Odškodnenie pracovných úrazov bolo spiate s poistením dôchodkovým a v budúcnosti budú vylúčené prípady, ktoré sa teraz veľmi často stávajú, že v prípade súbehu nároku z úrazového a dôchodkového poistenia boli poistenci na svojich nárokoch ukrátení. Odstraňujú sa však pre budúcnosť trvalé úrazové renty za drobné úrazy, ktoré zpravidla nezanechajú stôp a neohrozily zárobkovú schopnosť postihnutého. Nebudú preto úrazy, ktorými bola spôsobená strata menšia ako 20 % zárobkovej schopnosti, odškodňované trvalými rentami, ale iba jednorázovým odškodným. Ako som vyššie spomenul, prinesie však národné dôchodkové poistenie výhody nielen pre budúcich dôchodcov, ale zvýši aj dôchodky bežné, a to týmto spôsobom:

Dôchodky invalidné a starobné budú zvýšené o 40 % celkovej výšky a k tomu dôchodky z robotníckeho poistenia a provízneho poistenia sa zvýšia a ďalších 300 Kčs mesačne, aby sa odstránilo podpoistenie týchto vrstiev voči penzijnému poisteniu. Dôchodky kvalifikovaných vdov zvýšia sa o 10 % a dôchodky vdovské z poistenia invalidného a provízneho okrem toho o ďalších 200 Kčs mesačne. Dôchodky sirotské zvýšia sa o 200 Kčs mesačne na každé dieťa.

Novozavedené dôchodky sociálne budú mať najväčší význam pre osoby z okruhu vrstiev samostatne zárobkove činných. Nimi bude poskytnuté existenčné zabezpečenie prestárlym roľníkom a živnostníkom a budú tým odbremenení taktiež aktívni roľníci a živnostníci, ktorí museli zo svojho výnosu hradiť výmenok prestárlym rodičom, alebo iným spôsobom im poskytovať výživu. Značná časť tohto bremena na samostatnom podnikateľovi viaznúceho bude teraz presunutá na celok národným poistením.

Národné poistenie vyžiada si pochopiteľne značných nákladov. Úhrada týchto nákladov bude obstarávaná z troch hlavných zdrojov, a to z poistného, zo štátneho príspevku a z výnosu majetku. Poistné v nemocenskom poistení bude činiť u zamestnancov - výnimkou pragmatikálnych zamestnancov verejných - 6,8 %, u osôb samostatne zárobkove činných a spolupracujúcich členov rodiny 6,7 % a u verejných zamestnancov 5 %. Táto rozdielna úprava poistného nemocenského poistenia je potrebná preto, že u týchto troch kategórií je rozdielny spôsob, resp. doba výplaty nemocenského. U samostatne zárobkove činných bude totiž zpravidla vyplácané nemocenské len u nemocí dlhšie trvajúcich, nie však nemocí krátkych; zatiaľ čo u pragmatikálnych verejných zamestnancov, ktorí dostávajú plat aj po dobu nemoci, nemocenské vyplácané vôbec nebude. Bola preto sadzba poistného pre tieto tri kategórie určená oddelene.

V dôchodkovom poistení bude poistné činiť 10 % pre všetky druhy poistencov, pričom od zamestnancov bude sa vyberať ešte 1 % vymerovacieho základu ako úrazová prirážka. Pretože si dobre uvedomujeme, že otázka, či za zamestnanca platí poistné zamestnávateľ celé, alebo len čiastočne, je len otázkou presunu bremena a otázkou, ktorá nemá hospodárskeho významu, iba azda určitý význam psychologický a administratívny, bolo z dôvodov účelnosti a z dôvodov administratívneho zjednodušenia vyslovené, že za zamestancov hradí celé poistné zamestnávateľ. Javí sa byť oprávnené, aby prostriedky, z ktorých sa uhradzujú výdavky národného poistenia, neboly hradené len z výroby, ale aby toto zaťaženie postihovalo aj dane a vysoké príjmy. To bol hlavný dôvod toho, že bola vyslovená zásada prispievania štátu na národné poistenie. Okrem toho nové poslanie štátu ako hlavného činiteľa v sociálnej politike má odpovedať aj jeho záväzku, aby táto sociálna politika bola financovaná priamo zo štátnych príjmov. Štátny príspevok bude sa určovať jednak pre poistenie dôchodkové, kde pri terajšej povahe príspevku bude činiteľom, ktorý bude zabezpečovať jeho plynulý a prípadnými menšími hospodárskymi výkyvmi neohroziteľný vývoj, jednak pokiaľ ide o poistenie nemocenské, bude sa ním hradiť polovica nákladov za ošetrovanie vo verejných ústavoch liečebných a ošetrovacích.

