A vy všichni mi dosvědčíte, že
nepřeháním, když připomenu, jak
tito ubožáci, tito občané tzv. demokratického
státu čekali, až ten šťastnější,
který ještě měl na ten oběd v
automatu, nechá na talíři trochu zelí
nebo špatně ohlodanou kost, aby jako psi sytili svůj
hlad.
To byla ta jejich humanitní demokracie, po které
my nejenom netoužíme, ale jejíž návrat
už nikdy nepřipustíme.
My nejsme proti bohatství, ale nenávidíme
bídu a chudobu z celého srdce a z celé duše.
My neříkáme: Chudoba cti netratí,
jak se nám to celá století hlásalo
s kazatelen a školních kateder. Ba ne, chudoba cti
tratí, ale ne cti toho chudého, toho postiženého,
ale toho národa, toho státu a té lidské
společnosti, která v době, kdy dovede vytvořit
největší technická díla, letadla,
mrakodrapy, automobily a rozbít atomy, nedovede své
společenské zřízení uspořádat
tak, aby to nejvzácnější, co má,
živí lidé, děti vlastního národa.
mohli žít životem důstojným člověka.
To je hanba takové společnosti. takového
státu a národa.
A proto my, paní a pánové, kteří
dnes národním pojištěním stavíme
bídu a hlad mimo zákon v naší milované
lidově demokratické republice, jsme právem
hrdi, protože jsme napřed a dáváme příklad,
o němž víme bezpečně, že
bude působit daleko za hranicemi naší vlasti
a že bude marné konstruovat něco proti němu
a snažit se zakrýt železnou oponou pomluv a lží,
protože u nás se zavedením národního
pojištění bude naráz žít
snáze, klidněji, bezstarostněji, šťastněji
a veseleji. To bude ta nejpádnější odpověď
na štvanice a pomluvy západní reakce.
Vliv na postoj každého jednotlivce k životu,
k práci, k rodině a ke státu bude mít
tento zákon nesmírný. Připoutá
doslovně každého pracujícího,
více než 95 % obyvatelstva státu, ještě
těsněji k celému národnímu
společenství nejmocnějším a nejmateriálnějším
poutem: zajištěním existence, solidaritou národního
kolektivu. Zdůrazňuji, každého pracujícího,
protože zákon o národním pojištění
se bude vztahovati nejen na dosud pojištěné
dělníky, úředníky a jiné
zaměstnance, ale také na osoby samostatně
výdělečně činné, na
rolníky a řemeslníky, obchodníky a
příslušníky svobodných povolání,
na spolupracující členy rodiny i nezaměstnané.
Všecky tyto osoby podléhají stejnému
pojištění za stejných podmínek,
až na několik výjimek, které chci výslovně
uvésti:
Především zůstává nadále
zachováno pensijní zaopatření veřejných
zaměstnanců, kteří, právě
tak jako důchodci, nebudou podléhati důchodovému
pojištění, protože jsou dostatečně
zajištěni. Budou podléhat jedině nemocenskému
pojištění.
Ani nemocenskému, ani důchodovému pojištění
nebudou podléhat vojenští gážisté
a jejich rodiny, kterým se dostává léčebné
péče od vojenské správy. Soc.-zdravotnický
výbor však předkládá Národnímu
shromáždění resoluci, ve které
se vyzývá ministerstvo národní obrany,
aby zajistilo všem vojenským gážistům
a jejich rodinným příslušníkům
stejný rozsah léčebné péče
a stejné výhody, jako poskytne národní
pojištění.
Nemocenské pojištění v obrovském
rozsahu národního pojištění,
zahrnujícího prakticky všechno obyvatelstvo
státu, má před sebou úkol nesmírné
odpovědnosti, neboť ono bude mít vlastně
monopol na provádění léčebné
péče. Na tom, jak bude tento úkol zdolán,
závisí doslovně zdraví celého
národa a životy desítek tisíců.
Nemocenské národní pojištění
musí zajistit především dostupnost léčebné
péče pro každého pojištěnce,
ať je v kterékoliv části státu,
a to v žádoucí a spravedlivé míře.
