V národním pojištění přijímáme zásadu, že i osoby po prvé do pojištění nastupující a zařazené neplatí jen příspěvky, že však jejich pojištění hned od počátku je provázeno i výplatou důchodů osobám nově do pojištění pojatým. Je samozřejmé, že zásada pojistné reservy a úrokového výnosu bude mít pro národní pojištění pouze druhořadý význam. Bude spíše představovat jistý způsob zabezpečení pro případ nepředvídaných výkyvů hospodářských a sociálních. Proto také reserva nastřádaná v průběhu let je odborníky u pojištění krátkodobého předpokládána pouze na 2,5 miliard, u pojištění důchodového jako trojnásobek roční výplaty. Na rozdíl od dřívějšího systému kapitálového výnosu bude nyní stát ve formě výpomoci přispívat na úhradu nákladů pojištění národního.

V košickém vládním programu jsme byli zaměřeni dokonce mnohem dále než navrhovaný zákon připouští. Veškeré výdaje národního pojištění měly být hrazeny ze státního rozpočtu. Svědčí o uvážlivosti dobrého hospodáře, když odborníci uznali, že za dané situace nelze tento socialistický ideál okamžitě realisovat. Proto musíme vítat zásadu, že všichni pracující podle svých výdělkových předpokladů přispívají na ty, kteří bez vlastní viny pracovat nemohou. Opouštíme právem principy zásluhy, výše a délky pojištění a budeme všichni přispívat podle svých možností s vědomím, že větší část dáváme druhým. To je onen velký mravní moment, který bude nutno stále a stále zdůrazňovat. Pojistné přestává mít ráz pojistného ve starém slova smyslu a stává se fakticky sociální daní, usměrňující spravedlivější distribucí národního důchodu. Generace pracujících přispívá na zvýšenou životní úroveň nepracujících a přejímá tím na sebe závazek mnohem vyšší než kterákoli pracující generace kdykoli předtím. Její ušlechtilá oběť nemůže však jít na vrub životní úrovně této generace.

Z toho však vyplývá další úkol pro celé naše hospodářské a sociální zaměření, úkol rozhodující. Musíme na všech úsecích lidské činnosti pracovat více, hospodárněji a také kvalitněji. Bez splnění tohoto předpokladu bychom své národní pojištění neudrželi na výši, kterou zákonem zajišťujeme a museli bychom jít nezbytně nazpět.

Závazek státu - poměrně značný - je však únosný, když si uvědomíme, že odpadá chudinská péče, výplata starobních podpor, přídavky k dnešním důchodům a mnohé úkoly, které za stát přejímá krátkodobé pojištění národní. Národní pojištěni důchodové bude mít také své důsledky, pokud jde o spoření a složení spotřeby statků spotřebních. Rovnocenné zabezpečení osob samostatně výdělečně činných ve stáří a předčasné pracovní neschopnosti přidá právě této skupině pracujících pocit životní jistoty. Tato skutečnost nesporně povede především k oživení a vzestupu výroby životních statků spotřebních - a co je důležité konstatovat - povede určitě ke snížení spořivosti. Jestliže dosud činí úspory asi 12 % národního důchodu a uvážíme-li, že podstatně stoupne výdaj pojištěnců na národní pojištění, bude třeba hledat úspory formou nového daňového systému a regulaci statků spotřebních. Právě v tomto úseku se ukáže, jak ruku v ruce s plánováním sociálním musí důsledně postupovati záměrné plánování hospodářské tak, aby oběti, přinášené celku, byly u jednotlivců vyváženy a ve svých důsledcích neohrozily celek.

Skutečnost, že tímto zákonem vytváříme jednotné typy pojištění krátkodobého, dlouhodobého i úrazového, sloučené v organický celek, musí vésti ve své výslednici, až překonáme počáteční obtíže, k podstatným úsporám správním, za předpokladu, že bude organisace jednoduchá a účelná. Věřím, že právě tady národní pojištění může dát příklad, který bude postupně akceptován jinde, především ve veřejné správě i ve znárodněné, podnikání.

