Proto zákon o národním pojištění znamená stejně význačný mezník v boji žen za zrovnoprávnění politické, hospodářské a sociální, jako v boji pracujícího lidu za právo na práci a z toho nutně plynoucí právo na zabezpečení v případě nemožnosti pracovní, ať již v důsledku nemocí, invalidity nebo stáří, nebo proto, že stát nemá možnost splniti svůj závazek vůči pracujícím, t. j. dáti jim práci o čemž jsme ovšem přesvědčeni, že u nás nikdy nebude.

Zákon o národním pojištění přináší ženám důsledně stejná práva s muži a přihlíží plně k zvláštnímu úkolu ženy - roditelky příštích pokolení. Všem ženám bez rozdílu, ať jde o ženy zaměstnané, samostatně hospodařící, nebo manželky nebo jiné rodinné příslušnice zaměstnanců, přísluší lékařské ošetření, případně ošetření v porodnici, sanatoriu a pod. v případě porodu. Dobrodiní lékařského dozoru v těhotenství, v porodu, za případné účasti lékaře bude v budoucnosti požívati nově asi 90 tisíc rodících a to převážně těch, které věnovaly s hlediska zdravotního nejmenší pozornost porodu, žen ze zemědělství. Celkem se počítá, že v národním pojištění bude zachyceno asi 280 tisíc porodů ročně. Tyto rodičky dostanou kromě lékařského ošetření nebo porodní asistentky peněžitou dávku ve výši 2.500 Kčs, která jim má umožnit nákup nejnutnějších potřeb pro novorozeně kromě výbavičky. Tyto peněžité dávky si vyžádají náklad v prvních letech pojištění u zaměstnanců, ať zaměstnankyň nebo rodinných příslušnic zaměstnanců asi 460 milionů, u osob samostatně hospodařících asi 220 milionů, tedy celkem asi 680 milionů Kčs bude na penězích rozděleno mezi rodičky. Kromě toho má každá rodička nárok na výbavičku, ne sice v přepychovém provedení, ale v kvalitním a celkem dostačujícím. Celkový náklad na výbavičky se odhaduje na 170 mil. Kčs. Žena, která bude v důsledku mateřství upoutána na lůžko nebo bude v ústavním ošetření, pokud bude míti alespoň jedno dítě, bude míti kromě toho nárok na výpomoc v rodině nebo na peněžitou náhradu za tuto sílu. Tím zajišťujeme matkám, že nemusí předčasně vstávati a obstarávati domácnost. Ženy zaměstnankyně budou míti kromě toho nárok na peněžitou náhradu ušlého výdělku, a to ne, jak tomu bylo dosud, 6 neděl před porodem a 6 neděl po porodu, nýbrž plných 18 neděl obmykajících porod. Tedy podpůrčí doba se prodlužuje tak, aby i zaměstnané ženě byla dána možnost vypiplati novorozeně z nejhoršího. Kromě toho je zde ustanovení, že tato lhůta, obmykající den porodu, neobírá pojištěnku o podpůrčí dobu, jako tomu bylo dosud, když se stalo, že porod byl dříve, než se předpokládalo. Až dosud měly zaměstnané ženy nárok na nemocenské po porodu pouze 6 týdnů, bez ohledu na to, zdali 6 neděl před porodem vyčerpaly či nikoliv. Zákon o národním pojištění však dává možnost vyčerpati případně celou dobu 18 týdnů i po porodu. Náklad na tuto peněžitou dávku se odhaduje na 250 mil. ročně. Vcelku tedy bude ženám vyplaceno na porodném, výbavičkách a náhradě ušlých výdělků 1.100 mil. Kčs. V této částce není zahrnut náklad na lékaře, porodní asistentky a ústavní ošetření. Tato částka sama mluví, co přinese zákon o národním pojištění ženám - matkám a co tím vykoná jen pro budoucí generace našeho státu.

Naše ženy nebudou se napříště muset bát přivést děti na svět, neboť zákon o národním pojištění spolu s dobrou mzdovou politikou - rodinné přídavky, které představují sociální složku mezd a platů - dávají každé ženě a jejímu dítěti možnost stejného vstupu do života. Jednotná dávka v mateřství nám symbolizuje, že stát si váží každého novorozeněte, každé rodičky stejně. Zákon o národním pojištění umožní velkorysým způsobem snížiti kojeneckou úmrtnost, která budila u nás tolik vážných obav.

