýrobci i zaměstnanci jsou za to Revolučnímu odborovému hnutí vděčni.

Jako zpravodaj rozpočtového výboru prosím proto slavné Ústavodárné Národní shromáždění, aby návrh tohoto zákona přijalo podle zprávy výborové. (Souhlas.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Teraz pristúpime k spoločnej rozprave.

Prihlásení sú títo rečníci: posl. Aug. Kliment, dr Berák, dr Bartuška, Děd, Lindauer, Gottier, Mjartan.

Dávam slovo prvému rečníkovi, p. posl. Aug. Klimentovi.

Posl. Aug. Kliment (uvítán potleskem): Slavné Národní shromáždění!

Naše znárodnění stalo se požehnáním národa. Je činitelem uvolňujícím tvůrčí síly pracujícího lidu, který se ujal řízení a správy výrobních prostředků, když je odňal těm, kteří se v dějinných chvílích neosvědčili a zájmy národa a republiky zradili. Je historickou skutečností, že znárodnění umožnilo rychlou obnovu výroby a přičinilo se o vytváření nových statků a národního produktu v takovém rozsahu, že bylo možno přikročit k účinnému odstraňování těch největších křivd minulosti.

Znárodněním jsme nastoupili cestu ke zvýšení sociální i kulturní úrovně lidu v celé zemi. Od Chebu až po nejvýchodnější hranice Slovenska se v každé obci a v každém místě pronikavě projevil nový duch a vliv nových poměrů zásluhou nového režimu lidové demokracie, jehož páteří je vedle národních výborů znárodnění. I když bylo nutno překonávat velké těžkosti, způsobené nejen válkou a okupací, ale zejména záškodnickou činností a spikleneckými rejdy reakce domácí i zahraniční, lid, pracující a vyrábějící ve znárodněném průmyslu, se nedal zviklat. Pochopil, dík záslužné a uvědomovací činnosti komunistické strany a jednotného Revolučního odborového hnutí, oč jde. Mařil plány reakce svými výrobními výsledky v těžbě uhlí, v hutích, ve výrobě spotřebních a investičních statků a nakonec svou jednotou úplně plány reakce rozdrtil. Pracující lid byl prolnut sílou, nadšením a vytrvalostí, které mu vdechlo znárodnění z r. 1945, i když při něm byla ještě značná část výrobních prostředků ponechána v rukou kapitalistů.

V historické části akčního programu nové vlády vytyčil předseda vlády Klement Gottwald, jak k tomu došlo. Lid byl k bývalým neomezeným vládcům velkomyslný, znárodnil jejich majetek pouze z části a za znárodněnou jim zaručil náhradu. Ponechal v rukou soukromých mnoho průmyslových a jiných podniků a znárodněním vůbec nezasáhl do oblasti velkoobchodu domácího, jakož i do vývozu a dovozu. Kapitalistům zůstala tedy i nadále možnost vydělávat, obchodovat a hromadit zisky. A oni toho také plně využili. Vrhli se v prvé řadě na obory, které byly s hlediska ziskového nejvýhodnější, při čemž v honbě za ziskem se pramálo starali o zákon, mravnost, a čisté ruce. Lid to vidí názorně tak: Při měnové reformě na konci roku 1945 začal formálně každý s 500 Kčs, dnes však má spousta kapitalistů na hotovosti miliony. Je jasné, že toho nemohli nabýti čestnou a poctivou prací, nýbrž nečestným vykořisťováním a šmelinařením.

Pracující lid vítá proto s velkou radostí projednávané předlohy zákonů, které rozšiřují znárodnění a vylučují téměř kapitalistický sektor z průmyslové výroby. A nejen vítá druhou etapu znárodnění, nýbrž projevuje svou radost a uspokojení skutky. Nový život proudí našimi závody. Leninská pravda: Produktivita práce je nejdůležitějším a hlavním předpokladem pro vítězství nového sociálního řádu - ovládá naše závody. Šíří se na všechny naše podniky, závody a pracoviště. Věříme, že tomu tak nebude jenom ve výrobě, ale že tento duch ovládne trvale i naše úřadovny a kanceláře a že i tam zavládne radost z osvobozené práce, prýštící z vědomí, že pracujeme na svém, pro sebe, pro blaho lidu, k rozkvětu a síle republiky. (Potlesk.)

