S hlediska léčebného a zdravotního vítáme především sjednocení nemocenského pojištění, odstranění onoho neblahého stavu, kdy lékař pracoval současně pro několik nositelů nemocenského pojištění a to za podmínek zcela odlišných, kdy jeho čas a energie byly vyčerpány různorodou a nepřehlednou administrativou, kdy pacienti určitých pojišťoven museli daleko dojíždět za lékařem anebo lékař zase za nimi, zatím co obyvatelé ze stejného domu nebo ze stejné ulice jako lékař byli odkázáni zase na lékaře jiného. Jiný příklad byl, kdy ku třem onemocnělým členům v jedné a téže rodině docházeli různí tři lékaři, protože každý nemocný byl pojištěn u jiné nemocenské pojišťovny.

Vítáme také zavedeni tzv. svobodné volby lékaře, byť i omezené. Doufáme, že se tak vrátíme opětně ke starému a osvědčenému typu rodinného lékaře v nejlepším slova smyslu. Lékař, který nebude vázán rozličnými předpisy a který nebude nucen trávit svůj čas komplikovanými výpočty honorářů, lékař jehož klientela se bude rekrutovati z veškerého obyvatelstva jeho nejbližšího okolí a který bude podrobně znáti nejen své pacienty, ale veškeré obyvatelstvo ve svém okolí, a zejména ten, který bude provozovat praxi v jednom místě po dlouhá léta, stane se opět tím pravým důvěrným zdravotním poradcem veškerého obyvatelstva jako bývali rodinní lékaři. Jen jeden rozdíl bude: Rodinný lékař starého typu, to byl zpravidla lékař bohatých anebo lépe situovaných lidí. Rodinný lékař nového typu bude lékařem všech.

Bude třeba ovšem dvou věci, abychom dosáhli plného zdaru: Naprosté souhry léčebné péče nemocenského pojištění s veřejnou zdravotní péčí a dokonalé výchovy a někdy také převýchovy našich lékařů. Zákonem čís. 49 ze dne 19. března 1947 o poradenské zdravotní péči vzal na sebe stát ochranu zdraví občanů bezplatnou poradenskou zdravotní péčí, prováděnou pomocí ústavů národního zdraví. Bude třeba úzké spolupráce těchto ústavů národního zdraví s ambulatorií nemocenských pojišťoven, ba řekl bych, že namnoze nepůjde jenom o úzkou spolupráci, nýbrž že půjde o skutečné splynutí, neboť na místě dvoukolejností nedokonale provozované musí zde býti v budoucnu jednota náležitě finančně i materiálně zajištěná. Přimyslíme-li si ještě, že máme v úmyslu zavésti zdravotní kartotéky a povinné eugenické a předsňatkové porady, vidíme, že toto vše nedá se provésti bez spolupráce s nemocenským pojištěním a že nejužší spolupráce ústavů národního zdraví s nemocenskými pojišťovnami a nejužší spolupráce Ústřední národní pojišťovny s ministerstvem zdravotnictví je naprosto nutná. Lékařství je dnes a bude i v budoucnu svobodným povoláním, pokud tím rozumíme individuálnost rozhodování a osobní odpovědnost za učiněná rozhodnutí a opatření. Není již a nesmí býti zejména v budoucnu svobodným povoláním v hospodářském slova smyslu. Lékař nesmí býti hospodářským podnikatelem. O jeho hmotné zabezpečení při výkonu povolání i ve stáří musí se postarati někdo jiný: stát spolu s národním pojištěním. V tom smyslu také lékař je předmětem národního pojištění. Lékař nebude se starat o nic jiného nežli o zdraví lidí jemu svěřených a o zdravotnické problémy kraje, který bude jeho působištěm.

My socialističtí lékaři staráme se poctivě o to, aby toto nové pojetí poslání lékaře proniklo do všech vrstev naších lékařů i starších, a my socialističtí lékaři, kteří jsme současně učiteli a vychovateli nových lékařů, staráme se o to, aby toto pojetí proniklo veškeré myšlení a veškeré činění mladé generace lékařské.

