Plánovanie vo výrobe bude doplnené podľa programu novej roľníckej politiky aj plánovaním odbytu a cien roľníckych výrobkov. Len racionálnymi opatreniami vo výrobe a odbyte roľníckych výrobkov pri súčasnej úprave cien možno natrvalo odstrániť kapitalistické dedičstvo v poľnohospodárskej politike, cenovú, sociálnu a kultúrnu disparitu medzi dedinou a mestom.

Ľudová demokracia podstatne rozšírila a prehĺbila i politické práva roľníckeho ľudu. Najjasnejším dôkazom toho je nahradenie nedemokratickej roľníckej komory demokratickou roľníckou organizáciou, Jednotným sväzom slovenských roľníkov. V prvom rade novou úlohou roľníckej politiky bude rozšíriť roľnícke školstvo. Budeme sa musieť postarať, aby v krátkom čase každý mladý roľník dostal aspoň najnutnejšie odborné vzdelanie.

Ani riešenie ďalších problémov, najmä na úseku zveľaďovania našej poľnohospodárskej výroby nebude možné odkladať. Zveľadiť pasienky, zlepšiť chov dobytka, správne hnojiť, to sú naliehavé príkazy pre ďalší program našej novej roľníckej politiky. Ani tu nemôžeme zaostávať. Aj tu treba hľadať nové cesty a nové prostriedky. Cieľom novej roľníckej politiky bude blahobytnejší a šťastnejší roľník. V tomto smere bude sa niesť aj úsilie Povereníctva pôdohospodárstva a pozemkovej reformy a pre tento cieľ žiadame spoluprácu všetkých slovenských poľnohospodárskych odborníkov a všetkých roľníkov. (Potlesk.)

Místopředseda dr. John: Ke slovu je dále přihlášen pan posl. dr. Pietor. Uděluji mu slovo.

Posl. dr. Pietor: Slávna snemovňa! Pri rozprave o programe vlády prihlásil sa kolega Styk ku slovu menom poslancov bývalej Demokratickej strany, ktorí nie sú zastúpení vo vláde. Prehlásil, že i oni sa chcú konštruktívne zúčastniť snemovných prác a že budú hlasovať za schválenie vládneho programu.

Niektoré politické časopisy reagovali na toto vystúpenie kol. Styka spôsobom, z ktorého možno usúdiť, že slovám kolegu Styka nebolo porozumené, ba možno nebolo uverené.

Podľa novinových i súkromných správ odišli niektorí vedúci politikovia bývalých strán znovu do emigrácie. Vidím potrebu zaujať k tomuto faktu stanovisko. No, mám obavu, že keby som odsúdil tento čin novými slovami a čím ostrejšie by moje odsúdenie znelo, tým ťažšie by som ušiel osudu kol. Styka, tým ťažšie by som ušiel upodozrievaniu z oportunizmu. Prečítam vám preto slová, ktoré som napísal nie v marci 1948, ale v decembri 1946:

"Veľké sú naše denné starosti, a preto niet divu, že často unikajú našej pozornosti hlavné prúdy dejín. Treba časového odstupu i zvláštnych schopností k posúdeniu dejín starých, k zisteniu generálnych línií života národov a sveta v minulosti. Tým ťažšie je vystihnúť tieto prúdy v histórii súčasnej. Veľkosť Masaryka ako štátnika a duševného vodcu národa bola menovite v tom, že na rozdiel od krátkozrakých pedantov pri skúmaní spoločenských problémov hľadal ich podstatu a dochádzal k poznaniu veľkých duševných prúdov svetových i národných, a to v retrospektíve a tiež aj v perspektíve ich stáročného vývoja. Aký veľký to malo význam pre našu históriu, vie každý. Dnešné časy nám zvlášť prikazujú budovať na tom istom základe. Prikazujú nám hodnotiť i dnešné problémy s veľkorysého svetového hľadiska, ktoré jedine dovoľuje vidieť správne podstaty vecí bez pokrivenosti zavinenej malosťou záujmov a preceňovaní a malých právd a malých krívd. Ak sa chceme vyvarovať chýb, ak nechceme v dnešnej rozhodujúcej dobe nevedomky zachraňovať momentálne záujmy na úkor osudu nášho národa v budúcnosti, musíme sa snažiť vystihnúť, kam svet speje a čo sú naše dlhodobé záujmy. Len vtedy, keď to poznáme, keď si určíme svoju generálnu líniu, môžeme sa odvážiť taktizovať a len vtedy môžeme robiť taktiku správnu.

