Závěrem je třeba se ještě zmíniti, jakým způsobem budou zabezpečeny nároky, které bude národní pojištění poskytovat. I v této otázce se projevuje zásadní rozdíl, který odlišuje naše národní pojištění, t. j. pojištění lidově demokratického řádu, od sociálního pojištění vybudovaného v kapitalistické společnosti. V kapitalistickém společenském řádu se toto zabezpečení hledalo v kapitálových reservách. Tato praxe měla několik velmi závažných nedostatků. Především neskýtala žádné opravdové a skutečné záruky pro případ krizí. Válka, znehodnocení měny nebo významné operace na finančním trhu ničily tuto tzv. "bezpečnost" kapitálových rezerv, vytvářených po celá desetiletí na úkor skutečných dávek pojištěncům. Aby mohlo být dosaženo značné kapitálové reservy, vyplácelo dřívější pojištění skutečné dávky velmi nízko, hluboko pod existenční úroveň. Proto také se naše sociální pojištění mnohdy podobalo více charitě nežli skutečnému zabezpečení. I toto pojetí bylo zavrženo jako překonané. My nespatřujeme záruku v kapitálových reservách, nýbrž v hodnotě lidské práce a v mocenské posici pracující třídy, která rozhodne o distribuci národního důchodu. Pracující třída nikdy nedopustí, aby byla zbavena své politické moci a tím i těch práv, které jí zaručuje tento zákon. Pracující lid lidově demokratické republiky je si vědom toho, že jedině svou prací a budovatelským úsilím vytváří hodnoty, národní produkt a národní důchod. Proto bezpečnost není v kapitálových reservách, nýbrž v tvorbě národního produktu a v politicko-mocenské síle pracující třídy, která rozhoduje o jeho spravedlivém rozdělení.

Toto nové pojetí národního pojištění nám též vysvětluje, proč trvalý úspěch tohoto tak význačného sociálního díla může být zabezpečen výhradně v našem lidově demokratickém řádu, který je na cestě k socialismu. Je to plánované hospodářství, které umožňuje trvalý a stálý rozvoj všech výrobních sil společnosti a tím i plánovité zvýšení životní úrovně našeho lidu. Osud a úspěch národního pojištění je nerozlučně spjat s osudem a úspěchem našeho lidově demokratického řádu a jeho plánovaného hospodářství. Tak, jak se bude rozvíjet naše hospodářství a jak bude stoupat společenský blahobyt, tak se bude i nadále vyvíjet naše národní pojištění a podle toho se bude zlepšovat i služba pojištěncům a naše republika se tím zařadí právem mezi kulturně a sociálně nejvyspělejší státy celého světa. (Potlesk.)

Místopředseda dr. John: Ke slovu je dále přihlášen pan posl. dr. Němec. Uděluji mu slovo.

Posl. dr. Němec: Pane předsedo, paní a pánové!

