Nový zákon pamatuje také na zlepšení
výchovy ve školách, kde mnohdy bylo učení
opravdu mučením, kde jsme se museli učit
věcí, které jsme nikdy v životě
nepotřebovali a kde tímto bezduchým školometstvím
bylo sráženo nadšení, iniciativa a hlad
mladých lidí po vzdělání. Dnes
odpadne ze škol všechno ztrouchnivělé
a zbytečné a mládež bude vychovávána
a vzdělávána prakticky, aby se z ní
stali dokonalí, obratní muži a dokonalé
ženy. Rovněž jsou odstraněny všechny
slepé uličky, do kterých se dostávala
mládež odborných škol, když chtěla
prohlubovat své vědomosti a pokračovat ve
studiích na vysokých školách. Rozdíly
mezi gymnasiem a odbornými školami jsou smazány,
oba typy jsou zrovnoprávněny, jsou umožněny
přestupy, a takto nově vytvořené výběrové
školy, které obsahují dosavadní střední,
průmyslové a odborné školy, jsou další
zárukou odstranění všech sociálních
křivd a zárukou výběru těch
nejlepších na důležitá místa
naší společnosti. Pracující mládeži,
která se už osvědčila, bude umožněno
rozšířit vzdělání a vyrovnat
tak křivdy, které se jí staly tím,
že vlivem kapitalistického řádu nemohla
studovat.
Prohloubení studia a výchova mládeže
v novém vztahu k práci i k těm, ze kterých
vzešla, k pracujícím, bude uskutečněna
prací v některém úseku našeho
národního života v poslední třídě
střední školy a ve třech třídách
škol výběrových. To je další
záruka, že nastane sblížení veškeré
mládeže a prohloubení její jednoty.
Mládež se pak nebude bát podívat se
odvážně do očí životu, rvát
se s ním a vzít útokem každou překážku.
Znamená to konec doby pesimismu, bázně a
obav některých mladých lidí před
životem. Znamená to nový věk mládeže,
nový mladý věk našeho národa.
Také budování osobní budoucnosti a
života každého mladého člověka
je postaveno na zdravější základnu.
Dříve se mladí lidé rozhodovali již
po obecné škole pro své zaměstnání.
Části mládeže byla naprosto vzata možnost
dalšího vzdělání tím,
že byla zavřena v jednotřídkách
a neměla možnost navštěvovat vyšší
školu. Druhá část, která se rozhodla
již v deseti nebo jedenáctí letech, který
obor si vybere a šla na měšťanské
školy, měla celkem malou možnost dalšího
vzdělání. Teprve třetí část,
která se v tomto raném věku rozhodla pro
střední školu, měla, i když často
později odpadla, volnou cestu k nejvyššímu
vzdělání. Dnes je toto rozhodování,
zásadně důležité pro život
každého člověka, posunuto až do
věku 15 let, kdy budou všichni končit střední
školu a kdy se bude moci každý mladý člověk
daleko poctivěji a dokonaleji rozhodnout pro povolání,
ke kterému má nejblíže a které
se mu líbí. Ti, kteří nebudou pokračovat
ve studiu, budou vychovávání ve zvláštních
kursech a školách, takže se dostane každému
člověku dokonalého a širokého
vzdělání až do 18 let jeho věku.
To jsou v podstatě pilíře našeho nového
školství, to je obraz dokonalejší, šťastnější
a veselejší školy, to je uskutečnění
snů každého mladého člověka,
které ho v dřívějších
dobách provázely v jeho životě a studiu.
Budoucnost, která se zde otevírá mladým
lidem, je tak skvělá a dokonalá, že
ji nemohou kalit ani malé mráčky, které
vytvářejí pesimisté na jasné
obloze našeho národního života tvrdíce,
že budeme mít mnoho vzdělaných lidí,
kteří se neuživí a budou muset nakonec
pracovat na úseku, pro který vyškoleni nebyli.
Avšak mládeži je dnes jasno, že chceme-li
vytvořit šťastnou a spravedlivou socialistickou
společnost, potřebujeme vyrábět daleko
více než dosud, potřebujeme zvýšit
práci nikoli pouze zvětšováním
počtu pracujících rukou, nýbrž
hlavně zlepšováním forem výroby,
zdokonalováním technických prostředků
a velkým duševním vypětím všech
pracujících, abychom pozvolna nahrazovali práci
rukou prací strojovou a vskutku vytvořili posléze
podmínky pro vyšší, socialistickou společnost.