Toto naše úsilí je již staršího data, a na doklad toho citují ze své přednášky, kterou jsem měl v r. 1936 na ustavující schůzí Roentgen - klubu mladých lékařů a později otiskl ve věstníku československých lékařů, tato slova:

"V lékařství máme dnes krizi proto, že jsme na konci let, kdy lékař léčil propuklou nemoc a mírnil nemoc nemocného proto, že mu bylo nemocného líto, nebo že mu nemocný za to zaplatil, a na počátku doby, kdy lékař musí nemocného léčiti proto, že mu to přikazuje společnost, a kdy musí v zájmu celého tohoto lidského kolektiva pečovati také, jak jednotlivé členy tohoto kolektiva před nemocí chrániti."

Lékaři mohou pro úspěch národního pojištění vykonati velmi mnoho. Jejich přínos nebude omezen jen na stránku léčebnou, nýbrž bude se zračiti i jinde. Máme prostředky k tomu, abychom omezili nemocnost a prodloužili pracovní schopnost. Prodloužíme-li pracovní schopnost, uspoříme na invalidních a starobních důchodech. Lékaři jsou tedy nejen význačným činitelem v péči léčebné, ale i význačným činitelem hospodářským v národním pojištění. Za lékaře máme jen jednu žádost, aby jejich práce byla v národním pojištění respektována, aby nebyla administrativními formálnostmi ztěžována a aby byla také přiměřeně honorována. Budou-li lékaři spokojeni a budou-li pracovati s radostí, vykonají více, a vytvoří se tak prostředí, které bude prospívati všem.

Od národního pojištění si slibujeme vyrovnání sociálních rozdílů, zlepšení zdravotního stavu veškerého obyvatelstva a tím vytvoření všech předpokladů k tomu, aby v našem státě mohl býti lepší a radostnější život. Z toho důvodu budeme rádi hlasovati pro osnovu zákona o národním pojištění. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším rečníkom je pán posl. Horn. Dávam mu slovo.

Posl. Horn: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Lidově demokratická republika je republikou, v níž lid je sám sobě pánem a sám sobě hospodářem. V takové republice je lid nejen zdrojem veškeré moci ve státě, ale také jediným vykonavatelem této své lidové moci. Je to republika zbavená vlády kapitálu nad lidem, který krok za krokem dokazuje, že si umí lépe vládnout a lépe hospodařit než kapitalisté.

V lidově demokratické republice je největším statkem národa práce jednoho každého občana, práce celého národa. Předpokladem této práce je ovšem zdraví celého národa, neboť dobře a s úspěchem může pracovat jen zdravý občan a zdravý národ. Péče o zdraví národa, péče o zdraví každého občana, a to péče o jeho zdraví od kolébky až do hrobu je proto v lidově demokratické republice nedílnou součástí nezadatelných občanských práv a svobod. Zároveň je také péče o zdraví pracujícího občana i nedílnou součástí povinností lidově demokratické republiky vůči pracujícímu lidu, vůči každému pracujícímu člověku.

