Zavádíme tedy školským zákonem
spravedlnost pro všechnu mládež, stavíme
školu do služeb a potřeb lidově demokratického
řádu. A přece jsme museli za tento zákon
dlouho bojovat.
Bojovali jsme za něj v době předválečné,
za reformu školskou jsme zápasili víc než
osmdesát let. Uráželo nás, že stále
naše školství stavíme na rakouských
předpisech, na zastaralé organisaci školské,
staré duchem i posláním. Její zásady
spočívají v podstatě na nařízeních
z dob Marie Terezie; zákon, podle něhož jsme
až dosud naší školu organisovali, je stařeček
úctyhodný, téměř osmdesát
let starý. Vznikl v roce 1869, vyhovoval starému
Rakousku a přečkal první i druhou republiku
i okupaci.
Proto první ministr školství a osvěty
dr Zdeněk Nejedlý, jakmile se ujal po našem
národním osvobození v roce 1945 řízení
ministerstva školství, přišel s pevným
programem, že dá našim školám nový
moderní zákon školský, který
by vyhovoval nové době lidově demokratického
řádu a odstranil v našem národě
rakouskou školu. A proto, jakmile zorganisoval okupananantskou
dobou rozrušené školství, odevzdal vládě
k projednání moderní zákon školský.
Když přešel do ministerstva sociální
péče a do školství nastoupil bývalý
ministr dr Stránský, bylo prvním činem
ministra Stránského, že zákon
z vlády odvolal. Pak jej ve svém úřadě
zhoršoval, a tak jsme tu stáli v novém boji
proti reakčním nápadům jeho ministerstva.
I tu jsme, paní a pánové, museli bojovat
proti Mnichovanům, kteří by jistě
byli přivedli i naše školství k novému
Mnichovu.
Lid, který v historických dnech únorových
slavně zvítězil, rozhodl i o školství
vítězně. A že tu, paní a pánové,
projednáváme opravdu pokrokový školský
zákon, za to děkujeme především
našemu lidu, který porazil rozvratníky našeho
státu a osvobodil i naší školu z pout
nedemokratických školských předpisů
a dal našemu národu novou, spravedlivou, lidově
demokratickou školu.
Dlouhá byla tedy cesta k tomuto vítězství.
Již v osmdesátých letech minulého století
žádali čeští učitelé
ve starém Rakousku českou svobodnou školu.
Předáci učitelští byli za to
trestáni, překládáni z míst
a jako buřiči ze služeb školních
propouštěni. Boje českého učitelstva
se však již tenkrát ujal český
lid. Posílal resoluce i protesty do Vídně,
stejně ze schůzí hasičských
jako ochotnických nebo zpěváckých
spolků. Již tehdy se ukázalo, že má
učitel i škola nejlepšího přítele
v lidu.
Většího výkřiku za reformu školskou
se odvážil v roce 1903 valný sjezd českého
učitelstva a přátel školy, který
měl pro to půdu dobře připravenou.
A zase se po něm na manifestačních národních
táborech ozval celý národ. Marně však
zápasily učitelské generace jedna za druhou.
Rakouská vláda se bránila, náš
národ měl být i ve vzdělání
ujařmen a jeho výhod měly být účastny
jen vrstvy, které sloužily habsburskému domu.
Očekávali jsme, že samostatná demokratická
Československá republika po první světové
válce dá národu také demokratickou
českou školu. Valný sjezd českého
učitelstva a přátel školy v roce 1920
v tisícovém shromáždění
manifestačně žádal jednotnou soustavu
školskou. President Osvoboditel na tomto sjezdu výslovně
prohlásil, že se musíme starat, aby naše
děti měly nejen chleba, ale pokud možno vzdělání
stejné. Co však bylo přání lidu,
učitelstva i samého pana presidenta pro tehdejší
vládní koalici, vedenou a ovládanou nepřáteli
lidu, velkoagrárníky a kapitalisty! Ta o školství
neměla zájem. A učitelé, kteří
pak rok co rok volali po jednotné škole, nic pro ni
neplatili, nic neplatila jejich práce na pokusných
jednotných školách. Úřady školní
na ně posílaly inspekci za inspekcí, aby
je hlídala a kontrolovala. To byl jediný zájem
tehdejší vládní koalice. Dosavadní
organisace školská jí úplně vyhovovala.