Opravdu krásné jsou výsledky společného snažení všeho pracujícího lidu, kterých jsme dosáhli pod vedením předsedy vlády Klementa Gottwalda. (Potlesk.)

Cesta, kterou jsme urazili za poslední tři roky od osvobození, nebyla snadná. Prozíravé vedení komunistické strany Československa v čele s předsedou vlády Klementem Gottwaldem nám pomohlo překonat obtíže a stojíme zde dnes jednotní, celý národ, abychom velké dílo dalším znárodněním slavnostně dovršili.

Podívejme se na cestu, kterou jsme ušli. Když jsme v roce 1945 uskutečňovali první etapu znárodnění průmyslu, bankovnictví a pojišťovnictví, bylo to pro všechny pokrokové síly v Československu i v ostatním světě plněním košického vládního programu a významným mezníkem při vykročení na cestě k socialismu. Znárodnění znamenalo upevnění nového režimu lidové demokracie, změnu hospodářské základny našeho státu v přesvědčení, že lid osvobozený od kapitalismu, prolnut poznáním, že nepracuje ve prospěch kapitalistů, ale pro celek a tím i pro sebe, bude lepším hospodářem než dřívější vlastníci - kapitalisté. Věřili jsme, že iniciativa a tvůrčí schopnosti pracujícího lidu jsou lepší a dokonalejší hnací síly ve výrobě a v hospodářství než vychvalovaná iniciativa jednotlivců, doprovázená neustálým vzájemným konkurenčním bojem kapitalistů a jejich kapitalistických organisací, na kterou pracující lid tak těžce doplácel. Z této víry v pracující lid se zrodilo znárodnění, které přineslo zvýšení produktivity práce a výroby. Potvrdily to úspěšně výsledky prvního roku dvouletého plánu.

Naproti tomu se jistě všichni upamatujete, že na straně nepřátel a odpůrců lidové demokracie se mluvilo o znárodnění jako o pokusu, který rozvrátí naše hospodářství a bude zkázou nového Československa. Kolik tu bylo upozorňování a připomínek, že jdeme příliš daleko v návrhu na znárodnění! Přesvědčíte se a ukáže se - zněly námitky - že to bez starých vlastníků nepůjde. Znárodnění jak je žádáte, je škodlivé. Ukáže se, že nová lidově demokratická hospodářská základna se neosvědčí. Je horší, jste sami proti sobě a proti lidové demokracii. Dala by se uvést celá řada různých t. zv. argumentů, kterými se oháněli domácí i zahraniční nepřátelé znárodnění a nového Československa.

Představitelé pokrokových sil tehdy odpověděli: Jako jsme houževnatě prosazovali znárodnění, tak tím houževnatěji budeme nyní usilovat o zvýšení produktivity práce a překročení všech dosavadních výrobních a pracovních norem a výkonů. Přesvědčíme pracující lid, aby vyráběl více, lépe a laciněji než kdykoliv předtím za kapitalismu. Pracující lid pochopil, oč jde, a pochopil i svoji rozhodující úlohu při tvoření a zabezpečení nového řádu. Uvítal proto důsledek znárodnění, dvouletý hospodářský plán, o kterém řekl předseda vlády Klement Gottwald, že není jenom prostředkem, jak překonat škody a obtíže způsobené válkou a okupací, nýbrž též něčím novým novou formou, charakterisující hospodářství lidové demokracie, která nastupuje cestu k budování plánovaného hospodářství. Dvouletý hospodářský plán byl tedy všemi pokrokovými silami správně posuzován jako další důležitý mezník na cestě lidové demokracie k socialismu.