Také v sociální politice uplatňuje lidově demokratický pořádek svou nejzákladnější zásadu, že nedílnou a nerozlučnou součástí všeho pracujícího lidu jsou vedle dělníků také rolníci, živnostníci a inteligence a že i jim všem patří za poctivou práci poctívá odměna a spravedlivý podíl na právech a svobodách. Dělnická třída byla vždy pamětliva tohoto základního příkazu svého dějinného poslání, vyjadřovaného úsilím o vybojování a vybudování nového, lepšího společenského řádu nejen pro dělníky, nýbrž i pro všechny ostatní vrstvy pracujícího lidu. Uvědomovala si vždycky, že toto své poslání může naplnit jen tehdy, spojí-li do svého velikého zápasu proti společnému nepříteli, proti velkokapitálu, všechny lidové vrstvy společně po svém boku. Dělnická třída však zároveň hned od počátku třídních zápasů věděla, že aby se tato jednota všeho pracujícího lidu uskutečnila, musí učiniti všechno, aby se z přirozených spojenců dělnictva, z rolníků, živnostníků a inteligence, stali spojenci vědomí, a to ještě dříve, než z nich hospodářský vývoj kapitalistických výrobních poměrů ochuzováním, ožebračováním, vyvlastňováním suchou cestou, ničením jejich samostatných existencí učiní námezdně pracující proletáře, ba v dobách hospodářských krizí dokonce nezaměstnané proletáře. Proto již dávno bojovali dělníci nejen za své zájmy, nýbrž i za zájmy těchto pracujících vrstev, neboť jsou to zájmy totožné a nerozlučitelně spjaté se zájmy dělnickými. Úspěchy dělnické třídy byly proto také vždycky i úspěchy středních vrstev měst a venkova, stejně tak jako neúspěchy a porážky dělnictva měly vždycky zlé následky i pro ně a byly i jejich porážkami. Každý haléř větších mezd a platů, každé snížení cen, každé odlehčení berního útisku a každé sociální zlepšení bylo dobré nejen pro dělnictvo, ale měli z něho užitek i sedláci a řemeslníci i solidní obchodníci. Každý pokrok, každé právo a každá svoboda vybojovaná dělnictvem byla pokrokem, právem a svobodou pro všechen národ, pro všechen lid, i pro ně. Národní pojištění, které se dnes stává zákonem, je toho nejlepším dokladem. Všichni živnostníci stejně jako rolníci, kteří se dnešním dnem stávají podle zákona účastni tohoto velkého, na celém světě jedinečného zabezpečení každého našeho občana a celého národa celým národem, si uvědomují, že naše národní pojištění je výsledkem desítky let, téměř celé století trvajících těžkých, urputných zápasů od prvních dělnických podpůrných spolků přes sociální pojištění až k našemu dnešnímu pojištění národnímu. Kolik teklo krve, kolik bylo zničeno životů nejlepších z nejlepších příslušníků dělnické třídy, kteří se nesmrtelně zapsali do historie největší, nejopravdovější a nejhumánnější lásky k bližnímu, uskutečňované dnes národním pojištěním. Všechno to úsilí velkých přetěžkých zápasů a všechny ty nesmírné oběti celých generací vynaložila a přinesla dělnická třída nejen pro sebe, nýbrž i pro živnostníky a rolníky, pro inteligenci, pro všechen lid a celý národ.

Přijímajíce proto dnes své zabezpečení pro případ nemocí, invalidity, stáří a úmrtí národem, národním pojištěním, přijímají i živnostníci tuto sociální vymoženost naší národní revoluce z rukou dělnické třídy, z její práce, bojů a obětí jako projev solidarity za to krásné přirozené spojenectví, které se zkušenostmi společného postupu Národní fronty všeho lidu stalo spojenectvím vědomým a uvědomělým. A o toto vědomé a uvědomělé spojenectví, o svorný svazek živnostníků s dělníky, rolníky a inteligencí, o svazek Národní fronty se rozbily v únorových dnech úklady reakce a právě tímto vítězstvím jednoty lidu proti proradné a zrádné panské jednotě stává se i národní pojištění skutkem.

Je starou lidovou pravdou, že lid soudí každý politický režim podle toho, jak se lidu daří, a to platí především o živnostnících, neboť ti patří mezi soudnými lidmi k nejsoudnějším. Tak soudil živnostník předmnichovskou republiku podle kapitalistických poměrů, v nichž žil a živořil, zatímco velkokapitál žil a tyl na úkor lidu, i na jeho úkor z bezpracných zisků a nadzisků v konjunktuře i krizi. Republikou byl tehdy živnostníku lichvářský bankéřský úvěr - v roce 1937 činilo zadlužení živnostníků téměř 11 miliard Kčs - berní šroub, cenový diktát kartelů, bída a drahota, nezaměstnanost lidu a žebračenky, exekuce a statisíce úpadků. Taková byla republika v kapitalistických poměrech v očích lidu i v očích poctivých živnostníků, a jiná býti nemohla.

Jak jiná je i pro živnostníky naše nová lidově demokratická republika! Je to republika už teď slušných výdělků, bez exekucí a bez úpadků, republika daňových úlev, republika jednotné živnostenské daně a nyní i pro živnostníky republika národního pojištění.

