Je třeba si také uvědomit, že musíme hodnotit manuální práci jinak než doposud. Musíme si říci, že nestačí pouze peněžitá odměna za manuální práci, nýbrž že je také zapotřebí, aby se jí dostalo náležitého společenského ohodnocení. Nesmí jíž být v našem národě ideálem stav, který byl v době prvé republiky, že si každý přál být pouze zřízencem místo řemeslníkem, anebo nějakým vrchním oficiálem místo technikem. Jestliže ještě u nás někde vězí tato mentalita, je to mentalita kapitalistického režimu, který musíme důkladně vykořenit. Tvořivá práce přináší nejenom užitek, nýbrž i mnoho radostí ze statků, které se stvořily. Musíme si uvědomit, že veliké říše se rozpadly pro neúctu k manuální práci, když se tyto práce svěřovaly jen otrokům, kdežto svobodní lidé je považovali za něco neúčelného a za něco, co není důstojné jejich hodnosti.

My socialisté naproti tomu ukazujeme, že tento názor byl falešným pozlátkem, že cesta k blahobytu je možná jen skutečnou prací a že důležitou složkou této práce je také práce manuální, které si musíme obzvlášť vážit.

Projednávaný návrh zákona je správný a přinese našemu státu mnoho prospěšného. Je jenom záhodno, aby naše úřady ochrany práce a celý náš státní aparát prováděly zákon skutečně do důsledků.

Doporučuji za výbor rozpočtový osnovu ke schválení.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Kapoun: Ne.

Zpravodaj posl. Sajal: Nejsou.

Předseda: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 2 články, nadpis a úvodní formuli. Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona to jest s jejími 2 články, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové. Tím je vyřízen 4. odstavec pořadu.

Přerušuji schůzi na 5 minut.

(Schůze přerušena ve 12 hod. 10 min. - Opět zahájena ve 12 hod. 16 min.).

Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Nebude-li námitek, přistoupíme k projednávání šestého odstavce pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

6. Společná zpráva výborů soc.-zdravotnického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 912) o některých ochranných opatřeních proti tuberkulose (tisk 1085).

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se jednání o této předloze sloučilo s jednáním o předloze, která je jako 7. odstavec pořadu, to jest

7. Společná zpráva výborů soc.-zdravotnického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 884) o potírání přenosných nemocí (tisk 1086).

Důvodem pro navrhované sloučení je, že jsou to osnovy jednající o otázkách zdravotnických.

Jsou nějaké námitky proti návrhu na sloučení těchto odstavců? (Nebyly.)

Není jich. Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodaji jsou: k odst. 6 za výbor soc.zdravotnický posl. dr Bláha, za výbor rozpočtový posl. Skaunic; k odst. 7 za výbor soc.-zdravotnický posl. dr Kácl, za výbor rozpočtový za posl. Žiaka posl. Rožnay.

Dávám slovo zpravodaji za výbor soc.-zdravotnický k odst. 6, posl. dr Bláhovi.

Zpravodaj posl. dr Bláha: Vážená sněmovno, pane předsedo, paní a pánové!

Po dlouhé době dostává se ústavodárné Národní shromáždění zase jednou k otázkám národního zdraví, se kterými se v uplynulých dvou letech potkávalo velmi zřídka. A je charakteristické, že tak jako vždycky, když jsme zde mluvili o národním zdraví, hledí k nám s druhé strany velmi řídce obsazené lavice.

Jsme si vědomi toho, že obě dnes projednávané osnovy, jak o některých opatřeních proti tuberkulose, tak i o potírání nemocí přenosných na lidi, jsou pouze malým úsekem dnešní naší národní zdravotnické péče. Považuji však za svou povinnost, abych při této příležitosti znovu ukázal na to, jak pohříchu i dnes socialisující politika a socialistické plánování přechází nebo macešsky odbývá zdravotnickou politiku při každé příležitosti. Jsme si vědomi, že je vinou i těch činitelů, kterým byla svěřena zdravotní politika a zdravotnické plánování v našem státě ještě v nedávné době, že neměli zájmu nebo neměli dostatek znalostí, energie a politického důrazu, aby dovedli vyzvednout význam zdravotnických otázek v národohospodářském a sociálním životě a budování.