Sociální pojištění, tak jak se jeví v zákonech každé země, je závislé na vývoji lidské společností a společenského řádu té které země. Není proto náhodou, že teprve lidově demokratický režim v Československé republice, obrozený vítězstvím našeho lidu, obrozený novou Národní frontou v únorové velké krizi, umožňuje projednávání zákona o národním pojištění. Přistupujeme-li dnes k projednávání tohoto zákona, musíme si uvědomiti, že dějiny bojů dělnické třídy jsou současně dějinami bojů za zákon o sociální pojištění, za zákon o národní pojištění. Tyto boje, které započaly před 100 lety, vznikly v době, kdy kapitalistická společnost se dívala kriticky na pracujícího člověka, kdy v něm viděla jenom předmět své vykořisťovatelské touhy a předmět svého vysávání. Proto veškeré tendence a pokusy, které v tehdejších jednotlivých socialistických organisacích vystupovaly a žádaly, aby sociální pojištění bylo uzákoněno, zůstaly marné a plané. Je zásluhou dělnické třídy, že ona to byla, která svépomocí prostřednictvím svých vlastních spolkových nemocenských pokladen, začínala klást první organisační základy ke kolektivní sociální péči. Společnost, která neměla zájem na tom, aby bylo zabezpečeno zdraví a existence nejenom pracujících, ale i jejich rodin a dětí, byla donucena vývojem a rozvojem dělnické třídy a jejich bojů teprve v osmdesátých letech v zemích našeho státu k tomu, aby prvním úrazovým zákonem a zákonem o nemocenském pojištění konečně přistoupila k uznání zásluh pracujícího lidu a aby také tyto zásluhy nějak zhodnotila. Nové poměry a nové možnosti nastaly v roce 1918, v době, kdy pracující třída v Československu vstoupila vítězně jako nejsilnější politická strana do československého parlamentu a v době, kdy před ní ležela otázka uchopení se moci v tomto státě. Je tragédií socialistických vůdců, že nepochopili tuto historickou dobu a možnost, že místo, aby se uchopili moci ve státě a řešili hospodářské, politické a sociální úkoly, které byly jejich programem a plánem, zmeškali tuto příležitost a dali přednost vzájemným bojům a diskusím a připustili v roce 1920 rozpolcení dělnické třídy a tím také podstatné její oslabení. I když si zachovala určitý vliv, bylo typické, že kapitalistický řád v naší první republice odňal dělnické třídě jakoukoli možnost rozhodovat v otázkách politických a hospodářských a byla to právě jenom sociální politika, v které jí bylo umožněno pracovat a v které jí byly přiznány poměrně slabé možnosti k rozvinutí jejích plánů a jejích cílů. A tak dochází v letech 1924 - 26 k několika sociálně-pojišťovacím zákonům, které upravují pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří, pojištění osob samostatné hospodařících a konečné také pojištění osob ve vyšších službách. Jaká však byla těmto zákonům dána možnost a jaké měly vyhlídky? Bylo to v době, kdy se blížila hospodářská krize, v době, kdy všeobecné hospodářské uspořádání znamenalo desítky, stovky, tisíce a statisíce nezaměstnaných, v době, kdy každý soc.- politický zákon, který nebyl součástí národohospodářského uspořádání celého státu, musil bezpodmínečné vést k vlastní krizi a vlastnímu krachu.

A tak z vlastní zkušenosti mohu prohlásit, že tisíce lidí bylo vyhozeno na dlažbu pro nezaměstnanost. Hlásili se v nemocenských pojišťovnách, aby tam získali alespoň podporou v nemoci, dočasné zabezpečení pro své rodiny a pro své děti a tím ovšem automaticky také vyvolávali hospodářskou krizi nemocenského pojištění a krizi celého hospodářského základu. Výsledkem bylo, že od roku 1930 postupně došlo k několika novelizacím, které zhoršily sociálně pojišťovací zákony, zejména v otázkách dávkových a zavedly zhoršení - jak zde již bylo zdůrazněno - pro nejslabší třídu, třídu dělnickou. A výsledek této hospodářské krize a nedostatku souladu celého národního hospodářství se pak neprojevuje jenom v otázkách finančních, které konec konců jsou otázkami vedlejšími, ale v prvé řadě v primárních otázkách našeho sociálního pojištění, v otázkách léčebné péče, která je postavena na vedlejší kolej, kde se stává z nemocenských pojišťoven spíš organizace finančního rázu a kde - jak předřečnice konstatovala - dochází k tomu, aby byla zajištěna hospodářská rovnováha, že dokonce i laické živly rozhodují o tom, zda je někdo nemocen nebo ne.

Je pochopitelné, že tento vývoj, který stál před námi v dobách první republiky, byl v době okupace Československé republiky podstatně zhoršen. Okupanti se snažili použít nemocenských pojišťoven jako prostředku k získání dalšího náboru pracovních sil do říše a tak naše nemocenské pojištění muselo svádět boj na život a na smrt o svou existenci a o své možnosti.

Teprve revoluce v roce 1945, kdy se u nás chápe moci lid a kdy nastupuje Národní fronta, složená ze čtyř politických stran, Národní fronta s košickým programem, slibuje přinésti nové výsledky na poli sociální politiky a ukončit dlouhou řadu bojů o zlepšení našeho sociálního pojištění. Litujeme, že přes všechno úsilí, které vynaložili naši odborníci, naši dosavadní ministři sociální péče, nebylo možno v Prozatímním Národním shromáždění a také v tomto Národním shromáždění před únorem 1948 přikročit k vážnému jednání o národním pojištění. Je to doklad úkladu reakce, která se snažila i v tomto úkolu použít národního pojištění k politické a volební licitaci, která se snažila národního pojištěni použít k sabotáži celého našeho národního hospodářství. A tak je to teprve rok 1948, rok svou osmačtyřicítkou tak tradičně slavný v našem národě, který způsobuje, že můžeme spolu s ruským příslovím říci, že také v naší ulici je dnes svátek; že přistupujeme k otázkám národního pojištění, abychom je projednali definitivně, abychom tak v celé té etapě sociálně-pojišťovacích zákonů udělali tečku, která bude znamenat pro celý svět vykřičník poctivé československé práce a poctivého československého budování. Je pochopitelné, že toto národní pojištění se uskutečňuje v době, kdy stojíme na prahu beztřídní společnosti, kdy 90 % výrobních prostředků v Československé republice je znárodněno, kdy jich 90 % patří našemu československému lidu, který se stal definitivním hospodářem v této zemi. Stává se tak v době, kdy výsledky dvouletého plánu převyšují 100 %, v době, kdy u nás začíná směnami vítězství a brigádami nová pracovní nálada a nový pracovní elán pracujícího lidu, který vytvořil situaci, jež mu dává možnost projednat základní a podstatné zákony, jež zabezpečují také jeho sociální otázky.

