V dělnickém pojištění
průměrný důchod Kčs se zvyšuje na o %
invalidní | 10.800 | 18.720 | 72 |
starobní | 11.520 | 19.728 | 71 |
vdovský | 6.000 | 12.600 | 110 |
sirotčí | 4.200 | 6.600 | 57 |
V penzijním pojištění
průměrný důchod Kčs se zvyšuje na o %
invalidní | 15.900 | 22.260 | 40 |
starobní | 17.900 | 25.060 | 40 |
vdovský | 8.800 | 15.096 | 70 |
sirotčí | 5.088 | 7.488 | 47 |
Osnova se zároveň vyrovnává i s problémy
úpravy důchodů již vyplácených
podle dosavadních předpisů ke dni účinností
zákona a tyto důchody dnem 1. října
1948 upravuje tak, aby v průměru dosáhly
asi úrovně důchodů přiznávaných
podle tohoto zákona. Děje se tak jednak percentuálním
zvýšením důchodů vůbec,
jednak poskytnutím dalších pevných vyrovnávacích
částek pří současném
stanovení maximální hranice tohoto zvýšení.
Plníme i svůj slib, že pomůžeme
důchodcům před všeobecným zavedením
národního pojištění důchodového.
Všichni důchodci dostanou podle navržené
osnovy v květnu t. r. místo jednoměsíčního
důchodu dva měsíční důchody,
důchodci Ústřední sociální
pojišťovny a Ústřední bratrské
pokladny ještě kromě toho v červenci
1948 jednorázový přídavek k starobnímu
a invalidnímu důchodu 600 Kčs, k vdovskému
400 Kčs, k sirotčímu 200 Kčs.
Pokud jde o vzájemný vztah národního
pojištění a národního důchodu,
neboli o otázku, jak vysoké dávky má
národní pojištění poskytovat,
je třeba si uvědomit, že tato otázka
je ve své podstatě součástí
celkového problému redistribuce národního
důchodu. Pro řešení této otázky
je důležitá jednak všeobecná životní
úroveň národa, ale kromě toho je úroveň
národního pojištění závislá
na podílu, jakého je pracující vrstva
ochotna se vzdát ve prospěch důchodců
národního pojištění, čili
kolik jsou ochotní na národní pojištění
věnovat ti, kdož tvoří národní
produkt, neboť jen tato položka, která jim je
odčerpávána ve formě pojistného
nebo daní, tvoří důchod těch,
kteří jsou práce neschopni. Podíl,
který je v dosavadním sociálním pojištění
přesouván s pracujících ve prospěch
práce neschopných, činí zhruba 8 %
celkového národního důchodu a má
v budoucím národním pojištění
podle předložené osnovy stoupnout zhruba na
13 % národního důchodu. Pro srovnání
poznamenávám, že např. ve Velké
Británii dosahovaly v roce 1945 náklady na sociální
pojištění 5,5 % národního důchodu
a mají podle Neveridgova plánu stoupnout na 8,5
%. Ve Spojených státech severoamerických
dosahovaly v roce 1941 náklady na sociální
pojištění 3,5 až 7 % národního
důchodu, podle toho, zahrnujeme-li do těchto nákladů
i sociální péči a vydání
na rekreaci.
V souvislosti s podílem nákladů národního
pojištění na celkovém národním
důchodu jest třeba uvážit, zda zvýšením
všech dosavadních důchodů a poskytnutím
důchodů příslušníkům
ostatních vrstev obyvatelstva nevyvolá národní
pojištění určitý inflační
tlak. Srovnáme-li dnešní stav se stavem, v
němž se octneme po zavedení národního
pojištění, vidíme, že má
být rozdělováno na důchodech a jiných
dávkách ročně asi o 13 miliard více
proti dnešnímu stavu, kdežto pojistné
zaměstnanců, jejich zaměstnavatelů
a osob samostatně výdělečně
činných se zvýší asi o 10 miliard
Kčs. Bude tedy na spotřební použití
rozděleno o 3 miliardy více, než kolik bude
odčerpáno ve formě pojistného. Toto
zvýšení kupní síly representuje
necelá dvě procenta pravděpodobné
soukromé spotřeby a toto minimální
zvýšení neznamená při stoupající
tendenci naší výrobnosti prakticky žádné
hospodářské nebezpečí. Je ovšem
třeba, aby národní pojištění
bylo koordinováno s ostatními hospodářskými
opatřeními.
