Nepodařilo se to však za celou dlouhou dobu první
republiky. Marné bylo všechno usilováni, všechno
volání - nebylo zájmu, zejména ne
o skutečnou lidovou školu.
Dnes klademe tento zákon na stůl slavné sněmovny.
Nemohu jinak než říci, že dnes, v tuto
chvíli jdou dějiny národa touto síní.
Výchova mládeže - co může být
důležitější? Tento celý
základ národa, jeho charakteru, jeho schopností
- vždyť na tom je doopravdy založena celá
budoucnost! Předstupujeme se zákonem, který
se bude jednotně starat o výchovu naší
mládeže od nejútlejšího věku
- od mateřské školy. Pokusíme se - a
už máme k tomu značné náběhy
- udělat naší mateřskou školu nejlepší
na světě. Pak dáme dítě do
národní školy a potom do střední
školy. Zvedneme na základě tohoto zákona
celé vzdělání národa z dosavadní
úrovně na úroveň nižší
střední školy. Budeme vychovávat opravdu
především dobrého a užitečného
občana, a proto budeme vychovávat všechnu naši
mládež jednotně.
Naše jednotná škola má ten velký
význam, aby občané byli rovni nejenom před
zákonem, ale také ve škole, ve vzdělání.
Odstraníme proto všechno, co mládež rozděluje.
Odstraníme - a náš zákon to velmi silně
podtrhuje - i rozdíl mezi t. zv. duševní a
t. zv. fysickou prací. I zde musíme dojít
k určité jednotě. Dále budeme vychovávat
mládež rozumově, dáme jí, co
má vědět. Ale právě v tom chceme
provést velikou reformu: v našich školách
se mnoho učí, ale učí se také
mnohému naprosto přežilému a zbytečnému.
Možná, že dáme mládeži méně
papírové látky, ale více látky
životné a zejména takové, kterou mládež
bude moci zažít a prožít.
Chceme dále vychovat naši mládež charakterově.
Škola může velmi mnoho v té věci
udělat, a zrovna v naší minulosti jsou toho
překrásné příklady. Chceme
naučit na příkladech dobrých českých
lidí, na naší literatuře a mnohých
jiných věcech chápat nejmravnější
povinnosti člověka, jako je práce, sociální
poměr člověka k člověku. A
konečně chceme mládež vychovat národně.
Nezapírejme si, že přes veškeré
časté mluvení o vlastenectví se mládež
národu odcizovala. Chceme znovu vzbudit v mládeži
lásku k této krásné zemi, k naší
slavné minulosti, k našemu vyspělému
a schopnému lidu. Jsem přesvědčen,
že tak vychováme mládež, která
bude schopna práce, která bude umět, ale
také chtít pracovat z lásky k republice a
národu ať je to mládež česká
nebo slovenská. A chceme tomu všemu naši mládež
učit tak, aby s radostí chodila do školy, aby
škola nebyla utrpením, strádáním
a bičem, ale radosti z poznání a uzrávání
mladistvé duše. (Předsednictví převzal
místopředseda dr Chytil.)
Zákon, který předkládáme, dává
k tomu všechny možnosti, a nepochybuji, že to dokážeme.
A v té důvěře kladu tento zákon
v ruce sněmovny s prosbou, aby jej přijala. Kladu
jej také se stejnou důvěrou v ruce našeho
učitelstva a naší mládeže a také
v ruce nejširších mas národa. Je krásný
zjev, že dnes i po našem venkově a zapadlých
vesnicích se ozval a je živý neobyčejný
zájem o tento zákon, o naši lepší
lidovou jednotnou školu. I nejširší masy
čekají a radují se, že dostanou tento
zákon.
Končím proto s díkem všem, kteří
se o to zasloužili. Děkuji paní předsedkyni
kulturního výboru, která se velmi krásně
věnovala tomuto úkolu, všem členům
kulturního výboru i všem členům
ostatních dvou výborů. Děkuji všem
pánům zpravodajům, na prvém místě
kol. Koubkovi, který skutečně byl
od začátku duší všeho. Děkuji
také všem svým milým spolupracovníkům
u nás v ministerstvu a končím jen jedním
přáním: Nechť náš zákon
je skutečně štěstím a zárukou
lepší budoucnosti našeho národa! (Dlouhotrvající
potlesk.)