Mluvili jsme zde již několikrát o tom, že velké většině, i velmi uvědomělým sociálním politikům i veřejným činitelům, jsou zdravotnické otázky na hony vzdálené, dokud se s nimi na vlastní kůži nepotkají, nebo aspoň v okruhu svých nejmilejších. Je fakt, že zdravotnická politika se považuje pouze za otázku nápravy škod a chorobných změn lidí a lidské společnosti, že se považuje za záležitost několika desítek tisíc zdravotnických pracovníků a snad několika set tisíc nemocemi nebo invaliditou postižených. Málokdo si dovede v dnešním hospodářsky a hmotně zaměřeném světě uvědomit, že zdravotnická politika je péče nejenom o nemocné, nýbrž současně i o všechny zdravé, aby neonemocněli, aby byli uchráněni škod a neštěstí, aby nebyli vyřazeni z výrobního a hospodářského procesu a aby zůstali co nejdéle platnými a plně výkonnými částkami lidské společnosti. Jedině tak se musíme dívat na zdravotnickou politiku a tak musíme hodnotit i všechna plánování, investice a opatření po stránce zdravotní a sociální péče, které obě jsou nerozlučně a ruku v ruce spojeny.

Nemocnost vždy vyplývá z určitého sociálního a společenského základu hospodářského a z velké části je jeho výrazem nebo odrazem. Proto i když nelze lidské zdraví a život vyčíslit a bilancovat, je třeba si uvědomit, že jenom zdravý člověk je prospěšný celku, společnosti, národu a lidstvu, že každý nemocný, chorobný nebo invalidní člověk je národohospodářskou ztrátou, protože na něj a za něj musí jiní lidé pracovat. Právě na předložené osnově ochranných opatření proti tuberkulose, která je stále ještě ve svém rozsahu i důsledcích jednou z největších metel lidstva, daleko horší než všechny dosavadní války nebo epidemie, můžeme nejlépe dokázat, jaké hluboké důsledky má nemocnost v národním hospodářství a v našem společenském životě.

V důsledku převratných a válečných let bylo zmírněno klesající tempo tuberkulosní nemocnosti a obráceno v hrozivé stoupání. A tak z neúplných dnešních statistik zaznamenáváme u nás skoro 114.000 aktivních tuberkulosních nemocných a z toho skoro ¹/₃ dětí v zemích českých a 38.000 na Slovensku, když vedle toho je 176.000 lidí - a z toho více než ¹/₂ dětí - stiženo chronickou tuberkulosou. Převedeme-li si tyto údaje do číslic a peněz, t. j. kolik ztrácí naše národní hospodářství pouze tím, že tito lidé jsou neproduktivní a že každý z nich v ústavech a léčebné péči vyžaduje určitých a značných nákladů, dosáhneme překvapující číslice 9-10 miliard ročně. A to je pouze tuberkulosa!

Domnívám se, kdyby se nám podařilo vyčíslit i ostatní nepřátele lidské společnosti v podobě chorob a choroboplodných zárodků, že bychom došli k závratným číslům, která daleko přesahují naše rozpočtové položky včetně obrany státu proti zevnímu nepříteli. S takovou vážností je třeba se dívat a přistupovat k obrannému plánu a k řešení otázek zdravotnických a -otázka tuberkulosy je jednou z nich.

Je dobře známo, že tuberkulosa je nemocí chudých, pracujících lidí, lidí mladých, dále studentů a intelektuálů a že právě v letech největšího fysického a duchovního rozvoje podlamuje životní sílu a pohřbívá nejkrásnější naděje do budoucnosti. O tom máme nekonečné řady dokladů. Proto dnes s vděčností vzpomínáme na všechny ty nesčetné bojovníky proti tuberkulose z řad socialistických, kteří ruku v ruce s průkopníky sociálního lékařství správně dovedli pochopit, že vedle hospodářských a politických nepřátel je jedno velké nebezpečí pracujícího proletariátu pravě také v tuberkulose. Pomníky těchto apoštolů socialistického života a zdraví kromě základů soc. pojištění, jako Pleš, Prosečnice, Žamberk, Jevíčko, Paseka, Jablunkov a j., zůstávají nejkrásnějším památníkem jejich socialistické práce. Této velké armádě bojovníků proti tuberkulose se však podařilo zmáhat v nerovném boji pouze nepatrnou část této rozsáhlé bojové fronty. Dnes v socialistickém budování si uvědomujeme, že stát má povinnost, aby převzal, tak jako všude jinde, tuto dosavadní obětavou a dobrovolnou práci, protože podle základních ústavních a lidských zákonů má každý člověk právo na zabezpečení a ochranu svého zdraví, t. j. na základ svého lidského a společenského života. Tak se musíme dívat i na celou tuto předlohu zákona.

