I cenu jsme upravili nově za tu půdu, který v roce 1919 byla ponechána původním velkostatkářům a kterou nyní v revisi stát zabírá pro rolníky. Loni v červenci byla určena náhrada v plné obecné ceně. Zemědělský výbor ji nyní na návrh ministerstva zemědělství snížil na 80 % obecné ceny. Je samozřejmé, že jsme zrušili ustanovení zákona, podle něhož rolnické komise byly ustavovány politickými stranami z jejich zástupců. Nyní si budou volit rolnické komise uchazeči sami ze svých řad.

Samozřejmé je také to, že jsme opravili zákon č. 139 z r. 1947 o zamezení drobení zemědělské půdy, podle něhož si směl půdu koupit z volně ruky jen ten rolník, který obhospodařoval nejméně 2 ha. Nyní si bude moci koupit půdu i ten, kdo má třeba jen půl ha, jestliže chce hospodařit.

My, slavná sněmovno, máme přijmout a přijmeme dnes další tři zemědělské zákony, na které čeká naše vesnice. Jedním z nich je zákon o scelování půdy, který ležel rok ve starém zemědělském výboru. Ten zákon je velkým činem, a to i národohospodářským. V Československu máme přes 5 mil. ha orné půdy, která je roztříštěna do více než 27 mil. parcel. Nejsou vzácné případy, že desetihektarový rolník má půdu ve 30-40 kouscích. Na tak roztříštěné půdě nelze moderně hospodařit, nelze pracovat pomocí strojů, když mnohá ta pole nejsou ani tak široká, aby tam stroj mohl zajet nebo se na nich otočit. A kolik půdy je ztraceno tím nespočetným množstvím mezí, rozborů a souvrati! Scelením roztříštěných parcel získáme - mírně počítáno - alespoň 100.000 ha půdy pro zemědělskou produkci.

Obsáhlý zákon o scelování půdy pamatuje na to, aby nedocházelo nikde k tvrdostem, kterými by byl některý jednotlivec postižen. Zákon určuje, aby ve scelovacích orgánech a institucích, které budou vytvořeny, měli rolníci sami rozhodující vliv a aby tak při tomto velkém díle pro zvelebování našeho zemědělství byl dále upevněn a rozšířen princip lidovlády. Zemědělský výbor při projednávání tohoto zákona konstatoval výborné zpracování návrhu zákona, a proto chci s tohoto místa poděkovat všem úředníkům, kteří zákon připravovali, zvláště pak p. inž. Ludviku Horákovi z ministerstva zemědělství.

Pátou osnovou zákona, zákona, který nemá obdoby ani v minulosti, ani v žádné jiné zemi, je zákon o zemědělském úvěru. V minulosti za prvé republiky činilo zadlužení našich zemědělců 30 miliard korun a za těch 20 předmnichovských let bylo prodáno v exekučních dražbách 30.000 zemědělských chalup. To byl ten "zlatý věk", ne však rolníků, nýbrž feudálních statkářů. Dnešní zadlužení rolníků kleslo - při trojnásobně nižší ceně koruny - na 5 miliard, takže poměrné zadlužení rolníků je dnes 18 krát menší než před válkou. Leč i tak 5 miliard by byl dluh těžký, kdyby nebyla snížena vysoká úroková míra. Její snížení podle tohoto zákona ušetří dlužným rolníkům 80 až 100 milionů korun na úrocích ročně. Druhá věc je ta, že naši zemědělci musí rychle modernisovat svá zařízení a své podnikání a budou muset pracovat s úvěry. To vedlo pana ministra zemědělství Ďuriše k tomu, že se postaral o zpracování moderního úvěrového zákona pro zemědělce, který byl v tomto týdnu projednán a schválen zemědělským výborem, a to tak radostně, jak tomu nejsme zvyklí v parlamentě. Podrobnosti zákona jsou uvedeny ve zprávě zpravodaje o tomto zákonu. Já chci vzpomenouti jen toho, že úroková míra v celé republice bude činit u krátkodobého úvěru 33/4 % a u dlouhodobého 31/4 %, a to včetně 1/4 %ního příspěvku pro zemědělský zajišťovací fond, který je úplné novum v úvěrnictví. Zákonem se zřizuje tento zajišťovací fond, jehož úkolem bude platit úrok i úmor za takového dlužného zemědělce, který ne svou vinou, ale okolnostmi na něm nezávislými se dostane do situace, kdy ani úrok, ani úmor nebude moci splácet. Normálně přišel takový rolník v té situaci o chalupu v exekuci.