Zákon o národním pojištění
je sociální vymožeností dějinného
významu, je projevem solidarity všech pracujících
vrstev, které byly v minulosti záměrně
stavěny proti sobě a udržovány tak v
područí úzké privilegované
vrstvy vlastníků velkých výrobních
prostředků. Národní pojištění
však je také příkazem k nejvyšší
zodpovědností pro celé naše hospodářství,
pro naše výrobce a hospodáře, to jest
dělníky, inteligenci, zemědělce a
živnostníky. Je to výzva k ještě
usilovnější práci, jejíž
výsledky nejen zabezpečí významnou
instituci národního pojištění,
ale umožní v budoucnu jeho další rozvoj
a zlepšování ve prospěch všech
pracujících. Nedáváme pracujícímu
lidu žádné prezenty. Lid dává
sám sobě, co si může dát a může
přitom prostřednictvím těch, kterým
dal důvěru, rozdělit jen tolik hodnot, kolik
sám vytvoří vlastní prací.
Jestliže si uvědomujeme, že bez splnění
všech hospodářských předpokladů
nebylo by národního pojištění,
zvláště bez vyvlastnění kapitalistů,
bez hospodářského plánu a rozvoje
pracovní síly národa, pak je nutno též
zdůraznit, že vedle toho bylo třeba vytvořit
také předpoklady politické, abychom mohli
zahájit a zabezpečit před rušivými
reakčními vlivy novou éru péče
o pracujícího člověka v socialistickém
duchu.
Naše úspěchy se opírají jak v
hospodářství, tak i v sociální
politice v podstatě o spolupráci dělnické
třídy, pracujících zemědělců
a ostatních pracujících vrstev. Tento svazek,
v němž překonáváme všechny
následky války, okupace a starého společenského
řádu, byl systematicky podkopáván
reakcí, která nasadila vše, aby se z Národní
fronty pracujícího lidu měst i venkova stala
koalice třídních sil, základna pro
kompromisnictví mezi důslednou demokracií
a starými metodami vykořisťování
a obelhávání pracujícího lidu.
Toto rozvratné úsilí vyvrcholilo v únoru,
který je poučením dějinného
významu nejen pro nás, ale pro pracující
třídy celého světa. Ukázalo
se, že tam, kde mocenské prostředky státu
nejsou v rukou nebo pod kontrolou kapitalistů, tam stačí
k vítězství lidové demokracie jednota
dělnické třídy a její rozhodnost
odrazit každý pokus starých sociálních
sil o restauraci. Stačilo, že se sjeli zástupci
tří milionů námezdně pracujících,
svolaní Revolučním odborovým hnutím,
stačilo, když dva dny na to ukázali dělníci
svoji jednotu, disciplínu a hlavně svůj skutečný
společenský význam manifestační
jednohodinovou stávkou, aby se z reakčních
představitelů pravicového tábora staly
bezvýznamné soukromé osoby. Třída
tolik v minulosti pronásledovaná, vykořisťovaná
a ponižovaná dokázala, že chápe
své historické poslání a nebezpečí,
které bylo osnováno pro náš národ
a republiku. Svou jednotou a rozhodností upevnila dělnická
třída svůj svazek s ostatními pracujícími
vrstvami a ještě pevněji obnovila velký
pokus našeho pracujícího lidu překonat
kapitalistický řád u nás demokratickými
prostředky. Odrazila reakční pokus a zvítězila,
ne aby žádala privilegia, ale aby vrátila národu
jednotu, po prvé v dějinách budovanou na
pokrokové základně, abychom se mohli v klidu
a sociální harmonií pustit znovu do velkých
budovatelských úkolů. Reakce minulosti bohužel
s úspěchem strašila často ty, kteří
žili stejně poctivě jen ze své práce
jako dělník, že dělnická třída
je nebezpečí, že vítězství
jejích ideálů ohrozí postavení
ostatních pracujících vrstev. Únorový
sjezd závodních rad odhalil lživost těch,
kteří své třídní panství
udržovali vždy záměrně vyvolávanými
rozbroji a nedůvěrou mezi různými
vrstvami pracující třídy, sociální
demagogií, a bylo-li nutné, protilidovým
terorem. Na vrcholu svého boje na obranu demokracie proklamuje
sjezd ústy svého předsedy Ant. Zápotockého
řadu závažných požadavků
ve prospěch zemědělců, drobných
podnikatelů a inteligence a zaručuje svou silou
jejich splnění. Bezodkladné uzákonění
národního pojištění, všeobecná
úprava důchodů, zabezpečení
důchodů pro v práci zestárlé
dělníky, úředníky, živnostníky
i rolníky, prozatímní úprava platů
státních a veřejných zaměstnanců
od 1. ledna, nový služební a platový
řád státních zaměstnanců,
uzákonění nové pozemkové reformy,
vydání zákona o jednotné zemědělské
dani a jiných rolnických zákonů, ochrana
malého a středního podnikání,
daňové úlevy pro maloživnostníky.
