Způsob srážky ze mzdy má své
nedostatky ve zbytečné evidenci, v rozčleňování
pojistného a v administrativních výlohách,
především zase u podniků. Je nelogické,
když ku příkladu v hornictví se platilo
dosud pojistné tak, že 5 % platili pojištěnci
srážkou ze mzdy, 10 % podniky přirážkou
ke mzdě, další přirážkou
k cenám uhlí, která se přece zase
objevuje v jeho cenách tak jako obě předešlé
složky, a příspěvkem státu. Je
nasnadě, že zjednodušení je tu žádoucí.
Jsem přesvědčen, že tuto otázku
placení pojistného nám vyřeší
blízká budoucnost a že se v této otázce
budeme říditi zásadami platnými v
Sovětském svazu, kde neexistuje srážení
pojistného ze mzdy, ale naopak přirážkou
ke mzdě.
Abychom mohli všechny úkoly zvládnout, je třeba
mít administrativní základ. Je třeba
roztříštěné sjednotit, skloubit,
administrativu zjednodušit a ekonomicky využít
pracovních sil i zařízení.
Zaměstnanci sociálně pojišťovacích
ústavů mají vesměs kladný poměr
k naší socializující demokracii. Jsou
stále připraveni, aby zvládli všechny
úkoly, které jsou na ně vkládány.
Administrativa většiny sociálně pojišťovacích
ústavů se ostře liší od těžkopádnosti
a nepružnosti veřejné správy. Hovořím
o tom ze dvou důvodů. Za prvé proto, aby
příslušná prováděcí
nařízení, jež budou vydána podle
tohoto zákona, byla vedena hlediskem zachovat dosavadní
pružnost administrativy, a za druhé proto, abych jménem
všech zaměstnanců sociálně pojišťovacích
ústavů ubezpečil vládu Klementa Gottwalda
a ministra sociální péče, že
budeme věnovat všechny svoje síly tomu, aby
národní pojištění vešlo
v život bez otřesů a plynně. Vítáme
proto, že jednotlivé části zákona
o národním pojištění nabudou
účinnosti postupně. Tím je dána
možnost, aby všechny přípravné
práce byly vykonány včas a dobře.
Organisační soustředění bude
jako prvá etapa národního pojištění
provedena 1. července tohoto roku. Je to předpoklad,
bez kterého by nebylo možno provádět
jednotný systém sociálního pojištění.
Způsob, který jsme dosud měli, znamenal,
že tytéž administrativní i léčebné
úkoly byly prováděny roztříštěným
organismem. Je snad zbytečné, abych uváděl
výčet těchto organismů. Není
divu, že kupříkladu lékařské
poslání bylo v tomto systému často
snižováno na převážně administrativní
činnost. Zrovna tak bylo ztěžováno lékárnám
proúčtování vydaných léků
a léčiv.
Organisačním sjednocením veřejnoprávního
pojištění bude dosaženo předpokladů
nejen pro jednotně řízenou léčebnou
péči, nýbrž i pro péči
preventivní. Bude umožněno řádné
plánování, jehož výsledkem budou
značné administrativní úspory jak
ve vlastních ústavech, tak i v nemocnicích
a všech léčebných zařízeních
a posléze i ve vlastní státní správě.
Druhou etapou bude realisace národního pojištění
důchodového a zavedení národního
pojištění nemocenského pro vrstvy zaměstnanecké.
Podle návrhu zákona má toto období
započíti 1. října t. r. a do té
doby bude třeba zdolati obrovské administrativní
práce, neboť do té doby musí být
naprostý přehled o sociálním postavení
všech vrstev národa, tedy nejen osob dosud pojištěných,
ale i osob samostatně hospodařících,
i osob z kruhů dosud nepojištěných,
kterým zákon zaručuje důchod sociální.
Zaměstnanci sociálně pojišťovacích
ústavů i tuto práci zdolají. Rádi
obětují své dovolené a všechen
svůj volný čas v přesvědčení,
že tak činí pro sociální mír
v národě a pro šťastnou jeho budoucnost.
(Předsednictví převzal místopředseda
Komzala.)
