Jde zde o velmi početnou kategorii živnostenskou. Jenom řemeslníků je v historických zemích asi 190.000, kteří jsou začleněni do Svazu řemesla. Dosud tito řemeslníci jenom v historických zemích platí na pojištění nemocenské, invalidní a starobní, na příspěvku k účelovému jmění pro včleňování do práce a na příspěvku na úhradu rodinných přídavků za 390.000 dělníků a učedníků okrouhle 1.850 mil. Kčs. Z toho připadá na zaměstnance asi 700 mil. a na zaměstnavatele asi 1.150 mil. Kčs.

Od 1. října t. r. bude provedena podle tohoto zákona také nová úprava příspěvků. Poněvadž v řemesle jde převážně o zaměstnance dělnické, zvýší se příspěvky připadající na zaměstnance asi o 20 %. Zaplatí tedy pravděpodobně zaměstnanci pojistného ročně 850 mil. a zaměstnavatel za tyto zaměstnance 1.330 mil. Kčs. K této částce přistoupí ovšem další částka 670 mil., které zaplatí řemeslníci sami za sebe.

Bude to tedy úctyhodná položka asi 2.750 mil., která se zde odčerpá z důchodů řemeslnických pracovníků. Až vejde v platnost nemocenské pojištění, zvýší se ještě příspěvky o 450 mil., takže dne 1. ledna 1950 bude řemeslo odváděti na příspěvcích více než 3 miliardy. Podnikatelé sami zaplatí tedy na své pojištění pravděpodobně 1.120 milionů. Zajisté, že tyto příspěvky budou se jim vracet jednak ve formě důchodů, jednak v lékařském ošetření, lécích a ostatních dávkách.

Osnova přiznává starobní důchod osobám v 60 letech, jestliže alespoň 15 let byly pojištěny. Tato podmínka se tedy bude pravidelně vztahovat pouze na osoby v zaměstnaneckém poměru, nikoliv na živnostníky samé. Domnívám se však, že zásluhou sociálních opatření, hygieny a vyšší životní úrovně lidí zvýší se poměrně lidstvu věk a také pracovní schopnost neskončí v 60 letech. Zdá se mi dost odvážné v dnešní době, kdy je potřeba tolik práce, poslati lidi v 60 letech do penze. Šedesátiletý dělník, jakých je dnes asi 80 - 100 tisíc, je právě velmi dobře kvalifikován, je výkonný a disciplinovaný. Odejdou-li tito lidé do penze, vzniknou velké těžkosti. Je nám proto sympatické, že i starší 60 let mohou setrvati v práci a že budou za to odměněni progresivně rostoucími zvyšovacími částkami. Člověk, který je v plné pracovní síle - a to ještě v 60 letech velká většina je - nemůže se také dobře s penzí smířit.

Nikdo neví, kolik bídy je mezi přestárlými a z práce vyřazenými řemeslníky. Velmi často se veřejnost dívá na živnostníka jako na kapitalistu, ale nejméně 75 % těchto osob je skutečnými proletáři. Na svoji samostatnost doplácejí houževnatou prací, která jim velmi často nezaručuje ve stáří klidný odpočinek. Měl jsem příležitost ve Svazu řemesla vidět žádosti o sociální podporu lidí, kteří do 70 let pracovali a na stará kolena opravdu neměli kde by hlavu složili a čím život uhájili. Ministerstvo průmyslu věnovalo sice 41/2 milionu Kčs řemeslníkům přestárlým, ale tato částka samozřejmě daleko nestačí k zajištění přestárlých a práce neschopných. Proto tím více musíme vítat tento zákon, neboť i malá penze, která se zajišťuje jako sociální důchod, pozdvihne neobyčejně postavení starých živnostníků.

Musíme bohužel přiznat, že v mnohých rodinách nebylo s takovým přestárlým dědečkem dobře zacházeno, že jeho stáří bylo cestou utrpení. Tento stařeček, který dostane napříště každého měsíce svých 700 Kčs, bude míti i v rodině docela jiné postavení a nejen hmotný, ale i mravní užitek z tohoto důchodu.