Boly vyslovené obavy, či naše národné hospodárstvo znesie tak veľké zaťaženie, aké predstavuje národné poistenie. Keď si uvedomíme, že poistenie nemocenské neznamená nijaký nový konzum a znamená len, že liečebná starostlivosť bude rozšírená na všetky vrstvy obyvateľstva, je nám zrejmé, že náklady, ktoré budú na nemocenské ošetrenie, nemôžu nijako zaťažiť národné hospodárstvo, naopak môžu - ako som už vyššie spomenul - znamenať pre budúcnosť pre nás len zdravší národ a v dôsledkoch zvýšenie našej národnej produkcie.

Zdalo by sa na prvý pohľad, že bude vytvorený nový konzum a teda zaťažené naše národné hospodárstvo národným poistením dôchodkovým. Táto obava je rovnako nesprávna. Národné poistenie nevytvorí nijaký nový konzum. Ľudia, ktorým sa v dôsledku národného poistenia dostane zvýšenia ich dávok, alebo ktorým budú dávky národným poistením novopriznané, žijú už teraz medzi nami, konzumujú, nikto u nás neumiera hladom a nechodí nezaodetý, takže národné poistenie bude znamenať len to, že náklady na životné potreby týchto osôb budú rozdelené na celý národný dôchodok spravodlivejšie, že budú oslobodení od svojich záväzkov príbuzní a ostatní spoluobčania, resp. drobné komuny, na ktorých výživa takýchto osôb teraz s plnou váhou spočíva. Pôjde teda iba o spravodlivejšie rozdelenie národného dôchodku, ktoré sme povinní učiniť. Čiastky, ktoré majú byť v najbližších piatich rokoch vynaložené na národné poistenie dôchodkové, zdajú sa mať síce hrozivú výšku, nie sú však vstave ohroziť naše národné hospodárstvo, ani našu súťaživosť v zahraničnej konkurencii a ako ihneď poukážem, dá sa očakávať, že výdavky v národnom poistení dôchodkovom, aj keď sa budú zvyšovať, nebudú v relácii k stúpaniu národného dôchodku postupne vzrastať, ale budú postupne klesať. Ak vychádzame z toho, a môžeme z toho vychádzať právom, že náš národný dôchodok sa v najbližších 5 rokoch zvýši spolu až asi o 45 % voči stavu v r. 1948, môžeme očakávať, že pokiaľ ide o reláciu výdavkov národného poistenia dôchodkového k stúpajúcemu národnému dôchodku, bude v budúcnosti takýto stav:

Výdavky v r. 1949 budú činiť 17.240 mil. Kčs, čo pri očakávanom národnom dôchodku 216 miliárd Kčs bude činiť asi 8 % celkového národného dôchodku. Výdavky v r. 1950, ktoré budú činiť 18.090 mil. Kčs, budú pri očakávanom dôchodku za tento rok, t. j. 233 miliárd Kčs, činiť 7,8 % národného dôchodku, v r. 1951, v ktorom očakávaný národný dôchodok má činiť 251 miliárd Kčs, majú výdavky na národné poistenie činiť 18.840 mil. Kčs, čo je 7,5 % národného dôchodku, r. 1952 majú výdavky na národné poistenie činiť 19.570 mil. Kčs, čo pri očakávanom národnom dôchodku 270 miliárd Kčs bude činiť 7,2 % a konečne v r. 1953, v ktorom výdavky na národné poistenie dosiahnu sumy 20.580 mil. Kčs, budú tieto výdavky pri očakávanom národnom dôchodku 290 miliárd Kčs činiť len 7,1 % tohto národného dôchodku.

Vidíme teda z tohto srovnania, že nehrozí obava, že stúpanie nákladov národného poistenia bude neúmerné a že bude vstave ohroziť našu národnú produkciu. Pritom po niekoľkých rokoch existencie národného poistenia nemocenského sa nesporne ukáže priaznivý vliv tohto poistenia na zdravie ľudu a tým zvýšenie jeho výkonnosti a zvýšenie národnej produkcie. Len neustálym zvyšovaním národnej produkcie môžeme zvýšiť náš národný dôchodok. Zvýšenie tejto produkcie ovšem nie je závislé len od technického zlepšenia a nových výrobných metód. Toto zlepšenie je, a to do veľkej miery, závislé od zdravia a odolnosti pracovníkov, ktorí nové hodnoty vytvárajú. Účelom národného poistenia nemocenského bude zlepšiť zdravie a fyzickú odolnosť pracovníkov a ďalšou jeho úlohou bude, aby spolu s orgánmi riadiacimi pracovný trh, staralo sa o nové vyškolenie a vhodné pracovné zapojenie osôb, ktoré majú obmedzenú zárobkovú schopnosť a ktoré, aj keď sú úplne nespôsobilé vo svojom povolaní doterajšom, môžu byť plne využitými pracovníkmi v povolaniach iných, v ktorých im získané vady alebo nemoc neprekážajú pri výkone zamestnania.