Národní pojištění nemocenské
pro zbývající část obyvatelstva
dosud nepojištěného, tedy pro samostatně
hospodařící osoby, vejde v život teprve
dnem 1. ledna 1950. Vím, jaké námitky proti
zavedení tohoto odvětví sociální
ochrany byly uváděny. Jednou z nich je námitka,
že je dosud nedostatek lékařů. Pravda,
je nedostatek lékařů v určitých
místech, na venkově a v pohraničí,
zatím co jinde je jich více než dost. Jsou
města, kde na 500 obyvatel je jeden lékař,
naproti tomu jsou oblasti, kde tisíce obyvatel si stěžuje
na nedostatek lékařů, a kde jsou lékaři
v pravém slova smyslu předření a nemohou
postačit na všechny úkoly, jež jsou jim
ukládány.
Bylo by tu třeba účelné organisace,
účelného rozložení těch
sil, jež jsou k disposici. Doufejme, že nám v
tomto směru pomohou právě ta opatření,
jež jsme zde přijali.
Další námitka, která byla uváděna,
je skutečnost, že nemáme dostatek ambulatorií.
Jejich výstavbu však neskončíme během
jednoho roku. Ta budou vyrůstat z nezbytné potřeby
a systematické práce okresních sociálních
pojišťoven. Apelujeme tu na ministerstvo zdravotnictví
i ministerstvo techniky a na všechny činitele, kteří
spolurozhodují o plánovité výstavbě
státu, aby otázku vybudování oblastních
ambulatorií a ústavů lidového zdraví
nepouštěli se zřetele. Bude třeba v
krátkém čase vybudovat takovou síť
ambulatorií, aby vyhovovala.
Vrstvy dosud nepojištěné jsou především
na venkově. Venkov býval kdysi reservoirem zdravé
krve, dnes tomu již tak bohužel není. Když
jsme prováděli minulého roku i letos soustavné
zdravotní prohlídky pracující mládeže,
přišli jsme při nich ke smutným zkušenostem.
Městská mládež je tělesné
vyspělejší, je lépe živena a je
zdatnější. Je to důsledek lepších
hygienických i existenčních podmínek.
Také kojenecká úmrtnost je větší
na venkově než ve městech. Příčiny
hledejme opět v nižší úrovni a
hygieně venkova proti městům.
Z toho všeho, co jsem tu uvedl, vyplývá, že
by bylo moudré, abychom národní pojištění
nemocenské pro osoby samostatně hospodařící
uvedli v život co nejdříve. Vím, že
proti tomuto pojištění se často ozývaly
hlasy i z vlastních kruhů samostatně hospodařících.
Často to byly hlasy živené zájmem udržeti
jakousi svépomocnou instituci, která však nemůže
zdaleka nahradit a také nenahradí pojištění
národní. Jsou to i předsudky. Vzpomeňme,
že mnohdy bylo třeba zavádět i taková
zařízení, pro která nebylo vůbec
pochopení, ba která musela být zavedena i
proti vůli těch, jejichž prospěchu byla
určena. Ku příkladu při zavedení
očkování proti neštovicím. A
přece, kdo by se ještě dnes bránil těmto
opatřením? Nejde totiž jen o ozdravění
celého národa, nýbrž - a to především
- o zdravý základ a možnosti dokonalého
pojištění důchodového.
A zde jsem u spojitosti a závislosti obou typů našeho
národního pojištění. Nechceme
totiž být národem početných důchodců
s nedostatečnými existenčními prostředky,
nýbrž národem zdravých lidí.
Chtěli bychom žít ve státě, kde
je důchodců málo, za to dobře zabezpečených,
a naproti tomu co největší počet těch,
kteří se podílejí na tvořivé
práci. Cesta k takovému uspořádání
vede národním pojištěním nemocenským,
které vyřeší dokonale problém
prevence i problém kurativní. Smyslem obou problémů
je snaha odvrátit invaliditu a snížit počet
důchodců na míru, která zabezpečí
slušnou existenci těm, kteří pro svůj
špatný zdravotní stav nebo pro stáří
pracovat již nemohou.
Důchodové pojištění má
zaručit lidem invalidním a starým, vdovám
a sirotkům takovou míru sociálního
zabezpečení, která by byla úměrná
výši důchodu, jež důchodci plynula
z jeho důchodu pracovního, při tom minimem
bude důchod sociální, maximem spravedlivé
hodnocení zásluh a práce jednotlivce, který
vytrval ve svém zaměstnání do vysokého
věku a tvořil tak hodnoty, jimiž je lidské
společnosti umožněna její existence.