Potřebovala pro své děti vedoucí místa
v národě - škola jim zaručovala přípravu
pro ně jak organisací tak i výchovou - a
potřebovala i pokorné služebníky, závislé
na jejích měšcích. Jednotná škola
ohrožovala jejich zájmy, a proto jim byla solí
v očích.
Za okupace však pokrokoví učitelé dále
bojovali za novou školu a konali všechny přípravy
pro ni. Nová škola měla i své mučedníky,
kterým snaha o ní byla v německých
koncentrácích přičítána
k tíži. Vzpomínám tu na příklad
průkopníků Ladislava Hanuse, Václava
Šprysla, Josefa Peška, Josefa Bartáka a Václava
Runczika, kteří byli v koncentračních
táborech umučeni. I na ně myslím,
když tu školský zákon doporučuji
k přijetí.
A myslím tu i na komunistickou stranu Československa,
která za první republiky, i teď po květnu
1945 jediná stála důsledně a nekompromisně
za jednotnou školou. (Potlesk.) Vzpomínám
tu předsedy naší vlády Klementa Gottwalda,
který se i přes odpor bývalého ministra
Stránského staral, aby také ve školství
byl naplněn budovatelský program. Vzpomínám
tu ministra informací Václava Kopeckého,
který ve všech svých projevech ke kulturním
pracovníkům na první místo stavěl
uzákonění jednotné školy. Vzpomínám
tu pomoci Ústřední rady odborů a jejího
předsedy, náměstka předsedy vlády
Antonína Zápotockého i jeho zástupce
Bohumíra Kujala, kteří pro prosazení
jednotné školy dali nám k disposici celou sílu
Revolučního odborového hnutí.
Všem těmto našim pomocníkům i jako
předseda Svazu zaměstnanců školství
a osvěty jménem 70.000 průkopníků
jednotné školy upřímně dnes děkuji.
I oni přejdou do historie našeho zápasu.
Na prvním místě však děkuji našemu
ministru školství dr Zdeňku Nejedlému
(Potlesk.), bez jehož práce, iniciativy nebyl
by tu dnes zákon na našich lavicích. Budeme-li
mu říkat zákon Nejedlého, nebude
to jen pouhé jméno, nýbrž výraz
vděčnosti veškeré naší mládeže,
jejího učitelstva a celého národa.
(Potlesk.) A bude to, paní a pánové,
také čistá pravda.
Je pro mne velkou ctí, že tu jako představitel
českého i slovenského učitelstva mohu
vám doporučovati zákon ke schválení.
Je radostné státi u cíle bojů a zápasů,
je radostné dostati se k vítěznému
konci. Všichni ti mrtví učitelští
pracovníci nebojovali nadarmo, a my, učitelé,
kteří jsme se dnešního vítězství
dočkali, skláníme se v úctě
před jejich prací. Slibujeme vám, paní
a pánové, že za schválení zákona
vám budeme vděčni. Vychováme mládež
tak, aby byla hrdinná, vlastenecká, odhodlaná
chránit naši vlast vždy a za všech okolností
a proti všem nepřátelům. Vychováme
ji tak, aby již nikdy nebylo u nás rozvratníků,
nýbrž jednotný, lidově demokratický
a nakonec socialistický národ. (Potlesk.)
Učiníme z našich škol školy opravdu
české a slovenské. Až zvednete, paní
a pánové, své ruce pro zákon, myslete
na to, že jste zajistili výchovu také v tomto
směru, a národ vám toho nikdy nezapomene.