Zákon, který dnes schvalujeme, má tedy jiné hospodářské podmínky než zákon, schválený v letech první republiky, jiné podmínky proto, že vzniká v době plánovaného hospodářství, v době lidově demokratického režimu, v době republiky socializující, která bude i v sociální politice pokračovat dál.

Chtěl bych se zmínit o několika detailech tohoto zákona, ale poněvadž páni předřečníci vyčerpali zajímavé novosti, které zákon přináší, jenom stručně k otázce dávek podotknu, že vstupuje tentokrát definitivně a konečně do popředí otázka léčebné péče před otázkou finanční a že to budou naše sanatoria, lázně a ozdravovny, které konečně budou patřit definitivně pracujícímu lidu a našim pojištěncům a které se tak stanou základnami našeho lidového zdraví. Také odborná léčba, na kterou zákon v roce 1924 nepamatoval a kterou nemocenské pojišťovny dávají jenom na základě vlastního uvážení, stává se dnes zákonnou dávkou stejně jako péče o chrup a zabezpečuje tak zdraví všech našich pojištěnců. Je příznačně, že se zavádí nové finanční zajištění rodin, jednak tím, že matka tam, kde nebude mít možnost věnovat se své domácnosti, svým dětem a pracím, které dělá pro pracujícího člena této domácnosti, bude mít možnost získat výpomoc naturální od nemocenské pojišťovny a nepůjde-li to v naturální dávce, alespoň finanční, aby její úkoly byly ulehčeny a zjednodušeny.

Přistupujeme k tomu, že v době nemoci nedáváme rodině už jenom 500 % nemocenské podpory, ale že se tato podpora zvyšuje na stoprocentní dávku, takže se životní úroveň rodiny naprosto neměni v důsledku nemoci manžela a v důsledku jeho zaneprázdnění. Znamená to ovšem také konkrétní zlepšení léčebné péče, poněvadž jsme měli v praxi případy, kdy pojištěnci z nemocnice utíkali jen proto, aby pro svou rodinu mohli zabezpečit celé nemocenské a ne jen jeho polovinu. Nám, příslušníkům socialistického světového názoru, se často vytýká, že chceme potlačit individuum a že se díváme na člověka jen jako na jednu součást celého světového dění. Právě zákon o národním pojištění a jedno jeho ustanovení v otázce dávek zvyšuje a staví do popředí ten význam, který socialismus přináší jednotlivci, zvýšení jeho lidské důstojnosti. Měli jsme v praxi nemocenského pojištění řadu úrazů a nemocí, které mají za následek zohyzdění člověka; a když tento malý detail vyzdvihuji, činím tak proto, že dnes i člověk, který je zohyzděn ve své práci, má nárok, aby národním pojištěním bylo jeho zohyzdění odstraněno, aby mu byly poskytnuty všechny potřebné plastické operace, aby jeho lidská důstojnost a jeho lidské postavení nebylo zhoršeno ani v práci, ale také ne v lidské společnosti nebo ve společnosti jeho spolupracujících.

Pomoc při neplodnosti, kterou zákon ve svých dávkách přináší, je dalším dokladem, že sociální pojištění přestává být jen zabezpečením, ale že se stává také populačním zákonem, jehož úkolem je přinést našim pracujícím i manželkám našich pojištěnců nejvyšší léčebnou péči, aby mohli založit rodinu a tak splnit svůj lidský úkol.

O dávkách v dlouhodobém pojištění zde bylo už mluveno a proto chci jen v otázkách pojistného se zmínit o tom, že prozatímním a přechodným ustanovením zákona je, že také pojištěnec bude dávat část své mzdy jako pojistné, ale že naším cílem a věřím, že brzkým cílem bude skutečnost, kdy zaměstnavatel bude platit celé pojistné a kdy zaměstnanec bude mít zajištěny všechny nároky bez jakéhokoliv svého příspěvku.