Národní pojištění důchodové
řeší také ožehavou otázku
sociálního nazírání na práci
tím, že odstraňuje rozdíl mezi pojištěním
pensijním a pojištěním invalidním
a starobním. Jsou tu dány stejné zásady,
podle nichž je práce stejně hodnocena. Nesprávný
sociální názor na práci nám
často zaviňoval útěk od práce
manuální k tzv. práci ve vyšších
službách. A přes to, že bílý
úřednický límec skrývá
mnohdy více sociální bídy než
modrá dělnická halena, je tu snaha dostat
se do tzv. vyšších služeb. Říká
se, že v těchto službách je výdělek
sice namnoze menší, zato však postavení
stabilnější a že takový zaměstnanec
je pod penzí. Národní pojištění
tento nesprávný sociální názor
na práci změní.
Národní důchodové pojištění
odstraňuje také ničím neodůvodněné
rozdíly v hodnocení nároku vdovy po dělníku
a úředníku. Zatím co dělnická
žena musila býti 55 letá nebo tak invalidní,
že nebyla s to, aby si vydělala ani třetinu
toho, co žena zdravá, nebo pečovala aspoň
o 2 dětí mladší 16 let, aby dosáhla
vdovského důchodu, byl nárok vdovy po úředníku
bezpodmínečný, třeba to byla vdova
mladá, bezdětná a zdravá. Stanovení
stejných zásad, jak je tomu v navrhovaném
zákoně, je proto především otázkou
morálního nazírání. Spravedlivá
úprava v tomto směru, jak je osnovou řešena,
zamezí spekulativní uzavírání
sňatků, kdy mladé a zdravé ženy
se vdávají za staré pány pod penzí.
Každý, kdo pracuje, vytváří hodnoty,
jimiž umožňuje lidské společnosti
její existenci. Má proto právo, aby v případě
invalidity nebo stáří bylo o něho
postaráno. Zrovna tak dělník jako úředník,
rolník jako řemeslník. Není také
rozumné, aby práce lidí při jejím
sociálním hodnocení byla rozlišována
na produktivní a neproduktivní. Každá
práce je nutná, bez ní by nebyl možný
pravidelný a harmonický tep hospodářského
života. Na příklad to, ze máme kvalifikovaného
dělníka, rolníka, řemeslníka,
technika, je zásluhou našeho školství,
především školství elementárního.
A tak učitel vytváří hodnoty, jež
jsou neméně důležité, než
je stavba měst, výroba strojů, produkce všech
spotřebních statků. Kde je tu tedy měřítko
pro hodnocení produktivity lidské činnosti,
ne-li v sociálním nazírání
na práci?
I v národním pojištění budou
rozdíly v hodnocení zásluh jedince nebo kategorie.
Není to jinak ani možné, neboť absolutní
rovnost by vedla k nežádoucí nivelizaci, která
by přivodila morální důsledky v tom,
že by podlamovala snahu individua po vyšších
výkonech. Zásady předloženého
návrhu zákona vyjadřují proto snahu
po zabezpečení kolektiva a na straně druhé
hodnotí individuální zásluhy jednotlivce
formou respektováni výše jeho důchodu
z práce a odměnou za dlouhé setrvání
v pracovním poměru, vyjádřeném
především progresivitou zvyšovacích
částek po 60 letech věku pracujícího.
Národní pojištění prodělá
v budoucnu další vývoj. Bude zlepšováno
tou měrou, jakou nám to dovolí vzrůstající
výše národního důchodu.
Chtěl bych zdůraznit, že národním
pojištěním neoddělujeme z národního
důchodu něco, co dosud neexistovalo - my to existující
jen spravedlivě rozdělujeme. Toto spravedlivé
rozdělení nás přibližuje míru,
po kterém všichni tolik toužíme. Tento
mír by byl nemožný bez vnitřního
míru v národě. A mír v národě
je jen tenkrát zajištěn, má-li každý
zaručenu svou sociální bezpečnost.
Jednotlivec není schopen, aby se zabezpečil před
všemi důsledky všech rizik práce a života,
před nezaměstnaností, před bídou
v nemoci, invaliditě a stáří. Jednotlivec
nemůže zabezpečiti pro případ
své smrti své pozůstalé, neschopné
výdělku, leč by tak činil na úkor
jiných. Proto volíme cestu socialistickou, cestu
kolektivní solidarity, cestu humanismu, cestu demokracie
socialistické.