Jinak přivítala dvouletku domácí i zahraniční reakce. Neřekla ovšem, že je proti ní. Naopak, na veřejnosti vystupovala jako stoupenec dvouletého plánu, ale po straně všemi prostředky doma i v zahraničí šířila zprávy o nesmyslnosti plánu v Československu, říkala, že plán se může provádět a dařit jen v zemích ne tak vyspělých jako Československo, a že nakonec s plánem ztroskotáme. Bila na poplach, že je konec svobody v Československu, že nikdo nemůže vyrábět podle své vůle, že se každý musí řídit plánem, že je podvázána soukromá podnikatelská iniciativa a tak pod.

Nezůstalo jen u toho. Pracovní úsilí pracujících bylo plánovitě rozkládáno, zeslabováno a rozvraceno. Prostřednictvím svých členů v ředitelstvích a představenstvech národních podniků, v dílnách, na pracovištích, zkrátka všude šířili nedůvěru k dvouletému plánu a nabádali své stoupence, aby zdržovali všechna prospěšná organisační a výrobní opatření, sabotovali plynulý přísun materiálu, zdržovali pod různými záminkami dodržení dodacích lhůt, odmítali podřídit se jakémukoliv pořádku, štvali proti zavedení kontrolních hodin. Byli poslušni Petra Zenkla a jemu podobných, uvedli všechny páky do pohybu za účelem zvýšení poruch a obtíží, jen aby dokázali, že plán splnit nelze, že je jako celé znárodnění pochybný a že se na naše poměry nehodí. Počínali si úplně rozvratnicky, poněvadž znali činnost Drtinova ministerstva spravedlnosti a věděli, že zákon na ochranu dvouletky v žádném případě proti nim uplatněn nebude.

Připomínám při této příležitosti známou dnes již historii národního podniku Baťa ve Zlíně a Stalinových závodů v Mostě. Milionové škody byly těmto podnikům způsobeny, a mnozí, kteří při tom pomáhali, se nyní omlouvají. Chtěl bych připomenout všem, aby si uvědomili, co by se stalo, jaká škoda by byla vznikla, kdyby komunisté a sjednocení odboráři nebránili národní podniky proti útokům, které byly organisovány z různých středisek domácí i zahraniční reakce. Co by se stalo, kdyby bylo došlo k výměně vedoucích osobností národních podniků a na jejich místa přišli ti, kteří poslouchali příkazu: "Dělejte, aby to nešlo"? Tyto útoky byly také příčinou, že značná část osvědčených funkcionářů Revolučního odborového hnutí byla v důsledku kampaně bývalých stran Národní fronty, ani sociální demokracii nevyjímaje, ze svých funkcí odstraněna, k velké škodě národních podniků. Nepřehledné jsou škody, které byly způsobeny; ano, písek byl sypán do strojů, ložisek a transmisí dvouletky. Únorový očistný vítr odvál plevel, který byl reakcí pěstován a podporován v souvislosti s politickým i hospodářským vývojem po osvobození. Nastoupili jsme po osvobození klidnou lidově demokratickou cestou k socialismu, cestu složitější a obtížnější než kdykoliv jindy, za zvláštních podmínek, jak se u nás vytvořily za války a nacistické okupace. Kapitalistická a velkostatkářská vládnoucí třída byla těžce kompromitována zradou a spoluprací s Němci a byla vítěznou národní a demokratickou revolucí zbavena moci. V oblasti hospodářské to bylo provedeno právě znárodněním bank, pojišťoven a průmyslu, při čemž průmyslová výroba byla znárodněna asi ze 61 %, základní klíčová výroba byla znárodněna úplně - uhlí, ocel, energetika a také bankovnictví pojišťovací. Tím byla moc buržoasie a finančního kapitálu podlomena a klíčové posice hospodářské moci se dostaly do rukou lidu, a tím i na hospodářském poli byla dána možnost klidné cesty k socialismu. V tom právě byl obsah pokusu dosáhnout socialismu dosud neznámou, novou, specificky československou klidnou cestou plánovaného hospodářství, v zemi, která mezi zeměmi s plánovaným hospodářstvím zaujímá zvláštní postavení.