Je důležité, že národní pojištění upouští od starých tezí kapitálového zajištění a že na jeho místo staví nové plánovité rozpočtové hospodářství, závislé rok od roku na výši národního důchodu a že se tím stává součástí celého našeho národního hospodářství. Organisace nemocenského dlouhodobého pojištění stává se dnes také konečně vyřešenou otázkou, poněvadž dosavadní roztříštění, které jsme znali v celé té etapě vývoje sociálního pojištění, definitivně odpadá. Ústřední národní pojišťovna zajistí jednotnou a centralisovanou správu: krajské národní pojišťovny a okresní národní pojišťovny jsou dokladem decentralisace a přiblížení se služby sociálně pojišťovací také k našemu lidu.

Odstraňuje se i jedna zásadní a dosud největší překážka v otázkách dávkových, a to výše pojistného, různá podle jednotlivých okresů a nemocnosti v jednotlivých okresech, a tak kolektivně celý stát a národ vyrovnává okresy a kraje s větší nemocností s okresy a kraji s nemocnosti menší a stáváme se tak dalšími důslednými propagátory skutečné demokratizace i v otázce příspěvku a úhrady našeho národního pojištění.

Je rozhodující, že vliv na národní pojištění získává podle nového zákona správní sbor, který se skládá z pojištěnců, a že i zde naše lidová demokracie odstraňuje všechny byrokratické předsudky, které dosud někdy i v sociálním pojištění existovaly, že se tu dává možnost našim pojištěncům, aby sami řídili své otázky, aby zlepšovali, co tento zákon o národním pojištění eventuálně neprovedl, aby tak vlastni iniciativou a vlastní prací a správou se připojili k celé této činnosti. Je starou skutečnosti, kterou socialisté vždycky hájili a hlásali, že tam, kde se má dobře dělník, mají se dobře i ostatní příslušníci národa, a nám se to opět potvrzuje v případě národního pojištění, kdy zemědělec, živnostník a příslušník svobodného povolání na základě bojů dělnické třídy stává se dnes rovnoprávným a plnoprávným účastníkem národního pojištění, stává se členem lidské společnosti bez třídního rozdílu a může poděkovat tomu, proti němuž často pod starými politickými vedoucími bojoval, t. j. českému dělníku, za jeho statečný a vítězný postup a za jeho vítězství v celém našem lidově demokratickém režimu.

Soudruh ministr Evžen Erban správně konstatoval, že by dnes měli zahraniční diplomaté sedět v této síni a měli by sledovat práci našeho ústavodárného Národního shromáždění na poli sociální politiky. Dnes a ne v únoru 1948, kdy zahraniční agentury byly plné zpráv o teroru, o tisku, o demokracii a svobodě v Československu, by mohli vidět, že tu demokracii děláme v praxi a že také plníme jeden z velkých ideálů, o nichž mluvil zesnulý president Roosevelt, že osvobozujeme československou pracující třídu od strachu před nejistotou z nemoci, před nejistotou ze stáří, před nejistotou z úrazu, že ji osvobozujeme od strachu před nejistotou z nových hospodářských poměrů, které jsou u nás už definitivně zabezpečeny a které jí dávají možnost klidného rozvoje.

V tomto Národním shromáždění je několik prázdných lavic. Poslanci, kteří před dvěma roky skládali do rukou předsedy slib, že budou plnit zákony tohoto státu a pracovat pro jeho lid, jsou v zahraničí a splnili svůj slib tak, že se postavili na jednotnou linii se zrádcem Ďurčanským a s exponenty amerického a německého kapitálu, aby bojovali proti Československé republice. My, příslušníci ústavodárného Národního shromáždění, dáváme jim dnes schválením tohoto zákona odpověď a litujeme, že mezi nimi jsou také lidé, kteří si říkali socialisté a kteří v tyto posvátné a vážné chvíle, kdy se naplňuje socialismus, kdy se naplňuje jeho 70 letý a 100 letý program, bojují proti naší lidové demokracii a proti našemu režimu.