A nakonec slovo k učitelům k dnešnímu
svátečnímu dni. Chcete-li být národními
učiteli v tom nejkrásnějším slova
smyslu, jděte s lidem, který je vaším
nejlepším přítelem, jděte s ním
věrně až k vítěznému konci
- k socialismu. Dejte se do této práce opravdově,
nadšeně a fanaticky. Jsme na začátku
další práce, zákon nám dává
jednotnou formu, jednotnou organisaci školství, ale
další práce v radostné škole nás
čeká. A tu splníme, protože máme
k tomu všechny podmínky: lidově demokratickou
vládu, vedenou bojovníkem za práva pracujícího
lidu Klementem Gottwaldem, máme tu přítele
školy, velkého kulturního člověka
ministra Zdeňka Nejedlého, máme tu
náš lid, který má školu rád,
a máme tu mládež schopnou a zdravou. Máme
i v ministerstvu školství dobré úředníky,
kteří zákon pečlivě připravovali
a v meziministerských jednáních i v kulturním
výboru v parlamentu vysvětlovali. Děkuji
zvláště panu zástupci min. školství
Vojtěchu Pavláskovi, pres. šéfu Stíchovi,
prof. Kahudovi, vrchnímu radovi Dykovi, Tesařovi,
Angelisovi, Pechovi, Lónovi, Šelderovi, dr Neumannovi,
dr Kobosilovi a pánům úředníkům
z pověřenectva školství, zejména
dr Pavlíkovi a dr Pavlovičovi.
Jako zpravodaj kulturního výboru ÚNS, který
o zákoně jednal ve dvou schůzích dne
12. a 13. dubna t. r., doporučuji vám, abyste zákon
schválili tak, jak jej kulturní výbor projednal
a doplnil, a abyste jej schválili s předloženými
resolucemi. Schválením tohoto zákona vstupujeme
na další stupeň k vyšším formám
lidského života, k socialismu i na úseku školském.
A nemůže být nic krásnějšího,
paní a pánové, než jíti vpřed.
Od únorových dnů, od historických
únorových dnů jdeme vpřed, tak jak
zákon ukazuje, také i na kulturní frontě
našeho národa. (Potlesk.)
Místopředseda dr John: Zpravodajem za výbor
právní je posl. dr Bátěk. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Bátěk: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Zákon o základní úpravě jednotného
školství, který je dnes předkládán
slavnému Národnímu shromáždění,
znamená beze sporu vyvrcholení ušlechtilých
snah nejlepších duchů našeho národa,
kteří po staletí usilovali, aby se co možná
největšímu počtu příslušníků
národa dostalo pronikavého vzdělání,
harmonického a zároveň nejhlubšího
a nejširšího. Samozřejmě, že
na počátku této cesty vynořuje se
slavné jméno Jana Amose Komenského, který
byl nikoliv neprávem nazván učitelem všech
národů. Ale třeba jíti ještě
dále a vzpomenouti výchovného a vzdělávacího
úsilí na začátku našich křesťanských
dějin v době cyrilo-metodějské a v
době knížete Václava, v době
gotického středověku, v době Husově,
v renesančním a humanistickém úsilí
našich dějin a později v době našeho
obrození a obnovení politického života
v XIX. století. Vzpomeňme jen onoho šlechetného
úsilí našich prvních novodobých
vychovatelů, prostých venkovských učitelů
a kněží, kteří často s
primitivními prostředky a stíháni
nepřízní mocných štěpili
kmen národní kultury, obrůstající
vždy znovu a znovu svěžími zelenými
ratolestmi právě těch nejmenších.
Oslavili je, tyto zapadlé vlastence, vděčně
ve svých dílech Karel Václav Rais a Alois
Jirásek, oba vychovatelé, a bylo by hrubým
nevděkem, kdybychom znovu při této krásné
příležitosti nevzpomněli vděčně
i jich, když dnes dovršujeme a korunujeme jejich dílo.
Připomínám to především
proto, aby bylo jasno, že toto dílo nevzniklo bez
dlouhého vývoje a že naše výchovné
a vzdělávací snahy právě jako
celá naše kultura tu nejsou od včerejška.
Můžeme-li se dnes právem chlubiti úspěchy
na tomto poli, je to z valné části také
proto, že tolik výchovné a vzdělávací
práce bylo vykonáno již před námi.