Bohužiaľ, my Slovania sme nevynikli vlastnosťou vidieť podstatu problémov a držať generálnu líniu. Často sme pre stromy nevideli les. Bili sme sa - i keď často právom - o svoje momentálne nároky, a to najčastejšie medzi sebou, a nevedeli sme, ako svojimi malými víťazstvami prehrávame hodnoty najväčšie. S akou ochotou sme napr. poslúchali svojich nepriateľov - od čias Veľkej Moravy až po 14. marec 1939 - aby sme jeden proti druhému v ťažkých bojoch vymáhali svoje individuálne práva. A výsledok? Ustúpili sme nepriateľovi z centra kolbišťa dejín ďaleko na východ, rozdrobili sme sa na malé národy, zaostali sme civilizačne za Západom, ba dostali sme sa v poslednom čase temer všetci do smrteľného nebezpečia.

No, napriek tomuto poznaniu ešte i dnes často dávame sa strhnúť sprievodnými znakmi, nevidiac podstatu, a to i vo veciach celého národa. Ba, bojím sa, že najmä dnes, pre mnohé súčasné záujmy nevidíme mimoriadnosť doby, nevidíme, alebo aspoň nepreciťujeme dostatočne tú jedinečnú príležitosť - ako nikdy predtým, - že svoje tisícročné chyby a porážky môžeme odčiniť.

S pocitom bolesti a hanby sme sa učili dejiny vyvraždenia polabských a pomoranských Slovanov a s pátosom sme deklamovali Kolára o niekdajšej kolíske a potom rakvy nášho národa. Celú strašnú, nám smrteľne nebezpečnú poslednú vojnu sme vzdychali a vyčítali si navzájom s Poliakmi fakt, že za celých dvadsať rokov slobody sme sa nevedeli zblížiť, hoci potreba toho bola každému jasná. A dnes? Dožili sme sa nikdy už nečakanej skutočnosti, že Slovanstvo dostáva sa aspoň čiastočne späť na západ, ale neplesáme celé dni, ako by si tento historický zázrak od všetkých Slovanov zasluhoval, ale ostávame navzájom chladnými, ba hádame sa o otázky, ktoré aspoň na jednej strane sú často prestížnymi.

Ako často sme po prvej svetovej vojne odsudzovali a od základov odmietali ruskú revolúciu, vidiac len jej jednotlivosti, len jej sprievodné znaky a neradi sme počúvali Masaryka, že ruská revolúcia je krokom dopredu.

Nesporne jeden z najškodlivejších faktov histórie Slovanstva bolo vrazenie maďarského klina medzi nás a južných Slovanov. Čo by bolo dnes prirodzenejším ako to, že vo chvíli skvelého a ohromnými obeťami vybojovaného víťazstva - zase všetci Slovania - sústredíme sa na riešenie tejto otázky a na odčinenie chyby histórie aspoň čiastočne? My zatiaľ zabraní do časových medzinárodne-mocenských a vnútropolitických otázok sme premeškali mnoho rozhodujúcich dní.

A tak to ide ďalej. Temer každý zo slovanských národov má čiastku národa v emigrácii, ktorá buntoší a štve pre zdanlivé alebo i skutočné chyby dnešnej vlády a režimu svojej vlasti a nevidí, že dnes tým podrýva samotné základy jednoty, veľkosti, ba i existencie svojho národa a Slovanstva.

Nie menej je pomýlená tá čiastka slovanských národov, ktorá telom ostala síce doma, ale ideove išla do emigrácie. Sme ďaleko od toho, aby sme vylučovali kritiku a každú opozíciu, a tiež neveríme, že ľudia, ktorí dnes slovanským národom vládnu, sú bez chyby, neomylní. Ale to, čo onej ideovej emigrácii vytýkame a prečo ju týmto menom stigmujeme, je skutočnosť, že ak ona azda aj má subjektívnu pravdu, pri boji za svoje čiastočné pravdy a práva nevidí ich historickú druhoradosť, lebo sa díva na ne zo zorného uhla len dnešných dní či rokov. Často však robí chyby i taktické, nakoľko nevychádza z reality politického života."

Slávna snemovňa! Opakujúc svoje úvodné slová, nemám dnes ku článku čo dodať, len zdôrazniť jeho časovosť.

Místopředseda dr. John: Ke slovu je dále přihlášen p. posl. Mikuláš. Dávám mu slovo.