Místopředseda dr Chytil: Ke slovu se přihlásil
p. ministr zdravotnictví Plojhar. Prosím,
aby se ujal slova.
Ministr zdravotnictví Plojhar: Slavná sněmovno!
Před několika dny, kdy sněmovna odhlasovala
veliký a historický zákon o národním
pojištění, byl to den pracujícího
lidu a tím den celého národa. Dnes, kdy slavná
sněmovna bude hlasovat o novém školském
zákonu, je to posvátný den naší
mládeže, našich dětí. (Potlesk.)
A den mládeže a den dětí je také
den celého národa, a proto s radostí vítáme
tento okamžik. Celý národ s dychtivostí
čeká, až slavná sněmovna učiní
návrh skutkem a zákonem. Na našich školách
čítávali jsme a čítáme
často nápisy lidové moudrosti: Škola
učitelkou života, škola základem života.
Skutkem se tato lidová moudrost stává právě
zákonem, který dnes odhlasujeme. Budeme mít
školský zákon, který bude plně
odpovídat názoru a přání širokých
mas našeho pracujícího lidu, celého
našeho národa. Nový školský zákon
není výmyslem a výplodem teoretiků
u zeleného stolu, nýbrž zdůrazněním
a uvedením v život přání veškerého
našeho národa, našich rodičů a
těch širokých vrstev, které dávají
národu nejdražší, co má a čeho
potřebuje, děti, jeho budoucnost. Proto vítáme
s radostí tento den.
Je pravda, že velká část našeho
učitelstva všech stupňů vychovávala
i v minulosti naši mládež dobře a vlastenecky,
ale je také pravda, - a v době lidově demokratické
republiky si musíme i trpkou pravdu někdy otevřené
a upřímně říci - že ne
vždy škola, že ne vždy učitel, obzvláště
na vyšších stupních našich škol,
vychovával mládež a děti tak, jak si
rodiče přáli. Vždyť jsme byli často
svědky, že dítě, které vyšlo
z rodu a rodiny pracujícího lidu, z rodiny, kde
otec a matka po léta v tovární práci
bojovali za sociální pokrok a vymoženosti,
ve škole bylo poznenáhlu převzděláváno
na vzdělance a inteligenta, který měl bojovat
za pravý opak toho, co si rodiče přáli
a zač bojovali. (Potlesk.) Bylo často bolné
pro nás všechny příslušníky
národa, když vysokoškolák mluvil a jednal
opačně, než oč se jeho pracující
otec po celý život snažil, pro co bojoval, trpěl
a pracoval. (Potlesk.)
Proto vítáme nový školský zákon,
vítáme obrodu ducha v našich školách,
když máme záruku, že naše škola
na základě nového školského zákona
bude nám vychovávat děti a mládež
tak, jak si pracující lid ze srdce upřímně
přeje. Toho nám dává záruku
nový školský zákon. Dává
nám záruku, že bude vzděláván
rozum našich dětí podle vědy, podle
pravdy a skutečnosti, podle nejnovějších
poznatků a vymožeností vědeckého
bádání a vědecké práce.
Ale máme záruku, že na základě
nového školského zákona bude vzděláváno
srdce našich dětí, že dítě
bude vychováváno k sociálnímu porozumění
a cítění, že ten, který má
být v budoucnu inteligentem, bude seznámen prakticky
s tvrdou prací pracujícího člověka
ve městě i na venkově, že naše
pracující inteligence, vychovávaná
na základě nového školského zákona,
nebude již isolovanou kastou, která by neměla
porozumění pro tvrdý život pracujícího
člověka, ale že bude myšlenkově
a vzděláním vůdčí vrstvou,
která plně vroste a začlení se do
velké rodiny pracujícího lidu našeho
národa.
Nakonec bych chtěl zdůraznit jednu myšlenku.
Obrozená Národní fronta, vláda Klementa
Gottwalda, nový směr a vývoj od únorových
událostí dávají plnou záruku
svobody nejen na poli politickém, hospodářském
a sociálním, ale také kulturním, plnou
svobodu i náboženského přesvědčení
každému. Proto respektuje školský zákon
i tento základní názor na otázku náboženství
v našem národě, v naší demokracii.
Proto bych rád s tohoto místa poděkoval i
panu ministru školství prof. dr Zdeňku Nejedlému
a celé naší vládě, že i
v tomto směru bylo přání věřícího
lidu všech vyznání plně vyhověno.
