Podle výsledků sčítání lidu, které bylo provedeno na Slovensku 4. října 1946 a v zemích českých k 22. květnu 1947, bude pojištěno celkem 3 miliony 400 tisíc zaměstnanců. Očekává se, že úhrn vydání na dávky věcné pro tyto pojištěnce bude činiti 4.640 mil. Kčs, na dávky peněžité pak 3.459 mil. Kčs, se správními výdaji celkem 8.890 mil. Kčs proti očekávaným příjmům 8.390 mil. Kčs.

Osob samostatně hospodařících bude pojištěno nemocensky od 1. 1. 1950 podle nynějších předpokladů asi 1,263.000, k tomu pak cca 579.000 spolupracujících členů rodiny, celkem 1,840.000 osob.

Dnes odhadovaný náklad nemocenského pojištění na dávky věcné činí u těchto osob asi 2.670 mil. Kčs, na dávky peněžité asi 800 mil. Kčs, v úhrnu asi 3.410 mil. Kčs.

Pojištěných důchodců národního pojištění bude 350 tisíc, veřejných pensistů a válečných poškozenců 230 tisíc, poživatelů sociálního důchodu 400 tisíc, celkem 980 tisíc osob. Náklad na dávky pro důchodce v nemocenském pojištění lze odhadnouti na 400 mil. Kčs a na potřebné dalších 250 milionů Kčs. Dosáhnou tedy výdaje po zavedení nemocenského pojištění i pro samostatně hospodařící částky 13 miliard Kčs.

Důchodové národní pojištění bylo vybudováno na zcela nových základech. I naše důchodové pojištění má velmi staré kořeny v náhradních smlouvách a náhradních pensijních ústavech, které byly budovány na začátku tohoto století. Systémy úhrady byly vybudovány na zásadách soukromo kapitalistického pojišťování. Rovnováha příjmů a vydání vyvážená výnosy kapitálových rezerv tvořila základ celé pojišťovací soustavy. Tento způsob krytí pojišťovacího rizika plnoúhradovou prémií vedl k poměrné značné akumulaci kapitálu. Tuto vadu měly všechny naše i cizí sociálně -pojišťovací systémy. Sociální pojišťovny pojišťovaly nuceně riziko nemoci, invalidity a stáří a ztráty živitele a počínaly si tak jako každá soukromá pojišťovna. Úměrně vysokému riziku musely odpovídati přiměřeně vysoké krycí kapitály.

Tato teorie vedla k vytvoření systému krycích kapitálů, jejichž výnos po určité velmi dlouhé době trvání měl z velké části hraditi náklady na sociální pojištění. Tyto teorie doporučující hromadění kapitálu vedly k neúměrně nízkým důchodům. Bylo tu dilema: bude-li placen z uložených kapitálů nízký úrok, musí pojišťovna na úkor důchodců hromaditi vyšší kapitály. Platí-li se z kapitálu vysoký úrok, jsou peníze drahé a ničí se hospodářství. Tento rozpor byl za staré liberalistické hospodářské éry stálý.

Avšak čím dále tím jistěji se v celém světě mění nazírání na funkci sociálního pojištění. Ze sociálního pojištěni se stává záležitost sociálně -politická a sociální bezpečnost pro všechny se stává předmětem státní péče. Nové cesty, na něž jsme se dali již od národního osvobození, nám dovolují, abychom se od starých kapitalistických pojišťovacích soustav vědomě odpoutali a abychom se na naše národní pojištění dívali jako na úkol státní politiky. Nikoho nenapadne, že by stát neměl vydržovati školství, kulturu, stavět silnice, zvelebovat zemědělství a podobně. A přece starost o zdraví, život a zabezpečení v případě nemožnosti výdělku každého občana je stejně důležitým úkolem. To jsme si my křesťanští sociálové dávno uvědomovali, když jsme si dali do svého programu sociální pojištění. Díváme-li se na sociální pojištění s tohoto hlediska jako na prvořadý státní úkol, pak se nám sociální pojištění objeví v jiném světle a začneme se dívat na jeho hospodářské problémy jinak. Pozorováno s tohoto hlediska jeví se nám sociální pojištění jako otázka, kolik můžeme ročně odčerpat z národního důchodu a věnovat na sociální zabezpečení svých občanů. Tuto otázku nám musí ovšem zodpovědět naší národohospodářští plánovatelé.

