Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Dávám slovo zpravodaji k
odst. 1 za výbor rozpočtový, p. posl. dr
Berákovi.
Zpravodaj posl. dr Berák: Paní předsedkyně,
slavná sněmovno, paní a pánové!
Rozpočtový výbor pojednal ve schůzi
dne 22. dubna letošního roku o vládním
návrhu zákona o znárodnění
některých dalších průmyslových
a jiných podniků a závodů a o úpravě
některých poměrů znárodněných
a národních podniků. Osnovu zhodnotili přede
mnou již kolegové zpravodajové průmyslového
a živnostensko-obchodního výboru, jakož
i zpravodaj rozpočtového výboru. Zbývá
mně, abych pronesl jen několik slov na okraj této
osnovy s hlediska výboru rozpočtového.
V osnově se zdůrazňuje, že za majetek
nově znárodněný přísluší
náhrada, o které platí v podstatě
zásady původních dekretů o znárodnění.
Rozšiřuje se však okruh osob, kterým nenáleží
náhrada za znárodněný majetek, o osoby,
které byly anebo budou pravoplatně odsouzeny československými
soudy pro zločin nebo přečin, spáchaný
do dne znárodnění podle zákona na
ochranu republiky, dále podle dekretu čís.
100 Sb. z r. 1945, posléze podle zákona o stíhání
černého obchodu a podobných pletich, podle
zákona o trestní ochraně provádění
dvouletého hospodářského plánu
a konečně podle zákona o trestní ochraně
národních podniků, znárodněných
podniků a podniků pod národní správou.
Na rozdíl od původních dekretů určuje
se blíže, co se nepokládá za závazky
znárodněného podniku. Za závazky znárodněného
podniku se nepokládají osobní daně,
dávky a poplatky bývalého vlastníka.
Nově se upravují také předpisy pro
případ předlužení znárodněného
podniku. Pro náhradu platí, jak již uvedeno,
předpisy původních dekretů, to znamená:
náhrada se rovná obecné ceně majetku,
vypočtené podle původních cen, ovšem
ke dni převzetí národním podnikem,
nikoli ke dni vyhlášení dekretu, jako tomu
bylo dosud. Ministr průmyslu se pak zmocňuje, aby
v dohodě s ministrem financí vydal směrnice
pro stanovení obecné ceny a ocenění
závazků pro výpočet náhrady.
Z důvodů sociálních se umožňuje
v případech zvláštního zřetele
hodných, aby byla poskytnuta záloha na náhradu
ve formě výživného. Konečně
novým zněním se přizpůsobují
dřívější dekrety o znárodnění
později schválenému zákonu o úpravě
některých finančních poměrů
národních podniků průmyslových
a potravinářských. Dosavadní předpis,
že národní podniky budou odváděti
přebytky svých výtěžků
státu, se mění tak, že na místo
státu nastupuje fond znárodněného
hospodářství.
Slavná sněmovno, jménem rozpočtového
výboru doporučuji, aby předložená
osnova zákona byla schválena. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Dávám slovo zpravodaji k
odst. 4 za výbor dopravně-technický, posl.
Zuzaňákovi. Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. Zuzaňák: Paní místopředsedkyně,
paní a pánové!
Vládní návrh zákona o znárodnění
ve stavebnictví zasahuje do hospodářského
sektoru, který dosud znárodněním nebyl
takřka dotčen, a proto také ve stavebnictví
jsme byli svědky nejneurovnanějších
poměrů a chaotických poměrů
vůbec. Stavebnictví bylo nejenom nyní v naší
nové lidově demokratické republice, ale již
za éry kapitalismu rušivým sektorem hospodářským,
a to z celé řady příčin.
Především to byl velký počet
stavebních podniků, které byly různé
velikosti, při čemž si vzájemně
ostře konkurovaly, a k tomu ještě nakonec k
této konkurenci přispívaly i zadávací
podmínky, kdy nejlacinější oferent dostával
zadánu tu nebo onu práci. To mělo za následek,
že se většina podnikatelů pak snažila
svůj výdělek získávat nepoctivým
způsobem, to jest především šetřením
na materiálu a jeho kvalitě, že se pak snažila
nahražovat si to vyhledáváním t. zv.
víceprací, prací režijních, které
nebyly zahrnuty v rozpočtu, a na ty se pak psalo a uvádělo
daleko více hodin, než se ve skutečnosti pracovalo.
Šetření na materiálu mělo dokonce
takové následky, že se nám leckde zřítily
dosud nedokončené stavby, kde i lidé přišli
o život. Režijní vícepráce zvyšovaly
pak stavební náklady až o 50 % a byly mnohdy
příčinou soudních sporů mezi
podnikatelem a stavebníkem. Tak na př. firma Kaulich
v Ostravě žalovala město, tuším,
o milion Kčs za vícepráce, a ten spor se
vlekl několik let.
