Posl. Jungwirthová: Pane předsedo, paní a pánové!

Zkoumáme-li předložený zákon o národním pojištění s hlediska ženy, ať jíž ženy výdělečně činné či ženy - manželky a matky, třeba konstatovat podstatná zlepšení jejího sociálního zabezpečení proti dosavadnímu stavu, plný ohled na fyziologickou funkci ženy - rodičky a matky a zcela nový a dosud nikde neuplatněný zřetel na její činnost v domácnosti a ve výchově dětí. Již dosavadní sociálně pojišťovací zákonodárství postavilo námezdně pracující ženu formálně na roveň muži a vedle toho poskytovalo pomoc v těhotenství, při porodu a v šestinedělí. Tato formální rovnost nebyla rovností skutečnou jednak proto, že mzdy žen - a v souvislostí s nimi vyměřované odškodnění - nedosahovaly úrovně mezd mužů, a jednak i proto, že výše důchodů byla příliš závislá na době pojištění, která u žen během života nutně je ve většině případů mnohem kratší nežli u mužů, jsouc přerušována mateřstvím a výchovou dětí. První nedostatek je u nás už odstraněn mzdovými vyhláškami, které práci mužů a žen hodnotí zcela stejně, a druhý bude téměř na nulu zmírněn novou konstrukcí důchodů, plynoucích z národního pojištění. Výše důchodu v prvních 20 letech pojištění vůbec nezávisí na jeho délce, nýbrž pouze na průměrném výdělku z posledních 5 let a teprve v dalších letech povlovně stoupá, a to měrou podstatně menší, nežli tomu bylo doposud. vedle všech ostatních výhod této konstrukce nutno tedy zdůraznit i to, že podstatně zmírňuje dosavadní rozdíl mezi starobním důchodem ženy a muže.

Že nejvítanějším a nejcennějším pro ženy - a možno říci ještě více než pro muže - je rozšíření pojištění na osoby samostatně výdělečně činné, je na bíledni. Vídali jsme a vidíme již po dlouhá desítiletí, jak statečně a houževnatě se perou se životem tyto samostatné drobné živnostnice ať výrobních či prodejních živností, které se neprovdaly nebo příliš brzy ovdověly, aniž dostaly vdovský důchod a vedou svou živnost se stejnou energií a pílí jako jejich mužští druhové v povolání, přemáhajíce často nadměrně své fyzické síly. Ale víme také, oč větší je jejich obava z nezajištěného stáří, strach z předčasného poklesu schopností, zvláště mají-li před očima ještě nezaopatřené děti, strach násobený mateřskou láskou a nechutí padnout ve stáří dětem na obtíž. Celé citové založení ženy vede ženu k hlubšímu a bolestnějšímu prožití těchto obav z nezajištěné budoucnosti. Odstranění této tíživé starosti projeví se zajisté morálně. Jistě zmenší počet sňatků s muži pod penzí, uzavíraných jen pro zaopatření, sňatků přes zásadní nesoulad obou partnerů uměle udržovaných i za cenu velkých příkoří. Žena se bude cítit volnější ve výběru manžela a otce svých budoucích dětí.

Veškeré dávky nemocenského pojištění, sjednocené předloženým zákonem nejméně na úroveň dosud nejlepšího pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, jsou vybaveny nadto novými dávkami, které především svědčí opět ženám. To, že se při poskytování věcných dávek nečiní rozdíl mezi pojištěnci a rodinnými příslušníky, má největší význam pro manželku činnou pouze v domácnosti a její děti. Ošetřování v nemocnicích, sanatoriích, lázních a ošetření v mateřství dostanou rodinní příslušníci v plném rozsahu jako přímí pojištěnci.

Jednorázovou peněžitou dávku v mateřství - porodné - kterou se nahrazují dosavadní nedostatečné jednorázové příspěvky při porodu a prémie za kojení, dostanou ve výši 2.500 Kčs za každé, po případě í mrtvě narozené dítě jak pojištěnky, tak i rodinné příslušnice, např. i pojištěncova dcera, na otcův výdělek odkázaná. Pojištěnka v době těhotenství a šestinedělí, pro něž opustí výdělečnou činnost, bude mít nadto nárok na peněžitou pomoc v mateřství ve výši nemocenského za 18 týdnů. Až dosud se poskytovala tato dávka pouze za 12 neděl. Právě tak jako ošetřování v nemocnicí i ošetřování v porodnici náleží nejen pojištěnkám, nýbrž i rodinným příslušnicím zcela zdarma tak dlouho, jak dlouho je ošetření s lékařského hlediska třeba. Pro novorozeňata budou se vydávat dětské výbavy. Jestliže by nebylo vždy možno opatřit s dostatek těchto výbaviček, kteroužto obtíž náš zákon z opatrnosti předpokládá, bude místo ní poskytnuta peněžitá náhrada podle ustanovení léčebného řádu.