Tímto zákonem, který bude spjat se jménem ministra zemědělství Ďuriše, bude exekutorům zatarasena cesta do vesnic a stát takové rolníky zachrání před úpadkem. Považuji za svou povinnost poděkovat s tohoto místa finanční komisi Ústředního výboru KSČ soudr. Vnukovi, Kabešovi a Spáčilovi, kteří zpracovali návrh tohoto zákona, za výbornou jejich práci.

Jistě žádný rolník si nemyslel, že již v třetím roce po osvobození by mohl býti uskutečněn takový sociální rolnický zákon, jako je tento. Snad nyní přesvědčí tento i ostatní zákony i toho posledního rolníka, aby z vnitřního svého přesvědčení podal ruku dělníkovi k slibu, že nikdy již nepůjdou jinak než spolu za upevněním lidové republiky, státu pracujících, který buduje náš národ pod vedením vlády Klementa Gottwalda.

Jak směšné v těchto souvislostech je to, když váleční paliči a otrokáři ze západu otravují svět řečmi o znásilňování československého lidu komunisty! Byl by šťasten pracující lid Ameriky, Anglie nebo Francie, kdyby mu byly "vnuceny" takové zákony a kdyby byl zajišťován takový život, do něhož kráčí lid Československa. Jejich státní zřízení tam na západě je bídnou chatrčí ve srovnání se skvělou stavbou československého státního zřízení, kterou budujeme. Nechť oni křičí! My budeme budovat a naši zemědělci budou mezi těmi nejpřednějšími. (Potlesk.)

Národní shromáždění přijímá dnešního dne další zákon, zákon o jednotné zemědělské dani, který osvobodí 70 až 80 % malých a středních rolníků od daňové povinnosti. Není mně známo, že byl kdy na světě takový ministr financí, jako je náš finanční ministr dr. Dolanský, který spolu s ministrem zemědělství Ďurišem navrhl vládě a parlamentu osvobození rolníků od dani. Budiž to zde v Národním shromáždění konstatováno. Vůdčí myšlenkou tohoto zákona je, že každému zemědělci se odpočítává z výnosu jeho hospodaření především nezdanitelná částka t. zv. existenčního minima. Z toho, co převyšuje tuto částku a co tudíž podléhá zdanění, strhne si rolník částku na ženu, na každé dítě, strhne si částku na rodiče, pokud žijí, strhne si příslušnou částku i v případě, že je invalida a pod. Pamatováno je i na úlevu pro vdovy a sirotky. Zemědělský výbor konstatoval, že bylo pamatováno opravdu na všechno. A když po odečtení těchto srážek zbude k placení částka u ženatého rolníka menší než 1.080 Kčs a u svobodného menší než 540 Kčs, daň se promine, nebude ji rolník platit. Podle tohoto zákona 70-80 % rolníků bude zbaveno daní vůbec a další skupina rolníků bude platit daň menší než dnes. A daň je jednotná, pro rolníka nebude existovat žádná jiná, neboť ostatní daně, které rolník platil, se tímto zákonem ruší.

Paní a pánové, obsah zákonů, které dnes odhlasujeme, mluví sám za sebe. Jsou to zákony lidu a pro lid. Dovršují staletý boj rolníka za půdu, za lepší život, boj proti statkářskému, kapitalistickému a lichvářskému vykořisťování.