Zdánlivě dáváme více, než můžeme okamžitě unésti. Zvláště v sektoru pojištění nemocenského dostávají pracující lidé Československa pojištění opravdu příkladné, pro které stěží najdeme obdoby ve světě. Toto krásné dílo zavazuje nejenom ty, kteří je budou provádět, ale především také ty, kteří z něho budou míti prospěch. Nesmí se proto stát, jak tomu bývalo často v minulosti, toto pojištění předmětem sobecké spekulace pojištěnců. Nesmí platit zištná zásada, že musím z pojištění dostat domů nejméně to, co jsem do něho dal. Právě tady nás čeká veliký úkol výchovný, nechceme-li se dočkati rozčarování.

V pojištění důchodovém považuji za nejkrásnější gesto pracujících, že zvedají sociálním důchodem z ponížení chudoby a životní beznaděje právě ty, kteří dříve z těch nebo oněch důvodů byli z dobrodiní pojištění vylučováni. Nutno přiznat, že zabezpečení této veliké skupiny bylo umožněno především obětí generace pracujících a omezením některých výsad, které s sebou přinášel historický vývoj. Je však třeba přiznati, že přechodná ustanovení zlepšují důchody, které dosud jsou podle starých předpisů a že teprve příští důchodci budou posuzováni podle směrnic nových. Rád konstatuji, že odborná komise se vyhnula všem tvrdým opatřením unifikačním, která by mohla vyvolávati pocit křivdy, a že přechod do nové soustavy národního pojištění může být přijímán bez jakýchkoliv rekriminaci.

Ústavodárné Národní shromáždění dnes nebo zítra přistoupí k hlasování s vědomím, že dává československému pracujícímu lidu zákon dobrý, hospodářsky i sociálně uvážený, jehož provádění umožní zabezpečení všech, kteří budou potřebovat pomoci lidské společnosti. Je to dílo lidské solidarity, dílo poctivě socialistické, a proto klub mé strany bude rád pro tento zákon hlasovat. (Potlesk.)

Podpredseda Polák: Ku slovu je ďalej prihlásený p. posl. dr. Berák.

Posl. dr. Berák: Pane místopředsedo, slavná sněmovno, dámy a pánové!

Zákon o národním pojištění představuje historické dílo, kterým vláda obrozené Národní fronty Klementa Gottwald a plní úkoly, dané v košickém vládním programu. Již článek XIV. košického programu obsahoval slib vlády, že se bude starati, aby všichni pracující byli zabezpečeni pro případ nezaměstnanosti, nemoci, úrazu, invalidity a stáří a aby tato péče byla postupně rozšiřována také na osoby samostatně činné. Teprve ústavodárnému Národnímu shromáždění bylo dopřáno, aby přijalo historický zákon o národním pojištění. Po uzákonění národního pojištění postaví se Československo do popředí států sociálně pokrokových vedle bratrského Sovětského svazu. Dosavadní úroveň sociálního pojištění byla všeobecně nízká. Kromě toho v sociálním pojištění často ani nedošlo k tomu, aby byly vypláceny nejvyšší důchody, které zákon předvídal. Dosavadní úhradové soustavy vázaly totiž dosud dosažení nejvyššího důchodu na dlouhou dobu pojištění. Počáteční důchody byly při výpočtu sociálních důchodů určovány nízkými výměry. Teprve pro pojištěnce, kteří setrvali v pojištění dlouhý čas asi 4 desetiletí, mohly vyplynouti důchody příznivější. Bylo to zaviněno tím, že při výpočtu sociálních důchodů se zdůrazňoval význam zvyšovacích částek. Ty pak závisely jednak na mzdové třídě, jednak na době, po kterou trvalo pojištění. Dosavadní úhradová soustava zdůrazňovala jednak prvky nuceného spoření, jednak prvky pojištění a tato soustava vedla ke značné akumulaci jmění, které svým výnosem mělo vždy více přispívat k tomu, aby se zvýšily příjmy sociálního pojištění.

