Sjednotené národné poistenie, i keď pri rysujúcej sa hospodárskej svetovej depresii bude nás nútiť počítať triezvo, aby sme prípadne nemuseli siahať na podstatu národného dôchodku, svojimi nedoziernymi zdravými výsledkami vyváži každú počiatočnú obeť. Lebo zdravý národ, o ktorého príslušníkov bude odteraz postarané spravodlivo od kolísky až po hrob, odmení sa odplatou stonásobnou. Samozrejmá radosť z práce rozhýbe všetky možnosti, ktoré sú potrebné, aby sa toto veľké, záslužné dielo vydarilo a ešte viac zdokonalilo. Teda bez obáv do tohto priekopníckeho diela. Po hospodárskych, politických i kultúrnych premenách v posledných týždňoch národné poistenie, ktoré zapadá do rámca znárodnenia a plánovania, musí sa stať skutočným zavŕšením poctivých snáh obrodiť a ozdraviť našu spoločnosť.

Storočnica meru ôsmeho roku sa nám pritom zdá priam symbolickým aktom, že potomkovia bývalých poddaných v československom parlamente lámu okovy sociálnych rozdielov.

Panie a páni, keď máme tú česť, že odovzdávame národu národné poistenie, môžeme si želať jediné, aby čím skorej plne slúžilo svojej vznešenej sociálnej úlohe, aby čim pevnejšie povzbudilo, sbratalo i zocelilo mohutné šíky tých, ktorí svojou usilovnosťou a zdravým elánom neprestanú byť večnými piliermi ľudovo-demokratickej a sociálne spravodlivej Československej republiky. (Potlesk.)

Místopředseda dr Chytil: Dalším řečníkem je pan posl. Cígler. Dávám mu slovo.

Posl. Cígler: Paní a pánové!

Včera naznačil s tohoto místa kolega posl. Tymeš, že národní pojištění je výsledkem dlouhých desetiletých zápasů dělnické třídy. Kdybychom si nechali defilovat před očima všechny ty pracovníky, kteří v minulosti kladli základy k tomuto velikému dílu, bylo by to mnoho rázovitých a charakteristických postav. U příležitosti projednávání tohoto zákona, zákona o národním pojištění, vzpomněl jsem si na dobu, kdy jako odborový tajemník Jednotného svazu soukromých zaměstnanců jsem měl velmi mnoho co činit s pensijním pojištěním soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Toto pojištění bylo nerozlučně spjato s jednou z těch velikých postav, které pro uskutečnění sociálního pojištění pracovaly. Byl to tragicky zahynulý generální tajemník Jednotného svazu soukromých zaměstnanců, posl. Robert Klein. Byl to muž, který se v naší prvé republice všemožně přičiňoval, aby rozšířil pensijní pojistnou povinnost na co možno největší okruh osob a aby zejména nižší kategorie soukromých zaměstnanců byly do zákona o pensijním pojištění zahrnuty. Narážel velmi často na velké překážky. Vznikalo mnoho sporů a zejména u t. zv. hraničních kategorií, které se marně snažily dosíci pensijní pojistné povinnosti podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců. Vznikaly leckdy kuriosní případy, zejména v kovoprůmyslu, kdy určité kategorie dosáhly pak nakonec zařazení do pensijního pojištění, ale bylo jim zase upíráno právo na výhody zákona o soukromých zaměstnancích. Jsou známy dlouhé spory u Nejvyššího správního soudu v záležitostech rýsovačů a kontrolorů, zástupců dílovedoucích a jiných. Dělnické kategorie pak byly vesměs odkázány na méně výhodné sociální pojištění, takže vznikaly těžké křivdy a nespravedlnosti, neboť ti, kteří nejtíže pracovali, byli nejhůře zabezpečeni proti risiku ztráty své pracovní schopnosti.

Kdyby dnes Robert Klein mohl zde býti přítomen, měl by ze zákona, který uskutečňujeme, jistě velikou a upřímnou radost. Zjistil by, že jeho průkopnická práce je korunována vrcholným dílem sociálního zabezpečení národa, o jakém se dřívějším generacím ani nesnilo.