Prvá republika neměla zájmu na uskutečnění národního pojištění. To proto, aby kapitalistické strany měly tady ještě politickou oporu v některém stavu, když samy byly početně slabé. Živnostníků bylo zneužíváno jako žoldnéřů kapitalistů. Proto se nesměli zatím existenčně zajistit, aby zde byla nějaká vrstva, která je nespokojena a v níž je možno lovit.

Národní pojištění bude mít nejen velký odraz národohospodářský a sociální, nýbrž i mravní. Nebude už ubohých výměnkářů a žebráků, nýbrž celý národ bude stát v každé chvíli na pevné existenční bázi. Bude to mít zajisté odraz i v tom, že děvčata nebudou toužit, aby se mohla vdát pouze za "pána pod penzí". Lidé, kteří se vyučili řemeslu, a dobře se mu vyučili, opouštěli pod tlakem všech těchto okolností své zaměstnání a hlásili se do služeb veřejných, ovšemže na místa nejpodřadnější a špatně honorovaná. Byli to vrátní a zřízenci a celá řada jiných nižších veřejných zaměstnanců, kteří šli sloužit za mnohem nižší plat, jen aby byli existenčně zajištěni pro stáří, zajištění pro sebe i pro své rodiny. Někdy se zdálo, že celý náš národ chce se stát jenom veřejnými zaměstnanci, ačkoliv jeho příslušníkům kynula jiná a lepší budoucnost při přímém tvoření statků. Musí tedy být naší velkou snahou abychom na nejnutnější míru omezili všechny síly administrativní a zaměřili pokud možno nejvíce své síly k tomu, aby co nejvíce lidí bylo zapojeno do práce přímo tvořící statky. Národu se nedaří dobře podle toho, kolik se udělá návštěv a vyřídí spisů, nýbrž podle toho, kolík vypěstuje obilí, dobytka, vyrobí látek, železa atd. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Osnova je dílem socialistů, všechny vrstvy jsou v ní zahrnuty. Mohou děkovat pouze této avantgardě proletariátu, která se svým požadavkem přišla, o něj trvale usilovala a nakonec jej dovedla také prosadit. Vrstvy nesocialistické byly příliš málo odvážné, aby dovedly usilovat a bojovat houževnatě a přinášet také oběti za své požadavky. Bylo to pod jejich důstojnost, aby se organisovaly na moderní, pokrokové a socialistické základně - tak se alespoň domnívaly - a doplácely na to celou svou životní úrovní, rodinným životem a spolu pomohly stát napadat a přivádět do velkých konfliktů, krizí a nezaměstnanosti i válek.

Nebylo by moudré, abychom zapírali, že náš stát má také třídní charakter. Zajisté, že má. Je to však charakter státu, který má jediný zájem: prospět všemu pracujícímu lidu; lidem, kteří jsou platnými kolečky v lidské společnosti a nikoliv jeho parazity. Je tedy naprosto odlišný od takové společnosti, která si říká, že nezná tříd, ale ve skutečnosti byla společností nejtřídnější; byly to ovšem třídy úzké a tenké, které vlastnily výrobní prostředky, tedy kapitalismus.

Lze právem předpokládat, že sociálním zajištěním osob samostatně pracujících, zemědělců, řemeslníků a obchodníků, změní se také jejich poměr k soukromému majetku a jeho nadměrnému shromažďování. Shromažďování velkých majetků mělo v základě dvě hnací síly: pud zachování rodu, t. j. zajištění rodin a jejich existence, a potom touhu po moci. Lidé ve své zaslepenosti přeháněli toto zajištění rodiny, a touha po moci byla u mnohých bezmezná. Za éry kapitalistické se uplatnění moci získávalo prostřednictvím majetku a bylo mu úměrné. Za socialistického režimu prvá touha bude ukojena kolektivním zajištěním a právem na práci a podporu v době nemoci a stáří. Touha po moci bude v socialistické společnosti nahrazena touhou po tvůrčím uplatnění ve prospěch národa. Změní tedy socialistické zákonodárství celou mentalitu učení a lidstvo učiní mravnějším, spravedlivějším a tím také šťastnějším.