Národní pojištění zavádí ve svém nemocenském sektoru novou dávku, která je určena vlastně jen ženám. Je to výpomoc v rodině. V praxi se ukázalo, jak veliká je, zvláště pro rodinu s dětmi, ztráta pracovní schopnosti ženy, která nemůže domácnost obstarávat, když pro nemoc je buď upoutána na lůžko nebo je podrobena léčení v nemocnici, porodnici a pod. Tu má pojišťovna pomoci rodině vysláním cvičené síly, která by nemocnou ženu zastoupila.

Tato zcela nová instituce bude se moci účinně rozvinout ve spolupráci s jinými sociálními zařízeními až po výcviku dostatečného počtu sil. Proto i zde předpokládá zákon, že bude třeba z počátku zcela pravidelně, ale i později všude tam, kde nebude lze opatřiti včas pomocnici, nahradit tuto výpomoc v rodině penězi. Peněžitá náhrada se stanoví 30 Kčs denně a zvyšuje za 3. a každé další dítě o 10 Kčs. Výpomoc v rodině i její peněžitá náhrada patří i zde jak pojištěnce, tak i rodinné příslušnici, tedy pravidlem manželce pojištěncově. Zvláště pak, až skutečně bude zde dostatečný počet pomocnic, vycvičených tak, aby mohly nahradit onemocnělou hospodyni a zároveň ji ošetřovat, pokud bude stonat doma, sejme toto zařízení valnou část tíživé starosti, která leží vždy jako temný stín na mysli choré matky a hospodyně a znesnadňuje i její uzdravení a činí tak těžkým a bolestným její rozhodnutí opustiti domácnost a své děti a odebrat se na čas do léčebného ústavu. I když víme, že toto ustanovení skutečné výpomoci v rodině je prozatím slibem do budoucna a zatím bude musit být nahrazováno penězi, doufejme, že je to přece jen hudba blízké budoucnosti.

Logickým doplňkem této dávky nemocenské je v dávkách důchodových rovněž zcela nový důchod manželky. Jestliže totiž manželka pojištěncova nebo důchodcova je pro invaliditu trvale neschopna obstarávati práce v domácnosti nebo dosáhne-li 65 let, patří jí důchod 500 Kčs měsíčně přesto, že sama přímou pojištěnkou nebyla. Patrně nedostatek zkušeností o četnosti těchto případů a - řekněme otevřeně - možnost zneužívání tohoto důchodu, po případě i příliš blahovolná praxe soucitných lékařů vedla k opatrnému stanovení výše tohoto důchodu. I tak bude hlavně u starých manželů tento důchod manželky citelným zvýšením důchodu manželova. V každém případě jsou však právě tyto dávky ukazatelem nejlepší vůle a snahy zákonodárcovy hodnotit a ocenit ženinu práci v domácnosti právě tak, jako práci výdělečnou a její ztrátu podle možnosti nahradit nebo aspoň částečně odškodnit. Zákonodárné činnosti naší republiky, její vlády a tohoto ústavodárného Národního shromáždění patří čest a zásluha, že je první, které to činí v míře dosud nikde neuplatněné.