Vláda Klementa Gottwalda navrhuje k uskutečnění tímto zákonem veliké dílo sociálně-revolučního charakteru. V tomto národním pojištění nebude nyní žádných rozdílů mezi vrstvou úřednickou a dělnickou, zmizí rozdíly v sociálním zabezpečení pro případy nemoci, stáří, invalidity i smrti živitele. Odpadnou také rozdíly ve výši dávek jak nemocenského, tak i důchodového pojištění a při stejné mzdě a stejné době pojištění bude mít dělník i úředník stejné dávky a stejný důchod. Jestliže sociální důchody, které budou vypláceny přestárlým invalidům a vdovám ze sektoru osob samostatně hospodařících od 1. 10. 1948, jsou nižší, je to pochopitelné, neboť u těchto osob odpadá čekací doba, která hrála v jednotlivých případech někdy i tragickou roli. Nebyla-li dříve splněna u kteréhokoli z pojišťovacích zákonů čekací doba, byť by bylo scházelo několik dnů, nebylo nároků na důchod, i když byl pojištěnec řádně pojištěn. Považuji za veliké plus tohoto zákona, že nejenom zvyšuje niveau pro fysicky pracující kategorie, ale že přitom nejenom zachovává, ale velmi dobře hodnotí onu pojistnou dobu, kterou soukromí zaměstnanci absolvovali podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců. V naší veřejnosti se nesprávně a nepravdivě tradovalo, že soukromí zaměstnanci, úředníci, mají být tímto pojištěním nějak zkráceni. Zákon nepřipouští takovou možnost a valorisuje pojištění soukromých zaměstnanců stejnou procentní sazbou, takže jakékoli poškození je zde vyloučeno.

Při úpravě důchodů napadlých v pensijním pojištění byly plně respektovány dosavadní zvláštní výhody pensijního pojištění. Finanční dosah tohoto zvýšení je toho druhu, že prakticky představuje dodatečné započtení pojistné doby o 12-20 roků a hodnota tohoto zvýšení u jednotlivých důchodů, t. j. částka, kterou by důchodce musel složit, kdyby si z vlastních prostředků chtěl zvýšit vyplácený důchod na tuto úroveň, činila by v jednom případě 60-150 tisíc Kčs.

Osnova o národním pojištění se velmi dobře vyrovnala s otázkou starodůchodců. Mám jeden takový konkrétní případ: Důchodce, který byl v roce 1919 uznán důchodcem a přiznán mu důchod měsíční částkou 47 korun, dosáhl pak pozdějšími novelami zvýšení až na 1.101 korunu. V národním pojištění se zvýší jeho důchod ještě o dalších 40% na 1.541 Kčs měsíčně, takže bude 33krát vyšší než byla původní v r. 1919 vyplácená sazba. Je-li tento důchodce ženat, obdrží jeho manželka od 1. října 1948 ještě svůj starobní důchod měsíčně 500 Kčs, takže úhrnný důchod tohoto starodůchodce bude činit 2.041 Kčs, t. j. 43krát více, než dostával v r. 1919.

Mohl bych uvést ještě mnoho takových konkretních případů, kdy starodůchodci budou mít pensi zvýšenu tak, aby mohli skutečně žít jako lidé. Půjde o mnohonásobky jejich dřívějších nepatrných důchodů, jen nedostatečně zvyšovaných dřívějšími novelami a částečnými úpravami starodůchodů.

Kdyby zákon o národním pojištění neměl žádné jiné klady, již ta skutečnost, jak velkoryse je v něm řešena otázka valorisace vyplácených důchodů, by z něho učinila zákon, za který budou tisíce důchodců vděčni. Já považuji tuto jeho kladnou stránku za jednu z nejvýznamnějších. Měli jsme případy starých důchodců a vdovských rent, které nebyly ani k smrti ani k životu. Zákon o národním pojištění činí definitivní konec výplatě těchto nedostatečných částek a poskytne mnoha starým lidem opět vědomí lidské důstojnosti.

O ostatních jeho kladech bylo zde v rozpravě mnoho hovořeno. Bylo by jen opakováním se o nich šířit. Domnívám se nakonec, že ústavodárné Národní shromáždění před ukončením své činností tímto zákonem poskytne našemu pracujícímu lidu velikou sociálně-politickou hodnotu.

Pan ministr sociální péče se zmínil ve svém průvodním projevu o tom, že pracující lid si dává sám tolik, kolik si může dát a kolik poměry dovolí, aby pro tento účel z celkového národního důchodu oddisponoval. Jsem přesvědčen, že všechen náš pracující lid smysl těchto slov pochopí a že jeho pracovní úsilí bude toho druhu, aby zákon o národním pojištění byl nejen v plném rozsahu udržen, ale aby byl v budoucnosti ještě zlepšován. Stane se tak jedním ze základních kamenů rodící se naší nové socialistické společnosti. (Potlesk.)

Místopředseda dr Chytil: Dalším řečníkem je pan posl. Václav David. Uděluji mu slovo.