Předseda vlády Klement Gottwald prohlásil,
že všechny požadavky sjezdu budou splněny,
a činnost vlády a ÚNS z poslední doby
dokazuje, že lidová vláda dává
sliby odpovědně a také je plní.
Tyto některé požadavky sjezdu závodních
rad dokazují solidaritu dělnické třídy
s ostatními vrstvami. V úspěšné
spolupráci při budování republiky
na socialistických základech překonávají
různé pracující vrstvy ideové
dědictví minulosti, upevňují svůj
svazek a vzájemnou důvěru. Národní
pojištění je výrazem a velkým
triumfem této nové, demokratické a národní
politiky.
Víme, že od února má k nám kapitalistická
reakce za hranicemi ještě méně sympatií
než před tím. Je to přirozené.
Z naší republiky a jejího pracujícího
lidu už nebude možno ždímat bezpracné
zisky, jako v dobách ještě "hodné",
protože kapitalistické republiky. Svět liberalistických
lží, přetvářek a protidělnického
teroru pokračuje ve své nenávistné
kampani. řízené těmi, kteří
mají důvod obávat se vítězství
pracujícího lidu. My pokračujeme ve své
práci a jejími výsledky dokazujeme, že
budujeme novou společnost, která přinese
klid pracujícímu člověku a zajišťuje
mu, aby se podílel na hodnotách, jež vytváří
svou prací podle socialistických zásad. Je
to velká dějinná zkouška, v níž
naše selhání či vítězství
není jen naší národní záležitostí,
nýbrž celkovou otázkou vývoje lidstva,
které touží po pokroku a míru. Zvláště
od února ukazujeme nejenom v hospodářství,
ale také v sociální politice zákony
převratného významu, že si budujeme
nový společenský řád. Každý
ten zákon, v neposlední řadě zákon
o národním pojištění, je naší
odpovědí na nepřátelskou kampaň
reakčních sil. Ubohé lži o Československu,
tisíckrát opakované podle známého
vzoru, že u nás je konec demokracie, nás nepřivedou
z míry. Jistě že je to konec demokracie, tak
jak ji vytvořila a jak ji potřebovala buržoasie,
že je to nadějný začátek demokracie
socialistické, demokracie vyššího vývojového
stupně, v níž nebude těch, kteří
by bohatli z práce druhých, ani těch, kteří
by byli chudí a bídní proto, že se živí
vlastní prací. Skutečný vývoj
v Československu a skutečná práce
našeho parlamentu a Gottwaldovy vlády pro pracující
lid je naší nejlepší odpovědí
na nepřátelskou kampaň, jejíž
zběsilost ukazuje, že jsme se vážně
dotkli interesů a plánů mocných starého
společenského řádu. Přivítali
bychom, kdyby vedle novinářů a zpravodajů
přijeli k nám ze západu také drobní
zemědělci, dělníci z továren,
dolů a přístavů, aby se přesvědčili,
zda naše lidová demokracie je jejich nepřítelem,
zda ohrožujeme svými zákony proti vykořisťování
práce v zemědělství i v tovární
výrobě, zákonem o národním
pojištění a svým plánovitým
hospodářstvím právo pracujícího
člověka nebo dokonce klid ve světě.
Přivítáme je mezi sebe jako své, kteří
mají s námi stejné ideály, i když
ne stejné úspěchy.
Práce našeho Národního shromáždění
a její nový, skutečně lidový
duch je odpovědí všem těm, kteří
mají strach o parlamentarismus v Československu.