Pri tejto príležitosti je potrebné zdôrazniť významnú skutočnosť, že bude nutné, aby sme zapojili do práce, a to do produktívnej práce, všetkých schopných občanov štátu, že je potrebné, aby sa práce neproduktívne obmedzovaly na najmenšiu mieru a menovite, že je mimoriadne dôležité, aby sa pracovníci udržali v pracovnom procese čo najdlhšie. Vekové rozvrstvenie našich národov nie je tak priaznivé, aby sme mohli poslať mimo aktívnu činnosť ľudí, ktorí sú spôsobilí ešte plného výkonu a tohto plného výkonu sú plne spôsobilí nielen ľudia 50-60 roční, ktorí sú dnes často penzionovaní, ale často aj ľudia 65 roční, pretože u týchto pracovníkov je elán, ktorý má mladosť nahradený zručnosťou, ktorá sa získava dlhým výkonom určitého zamestnania. Aj národy bohatšie ako sme my, národy, ktoré neboly postihnuté 2 hroznými vojnami a drancovaním okupantov, určujú hranicu nápadu dôchodku z dôvodu dosáhnutia veku vyššie, ako sme si to v našom národnom poistení určili my. Okolnosť, že táto hranica nebola určená tak vysoko, ako by to bolo azda našim potrebám primerané, neznamená, že sa nemá vyvinúť všetko úsilie, aby pracovníci neboli z produktívnej činnosti vylučovaní predčasne. Predčasne pri plnej, alebo len veľmi málo sníženej pracovnej výkonnosti, ako sa často, najmä vo verejných službách, robí teraz.

Národné poistenie poskytuje všetkým pracovníkom zábezpeku, že bude o nich a ich rodinných príslušníkov v plnej miere postarané, ak sa u nich dostaví nemoc alebo ak nebudú môcť pracovať, pretože bez vlastnej viny nebudú práce schopní pre úbytok fyzických síl alebo pre starobu. Oslobodzuje teda našich občanov od strachu z budúcnosti a dáva im predpoklady, aby mohli pokojne pracovať pre zvýšenie blahobytu ich samých a tých, ktorí po nás prídu. Toto nás však všetkých súčasne zaväzuje, aby každý na svojom mieste vykonal všetko, čo je v jeho silách pre spoločné dobro a pre spoločný blahobyt a spokojnosť nás všetkých. (Potlesk.)

Podpredseda Polák: K slovu sa ďalej prihlásil pán posl. Nedoma. Prosím ho, aby sa ujal slova.

Posl. Nedoma: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Není jisté přehodnocením hodnot, bylo-li dnes panem ministrem sociální péče, pány zpravodaji i účastníky rozpravy tolikrát zdůrazněno, že projednávaná předloha zákona o národním pojištěni představuje jednu z nejvýznamnějších osnov, kterou kdy parlament Československé republiky projednával. Nejde v podstatě jen o materiální rozsah navrhovaného zákona, o jeho dalekosáhlé důsledky hospodářské, sociální a politické, nutno také domyslit, jakého mravního přeorientování bude třeba, a to v nejmožněji krátké době, v celém národě, má-li národní pojištění v budoucnosti splniti všechno to, co si od něho tvůrci tohoto zákona, vláda, členové Národního shromáždění, ale především československý lid, slibují.