Pocit sociální bezpečnosti všeho našeho
lidu přinese naší vlasti krásnější
poměr občana ke státu než kdy jindy.
Snad se vám může tato pravda zdáti poněkud
hmotná - ale přes to je správná. Člověk
je tím více připoután ke společenskému
zřízení a tím více si ho cení,
čím více je jím sociálně
zabezpečen.
Maximum zabezpečení občana je proto i maximem
bezpečnosti státu, a tož z toho plyne i závěr,
že přijetím zákona o národním
pojištění dáváme své republice
dar nejkrásnější, lásku, oddanost
všeho lidu a jeho vděk za přítomnost
lepší a spravedlivější, než
byla minulost. Únorové události nám
řešení celého problému usnadnily
politicky i hospodářsky. Vytvořily poznání,
že kořeny našeho národního organismu
tkví v sociálně spravedlivém a demokraticky
vyrovnaném vývoji jako v jedině možné
cestě našeho lidu do další budoucnosti.
Střezme proto naši demokracii socializujíce
a slibme si, že již nikdy nedovolíme, aby jí
zneužívali ti , kteří jejich svobod
chtějí použít k jejímu odstranění
a přivodění starého pořádku
kapitalistického.
Aby v záznamu této schůze našeho Národního
shromáždění, kde uzákoníme
tak krásnou sociální reformu a tak krásný
socialistický zákon, bylo pro dějiny poznačeno,
kdo se podílel na práci, chtěl bych se zmíniti
o těch, kteří v těchto odborných
komisích pracovali.
Odborné komise, které návrhy připravovaly,
byly zřízeny ihned v porevolučních
dnech r. 1945 při Ústřední radě
odborů. V roce 1946 byly přeneseny do ústředí
nositelů pojištění a v r. 1947 zřízeny
při komisi Národní fronty a Ústřední
rady odborů pro přípravu národního
pojištění. V roce 1948 fungovala pak ještě
zvláštní vládní komise pro zpracování
připomínek ministerstev atd. Předsedou komisi
v Ústřední radě odborů, v ústředí
nositelů pojištění i v komisi Národní
fronty a Ústřední rady odborů a ve
vládní komisi byl pan dr. Jan Gallas. v komisi pro
nemocenské národní pojištění
byli hlavními členy a referenty dr. Šmýd,
dr. Mimra, dr. John, dr. Střítecký, dr. Janouch
a dr. Orel. V komisi pro organisaci národního pojištění
byli hlavními členy a referenty prof. dr. Neubauer,
dr. Mařík z ÚRO, dr. Brejla, dr. Zeman a
ředitel Hojč z Bratislavy. v komisi pro důchodové
národní pojištění byli hlavními
členy a referenty dr. Ant. Zelenka, dr. Podlipský,
dr. Kalivoda, dr. Chytilová-Frantíková, dr.
Brejla, dr. Kadlčík, prof. dr. Neubauer, dr. Werner,
dr. Mařík, dr. Jindřich, dr. Vrba a dr. Svoboda.
V komisi pro jednotnou osnovu zákona o národním
pojištění byli hlavními členy
prof. dr. Neubauer, dr. Mimra, dr. Brejla a dr. Levíček.
Ve vládní komisi pro připomínkové
řízení v ministerstvech byl hlavním
referentem pan odb. přednosta dr. Schrutz, jenž byl
rovněž hlavním vládním expertem
ve výborech ÚNS, soc.- zdravotnickém a rozpočtovém.
V komisi Národni fronty a Ústřední
rady odborů pro přípravu národního
pojištění byli nejvýznačnějšími
členy dr. Popel, dr. František Kraus, dr. Vavřička,
místopředseda Ústřední rady
odborů Cipro a posl. Vojanec.
Všem těmto pánům a paním děkuji
vaším jménem za jejich namáhavou práci,
za jejich pochopeni a šlechetné plnění
nejkrásnější povinností ve prospěch
pracujících vrstev celého národa.
Vím, že bez jejich práce by bylo těžko,
abychom tak krásný zákon již dnes mohli
přijmouti. Víme také, že by nebylo možno
tento zákon přijmout, nebýt únorových
událostí a nebýt vlády Klementa Gottwalda,
vlády obrozené Národní fronty.