Je mi radostí, mohu-li zde veřejně prohlásit, že se nám osobně podařilo právě jako parlamentním zastáncům lidových zájmů tentokrát přesvědčit i věrné strážce naší státní pokladny, že všechny tyto náklady, které dosahují úctyhodné číslice, jsou produktivními částkami, které se ve svých výsledcích vrátí národu a státu v brzké době několikanásobně, a že nelze v tomto směru úzkoprse šetřit, aniž bychom se nevydávali v nebezpečí škod a nákladů daleko horších.

Jsme si vědomi, že celá tato osnova je pouze malým výsekem souboru zdravotnických otázek, které spolu vzájemně souvisí a které jedna bez druhé nemohou mít žádného praktického důsledku. Tak řádná isolace a ochrana i správné, rychlé a odborné léčení tuberkulosy, stejně jako u ostatních nakažlivých nemocí v zákoně příštím, předpokládají i rozsáhlé vybudování našeho nemocenského ústavnictví zestátněním a vybudováním všech našich nemocnic a sanatorií a pevným začleněním a skloubením celého tohoto systému s národním pojištěním.

Máme-li dnes pouze - ani ne - 13.000 lůžek pro tuberkulosu, vidíme, že jich potřebujeme 10krát tolik, a to proti nynějšímu stavu řádně vybavených. Víme, že počet 250 protituberkulosních poraden je pouze nepatrným zlomkem potřebných zařízení, která by nám mohla již v raném stadiu zachytit všechna tuberkulosní a jiná podezřelá onemocnění tak, abychom je mohli rychle a úplně vyléčit. Zdravotnická střediska, vybudovaná v ústavech národního zdraví a v ambulatoriích nemocenských pojišťoven, mají být opěrnými body protituberkulosní fronty a zdravotního obranného boje vůbec. Vždyť celé národní pojištění, které s radostí čekáme v nejbližších dnech v těchto zdech, pojímáme ne jako sociální opatření postižených osob, nýbrž jako preventivní opatření k tomu, aby co nejméně lidí bylo nemocemi postiženo, a pokud už se tak stane, aby byli vyléčeni co nejrychleji a nejdokonaleji.