Posl. Václav David: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Dnešní rozhodnutí sněmovny o uskutečnění národního pojištění pro všechny pracující vrstvy našeho národa je významným přínosem i pro příslušníky svobodných povolání. V kapitalistickém společenském řádu nebylo a ani nemohlo býti pamatováno na zabezpečení příslušníků těchto vrstev v nemoci, stáří, invaliditě a v případě úmrtí. Tehdejší zákonodárce záměrně stavěl přehrady mezi jednotlivými vrstvami pracujících. Proto bylo zvláštní pojištění pro úředníky, zvláštní pro dělníky a nebylo zcela žádné pro ostatní pracující, ať už živnostníky, řemeslníky, obchodníky, zemědělce či příslušníky svobodných povolání, jako na př. lékaře, advokáty, notáře, výtvarníky a pod. I sociální pojištění posluhovalo zde jako politický instrument k tříštění jednoty pracujících měst a venkova, i toto pojištění sloužilo k usnadnění ovládání pracujících, k oslabení jejich mocensko-politického vlivu a tím k udržení třídní nadvlády.

Politický a hospodářský vývoj již po první světové válce jasně ukázal, že i tyto vrstvy mají zájem na uskutečnění vlastního sociálního zabezpečení. Tehdejší vládnoucí třída však nesplnila svých povinností. Vzpomeňme jen tehdejšího zákona č. 148 z r. 1925 o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, který byl mrtvě narozeným dítětem, nikdy proveden nebyl a zůstal jen na papíře.

Jak jinak postupujeme nyní v naší lidově demokratické republice. Košický program říká: "Příslušníci naší inteligence, pokud se v dobách zkoušky nezpronevěřili svému národu, jsou povoláni hráti významnou roli při výstavbě nového života v osvobozené vlasti. Vláda se bude starat, aby naší čestné a schopné inteligenci byl otevřen přístup do veřejných i soukromých služeb bez stranické a jiné protekce a zabezpečena jejich výkonům odpovídající životní úroveň. Vláda se bude starat, aby všichni pracující byli zabezpečeni pro případ nezaměstnanosti, nemoci, úrazu, invalidity i staroby a aby tato péče byla postupně rozšířena i na osoby samostatně činné, pokud nemají svých existenčních možností."

Tyto zásady, proklamované v košickém vládním programu, postupně uskutečňujeme a účinnost zákona neodkládáme na neurčito, nýbrž působnost zákona vztahuje se současně na všechny pojištěnce bez rozdílu. Nejen to, ale těm, kteří pojištění býti nemohli, ač vykonávali práce, které by byly zakládaly pojistnou povinnost, kdyby zákon byl býval v platnosti, poskytujeme bez předchozího placení pojistného a bez průtahu sociální důchody, t. j. přestárlým a invalidům, pokud jsou potřební. Stejně tak vdovám. Dnešní zákonodárce napravuje tak křivdy, spáchané dřívějším režimem na příslušnících samostatně hospodařících a svobodných povolání, pro něž sice dřívější režim zákon slavnostně a formálně vyhlásil, jeho splnění však prakticky znemožnil.

Všem nám jsou známy často i tragické případy sociálního sestupu a zbídačování těchto vrstev v případě úmrtí živitele rodiny, v případě invalidity nebo stáří. Teprve dnes poskytujeme i těmto vrstvám sociální stabilitu i v těchto životních risikách a odstraňujeme nedůstojné živoření a odkázanost na charitativní výpomoc příbuzných nebo stavovských organisací a jiných spolků. Stačí vzpomenout na příklad vdov po lékařích, na které se až do nedávna vybíralo.

Lidově demokratický stát oceňuje práci a její význam v budovatelském úsilí, zajišťuje příslušníkům svobodných povolání nejen spravedlivou odměnu za jejich práci, ale poskytuje jim i sociální bezpečnost tehdy, nemohou-li se pro nemoc, stáří nebo invaliditu zúčastniti práce. Tím manifestačním způsobem zdůrazňuje jednotu všech pracujících měst i venkova bez rozdílu; takto zdůrazňuje, že každá práce pro republiku, pro její rozvoj hospodářský, sociální, zdravotní a kulturní je uznávána, ceněna a spravedlivě odměňována.

Národní pojištění je výrazem a uskutečněním těchto zásad. Hlavní dávkou v národním pojištění je důchod starobní, invalidní, vdovský a sirotčí, důchod manželky, nárok na výbavné a sociální důchod. Všechny tyto důchody budou poskytovány všem pojištěncům, tudíž i osobám samostatně hospodařícím i příslušníkům svobodných povolání za stejných podmínek a za stejnou sazbu pojistného.

Na rozdíl od dřívějšího pojištění a na rozdíl od pojištění v jiných zemích, pokud je tam zavedeno a pokud se vztahuje na osoby samostatně hospodařící, nezávisí výše důchodu jen na délce pojištění, jen na tom, kolik kdo do pojištění zaplatí.