Že tomu dnes tak není, víte vy, paní
a pánové, všichni ze zkušeností
vlastních a ze zpráv a debaty, ke které došlo
v tomto shromáždění před několika
dny při projednávání novelizace zákona
o lékařské praxi. A já mohu při
této příležitosti jen dodat, že
poměry jsou pořád ještě - a ještě
i dnes - přímo hrozné. Není tomu tak
dlouho, co jsme slyšeli ve zdravotnickém výboru
Národního shromáždění
z úst pana povereníka pre zdravotníctvo,
že na Slovensku jsou okresy, kde na 14 tisíc obyvatel
není lékaře, zatím co v Praze a v
Bratislavě připadá jeden lékař
na několik set obyvatel. Národní pojištění
dostalo ovšem poslední novelizaci zákona o
lékařské praxí do ruky nástroj,
který mu umožní, aby provedlo potřebnou
distribuci lékařů krátkou cestou tím,
že jim vezme pracovní příležitost
a tím i možnost dosáhnouti nebo udržeti
si povolení k výkonu lékařské
praxe vůbec na místech, kde je naléhavě
nepotřebuje, a poskytne jim pracovní příležitost
tam, kde je bude především potřebovat.
Žádný lékař se už nevyhne
důsledkům tohoto zákona.
Ale národní pojištění musí
zajistit nejenom distribuci lékařů, musí
zajistit každému léčebnou péči
nejvyšší úrovně, odpovídající
dnešnímu stavu lékařské vědy,
a to je požadavek nesmírně závažný.
Jen ta nejlepší péče je právě
dost dobrá pro český a slovenský pracující
lid.
Výslovně, paní a pánové, zdůrazňuji
tento závazek, který na sebe bere národní
pojištění ze zákona. A tu mi dovolte,
abych s tohoto místa konstatoval: není to závazek
nesplnitelný, neboť zákon sám tvoří
pro tento úkol předpoklady. Především
tím, že léčebnou péči
v celém jejím rozsahu svěřuje výslovně
lékařům, že počítá
s tím, že bude prováděna podle směrnic
lékařské rady, složené z nejlepších
klinických odborníků i praktiků, že
vylučuje jakoukoliv možnost ovlivnění
úrovně léčebné péče
se strany administrativní, tedy laických vedoucích
národního pojištění. Veškerá
pravomoc i odpovědnost za úroveň léčebné
péče patří podle návrhu zákona
lékařskému řediteli, rovnoprávné
složce ředitelství pojišťoven od
Ústřední národní pojišťovny
až k okresní národní pojišťovně.
Druhá záruka, kterou zákon poskytuje pro
splnění tohoto požadavku, je zásada
organisované svobodné volby mezi lékaři
pojišťovny. Nechci přeceňovat praktický
význam této zásady na venkově, kde
se téměř nemůže uplatniti, protože
v obvodě bude zpravidla ještě dlouho lékař
jen jeden, ale má svůj nesporný význam
morální ve městech, protože je důležitou
podmínkou důvěry veřejnosti k národnímu
pojištění vůbec a k jeho léčebné
péči zvlášť.
Třetí záruka spočívá
v tom, že svrchovanými orgány, spravujícími
národní pojištění, budou orgány
samosprávné, volené z pojištěnců,
a ty budou bezpečnou zárukou, že národní
pojištění bude sloužit pojištěncům
a ne vlastnímu aparátu.
A konečné čtvrtá záruka není
v zákoně, ale je, jak s opravdovou radostí
a hrdostí před tímto slavným ústavodárným
Národním shromážděním
konstatuji, v tom, jak naši čeští a slovenští
lékaři osvědčili svou politickou vyspělost
a vědomí odpovědnosti k pracujícím
třídám, když spontánně,
bezvýhradně a ochotně se přihlásili
ke spolupráci v léčebné péči
národního pojištěni. Pochopili, jak
národní pojištění je osvobozuje
od ponižujícího a nedůstojného
obchodního vztahu mezi nemocným a lékařem.
Je to pro mne tím radostnější, když
jako lékař si uvědomuji, kolika tradičních
předsudků se mnozí museli zříci,
než dospěli k takovému positivnímu hledisku,
jež naše lékaře staví vysoko nad
lékaře anglické, kteří z 84
% odmítli a hrozí sabotovat anglický plán
státní zdravotní péče. Naši
lékaři zaslouží také plným
právem, aby se jim za jejich těžkou a obětavou
práci dostalo slušné životní úrovně
a spravedlivého uznání.