Zákony, které připravila po porážce
reakce vláda Klementa Gottwalda a které projednává
toto Národní shromáždění,
učiní jej skutečně slavným
a upevní důvěru všech pracujících
vrstev k našemu parlamentu. ve světle zákonů,
které přijímá a schvaluje, kontrastně
se vyjímají zákonná opatření
v kapitalistickém světě, o jejíchž
demokratické náplni můžeme mít
své pochybností.
Odhlasováním zákona o národním
pojištění bude uzavřeno jen jedno období
obtížných prací a bojů za jeho
uskutečnění. Nastává nám
však, paní a pánové, tím teprve
začátek velmi obtížných úkolů
spojených s prováděním tohoto zákona.
Osnova zákona předpokládá velký
počet dalších norem, kterými musí
být zákon podrobněji proveden, a četná
opatření, aby byl zajištěn řádný
vnitřní chod celé instituce národního
pojištění. Aby vlastní provedení
zákona, na němž nyní závisí
zdárný průběh pojištění,
mohlo být zvládnuto rychle a účelně,
zřídil jsem při ministerstvu sociální
péče sbor odborníků, který
je odpovědný za včasné provedení
všech přípravných prací nezbytných
k uskutečnění tohoto zákona.
Jsem přesvědčen, že naši odborníci,
kteří se zúčastnili vypracování
tohoto zákona, zvládnou také úkol
uvedení zákona o národním pojištění
v život.
Považuji, paní a pánové, za svou povinnost,
abych jako resortní ministr poděkoval všem,
kteří se zúčastnili poctivě
prací na tomto velikém díle. Děkuji
prvnímu ministru sociální péče
panu dr. Šoltészovi, za jehož působení
byly zahájeny práce na přípravách
národního pojištění, skláním
se v úctě před životním dílem
ministra prof. dr. Nejedlého, který v souladu
s celým svým životním dílem dal
svou autoritu a hluboký zájem, aby průběh
všech přípravných prací byl úspěšný.
Děkuji velkému kolektivu pracovníků
Čechů a Slováků, zástupců
a odborníků Revolučního odborového
hnutí, odborníků sociálně pojišťovacích
ústavů a zástupců všech interesovaných
složek a úřadů. Výsledkem jejich
společné práce je tato osnova, stejně
jako přijetí této osnovy bude výsledkem
solidarity, jednoty a uvědomění našeho
pracujícího lidu, který tak skvěle
obstál v únorových zkouškách.
Čest našemu lidu a těm, kteří
jej neopustili a vedli až k definitivnímu vítězství
v čele s Klementem Gottwaldem! (Potlesk.)
Politické události, z nichž vzešla tato
vláda Klementa Gottwalda, byly zřejmě
posledním třídním konfliktem v dějinách
našeho národa. Začínáme novou
epochu svého národního života, charakterisovaného
hlubokými přeměnami politickými, hospodářskými
a v důsledku toho také sociálními
a kulturními.
Generace, které přijdou po nás, budou se
skláněti před československým
lidem z února 1948. Ony však budou také posuzovat
dílo Gottwaldovy vlády a lidu, o nějž
se opírá jako věc dějinného
významu. Čím je v hospodářské
politice lidové demokracie znárodnění,
tím je v sociální politice národní
pojištění. Je to nová etapa dějinného
významu. Nejde jen o rozšíření
materiálních výhod, jde o nové principy,
jejichž další uplatňování
v celém národním životě povede
ze základny, jež byla vytvořena v květnu
1945 a očištěna v únoru 1948, ke společnosti
do všech důsledků demokratické - k socialismu.
(Dlouho trvající hlučný potlesk.)
Předseda (zvoní): Generálním
zpravodajem za výbor soc. -zdravotnický je pan posl.
dr. Bureš. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Bureš: Pane předsedo, paní
a pánové!
Sociálně-zdravotnický výbor ústavodárného
Národního shromáždění
na své schůzi dne 8. dubna 1948 dokončil
projednání vládního návrhu
zákona o národním pojištění,
tisk 1100, po provedených některých úpravách
a změnách tento návrh schválil a předkládá
jej dnes slavnému ústavodárnému Národnímu
shromáždění k projednání.