Dále bych chtěla poukázati ještě na další důležitou novinku v zákoně o národním pojištění, která přináší uskutečnění dávného požadavku našich žen. Zákon o národním pojištění totiž prvně prakticky oceňuje každodenní dřinu naších žen v domácnostech, žen které vychovávají našemu národu budoucí generace. Zákon o národním pojištění dává manželkám nejen rovnocenné právo na lékařské ošetření, ústavní péči atd. jako jejich manželům, nýbrž jde podstatně dále. Vyjadřuje skutečnost, že těžká práce našich maminek, vychovávajících někdy hezkou řádku dětí, je rovnocenná každé jiné výdělečně prací, i když za ni naše maminky nejsou placeny. Nárok na výpomoc v rodině nebo peněžitou dávku místo této výpomoci bude míti každá žena, která obstarává domácnost a pečuje alespoň o jedno dítě. Stane-li se žena, která obstarávala domácnost, v budoucnosti trvale neschopnou vykonávati tuto práci, dostane svůj vlastní důchod invalidní, který jí umožní, aby si za sebe mohla opatřiti náhradu a rodina tím netrpěla. Vždyť víme, jak to vypadalo v domácnostech, kde byla matka trvale upoutána na lůžko. I ten nejlepší manžel toho měl za rok dost a žena nesla svou nemoc tím hůře, neboť si uvědomovala, jak svou nemohoucností rodinu zatěžuje. A to vše nemohlo přispívati k rodinnému klidu. Bude-li takováto žena zajištěna svým důchodem, bude se jí těžký osud mnohem lépe snášet. I žena, pracující celý život v domácnosti, bude napříště moci jíti také alespoň v 65 letech na jakousi penzi. Až dosud musela žena v domácnosti pracovati až do konce svého života, ba někdy na stará kolena ještě více, když penze manžela byla nedostatečná. Tyto ženy budou si moci nyní ve stáří dát udělat alespoň nejhrubší práce v domácnosti.

A tu bych chtěla zdůrazniti mravní význam těchto dávek. Tyto dávky se dávají náhradou za ztracenou schopnost, jsou tedy odměnou za pracovní příspěvek, který přinášejí naše ženy - hospodyně. Je to poprvé v dějinách Československé republiky, že je uznána jejich namáhavá práce. A poněvadž tyto důchody budou vyměřeny stejně, ať jde o manželku chudého dělníka nebo živnostníka, advokáta a pod., chci poukázati na jejich význam sociálně -politický. Žena - vychovatelka děti je prostě stejně hodnocena, ať pochází z té či oné sociální vrstvy. Je to další důležitý kámen ve výstavbě našeho lidově demokratického řádu, další veliký krok k socialismu.

Ještě v jedné věci přináší zákon o národním pojištění uskutečnění starého požadavku našich pokrokových žen, se kterým nemohly proraziti v první republice a který by se bylo stěží podařilo uvésti ve skutek, nebýt únorových událostí. Je to názor na družku. Zákon zrovnoprávňuje za určitých předpokladů družky s manželkami. Je známa řada bolestných případů, kdy družka strávila se svým druhem řadu let života, mnohdy odchovala mnoho dětí a v případě jeho úmrtí zůstávala opuštěna a bez jakéhokoliv zaopatření. Někdy sňatek nebyl uzavírán z důvodů zásadních, někdy to byly důvody formální a v řadě případů ti dva nepřikládali formalitě sňatku žádnou důležitost, ba dokonce někdy i úplně časem na to zapomněli, a v případě smrti živitele bylo zle. A ve většině případů žena - matka ve stáří zůstávala na milost a nemilost buď chudinské péče nebo svých dětí. Tuto křivdu zákon o národním pojištění odstraňuje. v nemocenském pojištění klade mírnější podmínky, v důchodovém pak přísnější, které družka musí splnit. Kromě splnění těchto požadavků našich žen přináší jim zákon ještě řadu dalších drobných zlepšení, jako je dělení vdovských důchodů mezi rozloučenou manželku a vdovu, při čemž ženě, která pečuje alespoň o jedno dítě, bude vyplácen vdovský důchod celý, tedy v řadě případů budou po zemřelém pojištěnci vypláceny i dva plně vdovské důchody.