Někomu by se mohlo zdát, že by se tato částka, odčerpávaná z národního důchodu, mohla měnit. Pro odborníka je však jasné, že složitá organizace distribuce národního důchodu prostřednictvím sociálního pojištění je příliš jemný a složitý mechanismus, než aby se jeho skladba dala libovolně měnit. Každé opatření a každé zařízení, které dnes v zákoně dáváme, má své dalekosáhlé důsledky v daleké budoucnosti. Přiznané důchody nelze jen tak beze všeho snižovat a nelze také částky, které zákon slibuje, v budoucnosti nedodržovat. Pro ty, kterým se mnohá ustanovení zdají být opatrně stylizována nebo výměry důchodů nízké a podmínky nápadu důchodu přísné, je tu vysvětlení právě v dalekosáhlosti každého zvýšení nebo zlepšení a zejména v jeho vlivu na podíl z národního důchodu, který je přesně vymezen a který nelze libovolně překročovat. Tím se mění celá dosavadní struktura sociálního pojištění. Tak je tomu i u nás v zákoně o národním pojištění.

Dřívější systémy, založené na principu pojišťování, vyplácely důchody úměrné výši placené prémie. Systém zvolený v našem národním pojištění vychází z potřeby důchodce: mladý, ženatý invalidní důchodce s dětmi a rodinou má více potřeb než má 65 letý důchodce s dětmi již zaopatřenými. Tato holá skutečnost je respektována ve zvolené struktuře důchodu, neboť dává každému téměř stejný důchod po 4 letech pojištění jako po 20 letech. Teprve po 20 letech pojištění se objevuje princip zvyšování důchodu po dlouhé odsloužené době.

Důchodovému národnímu pojištění budou podléhat všichni zaměstnanci s výjimkou pragmatikálních zaměstnanců veřejných. Pro obce je dána v zákoně možnost, aby své zaměstnance pojišťovaly rovněž u Národní pojišťovny. Bude to pro ně veliká výhoda, zejména pak pro obce malé, které nemohou z vlastních prostředků vypláceti svým bývalým zaměstnancům penze.

Důchodové národní pojištění poskytuje důchody starobní, invalidní, vdovské, sirotčí, důchod manželky, úrazové pojištění, důchod sociální a zvýšení starých důchodů a výbavné.

Vyměřování pojistného bude stejné jako v pojištění nemocenském, t. j. pojistné bude vybíráno procentem z důchodu. Pojistné činí 10 % hrubých požitků do 120.000 Kčs ročně a dále pak bude vybírán jednoprocentní příspěvek pro úrazové pojištění. Podmínkou nároku v národním pojištění je krátká čekací doba, t. j., aby pojištěnec byl v posledních 5 letech před nápadem důchodu 4 léta pojištěn. Kdo tyto podmínky nesplní a bude potřebný, obdrží sociální důchod.

Nárok na starobní důchod má pojištěnec v 65 letech, nevydělává-li si ani polovinu toho, co vydělával v předchozím kalendářním roce. Jestliže si pojištěnec v pojištění odbyl aspoň 20 let a ti, kteří v den vydání zákona budou míti 15 let pojištění, mohou odejít do penze již v 60 letech.

Invalidní důchod bez zřetele na věk obdrží pojištěnec, který prokáže, že pro nemoc musil zanechati výdělečné činnosti, nebo že mu jeho výdělek následkem toho klesl pod polovinu.

Pojištění činí 1 miliardu, výbavné 600 milionů a sociální důchody 3.420 milionů Kčs. Celkem budou činit výdaje na důchody i se správními náklady ve výši 480 milionů 17.240 milionů Kčs. Naproti tomu pojistné a úrokový výnos má činit 16.890 milionů Kčs. Je tedy pojištění celkem v rovnováze. Protože původně bylo uvažováno, že bude stát hradit celou jednu třetinu pojistného na důchody, byl by se hned první rok objevil značný přebytek, který by byl uložen jako reserva. I národní pojištění musí míti kapitálové reservy, aby v dobách nepříznivých výkyvů mohlo dopláceti ze svých rezerv. Proto se předpokládá, že bude během krátké doby k dnešnímu jmění ve výši asi 25 miliard nashromážděno tolik, aby v důchodovém pojištění byla reserva ve výši trojnásobného ročního vydání, tedy asi 55 - 60 miliard. Protože se již v třetím roce trvání pojištění objevuje přebytek, bude dostačovat, když stát bude přispívat Ústřední národní pojišťovně částkou asi 2.700 milionů, tedy částkou, kterou přispíval v roce 1947 na potřeby dnešního sociálního pojištění.