Je tedy zřejmé, že nemůžeme vystačit
se vzděláním našeho lidu, které
nám zanechal kapitalistický řád, nýbrž
že potřebujeme daleko větší kádry
plně vzdělaných a kvalifikovaných
lidí. Stát lidově demokratický a posléze
socialistický nemůže vystačit s potřebou
státu kapitalistického. Proto je jasné, že
lidová demokracie uživí nejen všechnu
mládež, která je dnes ve školách,
ale že potřebuje daleko větší kádry
dokonale vzdělaných mladých lidí.
Proto jsou veškeré obavy z tak zv. nadprodukce inteligence
zbytečné. Proto je krásná budoucnost
mladých lidí, která se otevírá
bez rozdílu všem, tímto novým školským
zákonem na dosah ruky a bude záležet na mládeži,
jak využije všech těchto vymožeností
a výhod, které se jí dávají,
aby spoluvytvářela, spolubudovala a uskutečnila
veliké úkoly, kterých se náš
národ podjal.
Zákon o jednotné škole je tedy zárukou
šťastné budoucnosti mládeže a mládež
mu takto rozumí. Proto děkuje novému lidově
demokratickému státu, proto děkuje z celého
srdce všem těm profesorům, učitelům
a školským pracovníkům, kteří
na základě svých dlouholetých zkušeností
dovedli připravit a dát mládeži tento
krásný dar a slibuje, že bude hodna tohoto
velkého daru, který se jí dává.
Největší dík mládeže patří
však našemu ministru školství Zdeňku
Nejedlému, který se stal opravdovým
tatíčkem naší mládeže, a
Ladislavu Koubkovi, který v čele učitelstva
bojoval za uskutečnění tohoto zákona
mnoho let.
Mladým lidem se valí žilami již nová
krev a tato škola umožní, aby její burácení
zaznělo mohutně a jednotně v srdcích
všech mladých Čechů a Slováků.
Mládež, vychovaná jednotnou školou, se
stane žulovým monolitem, který uspíší
ještě více tempo vývoje v naší
zemi a dokáže tak, že je dobrým nástupcem
těch, kteří ji její vzdělání
umožnili. A jestliže zesnulý ministr Masaryk
řekl o naší zemí, že je voňavá,
je tento zákon zárukou, že z této voňavé
země vyroste mládež silná, krásná
a šťastná. (Potlesk.)
Podpredseda Polák: Ku slovu je ďalej prihlásený
pán posl. Caňkář. Prosím,
aby sa ujal slova.
Posl. Caňkář: Pane předsedo,
paní a pánové!
Nezbytným doplňkem zákonů, kterými
se změnil náš stát a také náš
život v něm politicky, hospodářsky a
sociálně od samých základů,
je a bude zákon o reformě školy a školského
vzdělání. Reformou školy má dostati
život jedinců i národa novou duchovní
náplň a životní míru. Jednotnou
školou, v níž děti od nejútlejšího
mládí až do svého zrání
budou vedeny k práci duševní a fysické,
k vzájemnému porozumění a bratrskému
soužití, má se dokončiti a také
zušlechtiti demokratisace našeho života. Naše
převratné zákony, které chceme mít
zákony budovatelskými, jsou společným
dílem politiků a odborníků. Účast
odborníků na našem zákonodárství
je příkladná a viditelná zejména
na posledně odhlasovaných a projednávaných
zákonech, a také tento dnešní základní
školský zákon, osnova zákona o základní
úpravě jednotné školy, sněmovní
tisk č. 1145, je plodem práce a dlouholeté
zkušeností školských odborníků
všech kategorií našich škol, universitou
počínaje a školou národní konče.