V jednom směru je zákon přísnější, a já myslím, že také plným právem. Bere důchod vdově už po jednom roce po smrti manžela, když je mladá, když nežila v manželství alespoň 15 let, je zdravá a nemá děti. Vycházíme zde ze zásady, že taková žena se má živit svou prací.

Ještě o jednom požadavku našich žen bych se chtěla zmínit. Je to snížení věkové hranice pro nápad starobního důchodu, alespoň u zaměstnaných matek, neboť ty vlastně celý život vykonávají dvojí povolání. Naše ženy jsou si však vědomy velmi dobře toho, co jim zákon o národním pojištění, který není samozřejmostí, dává, a že splnění tohoto požadavku bude možné, jak to ve svých projevech o národním pojištění říká místopředseda vlády a předseda ÚRO soudr. Zápotocký: "Až si na to vyděláme." Proto, aby i tento požadavek, snížení věkové hraníce, mohl býti splněn v budoucnosti, zapojí se naše ženy plně do budovatelského díla vlády Klementa Gottwalda, jemuž děkují za prozíravé vedení politiky, neboť jen dík této politice, dočkaly se dnešního dne splnění tolika svých cílů. Slibují, že se vynasnaží svou prací, aby program jeho vlády byl co nejdříve uskutečněn. Naše ženy jsou si vědomy toho, že nová sociální politika vzešla z lidově demokratického režimu, který může dát tyto veliké vymoženosti. Tímto krásným cílem nové lidově demokratické republiky dokážeme, že naše cesta k socialismu povede k tomu, že u nás nebude už chudáků a žebráků a sociální politika bude sloužit především zdraví člověka jako nejcennějšího statku. Naše ženy z celého srdce děkují nové vládě Klementa Gottwalda a pomohou ze všech svých sil k budování a zajištění lepší a šťastnější budoucností všeho pracujícího lidu. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Dávám slovo ďalšiemu rečníkovi, pánu posl. Kovářovi.

Posl. Kovář: Zákon o národním pojištění má za úkol zlepšiti a rozšířiti sociální pojištění na všechny pracující vrstvy v našem státě. Budou tedy účastni tohoto pojištění nejen zaměstnanci, ale i osoby samostatně výdělečně činné a jejich spolupracující členové rodiny. Dostane se tedy konečně výhod sociálního pojištění i osobám samostatně činným v zemědělství a jejich rodinným příslušníkům, tedy velké pracující skupině v našem státě, která dosud pojištěna nebyla a na kterou dřívější režimy zapomínaly. Důchody sociálního pojištění i ošetření v nemoci se rozšíří na náš venkov, který svou prací a životní úrovní se čestně řadí k námezdně pracujícím v městech i na venkově.

Předpokladem povinného pojištění zemědělce je, aby byl osobně činný ve svém podniku. Pojištění podléhají též spolupracující členové rodiny (rodiče, tchán, tchýně, zeť, ovdovělá snacha, družka, sourozenci a děti starší 15 let) , žijící ve společné domácnosti se zemědělcem, jsou-li trvale činní v jeho podniku a nahrazuji-li jinak nezbytnou cizí pracovní sílu. I když by se spolupracujícím členům rodiny jinak dostalo výhod dávek nemocenského pojištění jako rodinným příslušníkům, přesto se pojímají do pojištění jako samostatní pojištěnci z toho důvodu, aby požívali všech výhod národního pojištění, zejména důchodového. Pojištění ovšem budou podléhati pouze ti spolupracující členové rodiny, pro které je jejich činnost plnohodnotným povoláním.

Manželka podnikatele však nepodléhá pojištění pro svou činnost v podniku. Platí sice i pro manželku stejné důvody jako pro ostatní členy rodiny, ale vzhledem k tomu, že téměř všechny manželky jsou činny v podniku, bylo by to velké zatížení, a proto se z pojištění vyjímají, nehledě k tomu, že pro případ úmrtí manžela jsou zabezpečeny důchodem vdovským a pro případ invalidity důchodem manželky, který jim náleží, i když samy nejsou pojištěny.