Jsou to zákony, které budou za sto let příští generace oslavovat tak, jako my oslavujeme zrušení roboty. Jsou to zákony vpravdě revoluční. V minulosti myslili zákonodárci při sdělávání zákonů na to, aby se jejich dílo líbilo vládnoucí třídě. My dnes myslíme přibližně také tak. Rozdíl je v tom, že dříve byli vládnoucí třídou kapitalisté, dnes je vládnoucí třídou - a po únoru ještě důrazněji než před únorem - pracující lid měst a venkova. (Potlesk.) Dříve zákonodárce myslil na to, aby s jeho dílem byl spokojen kapitalista. My myslíme na to, aby zmizel z naší země zjev zbědovaných a plačících matek, které nevěděly, co dát dětem. My myslíme na to, aby rolník nemusel šedivět starostí, jak uživit rodinu a zaplatit dluhy, daně a pachty. Myslíme na to, aby rodiny našich zemědělců žily radostně, aby zmizela bída a nouze, život trudný a neradostný. Chceme, aby do všech dědin, do všech rodin přišla spokojenost, blahobyt a radost. Proto děláme ty zákony, proto budujeme nový společenský řád. Proto děkujeme našemu lidu za jeho boj, proto děkujeme Ďurišovi za jeho úsilí a Klementu Gottwaldovi za to, že vede oba naše národy do lepší, šťastné budoucnosti. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalej je k slovu prihlásený pán posl. Štambachr. Dávam mu slovo.

Posl. Štambachr: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Dovolte mi, abych jménem klubu lidových poslanců řekl k projednávaným zákonům zemědělským několik slov. Od historického roku 1848, kdy byla zrušena robota, poddanství selského stavu, nabývá život zemědělců nových forem. Svoboda selského stavu a jeho iniciativa v podnikání přetvořuje život na vesnici. I naše zemědělství musí jit s dobou a utvářet hospodářské podnikání v duchu nových sociálních přeměn. Dnes prožíváme obdobnou přeměnu jako naši předkové před sto lety, ovšem s tím rozdílem, že v době moderních vymožeností nikdo pokrok nezamezí. Řada zemědělských osnov, které předložila vláda na návrh ministerstva zemědělství a z nichž některé dnešního dne v parlamentě projednáváme, jsou jedny z nejdůležitějších osnov, ať je to již zákon o zemědělském úvěru či zemědělské dani nebo novelisace zákona o revisi první pozemkové reformy, zákon o trvalé úpravě držby zemědělské půdy anebo zákon velikého významu pro zemědělství - scelovací zákon.

Zemědělské zákony, předložené dnes ústavodárnému Národnímu shromáždění, ve své struktuře hluboce mění dosavadní způsob vlastnictví k půdě, sociálně upravují majetkové právo zemědělců a vyjadřují tak ono pojetí vlastnického práva k zemědělské a lesní půdě, aby tato půda patřila těm, kdož ji obdělávají, a aby byla znemožněna spekulace s půdou.

S prohlubováním vzdělanosti pronikalo na naše vesnice také vědomí zrovnoprávněnosti lidí pracujících na půdě, a tak heslo demokratisace venkova dostává svou živou náplň v tom, ze zemědělci odmítají jakékoliv područí bohatých, jakékoliv kořistnictví s půdou, ať se provádělo pod jakoukoli rouškou a od kohokoli.

Konečná výměra půdy v soukromém vlastnictví 50 ha, která má býti - a věříme, že bude - i v ústavě zabezpečena, jak už několikrát prohlásil pan ministr zemědělství a pan předseda vlády ve svém posledním exposé, je stejným revolučním činem lidu jako před sto lety zrušení poddanství. Spravedlivé rozdělení půdy do rukou pracujících zemědělců znamená dnes rovněž zrušení poddanství zemědělských dělníků, chalupníků a malozemědělců a osvobození ode všech velkostatkářských vlivů, které se snažily ovlivňovat zemědělskou politiku a které se chtěly vydávat za zástupce zemědělského lidu.