Po uplynutí 4 až 5 desetiletí mělo být dosaženo tzv. rovnovážného stavu. V této době měl pak býti nastřádaný výnos reserv takový, aby asi 40 % úhrady důchodů opatřilo se výnosem úroků, 60 % pak z pojistného. Víme ovšem velmi dobře, že skutečný vývoj způsobil, že zvyšovací částky se vždy znehodnocovaly, čímž byl zmařen význam, který byl jimi sledován. Úrok po všeobecném poklesu úrokových sazeb ztratil v podstatě svůj význam jako pramen příjmů sociálního pojištění. Měl ostatně pro sociální pojištěni naprosto jiný význam v době, kdy sociální pojištění bylo záležitosti jen několika vrstev národa.

Jestliže dnes jsme se rozhodli, že změníme sociální pojištění v pojištění celého pracujícího národa, není možno placení úroků přesunovat na někoho jiného než opět na týž kolektiv pracujícího národa. My naopak chceme hned při samém počátku účinnosti nového zákona o národním pojištění rozdělovati na sociálních důchodech vše, co se vybere jak na státním příspěvku, tak i na pojistném.

Naopak pro skupiny obyvatelstva, které budou nově pojaty do národního pojištění, nebude toto pojištění znamenat a na samém počátku jenom placení pojistných prémií, nýbrž přinese také výplatu sociálních důchodů příslušníkům těchto vrstev. Reservy, které nicméně budou shromažďovány v národním pojištění, budou míti příště povahu zabezpečovací, aby nebylo nutno sahati ke zvyšování pojistného při jakémkoliv hospodářském pohybu, při neočekávaném prodloužení lidského věku, při nepříznivém vývoji invalidity a podobně. Budou sice sloužit tomu, aby se jimi dosáhlo úrokového výnosu, ale význam tohoto výnosu bude jenom podružný a jeho poměrný podíl v rámci hospodářství národního pojištění se sníží.

Výše důchodu v nové úhradové soustavě bude mnohem méně závislá na době trvání pojištění. Sociální důchod se bude skládat jednak z pevné základní částky, která představuje sociální minimum, jednak z částky, která bude vypočtena podle dosaženého pracovního důchodu. Rozdíl mezi nynějším důchodem a důchodem nejvýše dosažitelným se sníží přibližně na necelý dvojnásobek - dosud to byl čtyřnásobek.

