Je třeba si také uvědomit, že musíme
hodnotit manuální práci jinak než doposud.
Musíme si říci, že nestačí
pouze peněžitá odměna za manuální
práci, nýbrž že je také zapotřebí,
aby se jí dostalo náležitého společenského
ohodnocení. Nesmí jíž být v našem
národě ideálem stav, který byl v době
prvé republiky, že si každý přál
být pouze zřízencem místo řemeslníkem,
anebo nějakým vrchním oficiálem místo
technikem. Jestliže ještě u nás někde
vězí tato mentalita, je to mentalita kapitalistického
režimu, který musíme důkladně
vykořenit. Tvořivá práce přináší
nejenom užitek, nýbrž i mnoho radostí
ze statků, které se stvořily. Musíme
si uvědomit, že veliké říše
se rozpadly pro neúctu k manuální práci,
když se tyto práce svěřovaly jen otrokům,
kdežto svobodní lidé je považovali za
něco neúčelného a za něco,
co není důstojné jejich hodnosti.
My socialisté naproti tomu ukazujeme, že tento názor
byl falešným pozlátkem, že cesta k blahobytu
je možná jen skutečnou prací a že
důležitou složkou této práce je
také práce manuální, které
si musíme obzvlášť vážit.
Projednávaný návrh zákona je správný
a přinese našemu státu mnoho prospěšného.
Je jenom záhodno, aby naše úřady ochrany
práce a celý náš státní
aparát prováděly zákon skutečně
do důsledků.
Doporučuji za výbor rozpočtový osnovu
ke schválení.
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen,
rozprava odpadá.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. Kapoun: Ne.
Zpravodaj posl. Sajal: Nejsou.
Předseda: Přistoupíme k hlasování.
Osnova má 2 články, nadpis a úvodní
formuli. Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitek
nebylo.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona to jest
s jejími 2 články, nadpisem a úvodní
formulí podle zprávy výborové, nechť
pozvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Tím ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.
Tím je vyřízen 4. odstavec pořadu.
Přerušuji schůzi na 5 minut.
(Schůze přerušena ve 12 hod. 10 min. - Opět
zahájena ve 12 hod. 16 min.).
Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou
schůzi.
Nebude-li námitek, přistoupíme k projednávání
šestého odstavce pořadu. (Námitky
nebyly.)
Námitek není.
6. Společná zpráva výborů
soc.-zdravotnického a rozpočtového o vládním
návrhu zákona (tisk 912) o některých
ochranných opatřeních proti tuberkulose (tisk
1085).
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se jednání
o této předloze sloučilo s jednáním
o předloze, která je jako 7. odstavec pořadu,
to jest
7. Společná zpráva výborů
soc.-zdravotnického a rozpočtového o vládním
návrhu zákona (tisk 884) o potírání
přenosných nemocí (tisk 1086).
Důvodem pro navrhované sloučení je,
že jsou to osnovy jednající o otázkách
zdravotnických.
Jsou nějaké námitky proti návrhu na
sloučení těchto odstavců? (Nebyly.)
Není jich. Projednávání bude tedy
podle návrhu sloučeno.
Zpravodaji jsou: k odst. 6 za výbor soc.zdravotnický
posl. dr Bláha, za výbor rozpočtový
posl. Skaunic; k odst. 7 za výbor soc.-zdravotnický
posl. dr Kácl, za výbor rozpočtový
za posl. Žiaka posl. Rožnay.
Dávám slovo zpravodaji za výbor soc.-zdravotnický
k odst. 6, posl. dr Bláhovi.
Zpravodaj posl. dr Bláha: Vážená
sněmovno, pane předsedo, paní a pánové!
Po dlouhé době dostává se ústavodárné
Národní shromáždění zase
jednou k otázkám národního zdraví,
se kterými se v uplynulých dvou letech potkávalo
velmi zřídka. A je charakteristické, že
tak jako vždycky, když jsme zde mluvili o národním
zdraví, hledí k nám s druhé strany
velmi řídce obsazené lavice.
Jsme si vědomi toho, že obě dnes projednávané
osnovy, jak o některých opatřeních
proti tuberkulose, tak i o potírání nemocí
přenosných na lidi, jsou pouze malým úsekem
dnešní naší národní zdravotnické
péče. Považuji však za svou povinnost,
abych při této příležitosti znovu
ukázal na to, jak pohříchu i dnes socialisující
politika a socialistické plánování
přechází nebo macešsky odbývá
zdravotnickou politiku při každé příležitosti.