Při projednávání zákona o úpravě vlastnictví k půdě v zemědělském výboru jsme měli také na mysli vztah oněch vrstev obyvatelstva, které pojí pouta k zděděné rodné hroudě a jejichž povolání je jiné - ať již mám na mysli dělníky, živnostníky či inteligenci. Již v § 1, lit. f) se praví, že půda do výměry 2 ha, která je ve vlastnictví dělníků, živnostníků, veřejných a soukromých zaměstnanců, zůstane jim v soukromém držení, pokud podléhají jen dani ze mzdy nebo dani živnostenské. Rovněž v § 1, odst. 5 je zaručeno majitelům půdy, že prokážou-li, že výnos této půdy jim slouží k doplnění existence a když včetně příjmu příslušníků rodiny nedosáhl jejich příjem dvojnásobku existenčního minima, pak jim rovněž tato půda zůstane.

Obavy, které zemědělci vyslovovali, když se návrh zákona o úpravě vlastnictví k půdě posuzoval, jak to bude s vlastnictvím v případě, ze pro nemoc, stáří, vdovství, invaliditu či vykonávání veřejné funkce nebudou moci na svém majetku hospodařiti, se samy rozplynuly, poněvadž jsou vyvráceny přímo zákonem. Neboť v těchto případech uznává zákon jmenované okolnosti u osob, které z důvodů, o nichž jsem hovořil, nemohou půdu obdělávati a připouští, že ji mohou pronajmouti, aniž by pozbývaly svého vlastnictví. Dále zákon umožňuje, aby se vlastníci do jednoho roku rozhodli, zda se ujmou obdělávání půdy sami, anebo jsou-li nyní nezletilí, se rozhodli až v době své zletilosti. Je sice pravda, že zákon o trvalé úpravě držby zemědělské a lesní půdy otevírá do budoucích časů stálou možnost zásahu do vlastnického práva, ale na druhé straně upravuje pro dobu nynější i budoucí rozhodování se pro povolání na základě opravdového poměru k práci i v zemědělství. (Předsednictví převzal místopředseda dr. John.)

Nejvýznamnější doplněk významných zemědělských zákonů je zákon scelovací. Prozatímní i ústavodárné Národní shromáždění se zabývalo úpravou pracovních poměrů v různých oborech a také v zemědělství. Ať tyto zákony měly jakýkoli vliv na odstranění nedostatku pracovních sil v zemědělství, zůstává pro dnešní dobu i pro budoucnost pravdivé, že nejlépe se člověk v práci uplatní tehdy, když ji koná s láskou a bez přinucení. To platí dvojnásob v zemědělství. Úkolem doby a představitelů zemědělské politiky musí být, aby se všechny technické vymoženosti a moderní stroje mohly uplatnit i v zemědělství, aby co nejvíce nahradily a ulehčily práci člověka. Je možné dosáhnout tohoto úkolu v zemědělství a především na poli, jestliže vzhledem k potřebě strojů, hlavně traktorů, a v zájmu zvýšení sklizně provedeme u nás co nejrychleji scelení pozemků.

Tato myšlenka není nová. Prvenství v zemědělském pokroku má v tomto směru země Moravskoslezská. Více než před 80 lety započalo se na Moravě se scelováním pozemků. Byl to moravský pokrokový sedlák Skopalík ze Záhlenic na Moravě, jenž veden duchem pokroku a zvýšení zemědělské produkce jakož i usnadnění hospodářské práce, provedl ve své obci první dobrovolné scelení pozemků. Pro země Českou a Moravskoslezskou byly vydány rakouské zákony čis. 92, 93 a 94 již dne 7. července 1884. Podle těchto rámcových zákonů byly vydány pro Moravu zemské zákony, a to 13. února 1884 a pak 22. července 1892, 18. května 1896 a konečně 14. května 1910. Tyto zákony upravovaly vlastní scelování pozemků, okruhlování lesů, rušení enkláv a vyrovnávání lesních hranic.