Dokazují to jména universitních profesorů,
dr Bydžovský, dr J. L. Fischer, dr J. Hendrych, dr
Otakar Chlup, Karel Kratochvíl, Nykl, Váša
Příhoda, Svoboda a Velinský; jména
profesorů středoškolských, Kahula, Lounský,
Střeček, a jména učitelů škol
národních, Vojta Beneš, Pešek,
Koubek, Obst, Strnad a j. Jména posledních
pěti význačných školských
pracovníků a funkcionářů škol
národních, zvláště pak jméno
A. V. Obsta, svědší o tom, že československé
učitelstvo usilovalo o jednotnou československou
školu téměř po celá tři
desetiletí. A tak, jak již zde bylo řečeno,
československé učitelstvo proklamovalo jednotnou
školu již v roce 1920 na svém památném
sjezdu, který slavnostné zahájil a skončil
největší náš novověký
apoštol pokroku a demokracie, obhájce svobodné
vědy ve svobodné škole, sám president
Osvoboditel T. G. Masaryk. Masaryk, který ve svém
dlouhém a plodném životě svedl tolik
zápasů o lepší život člověka
a národů, přičiňoval se všemožně
i o reformu školství a našeho národního
žití. Potřebu reformy připomínal
stále a stále, a to nejen československému
učitelstvu, ale ve svých presidentských poselstvích
také celému našemu národu. Při
oslavách desetiletého výročí
naší republiky řekl pak důtklivě:
"V celém světě volá se po reformách
školy a vychování - a co my, národ Komenského?
Obávám se, že jiné země nás
již předešly." A deputaci učitelstva,kterou
k němu vedl 8. května 1930 bývalý
poslanec Vojta Beneš jako předseda Svazu československého
učitelstva, tenkráte řekl: "Program
školských reforem - často jsme již o těch
věcech mluvili. Přeji vám, aby se vám
podařilo všechno to pěkné, k čemu
se chystáte."
Po tolika letech, naplněných tak úžasnými
světovými událostmi, stávají
se dnes přání a snahy T. G. Masaryka,
československého učitelstva a všeho
našeho lidu skutkem, radostnou historickou událostí.
Při tom, paní a pánové, původní
koncept té jednotné-československé
školy, plán to známého školského
pracovníka A. V. Obsta, proklamovaný československým
učitelstvem, pro nás zůstal i po 27 letech
pevnou konstrukcí osnovy zákona o základní
úpravě jednotného školství. A
druhý kolega té učitelské pětky,
o které jsem se zmínil na počátku
své řeči, dožil se pak toho štěstí
- je to kol. Koubek - že je dnes generálním
zpravodajem o našem novém základním
školském zákoně.
Proč musíme mít nový základní
školský zákon? Všechny zákony,
i ústava sama, jsou více otázkami politickými
a mocenskými než otázkami právními.
Jsou produkty politicko-mocenských sil své doby.
Tak, jak je tomu u všech zákonů - i u ústavy
samé - tak tomu musí být i u zákonů
školských. Doba a státy feudální
měly pro svoji potřebu školu feudální,
doba a státy liberalistické pak školu liberalistickou.
Naše škola, vybudovaná na základě
školského zákona z let 1869 a 1873 a na pozdějších
zákonech z let 1922, 1923, 1929, 1935 a 1936, které
byly vlastně jen novelami 80 let starého základního
školského zákona rakouského, zůstala
školou dnes již přežité demokracie
liberalistické. Je proto přirozené, že
po převratných strukturálních změnách
společenského řádu v našem státě
v době demokracie socialisující chceme svou
výchovnou školskou soustavu změniti tak, aby
byla demokratická a socialistická.
Protože v době povinné docházky školní
nabývaly některé děti vzdělání
na škole obecné, jiné na škole obecné
a měšťanské a jiné na škole
obecné a střední, nahradíme tuto nedemokratickou
třídnost, trojdílnost školské
soustavy, trojdílnost kultury - jak říká
dr Váša Příhoda - takovou školskou
soustavou, která bude poskytovat školou povinným
dětem celého našeho národa jednotné
a pokud možno nejširší všeobecné
školské vzdělání.
Touto novou naší školskou soustavou bude jednotná
škola. Dá ji nový školský zákon,
zákon o základní úpravě jednotného
školství. Nový školský zákon
- tak jak to zde již také bylo řečeno
- byl tvořen při živé diskusi o jednotné
škole, zejména její druhý stupeň.