Paní a pánové, návrh, o němž
máte dnes rozhodnouti, představuje vyvrcholení
sociálně-politického vývoje v našich
zemích. Tento stoletý vývoj je určován
bojem pracujících tříd o právo
na život, na lidsky důstojnou existenci, a rostoucím
jejich vlivem na uspořádání společenského
zřízení. Posuzujeme-li úroveň,
rozsah a vývojový stupeň sociálního
pojištění v historickém vývoji
jako měřítko síly a mocenského
významu pracujících tříd, pak
toto národní pojištění charakterisuje
jejich úplné vítězství.
Kladu zvláštní důraz, paní a
pánové, na tu historickou skutečnost, že
o sociálním pojištění, o zabezpečení
pracujících se sto let bojovalo, že každá
jeho fáze byla výsledkem úporného
zápasu a že je výsledkem boje i toto národní
pojištění. Že bylo k jeho prvnímu
formulování jako součástí košického
vládního programu třeba vítězství
lidové demokracie československé v rámci
společného vítězství světových
sil pokroku nad barbarským fašismem v květnu
1945 a k jeho konečnému vypracování
na základě zásad, formulovaných věrným
zastáncem pracujícího lidu, Revolučním
odborovým hnutím, a k jeho uzákonění
slavného vítězství pokrokových
a demokratických sil národa v bojí se zoufalým
spiknutím a vzpourou české a slovenské
reakce v únoru 1948. (Předsednictví převzala
místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)
Pracující tedy nedostali sociální
pojištění darem od Bismarcků, od Šrámků,
Švehlů, ale vybojovali si je od jedné jeho
fáze ke druhé v úporném zápolení
s panskými vrstvami, aby je v okamžiku, kdy se stávají
skutečnými pány v domě, uskutečnili
v jedinečné dokonalosti a úplnosti jako pojištění
národní, zahrnující celý pracující
národ.
Principiální změny, hluboký přerod
politický, hospodářský a sociální,
ke kterému dochází v našem státě,
vykonávají nesmírný vliv na život
každého jednotlivce. A jestliže nové principy
našeho hospodářství, hospodářství
plánovitého, hospodářství suverénně
ovládaného lidem, jsou základem sociální
bezpečnosti lidu, protože zabezpečují
každému občanu práci, chrání
jej před hospodářskými krizemi a zbavují
jej tak strachu z nezaměstnanosti, pak národní
pojištění jako Magna charta sociální
bezpečnosti pro celý pracující národ
zbavuje každého občana strachu z bídy
v případě nemoci, úrazu, invalidity
a stáří, po případě
úmrtí živitele.
Péče o člověka v nejširším
slova smyslu, úsilí umožniti nejlepší
rozvoj jeho schopností, jeho sil, učiniti ho spravedlivou
měrou podílníkem na národním
bohatství, zabezpečiti ho proti všem rizikům,
jež ohrožují jeho existenci, toť jediný
a celý smysl sociální politiky lidově
demokratického státu, toť smysl a cíl
všeho jeho hospodářského a politického
usilování vůbec. Je tedy teprve lidová,
socializující demokracie tou pravou, skutečnou
humanitní demokracií, ve které slovo tělem
učiněno jest, ve které vznešené
fráze se proměňují v chléb,
šat a střechu nad hlavou pro statisíce nemocných,
slabých, dětí, starců a mrzáků.
A prosím vás, paní a pánové,
abyste mi prominuli, že toto připomínám,
ale cítím, že je to právě dnes
třeba, dnes, kdy udělíte svým hlasováním
o této osnově lekci o humanitě celému
tomu západnímu světu s jeho licoměrným
pokřikem o lidských právech prý pošlapaných
v Československu, že právě dnes je třeba
připomenout některé zkušenosti z onoho
období 20 předmnichovských let, které
si páni troufají nazývat obdobím humanitní
demokracie.
Ano, paní a pánové, jen vzpomínejte
se mnou na ty luxusní pražské třídy,
na to Václavské náměstí, Národní
třídu a Příkopy let předmnichovských;
na ty výkladní skříně plné
lahůdek z celého světa, banány, ananasy,
jablka z Austrálie - nač si jen srdce vzpomnělo
- na ty výkladní skříně a automaty
s horami masa, horami jídel. To byl blahobyt, to byla hojnost!
Jenomže ten blahobyt měl, paní a pánové,
své malé, docela nepatrné čertovo
kopýtko: že totiž před tím sklem
výkladních skříní a automatů
jako za neproniknutelnou hradbou se plížili naši
bratři a soudruzi hladoví.