Očekáváme od zákona, že ustálí naše sociální poměry a přinese každému pracujícímu pocit důvěry a bezpečnosti pro budoucnost a dá všem dělníkům i samostatně hospodařícím klid pro práci a zbaví je obav o budoucnost v případě invalidity a stáří a o zabezpečení pro pozůstalé rodiny v případě úmrtí živitele.

Za největší vymoženost považuji, že léčebná péče, lékařské ošetření a nemocenské bude pro všechny stejné, jak pro dělníky, tak pro úředníky i horníky. Nebude rozdílů třídních, ani stavovských. Protože léčebná péče bude prohloubena, očekáváme, že se zlepší zdraví našeho lidu, zejména na venkově. Tu by si měli všichni lékaři uvědomit svůj odpovědný úkol. Nepochybuji, že lékaři svůj úkol splní za plné podpory ministerstva zdravotnictví, kterému zde připadá čestný a odpovědný úkol.

Vítám co nejsrdečněji toto vskutku hodnotné dílo na poli sociální politiky. Jsem si dobře vědom toho, že jeho zdar bude závislý na těch, kdož toto národní pojištění budou v praxi provádět. Proto se obracím také na ně a žádám je, aby neviděli v zákoně pouze jeho mrtvou literu, nýbrž jeho ducha, neboť jedině tak bude jeho provádění korunováno úspěchem, a za to, že skutečně budou si takto počínati - čemuž plně věřím - jim již dnes upřímně děkuji.

Společnou prací a společným úsilím zabezpečíme blaho pracujících. vrstev, blaho národa, a to nám budiž příkazem nejvyšším. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Chytil: Dalším řečníkem je pan posl. Valo. Dávám mu slovo.

Posl. Valo: Slávne ústavodarné Národné shromaždenie!

Dnešné zasadanie ústavodarného Národného shromaždenia môže byť právom nazvané historickým. Zákon o národnom poistení, ktorý dnes prejednávame, je veľkým historickým činom nášho ľudovo demokratického poriadku. Je jasným dôkazom, že kráčame po ceste k spravodlivému spoločenskému poriadku, že kráčame k socializmu.

Toto ústavodarné Národné shromaždenie prejednávalo už celý rad veľkých, republike a ľudu prospešných zákonov. Spomeniem len zákon o dani zo mzdy, o vlastníctve pôdy, o živnostenskej a roľníckej dani atd. Pripravuje sa urýchlené vypracovanie ústavy, ktorá bude v krátkej dobe predložená Národnému shromaždeniu. Predsa však považujem tento zákon o národnom poistení za jeden z najväčších zákonov, ktoré tento parlament uzákonil. Myslím, že môžeme a máme právo všetci byť na tento zákon hrdí. Môžeme ďakovať našim osloboditeľom, že nám pomohli vydobyť slobodu, ktorá môže dnes vytvárať také diela, za ktoré budú vďačné i budúce pokolenia našich národov. A mimoriadnym šťastím je to pre nás poslancov, že nám bolo dopriate na tomto zákone spolupracovať a uviesť ho k dobru nášho ľudu v život.

Februárové udalosti uvoľnily našu cestu k socializmu. Plne si uvedomujeme, že februárové víťazstvo mohlo prísť len preto, že na čele našich národov stál tak neohrozený bojovník, ako je KSČ a KSS na čele s veľkým štátnikom Klementom Gottwaldom. Táto sila komunistických strán vedela okolo seba shromaždiť nielen všetky demokratické a poctivé sily z iných politických strán, ale vedela, a to je to hlavné, okolo seba shromaždiť všetko, čo v našich národoch je pokrokové a demokratické. A to je 90 % príslušníkov nášho národa. Reakcia ostala v tomto boji ňou vyvolanom izolovaná a jej predstieraná sila sa rozplynula pred nástupom ľudových más ako dym do vetra. Reakcia bola porazená tak totálne, že sa nezmohla ani v tomto dome na ten najmenší odpor. Tak veľkého víťazstva a tak organizovaného, bez najmenších incidentov, bolo možno dosiahnuť len tak, že tu bol neohrozený a cieľavedomý vodca, ktorý nielen vedel a poznal ciele, ale vedel a poznal aj cestu, akou sa m že k tomuto cieľu dostať. A to boly, sú a pre históriu zostanú komunistické strany, na čele s Klementom Gottwaldom. Pod jeho vedením bol vytvorený obrodený Národný front; on stmelil všetko zdravé, čo v našich národoch je. Môžeme smelo povedať, že bez víťazných februárových udalostí nebolo by došlo k tomu, čo bolo v programe vlády a nebolo by ani tohto zákona.