Vítám proto jménem klubu čs. soc. demokracie celou osnovu a považuji ji za veliké dílo, na kterém se mohou národy celého světa poučit. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Sova, ktorému udeľujem slovo.

Posl. Sova: Pane předsedo, slavná sněmovno!

Odpovědní představitelé čs. strany lidové jasně prohlásili, že se stavějí za budovatelský program vlády Klementa Gottwalda a že se strana vrací k svému původnímu křesťansko-sociálnímu programu. Křesťansko -sociální program znamená spravedlnost pro všechny, t. j. spravedlivé rozdělení všech statků a zabezpečení slušné existence všemu obyvatelstvu republiky. Proto vítá strana lidová vládní návrh o národním pojištění, který bude bezpečnou oporou všemu pracujícímu lidu.

Zákon o národním pojištění, jediný svého druhu, uskutečňuje křesťansko-sociální program, a pro opravdového, upřímného křesťana je věcí samozřejmou, že má být poskytnut důchod lidem, kteří se octnou v neštěstí v důsledku invalidity, nemoci nebo stáří, a že sociálně bude zabezpečen též zemědělec a živnostník. Jedním z hlavních příkazů křesťanství je pečovat o nemocné, starat se o sirotky a vdovy a poskytovat ochranu a pomoc chudým. Na těchto zásadách byla budována celá křesťanská charitativní péče.

Již v dávném středověku byly to kláštery a různé řehole, které budovaly nemocnice, sirotčince a starobince. Tato péče o nemocné, osiřelé a přestárlé osoby byla hlavním účelem církevních řádů a mnoho řeholníků a řeholnic zasvětilo celý svůj život těmto úkolům. Pozdější doba v důsledku rozvoje živnostenského, obchodního a průmyslového podnikání zároveň se vznikem tovaryšstev, společenstev a gremií přináší v oboru sociální péče nové uspořádání charitativní péče. Jednotlivá společenstva nebo tovaryšstva sdružují podpůrné fondy pro podporování nemocných nebo chudých členů a celá tato péče se zakládá na principu křesťanské solidarity. Teprve v druhé polovině minulého století stává se sociální péče též předmětem zájmu státní správy.

Od r. 1854, kdy bylo uzákoněno první povinné pojištění u bratrských nemocenských pokladen, jsme svědky, že sociální péči věnuje stát stále větší a větší pozornost. Všeobecnější je již zákon z roku 1888 o dělnickém nemocenském pojištění a od té doby můžeme sledovat opravdu rozvoj myšlenky sociálního pojištění. Jednak se tak děje svépomocnými akcemi, které mají všeobecnou tendenci zlepšovací. Z významných těchto opatření zvláště nutno upozorniti na zákon o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců z r. 1906. V prvé republice byl uzákoněn zákon č. 221 z r. 1924, kterým bylo zavedeno povinné invalidní a starobní pojištění pro dělnictvo, a v r. 1925 byl zřízen Léčebný fond veřejných zaměstnanců. Ovšem že všechny tyto akce sledující sociální zabezpečení pracujících, se ubíraly různými cestami, a proto bylo jasné pro každého, kdo se vážně zabýval otázkou sociální péče, že nutně musí dojít k určitému usměrnění sociálního pojištění. Zde považuji za nutné poukázati na to, že princip jediného nositele pojištění tak, jak je navrhován v osnově zákona o národním pojištění, odpovídá zásadnímu nazírání představitelů vedení čs. strany lidové.