Jsem osobně pevně přesvědčen,
že národní pojištění v důvěrné,
nejužší spolupráci s lékařskou
vědou a českými a slovenskými lékaři
splní do písmene to, co mu tento zákon ukládá
a co od něho národ čeká; že zejména
zemědělci, řemeslníci a obchodníci
poznají, až se stanou účastnými
nemocenského pojištění, t. j. od 1.
ledna 1950, takovou léčebnou péči,
o jaké se jim dosud ani nesnilo, protože si ji prostě
v takové míře a kvalitě nemohli dovolit,
protože ji nemohli zaplatit. V dávkách peněžních
zavádí osnova některá významná
zlepšení proti dosavadním nejvýhodnějším
druhům pojištění. Připomínám
tu zejména: výpomoc v rodině - na zaplacení
pomocnice v domácnosti, když žena pro nemoc nebo
mateřství je upoutána na lůžko;
léčení při zmrzačení,
zohyzdění; léčení neplodnosti,
zlepšení dávky v mateřství, výbavička
pro novorozeně, ošetřování v
nemocnici po neomezenou dobu pro pojištěnce i rodinné
příslušníky, podpory při ústavním
ošetřování, pohřebné.
Zvláštní pozornosti zasluhuje, že národní
pojištění počítá s rozsáhlou
účastí i na preventivní léčebné
péči ve spolupráci s ústavy národního
zdraví a veřejnou správou zdravotní
podle jednotného zdravotnického plánu.
Některé z dávek nemocenského pojištění
jsou vyslovenými stimuly populačními, protože
podstatně ulehčí břemena, s nimiž
bylo pro rodinu dosud spojeno mateřství a zrození
dítěte.
Pokud se týče důchodového pojištění,
jest základním principem pro konstrukci dávek
zásada, že podmínky důchodu mají
býti stejné pro všechny kategorie pojištěnců,
ale výše důchodů má odpovídat
výši ztraceného výdělku, takže
doba pojištění má v národním
pojištění podstatně menší
vliv na výši důchodu, než tomu bylo dříve.
I v oblasti důchodového pojištění
setkáváme se s podstatnými zdokonaleními
dosavadního stavu.
Především je to sjednocení a zlepšení
všech dosavadních druhů důchodového
pojištění, rozšíření
na osoby samostatně výdělečně
činné se začleněním úrazového
pojištění pro všechny zaměstnance
i samostatné. Kromě invalidního, starobního,
vdovského a sirotčího důchodu a výbavného
zavádějí se jako nové dávky
invalidní a starobní důchod pro nepojištěné
manželky pojištěnce nebo důchodce, důchod
družky a konečně důchod sociální.
K tomuto důchodu sociálnímu je třeba
připomenouti, že právě toto opatření
znamená velkolepé, moderní a důstojné
vyřešení trapného a ostudného
problému chudinství, kterého se zákonodárství
po prvé dotklo r. 1863 a od té doby až do tohoto
dne si do toho nikdo netroufal. Až, paní a pánové,
se 70 Kčs přinese listonoš těm tisícům
vetchých starců a stařenek, zmrzačených
celoživotní dřinou, poníženým
tisíckrát almužnou a dobrodinstvím,
znovu vědomí lidské důstojnosti a
viditelné a hmatatelné uznání národa
za jejich celoživotní práci, pak teprve se
budeme moci podívat do jejích očí
bez rozpaků a s čistým svědomím.
Dosud jsme se před nimi právem styděli, ba
i trnuli hrůzou a odporem, když jsme je viděli
umírat na kupě slámy v děravých
pastouškách a brlozích vesnických chudobinců,
lidí bez domova, bez přátel, bez pomoci,
kteří z každého slova a z každého
pohledu museli slyšet a vidět neskrývané
přání své smrti.
Odstraňuje-li národní pojištění
všecky stavovské rozdíly, které platily
z vůle vládnoucích tříd v dřívějších
soustavách sociálního pojištění,
přece jenom zachovává i nadále zvýhodnění
dávek důchodového pojištění
pro horníky. Sleduje tak zásadu, že i zlepšením
důchodu musí být odměněna práce
zvláště těžká a nebezpečná.
