Předseda Jos. David.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, dr John, dr Chytil, Polák.

Zapisovatelé Sova, Štětka.

Členové vlády: ministři dr Nejedlý, dr Neuman, Plojhar.

177 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr Madar; jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.

Společná zpráva výborů kulturního a informačního, právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 1145) o základní úpravě jednotného školství (školský zákon) - (tisk 1167).

Místopředseda dr John (zvoní): Zahajuji 106. schůzi Ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu dal jsem na dnešní schůzi posl. Doleželovi; na tento týden posl. Slívovi, Kulichové-Sutórisové, Huškovi, Kaďůrkovi a Fr. Jarošovi.

Posl. Ferjak žádá o zdravotní dovolenou na 1 měsíc. Lékařské vysvědčení předložil.

Posl. inž. Bouchal žádá o zdravotní dovolenou do 12. května t. r. Lékařské vysvědčení předložil.

Posl. Haško žádá o zdravotní dovolenou na dobu 14 dnů. Lékařské vysvědčení předložil. Navrhuji udělení těchto dovolených.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Navržené dovolené se udělují.

Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž je

Společná zpráva výborů kulturního a informačního, právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 1145) o základní úpravě jednotného školství (školský zákon) - (tisk 1167).

Zpravodajem za výbor kulturní a informační je p. posl. Koubek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Koubek (uvítán potleskem): Slavná sněmovno, páni ministři, paní a pánové!

Kulturní výbor Ústavodárného Národního shromáždění přichází k vám s prosbou, abyste pozorně vyslechli zprávu, kterou vám jako jeho zpravodaj přednáším. Budeme tu jednat a rozhodovat o vládním návrhu tisk 1145, který má název Zákon o základní úpravě jednotného školství -školský zákon. Prosil jsem vás o pozornost proto, že si musíme všichni uvědomit, že dnes splňujeme velký odkaz učitele národů Jana Amose Komenského, abychom naše školy přeměnili na opravdové dílny lidskosti. Neboť "nejen dítky bohatých a vznešených sluší ke škole přidržovati, nýbrž všechny jednostejně, urozené a neurozené, bohaté a chudé, hochy i dívky, po všech městech a městečkách, vesnicích i dědinách, a to z toho důvodu, že ti, kdo se narodili, lidmi se narodili s tím hlavním cílem, aby lidmi zůstali".

Zásada této pravdy plní náš školský zákon. Můžeme být, paní a pánové, hrdi na to, že právě my jsme byli povoláni důvěrou lidu, abychom tento odkaz splnili a dali národu lidově demokratickou školu, která bude vyhovovat potřebám velké doby, kterou dnes prožíváme. Zraky všech přátel školy, rodičů, mládeže a jejích učitelů jsou pozorně upřeny k našemu jednání, a až, jak doufám, všichni radostně vyslovíme se zákonem souhlas, zapíšeme se vděčně do historie našeho obrozeného školství, my, kteří jsme zůstali lidu věrni jako dobří synové a dcery našeho slavného a hrdého národa.

Jde, paní a pánové, o sociální spravedlnost ke všem dětem, jde o výchovu a vzdělání našich dětí, a to je nejdražší poklad národa. Jde o květy naší země a zákonem jim umožňujeme, aby rozkvetly plně a krásně. To je hlavní účel tohoto zákona, který se svým významem řadí do trojice nejdůležitějších zákonů, které zajišťují spokojený vývoj našemu národu i našemu školství.

Znárodněním průmyslových podniků i celým naším plánováním v oblasti hospodářské a sociální zajistili jsme, že v našich školách nebude hladových a nedostatečně živených dětí, jejichž rodiče nechával kapitalistický řád ve statisících živořit v bídě žebračenek a v nezaměstnanosti. A hladové dítě špatně chápe! Národním pojištěním jsme zajistili stáří všem pracujícím občanům tohoto státu, takže budeme moci ve škole učit, že každá práce je nejen stejně důležitá, ale i stejně zabezpečena. Školským zákonem dáváme krátce našim dětem radostnou školu a šťastné dětství.

Kterými cestami jde školský zákon k tomuto krásnému a vznešenému cíli? Tu bych chtěl odpověděti slovy samého zákona, který dává školám tento krásný úkol a cíl: "Školy pečují o všestranný rozumový, citový, mravní a tělesný rozvoj žactva. Vzdělávají mládež v duchu pokrokových národních tradic a ideálů humanity, vychovávají k samostatnému myšlení, cílevědomému jednání, činorodé práci i družné spolupráci a probouzejí v mládeží touhu po sebevzdělání a pokroku. Vedou ji k činné účasti na životě školy a na budovatelském díle republiky. Pěstují smysl pro společenství v rodině, národu, Slovanstvu a lidstvu. Vychovávají národně a politicky uvědomělé občany v lidově demokratickém státu, statečné obránce vlasti a oddané zastánce pracujícího lidu a socialismu."