Živnostník už přestal být v naší lidově demokratické republice chudým příbuzným velkokapitálu, ale v bratrském svazku Národní fronty je s ostatním pracujícím lidem rovný s rovným. Národní pojištění je toho nejlepším dokladem.

A budiž zejména zdůrazněno toto: Předmnichovská republika byla cynickým výsměchem živnostníkům; v roce 1925 odhlasovala sněmovna zákon č. 148 o sociálním pojištění osob samostatně výdělečně činných, který však pro sabotáž tehdejších držitelů moci, bankéřů, kartelářů a velkostatkářů v platnost nikdy nevešel. Ti ovšem sociální pojištění nepotřebovali, ti se dovedli jinak pojistit. Naše nová lidově demokratická republika, toť odstranění tohoto výsměchu a jím spáchané křivdy, toť uskutečnění spravedlivého a oprávněného požadavku živnostníků, aby i o ně, o jejich rodiny bylo v nemoci, ve stáří a při úmrtí postaráno a aby nebyli národu na obtíž.

Národním pojištěním zbavujeme živnostníky šílené touhy jednotlivců stát se kapitalisty, neboť to byla v kapitalistických poměrech jediná záchrana ze šíleného strachu širokých živnostenských vrstev, že z nich kapitalisté učiní ožebračené a zproletarisované dělníky. Národním pojištěním bude o ně postaráno v invaliditě i ve stáří a po jejich úmrtí bude postaráno i o jejich vdovy a sirotky a nemocenským pojištěním budou zabezpečeni v případě nemoci. Padá přízrak žebrácké mošny a také oni budou žíti lépe a veseleji.

Národní pojištění je tak zároveň výrazem vděčnosti národa vůči těm přečetným přestárlým živnostníkům, kterých pracuje v pozdním věku do úpadu na národa roli dědičné v poměru k ostatním vrstvám lidu velmi mnoho, přemnoho. Budiž jim za to zasloužený dík, vyjádřený sociálním důchodem národního pojištění.

Národní pojištění zabezpečuje sociální a zdravotní ochranu všech pracujících vrstev našeho národa i jejich rodinných příslušníků. Důchodové národní pojištění, kterým bude celý národ pod penzí, vstoupí v platnost již od 1. října 1948.

Nemocenské pojištění pro živnostníky bude zavedeno teprve od 1. ledna 1950, protože nemáme ještě dost lékařů, zdravotního personálu, nemocničních lůžek a léčebných ústavů. Kdybychom uvedli národní pojištění nemocenské pro živnostníky a zemědělce ihned v život, nemohli bychom jim poskytnout taková zdravotní zabezpečení, jaká jim chceme a musíme dát, aby si přišli na své. Chceme, aby se jim dostalo, když budou platit, více než řádné protihodnoty, a do prvního ledna 1950 vybudujeme dostatečnou síť lékařů, ambulatorií, ústavů a jiných zařízení. Příslušníci středních vrstev měst i venkova vyhledávají dosud lékaře až teprve, když už mají smrt na jazyku, a ani tehdy ještě ne vždycky, protože to stojí peníze, které nemají. Když budou platit, budou žádat také lékařské ošetření pro své děti, rodiny i pro sebe zavčas. Budou mít na to plné právo a je to v zájmu národa. Chceme toho dosáhnout, ale musíme se postarat, aby ještě dříve, než budou platit, byla všechna léčebná zařízení vybudována tak, aby na lékařskou a léčebnou pomoc nemuseli čekat, nýbrž aby se jim této pomoci dostalo v dalším vývoji národního pojištění i předem. Nechceme pečovat o pracujícího člověka až když je nemocný, nýbrž chceme nemoci u zdravého člověka předcházet.

Osob samostatně hospodařících, t. j. zemědělců a živnostníků, bude národní pojištění zahrnovat asi 1 a půl mil. lidí, jen živnostníků samých skoro půl milionu. Zároveň se bude národní pojištění vztahovat i na spolupracující členy jejich rodin, kterých je asi 600.000.