Avšak konkurenční boj mezi podnikateli odnášeli
především nejvíce stavební dělníci
na svých mzdách. V žádném výrobním
odvětví nebyl tak bezesmluvní stav jako ve
stavebnictví, a pokud i kolektivní smlouvy byly
sjednány, nebyly podnikateli dodržovány, neboť
se vztahovaly jen na dělníky organisované
v těch odborových organisacích, které
byly kontrahenty smlouvy. Většina dělníků
pro častou změnu místa pracovního
nebyla organisována vůbec, a tak byly kolektivní
smlouvy jen cárem papíru a mzdové a pracovní
poměry byly ve stavebnictví po zemědělství
nejhorší. Skoro každý stavební
podnikatel platil jinak, podle toho, jak mu okolnosti dovolovaly;
stlačoval mzdy tak, že nebylo žádnou zvláštností,
že stavební dělníci pomocní pracovali
za 1,20 Kčs a řemeslníci, t. j. zedníci
a tesaři za 2,50 Kčs za hodinu i za méně.
Avšak tyto poměry mzdové a sociální
se v celém svém rozsahu přenášely
právě na práce řemeslné, které
jsou nezbytnou součástí každé
stavby. Podnikatel zadával řemeslné práce
zase nejlacinějšímu oferentu, a tak se celý
proces okrádání na materiálu a stlačování
mezd přenášel ze stavebnictví do celé
řady příbuzných odvětví.
K tomu nemálo přispíval ještě
veliký počet nezaměstnaných, kteří
právě ve stavebnictví hledali jedinou možnou
pracovní příležitost.
Tyto nesnesitelné poměry vedly často stavební
dělníky ke stávkám a bojům
za dodržování mezd nebo za mzdy vyšší,
ale také společně s nezaměstnanými
proti celému kapitalistickému vykořisťovatelskému
systému. Z řad stavebních dělníků
vyrostla v bojích velká řada dělnických
funkcionářů, kteří byli persekuováni
již za republiky a z nichž řada položila
život za okupace.
Po osvobození se poměry ve stavebnictví úplně
změnily a nastal pravý opak poměrů
předválečných. Především
se projevila veliká potřeba staveb všeho druhu;
bylo třeba stavět válkou rozbité mosty,
továrny, města a vesnice, ukázala se potřeba
staveb nových továrních objektů, bylo
třeba stavět obytné domy, nové školy
a jiné veřejné budovy, bylo třeba
provést spoustu oprav hospodářských
budov, protože za okupace sloužilo stavebnictví
jen válečným účelům.
Ukázala se perspektiva velké konjunktury ve stavebnictví,
ve které viděli podnikatelé příležitost
velikých zisků.
Naproti tomu se projevil značný nedostatek dělníků
ve stavebnictví i ve výrobě stavebních
hmot, t. j. v cihelnách, cementárnách a pod.,
a tím vznikl nedostatek materiálu i lidí
potřebných pro zdolání všech
těchto stavebních úkolů. Podnikatelé,
aby získali dělnictvo, je přepláceli,
platili černé mzdy, vyšší, než
stanovily vyhlášky, materiál se pokusili získávat
za úplatky, a pak na černo a bez povolení
se prováděly celé stavby, stavby většinou
pro válečné zbohatlíky a šmelináře,
kteří podnikateli zaplatili jakoukoli cenu, kterou
za práci požadoval, neboť ve stavbě nejlépe
ukládali lehce získané peníze.
Tyto poměry a nedostatek administrativních opatření
ministerstva techniky zasáhly velmi rušivě
do našeho plánovaného hospodářství
a do dvouletky, ve které je stavebnictví nejužším
profilem.
Při bilanci prvního roku dvouletky ve stavebnictví
bylo zjištěno na schůzi technického
výboru dne 10. února t. r., že ačkoli
ve výrobě stavebních hmot byl plán
takřka splněn, v provedených stavbách
byl splněn v průměru jen asi na 70 %. To
znamená, že 30 % stavebního materiálu
bylo použito pro stavby na černo, mimo plán
a že plánované stavby nebyly provedeny, ať
již šlo o stavby podle zákona č. 41/ 1947
Sb. o bytové výstavbě, anebo o stavby podle
zákona o obnově. Přitom stála bytová
jednotka až 600.000 Kčs.
Ve stavebnictví prováděla takto reakce přímou
sabotáž budovatelského úsilí,
sabotáž, která sahala až do samého
ministerstva techniky. Již tehdy, při projednávání
bilance prvního roku dvouletky bylo naprosto jasné,
že ve stavebnictví musí být zjednán
pořádek shora i zdola, nemá-li stavebnictví
trvale narušovat naše plánované hospodářství.