Rozdílnost zákonů o scelování pro jednotlivé země republiky vedla nezbytně k tomu, aby byl vydán zákon jednotící, pro celé území státu.

Zemědělská výroba má v době plánovaného hospodářství svou důležitou úlohu v životě národohospodářském. Poválečné zásobovací potíže a celní hranice mezi státy, útěk venkovského obyvatelstva z vesnice do měst a v důsledku toho nedostatek zemědělského dělnictva donutily stát, aby se stal iniciátorem a zájemcem na rychlém scelování. Všechny tyto okolnosti vyvolaly intensivnější potřebu scelení půdy v době co nejkratší.

Poněvadž provádění scelování podle dosud platných zákonů postupuje jen pozvolna a namnoze je prováděno orgány, nemajícími k půdě blízký vztah, jako je tomu na Slovensku, kde jsou tím pověřeny soudy, bylo vydání tohoto zákona nejvýš potřebné.

Dosavadní scelovací práce postupovaly velmi pomalu. Pro zajímavost a přehled si dovolím podat obraz, jak postupovaly scelovací práce od doby vydání zákonů. V Čechách je scelování v začátcích. Pro rok 1948 je připraveno nebo se připravuje scelování jen v pěti obcích. V zemi Moravskoslezské pokročilo scelování mnohem více. Od vydání zákona v roce 1884 bylo v zemi Moravskoslezské sceleno více než 400 obcí s celkovou výměrou půdy přes 200.000 ha. Na Slovensku, kde je roztříštěnost půdy největší a kde je tudíž také nutně potřeba provádět technické úpravy pozemků, činila plocha scelené půdy do roku 1938 asi 130.000 ha. Za celou dobu platnosti scelovacího zákona bylo dosud na území republiky sceleno asi 330.000 ha půdy. Tato plocha je ovšem počítána mimo pohraniční oblasti republiky.

Podle statistických dat je třeba upravit scelením na území státu 3 mil. ha. Kdybychom postupovali tempem, jakým postupovali naši předkové, kdy se za 80 let scelilo celkem 330.000 ha půdy, neuskutečnili bychom toto důležité národohospodářské dílo ani za 100 let. Víme dobře, že odstranění rozkouskovanosti půdy je jedním z hlavních předpokladů plánovité mechanisace a racionalisace zemědělského podnikání.

Od provedeného scelování očekáváme také úsporu pracovních sil. Také na potahových silách se získá značná úspora a lépe se využije strojů a mechanisace. Dalších úspor se dosáhne v osivu; je to přibližně úspora 50 kg na 1 ha. Jisté je, že kladný výsledek scelování se také projeví ve zvýšeném výnosu půdy. Odpadnou dlouhé brázdy a meze mezi sousedy. Podle zkušeností v zemi Moravskoslezské se zvýšil výnos ze scelené půdy o 10 až 20 %.

Otázka zásobování obyvatelstva je pro náš stát jednou z nejdůležitějších. Musíme mnoho dohánět, abychom byli soběstační. Je třeba intensivně hospodařit na celém území státu, ať v pohraničí nebo ve vnitrozemí. Letos jsme na vlastní kůži velmi dobře poznali, jak velké škody na zemědělské úrodě nám způsobilo sucho roku 1947. Zemědělství utrpělo škody na 15 miliard, jak prohlásil sám pan ministr zemědělství ve svém projevu v rozpočtovém výboru. Velké mezery v zásobování, způsobené úbytkem naší sklizně, musíme nahrazovat dovozem ze zahraničí. Je nám proto velmi vítána pomoc a uzavření výhodné obchodní smlouvy o dovozu obilí ze Sovětského svazu. Bez této pomoci bychom nebyli s to sami vyřešit náš vyživovací problém.