Citoval jsem § 2, magnu chartu celého školského zákona. Je to opravdu program svobodného národa a záruka, že naše školy vychovají mládež tak, že už nikdy nebude u nás rozvratníků a zrádců, ale sebevědomý, hrdý a jednotný národ.

Jak budou školy tento úkol plnit, na to odpovídají zásady zákona:

Školy všech stupňů dostávají jednotnou ideovou základnu, takže se dítě stane již při prvním vstupu do školy předmětem výchovy v duchu lidově demokratickém. Bude vedeno k tomu, aby se učilo ne jenom pro sebe, ale proto, že toho, čemu se ve škole naučí, je povinno využít ve prospěch celku.

Bude soustavně vedeno ke každé práci, přestaneme již ve škole mluvit o zvláštní práci rukou a mozku, protože při každé práci je třeba myslet, ať pracuje kdo u stroje nebo v kanceláři. Poznati fysickou práci ukládá zákon dětem od 14 let ne poučováním, ale skutečnou prací na polích, v dílnách, v továrnách, v zemědělství, všude, kde člověk pracuje. Naše dospělejší mládež, zejména studenti, ze své zkušenosti poznají, jak je důležitá pro lidskou společnost tělesná práce a že podat si ruku s mozolovitou rukou dělníkovou je výrazem přátelství lidí stejně významných, třebaže pracujících v různých odvětvích pracovních.

I když budou studenti 4 neděle do roka takto povinně pracovat, nebude to na úkor jejich vzdělání. Jejich duševní obzor se rozšíří zkušenostmi z praktického života. Naučí se žít plným životem.

Zákon prodlužuje povinnou docházku do školy o jeden rok, abychom do života nebo na studie posílali vyspělejší mládež, neboť její duševní a tělesná přeměna z dětství do dospělejšího života je v 15 letech v podstatě ukončena. Ostatně rodiče sami význam školní péče v tomto věku pochopili a již dnes téměř z 80 % posílají děti do školy dobrovolně o rok déle. Zákon je tedy spravedlivý ke všem dětem. I těch zbývajících 20 % má právo na stejnou péči. Zvyšující se sociální i hospodářská úroveň našeho národa nebude nutit rodiče, aby již ve 14 letech posílali své děti do tvrdé práce za výdělkem. Zákonem tedy prodlužujeme dětem spokojené mládí.

Spojujeme všechny děti do 15 let v jednotně povinné škole. Odstraňujeme z našeho školství známé rozcestí, po němž se nám již v 11 letech děti rozcházely po všech cestách. Jedny jsme ponechávali na obecné škole a tak jsme jim zabraňovali vzdělávati se na vyšších školách. Určovali jsme jim zákonem konat v životě tu nejtěžší práci. Druhé děti a těch bylo nejvíce jsme posílali do školy měšťanské, které jsme honosně říkali praktická škola. Ve skutečnosti jsme jedenáctiletému dítěti určili: ty půjdeš do továrny nebo nastoupíš na nižší funkce veřejného života, a když jsi schopné, těžko se probiješ do vyšších škol.

Třetím, necelým 9 %, jsme vstupem na střední školu otevřeli širokou cestu života; od ostatní mládeže jsme je oddělovali, aby se jednou mohli stát vedoucími ve funkcích našeho hospodářského, sociálního nebo kulturního života.

Kdo má, paní a pánové, právo rozhodovat o budoucích osudech 11letého dítěte a kdo má právo rozdělovat děti od sebe již v tomto věku? Je spravedlivá taková školská organisace, která tuto nespravedlnost trpí? A má jen úřednická složka našeho národa nadané děti, když je téměř z 80 % posílá do střední školy, aby studovaly? Mají dělníci tak málo schopných dětí, že jich jen 3 % chodí do středních škol? A hodí se k tak zvanému praktickému životu jen 18 % dětí úřednických, kdežto dělnických plných 80 %, které dnes chodí do školy měšťanské? Není mezi venkovskými dětmi, které nemohou chodit do střední školy, protože bydlí ve vzdálených obcích, dost nadaných dětí, které by na střední školu měly svaté právo? Jistě je!

Již v tom byl dosavadní školský systém nespravedlivý, že dával určitým vrstvám dětí výhody ve vzdělání, a jiné od něho ve velké většině odstrkoval. Proto školský zákon sjednocuje výchovu a vzdělání všech dětí do 15 let, ať jsou chudé nebo bohaté, ať jsou z měst nebo z venkova. Nedovoluje, aby se nám již v jedenácti letech rozděloval národ na pány a nepány, ale naopak zajišťuje jednotnou výchovu našeho národa ve věku nejcitlivějším. Vždyť celou čtvrtinu lidského života stráví každý člověk v povinné škole, takže to má jistě značný vliv na výchovu celého národa. K jednotě směřuje školský zákon vzděláním i výchovou, ideologicky i jejím obsahem a vybírá schopné děti na studium z celého národa.