V prvé republice bylo pojištěni roztříštěno na veliký počet různých nositelů. Třídění bylo prováděno stavovsky; byly zvláštní pokladny pro dělnictvo, zvláštní pro zemědělce, zvláštní pro soukromé zaměstnance, a ti se pak ještě dělili podle různých oborů povolání, takže zde vládl naprostý chaos.

Naší zásadou bylo, je a zůstane, že sociální pojištění má býti soustředěné, neboť jedině tím, když rozložíme pojistná rizika na větší počet zúčastněných osob, dostaneme bezpečnější a spolehlivější základnu pro provádění sociálního pojištění.

Tato okolnost nám byla dostatečně známa, a proto již tehdy hlásal dnešní ministr dopravy A. Petr zásadu, že veřejnoprávní sociální pojištění nemá býti tříštěno, nýbrž scelováno. Proto také v jeho iniciativním návrhu z 15. prosince 1930, tisk 871, byl navržen jednotný nositel soukromo zaměstnaneckého nemocenského pojištění a v důvodové zprávě k tomuto iniciativnímu návrhu se uvádí, že sloučení soukromo úřednického nemocenského pojištění je pouze prvním krokem k sjednocení sociálního pojištění vůbec.

To, co zde uvádím, je jasným důkazem, že naše strana, pokud se držela původního svého křesťansko-sociálního programu, shodovala se naprosto s nazíráním socialistických stran na problémy sociálního pojištění. Jestliže dnes předkládá vláda sněmovně návrh, aby byl vybudován jednotný nositel veškerého sociálního pojištění, pak se splňuje to, po čem jsme dávno volali.

Nechci se podrobně zabývati náplní zákona, jsou zde povolanější činitelé, kteří podají výklad o tom, co národní pojištění bude poskytovati.

Jak jsem se již v úvodu zmínil, je vlastně celé národni pojištění praktickým uskutečňováním křesťanských zásad. Péče o nemocné, poskytování pomoci jak peněžité, tak i léčebné péče i peněžité výpomoci při úmrtí je v plném souhlasu s naším nazíráním na uspořádání lidské společnosti stejně jako zabezpečení práce neschopných starobním nebo invalidním důchodem nebo zabezpečení vdov a sirotků.

Zákonem nově zavedený sociální důchod znamená vpravdě revoluční zvrat v uspořádání dnešní společnosti, neboť tímto opatřením se přiznává každému občanu republiky právo na zabezpečení v případě pracovní neschopnosti.

Jsem přesvědčen, že toto opatření, které se týká především osob dosud nepojištěných, t. j. zemědělských pracovníků a živnostníků, bude s povděkem přijato širokou veřejností.

Pokud jde o nemocenské pojištění, jak je v osnově zákona uvedeno, dovoluji si připomenouti, že všechny časopisy konstatovaly, že dávky nemocenského pojištění v národním pojištění budou odpovídati úrovni dnes nejlepšího pojištění soukromých zaměstnanců.

Konstatuji, že návrh zákona na nemocenské pojištění soukromých zaměstnanců byl předložen v prosinci 1930 dnešním ministrem dopravy A. Petrem, jako iniciativní návrh. A v tomto návrhu A. Petra již tehdy byly navrženy nejmodernější zásady nemocenského pojištění. Především je to svobodná volba lékaře, která umožňuje pojištěnci, aby vyhledal lékařské ošetření u lékaře, k němuž má důvěru. V tomto návrhu se zákonem zaváděla povinná ústavní péče a zvláštní léčebná péče, jako léčení v lázních, sanatoriích a pod. Proto právem prohlašuji, že zásady, na nichž je vybudováno nemocenské pojištění v předložené osnově zákona, byly prosazovány naší stranou již v první republice.

V závěru mohu prohlásiti jménem klubu poslanců čs. strany lidové, že předložená osnova zákona o národním pojištění ve svém celku uspokojuje a je velkým pokrokem v našem sociálním zákonodárství.