Jen na sociální dávky důchodového (pensijního) pojištění budou pro osoby samostatně hospodařící, t. j. pro zemědělce a živnostníky, vynaloženy už v prvním roce tři miliardy Kčs. Budou vyplaceny na tak zvaných sociálních důchodech přestárlým, invalidním, práce neschopným živnostníkům a zemědělcům, aniž cokoliv na pojištění zaplatili. Zmizí tedy z našich vesnic tíživé výměnky, odstraníme nedůstojnou chudinskou péči, a živnostníci už se nemusí obávat, že za svou poctivou práci budou na stará kolena na obtíž veřejné milosti. Sociální důchod bude činit 8.400 Kčs ročně, zvýšených o příplatek na ženu a děti.

Nemocenské pojištění přinese na dávkách osobám samostatně hospodařícím hned v prvním roce účinnosti 4 miliardy Kčs. Obě tyto částky, celkem 7 miliard, ukazují samy už veliký sociální dosah národního pojištění.

Řemeslníci a obchodníci po příkladu dělníků sváděli již celá desítiletí boj o své sociální a zdravotní zabezpečení. Již v roce 1904 byl ve vídeňském parlamentu předložen Beckův návrh, ale k jeho projednání nikdy nedošlo. V roce 1925 československý parlament dokonce schválil zákon o sociálním pojištění osob samostatně hospodařících, ale kapitalisté uskutečnění tohoto zákona zmařili. To je nejlepším důkazem toho, co mohli živnostníci od kapitalismu očekávat.

V roce 1920 byly sice zřízeny mistrovské pokladny pro případ nemoci, jichž by o asi 62, ale tyto mistrovské pokladny nesplnily svou funkci a ani ji dokonale plnit nemohly. Nacisté je zrušili a vytvořili z nich soukromé pojišťovny, které byly nyní sloučeny v jednu pojišťovnu nemocenského soukromého pojištění, která je též znárodněna. Bude vykonávat svou funkci až do 1. ledna 1950, kdy bude zavedeno nemocenské národní pojištění. Kromě toho si vytvořili řemeslníci a obchodníci různé pensijní fondy, o jejichž působnosti a formě bude rovněž v nejbližší době rozhodnuto.

O zájmu živnostníků o důchodové a nemocenské pojištění svědčí to, jak se sami dávali dobrovolně pojišťovat. Ve Smluvní nemocenské pojišťovně - národním podniku je 260.000 pojištěnců. U Všeobecného pensijního ústavu pokračuje dobrovolně v pojištění na 30.000 osob, u Ústřední sociální pojišťovny rovněž přes 30.000 osob. Jsou to živnostníci, kteří si tak udržují svoje zákonné nároky, kterých nabyli, když ještě byli zaměstnanci. Tito pojištěnci vcházejí do nového národního pojištění a budou okamžitě požívat plných výhod důchodového pojištění.

V závěru budiž znovu připomenuto, že živnostníci vděčí za své dnes uzákoněné důchodové i nemocenské národní pojištění revolučnímu odborovému hnutí, které se na svém památném únorovém sjezdu postavilo proti všem reakčním sílám, jež uskutečnění národního pojištění brzdily, a prosadilo požadavek národního pojištění. Budiž tedy pro věčnou paměť poznamenáno, že to byli mluvčí dělníků, kteří tak prosadili uskutečnění tohoto velikého zákona i v zájmu živnostníků jednak vůbec, jednak tak brzy a rychle. Každý poctivý živnostník zároveň také oceňuje velikou zásluhu předsedy vlády Klementa Gottwalda a komunistické strany Československa o to, že šťastným vyřešením vládní krize stává se národní pojištění skutkem a že se živnostníkům dostává stejného zabezpečení národem jako všem ostatním vrstvám pracujícího lidu. Jako všechny tyto vrstvy jsou národu a vlasti vděčni i živnostníci, kteří prokáží svou vděčnost jako všechny ostatní vrstvy prací a budovatelským nadšením. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Dávam slovo ďalšiemu rečníku, panej posl. Jungwirthovej.