Národní pojištění se neuskuteční celé najednou, nýbrž postupně. Ježto nejtíživějším problémem zemědělců je poskytování výměnku, zavádí se nejdříve důchodové pojištění, které toto zatížení ihned odstraňuje anebo alespoň snižuje, a teprve ve druhé etapě bude zavedeno nemocenské pojištění. Důvodem jsou ty okolnosti, že není ještě záruk pro to, aby se osobám samostatně výdělečně činným dostalo hodnotné léčebné péče, a musí býti proto předem opatřeny předpoklady, aby léčebná péče mohla býti v plném rozsahu uskutečněna. Tento odklad však neznamená, že snad se nemocenské pojištění odsunuje na neurčito. V zákoně je již přímo určen den aktivování nemocenského pojištění samostatných, kterým je 1. leden 1950, t. j. tedy 11/4 roku po uskutečnění důchodového pojištění. Lze očekávati, že do té doby bude možno učiniti nejzákladnější opatření - zejména pokud jde o dislokaci lékařů - tak, aby léčebná péče o zemědělce mohla uspokojivě fungovati.

Velmi podstatný přínos pracujícím vrstvám našeho venkova je sociální důchod. Tento důchod zabezpečí naše státní občany, kteří před účinností zákona o národním pojištění pracovali způsobem zakládajícím povinné pojištění, jsou-li starší 65 let, nebo jsou-li invalidní a potřební. Stejně bude přiznán sociální důchod i vdovám po takovýchto osobách, jsou-li neschopné k práci nebo starší 65 let, nebo pečují-li alespoň o dvě děti. Nárok je vázán na podmínku, že žadatel je osoba potřebná, t. j. že nemá příjmy, které by zabezpečovaly jeho výživu z vlastního majetku nebo z jiného pramene.

Při posuzování okolnosti, zda půjde o žadatele potřebného, nebude se přihlížeti k výměnku, který se poskytuje ze zemědělského hospodářství, a to do 5 ha v oblasti řepařské, do 15 ha v oblasti pastvinářské, jestliže se výměnkář zřekne plnění výměnku, nejvýše do hodnoty 2/3 sociálního důchodu. Toto opatření sleduje dvojí účel, jednak zlepšiti životní úroveň výměnkářů a jednak ulehčiti hospodářům. Výměnek, který poskytuje hospodář, je vlastně hodnotou pojištění, které tu dosud neexistuje. Nyní, když se pojištění zavádí, je vhodné zbaviti zemědělce prémie, kterou v této formě platil, a je proto logické, že je zde tato podmínka dána, neboť jinak by byl zatížen dvakrát, jednak pojistnou prémií a jednak výměnkem. Výše sociálního důchodu je jednotná, a to 8.400 Kčs ročně; tato částka se zvyšuje na manželku o 50 %, takže manželská dvojice obdrží celkem 12.600 Kčs ročně. Sociální důchody budou přiznávány nejen nyní při počátku účinnosti zákona o národním pojištění, ale i později, zejména do té doby, dokud zemědělci nebudou moci získati nárok na důchod. Očekává se, že sociální důchod dostane více než 200.000 vysloužilých zemědělců. Tím bude ulehčeno právě těm nejpotřebnějším, malým našim hospodářům.

Po čtyřech letech čekací doby budou míti všichni samostatní nárok na všechny dávky důchodového pojištění. Je to především důchod starobní, který bude přiznáván od 65. roku věku za podmínky, že pojištěnec nevydělává více než polovinu průměrného ročního výdělku. Byl-li však pojištěnec pojištěn alespoň dvacet let, bude míti nárok na důchod starobní již od 60 let věku. Důchod invalidní bude přiznán, nebude-li zemědělec pro svůj nepříznivý zdravotní stav schopen vésti své hospodářství. Výše důchodu invalidního je stanovena tak, že základní částka důchodu činí 8.400 Kčs ročně, a 20 % ročního vyměřovacího základu a zvyšovací částky se vyměřují určitými procenty tohoto základu, nejméně však 8 %.