Nejsme, paní a pánové, všichni stejné povahy, jsou mezi námi optimisté, kteří rádi podceňují překážky, ale také pesimisté, kteří zveličují obtíže, jež provázejí každý velký úkol, jsou mezi námi úzkostliví hospodáři, kladoucí si otázku, zda hospodářsky uneseme velké břemeno národního pojištění, nebo zda příliš štědrá ruka zákonodárcova nás dokonce nezavede na cestu inflace a konečně paní a pánové, není ani tak bezpodstatná úvaha některých, zda ono naprosto nutné myšlenkové a mravní přeorientování nezůstane příliš dlouho ideálem a zda sobectví těch, kteří včas nepochopili smysl národní solidarity pracujících s těmi, kteří již pracovati z jakýchkoliv důvodů nemohou, neohrozí únosnost národního pojištění v samých základech. Nebylo by jistě správné, kdybychom se dali unésti jen a jen životním optimismem a podceňovali překážky, které se nám staví v cestu, bylo by však daleko nesprávnější, kdybychom podlehli nějakému pesimismu jen a jen proto, že se hrozíme závaznosti a obrovitosti daného úkolu, nebo dokonce proto, že jsouce v zajetí starých představ, nehodláme plně důvěřovati v něco, co se nám zdá tak nové a nevyzkoušené.

Myslím, paní a pánové, že při posuzování osnovy tak závažné, která se opravdu vymyká z rámce běžných osnov, více platí zásada, že každý má kus pravdy, než kdysi uplatňovaná zásada, že každý má svou pravdu. Jako lidé opravdu poctivě dobré vůle měli bychom si ty kousky svých pravd otevřeně doznat a z nich by měla vyústit pravda výsledná, že národní pojištění, tak jak si ho tímto zákonem vytváříme, je sociálním dílem, které opravdu přesahuje rámec Československé republiky. Zvěčnělý první president T. G. Masaryk často nás učil a nám říkal, že malý národ, byť nepočetný, může se státi v očích velkých národů sám velkým národem jedině tím, čím svým velkým příkladem nebo svou prací přispívá a přispěje celému lidstvu.

Tímto gigantickým sociálním dílem, jemuž dnes dáváme základy, ukazujeme krásný příklad především onomu světu, který z těch nebo oněch důvodů nechápe nebo nechce pochopit naší cílevědomou cestu k socialismu, který nejvýš dovede zhodnotit člověka zdravého a plně výkonného, ale zapomíná tvrdě na ty, kteří již pracovati nemohou. Jdeme svou cestou československou a nebojíme se přiznat, že cestou novou, která tu a tam ještě není dostatečně prošlapána.

Již v květnové revoluci 1945 jsme si tuto cestu košickým programem vytyčili a dali jsme si přes rozdílnost názorů a metod jasný a konečný cíl: vytvoření demokratické lidové a socialistické společnosti za předpokladu, že především oprostíme poctivou lidskou práci pracujících na cizím od onoho stigmatu méněcennosti společenské, mravní a materiální, že odstraníme bezpracné důchody a spravedlivě rozdělíme národní důchod a že konečně provedeme přeorientování sociální, politické a hospodářské a reorganizaci všeho toho, co podstatně s tímto ve svém účinu socializačním úsilím souvisí.

Bylo by nesprávné a přímo krátkozraké, kdybychom si chtěli zastírat, že národní pojištění ve svém rozsahu představuje jako zákon ve svém pořadí druhý základní zákon socializační, který od květnové revoluce uvádíme v život. Na poli hospodářské politiky jsme na vytčené cestě k demokracii hospodářské provedli prvou část socializace znárodňovacími dekrety č. 100, 101 a 102, dále znárodněním našeho peněžnictví, pojišťovnictví a tuto cestu v nejbližších dnech hodláme dokončit dalším znárodněním sektorů průmyslu, velkoobchodu, zahraničního obchodu, znárodněním stavebnictví a dosáhneme tak, že 93 % našeho průmyslového podnikání bude v rukou celého národa. Když vezmeme v úvahu konečnou reformu pozemkovou, i když je povahy docela odlišné od našeho znárodnění, vidíme všichni jasně, že naše vpravdě revoluční a socialistická organisace hospodářská přinesla hned v prvé etapě veliké důsledky sociální, t. j. odstranili jsme důchod budovaný na kořistnictví, i důchody bezpracné a záměrně jsme tím také definitivně snížili hořejší hranici příjmovou, a současně jsme zvýšili příjmovou hranici dolejší tak, že za svízelných poměrů poválečných se nám alespoň po stránce finanční podařilo podstatně zvýšit hospodářskou úroveň pracujících.

Nelze však přitom přezírat jednu okolnost neobyčejně závažnou. I kdyby se nám seberychleji podařilo zvýšiti výrobnost a hospodárnost našeho podnikání, zůstali bychom, pokud jde o sociální funkci výroby a distribuce, hlavně však pokud jde o spravedlivé rozdělení důchodu, na půl cestě, kdybychom neměli odvahu provést v plném rozsahu pojištění celého pracujícího národního společenství.