Podle citovaného již čl. XIV. košického programu měly být výdaje na sociální pojištění všeho druhu hrazeny v rámci státního rozpočtu. Tento požadavek nemůže být dosud splněn, a to z mnoha důvodů. Především dosavadní forma úhrady pojistnými prémiemi placenými zaměstnavateli i zaměstnanci se příliš hospodářsky vžila, takže přechod k jiné úhradové soustavě, kde by náklady sociálního pojištění byly hrazeny výlučně státním příspěvkem, by patrně způsobil mnoho obtíží a nesnází. V řízené mzdové politice i v cenové politice se totiž s tímto pojistným počítá. Mimo to nejen letošní, ale také příští rozpočty budou ještě zatíženy mimořádnými výdaji, které souvisí s likvidaci následků poslední světové války. Na druhé straně odpadne však státu po zavedení národního pojištění mnoho výdajů, které má dnes. Odpadne výplata starobních podpor, státních přídavků k dosavadním důchodům ze sociálního pojištění, přestane chudinská péče jak státu, tak i samosprávy. Mimo to nelze přehlédnout, že národní pojištění bude příště vykonávat mnohé významné úkoly, které by jinak připadly státu. Bude to napříště národní pojištění a nikoliv stát, které bude podporovat populační rozvoj poskytováním dávek v mateřství, provádět preventivní péči léčebnou a podporovat statečnost poskytováním výbavného. Je tedy poskytování státního příspěvku odůvodněno také hospodářsky. Státní příspěvek národnímu pojištění je odůvodněn také tím, že toto národní pojištění se stává v pravém slova smyslu společnou záležitostí všech občanů. Jestliže bude tudíž přispívat na toto pojištění stát, který vybírá daně podle únosnosti osobní i věcné, budou v důsledku této skutečností přispívat na národní pojištění více bohatí nežli chudí. Státní příjmy, ze kterých bude státní příspěvek hrazen, skládají se totiž mimo jiné také z přímých daní, jejichž sazby jsou progresivní a proto postihují poměrně více vysoké důchody a vysoké výnosy nežli důchody a výnosy nízké. Ovšem otázka, zda úhrada výdajů národního pojištění bude čerpána ze státního příspěvku anebo z pojistného placeného zaměstnavateli a zaměstnanci, není už dnes hospodářsky tak významná, jak by se snad zdálo. Národní pojištění obsáhne celý národ. Tím však vzniká úplně jiný stav, než jak tomu bylo dříve, kdy sociální pojištění bylo záležitostí jenom zaměstnaneckých vrstev národa. Zákon sice může nařídit, jaký podíl z úhrady národního pojištění připadne na placené pojistné a jaký na státní příspěvek, to však neznamená, že plátce vyznačený zákonem ponese svůj podíl skutečně ze svého. Nejen u daní, nýbrž také u pojistného může dojít k přesunu daňového, případně pojistného břemene. Nicméně přesunem platební povinnosti, ať již na stát nebo na zaměstnavatele, dosahuje se odsunu platebních břemen vlastně jenom teoreticky. Vždyť konec konců, o co by zaměstnanec zaplatil méně na pojistném jako pojištěnec, o to by zaplatil více v cenách zboží jako spotřebitel.

Jestliže jsme se rozhodli, že náklady národního pojištění budou hrazeny také státním příspěvkem, musíme se zabývat ještě otázkou, jak si stát opatří prostředky k tomu potřebné, zda tak učiní úvěrem či zda tyto prostředky vybere ve formě daní. Kdyby si stát měl opatřit nezbytné prostředky úvěrem, mohlo by dojít k tomu, že by stát sice na jedné straně přispíval na národní pojištění, že však na druhé straně by si vypůjčoval prostředky k tomu potřebné konec konců opět od národního pojištění. Kdyby k této situaci mělo vůbec kdy dojít, bylo by samozřejmě mnohem jednodušší, kdyby stát rovnou převzal závazek, že uhradí případný schodek národního pojištění, než aby zatěžoval své rozpočty příspěvkem na toto pojištění a tím svůj rozpočet zbytečně nadouval. Dosud nemáme ještě vyrovnaného státního rozpočtu. Nicméně příznivé výsledky hospodaření na rozpočet jsou nám zárukou, že nebude trvat již příliš dlouho a dosáhneme vyrovnaného státního rozpočtu, jak si toho všichni přejeme. Proto s hlediska finančně - hospodářského bude lépe, jestliže povinnost státu přispívat na národní pojištění bude přímo vyjádřena příslušnou položkou ve státním rozpočtu. Tato skutečnost bude nepochybně působit příznivě proti přílišným požadavkům jednotlivých resortů, které při sestavování státního rozpočtu kladou často příliš vysoké nároky na pana ministra financí, který musí každoročně svádět tuhý boj o to, aby rozpočtová čísla byla udržena v mezích únosných. Je třeba, aby stát si opatřoval prostředky k úhradě svého příspěvku z daní, po případě účelnou politikou cenovou. Generální daň spotřební, k jejímuž zavedení jsme se zavázali v budovatelském programu, bude zde nepochybně vhodným nástrojem. Na druhé straně bude pak nutno, aby národní pojištění používalo tohoto příspěvku k investicím předpokládaným hospodářským plánem, po případě poskytování investičních úvěrů.