Posl. Mikuláš: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Jménem klubu poslanců čs. strany socialistické činím k projednávaným zemědělským osnovám toto prohlášení:

Schválením akčního programu nové Gottwaldovy vlády dne 10. března t. r. dali jsme souhlas také k zemědělským osnovám, které jsou na programu dnešní schůze a jejichž projednávání jsme se zúčastnili v příslušných výborech. Zákonem o nové pozemkové reformě, scelovacím zákonem, zákonem o zemědělském úvěru a zemědělské dani, jakož i novelisací zákona čís. 139 z 3. července 1947 o omezení drobení zemědělské půdy a zákonem, kterým se mění a doplňuje zákon o revisi první pozemkové reformy, vyřešíme soubor zemědělských problémů podle vládního programu. Pokládáme toto legislativní opatření za přirozený a logický důsledek plnění budovatelského plánu naší lidově demokratické republiky. Československému zemědělství, trpícímu značnými nedostatky z dob minulých, dostává se těmito opatřeními značné podpory a zejména drobným zemědělcům dobré hospodářské a sociální základny.

Jsme přesvědčeni, že statisíce drobných zemědělců s radostí uvítají tyto zákony a zejména zákon o nové pozemkové reformě. Odvěký boj chudého lidu o půdu a zemědělskou reformu, ve kterém již v době před Kristem v říši římské položili bratří Gracchové své životy, boj, který vedl také náš rolnický lid v minulosti proti velkostatkářům a zejména cizácké šlechtě, končí dnes v lidově demokratické republice naprostým vítězstvím pracujících zemědělců. Je to vítězství socialismu. Myšlenka, vyjádřená heslem Národní fronty: půdu těm, kdož na ní pracují - stává se skutkem.

Když si dnes uvědomíme, jaký stav byl na českém venkově před 100 lety, kdy selský lid ještě robotoval na panských lánech a jak i po zrušení roboty se těžce rodil zemědělský pokrok, pak teprve plně vynikne smysl, obsah a přímo dějinný význam zemědělských osnov, které dnes projednáváme. Zemědělcům dostane se přídělu půdy na míru soběstačnosti, možnosti technické úpravy půdy, provozovacího i investičního úvěru a značné nebo i úplné úlevy daňové. Zemědělské výrobě bude možno na podkladě těchto zákonů a v rámci plánovitého hospodářství za pomoci a využití vědeckých poznatků a technických prostředků otevříti bránu zemědělskému pokroku a dosáhnouti při menších výrobních nákladech nejvyšších výsledků. Tím také splní zemědělci svůj úkol v naší národní společnosti.

Zvláště použitím levného dlouhodobého úvěru bude zemědělcům dána příležitost nejen vybaviti a zmechanisovati svá hospodářství, nýbrž i zlepšiti bytovou kulturu. Rádi konstatujeme, že zákon o zemědělském úvěru řeší též otázku pomoci nezaviněně zadluženým.

Také zákon o zemědělské dani je velkým sociálním dílem. Přihlíží se v něm k výrobním oblastem, k půdní bonitě, k použití půdy, k pracovním důchodům a béře se rovněž zřetel k počtu členů rodiny. Zavedením zemědělské daně dosahujeme skutečně maximální úlevy a ochrany malých a středních zemědělců. Rovněž s hlediska daňového zákonodárství zaslouží zákon o zemědělské dani plné pozornosti, neboť je dobrým přínosem modernímu zákonodárství.

Jsme přesvědčeni, že uzákoněním všech projednávaných osnov zákonů bude jasně a zřetelně prokázáno nejen opravdu kladné stanovisko všech odpovědných činitelů vůči našemu zemědělství a zemědělskému lidu, nýbrž zároveň i snaha a touha pomoci našemu zemědělství na cestě k lepší budoucnosti, potvrzená všemi těmito osnovami zákonů, které budou nejlepším darem u příležitosti oslav stého výročí zrušení roboty. U vědomí velkého významu a důležitosti projednávaných osnov a v přesvědčení, že jimi zajišťujeme hospodářské, sociální a kulturní potřeby zemědělského lidu, vyslovujeme s nimi souhlas a budeme pro ně hlasovat.

Místopředseda dr. John: Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. Bezděk.

Posl. Bezděk: Pane předsedo, paní a pánové!

Z pověření klubu poslanců čs. sociální demokracie ujímám se slova, abych promluvil k projednávaným šesti zemědělským osnovám. Dnešní den pokládám za obzvláště významný v historii našeho zemědělství, a to s několika hledisek. Možno totiž říci, že den 21. března 1948 je dnem historickým a jako takový přejde do dějin našeho zemědělství a našeho národa. Projednáváme 6 zemědělských zákonů právě v době, kdy oslavujeme sté výročí zrušení selského poddanství a roboty. Zemědělské zákony projednáváme v neděli 21. března 1948, v den, kdy si veškerý pracující lid naší republiky dobrovolně uložil pracovní povinnost, aby v rámci národní směny vykonal kus dobré a poctivé práce ve prospěch celého národa a státu. Také náš parlament se zapojil do národní směny a vykoná tento nedělní den kus velké práce. Vzal si za úkol vyřešiti podstatný problém jednoho z nejpočetnějších stavů v našem národním státě, stavu zemědělského.