Stavbu zákona a stavbu jednotné školy popsal
vám dokonale pan gen. zpravodaj Koubek. O úkolech
a zásadách i o přednostech jednotné
školy mluvil zde překrásně sám
pan ministr školství s dojetím. Nechci opakovat
řečené, protože nechci být nešetrný
ani k panu ministrovi, ani k pánům řečníkům
přede mnou, ale ani k vám, paní a pánové.
Pro zákon hlasovat budeme.
A nyní mně dovolte, abych nakonec řekl ještě
toto: Říká se velmi často, že
do veřejného života sentimentalita nepatří,
že v něm nemá místa. Dovolte mi, abych
při projednávání právě
školského zákona, jehož odhlasování
vzbudí radostný ohlas v celém našem
národě, mohl říci, že není
možné neprožívat s lidem jeho vzrušení,
všecky velké události, ať radostné,
či bolestné. Není přece možné
jíti mezi děti a lid, ani vstupovat do této
síně bez srdce. Je-li opravdu cit a vzrušení
slabostí, tedy odpusťte, já se k této
slabosti přiznávám. Ke vzrušení
přiznal se sám pan ministr školství.
I on řekl, že v této slavnostní a velké
chvíli, kdy celému našemu národu dáváme
nový základní školský zákon,
neumí se ubrániti vzrušení. Já
patřím totiž k učitelské generaci,
která před 40 lety vstupovala do školy a která
od prvního kroku do školy začala volat po škole
svobodné, po svobodném učiteli, jednotné
československé škole. Tato generace také
po celou tu dobu volala po vysokoškolském vzdělání
a po spravedlivé odměně za svoji práci.
Parlament lidově demokratické republiky splnil dvě
prvá přání československého
učitelstva, československého lidu, t. j.
možnost vzdělání učitelstva na
pedagogických fakultách a možnost vzdělání
dětí na jednotné škole. Pevně
věřím, že parlament naší
republiky splní také v krátké době
i poslední přání učitelstva
a profesorstva, které oni ve svém idealismu kladli
vždy až na místo poslední.
Jsem šťasten, že jsem se jako učitel dožil
pedagogických fakult i jednotné školy, byť
již na cestě ze školy a ze života, a že
jsem pro ně také jako poslanec mohl a budu moci
hlasovat.
Šťastný muž, pan ministr školství,
který mohl jako ministr této sněmovně
předložit osnovu zákona o jednotné škole!
Šťastní jste i vy, páni poslanci, kteří
pro tento zákon budete moci hlasovati. Šťastni
jsou i učitelé a děti, kteří
se základního nového školského
zákona dočkali a kteří také
budou moci do jednotné školy chodit.
Končím přáním, aby naše
zreformované školy zůstaly stánkem svobodného
učitele, svobodných dětí a také
svobodné vědy. (Potlesk.)
Podpredseda Polák: Posledným rečníkom
je posl. dr Vašek. Prosím, aby sa ujal slova.
Posl. dr Vašek: Vážený pane místopředsedo,
slavné Ústavodárné Národní
shromáždění!
Pan ministr školství a osvěty prof. dr Zdeněk
Nejedlý a ostatní řečníci
již vysvětlili hlavní zásady tohoto
zákona. Vyložili též, jak se reakce snažila
znemožnit jeho uskutečnění. Nedivme
se tomu, vždyť školský zákon přispívá
vynikající měrou k jednotnosti našeho
národa, a reakce - jak známo - bojovala proti všemu,
co mělo přispět k jednotě národa.
Reakce chtěla rozložit jednotu národa. Jen
si vzpomeňme na boj proti jednotě mládeže,
proti jednotné tělovýchově, jen si
vzpomeňme na rozeštvávání národa
a na všechny pokusy rozdělit národ na různé
skupiny a kasty. Nemůžeme se tedy divit, že reakce
tak zuřivě bojovala proti tomuto zákonu,
tak dokonale demokratickému, kterým mělo
býti školství a výchova postaveny na
moderní základ a který nám zaručoval,
že naše mládež bude vychovávána
k jednotě národa. Myslím, že tvůrcům
zákona jen slouží ke cti, že reakce vynaložila
tolik snah, aby zmařila zákon, poněvadž
ji bral možnost vychovávat mládež v duchu
protipokrokovém. (Předsednictví převzala
místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)
Soustava našeho školství neodpovídala
duchu lidové demokracie. výchova dětí
ve věku od 11 do 15 let byla nejednotná, neboť
děti chodily do tří druhů různých
škol: do škol obecných, měšťanských
a středních. Zvláště naše
střední škola byla školou typicky třídní.