Únorové vítězství lidu urychlilo
řešení tohoto problému a stavebnictví
bude znárodněním podle předloženého
vládního návrhu zákona zapojeno do
celého plánovaného hospodářství.
Na rozdíl od znárodňování v
jiných sektorech bude ve stavebnictví vytvořen
jeden národní podnik - avšak zákon připouští
možnost více národních podniků,
ukáže-li se toho praktická potřeba -
a tento národní podnik bude mít sídlo
v Praze a oblastní sídlo v Bratislavě. V
rámci tohoto národního podniku budou znárodněny
všechny podniky nad 50 zaměstnanců, čímž
bude znárodněno celkem asi 86 % všeho stavebnictví.
Podle tohoto zákona budou znárodněny také
firmy, které by samostatně nebo spojením
dosáhly v budoucnu počtu 50 zaměstnanců,
a tím je znemožněno další soukromokapitalistické
podnikání ve stavebnictví.
Od národního podniku stavebního očekáváme,
že nejen bude moci lépe plánovat a provádět
práce podle plánu, ale že bude moci také
práce provádět odborněji, lépe
a laciněji. Bude to moci provádět proto,
že národní podnik bude provádět
současně veškeré řemeslnické
práce, kterých je třeba k celkovému
provedení stavby. Bude tím moci celou práci
lépe organisovat a bude moci od proklamací přikročit
k typisaci a normalisaci, čímž se dosáhne
dalších úspor. Bude možno daleko lépe
disponovat pracovními silami, jež bude zčásti
zaměstnávat také v zimě na výrobě
prefabrikovaných částí. Národní
podnik bude se moci daleko lépe postarat o sociální
zajištění stavebního dělnictva
a hlavně o učňovský dorost. Tím
se u stavebního dělnictva nejen odstraní
zčásti sezónnost, ale především
se zvýší pracovní morálka, neboť
stavební dělníci budou vidět, že
jejich práce půjde ve prospěch celku a nikoliv
pro veliké zisky podnikatelů. Znárodnění
ve stavebnictví tak přispěje dalekosáhle
ke zvýšení obecného blaha našeho
lidu.
Paní a pánové! Bude to práce veliká
a těžká, ale radostná a věřím,
že naši technikové, kteří mají
dobrý poměr k lidově demokratické
republice, ten úkol zvládnou. Jestliže jako
zpravodaj technicko-dopravního výboru předkládám
plenu ústavodárného Národního
shromáždění ke schválení
vládní návrh zákona o znárodnění
ve stavebnictví, činím tak i s osobní
radostí, neboť jako bývalý polír
a zároveň dělnický funkcionář
jsem poměry a vykořisťování ve
stavebnictví nejen dobře poznal, ale i tvrdě
pocítil jejich tíhu na své vlastní
kůži. Uskutečněním tohoto zákona
splňuje se nejen můj bývalý sen, ale
také sen všech stavebních dělníků,
těch dělníků, kteří
byli vždy nejhoršími otroky kapitalistického
vykořisťování.
Proto za technicko-dopravní výbor doporučuji,
aby vládní návrh zákona o znárodnění
ve stavebnictví byl Ústavodárným Národním
shromážděním přijat tak, jak
byl přijat výborem technicko-dopravním. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Zpravodajem o odst. 4 za výbor právní je
pan posl. Parez. Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. Parez: Paní místopředsedsedkyně,
slavné Ústavodárné Národní
shromáždění!
Předložená osnova zákona o znárodnění
ve stavebnictví je dalším článkem
v serii velmi důležitých zákonů,
nutných k zajištění budovatelských
plánů vlády. Tato osnova prokazuje snahu
založit správný další vývoj
v československém stavebnictví na zdokonalení
plánovací soustavy. Děje se tak proto, že
hlavním úkolem zůstává zajištění
splnění všech stavebních úkolů
dvouletého plánu a zajištění
včasné a dobré přípravy pro
další plánovací období. Vývoj
ve stavebnictví nebyl až dosud usměrňován
plánem do té míry, aby bylo možno postihnouti
všechny složky a tím celkový stav, takže
nebylo možno dostatečně zajistiti základnu,
s níž je třeba při plánování
účelně počítat. Stejně
tak nebylo možno zaručit nerušený a bezvadný
rozvoj vlastní stavební činnosti.
Podle projednávaného návrhu zákona
projevuje se snaha opřít stavebnictví ještě
ve větší míře o orgány
lidové správy. Osnovou se chce dosáhnout
zhospodárnění veškeré stavební
činnosti a soustředění výzkumnictví
i výroby veškerého stavebního materiálu.
Osnova navazuje přímo na návrhy zákonů
o všeobecném znárodnění podniků,
po jehož uzákonění bude mít stát
možnost přímé kontroly plánováním,
přidělováním materiálu a zamezením
přesunu materiálu na provádění
staveb na černo.