Letošního roku budeme vzpomínat zrušení selského nevolnictví a roboty. Budeme vzpomínat vývoje, který zemědělský lid prožil od dob nevolnictví k dobám dnešním. Oslava výročí zrušení roboty by nebyla dostatečná, kdyby spočívala jen v pouhém mluvení. Daleko důležitější a cennější oslavou památného výročí bude, když oslavou zrušení roboty vykonáme ve státě, v krajích a v obcích kus užitečného díla, které by zanechalo trvalou památku v dějinách národa a selského stavu. Proto vyslovujeme své uspokojení nad tím, když v tomto jubilejním roce československý parlament cestou zákonnou vyřeší podstatné a stěžejní potřeby našeho zemědělství a poskytne mu novou základnu pro další život a lepší hospodářský vývoj.

Při vzpomínce na sté výročí zrušení roboty je třeba si také vzpomenout na úděl, který prožíval náš zemědělec v dobách před 100 lety a na úděl, který prožívá dnes. Je třeba porovnat onu velkou proměnu, která se v životě a postavení našeho zemědělce během těch 100 let odehrála. Dříve byl zemědělec svým postavením nevolník, robotník, pracující na cizím a pro cizí, bez lidských a občanských svobod, bez lidské rovnosti, bez práv dovolání, o postavení hospodářském a sociálním ani nemluvě. Kolik úsilí věnovali naši předkové, aby toto nevolnictví svrhli, kolik lidských životů bylo obětováno! Jak velké byly postavy selských hrdinů a mučedníků, Koziny, Kubáty, Pakosty, Chvojky a nesčetně jiných. Kolik úsilí museli věnovat pozdější generace a pozdější apoštolové selství tomu, aby se zlepšilo postavení selského lidu! Vzpomeňme jen Alfonse Šťastného z Padařova a četných jiných. A i když byl konečně v r. 1848 selský člověk osvobozen a dána mu do vlastnictví půda, přece zde ještě zůstalo hodně útlaku a hodně nevolnictví. Kolik pozemků bylo vynuceno na sedlácích, aby mohly být zvětšeny a zlepšeny velkostatky, patřící povětšině cizí vrchnosti a šlechtě, která k nám přišla právě v dobách největšího útisku českého národa! Dnes jsou poměry podstatně jiné. I zemědělec pracuje na své vlastní svobodné půdě, pracuje pro sebe a pro svobodný národ. Má svoje organisace a svoje zástupce, má svoje hospodářské instituce, svoje družstevnictví, peněžnictví a má svoje místo v lidské společnosti a v národě. Nyní oslavujeme sté výročí zrušení roboty. A jak jsem řekl, nebylo by oslavování tohoto jubilea úplné, kdybychom je neoslavovali dovršením osvobozovacího procesu. Je proto logické, že se likvidují ve své podstatě poslední velkostatky a že jejich půda se přiděluje nejdrobnějším zemědělcům, aby se sami ujali jejího vlastnictví a práce na ní. Historie jednou dostatečně ocení velikost této proměny a velikost dnešní doby. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Chytil.)

K 28. říjnu 1946 uveřejnilo ministerstvo zemědělství zásady známých šesti zemědělských zákonů. Tyto zásady vyvolaly živý zájem v široké zemědělské veřejnosti a bylo o nich diskutováno ve všech obcích našeho státu a na nesčetných zemědělských shromážděních. Bylo to po prvé v dějinách, kdy zemědělské zákony vyvolaly tak veliký zájem v zemědělských masách našeho lidu. Zemědělské zákony měly nejen velké masy stoupenců a zastánců, ale měly také svoje odpůrce. Byla to iniciativa pana ministra zemědělství a jeho nevšední úsilí, s nímž se mu podařilo přivésti své návrhy až ke konkrétnímu vyřešení a uzákonění. Jestliže dříve bylo příliš mnoho rozporů při jednání o těchto zemědělských zákonech, jak sám pan ministr dnes uvedl, pak dnes můžeme konstatovat značné zjednodušení a zodbornění v tomto směru. Po vyřazení sil, které brzdily projednávání osnov a znesnadňovaly pracovitost našeho parlamentu, není podstatných rozdílů v nazírání na řešení zmíněných 6 zemědělských zákonů. Tím se stáváme svědky dnešní veliké a historické události odhlasování a tím uskutečnění zemědělských zákonů, o které bylo tak dlouho a dlouho bojováno a usilováno. Jsem rád, že náš klub nestál na straně těch, kteří znemožňovali projednávání těchto osnov, ale jak protokoly zemědělského výboru dokazují, byl na straně projednání odborně zemědělského a přinášel mnoho podstatných námětů k vyřešení v duchu socialistických idejí.