Tuberkulosa jakožto nemoc nakažlivá přímým i nepřímým stykem s nemocným znamená zvláště veliké nebezpečí v dnešních poválečných hygienických, vyživovacích a bytových poměrech. Je nám samozřejmé, že bez dostatečných sociálních i vyživovacích zařízení budou veškerá zdravotní opatření pouze polovičním krokem. K tomu je třeba rozsáhlého porozumění ve všech vrstvách našeho veřejného života a v první řadě u nemocných samých a jejich blízkého okolí. Je k tomu třeba veliké výchovné práce a přísné životní kázně. Je známo, že zejména tuberkulosou stižení lidé jsou z velké části lidé lehkomyslní, nedisciplinovaní, mnohdy i asociálního a nihilistického založení. O tom má zkušenosti každý lékař, který měl s nimi co dělat. Je v tom kus vědomí méněcennosti, žárlivosti a závisti vůči zdravému okolí, a proto je i zde třeba v zájmu ochrany zdraví národa jasné a přísné cesty, která nezůstává stát ani na hranicích zásad lidské svobody. My v socialistickém zřízení si stále více uvědomujeme, že svoboda každého končí tam, kde začíná svoboda druhého; že tak, jako nemůžeme mezi sebou trpět nebezpečné a rozkladné živly po stránce mravní a duchovní, musíme v zájmu celku postupovat rázně i proti nepříteli zdraví fysického. Proto tato osnova zákona nese s sebou řadu důležitých a hlubokých zásahů, které si společnost a zdraví národa vyžadují pro svoji ochranu před nákazou a nebezpečím nákazy. Protože však známe mentalitu těchto desítek a set tisíců postižených, víme dobře, jak blahodárným léčebným vlivem na ně působí, dovedeme-li je nějakým způsobem připoutat k vědomí, že nejsou odpadkem nebo zbytečnou součástí lidské společnosti, nýbrž že mohou za určitých podmínek být kladnými součástkami národního života a budování. Proto nám jde i o přeškolování osob tuberkulosních, aby mohly být v příhodném prostředí znovu zařazovány do výrobního procesu, aby zvláště u nich byl dán důraz a vzat zřetel na otázky bytové a vyživovací nadlepšení po všech stránkách. Je také dobře známo, jak tuberkulosní onemocnění, tak jako nemoc vůbec, zejména dlouho trvající a postihující, jako v tomto případě, obyčejně více členů rodin, má za následek přímo nebo nepřímo veliké ztráty hospodářské, úpadek životní úrovně a celkovou společenskou deklasifikaci. I když chápeme těžké úkoly státní pokladny a nemocenského pojištění, musíme trvat na tom, aby zde plnou míru odpovědnosti nesla státní správa a národní pojištění, protože to je společný zájem celého národa a celé lidské společnosti. Stejně společným zájmem všech je neustálé zdokonalování vědecké úrovně účinné léčby a preventivních ochranných opatření proti tuberkulose a vybavení všech ústavů co možná nejpříznivějšími léčebnými i studijními podmínkami.

Sociálně-zdravotnický výbor projednával navrhovanou osnovu zákona v několika schůzích velmi důkladně a podrobil ji hlubokému rozboru na základě dlouholetých sociálních a zdravotnických zkušeností svých členů. Po této stránce pozměnil velikou většinu navrhovaných odstavců a paragrafů tak, aby zejména všechna ustanovení byla jasná a jednoznačná, aby odbornost ve všem podnikání byla zaručena a aby veškeré řízení této ochranné práce zdravotní bylo soustředěno a jednotně plánováno ve všech odvětvích našeho veřejného a hospodářského života. Jestliže tato osnova nám dnes představuje poměrně veliký pokrok proti dosavadním zákonům a nařízením, díváme se na ni my, zdravotníci jako na malý první krok, jako na jeden z malých kamenů pilířů národního zdraví naší republiky. Tento zákon by neměl žádného významu ani účinnosti bez okamžitě následujících základních reforem veřejného zdravotnictví, nemocnic, státních ústavů, lázeňských míst a zřídel, lékařské praxe, farmaceutického průmyslu a konečné koordinace a soustředěného plánování veškeré naší zdravotní práce. Bylo by třeba, aby všichni páni a paní poslanci tak jako všichni ostatní veřejní činitelé si stále víc a více uvědomovali, že zdraví člověka je největší kapitál nejenom všech jednotlivců, ale i národa a státu tak, abychom dovedli z toho vyvodit i jasné důsledky. Věřím, že dnes v obrozené Národní frontě, oproštěné od dosavadních otázek, táhnoucích se mezi jednotlivými ministerstvy a resorty, a s novým kladným postojem a pochopením zdravotních zájmů při budování socialistického státu se nám rychle podaří rozřešit řadu problémů dosud neřešitelných. Vytáhneme ze zásuvek svazky dobrých a užitečných návrhů a společnou prací s lidovými zástupci i odborníky přivedeme naši republiku mezi pokrokové národy a státy, jak jsme se tím ještě nedávno chlubili. I když to bude stát poměrně veliké částky, musíme si uvědomit, že všechny tyto miliony a miliardy se nám budou vracet ve zdraví lidí a hlavně dětí v mnohonásobné míře a že i pro národní hospodářství, život a obranu státu zůstávají otázkami nejdůležitějšími.

Prosím, abyste se s tohoto hlediska dívali na předložené osnovy a podle návrhu soc.-zdravotnického výboru je schválili. (Potlesk.)