Místopředsedové dr Chytil, Hodinová
- Spurná, Komzala.
Zapisovatelé dr Bartuška, Bolen.
Členové vlády: předseda vlády
Gottwald; náměstkové předsedy
vlády Laušman, Široký, Zápotocký;
ministři dr Čepička, Erban, Fierlinger,
dr Gregor, inž. Jankovcová, V. Kopecký,
Krajčír, dr Nejedlý, dr Neuman,
Nosek, Petr, Plojhar, arm. gen. Svoboda, inž.
dr Šlechta, dr Šrobár; státní
tajemník dr Ševčík.
Předseda nejvyššího účetního
kontrolního úřadu dr Friedmann.
192 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr Madar;
jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.
1. Společná zpráva výborů soc.-zdravotnického
a rozpočtového o vládním návrhu
zákona (tisk 1100) o národním pojištění
(tisk 1144).
2. Zpráva výborů soc.-zdravotnického
a rozpočtového k vládnímu návrhu
zákona (tisk 1115) o soustředění pensijního
pojištění soukromých zaměstnanců
ve vyšších službách a o některých
dalších opatřeních v oboru veřejnoprávního
sociálního pojištění (tisk 1124).
3. Zpráva výboru dopravně-technického
a výboru průmyslového a živn.-obchodního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 1139)
o závaznosti hospodářských a technických
norem (tisk 1148).
4. Zpráva výboru právního o vládním
návrhu zákona (tisk 1140), jímž se mění
trestní zákony a trestní řády
(tisk 1150).
5. Zpráva výboru právního k vládnímu
návrhu zákona (tisk 1141) o překládání
soudců do výslužby podle věku (tisk
1151).
6. Zpráva výboru soc.-zdravotnického k vládnímu
návrhu zákona (tisk 1113) o potírání
alkoholismu (tisk 1127).
Místopředseda dr Chytil (zvoní):
Zahajuji 104. schůzi ústavodárného
Národního shromáždění.
Dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu dal
jsem na dnešní schůzi posl. Hořínkovi,
na dnešní a zítřejší schůzi
posl. Charvátovi.
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž je:
1. Společná zpráva výborů
soc.-zdravotnického a rozpočtového o vládním
návrhu zákona (tisk 1100) o národním
pojištění (tisk 1144).
Budeme pokračovati v rozpravě, zahájené
ve včerejší schůzi.
Generálním zpravodajem za výbor soc.-zdravotnický
je posl. dr Bureš, za výbor rozpočtový
posl. Skaunic.
Přihlášeni jsou ještě tito řečníci:
pp. posl. dr Bláha, dr Linczényi,
Cígler, Václav David.
Dávám slovo p. posl. dr Bláhovi.
Posl. dr Bláha: Pane místopředsedo,
paní a pánové!
Domnívám se, že kdyby naše generace mohla
napsat dějiny všeho toho, co prožívala
za uplynulá léta svého života, že
by to byl jeden z nejzajímavějších úseků
a jedna z nejzajímavějších kapitol dějin
celého světa, a to nejen po stránce politické
a hospodářské, nýbrž i po stránce
sociální.
Dnes, kdy projednáváme zákon o národním
pojištění, si jistě všichni vzpomínáme
na léta našeho mládí, na celý
vývoj od těch žebráků, kteří
seděli u kostelů a hřbitovů, kteří
chodili v pátek pro almužny, od těch flašinetářů
a kolovrátkářů, od všech těch
ubohých lidí, kteří byli úrazem
nebo stářím vyřazeni z práce,
i všech těch, kteří, postiženi
nemocí, dopláceli na to výživou a existencí
nejen svou, nýbrž i svých rodin. Jistě
si pamatujete z mládí od svých kamarádů
řadu takových episod, kdy táta byl zavalen
skalou nebo pískem, nebo zůstal v dole a podobně
a kdy to prakticky znamenalo snížení, ne-li
zničení celé životní úrovně
rodiny a ve skutečnosti bídu a žebrotu.
Dnes jsme už bohudíky dále, ale byl to velký
kus práce. Víte, že sociální
a nemocenské pojištění muselo se prokousávat
velkou řadou bojů, nezdarů i úspěchů,
než se dostalo na dnešní výši. Víte,
že v liberalistickém a kapitalistickém řádu
jen pomalu začínali uznávat, že potřebují
zdravé lidi k tomu, aby mohli pro ně pracovat; ale
víte také, že jim hleděli dát
jen tolik, aby mohli pro ně pracovat co možná
nejvíce, a jakmile zmizela naděje, že by v
práci mohli pokračovat, stávali se odpadky
lidské společnosti, o které se nikdo nestaral.