V nových demokraciích ve východní a jihovýchodní Evropě probíhá znárodnění velkého průmyslu a bank a budování plánovaného hospodářství za jiných hospodářských podmínek než v Československu. Jde o soustavy převážně zemědělské s malým průmyslem a nižší životní úrovní. I Sovětský svaz vybudoval svůj průmysl teprve po říjnové revoluci. Československo naproti tomu poskytuje obraz odlišný a osobitý. Po prvé v dějinách se stalo, že byly zespolečenštěny výrobní prostředky nebo jejich převážná část v zemi s poměrně silným průmyslem, s dosti vysokou životní úrovní, v zemi, jež objemem své výroby - objemem celkovým i objemem na jednoho obyvatele - patří mezi deset nejprůmyslovějších států světa a není ani mezi těmito státy na místě posledním. Plánované hospodářství v Československu má proto mimořádný význam pro celý svět. Je to případ precedenční, poněvadž zkušenosti získané v Českosloslovensku, jež má podobnou hospodářskou úroveň jako mnohé vyvinuté kapitalistické státy, jsou mnohem snadněji použitelné, a proto poněkud přesvědčivější než zkušenosti z jiných plánovaných hospodářství. To je důvodem, onoho zvláštního zájmu, s nímž na celém světě sledují zastánci i odpůrci znárodnění to, co se děje v Československu. Z toho všeho vyplývá, proč československá cesta k socialismu má tak mimořádný význam pro celý svět. Jde o stát, ve kterém lze - poněvadž má stejnou hospodářskou úroveň a životní standard jako mnohé vyvinuté kapitalistické státy - dokázat, že zespolečenštění výrobních prostředků a plánovaného hospodářství jsou lepšími a vyššími formami hospodaření než hospodářství kapitalistické. Je to nakažlivý případ, který může vést k tomu, že si dělníci a pokrokové síly západu řeknou: Když to jde v průmyslovém Československu, proč by to nemohlo jít též u nás? Jestliže tedy útoky nepřátel lidové demokracie na naše znárodnění a plánované hospodářství nabyly takové prudkosti, že byly šířeny nejpodlejší pomluvy a lži a že zahraniční reakce si vydržovala za tím účelem své agenty v naší zemi, pak to všechno vycházelo z toho důvodu, že právě zdar našeho československého pokusu jim bude stále připomínati, že je příliš lákajícím příkladem k následování pro vyspělé dělnictvo kapitalistických států západu, zejména v souvislosti s politickou i hospodářskou krisí, která hrozí vypuknouti v těchto zemích. Lid těchto zemí, i když je nepravdivě informován, přece jenom se dopídí pravdy a doví se, jakých značných úspěchů přes všechnu záškodnickou činnost reakce domácí i zahraniční proti mnohým kapitalistickým státům jsme dosáhli. Ačkoliv náš vstup do dvouletky byl provázen krutou zimou, která ochromila u nás hydroelektrárny, což zavinilo nedostatek elektrického proudu, zavinilo ztížení dopravy, v létě přišla neúroda, přesto jsme splnili první polovinu dvouletky na 100,9 %. Dosáhli jsme předválečné průmyslové výroby z r. 1937 a v březnu jsme ji překročili, ačkoliv máme o 3 miliony obyvatel méně. Splnili jsme plán také v dopravě. Také stavební dvouletka nevypadá tak nepříznivě, jak se zdálo ještě v lednu. Patříme mezi několik málo evropských zemí, které v roce 1947 měly vyrovnanou obchodní bilanci, ačkoliv máme schodek s dolarovou a librovou oblastí. Přebytky z jiných zemí tento schodek eliminují.

Jen v zemědělství jsme měli pro sucho neúspěch, za který ovšem nemůžeme. Celkové úspěchy znárodněného průmyslu se nedají zakrýt ani zaretušovat, ani ještě z doby před únorem, tedy v období, kdy zde byly ještě silné hospodářské posice našich kapitalistů, v období, kdy naše reakce, podporovaná mezinárodní reakcí, činila vše, aby škodila našemu hospodářství, kdy se namáhala zarazit naši konsolidaci, měla v plánu rozvrátit státní finance, řízené obezřetně ministrem financí dr Dolanským, kdy měla ještě dosti sil pro svoje záškodnictví.