Všechny tyto okolnosti nás nutí, abychom scelování provedli rychle, plánovitě a účelně. Mnohým se snad budou opatření zákona zdát strohá nebo nedemokratická, zejména v § 33, podle něhož může oblastní komise nařídit povinné utvoření scelovacího místního družstva. Toto povinné utvoření scelovacího družstva může však být nařízeno jen ve výjimečných případech, je-li náklad na scelování zajištěn a jsou-li také splněny podmínky, aby se pozemkovou úpravou dosáhlo účelnějšího hospodaření. Jinak se ponechává scelovacím družstvům rozhodování, aby se sama usnášela, zda a kdy hodlají přistoupit ke scelování.

Také technicky je scelování velmi vážným úkolem. V § 41, odst. 4 se přejímá zásada vyslovená v § 27, že náhrada za pozemky přijaté do scelování se dává rovněž v pozemcích přibližně stejné jakosti a vzdálenosti a že eventuální malý rozdíl je možno vyrovnat v penězích. Tento rozdíl v penězích se rovněž vyjadřuje blíže a peněžitá částka nemá zde dělat více než desátý díl zjištěné ceny.

Také u speciálních zemědělských kultur, jako jsou sady, vinice, chmelnice, zahrady a drobné selské lesy, ponechává zákon vlastníku menší výměry neporušenou držbu od 10 do - 20 arů. Důležitým činitelem ke zdolání technických prací při scelování pozemků je otázka dostatečného počtu odborného technického personálu. Počítá se, že bude třeba přibrat asi 600 nových technických sil, aby se mohlo ročně scelovat 100.000 až 150.000 ha půdy. I na tuto okolnost se v rozpočtu pamatuje.

Toto velké dílo je také podmíněno otázkou finanční. Rozpočet pamatuje na to, že personální a administrativní náklady platí stát. Věcné náklady budou platit zemědělci sami za případné podpory udělované ministerstvem zemědělství a financí. I zemědělský úvěr, pro který má dnes rovněž parlament schválit příslušný zákon, má sloužit jako podklad k umožnění scelování.

Uzákoněním těchto zemědělských osnov nastupuje naše československé zemědělství novou cestu. Volání zemědělců, aby pracovali na své půdě, bude uskutečněno, a všichni si přejeme, aby jejich těžká práce byla všemi uznávána. Chceme sloužit našemu národu a státu, chceme zabezpečit jeho výživu, aby skutečně stoleté výročí zrušení roboty selského lidu, které znamenalo svobodu selského stavu, bylo důstojně oslaveno radostnou prací na zabezpečení naší výživy a blahobytu celého národa a státu. (Potlesk.)

Místopředseda dr. John: Ke slovu je dále přihlášen p. posl. Mjartan.

Posl. Mjartan: Slávna snemovňa, panie a páni!

Obnovený národný front vykonal mnoho, keď predložil osnovy zákonov, ktoré majú pomôcť nášmu roľníctvu, ktoré pomoc tak túžobne očakáva už po 100 rokov.

Význam roľníka a jeho práce sa javí v tom, koľko dostane zaplatené za svoje produkty. Bohužiaľ v minulosti bolo to tak, že náš drobný roľník sa snažil, budoval a tvoril a kým jeho výrobky prišli ku konzumentom, za tú dobu šmelinári a nepoctivci bohatli na úkor výrobcov i spotrebiteľov. Roľník bol vždy vlastencom, vždy konal svoju povinnosť a ani v bývalej Československej republike nebol Mníchovanom, naopak odsudzoval zradu, ktorá postihla našu republiku. Roľník vždy a za každých okolností obetoval v boji za Československú republiku všetko, aby bol vytvorený štát Čechov a Slovákov, štát poctivých ľudí, bez zradcov, vykorisťovateľov a švindlerov.