Na celé sociální pojištění
se pohlíželo ze dvou stránek, ze stránky
nemocenského pojištění a pak zajištění
života ve stáří, invaliditě a
při úrazu. V liberalistické společnosti
byl, pokud jde o nemocenské pojištění,
prostě takový názor, že zdraví
je určitou částí majetku každého
člověka na tomto světě a že tak
jako všecko ostatní, i zdraví si může
zabezpečit, koupit, opravit nebo nahradit jen ten, kdo
na to má. Víme dobře, že naše nemocenské
pojištění bylo v začátcích
pojištěním a opatřením velmi
nedokonalým. Pamatujete se, že lékaři,
kteří byli prvními nositeli nemocenského
pojištění a kteří tenkráte
léčili dělníky, byli velmi omezeni
v prostředcích a že ovšem i k ošetřování
v nemocenských pojišťovnách byla mezi
lidmi velká nedůvěra, když věděli,
že nemají těch prostředků jako
všichni ti, kteří si léčení
mohli zaplatit a kteří prostě na to měli.
Trvalo to velmi dlouho, než bylo nemocenské pojištění
vybudováno a než všichni lidé poznali,
že zdraví je nedílná součást
bohatství a kapitálu celého národa,
že národ neznamená jen těch několik
kapitalistů a kapitánů politických
a hospodářských, nýbrž souhrn
všech pracovníků a jedinců celého
národa a státu a že jen zdravý člověk
je výkonný, kdežto na nemocného že
celý ten kolektiv doplácí. Podle toho se
pak začaly zaměřovat práce a zdravotnická
a sociální činnost.
Chtěl bych poukázat právě na tuto
stránku nemocenského pojištění,
které dnes projednáváme. Dříve
se každý díval na nemocenské pojištění
jako na zabezpečení člověka, který
byl nemocí vyřazen z práce a proto nemohl
vydělávat, nedostával plat nebo mzdu. Dnes
však se díváme na nemocenské pojištění
s jiného hlediska. Nemocenské pojištění
má předně za úkol snažit se,
aby lidé vůbec nestonali, aby byli uchráněni
nemocí. Tato profylaktická, prevenční
péče je dnes první a základní
otázkou. Na druhém místě je otázka
léčebná, aby se totiž využilo skutečně
bez ohledu na náklady a oběti všech prostředků,
které dnes dává lékařská
věda k disposici, aby každý člověk
byl co možná nejdůkladněji a nejrychleji
vyléčen. Dávno jsme se přesvědčili,
že dřívější medicína,
která znamenala zdánlivě nejlacinější
prostředek, byla vlastně nejdražší,
protože nemoc trvala dlouho, zanechávala trvalé
a dlouhé následky, na co pak doplácel celý
národ, kdežto když se účelně
vynaložily všechny po ruce jsoucí prostředky,
byl nemocný člověk rychle zdráv, vrátil
se do výrobního procesu a stal se zase platným
členem lidské společnosti. To je tato první
stránka zdravotní.
Pokud jde o tu druhou stránku národního pojištění,
o zajištění ve stáří a
invaliditě, chtěl bych říci toto:
I zde prodělala lidská společnost velký
přerod ve svém názoru na sociální
zajištění ve stáří a invaliditě.
Víte, že ještě za našeho mládí
se lidé pod tím biblickým zorným úhlem
dívali na práci jakožto na trest a na největší
kletbu lidského rodu, která mu byla kdysi přisouzena,
a že každý se chtěl práce co možná
nejdříve zbavit; že jen ten člověk,
který byl chudý, musel těžce pracovat,
kdežto ten, který si mohl něco dovolit, snažil
se, aby práce neměl příliš mnoho
a aby se jí co možná nejdříve
zbavil. Pamatujete se na ten starý měšťácký
a maloměšťácký názor, mít
toho sice málo, ale aby to bylo jisté a pod pensi,
aby lidé v 50 letech, ještě zdrávi a
výkonní, mohli odcházet do pense a v pensi
mohli ještě bez práce, odpovědnosti
a povinnosti něco užít.