(Potlesk.)
Věřím, že na druhé straně
bude snahou těch, jimž byla náboženská
výchova na našich školách svěřena,
aby i po této stránce vychovávali naší
mládež v duchu lidově demokratické republiky.
Úkolem a posláním náboženské
výchovy na našich školách bude vzdělávat
pevné charaktery, vzdělávat užitečné
členy naší lidské společnosti
a našeho národa. Budit cit v duchu cyrilo-metodějském
pro velkou slovanskou rodinu to byl na úsvitě křesťanství
jeho význam také v našem národě.
Ne z Německa, ne ze západu, ale z východu
přišlo křesťanství do našeho
národa. (Hlučný potlesk.)
Nebude již starého liberálně-kapitalistického
názoru na zbytečnost náboženské
výchovy, pak se již nevrátíme k omšelým
frázím kulturního boje, nýbrž
všichni příslušníci našeho
národa u vědomí příslušnosti
k velké slovanské rodině dají náboženskou
myšlenku i náboženskou výchovu do služeb
zpevnění charakteru našich dětí,
aby náš národ u vědomí plné
svobody v každém směru byl národem lidově
demokratickým, národem vpravdě svobodným,
národem pevným, který si je vědom
velkého historického poslání velkého
slovanského národa, velké slovanské
rodiny v nové Evropě, v novém světě.
A pak chceme vidět, která zaostalá a zpátečnická
zloba něco proti nám zmůže.
Škola budovaná na základě nového
školského zákona vychová naší
mládež v duchu příslušnosti k velké
slovanské rodině, v duchu lidově demokratické
výchovy, zpevní více než 300 milionů
lidí v takový celek, v takovou velkou rodinu, že
bude nepřemožitelná. Tím nám
zaručí to, po čem všichni poctiví
lidé na světě touží, mír,
pokoj a klid, aby to, co škola vloží v srdce
dítěte v míru, pokoji a klidu, přinášelo
ovoce národu, vlasti, republice a pokrokovému lidstvu.
(Potlesk.)
Místopředseda dr Chytil: Ke slovu se přihlásil
povereník školstva a osvety posl. Novomeský.
Prosím pana povereníka, aby se ujal slova.
Povereník školstva posl. Novomeský:
Slávny snem, panie a páni!
Školský zákon, ktorý dnes máme
prijať, právom a organicky sa zaraďuje medzi
fundamentálne zákonné opatrenia, ktoré
predovšetkým určujú nový, ľudový
a skutočne demokratický charakter nášho
štátu. Školský zákon, ako sa dostáva
pred vás, panie a páni, právom sa prirovnáva
svojím významom a prenikavým dosahom k tým
základným zákonným opatreniam, podľa
ktorých sme znárodnili výrobu alebo dávame
pôdu ľuďom na pôde skutočne pracujúcim.
Princípy, na ktorých bude u nás školstvo
stáť a ďalej sa vyvíjať na základe
tohto zákona, nie sú princípy nové
a v pedagogike neznáme. A nejde o nijaký socialistický
ideál, ktorý nový zákon má
splniť, menovite v organizácii výchovy. Komenský,
ako sa tu už spomenulo, už na začiatku nového
veku pred štyrmi storočiami sa prihováral práve
za tie potreby školskej výchovy, ktoré náš
nový školský zákon uvádza do
života ako najprenikavejšie nóvum, keď sjednocuje
výchovu všetkej mládeže bez ohľadu
na to, či ide o mládež dedinskú či
mestskú, zámožnejšiu alebo nezámožnú.
Už Komenský žiadal, aby v "každé
dobře spořádané obci, ať je to
město nebo městečko, nebo vesnice, zřízena
byla škola jakožto společná vychovatelna
mládeže." A náš Štúr
pred 100 rokmi - aby som spomenul len jeho hlas z pokolenia národných
buditeľov, - za "hriech najväčší"
v našom veku označil, keď "ten, kto druhého
i môžuc mu k vyučovaniu dopomôcť,
bez vyučovania necháva, alebo mu práve vo
vyučovaní, vo vzdelaní prekáža".