Jsme si vědomi, že je vinou i těch činitelů,
kterým byla svěřena zdravotní politika
a zdravotnické plánování v našem
státě ještě v nedávné
době, že neměli zájmu nebo neměli
dostatek znalostí, energie a politického důrazu,
aby dovedli vyzvednout význam zdravotnických otázek
v národohospodářském a sociálním
životě a budování.
Mluvili jsme zde již několikrát o tom, že
velké většině, i velmi uvědomělým
sociálním politikům i veřejným
činitelům, jsou zdravotnické otázky
na hony vzdálené, dokud se s nimi na vlastní
kůži nepotkají, nebo aspoň v okruhu
svých nejmilejších. Je fakt, že zdravotnická
politika se považuje pouze za otázku nápravy
škod a chorobných změn lidí a lidské
společnosti, že se považuje za záležitost
několika desítek tisíc zdravotnických
pracovníků a snad několika set tisíc
nemocemi nebo invaliditou postižených. Málokdo
si dovede v dnešním hospodářsky a hmotně
zaměřeném světě uvědomit,
že zdravotnická politika je péče nejenom
o nemocné, nýbrž současně i o
všechny zdravé, aby neonemocněli, aby byli
uchráněni škod a neštěstí,
aby nebyli vyřazeni z výrobního a hospodářského
procesu a aby zůstali co nejdéle platnými
a plně výkonnými částkami lidské
společnosti. Jedině tak se musíme dívat
na zdravotnickou politiku a tak musíme hodnotit i všechna
plánování, investice a opatření
po stránce zdravotní a sociální péče,
které obě jsou nerozlučně a ruku v
ruce spojeny.
Nemocnost vždy vyplývá z určitého
sociálního a společenského základu
hospodářského a z velké části
je jeho výrazem nebo odrazem. Proto i když nelze lidské
zdraví a život vyčíslit a bilancovat,
je třeba si uvědomit, že jenom zdravý
člověk je prospěšný celku, společnosti,
národu a lidstvu, že každý nemocný,
chorobný nebo invalidní člověk je
národohospodářskou ztrátou, protože
na něj a za něj musí jiní lidé
pracovat. Právě na předložené
osnově ochranných opatření proti tuberkulose,
která je stále ještě ve svém
rozsahu i důsledcích jednou z největších
metel lidstva, daleko horší než všechny
dosavadní války nebo epidemie, můžeme
nejlépe dokázat, jaké hluboké důsledky
má nemocnost v národním hospodářství
a v našem společenském životě.
V důsledku převratných a válečných
let bylo zmírněno klesající tempo
tuberkulosní nemocnosti a obráceno v hrozivé
stoupání. A tak z neúplných dnešních
statistik zaznamenáváme u nás skoro 114.000
aktivních tuberkulosních nemocných a z toho
skoro 1/3 dětí v zemích
českých a 38.000 na Slovensku, když vedle toho
je 176.000 lidí - a z toho více než 1/2
dětí - stiženo chronickou tuberkulosou.
Převedeme-li si tyto údaje do číslic
a peněz, t. j. kolik ztrácí naše národní
hospodářství pouze tím, že tito
lidé jsou neproduktivní a že každý
z nich v ústavech a léčebné péči
vyžaduje určitých a značných
nákladů, dosáhneme překvapující
číslice 9-10 miliard ročně. A to je
pouze tuberkulosa!
Domnívám se, kdyby se nám podařilo
vyčíslit i ostatní nepřátele
lidské společnosti v podobě chorob a choroboplodných
zárodků, že bychom došli k závratným
číslům, která daleko přesahují
naše rozpočtové položky včetně
obrany státu proti zevnímu nepříteli.
S takovou vážností je třeba se dívat
a přistupovat k obrannému plánu a k řešení
otázek zdravotnických a -otázka tuberkulosy
je jednou z nich.
Je dobře známo, že tuberkulosa je nemocí
chudých, pracujících lidí, lidí
mladých, dále studentů a intelektuálů
a že právě v letech největšího
fysického a duchovního rozvoje podlamuje životní
sílu a pohřbívá nejkrásnější
naděje do budoucnosti. O tom máme nekonečné
řady dokladů. Proto dnes s vděčností
vzpomínáme na všechny ty nesčetné
bojovníky proti tuberkulose z řad socialistických,
kteří ruku v ruce s průkopníky sociálního
lékařství správně dovedli pochopit,
že vedle hospodářských a politických
nepřátel je jedno velké nebezpečí
pracujícího proletariátu pravě také
v tuberkulose. Pomníky těchto apoštolů
socialistického života a zdraví kromě
základů soc. pojištění, jako
Pleš, Prosečnice, Žamberk, Jevíčko,
Paseka, Jablunkov a j., zůstávají nejkrásnějším
památníkem jejich socialistické práce.