Podle osnovy má pak vláda možnost zlepšiti
podmínky důchodového pojištění
i u jiných povolání: nebezpečných,
opomíjených čí zvláště
namáhavých.
Pojištění redaktorů bude upraveno jako
připojištění a přizpůsobeno
národnímu pojištění. Připojištění
jiných pojištěnců, jednotlivců
i skupin povolání bude možné na základě
individuálních i kolektivních smluv. Na druhé
straně odnímá se důchod mladým
vdovám, které mohou ještě pracovat a
vydělávat si v dostatečné míře
živobytí a které nemají děti.
Staré důchody důchodového i úrazového
pojištění budou valorizovány v zásadě
tak, aby starodůchodci byli postaveni na roveň novodůchodcům.
Pokud se týče organisace, bude národní
pojištění prováděno v celé
republice Ústřední národní
pojišťovnou, a to pomocí jejího oblastního
ústavu pro Slovensko v Bratislavě a národních
pojišťoven, zřízených pro určité
oblasti a okresy. Bude to blahodárné zjednodušení,
neboť dosud provádělo sociální
pojištění v republice asi 250 ústavů.
Ty budou nyní zrušeny a převzaty Ústřední
národní pojišťovnou. Tím budou
také vytvořeny předpoklady pro všeobecné
zlevnění administrativy národního
pojištění.
Ústřední národní pojišťovna
ve všech svých složkách bude spravována
autonomně správními orgány lidovými,
zvolenými z řad pojištěnců. Pravomoc
těchto sborů je veliká, tak veliká,
že při politické, občanské vyspělosti
našeho lidu není tu žádného nebezpečí,
že by se tyto orgány mohly stát hříčkou
v rukou úřednického aparátu.
O opravných prostředcích proti výměrům
pojišťoven budou rozhodovat výlučně
soudy, a to zvláštní soudy pojišťovací,
vrchní pojišťovací soudy a nejvyšší
pojišťovací soud, který bude zřízen
u nejvyššího soudu v Brně.
Zákon vstoupí v platnost postupně, a to:
organisace bude provedena dnem 1. července 1948, nemocenské
a důchodové pojištění zaměstnanců,
jakož i důchodové pojištění
samostatně výdělečně činných
dnem 1. října 1948, nemocenské pro samostatně
výdělečně činné Až
od 1. ledna 1950. Hlavním důvodem pro tento odklad
byla nezbytnost důkladné přípravy
a organisace léčebné péče,
na kterou budou kladeny nesmírné nároky.
Vyplácené již důchody budou upraveny
od 1. ledna 1948, sociální důchod pak bude
vyplácen od 1. října 1948.
Paní a pánové! Takový je nejstručnější
přehled zákona o národním pojištění.
Sociálně-zdravotnický výbor projednal
osnovu důkladně, vzal v úvahu sta a sta připomínek
a návrhů z odborných kruhů i široké
veřejnosti a provedl řadu úprav všude
tam, kde se mu podařilo nalézti formulaci jasnější
či řešení spravedlivější.
Je mou radostnou povinností, že mohu s tohoto místa
ze srdce poděkovat pánům odborníkům
z Ústřední rady odborů, z Ústředí
nositelů pojištění a z ministerstva
sociální péče za jejich obrovskou
a opravdu znamenitou práci, kterou postavili dílo
s odborného hlediska skvělé a ulehčili
nám tím náš úkol opravdu nesmírně.
Paní a pánové! Máte před sebou
návrh zákona, o kterém snily a po kterém
volaly celé generace, zákon, na který se
těší celý národ. Jaké
štěstí, jaká radost pro nás pro
všechny, že můžeme žít a přispívat
svým malým podílem k společnému
dílu v tak velké a slavné době. Jaké
štěstí pro náš národ, že
v takových pohnutých, rozhodujících,
osudových chvílích svých dějin
vždycky v sobě dovede nalézt a postavit si
v čelo muže hodného té velké
a jedinečné historické příležitosti,
jako je Klement Gottwald.