Dnes tedy slavným aktem přijetí tohoto základního
školského zákona stavíme naši školskou
výchovu a výuku na jednotný základ,
harmonisujeme a unifikujeme ji, vytváříme
pro ni jednotnou soustavu a strukturální harmonický
plán.
Rád bych - právě jako právník
- vyslovil naději, že toto všechno, co bylo řečeno,
nezastaví se na stránce formální,
ale že dosáhneme praktickou náplní tohoto
zákona také skutečné jednoty obsahové,
která vyústí v harmonickou, soustředěnou
výchovu lidské osobnosti celého člověka
tak, jak jsme tomu po jiné stránce dali výraz
už i tím, že tento školský zákon
pamatuje vedle vlastní a výukové osnovy na
př. také na sociální a zdravotní
strukturu našeho žactva. Zdůrazňuji-li
především tuto neformální obsahovou
jednotu, k níž tento zákon vytváří
účinný předpoklad, činím
tak proto, že podobné volání ozývá
se dnes z celého světa a ze tedy tímto zákonem
ukazujeme znovu jako národ Komenského cestu, po
níž se s úspěchem bude brát i
výchova u ostatních národů. Ve své
nedávné knize o krisi současné společnosti
zmiňuje se na př. švýcarský pedagog
Max Picard o nedostatcích výchovné a učební
metody, jak jimi trpěla liberalistická škola:
Do mladého člověka se vecpe nejdisparátnější
učebný materiál, literatura, dějepis,
řeči, matematika, fysika, chemie atd. Zatím
co by v praxi dobře zaměřené výchovy
měla tato rozmanitost a mnohotvarost látky sloužiti
k tomu, aby vytvářela harmonického člověka,
k tomu, aby se žák naučil chápat, že
všechny rozmanité učební látky
jsou částmi jednoho jediného světa,
ruší v liberalistické výchově
jedno druhé, jedna látka druhou, všechno je
bez souvislosti světem pro sebe. Tak byl žák
veden k tomu, aby i sám sebe chápal jako nesouvislý
kus, který nikde nemá střed, který
je bez společenských vázaností a závazků
k bližnímu, k rodičům, k obci a svému
národu. Tato roztříštěnost, rozbití
výchovy vedly nakonec, jak praví Max Picard, k rozbití
celé společnosti, k všeobecné roztříštěnosti
a nevázanosti společenské a připravovaly
tak půdu pro desperáty druhu Hitlerova atd.
Základní školský zákon, a v tom
spatřuji jeho významné poslání,
má čeliti této roztříštěnosti,
sjednocuje naši výchovu, soustřeďuje a
harmonisuje ji a povede tak jisté k výchově
plně harmonického člověka a tím
i celého národa.
Po právní stránce třeba dodati, že
nynější zákon odstraňuje rozmanitost,
různorodost a nejednotnost právních norem,
které u nás dosud v oboru školském platily.
Byly to zastaralé a mezerovité normy nejrůznější
provenience, normy z doby rakousko-uherské monarchie a
řada norem československého původu,
které upravovaly jednotlivé dílčí
školské problémy. Místo všech těchto
norem podle § 93 tohoto zákona bude platiti nyní
tento školský zákon. Upozorňuji zejména
na ustanovení §§ 1-7, která svou určitostí
jsou v naší legislativní technice novem a ukazovatelem
cesty, po které se budou bráti legislativní
práce nové doby. Zejména v § 2 jest
vytčena generální norma, naplňující
ducha všech zákonů, které budou vydány
jako naplnění rámcových ustanovení
tohoto zákona. Byla proklamována v § 4 zásada,
že školy jsou učiliště státní,
a stanoveno, že výjimky z tohoto ustanovení
budou stanoveny zvláštním zákonem.