Této velké armádě bojovníků
proti tuberkulose se však podařilo zmáhat v
nerovném boji pouze nepatrnou část této
rozsáhlé bojové fronty. Dnes v socialistickém
budování si uvědomujeme, že stát
má povinnost, aby převzal, tak jako všude jinde,
tuto dosavadní obětavou a dobrovolnou práci,
protože podle základních ústavních
a lidských zákonů má každý
člověk právo na zabezpečení
a ochranu svého zdraví, t. j. na základ svého
lidského a společenského života. Tak
se musíme dívat i na celou tuto předlohu
zákona.
Je mi radostí, mohu-li zde veřejně prohlásit,
že se nám osobně podařilo právě
jako parlamentním zastáncům lidových
zájmů tentokrát přesvědčit
i věrné strážce naší státní
pokladny, že všechny tyto náklady, které
dosahují úctyhodné číslice,
jsou produktivními částkami, které
se ve svých výsledcích vrátí
národu a státu v brzké době několikanásobně,
a že nelze v tomto směru úzkoprse šetřit,
aniž bychom se nevydávali v nebezpečí
škod a nákladů daleko horších.
Jsme si vědomi, že celá tato osnova je pouze
malým výsekem souboru zdravotnických otázek,
které spolu vzájemně souvisí a které
jedna bez druhé nemohou mít žádného
praktického důsledku. Tak řádná
isolace a ochrana i správné, rychlé a odborné
léčení tuberkulosy, stejně jako u
ostatních nakažlivých nemocí v zákoně
příštím, předpokládají
i rozsáhlé vybudování našeho
nemocenského ústavnictví zestátněním
a vybudováním všech našich nemocnic a
sanatorií a pevným začleněním
a skloubením celého tohoto systému s národním
pojištěním.
Máme-li dnes pouze - ani ne - 13.000 lůžek
pro tuberkulosu, vidíme, že jich potřebujeme
10krát tolik, a to proti nynějšímu stavu
řádně vybavených. Víme, že
počet 250 protituberkulosních poraden je pouze nepatrným
zlomkem potřebných zařízení,
která by nám mohla již v raném stadiu
zachytit všechna tuberkulosní a jiná podezřelá
onemocnění tak, abychom je mohli rychle a úplně
vyléčit. Zdravotnická střediska, vybudovaná
v ústavech národního zdraví a v ambulatoriích
nemocenských pojišťoven, mají být
opěrnými body protituberkulosní fronty a
zdravotního obranného boje vůbec. Vždyť
celé národní pojištění,
které s radostí čekáme v nejbližších
dnech v těchto zdech, pojímáme ne jako sociální
opatření postižených osob, nýbrž
jako preventivní opatření k tomu, aby co
nejméně lidí bylo nemocemi postiženo,
a pokud už se tak stane, aby byli vyléčeni
co nejrychleji a nejdokonaleji.