Na tom nic nezmění popírání
těch, kteří se nedovedou podívat pravdě
do očí. Jen si všimněme, kolik dětí
a z jakých vrstev chodilo do různých druhů
těchto škol. Statistická čísla
jsou uveřejněna v článku prof. Františka
Kahudy Škola jednotná a škola střední
v časopise Theorie a prakse.
Ze všech dětí ve věku 11-15 let chodilo
do škol obecných 5.5 %, do škol měšťanských
83.5 %, do středních škol jen 11 %. Při
tom ještě bylo několik typů středních
škol a přechod z jednoho typu na druhý byl
často obtížný. Roztřídíme-li
děti podle zaměstnání rodičů,
dostaneme zajímavá čísla, která
nám ukáží naráz třídní
charakter naší dosavadní střední
školy. Tak na př. z dětí dělnických
chodilo 3.6 % do školy střední a 88.8 % na
školy měšťanské. Z dětí
rolnických chodilo 3.5 % na školy střední,
86 % na školy měšťanské a 10 % zůstalo
na školách obecných. To je značný
rozdíl, uvážíme-li, že z dětí
úřednických chodila plná polovina
do střední školy, z dětí dělnických
a rolnických jen 3 % a z dětí rolnických
pak měla plná desetina jen vzdělání
na obecné škole. Jasně vidíme, že
toto rozvrstvení neodpovídá nadání
dětí, ale zde se obrážejí sociální
poměry rodičů. A přitom si musíme
říci, že poměry na Slovensku byly ještě
nepříznivější.
Tento nedůstojný stav nyní přestane.
Zavedeme jednotnou školu pro všechnu mládež
od 11 do 15 let, školu druhého stupně, která
bude mít úroveň školy střední.
Jednotná škola druhého stupně je dávný
požadavek všech pokrokových pedagogů.
Je to škola, o niž usiloval J. A. Komenský. Jednotná
škola je již zavedena v Sovětském svazu,
v Bulharsku a její zavedení připravují
všechny pokrokové státy. Je již dávno
zavedena ve Spoj. státech amerických, kde byla budována
v době pionýrské Ameriky, v té době,
kdy v Americe byla demokracie ještě silná.
Jednotná škola neznamená žádný
úpadek vzdělání naopak znamená
rozšíření vzdělání,
poněvadž se dostane vyššího vzdělání
všem dětem, které dosud chodily do škol
obecných a měšťanských. Žáci
nadaní nebudou přitom nijak zkráceni. V důvodové
zprávě k vládnímu návrhu je
na str. 20 uvedeno, že na střední škole
se uskuteční v rámci společného
vyučování vnitřní diferenciace,
pří níž se přihlédne k
individuálním schopnostem a nadání
jednotlivých žáků. Při dokonalém
vybavení našich škol a při vysokoškolském
vzdělání učitelstva nebude těžké
tuto vnitřní diferenciaci uvnitř každé
třídy provést. Každý učitel
si musí všímat jednotlivých žáků
a musí je vésti ve směru jejich zálib
a nadání. Nepřátelé jednotné
školy říkají, že na ní utonou
nadaní žáci, že se ztratí v mase
ostatních, průměrných žáků.
Zde však vidíme, že to není pravda, poněvadž
právě naopak, nadaní žáci se
nám objeví.
Jednotná škola neznamená snížení
vzdělání národa a znemožnění
pro nadané žáky, aby se uplatnili, ale naopak
jednotná škola znamená zvýšení
vzdělání národa a možnost pro
každého žáka, aby uplatnil své
nadání a své záliby. Nová škola
se pokouší aspoň částečně
napravit křivdy, které na dělnické
třídě napáchaly dřívější
režimy a dává možnost všem pracujícím,
aby mohli studovat ve zvláštních kursech na
školách odborných a na gymnasiích.