Chtěl bych nyní přistoupit k posouzení jednotlivých zemědělských zákonů, které jsou předmětem dnešního jednání slavné sněmovny. Naše zemědělství má životní zájem na některých základních problémech. Základní otázkou je zde držba zemědělské půdy a její konečná úprava, otázka scelení půdy rozptýlené, otázka drobení a dělení zemědělské půdy, dále otázka zemědělského úvěru a konečně otázka zdanění zemědělského podnikání.

Všechny tyto stěžejní zemědělské problémy řeší 6 zemědělských zákonů, které dnes mají být sněmovnou projednány a přijaty. Vládní návrh zákona o revisi první pozemkové reformy je doplňkem již dříve odhlasovaného zákona o revisi první pozemkové reformy. Zákon o revisi první pozemkové reformy, publikovaný ve Sbírce zákonů a nařízení pod č. 142, v zásadě podrobil revisi velkostatky s výměrou větší než 50 ha. Během projednávání tohoto zákona se ukázalo, že někde je zájem o půdu tak velký, že jej nelze uspokojit, i když byly vyčerpány všechny prostředky a možnosti poskytnuté zmíněným zákonem. Doplněk tohoto zákona, který je předmětem dnešního jednání, má dovršit cíle, které zákon o revisi první pozemkové reformy měl na mysli. Proto obsahuje ustanovení, aby pro příděl drobným uchazečům byla zabrána veškerá půda zbytkových statků tam, kde by potřeba drobných uchazečů nemohla být jinak uspokojena.

Další podstatnou částí tohoto zákona je náhrada za vyvlastněnou půdu a převzaté zbytkové statky. V tomto směru se náhrada upravuje tak, aby odpovídala obdobným náhradám podle zákona o trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě. Doplněk zákona pamatuje také na zabezpečení bývalých zaměstnanců a pachtýřů, jmenovitě také těch, s nimiž byl pracovní poměr bez jejich vlastní viny rozvázán v důsledku provádění dekretu č. 12/1945. Provádění zákona o revisi první pozemkové reformy si více méně vynutilo doplnění zmíněného zákona, takže sněmovna vlastně uzákoňuje to, co praxe ukázala potřebným. Zákon o nové pozemkové reformě, dříve o úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě, který má řešit otázku pozemkové držby, je zákonem o nové pozemkové reformě, který byl dříve projednáván pod názvem zákona o úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě. Naše zemědělství čekalo na provedení úpravy pozemkové držby; mnohé bylo vyřešeno konfiskací půdy Němců, zrádců a kolaborantů a revisí pozemkové reformy. Nevyřešena zůstala otázka půdy spekulační a vůbec otázka základních vztahů pozemkové držby.

Zákon, který dnes projednáváme, usiluje o vyřešení všech těchto problémů. Především řeší otázky, jak velké pozemkové vlastnictví je přípustno, aby v budoucnosti opět nedocházelo k hromadění pozemkové držby z jakéhokoli důvodu. Osnova zákona stanoví nejvýše přípustnou hranici pozemkové držby 50 ha veškeré půdy. Zákon umožňuje vykoupení veškeré půdy, která by tuto výměru přesahovala, i když by nešlo o zbytkové statky či velkostatky. Zákon dále připouští vykoupení veškeré půdy bez ohledu na výměru, na které vlastník sám nepracuje a nehospodaří. V takovém případě se ponechává jen část půdy vlastníku k účelům stavebním nebo jako doplněk k budovám a k pozemkům dostavěným. Zásada, že půda patří těm, kdo na ní pracují, připouští ovšem i výjimky v případech naléhavých, jako je stáří, nemoc a různé vážné důvody sociální. Tato ustanovení zákona postihnou v prvé řadě půdu spekulativní, která byla soustředěna v rukou těch, kteří ji skoupili a na ní nehospodařili. Veškerá tato půda přejde do rukou nových vlastníků, nových drobných zemědělců, kteří na ní sami budou pracovat a hospodařit.