Dnes, v socialistické společnosti, se díváme
na práci trochu jinak. Vycházíme předně
z biologického základu, že lidský organismus
je k práci stvořen a uzpůsoben a že
zachází a hyne, když nepracuje, že se
rozkládá fysicky i duchovně. Víte,
že lidé, kteří nepracují nebo
nechtějí pracovat, jsou asociálními
elementy a zároveň největším
nebezpečím každé lidské společnosti,
že jen takový člověk, který pracuje,
který má v práci kladné a příznivé
výsledky, má z práce opravdovou radost -
a pak je také skutečně positivním
přínosem v národě, ve státě
a v lidstvu. Proto hledíme, aby mohl každý
člověk pracovat co možná nejdéle,
ale ne proto, abychom ho v tom kapitalistickém zájmu
využili, ale abychom mu dali možnost co možná
nejdéle se radovat z výsledků práce.
Proto za pomoci lékařské vědy prodlužujeme
dnes pracovní věk. Nejdeme k 50 a 55 letům,
ale k 60 a 65 letům a věříme, že
za pomoci lékařské vědy půjdeme
ještě dále, že budeme prodlužovat
výkonnost a lidský život do 70 i dalších
let, protože věříme, že jenom ten
člověk, který je platným členem
lidské společnosti, který může
mít radost z práce a může se činně
zúčastnit společného lidského
života, je skutečně dobrým člověkem
a že jeho život tady na tom světě má
skutečný smysl. Proto vítáme tento
nový směr v našem pojišťování,
kde nechceme dělat z národa národ rentistů
a pensistů, jak je to ideálem snad na západě
- nejlépe jsme to viděli v dekadenci francouzské
- kde bylo vždycky ideálem, aby si každý
co možno nejdříve zajistil pensi a rentu. To
přineslo dalekosáhlé mravní rozkladné
důsledky, jakých jsme byli svědky již
několikrát v minulém životě.
A tak se musíme dívat dnes na celý ten souhrn
otázek národního pojištění.
Dovolte mně, abych ještě něco přinesl
k projednávání tohoto zákona po stránce
formální. Když vzpomínáme, jak
jsme projednávali zákony před únorem
letošního roku, zákony docela podružné,
které tangovaly a interesovaly jenom nepatrnou část
lidí a vrstev u nás, pamatujeme se, kolik bylo úmorných
debat, obtíží, subkomisí, nezdarů
a bojovných hlasování. A nyní takový
veliký zákon skoro se 300 paragrafy, který
zaujímá více než 98% celého našeho
národa, který tvoří přestavbu
celé naší národní lidské
společnosti, jsme v obou výborech měli projednán
ani ne za jeden týden. Ne promrskán vždyť
jsme zlepšili, přetvořili a přebudovali
velikou část jeho ustanovení a paragrafů
ale projednán jen pod zorným úhlem naší
životní praxe a zkušenosti, pod zorným
úhlem odborným. A tak vidíte, že na
tomto velikém zákoně národního
pojištění se nám rýsuje ten nový
obraz naší nové demokracie, té demokracie,
která bez licitačních hledisek, bez prestižních
stranických otázek, bez zbytečného
politikaření se dívá na věc,
dívá se na lidské otázky, a jako lidé
je dovedeme řešit a jako lidé dovedeme být
k sobě blízcí. A já bych právě
v tomto zákoně o národním pojištění
viděl takový velký úhelný kámen,
za nimž půjdeme dále k dalším důležitým
zákonům a pilířům našeho
národního života, a věřím,
že tu budovu, kterou stavíme, vybudujeme dobře.
Snad nám nebudou někteří lidé
ze začátku rozumět. Vy víte, že
už je to taková lidská slabost, že lidé
vždycky raději berou než platí. A tak
je to i v pojištění. Pamatujete se, když
jsme v roce 1926 vybudovali tehdejší sociální
pojištění, že na nás nejenom zaměstnavatelé,
ale také zaměstnanci velmi nadávali, když
museli platit zvýšené příspěvky,
protože nedovedli pochopit a domyslit, co to znamená.
Výsledkem toho byly tenkrát ty volby, které
reakci pomohly, přivedly tenkrát občanskou
koalici a socialismus vyřadily na dlouhou řadu let
z rozhodování v tomto státě.