Zákon o národním pojištění
je při celém svém avantgardním zaměření
hospodářsky dobře únosný. Naše
republika se přijetím tohoto zákona staví
mezi nejpokrokovější státy právě
svou sociální náplní. Stává
se majákem, který bude ukazovat cestu všem
pracujícím vrstvám zemí dosud kapitalistických.
A v tom spatřujeme svůj příspěvek
k mezinárodnímu pokroku. Svoji sociální
bezpečnost budeme zvyšovat a to tou měrou,
jakou zvýšíme výrobnost celého
národa. Miliardy, jež se dostanou prostřednictvím
národního pojištění do rukou
potřebných, musí být vyrovnány
tvorbou spotřebních statků. Jen tak se stanou
živým zdrojem našeho osvobozeného národního
hospodářství. A proto je třeba pracovat
u nás pro socialismus více, usilovněji, lépe,
kvalitněji. Naše pracující vrstvy to
pochopily a jejich pracovní nadšení a překonávání
plánovaných úkolů to potvrzuje. Život
nás všech, paní a pánové, stál
za to, aby byl prožít, neboť nám bylo
popřáno spolupracovat na díle tak krásném,
jako je tento zákon, který znamená uskutečnění
mladé sociální náplně naší
druhé národní revoluce. Národní
pojištění nám zabezpečuje zítřky
lepší, spravedlivější a poctivější.
Hlasujeme proto pro ně všichni s radostí a
s nadšením. (Potlesk.)
Podpredseda Komzala (zvoní): K tejto veci
sú prihlásení rečníci, zahájim
preto rozpravu.
K slovu sa prihlásil pán povereník sociálnej
starostlivosti posl. Zupka, ktorému udeľujem
slovo.
Posl. Zupka: Slávne ústavodarné Národné
shromaždenie! Vládny návrh zákona o
národnom poistení je stredobodom pozornosti nielen
domácej, ale aj zahraničnej pracujúcej a
pokrokovej verejnosti. Týmto zákonom ideme uskutočniť
sociálne dielo, po ktorom túži každý
pracujúci človek. Každý človek
má záujem na tom, aby jeho živobytie bolo zabezpečené
nielen dovtedy, kým pracuje, ale aj pre tie časy,
keď ho z pracovného procesu vyradí choroba,
alebo staroba. Toto úsilie po existenčnej zábezpeke
v čase práceneschopnosti nútilo už pračloveka
naučiť sa hospodáriť a stalo sa hnacou
silou spoločenského, hospodárskeho a kultúrneho
života. Ľudia so spoločnými záujmami
postupovali v tomto zápase o svoje existenčné
zabezpečenie jednotne. Zásada vzájomnosti
a solidarity rovnako ohrozovaných bytostí je tak
stará, ako ľudské dejiny. Zásada: Čo
nezmôže jednotlivec, to zmôže kolektív,
sa vývinom ľudskej spoločnosti vždy viac
upevňovala. Tak sa stalo heslo "Jeden za všetkých
a všetci za jedného" základnou zásadou
moderného robotníckeho triedneho hnutia.
Základným poslaním robotníckeho hnutia
je úsilie zlepšiť čo najviac existenciu
pracujúcich vrstiev, dosiahnuť taký systém
sociálneho zabezpečenia, ktorý zaručí
usporiadaný a spokojný život každého
jednotlivca. Zápas o presadenie týchto prirodzených
existenčných požiadaviek a práv pracujúcich
bol a je aj dnes v kapitalistických štátoch
vedený miernejšími alebo ostrejšími
formami. Je to sociálny zápas dvoch proti sebe stojacích
tried, ktorý sa skončí len vtedy, keď
sa pracujúca trieda definitívne zbaví kapitalistických
príživníkov.
Tohto roku oslavujeme sté výročie zrušenia
poddanstva. Meštiacke demokratické revolúcie
odstránili feudalizmus, alebo ďalekosiahle obmedzily
rozhodujúce postavenie šľachty a panovníkov.
Nevoľník bol zbavený pút feudálnych
zotročovateľov, na jeho šiju však položili
nové jarmo kapitalistického vykorisťovania.
Nové meštiacko-demokratické zákony slúžily
len triednym záujmom kapitalistov. Maly na zreteli len
jedno: ako zabezpečiť kapitalistom plnú špekulačnú,
podnikateľskú slobodu.