V důchodovém odvětví bylo učiněno mnoho změn a všechny jsou ku prospěchu ženám. Snad největším a nejtěžším problémem bylo řešení vdovského důchodu. Střetávaly se tu dva názory, mezi nimiž bylo nutno najít řešení. Na jedné straně byla snaha zajistiti důchod každé vdově, neboť se uvádělo, že i když žena nevychovala děti, absorbovalo ji vedení domácnosti tak, že neměla možnost zachovávat si zručnost, obratnost i znalost ve svém povolání v té míře, aby po mnoha letech byla schopna konkurovat ženám, které své zaměstnání neopustily. Zejména srovnání s vdovami po státních zaměstnancích a poukaz na dosud platné pensijní pojištění, kde je bezpodmínečný vdovský důchod, vedl k obhajobě tohoto názoru. Na druhé straně se však uvádělo, že není sociálně odůvodněné dávat doživotní důchod ženě, která je schopna pracovat, že stát si nemůže dovolit takový luxus. Národní pojištění nalezlo, myslím, šťastný kompromis: dává vyšší vdovský důchod, než tomu bylo dosud v nejlepším sociálním pojištění úřednickém, a to vdovám, u nichž jsou zvlášť kvalifikovatelné důvody, je-li totiž vdova neschopna pro invaliditu konat přiměřené zaměstnání nebo pečuje-li aspoň o jedno dítě, které je mladší 16 let, po případě i o dítě starší, studuje-li a připravuje se pro budoucí povolání, anebo konečně dosáhla-li vdova věku 45 let. Takový důchod činí 70 % důchodu, který by byl měl její manžel. Nesplňuje-li žádnou z těchto podmínek, avšak její manželství trvalo aspoň 15 let, činí vdovský důchod 50 %. Neobdrží tedy důchod vdovský jen ty vdovy, které jsou mladé, krátce vdané a bezdětné; jím zákon umožňuje poskytnutím bezpodmínečného vdovského důchodu po dobu jednoho roku po smrti manžela nalézti si zaměstnání, které je uživí. Těmito ustanoveními byly zásadně zlepšeny nároky vdov z kruhů dělnických, ale myslím, že nebyly poškozeny vdovy z kruhů soukromých zaměstnanců. Je totiž nutno si uvědomit, že dnešní společenská struktura předpokládá, že každá žena pracuje, pokud není zatížena výchovou dětí a vedením domácnosti tak, že pracovat nemůže. Vycházeje ze zásad, že důchod má nahrazovat výdělek, dává zákon důchod vdovský všem ženám, u nichž nelze spravedlivě požadovat, aby si prací opatřovaly výživu, nebo u nichž začlenění se do výdělečné činnosti je již velmi ztíženo.

Vdovám a manželkám byly na roveň postaveny družky, a to jak pro nároky na nemocenské dávky, tak i pro nároky na důchody. Ovšem ne každá družka, nýbrž pouze družka v zákoně zvlášť kvalifikovaná tím, že s pojištěncem buď žila aspoň 10 let ve společné domácnosti a byla na něho výživou převážně odkázána nebo s ním žila aspoň 3 roky, ale je matkou jeho dítěte, které by po něm mělo nárok na sirotčí důchod. Tímto opatřením není ovšem nikterak dotčena instituce manželství a není ani tajným úmyslem stavět mu na roveň poměr druha a družky, nýbrž mají být s hlediska sociálního řešeny vztahy, kde - kromě znaků formálních - není odlišení od dvojice žijící v manželství.

Z toho, co jsem uvedla - a nebylo mým úmyslem dopodrobna vylíčit vůbec všechny nároky žen plynoucí z národního pojištění, ostatně v převážně většině shodné s nároky pojištěnců mužů - je vidět, s jakou podrobnou pečlivostí se vyrovnává národní pojištění s problémem pracujících žen. Někdy se zdá, že preferuje ženy na úkor mužů. Ale je snad nepochybné, že má-li být dosaženo jakési ideální ekvity mezi mužem a ženou, je třeba vědomě se zřetelem na přirozený rozdíl mezi mužem a ženou vytvářet zvláštní právo pro ženy. A národní pojištění se toho úkolu zhostilo dobře. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalej je prihlásený pán posl. Musil. Dávam mu slovo.

Posl. Musil: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Před rokem jsme schvalovali hornické pojištění. A dnes přistupujeme k tomu, abychom schválili to, nač náš pracující lid čeká, národní pojištění. Hornické pojištění způsobilo, že prořídlé řady horníků se začaly alespoň částečně zaplňovat mladými hornickými učni. Dnes po roce můžeme s potěšením konstatovat, že katastrofální nedostatek pracovních sil na našich šachtách se přece jen poněkud zlepšil a můj dík jménem horníků všech našich uhelných revírů patří všem těm, kteří se zasloužili o zvýšení počtu hornických učňů. Platí to zejména o redaktorech našeho rozhlasu a denního tisku a bylo by žádoucno, aby i nadále mladé lidi získávali pro krásné a hrdinné hornické řemeslo.