Stavebnictví bylo dosud nejslabším místem
našeho dvoletého plánu, který připravila
vláda Klementa Gottwalda a který nemohl být
v dostatečné míře splněn pro
roztříštěnost v našem podnikání.
Znárodněny budou proto veškeré podniky,
provádějící jakékoliv stavební
práce, pokud v nich bylo kdykoliv po prvním lednu
1946 zaměstnáno anebo činno alespoň
50 osob. Celkem bude znárodněno v zemích
českých 710 podniků a na Slovensku 300 podniků
s celkovým počtem 165.000 zaměstnanců.
V tomto významném díle je pamatováno
též na možnost odchýlit se od ustanovení
citovaného zákona č. 51/1948 Sb. a proto
doplněk osnovy zmocňuje vládu, aby stanovila
nařízením odchylky od ustanovení zákona
č. 51/1948 Sb., když toho bude vyžadovat zvláštní
povaha stavebního podnikání.
V právním výboru byly provedeny některé
změny, které vám, paní a pánové,
byly v tisku předloženy. Jménem právního
výboru doporučuji slavné sněmovně
návrh zákona ke schválení. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Zpravodajem o odst. 4 za výbor rozpočtový
je pan posl. Gottier. Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. Gottier: Slávna snemovňa!
Rozpočtový výbor sa zaoberal vo svojej schôdzi
dňa 22. apríla 1948 vládnym návrhom
zákona o znárodnení vo stavebníctve,
ako je dnes predložený vo spoločnej zpráve
výboru dopravne-technického a rozpočtového.
Menom výboru rozpočtového doporučujem
návrh zákona ku schváleniu. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Dávám slovo zpravodaji k odst. 5 za výbor
průmyslový a živn.-obchodní, panu posl.
dr Holému.
Zpravodaj posl. dr Holý: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Vládním návrhem o státní organisaci
zahraničního obchodu a mezinárodního
zasílatelství dostává se znárodněné
podnikání na nové pole, na kterém
bylo doposud zastoupeno jen náhodně těmi
podniky, které byly znárodněny současně
s klíčovým průmyslem, bankami a pojišťovnami.
Vláda Klementa Gottwalda, předkládajíc
tento návrh zákona, realisuje starý požadavek
pracujícího lidu, t. j. znárodnění
všech klíčových hospodářských
posic. Vláda uskutečňuje tímto návrhem
také usnesení závodních rad a odborových
organisací z února t. r., k němuž náš
pracující lid dospěl na základě
zkušeností, že soukromý sektor byl zcela
jasně i v tomto oboru mocnou brzdou na cestě k socialismu,
tedy na té cestě, která podle košického
programu má zajistit hospodářskou a sociální
bezpečnost všech pracujících v naší
lidově demokratické republice.
Že národní obchod a spedice jsou klíčovou
posicí k našemu průmyslu, který dnes
máme z 90 % znárodněn, vyplývá
z toho, že z veškerých importů surovin,
polotovarů i hotových statků, důležitých
pro naše znárodněné podnikání,
dovážel soukromý sektor 70 až 80 %. Při
tom je nutno zdůraznit, že při dnešním
hladu našeho průmyslu po surovinách a zboží
nebylo při importu a mezinárodní spedici
téměř žádného podnikatelského
risika. Naproti tomu tam, kde se mezinárodní obchod
zejména v poslední době stával obtížnější,
to jest v exportu, vidíme, že podíl soukromého
podnikání se ponenáhlu zmenšuje a že
činil v poslední době před znárodněním
30 až 50 %, a zajímal se zase jen o ony statky, které
se poměrně snadno vyvážely, a nikoliv
o ony, jež jsme vzhledem k rovnoměrné zaměstnanosti
našeho průmyslu a k nutnému opatřování
devis potřebovali vyvážet.
Soukromý sektor měl tedy doposud v rukou klíč
k zaměstnanosti našeho národního podnikání
tím, že opatřoval suroviny, distribuoval hotové
výrobky a opatřoval jejich dopravu po mezinárodních
cestách. Znárodnění našeho průmyslu
dalo nám do rukou nejen ovládání výroby,
nýbrž i její plánování.
Při tom však mezinárodní spedice a zahraniční
obchod v rukou soukromých se řídily liberalistickými
zásadami podnikání; proto nejen neuměly
plánovat, ale plánovat ani nechtěly, a tam,
kde již byly plány našimi nejvyššími
hospodářskými místy aspoň v
hrubých rysech vytvořeny, je soukromý sektor
dokonce sabotoval. Toto rozvracení našeho národního
hospodářství bylo zcela záměrné,
neboť tento veliký úsek soukromého podnikání
stal se sídlem reakčních a naší
nové lidově demokratické republice nepřátelských
živlů, které vytvářely bezpracné
zisky a důchody; dělaly to stejně, jak jsme
toho byli svědky již za minulé republiky.