Dále nutno se zamyslit nad otázkou, jak vysoké dávky má poskytnout národní pojištění. O této věci se podrobněji dnes ráno již zmínil p. ministr Erban. Je to v podstatě, jak bylo řečeno, otázka redistribuce národního důchodu. Odpověď na tuto otázku je dána především všeobecnou úrovní našeho lidu. Mimo to bude úroveň národního pojištění záviset na výši podílu, jehož je pracující vrstva národa ochotna se vzdát ve prospěch důchodců národního pojištění. Záleží tudíž na tom, kolik jsou ochotni věnovat na národní pojištění pracující, tedy osoby, které se účastní na tvorbě národního produktu. Důchody osob práce neschopných budou totiž zvýšeny o ony položky, které budou odčerpány příslušníkům pracujících vrstev, ať se již tak stane formou daní anebo pojistného. Národní pojištění přivodí strukturální přestavbu v rozložení národního důchodu. Prostředky, které se sejdou na státním příspěvku a na pojistném, bude národní pojištění rozdělovat mezi osoby, které nejsou schopny práce, ať už trvale nebo jenom dočasně. Národní pojištění se tak stává nástrojem pro rozdělení národního důchodu, které považujeme za spravedlivější než jaké by bylo bez národního pojištění. Při rozhodování o rozsahu a výši národního pojištění nejde ani tak o to, zda můžeme opatřit prostředky, nýbrž zda je máme skutečně v úmyslu věnovat. Všechny důchody pro ony osoby, které nemohou pracovat, musejí totiž býti odňaty pracovním důchodům oněch osob, které se účastní tvorby národního produktu. Pracující rádi přinesou tuto oběť ve prospěch osob práce neschopných. Jsou si vědomi toho, že přinášejíce tuto oběť, zajišťují si současně svůj podíl na výnosu národní práce pro všechna nepříznivá životní období, až zestárnou, onemocní anebo snad utrpí úraz, a že bude po jejich úmrtí postaráno také o bytosti jim nejdražší, o jejich děti, vdovy a sirotky.

Schvalujíce zákon o národním pojištění, můžeme konstatovat především:

1. Náklad na národní pojištění se pohybuje v takových mezích, že neohrožuje rozvoj našeho národního hospodářství. (Předsednictví se ujal předseda David.)

2. Národní pojištění buduje se tak, že je zabezpečena úhrada dávek, a to jak nemocenského, tak i důchodového pojištění.

3. Příspěvek státu na úhradu nákladů národního pojištění je oprávněn. Jeho výše je střízlivá a přiměřená, zejména uvědomíme-li si rozsah úkolů, jejichž plnění národní pojištění za stát převezme, i rozsah úspor, kterých po zavedení národního pojištění dosáhne stát na jiných položkách. Je ovšem nutno klásti důraz na to, aby státní příspěvek byl hrazen z běžných státních příjmů a aby stát nepotřeboval vypůjčovati si tento příspěvek opět od národního pojištění.

4. Bude nutno dbáti toho, aby rezerv nastřádaných v národním pojištění, pokud připouštějí dlouhodobé použití - půjde tady zejména o reservu dlouhodobého pojištění - bylo použito k investicím, které zvýší výkonnost lidské práce, aby se tím zajistilo dosažení vyššího, anebo alespoň stejného produktu při nižším počtu osob plně produktivních proti vrstvám neproduktivním. se kterými nutno počítati vzhledem k očekávanému postupujícímu zhoršení věkového rozvrstvení národa.

5. Rovněž bude nutno dbáti toho, aby se rezerv národního pojištění používalo v souladu s celostátním plánem hospodářským i finančním, jak ostatně jsou pro to dány předpoklady v § 200 zákona. Očistná bouře v únoru způsobila, že zákon o národním pojištění jest. a bude včas projednán. Na úspěších tohoto národa podílí se národ celý, velké bratrství dělníků, rolníků, živnostníků i příslušníků svobodných povolání. (Potlesk.)

Předseda: Udělují slovo panu posl. Kapounovi.