Uskutečnění národního pojištění znamená splnění dávných tužeb a přání všech pracujících vrstev. Bude znamenat zajištění v nemoci, při úrazech, i zabezpečení stáří. Je zdánlivě těžko mluviti o zajištění stáří a hovořit přitom o mladé generaci. A přece znamená velmi mnoho, jestliže mladí lidé budou mít jistotu, že jsou zabezpečení jejich rodiče. A je velmi důležité, že budoucnost mladých už nebude musit být určována starostí rodičů o zajištění tzv. dobrého postavení a tím i zabezpečení stáří jejich dětí. Dnes už se nebudou muset rodiče doslova celý život dřít jenom proto, aby jejich synové se stali pány s penzí a aby dali svým dcerám patřičné věno, které by jim dopomohlo k tomu, aby se dostaly do tzv. panského stavu. Národní pojištění spolu s ústavně zaručeným právem na práci dá mladým lidem možnosti výběru povolání, které se jim líbí a ke kterému mají schopnosti. Rodiče mladého zemědělce nebudou muset držet své hospodářství až do 70 i více let, a mnohdy i až do své smrti jen ze strachu před často trpkým údělem výměnkáře. Budou moci odevzdat vedení hospodářství do rukou svých dětí mnohem dříve než tak činívali v minulosti.

Stejný problém je i u mladého řemeslníka. Když se takový mladý člověk chtěl osamostatnit, musil počítat s tím, že bude musit pracovat tak dlouho, dokud bude jen moci a dokud bude jen trochu schopný práce a že bude musit usilovně šetřit na stáří v obavě, aby nebyl na obtíž svým dětem. Dnes už je tento problém národním pojištěním také vyřešen. Mladí budou až do svých 16 let plně používat všech výhod národního pojištění jako rodinní příslušníci. A nejenom to: u těch, kteří se studiemi či jinak soustavně připravují na budoucí povolání, je tato hranice posunuta až do 25 let. Je nutno také zdůraznit, že tento zákon pamatuje i na pojištění osob, vykonávajících presenční vojenskou službu.

Se zvláštním zřetelem na mladistvé a děti budou zřizovány četné ozdravovny, kde mladí, jejichž zdraví je ohroženo, budou pod lékařským dozorem tak dlouho, dokud toho bude vyžadovati jejich zdravotní stav. Závažnost tohoto ustanovení vyjadřuje nejlépe zjištěná skutečnost, že mimo desetitisíce mladých, následkem okupace těžce tuberkulózních dětí do 14 let je v témže věku více než 40.000 dětí, které prodělávají lehčí formy tuberkulózy. Národní pojištění umožní všem těmto mladistvým a ještě mnoha desetitisícům dalších, aby upevnili své zdraví a mohli se s novým nadšením vracet do práce a do školy a tak přispívat k zajištění své vlastní radostné přítomnosti i budoucnosti.

Mohli bychom ještě dlouho vypočítávat všechny výhody, které národní pojištění mladým lidem přinese. Zbývá ještě jedna otázka: Uvědomují si mladí co pro ně národní pojištění znamená, a zaslouží si jeho výhod? Mladá generace republiky je ve své obrovské většině pokroková a její uvědomění a tím i vliv na náš veřejný život stále roste. Mladí už přestávají být trpným objektem péče druhých a stali se velmi platnou složkou našeho národního společenství. Neděje se u nás téměř už nic, k čemu by mladí neměli co říci, a i ti, kteří až do nedávna práci mladých pokrokových lidí zatvrzele přehlíželi, opravují své mínění. Není to ovšem zásluhou té mládeže, která s opravdovým mládím nemá nic společného, až snad na svůj věk, těch lidí, o kterých tak výstižně hovoří Vladimír Majakovský ve své básni Tajemství mládí. Ano, mládež - to je vše, co ničí staré a co pomáhá předělat život na zemi, a bojuje za život radostný a radostnou práci. A taková je většina naší mládeže. Je nedocenitelnou zásluhou jednotné organisace mladých, Svazu české mládeže, že vychovává mladé lidi k vědomí, že všechno, co přispívá k obecnému štěstí, je zárukou jejich vlastního radostného života. Mládež si stále více uvědomuje, že ona jako budoucí hospodář této země bude mít své poslání značně usnadněno vším tím, co dobrého se dnes vykoná. A národní pojištění je velký a záslužný čin, jehož důsledky se projeví zejména v budoucnosti. Věřím, že se projeví i v novém poměru mladého člověka k rodině, k dětem, k práci i ke státu; poměrem lidštějším, ideálnějším, zbaveným všeho sobectví. Mladí lidé se budou na tuto lidově demokratickou republiku dívat jako na svou matku, dobře pečující o své děti a budou také tuto republiku bránit a chránit proti každému nepříteli.