A už Štúr vyčítal školeniu
vtedy sa vyvíjajúcemu, "že deti za veľmi
krátky čas do školy chodievajú",
ako aj to, "že sa deti okrem katechizmu a histórii
biblických málo čo viac cez rok učia
a len pred skúškami sa im aj niečo z iných
známostí, z histórie, zo zemepisu, z prírodopisu,
takrečeno, len aby pri skúške to vyhovorily,
prednáša, čo by medzitým cez celý
rok v tom cvičiť a vyučovať mali".
Od čias Komenského je pre nás a pre všetok
svet vyslovený demokratický ideál jednotného
školenia všetkej mládeže. A od čias
Štúrových je vyslovená tak požiadavka
"vzdelania pre všetkých", ako aj kritika
školského systému i náplne školy,
ktoré však prakticky prešly až do čias
našich a až novému školskému zákonu
prichodí ich pozmeniť raz prevždy.
Zdôrazňujem ešte raz: keď my dnes novým
školským zákonom ukladáme štátu
nepovinne školiť mládež od 3 do 6 rokov
v materských školách a povinne poskytovať
všeobecné vzdelanie od 6 do 11 rokov v školách
národných, od 11 do 15 rokov na školách
stredných a potom na rozličných stupňoch
odborných škôl alebo na vyššej strednej
škole, neprichodíme s nijakým novým
ideálom. Splňujeme iba starú a dávnu
požiadavku geniálnych pedagogov a osvietených
buditeľov minulosti.
Nové a pozoruhodné na veci je iba to, že až
dnes na prahu socialistického usporadovania spoločenských
vecí môže sa dostať náš národ
k týmto dávno požadovaným výchovným
a vzdelávacím podmienkam. Školský systém,
aký predvída predkladaný zákon, bola
dlžná spoločenská správa našim
národom už oddávna. Keby naše meštianstvo
- tak české ako slovenské - bolo bývalo
schopné rozvinúť demokratické ideály,
z ktorých vzišlo, a všetky jeho rozhodnutia neboly
podriadené strachu, že si nebude vedieť poradiť
so vzdelanejším ľudom, a že bude vzdelanejším
ľudom prekonané, ono samo by bolo muselo budovať
školstvo na princípoch, na akých ho ideme až
dnes rozvinúť týmto zákonom.
Avšak mnohé rozhodujúce veličiny, nazývajúce
sa dedičmi Komenského, zrobily zo školy výsadné
ústavy, ak aj nie podľa rodu, tak podľa majetku,
a u nás mnohí z tých, ktorí sa nazývali
dedičmi Štúrovými, vedeli odbaviť
požiadavku rovnomerného poskytovania vzdelávacích
možností ironickým odporom, že "veď
potom by nemal kto kravy pásť".
A tak demokratickú ideu jednotnej spoločnej výchovy
všetkej mládeže bez rozdielu dostávajú
na uskutočnenie až tie spoločenské sily,
ktoré aj v iných odboroch spoločenského
života domýšľajú do dôsledkov
demokratické ideály a ich princípy uvádzajú
do života. Meštianstvo sa buď bálo vzdelaného
ľudu a preto ho chcelo mať na nízkom vzdelanostnom
stupni, buď ho chcelo mať iba tak vzdelávaný,
aby to zodpovedalo nejednotným a roztriešteným
pomerom v celom národnom spoločenstve. A preto možno
pristúpiť k sjednocovaniu výchovných
a vyučovacích možností - napriek dávnym
a jasným požiadavkám pedagogiky a osvety -
až teraz, keď sa roztrieštené a nerovnomerne
pomery v spoločnosti vyrovnávajú, keď
majetkové výsady padajú, keď sa v prospech
bezzemkov určujú hranice pozemkového vlastníctva;
až teraz, keď rozhodujúca časť výrobných
prostriedkov ide byť spoločná, môžeme
pristúpiť k vytváraniu školy podľa
ideálov Komenského "jakožto společné
vychovatelny mládeže". A až teraz, keď
upravujeme životné podmienky ľudí a nové
a nové vytvárame, môžeme pristúpiť
k uskutočňovaniu štúrovského
ideálu "vzdelanosť na všetkých ľudí
rozšíriť", pretože nielen nemusíme
sa báť vzdelaného človeka, ale priamo
musíme od každého vzdelanosť požadovať,
aby dobre a zručne vedel si zastať na svojom mieste
tak pre vlastný, ako aj pre spoločenský prospech.