Tuberkulosa jakožto nemoc nakažlivá přímým
i nepřímým stykem s nemocným znamená
zvláště veliké nebezpečí
v dnešních poválečných hygienických,
vyživovacích a bytových poměrech. Je
nám samozřejmé, že bez dostatečných
sociálních i vyživovacích zařízení
budou veškerá zdravotní opatření
pouze polovičním krokem. K tomu je třeba
rozsáhlého porozumění ve všech
vrstvách našeho veřejného života
a v první řadě u nemocných samých
a jejich blízkého okolí. Je k tomu třeba
veliké výchovné práce a přísné
životní kázně. Je známo, že
zejména tuberkulosou stižení lidé jsou
z velké části lidé lehkomyslní,
nedisciplinovaní, mnohdy i asociálního a
nihilistického založení. O tom má zkušenosti
každý lékař, který měl
s nimi co dělat. Je v tom kus vědomí méněcennosti,
žárlivosti a závisti vůči zdravému
okolí, a proto je i zde třeba v zájmu ochrany
zdraví národa jasné a přísné
cesty, která nezůstává stát
ani na hranicích zásad lidské svobody. My
v socialistickém zřízení si stále
více uvědomujeme, že svoboda každého
končí tam, kde začíná svoboda
druhého; že tak, jako nemůžeme mezi sebou
trpět nebezpečné a rozkladné živly
po stránce mravní a duchovní, musíme
v zájmu celku postupovat rázně i proti nepříteli
zdraví fysického. Proto tato osnova zákona
nese s sebou řadu důležitých a hlubokých
zásahů, které si společnost a zdraví
národa vyžadují pro svoji ochranu před
nákazou a nebezpečím nákazy. Protože
však známe mentalitu těchto desítek
a set tisíců postižených, víme
dobře, jak blahodárným léčebným
vlivem na ně působí, dovedeme-li je nějakým
způsobem připoutat k vědomí, že
nejsou odpadkem nebo zbytečnou součástí
lidské společnosti, nýbrž že mohou
za určitých podmínek být kladnými
součástkami národního života
a budování. Proto nám jde i o přeškolování
osob tuberkulosních, aby mohly být v příhodném
prostředí znovu zařazovány do výrobního
procesu, aby zvláště u nich byl dán
důraz a vzat zřetel na otázky bytové
a vyživovací nadlepšení po všech
stránkách. Je také dobře známo,
jak tuberkulosní onemocnění, tak jako nemoc
vůbec, zejména dlouho trvající a postihující,
jako v tomto případě, obyčejně
více členů rodin, má za následek
přímo nebo nepřímo veliké ztráty
hospodářské, úpadek životní
úrovně a celkovou společenskou deklasifikaci.
I když chápeme těžké úkoly
státní pokladny a nemocenského pojištění,
musíme trvat na tom, aby zde plnou míru odpovědnosti
nesla státní správa a národní
pojištění, protože to je společný
zájem celého národa a celé lidské
společnosti. Stejně společným zájmem
všech je neustálé zdokonalování
vědecké úrovně účinné
léčby a preventivních ochranných opatření
proti tuberkulose a vybavení všech ústavů
co možná nejpříznivějšími
léčebnými i studijními podmínkami.
Sociálně-zdravotnický výbor projednával
navrhovanou osnovu zákona v několika schůzích
velmi důkladně a podrobil ji hlubokému rozboru
na základě dlouholetých sociálních
a zdravotnických zkušeností svých členů.
Po této stránce pozměnil velikou většinu
navrhovaných odstavců a paragrafů tak, aby
zejména všechna ustanovení byla jasná
a jednoznačná, aby odbornost ve všem podnikání
byla zaručena a aby veškeré řízení
této ochranné práce zdravotní bylo
soustředěno a jednotně plánováno
ve všech odvětvích našeho veřejného
a hospodářského života. Jestliže
tato osnova nám dnes představuje poměrně
veliký pokrok proti dosavadním zákonům
a nařízením, díváme se na ni
my, zdravotníci jako na malý první krok,
jako na jeden z malých kamenů pilířů
národního zdraví naší republiky.
Tento zákon by neměl žádného
významu ani účinnosti bez okamžitě
následujících základních reforem
veřejného zdravotnictví, nemocnic, státních
ústavů, lázeňských míst
a zřídel, lékařské praxe, farmaceutického
průmyslu a konečné koordinace a soustředěného
plánování veškeré naší
zdravotní práce. Bylo by třeba, aby všichni
páni a paní poslanci tak jako všichni ostatní
veřejní činitelé si stále víc
a více uvědomovali, že zdraví člověka
je největší kapitál nejenom všech
jednotlivců, ale i národa a státu tak, abychom
dovedli z toho vyvodit i jasné důsledky. Věřím,
že dnes v obrozené Národní frontě,
oproštěné od dosavadních otázek,
táhnoucích se mezi jednotlivými ministerstvy
a resorty, a s novým kladným postojem a pochopením
zdravotních zájmů při budování
socialistického státu se nám rychle podaří
rozřešit řadu problémů dosud
neřešitelných. Vytáhneme ze zásuvek
svazky dobrých a užitečných návrhů
a společnou prací s lidovými zástupci
i odborníky přivedeme naši republiku mezi pokrokové
národy a státy, jak jsme se tím ještě
nedávno chlubili. I když to bude stát poměrně
veliké částky, musíme si uvědomit,
že všechny tyto miliony a miliardy se nám budou
vracet ve zdraví lidí a hlavně dětí
v mnohonásobné míře a že i pro
národní hospodářství, život
a obranu státu zůstávají otázkami
nejdůležitějšími.
Prosím, abyste se s tohoto hlediska dívali na předložené
osnovy a podle návrhu soc.-zdravotnického výboru
je schválili. (Potlesk.)