O tom, zda si mladí lidé výhod národního pojištění zaslouží, nemůže být naprosto žádných pochyb. Vždyť mladí jsou často příkladem ostatním při výstavbě republiky. Dnes už by bylo těžko věřit, že by se u nás mohl nalézt někdo, kdo nic neslyšel o stavbě mládeže a práci příslušníků Svazu české mládeže. Blíží se den, kdy nebude v naší republice jediného města, vesnice a dědinky, kde by nebyla ustavena a patřičně se neprojevila skupina Svazu české mládeže.

Únorové události daly zdrcující odpověď všem nepřátelům jednoty mladé generace. Ti, kteří chtěli přivést republiku a národ ke katastrofě a zanést neštěstí a bídu do našich vesnic a měst, začali uskutečňovat své ničemné plány již v letech 1945 a 1946 soustavnými pokusy o rozbití Svazu české mládeže. Historie dala skvělým způsobem za pravdu myšlenkám, které byly vůdčími ideály v práci této jednotné organisace naší mládeže. Dnes vstupují do Svazu české mládeže desetitisíce bývalých mladých národních socialistů i lidovců, kterým bylo bráněno v tom, aby pochopili veliké poslání Svazu české mládeže, jímž je výchova k jednotě národa, k dobrému občanství a kladnému postoji k vlastnímu národu a státu. Bývalým vedením svých stran mělo být těchto mladých lidí zneužito k ozbrojenému puči a bratrovražednému boji proti vlastnímu lidu jako nástroje zahraničních nepřátel naší republiky. A kde jsou dnes všichni tito všelijací vůdci, Horové, Ransdorfové, Tigridové a jejich kumpáni? Utekli pod ochranu Němců a spolu s nacisty a prchalovskými zrádci pomlouvají zemi, která je zrodila. Mnozí z nich se zanedlouho zařadí mezi miliony nezaměstnaných v kapitalistických státech a stanou se - budou-li mít to štěstí - čističi bot na londýnských, newyorských a pařížských ulicích. Tak skončí oni a s nimi všichni, kteří šli s nimi až do konce. A zatím co tito lidé spoléhají už jenom na válku, naše mládež, sjednocená ve Svazu české mládeže, po boku skvělé mládeže Sovětského svazu, hrdinné mládeže Jugoslávie a všech slovanských národů, spolu s pokrokovou a demokratickou mládeží celého světa dává všechny své síly a schopnosti k zajištění světového míru a k trvalému zabezpečení cesty pokroku - a štěstí všech svobodu milujících národů. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalším rečníkom je p. posl. Trojanová-Genyková. Dávam jej slovo.

Posl. Trojanová-Genyková Pane místopředsedo, paní a pánové!

Při projednávání dnešního zákona o národním pojištění chtěla bych vyzvednout několik věcí. Především: Tento zákon zbavuje ženy strachu, který v minulostí připravoval většinu žen o klid. Kolik bídy bylo prožito v rodinách, kde onemocněl živitel, který byl úrazem nebo předčasnou invaliditou zbaven možností zajistit výživu své rodiny! Daleko horší a těžší byly podmínky každé rodiny, kde onemocněla žena, která se starala o několik dětí a svou rodinu. Často nebylo na nejnutnější a proto, že žena nebyla přímou pojištěnkou, nedostávalo se jí potřebné péče, aby se mohla léčit. A tím se také stávalo, že ženy uléhaly, až když mnohdy bylo pozdě.

Ženy v minulosti se bály i přírůstku dětí do rodiny. První dítě bylo očekáváno s radostí, druhé se starostí a každé další znamenalo bídu. Dnešní zákon naproti tomu dává možnost nákladného dosud léčení neplodnosti pro všechny ženy. Odstraňuje strach našich žen, že nebudou moci své třeba početné rodině zajistit výživu v každém případě. Budou natrvalo odstraněny zjevy, které byly hlavně mezi pracujícími, že se ženy ze strachu o budoucnost svých dětí uchylovaly k nedovoleným zákrokům pokoutních andělíčkářů a tak podkopávaly své zdraví, většinou podvýživou a těžkou prací oslabené. Tento problém byl v minulosti řešen tak, že žena byla trestána pro zločin vyhnání plodu. To ovšem otázku těžkého postavení žen nezlepšilo; vždyť největším trestem pro každou ženu byla často nemoc nebo dokonce úplná neschopnost k práci a tím ohrožení celé rodiny, zvláště když byla žena jedinou živitelkou.