Len si spomeňme, ako bolo našou reakciou verejne prorokované a aj verejne v časopisoch rozširované, že tento parlament už nie je schopný konštruktívnej práce, že rozpory dostúpily takého stupňa, že kľudná spolupráca nie je možná. Boli to práve tí, ktorí hovorili o rozporoch a prácu sabotovali, a sabotovali každý budovateľský krok na všetkých úsekoch nášho života. Keď videli, že aj cez sabotáž práca a vôľa k práci je na tejto parlamentnej pôde, vyvolali krízu a hnali vec do lámania chleba. Prepočítali sa, nepoznali náš ľud a nepoznali vodcu tohto ľudu a boli smeteni do prepadlišťa, odkial sa nikdy nevrátia.

Februárové udalosti smietly sabotérsku reakciu, očistily republiku od nepriateľských agentov medzinárodnej reakcie a otvorily plne a volne cestu k socializmu. A dnes sme svedkami, aká tenká vrstva to bola, ktorá chcela sviesť naše národy s cesty. Ale sme svedkami, ako po odstránení reakcie z rozhodujúcich miest aj v tomto parlamente sa zmenilo ovzdušie. Zavládla priamo príkladná spolupráca, zmizla demagógia, licitácia, a nastúpila opravdivá a plodná spolupráca. Vzájomná dôvera, ktorá teraz panuje medzi členmi obrodeného Národného frontu, je vstave splniť všetky úlohy, ktoré si ústavodarné Národné shromaždenie vytýčilo. Na môžeme povedať, že táto úloha prevýši tým, že prijme nové znárodňovacie zákony. A tak bude môcť Národný front predstúpiť pred náš ľud a podať radostný a poctivý účet zo svojej práce. Bude to účet, aký ešte v histórii našich národov nemohla podať žiadna vláda. Lebo v minulosti pred voľbami sme počuli sľuby a po voľbách bolo "ticho po pešine". Táto vláda a tento parlament postavil nie sľuby, ale plán a tento plní do poslednej litery.

Dôkazom opravdovej, družnej práce v parlamente je aj tento zákon, ktorý bol prejednávaný za tak priateľského ovzdušia, aké tento parlament málo pozná.

A teraz mi dovoľte, panie a páni, k meritu prejednávaného zákona. Pred krátkou dobou oslavovali sme 100. výročie zrušenia poddanstva v našich zemiach. Oslavovali sme skutočnosť, že myšlienka slobody a rovnosti, ktorá začala svoju cestu po svete na zástavách francúzskej revolúcie, dostala sa kulhajúc po Európe i do našich krajín. Sloboda a čiastočná rovnosť pred zákonom, ktorej sa dostalo našim predkom pred 100 rokmi, bola ovšem veľmi neúplná a veľmi vzdialená ideálu skutočnej rovnosti a slobody. Osoby v takzv. samostatných zárobkových činnostiach zostaly až na niektoré privilegované meštianske vrstvy vo veľmi značnej hospodárskej a politickej neslobode a pre námezdných pracovníkov priniesla čiastočná politická sloboda len nepatrné uvoľnenie. Po hospodárskej stránke panovalo pre tieto osoby aj ďalej poddanstvo a politická sloboda, ktorú ľudia dostali, znamenala pre mnohých, ako to označil výsmešne jeden z ranných socialistov, "len slobodou spávať pod mostom". Ti, ktorí bojovali za skutočnú slobodu a skutočnú rovnosť ľudí, veľmi rýchle pochopili, že sloboda politická pri nerovnosti hospodárskej je v prospech toho, kto má v ruke hospodárske zdroje, najmä výrobné prostriedky, a že vlastníctvo týchto môže eliminovať slobodu politickú na najnižšiu mieru.