Výbor právní ztotožnil se s resolucí
kulturního výboru, aby vláda byla vyzvána,
aby předložila zákon podle tohoto paragrafu
ještě do dne, kdy školský zákon
má vejíti v platnost, t. j. do 1. září
1948. Tak bude postaveno najisto všechno, co je základní
pro naši školskou soustavu. Po právní
stránce třeba se přitom zabývati ještě
obsahem § 83 zákona, který ustanovuje závazky
vydržovatelů postátněných škol,
zejména pokud jde o hrazení věcných
nákladů tak, že tito jsou povinni závazky
plniti do doby, než bude vydán zvláštní
zákon, upravující opatřování
a hrazení nákladů a věcných
prostředků škol. Toto ustanovení nemá
býti podle úmyslu zákonodárce neúměrným
břemenem pro dosavadní vydržovatele a vlastníky
věcí, nýbrž podle odstavce 3 může
jim být přiznáno odškodné, ovšem
ve výjimečných případech, hodných
zvláštního zřetele. Jsem přesvědčen,
že tyto výjimečné případy
a hodné zvláštního zřetele jsou
zejména ony, které se dotýkají dosavadních
církevních škol, které budou postátněny.
Zvlášť pochvalně je třeba se zmíniti
o jazykové stránce zákona a o přesnosti
pojmů a terminologie. Jsem přesvědčen,
že jde o moderní zákon v nejlepším
slova smyslu, který je i po formální stránce
trvalým vzorem. Zákon je dostatečně
pružný, aby mohl býti naplněn životem
tak, jak to bude vyžadovat mnohotvárnost života.
A konečně jest i realisací a přímým
naplněním návrhu ústavy ve školské
otázce a zejména realisuje tato ustanovení
nového návrhu ústavy:
"§ 13. všichni občané mají
právo na vzdělání. Stát pečuje
o to, aby se každému dostalo vzdělání
a výcviku podle jeho schopnosti a se zřetelem k
potřebám národního celku.
§ 14. Školy jsou státní. Základní
školní vzdělání je jednotné,
povinné a bezplatné. Podrobnosti a výjimky
stanoví zákon.
§ 15. Veškerá výchova i všechno vyučování
buďtež zařízeny tak, aby byly v souladu
s výsledky vědeckého bádání
a aby nebyly v neshodě s lidově demokratickým
zřízením.
Vrchní vedení veškeré výchovy
i veškerého vyučování, jakož
i dozor nad nimi přísluší státu."
Právní výbor pojednal ve své schůzi
dne 13. dubna o předložené osnově zákona
a schválil ji ve znění, které přijal
výbor kulturní. Navrhuji přijetí zákona
ve znění, jak bylo výše uvedeno, a dodávám,
že je to velký čin, vskutku lidový,
demokratický, sociální a humánní,
čin důstojný národa Komenského
a Masarykova. (Potlesk.)
Místopředseda dr John: Zpravodajem za výbor
rozpočtový je p. posl. Žiak. Dávám
mu slovo.
Zpravodajca posl. Žiak: slávne ústavodarné
Národné shromaždenie!
Dnešný deň, kedy uzákoníme návrh
zákona o základnej úprave školstva,
môžeme právom vyhlásiť za sviatok
československého školstva, žiactva a učiteľstva.
Stojíme na začiatku letopočtu, od ktorého
sa začnú počítať lepšie
dni a roky našej školy. Školu a výchovu
v nej staviame do služieb vzdelanosti najširších
vrstiev ľudu, do služieb vedy, pokroku, mravnosti, do
služieb ľudovej demokracie. Nášmu občianstvu
dávame školu, ktorá má vytvoriť
duchovnú a mravnú jednotu národa. Prepotrebnú
duchovnú a mravnú jednotu národa nesporne
môže vytvoriť len jednotná, vnútorne
správne rozčlenená štátna škola,
svojím obsahom, vnútornou náplňou
zakotvená v našej hrdinskej minulosti a naplnená
ideálmi nového spoločenského poriadku.
Školský zákon tak, ako ho máme pred
sebou, prichádza oneskorene; pokroková čs.
verejnosť žiadala si ho hneď po skončení
prvej svetovej vojny, po dosiahnutí čs. štátnej
samostatnosti.