Národní pojištění nebude poskytovati důchody sotva postačující k holé existenci, nýbrž důchody v takové výši, která umožní vcelku zachovati dosaženou životní úroveň. To je zásadní odklon od dřívějška, zdůrazněný ještě tím, že po splnění 4leté čekací doby se vyplácí důchod hned v takové výši, jako by byl pojištěnec v pojištění plných 20 let. Zejména pro nové pojištěnce, pro příslušníky svobodných povolání, samostatně hospodařící a zemědělce má toto ustanovení zcela mimořádný význam.

V této souvislosti považuji za vhodné zmíniti se o ustanovení § 269, odst. 7 osnovy. Podle tohoto ustanovení maximalisují se důchody osob samostatně hospodařících, které dosud nebyly pojištěny, tak, že důchody v prvních 5 letech mohou dosáhnouti nejvýše částky 21.000 Kčs. ročně, v prvých 10 letech nejvýše 30.000 Kčs ročně. Toto ustanovení směřuje proti spekulaci v pojištění u těch osob, u nichž v době poměrně krátké po vstupu zákona v účinnost má napadnouti důchod.

Toto ustanovení se dotýká jen osob s nejvyššími vyměřovacími základy. Správnost tohoto ustanovení je zřejmá z toho, že pojištěnec, který za 4 roky by zaplatil v nejvyšší vyměřovací základně na pojistném celkem 48.000 Kčs, obdržel by po těchto 4 letech důchod ve výši 42.000 Kčs ročně. Takovýto stav by byl jistě pobídkou ke spekulaci a ohrožoval by hospodářsko-finanční základ pojištění.

Národní pojištění nemocenské odstraňuje všechny dosavadní rozdíly mezi jednotlivými druhy nemocenského pojištění a poskytuje všem pojištěncům jednotné dávky, a to na úrovni dosavadního nejlepšího nemocenského pojištění, to jest pojištění soukromých zaměstnanců.

Osnova se však neomezuje jen na poskytování dosavadních dávek, nýbrž zavádí nové dávky, dosavadní zlepšuje a zmírňuje podmínky pro jejich přiznání. Přitom se klade zvláštní důraz na věcné dávky a preventivní léčebnou péči, která má uchovati pojištěnce co nejdéle pro práci.

Nemocenské pojištění nečiní zásadně rozdílu, jak tomu bylo dosud, mezi nároky přímých pojištěnců a jejich rodinných příslušníků. Všem má býti poskytováno co nejlepší léčení, ošetření v ústavech, sanatoriích, porodnicích a lázních, odpovídající současnému stavu lékařské vědy a lékařských zařízení.

Zvláště uspokojivě byly vybaveny dávky v mateřství, t. j. porodné ve výši 2.500 Kčs, výbavička pro dítě a nemocenské pro rodičku po dobu 18 týdnů. Takto významně přispívá národní pojištění k udržení zdravého národa.

I o osoby samostatně hospodařící bude postaráno v případě jejich neschopnosti v důsledku nemoci, a to poskytnutím nemocenského počínaje 43. dnem pracovní neschopnosti, po případě již od prvého dne pracovní neschopnosti, měla-li za následek zastavení podniku, kanceláře či ordinace. Dávková část národního pojištění nabývá účinnosti 1. října 1948 s výjimkou, že předpisy o nemocenském pojištění osob samostatně hospodařících nabudou účinnosti 1. ledna 1950.

Se zřetelem k daným možnostem považuji toto opatření za správné. Okupace zanechala i ve zdravotnictví těžké škody. Nejen že nebylo možno doplňovati a rozšiřovati zdravotnická zařízení a léčebné aparáty a pod., ale nebylo ani možno řádně je udržovati. Vysoké školy byly zavřeny, takže počet lékařů se nejen nezvětšil, nýbrž zmenšil jak přirozeným úbytkem, tak persekucí okupantů.

Za této situace je služba lékařů a zdravotnických zařízení zatížena na nejvyšší míru. Rozšíření této služby na nové pojištěnce vedlo by ke zhoršení zdravotnických služeb pro všechny. Bude proto zapotřebí co nejvyšším úsilím překonati tyto nedostatky, aby od 1. ledna 1950 mohly býti osoby samostatně hospodařící plně zajištěny pro případ nemoci. A záleží na nás všech, aby se tyto předpoklady splnily.

Z důchodového národního pojištění je vyňata veliká skupina pracujících. Jsou to zaměstnanci státu a svazků územní samosprávy, jestliže mají zaručeny normální pensijní nároky. Toto vynětí z důchodového pojištění se stalo na výslovné přání těchto zaměstnaneckých vrstev. Pro tyto veřejné zaměstnance platí tedy jiné pensijní zaopatření než pro ostatní pracující. I toto opatření je důkazem, že nový režim respektuje přání jedné kategorie zaměstnanecké a nechce ji poškodit.