Je věcí zákonodárců, aby dali lidu dobrý zákon, který by byl také dobře prováděn. Je věcí všech, kteří dostanou do rukou tento zákon o národním pojištění, aby na něm poctivě pracovali a aby z něj udělali dobrý zákon také v praxi. Jako úředník nemocenské pojišťovny mohu jménem kádru našich zaměstnanců, kteří už od roku 1926 se věnovali co nejpečlivěji otázkám národně pojišťovacím, přislíbit, že také tentokráte tato složka našeho národa, zaměstnanecká složka nemocenských pojišťoven, bude stát na prvém místě, aby splnila do všech důsledků zákon, který byl předložen, aby mu dala lidskou náplň a lidského ducha, aby se stal skutečným dobrem a skutečným projevem lásky československého lidu.

Mluvím dnes k tomuto zákonu za klub poslanců sociálně demokratických a tu dovolte, abych vzpomněl skutečnosti, že před několika dny strana vzpomínala svého 70 letého trvání a položení prvního organisačního základu socialistického hnutí v našich zemích vůbec na Břevnově v hospůdce U kaštanu. Také sociální pojištění bylo jednou z otázek základního programu. Strana dnes vítá zákon o národním pojištění, staví se za něj plně a vidí v něm uskutečnění jednoho z úseků celého svého budováni. Vítá jej tím radostněji, poněvadž se uskutečňuje v době, kdy stojíme před organisačním i politickým sloučením dělnické třídy, v době, kdy beztřídní společnost je před naším prahem, a v době, kdy pracující třída Československa je už jednotná a pevná.

Byly zde vysloveny díky všem odborníkům, kteří pracovali na sociálně pojišťovacím zákonu, byly zde vysloveny díky panu ministru dr. Šoltészovi a dr. Nejedlému a dovolte, abych rozšířil tyto díky také na pana ministra soc. péče Evžena Erbana, který se neúnavnou péčí v poslední době přičinil o to, aby zákon co nejrychleji přišel do Národního shromáždění a byl zde schválen. Chtěl bych podtrhnout, že nesplňujeme jen úkoly politiky sociální, ale že zákon o národním pojištění má svůj význam také pro brannost československého národa, že otázka zdraví našich pracujících vrstev, otázka zdraví našich pracujících vrstev, otázka zdraví jejich dětí je také otázkou zvýšené branné pohotovosti našeho lidu, je také otázkou naší československé lidové armády, které chceme dát ty nejlepší vojáky, zdravotně vyspělé, nezničené prací, ale připravené pro obranu československého lidu proti všem nepřátelům, kteří by kdykoliv chtěli vystoupit, aby zrušili výsledky naší národní revoluce z roku 1945 a výsledky našeho vítězství z února 1948.

Chtěl bych v závěru konstatovat, že náš dík patří vládě Klementa Gottwalda, patří Revolučnímu odborovému hnutí, patří celé pracující třídě Československé republiky, která porážkou reakce umožnila, abychom přistoupili k tomuto slavnému okamžiku a úspěšně ukončili směnu vítězství československé sociální politiky. (Potlesk.)

Místopředseda dr. John: Ke slovu je dále přihlášen p. posl. Baláž. Dávám mu slovo.

Posl. Baláž: Slávna snemovňa!

My Slováci a Česi pripomíname si v tomto roku mnohé slávne a pamätné udalosti. Ja ako výkonný roľník a člen sociálne-zdravotníckeho výboru pri tejto významnej príležitosti spomeniem rok 1848, ktorého 100. výročie oslávil náš slovenský roľník 3. a 4. apríla t. r. v Nitre. Pred 100 rokmi dočkal sa náš ťažko pracujúci živiteľ národa zrušenia poddanstva. Bola to závažná a s veľkou túžbou očakávaná udalosť. Z bývalého otroka začal sa rodiť pán pôdy. Toto odbremenenie základu a jadra národa malo ďalekosiahly význam. Ľud nadobúdal hospodárskej istoty a na nikom nezávislý začínal si uvedomovať svoje národné povedomie. No, prelom nebol rýchly a náš roľnícky ľud ešte celých 100 rokov musel zápasiť o svoju existenciu, najmä u nás na Slovensku, kde roľník málokde predstavoval hospodársky samostatný celok. Vrchol tohto zápasu prichádza po tieto dni, keď sa píše 1948. Je to obrodená vláda Klementa Gottwalda, ktorá sa ukázala schopná dovŕšiť tento veľký a dlhotrvajúci boj o samostatné bytie nášho slovenského a českého roľníka. Dnešná vláda s Ministerstvom a Povereníctvom pôdohospodárstva umožnila pozemkovú reformu a jej revíziu a tak definitívne pripravila víťazstvo prirodzeného práva nášho roľníka.