Roční vyměřovací základ u zemědělců stanoví ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem zemědělství po slyšení jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací zemědělců vyhláškou v Úředním listě. Tento vyměřovací základ se určí se zřetelem na rozlohu pozemků, výrobní oblast, bonitu a kulturu půdy a způsob hospodaření. Vyměřovací základy pro zemědělství budou stanoveny poměrně nízkými částkami, což se projeví pro zemědělce příznivě ve výši pojistného. Naproti tomu budou důchody relativně velmi vysoké vzhledem k tomu, že pevná základní částka důchodu je nezávislá na výši vyměřovacího základu. Důchodové pojištění zemědělce bude hned od počátku ztrátové, t. j. příjmy na pojistném nebudou plně krýti vydání a budou doplňovány státním příspěvkem. Je třeba proto očekávati, že při zvyšování produktivity zemědělského podnikání, jak tomu bude při stoupající mechanizaci nebo při nové úpravě výkupních cen zemědělských produktů, budou roční vyměřovací základy u zemědělců nově stanoveny se zřetelem na tyto nové skutečnosti tak, aby stoupající produktivita měla příznivý ohlas v hospodaření v sektoru zemědělském tak, jak je tomu v sektoru zaměstnaneckém.

U středních zemědělců nebude ve výši důchodů velkých rozdílů, důchod se bude pohybovati kolem částky 1000 až 1500 Kčs měsíčně.

Rovněž o pozůstalé bude postaráno důchodem vdovským a důchody sirotčími. Podmínky pro přiznání důchodu vdovského budou většinou u vdov po zemědělcích splněny, ježto v těchto vrstvách dochází k sňatkům v poměrně mladém věku, takže podmínka, aby manželství trvalo aspoň 15 let, bude většinou splněna. Důchod vdovský náleží po 15letém manželství a činí 50 % invalidního (starobního) důchodu zemřelého. Jestliže však vdova pečuje alespoň o jedno dítě nebo je práce neschopna, nebo dosáhla 45 let, náleží ji důchod ve výši 70 % důchodu zemřelého, a to i tehdy, trvalo-li manželství méně než 15 let. Důchod vdovský nebude ovšem poskytován v plné výši v těch případech, kde vdova převezme hospodářství, neboť tehdy dojde ke krácení důchodu.

Jakmile bude prováděno od 1. ledna 1950 nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných, dostane se zemědělcům a jejich rodinným příslušníkům zdarma lékařské pomoci a léků, v těžších případech pak rovněž zdarma ošetřování v nemocnicích a jiných léčebných ústavech a též převozu do nemocnice. To podstatně přispěje k zlepšení péče o zdraví na našem venkově, kde dosud byla lékařská pomoc vyhledávána opravdu jen v nejnutnějších případech.

Rovněž při porodech bude poskytována bezplatná pomoc lékařská a pomoc porodní asistentky, případně též ošetřování v porodnici nebo v porodním ústavu. Kromě toho náleží pojištěnce nebo rodinné příslušníci při porodu porodné ve výši 2.500 Kčs na každé dítě a pojištěnce, která byla v posledních dvou letech před porodem pojištěna alespoň 270 dni, peněžitá pomoc v mateřství ve výši nemocenského za 18 týdnů, v nichž došlo k porodu, pokud v nich nevykonávala práce zakládající povinné pojištění.

Rovněž péče o chrup, jemuž se na našem venkově dosud věnovala malá pozornost, bude zásluhou národního pojištění zlepšena a zdokonalena. Náš zemědělec bude míti v rámci národního pojištění i nárok na nemocenské, které však bude míti menši význam než u zaměstnanců, ježto kratší doby nemoci nebudou odškodňovány. Ježto v nižších stupních nemocenské se téměř vyrovná vyměřovacímu základu, bude tím v případě onemocnění zemědělce - přihlédneme-li též k naturálnímu výtěžku - zachována jeho životní úroveň.

Protože národní pojištění bude fungovati jako jeden celek, budou zemědělci i ostatní samostatní užívati všech zařízení, jak administrativních, tak zejména léčebných, která za celou dobu existence dosavadního sociálního pojištění si vybudovali zaměstnanci.

Na úhradu nákladů národního pojištění bude zemědělec přispívati pojistným, jež v nemocenském pojištění bude činiti 6,7 % a v důchodovém pojištění 10 % vyměřovacího základu. Bude tedy pojistné činiti na příklad v obilnářské oblasti při rozloze 5 ha 1350 Kčs, při rozloze 10 ha 2.250 Kčs a při rozloze 20 ha 3.300 Kčs ročně. Od 1. ledna 1950 bude pojistné činiti včetně nemocenského pojištění při zmíněných rozlohách 2.255, 3.758 a příp. 5.511 Kčs ročně.