Systém neobmedzeného súkromného vlastníctva, najmä neobmedzeného vlastníctva výrobných prostriedkov, spôsobuje opätovné zotročovanie človeka človekom a dosiahnutá sloboda stáva sa prakticky bezcennou. Starý systém, ktorý slobodu politickú nespojoval s rovnosťou hospodárskou, bol však vopred odsúdený k zániku. Volanie po novom systéme, ktorý by znemožnil vykorisťovanie jedného druhým a umožnil blahobyt pre všetkých, táto požiadavka reálneho humanizmu sa stala hlavnou požiadavkou socializmu, na podklade ktorého sa tvorí nová spoločnosť.

Sociálne poistenie nie je zriadením, ktoré by bolo zavedené len socialistickým poriadkom. Vo svojich počiatkoch naopak slúžilo plánom tých, ktorí socializmus potierali. Bolo často prostriedkom boja proti socializmu, lebo vládcovia nad štátmi a výrobnými prostriedkami chceli takto zabrániť vývoju socialistickej spoločnosti. Tento vývoj nebolo však možné zdržať ani otvoreným bojom, ani takýmito zastierajúcimi manévrami. Postupoval nezadržateľne dopredu a naša generácia je tou, ktorej pripadla vážna, ale radostná úloha, priviesť nový socialistický poriadok do života. Výrobné prostriedky boly odovzdané do rúk spoločných. Znárodnením priemyslu a zariadení distribučných vytvoril sa u nás nový poriadok hospodársky. Tomuto novému hospodárskemu poriadku musí nutne odpovedať aj nový poriadok sociálny a v ňom aj jeho hlavný činiteľ, sociálne poistenie. Keď sme previedli odovzdanie výrobných zariadení, výrobných prostriedkov - pokiaľ ide o priemysel - do rúk spoločných, a pokiaľ ide o pôdu, do rúk tých, ktorí na nej pracujú, je našou povinnosťou, aby sme previedli aj nové rozdelenie národného dôchodku, určovaného našou výrobou. Naša úprava sociálneho poistenia nesleduje iné účely ako účel dosiahnutia sociálnej rovnosti medzi ľuďmi. Nechceme, aby niektorí ľudia žili z práce druhých. Každý, kto je práceschopný, má právo, ale aj povinnosť pracovať, a to spôsobom, ktorý odpovedá jeho schopnostiam a jeho silám. Nikomu, kto je práceschopný nemá byť dovolené, aby sa bezpracne podieľal na práci celého národa.

Chceme však, aby nikto nebol vystavený nedostatku v prípade, keď nemôže pracovať bez vlastného zavinenia, najmä vtedy, ak - pokiaľ bol zdravý a práceschopný - pomáhal spoločnosti a tým aj sebe pri budovaní lepšieho zajtrajška. Chceme zamedziť, aby medzi našimi spoluobčania panoval strach z budúcnosti pre prípad, že sa stanú starými a práce neschopnými, alebo strach z toho, že ich vdovy a deti nebudú mať nijakého zaopatrenia pre prípad ich úmrtia. Zavedenie národného poistenia má veľký význam aj v tom, že sa ním konečne odstráni strach z budúcnosti, ktorý bol niečím obvyklým v spoločnosti kapitalistickej , ale nesmie mať miesta v spoločnosti socialistickej. Národné poistenie bude sa vzťahovať na všetkých, ktorí pracujú na svojich miestach, bez ohľadu na povahu ich zamestnania, a bude ním rešpektovaná životná úroveň, ktorú dosiahli v dobe aktívnej činnosti, a naviac bude prihliadnuté aj k tomu, že pracovali na miestach zvlášť ťažkých a namáhavých. Doterajšie sociálne poistenie u nás bolo výsledkom mnohých činiteľov, väčšinou bolo výsledkom kompromisov medzi požiadavkami pracujúcich na strane jednej a tými, ktorí vlastnili výrobné prostriedky na strane druhej. Sme v tej šťastnej situácii, že sami, ktorí vlastníme výrobné prostriedky, rozhodujeme o tom, ako máme upraviť naše sociálne národné poistenie, národné preto, lebo s výnimkou niekoľkých, ktorí nie sú zapojení do pracovného procesu, bude sa toto poistenie vzťahovať na všetkých našich ľudí.