Možná, že budou i dnes mezi lidmi určití
živlové, kteří nebudou umět pochopit,
co to znamená, když všechny vrstvy našeho
národa budou zařazeny do národního
pojištění, když zmizeli všechny ty
otevřené rány naší společnosti,
na venkově ty výměnky, věna, ty spory
rodinné, zaopatřování stáří
u živnostníků, řemeslníků,
otázka invalidity u dělníků a svobodných
povolání, když všechno to bude jisté
a každý člověk, který bude poctivě
pracovat, nebude muset mít starost o zítřek
a o své nejmilejší a nejbližší.
My však neděláme v socialistickém plánování
politiku dneška nýbrž politiku zítřka,
a tou národní pojištění je. Věřím,
že přinese tomu novému zítřku,
národu a státu ten nejkrásnější
užitek (Potlesk).
Místopředseda dr Chytil: Dalším
řečníkem je pan posl. dr Linczényi.
Dávám mu slovo.
Posl. dr Linczényi: Panie a páni!
Nie je bez zaujímavosti, že práve malý
a veru ani hmotnými prostriedkami neoplývajúci
štát, ako je náš, až na bratský
Sovietsky sväz, prichádza v svetovom merítku
ako prvý s takým revolučným činom,
ako je zavedenie národného poistenia pre všetkých
svojich občanov. To preto, že mravná hodnota,
sociálne cítenie a zdravá odvaha ísť
vývojové kupredu premenily dávny sen, výsledok
ťažkých sociálnych zápasov, v radostnú
skutočnosť. Áno, národné poistenie,
i keď na pôde nášho štátu má
svoj etapový vývoj, je korunovaním úspechu
odvekého triedneho zápasu pracujúceho človeka
o uznanie sociálnych požiadaviek. Také hodnotenie
práce, ako ho nachádzame v predloženej osnove,
a zabezpečenie pracujúcich rúk je zdravým
odklonom od kapitalistického k socializujúcemu,
socialistickému poriadku. Ubiedený človek,
čo sa s obavou díval, ako sa mu strácajú
sily, keď videl pred sebou bezútešnú starobu,
dostáva sa na zaslúžené výslnie
ľudskej dôstojnosti. Nebude žobrákov, zaháľačov,
nešťastných bedárov, vyradencov spoločnosti.
Totiž podľa zásluhy bude postarané o každého,
kto chce a môže pracovať, kým na druhej
strane nikomu sa nedostane bezpracného zisku a nezdravej
úľavy na úkor tých, ktorí svojim
pracovným elánom a húževnatou namáhavou
prácou pomáhajú tvoriť krajšiu
budúcnosť nášho štátu, hospodársky
uzdraveného, politicky obrodeného. Stačí
sa zamyslieť nad paragrafmi tohto zákona, aby sme
videli, že na dosah ruky sa rysuje ozdravená spoločnosť
predtým rozdvojených a neraz aj proti sebe postavených
tried nášho národa. Hľa, prvý raz
ako by v odlesku masarykovskej humanity a kresťanských
zásad ako rovný s rovným si podávajú
ruku robotník, roľník, živnostník
a pracujúci inteligent. Nastáva veľké
sbratanie všetkých tých ľudí dobrej
vôle, konštruktívnych síl ľudovodemokratickej
Československej republiky.
Chceme mať zdravý národ, a preto namiesto bývalých
bratských pokladníc a podporných spolkov
budeme do života uvádzať účinnú
sociálnu politiku v rámci národného
poistenia. Najprv predísť chorobám a potom,
keď predsa len prikvačí, pustiť sa s nimi
do boja so všetkými preventívnymi opatreniami.
Veď najväčším národným
kapitálom bolo aj zostane zdravie, s ktorým sa nesmie
a nebude kupčiť. Nemôže byť predsa
biedy tam, kde vláda vychádza z ľudu. Ale keď
sa aj stane, že pri všetkých opatreniach organizmus
zodretý alebo na čas vyradený vypovie službu,
nemocným sa musí dostať všetkých
prostriedkov, aby sa nemuseli so závisťou dívať
na svojich šťastnejších spoluobčanov.
Tu sa nesmieme nechať zaraziť, že hádam
vysoké percento národného dôchodku
padne za obeť tohto zákona. Únosnosť alebo
jeho neúnosnosť sa bude ukazovať podľa toho,
ako budeme vedieť zvládnuť ťažké
úlohy organizačné.