Po patnácti letech si budou děti volit: jedny půjdou na studium podle schopností, aby se připravily pro vysoké školy, nebo půjdou do odborných škol, nebo do učení v živnostech a obchodech, nebo si zvolí práci v zemědělství podle svých zájmů a sklonů. O další vzdělávání všech se stará školský zákon velmi pečlivě. Zrovnoprávňuje ty, kteří půjdou studovat na gymnasium nebo do odborných škol, které končí závěrečnou zkouškou. Dává jim stejné právo, aby se mohli dostat až na školy vysoké, jsou-li k tomu schopni. Zároveň odstraňuje z tohoto školského stupně tak zvané slepé uličky tím, že umožňuje přestup z jedné školy na druhou, když nadaný student pozná, že by svých schopností lépe využil na škole jemu blízkého typu.

Naříkali jsme si právem na některé nepěkné zjevy na vyšších středních školách. Zákonem jim dáváme novou krev, když se staráme, aby na nich mohly studovat i děti dělnické a z rodin, které jsou oddány lidově demokratickému řádu. I tyto školy budou přístupny všem schopným dětem celého národa.

Zákon se stará o vzdělání učňovského dorostu a splňuje tak zásadu, že bez dobré teorie není dobrá ani praxe. Mládež, která po patnácti letech věku zůstane při domácích pracích, bude povinně po 3 léta několik hodin týdně navštěvovat kursy, v nichž se jí dostane dalšího poučení o vlasti a státně-politické výchovy. Prodlužujeme tak vlastně docházku do školy do 18 let a jsme tím vzorem celému vzdělanému světu.

Dále dáváme možnosti těm, kteří vinou starého řádu se nemohli dále vzdělávati, ač v životě prokázali schopnosti, aby se bez přerušení svého zaměstnání mohli dostati i k vedoucím místům v našem průmyslu nebo jinde. Mnozí naši dělníci iniciativními návrhy v protiplánu právě teď ukázali své schopnosti.

Zákon také umožňuje, aby tam, kde jsou pro to podmínky, mohly děti chodit do mateřských škol povinně od pěti let, aby i ony byly účastny výchovy hrou a aby se jim tak přechod do obecné školy ulehčil. Paní a pánové, práce školní je těžká a šestiletým dětem bez předběžné přípravy ukládá tvrdé povinnosti.

Zákonem se stávají všechny školy státními a postátňují se i ty, které mají právo veřejnosti.

Zákon chrání název školy. Ústavy, jako jsou jazykové, řemeslné a podobné, nebudou se smět nazývat školami.

Povinné základní vzdělání je podle tohoto zákona bezplatné.

Zákonem se sjednocuje školství v zemích t. zv. historických se školstvím slovenským.

Jak tedy bude vybudována jednota našeho školství?

Předškolní výchovy na mateřských školách budou účastny děti dobrovolně od 3 do 6 let, od 5 let jen prozatím dobrovolně.

Od 6 do 11 let budou všechny děti chodit do národní školy, která se dosud jmenovala obecná.

Od 11 do 15 let budou všechny děti společně chodit do školy střední, do nového typu školského, který vznikne tím, že se spojí dosavadní nižší střední a měšťanská škola. Bude tedy všude tam, kde je dnes měšťanská škola, škola střední. Do ní budou chodit téměř všechny děti, protože v Čechách jsou jen 3 % a na Moravě 8 % obcí, které nemají dosud měšťanskou školu. Zákon však pamatuje i na děti těchto obcí a zavádí v obecných školách odborné předměty, aby se nám ani jedno nadané dítě v národě neztratilo.

Mládež od 15 do 19 let bude chodit do škol III. stupně, do gymnasií i odborných škol, které jí vzdělají ke všem oborům našeho bohatého hospodářského, sociálního i kulturního života. Zákon jim určuje opravdu odpovědný úkol. Cituji z něho: "Školy III. stupně poskytují vyšší obecné vzdělání, založené na vědeckém poznání, rozšiřují přírodní, kulturní, technické a sociální znalosti žáků, tím všestranně rozvíjejí jejich osobnost a připravují je ke studiu na vysokých školách."

Odborné školy s nimi zrovnopravňuje s úkolem, že kromě odborného vzdělání prohlubují též obecné vzdělání. Nebude tedy u nás již rozdílu mezi gymnasistou a průmyslovákem. Oba budou rovnoprávnými studenty s otevřenou cestou až k nejvyšším stupňům vzdělání. Všechny tyto školy dají jistě vysokým školám kvalitní dorost.