Pod jeho moudrým vedením, řízen jeho
jemnou a přece tak pevnou rukou, probil se náš
lid ohněm zápasu na život a na smrt s negativními
silami kontrarevoluce. A dnes za nové Gottwaldovy vlády
obrozené Národní fronty jakoby jeho osvobozené,
uvolněné síle a elánu nebylo nic dost
nesnadné, nic dosti veliké; i toto gigantické
dílo, před nímž se tají dech,
když pomýšlíme na jeho dosah a účinky,
na osudy každého z 12 milionů našich občanů,
se stane zítra stejnou samozřejmostí, jako
už tolik zázračně krásných
a dobrých věcí, které jsme dostali
od 5. května. A budou nové výboje, budou
nová vítězství a bude den ze dne krásnější,
den ze dne šťastnější, den ze dne
slavnější naše drahá lidově
demokratická republika Československá.
Paní a pánové, sociálně-zdravotnický
výbor doporučuje, abyste schválili předloženou
osnovu zákona se všemi doplňky, změnami
a resolucemi. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Zpravodajem za výbor rozpočtový je posl.
Skaunic. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Skaunic: Paní místopředsedkyně,
paní a pánové!
Poměr takové sociální bezpečnosti,
jakou má na mysli zákon o národním
pojištění, k dosavadním systémům
sociálního pojištění dal by se
vyjádřit asi srovnáním dnešního
systému s dílčími úpravami,
jimiž byla v počátku liberalistického
hospodářství zaručena námezdně
pracujícím určitá ochrana při
ztrátě pracovního výdělku.
V prvé polovině liberalistického hospodaření
se stát omezoval pouze na roli zákonodárného
prostředníka, který v podstatě upravoval
závazky jednotlivce k jednotlivci. Je jasné, že
toto řešení nemohlo postačit na trvalo.
Ochrana, ostatně zaručovaná jen nedostatečně
v živnostenských a čeledních řádech,
byla příliš malá a kryla jen některé
případy nahodilostí života, a to jen
na poměrně krátkou dobu. Tato ochrana však
na druhé straně znamenala pro malé podnikatele
neúměrné zatížení, které
bylo příliš náhodné, poněvadž
tu nebylo rozdělení rizika na celý kolektiv
podnikatelů, ale celé riziko postihovalo jen jednotlivce.
Byla to proto je nutnost, která přiměla společnost
k tomu, aby nároky pracujících byly účelněji
kryty. Nutnost tato byla vyřešena sociálním
pojištěním, jež nahradilo ochranu jednotlivce
jednotlivcem ochranou jednotlivce kolektivem. Přechod tento
byl silně ovlivňován koncentrací kapitálu
na straně jedné, ale na druhé straně
koncentraci dělníků postupující
s jejich politickým a socialistickým uvědomováním.
Celý přechod od původní ochrany pracujícího
k dnešním formám sociálního pojištění
nenastal najednou - děl se etapově pro různá
rizika práce i pro různé skupiny pracujících
a tak jsme po několika desítkách let došli
k dnešnímu stavu, kterému je právem
vytýkána organisační roztříštěnost.
Budete-li zkoumat příčinu, proč kupř.
máme mimo všeobecný pensijní ústav
jako hlavního nositele pensijního pojištění
ještě 28 náhradních pensijních
ústavů, seznáte, že je to důsledek
etapového řešení zabezpečení
sociálních rizik pro určité skupiny
pracujících. Zrovna tak je možno hledati příčinu
roztříštěnosti dosavadního systému
nemocenského pojištění.
Sociální pojištění prodělalo
rychlý vývoj, ve kterém se postupem doby
stále více zdůrazňoval prvek sociální
bezpečnosti pracujícího člověka
na úkor prvku pojištění. Tento vývoj
spěl stále k rozšiřování
ochrany před riziky práce, ke zlepšování
dávek tak, aby vyjadřovaly spravedlivý poměr
mezi prostředky nutnými k dosažení určité
snesitelné výše životní úrovně.
Velmi často byly pronikavé změny a sociální
pokrok vůbec vynucovány postupnými změnami
v nazírání na sociální povinnosti
společnosti a změnami v hospodářských
systémech nebo poměrech. Důležitou roli
tu však hraje postupující uvědomění
pracujících vrstev a požadavek, aby práce
byla i ideologicky hodnocena jinak, než jak to činil
liberalistický názor hospodářský,
který se na práci díval jako na každé
jiné zboží.