Pánie a páni! Myšlienke jednotnej školy
od čias Komenského až podnes nestály
v ceste len všeobecné prekážky, dané
pokriveným vývojom meštianskej spoločnosti.
V akomsi zhustenom podaní prichodilo nám v poslednom
období - a tu mám na mysli uplynulé trojročie
od oslobodenia -prekonať horu námietok, intríg
a prekážok, ktorými sa malo zmariť uzákonenie
princípu štátom spravovanej spoločnej
výchovy všetkej našej mládeže. Úmysel
reakčných elementov v našom štátnom
a národnom živote po oslobodení, zvrátiť
vývoj u nás, je širšej verejnosti zreteľný
na základe ich postoja k najrozličnejším
otázkam hospodárskym, spoločenským
i politickým.
Avšak blúdna púť zákona o jednotnej
štátnej škole aj sama nad slnce jasnejšie
vie usvedčiť byvšie veličiny nášho
života z takýchto zámerov. Veď si len
uvedomme, že na jednotnú štátnu školu
čakala odborná verejnosť u nás ako na
samozrejmý dôsledok oslobodenia a všetky praktické
dôvody hovorily za to, aby zákon, s ktorým
sa tu dnes zapodievame, patril medzi prvé zákony
ešte Provizórneho Národného shromaždenia,
ak nie priam medzi prezidentské dekréty vynášané
s právomocou zákona pred konštituovaním
dočasného parlamentu.
Na Slovensku sme si poštátnili školstvo ešte
pred oslobodením celého teritória republiky
a konštrukcia jednotnej školy je v slovenskom školstve
principiálne už zakotvená. Boli sme si však
vedomí, že ak má byť jednotná štátna
škola trvalou inštitúciou aj u nás, je
treba, aby bola princípom pre celý štát,
a teda je treba ju podložiť zákonom Národného
shromaždenia.
A tak na sklonku roku 1945 dochodí k rokovaniam o osnove
školského zákona. Avšak v ten samý
čas už na mnohých úsekoch badať
nesúlad v Národnom fronte, ono sypanie piesku do
stroja, ako predseda vlády Gottwald zobrazil činnosť
zpiatočníckej reakcie, a je len pochopiteľné,
že za dobrú hrsť tohto piesku dostalo sa i do
mašinérie školskej. Začala sa napadať,
znehodnocovať a znemožňovať osnova nového
školského zákona už pri samých
jej prípravách, a ako ďalší vývoj
ukázal, v neposlednom rade aj preto, aby napokon mohly
byť vrátené opatrenia, na poli školstva
na Slovensku uskutočnené už za povstania, najmä
však nariadenie o poštátnení školstva.
Osnovu zákona o jednotnej štátnej škole
však Ministerstvo školstva a osvety pod vedením
prof. Nejedlého jednako vypracovalo a predložilo
na pripomienkové pokračovanie. Ale pripomienky zjavne
ukázaly na vzťah jednotlivých složiek
Národného frontu k zásadám nového
školského zákona. Z ministerstiev, na čele
ktorých boli vtedajší predstavitelia národných
socialistov, lidovcov a býv. slovenských demokratov,
prišlo napospol odmietavé vyjadrenie k zásadám
školského zákona. Už vo vzťahu k
osnove školského zákona na sklonku r. 1945
a na začiatku r. 1946 formovaly sa politické strany
v soskupení, v akom vo februári t. r. prešly
do márneho frontálneho útoku. V dôsledku
toho, ale tiež preto, lebo v niekoľkých mesiacoch
maly byť voľby, návrh zákona o jednotnej
štátnej škole vláda neprerokovala.
V programe novej vlády, vzišlej z májových
volieb v r. 1946, vyslovoval sa síce záväzok,
že školský zákon bude prijatý,
ba už v školskom r. 1947/48 maly sa školy spravovať
podľa nového zákona. Avšak nové
vedenie Ministerstva školstva predovšetkým podrobilo
revízii celú pripravenú osnovu školského
zákona, a to nielen v podrobnostiach, ale i v princípoch.
Netreba mi tu líčiť peripetie úskočného,
ale i otvoreného boja proti princípom osnovy o jednotnom
školskom zákone, povinný som však pripomenúť,
že súbežne s ním na Slovensku atakovaly
sa už uzákonené zásady školskej
politiky, a to dokonca tými samými ľuďmi,
ktorí za povstania i v prvých týždňoch
po oslobodení za ne boli.