Její předností je podstatné zjednodušení tím, že se buduje jednotný nositel, a sociální spravedlnost je vyjádřena tím, že všem pojištěncům přiznávají se nejen stejné povinnosti, ale i stejné nároky.

Díváme-li se na celý problém sociálního pojištění s hlediska pracujícího lidu, pak musíme doznati, že jde o věc dobrou, že vypracování osnovy bylo věnováno tolik péče, jak toho celá věc zasluhuje. Měl jsem možnost sledovati činnost jednotlivých komisí a vím dobře, že v těchto komisích nerozhodovala politická příslušnost, ale zdatnost a odbornost.

S tohoto místa je nutno také poděkovati co nejvřeleji ÚRO, která tak vehementně usilovala o uskutečnění národního pojištění a jeho urychlené uzákonění.

Objeví-li se později, až bude národní pojištění prakticky prováděno, určité obtíže, je zde vždy dána možnost odstraniti nedostatky, ale hlavní věc je, že se s ním již začíná a že byl položen pevný základ k sociální bezpečnosti všeho pracujícího lidu.

Mám upřímnou radost, že naše strana mohla na tomto šlechetném díle spolupracovati. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalej je ku slovu prihlásený pán posl. dr. Kácl. Dávam mu slovo.

Posl. dr. Kácl: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Na sklonku svého funkčního období projednává ústavodárné Národní shromáždění jednu z nejdůležitějších a nejvýznačnějších osnov, jaké kdy v této zasedací síni byly vůbec projednávány. Není významnějšího zákona mimo znárodňovací dekrety presidenta republiky a zákon o nové ústavě našeho státu nad zákon o národním pojištění. Veliká řada řečníků, kteří promluvili k této osnově, svědčí o tom, že jsme si toho všichni vědomi a kladné stanovisko všech, kteří se účastní této debaty, svědčí o tom, že je zde skutečně upřímná snaha a skutečná vůle vytvořiti v tomto státě společenství rovných lidí a vybudovati skutečnou hospodářskou a sociální rovnoprávnost.

Když jsme si v květnu 1945 naměřili svoji cestu k socialismu, museli jsme si býti všichni vědomi, že základním předpokladem toho, abychom se k socialistickému zřízení skutečně dostali, je právo všech lidí na práci, na spravedlivou mzdu a také právo na zajištění v případě stáří, invalidity a nemoci. Poslední otázku řeší právě národni pojištění. Řeší-li ji naprosto uspokojivě a ideálně, to nemůžeme dnes říci, to poví teprve budoucnost, avšak jedno víme, že nejlepší odbornici, praktici i teoretici se pokusili vytvořiti takový zákon, aby byl co nejdokonalejší.

Nechci se v tomto svém krátkém komentáři zabývati všemi problémy, které národní pojištění řeší. Nebudu se zabývati organisací a administrativou národního pojištění, nebudu se zabývati jeho hospodařením, i když jsem si vědom veliké důležitosti těchto věcí; chci se dotknouti jenom oné složky národního pojištění, která se zabývá otázkami zdravotnickými. Budiž zdůrazněno, že důležitost této složky - i když ne vždy a ne všichni její význam dosti chápeme - byla alespoň formálně podtržena tím, že zpravodajem o zákonu byl kolega, který je ve svém civilním povolání lékařem, a že ze čtyř poslanců - lékařů, členů této sněmovny, tři se zúčastnili rozpravy o zákonu.

Za československé lékaře jsme oprávněni prohlásiti, že stanovisko lékařů k národnímu pojištění je bezvýhradně kladné a že lékařstvo učiní podle svých sil vše, aby národní pojištěni splnilo své poslání. I když nebyla splněna všechna přání a všechny požadavky lékařů, kvitujeme s povděkem, že přece jen v zákoně byl lékařský živel určen jako spolurozhodující a že všude tam, kde je řízení svěřeno několika ředitelům, je vždy pamatováno na lékařského ředitele jako vedoucího činitele léčebné složky národního pojištění.