V tom je a bude vždy nejmarkantnější rozdíl mezi socialismem a mezi kapitalistickým liberalismem. Je pravda, že i v kapitalistických režimech může býti životní úroveň za určitých předpokladů dokonce vysoká, nedejme se však klamat tímto vnějškem.

V takových případech se nám předvádí pouze životní úroveň pracujících, kteří jsou silní a zdraví a mohou býti pro tyto své vlastnosti v kapitalismu plně využiti. Socialismus musí si však položiti trochu vyšší cíl a slouží nám opravdu ke cti, jestliže jsme tento cíl položili. Pro nás přestala býti měřítkem pouze životní míra plně pracujících a uvědomili jsme si, že vedle těch silných a zdravých živoří mezi námi statisíce nemocných a předčasně vyřazených z pracovního procesu a další statisíce těch, kteří v práci zestarali a mají právo na klidný a zasloužený odpočinek. Teprve zdravý průměr životní úrovně pracujících i nepracujících dává nám obraz o tom, jak jsme jako celek silní hospodářsky, sociálně, kulturně a v neposlední řadě také i mravné. A k tomu cíli nás může vést jenom národní pojištění.

Z bohatého materiálu odborné komise, která byla pověřena konstrukcí a přípravou osnovy, zjišťujeme, že bylo opravdu uvažováno střízlivě a že nebyla lehkovážně přecházena otázka, zdali jsme schopni náklady pojištění unésti. O hospodářské podstatě pojištění a o jeho důsledcích bylo toho řečeno tolik, že by bylo opravdu zbytečné to všechno opakovat, a proto mi jistě dovolíte, abych se omezil pouze na několik fakt, která si budeme muset zvláště v budoucnosti stále připomínat, máme-li se včas vyvarovat oněch omylů, které by mohly dříve nebo později působit velmi destruktivně.

Sociální pojištění národní povede, a to chci zvláště podtrhnout, k nové distribuci národního důchodu, a to směrem od bohatěji odměňovaných k těm méně bohatě honorovaným a hlavně pak od pracujících k těm, kteří bez vlastní viny přechodně nebo trvale pracovat nemohou. Právě v této podstatné reformě národního důchodu projeví se morální a socialistická solidarita na cestě ke společnosti beztřídní. Skutečnost, že vedle námezdně pracujících budou se v dohledné době rovnocenně podílet na národním pojištění i samostatně výdělečně činní, rolníci, řemeslníci, obchodníci a příslušníci svobodných povolání, dále skutečnost, že tímto zákonem odstraňujeme stavovské rozdíly a že opravdu hodláme měřit všem stejně, je nezvratným důkazem, že hodláme důsledně setrvat na této cestě, která povede k národnímu společenství stavovsky a třídně nediferencovanému.

Pokud jde o sociální pojištění, patřilo Československo mezi ony státy, které právě v tomto oboru vykonaly příkladný kus práce. Je známo, že už před druhou světovou válkou přijalo Národní shromáždění vedle pojištění námezdně pracujících zákon o pojištění osob samostatně výdělečně činných, ale že tento zákon bohužel zůstal jen na papíře, a to jednak z důvodů politických, jednak proto, že právě kapitalistické zájmové organisace tomu nepřály; ale připusťme, že také proto, že u příštích pojištěnců samých nebylo pro tento zákon dostatek pochopení. Proto jsme do nově osvobozené republiky přišli jen s krátkodobým a dlouhodobým pojištěním námezdně pracujících a dlužno přiznat, že i toto pojištění bylo nesourodé materiálně i organisačně a neslo typické stopy dlouholetého vývoje historického. Princip solidarity byl ve všech druzích pojištění vyjádřen jen podružně, neboť tato pojištění byla budována především na liberalistických zásadách zásluhy, výše pojistného a délky pojištění. Úhradový systém kapitálového výnosu, který měl po 40 letech hradit plných 40 % nákladu pojištění, způsoboval, že na příklad v pensijním pojištění zaměstnanců ve vyšších soukromých službách byli právě ti nejpotřebnější, t. j. invalidní důchodci, přímo macešsky odbýváni. Ještě markantněji se tento systém úhradový projevil v sociálním pojištění dělnickém, kde dělníci starší 60 let byli při účinnosti zákona z pojištění dokonce vyloučeni a živořili z milodarů a žebráckých starobních rent. Nakonec se ukázalo, že i při omezení rozsahu těchto dílčích pojištění se pojistně matematické předpoklady tohoto úhradového systému nesplnily, a moderní sociální pojištění muselo proto volit systém zcela nový.